číslo jednací: 22471/2024/161
spisová značka: R0070/2024/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Výměna UT3G – Bílovec |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2024 |
| Datum nabytí právní moci | 5. 6. 2024 |
| Související rozhodnutí | 13929/2024/500 22471/2024/161 |
| Dokumenty |  2024_R0070.pdf 334 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0070/2024/VZ Číslo jednací: ÚOHS-22471/2024/161 |
|
Brno 5. 6. 2024 |
V řízení o rozkladu ze dne 10. 4. 2024 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
- VYSSPA Sports Technology s.r.o., IČO 27967638, sídlem Skladová 2438/6, 326 00 Plzeň – Východní Předměstí,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0784/2023/VZ, č. j. ÚOHS-13929/2024/500 ze dne 3. 4. 2024, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 10. 11. 2023 na návrh navrhovatele ve věci přezkumu úkonů zadavatele –
- Školní sportovní klub Bílovec, z.s., IČO 26626161, sídlem Komenského 701/3, 743 01 Bílovec, ve správním řízení zastoupen na základě příkazní smlouvy ze dne 18. 9. 2023 společností QUANTUM CZ s.r.o., IČ 25869043, sídlem Novoveská 101/27, 709 00 Ostrava,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Výměna UT3G – Bílovec“ ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném na základě výzvy k podání nabídek uveřejněné na profilu zadavatele dne 26. 9. 2023 pod systémovým číslem P23V00000002,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0784/2023/VZ, č. j. ÚOHS-13929/2024/500 ze dne 3. 4. 2024
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jako „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon“ ) k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 10. 11. 2023 návrh (dále jako „návrh“) navrhovatele – VYSSPA Sports Technology s.r.o., IČO 27967638, sídlem Skladová 2438/6, 326 00 Plzeň – Východní Předměstí (dále jako „navrhovatel“) – z téhož dne na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Školní sportovní klub Bílovec, z.s., IČO 26626161, sídlem Komenského 701/3, 743 01 Bílovec, ve správním řízení zastoupen na základě příkazní smlouvy ze dne 18. 9. 2023 společností QUANTUM CZ s.r.o., IČ 25869043, sídlem Novoveská 101/27, 709 00 Ostrava, (dále jako „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem Výměna UT3G – Bílovec“ ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném na základě výzvy k podání nabídek uveřejněné na profilu zadavatele dne 26. 9. 2023 pod systémovým číslem P23V00000002 (dále jako „veřejná zakázka“).
2. Navrhovatel v podaném návrhu předně napadal jako neoprávněný požadavek na užití metody „Design and Build“ (dále též jako „D&B“) při realizaci předmětu veřejné zakázky. Tuto metodu považuje vzhledem k míře, v jaké jsou stanoveny parametry realizace předmětu veřejné zakázky za nedůvodnou a nezákonnou, když omezuje účast potenciálních dodavatelů v zadávacím řízení, a zároveň tak bezdůvodně omezuje hospodářskou soutěž. V souvislosti s touto námitkou pak navrhovatel považuje za nezákonný požadavek na prokázání profesní způsobilosti v části „projektová činnost ve výstavbě“ metodou D&B, který navrhovatel považuje za nezákonný. Provedení realizační prováděcí dokumentace je totiž podle navrhovatele s ohledem na předmět veřejné zakázky a podrobnost příkladové studie předložené zadavatelem nedůvodné, obdobně je pak dle navrhovatele nedůvodný rovněž požadavek na doložení oprávnění k podnikání v oboru „projektová činnost ve výstavbě“.
3. Navrhovatel se v návrhu dále vymezil vůči nastavení podmínek technické kvalifikace, které mají být stanoveny tak, že ve vzájemných souvislostech a ve své kombinaci nedůvodně eliminují nabídky a vytváří překážky hospodářské soutěže. Specificky navrhovatel považuje za nedůvodný požadavek doložení zkušenosti dodavatele s minimální plochou fotbalového hřiště o výměře 7 140 m2 s UT3G. Podle navrhovatele přitom kritérium minimální plochy hřiště nedokládá větší zkušenosti dodavatele, a je proto nedůvodné, nepřiměřené a diskriminační. Za nepřiměřené, diskriminační, v rozporu se zásadou transparentnosti a bezdůvodně zaručující konkurenční výhodu některým dodavatelům navrhovatel považuje hodnoticí kritérium pro hodnocení nabídek. Navrhovatel má za to, že předmětem hodnocení nejsou objektivní kritéria hodnocení, kdy kvalifikace dodavatele, zejména kvalita referenčních zakázek, se nevztahuje ke kvalitativním hlediskům spojeným s předmětem veřejné zakázky. Konkrétně pak navrhovatel napadá požadavek na realizaci veřejné zakázky metodou D&B, dále nedůvodný požadavek na minimální plochu 5 529 m2, která nedokládá větší zkušenosti pro plnění veřejné zakázky. Stanovené hodnoticí kritérium pak má vést k tomu, že nabídka navrhovatele nemůže být nejvýhodnější, když jakkoliv má navrhovatel značné zkušenosti pro plnění veřejné zakázky, tak v kontextu hodnocení disponuje pouze dvěma zakázkami dle hodnoticího kritéria č. 2 prvního subkritéria a nedisponuje žádnou zakázkou realizovanou metodou D&B dle hodnoticího kritéria č. 2 druhého subkritéria.
4. Navrhovatel dále namítal, že zadavatel stanovil zcela nepřiměřenou předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve vztahu k jejímu předmětu, a to v řádech o několik milionů výše, než je skutečná hodnota, což navrhovatel dovozuje z výše požadované jistoty. Zadavatel bude dle navrhovatele zakázku realizovat za nepřiměřeně přemrštěnou cenu a hrozí škoda na veřejných prostředcích. Za nezákonný považuje navrhovatel i požadavek zadavatele na předložení čestného prohlášení ve vztahu k ruským/běloruským subjektům, když příslušné podmínky nařízení Nařízení Rady (EU) 2022/576 ze dne 8. dubna 2022 (dále jako „Nařízení Rady“) se vztahují pouze na nadlimitní zakázky. S ohledem na zadavatelem požadovanou metodu D&B navrhovatel považuje za nepřiměřenou lhůtu i pro podání nabídek, kterou zadavatel stanovil v délce 12 pracovních dnů.
5. Dle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“), došlo dne 10. 11. 2023, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele, k zahájení správního řízení ve věci přezkumu úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky.
II. Napadené rozhodnutí
6. Dne 3. 4. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0784/2023/VZ, č. j. ÚOHS-13929/2024/500 (dále jako „napadené rozhodnutí“). Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad podle § 265 písm. b) zákona rozhodl o zastavení správního řízení v části návrhu směřující proti stanovení požadavků na technickou kvalifikaci, spočívajícím v doložení 1 referenční stavební práce na výstavbu/obnovu povrchu fotbalového hřiště o ploše min. 7 140 m2, když návrh nebyl podán oprávněnou osobou. Výrokem II napadeného rozhodnutí pak Úřad návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítnul, když neshledal důvody pro uložení nápravného opatření.
7. Napadené rozhodnutí Úřad odůvodnil následovně. K výroku I Úřad uvedl, že k podání návrhu je podle § 241 odst. 1 zákona oprávněn dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky hrozí nebo vznikla újma. Úřad přitom dospěl k závěru, že pokud se navrhovatel vymezuje proti požadavku prokázání technické kvalifikace doložením 1 referenční stavební práce na výstavbu/obnovu povrchu fotbalového hřiště o ploše min. 7 140 m2 s umělým trávníkem III. gen. s atestací Fotbalové asociace České republiky (dále též jako „FAČR“), pak mu v souvislosti s tímto požadavkem nevznikla ani nehrozila újma (kterou navrhovatel spatřuje ve znemožnění účasti v zadávacím řízení), když navrhovatel referenční stavbou splňující tyto parametry disponuje. Návrh v této části tak nebyl podán oprávněnou osobou ve smyslu § 241 zákona a byl tak dán důvod pro zastavení správního řízení podle § 265 písm. b) zákona.
8. Zamítnutí návrhu v jeho ostatních částech výrokem II napadeného rozhodnutí pak Úřad odůvodnil následovně. Námitku navrhovatele směřující proti požadavku na realizaci předmětu veřejné zakázky metodou D&B shledal Úřad jako nedůvodnou. Úřad dospěl k závěru, že při realizaci veřejné zakázky existuje určitý prostor, ve kterém bude nezbytná realizace činnosti „designu“ dodavatelem. Úřad tak požadavek na užití metody D&B nepovažuje za nedůvodný či jinak rozporný se zákonem. Vzhledem k tomu, že Úřad neshledal jako problematický požadavek na realizaci předmětu veřejné zakázky metodou D&B, pak shledal jako důvodný i požadavek zadavatele k prokázání profesní způsobilosti a doložení oprávnění k podnikání v oboru „Projektová činnost ve výstavbě“ k ověření toho, zda dodavatel splňuje zákonné podmínky, které právní rámec vyžaduje pro výkon projekční činnosti, která je rovněž součástí plnění.
9. V rozporu se zákonem Úřad neshledal ani navrhovatelem napadaná kritéria hodnocení nabídek, kdy zadavatel pro účely hodnocení požaduje předložení staveb s minimální výměrou hřiště 5 529 m2, když toto kritérium je stanoveno podstatně níže, než je velikost hřiště, které je předmětem veřejné zakázky. Úřad je toho názoru, že zadavatel nebyl povinen stanovit zcela nejnižší možnou výměru hřiště, aby vyšel vstříc co nejširšímu okruhu dodavatelů. Jako důvodné shledal Úřad i to, že v rámci jednoho z hodnoticích subkritérií je stanoven požadavek na využití metody D&B, když tento požadavek se vztahuje k předmětu veřejné zakázky.
10. Jako nedůvodnou shledal Úřad i námitku navrhovatele ohledně nepřiměřeně vysoké předpokládané hodnoty veřejné zakázky stanovené zadavatelem. Úřad ve způsobu stanovení předpokládané hodnoty ze strany zadavatele neshledal nic protizákonného. Cena zároveň koresponduje s výší nabídkových cen, jaké zadavatel v zadávacím řízení obdržel. Jsou to přitom teprve nabídkové ceny, ze kterých vyplyne skutečná cena veřejné zakázky, nikoliv z výše jistoty, jak to činí navrhovatel. Ohledně namítané nehospodárnosti postupu zadavatele pak Úřad především poukázal na svoji pravomoc, respektive na její absenci co do kontroly v otázkách hospodárnosti a nakládání s veřejnými prostředky. Nezákonnost Úřad neshledal ani u požadavku zadavatele na předložení česného prohlášení ve vztahu k ruským a běloruským subjektům. Jakkoliv je v případě ekonomických sankcí podle Nařízení Rady dovozeno pouze obligatorní užití pro nadlimitní veřejné zakázky, tak zde Úřad vyslovil závěr, že prostřednictvím ustanovení § 53 odst. 4 zákona, jakož i v souladu se zásadou a maiori ad minus, nic nebrání možnosti aplikovat předmětné nařízení i v případě veřejných zakázek podlimitních. Obdobně pak Úřad neshledal pochybení na straně zadavatele u jím stanové lhůty pro podání nabídek, stanovené v délce 12 pracovních dní. Délku lhůty Úřad považuje s ohledem na předmět veřejné zakázky za přiměřenou a v souladu se zákonem. Jako nerelevantní pro řešenou věc pak Úřad shledal argumentaci navrhovatele ohledně nezákonnosti požadavku na užití metody D&B, ve které se navrhovatel odkazoval na jiná zadávací řízení.
III. Rozklad navrhovatele
11. Dne 10. 4. 2024 obdržel Úřad rozklad navrhovatele proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 3. 4. 2024. Rozklad tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
12. Navrhovatel namítá nesprávnost posouzení skutkového stavu i právního hodnocení Úřadem v napadeném rozhodnutí. Napadené rozhodnutí navrhovatel považuje za nepřezkoumatelné.
13. Ohledně Úřadem tvrzené absenci újmy na straně navrhovatele, ze které Úřad dovodil, že navrhovatel nebyl v části návrhu oprávněnou osobou k jeho podání, navrhovatel namítá, že mu hrozila, respektive byla způsobena újma spočívající ve zbavení možnosti ucházet se o veřejnou zakázku. Zadavatel totiž požadoval pro účely prokázání technické kvalifikace předložení Seznamu stavebních prací obsahujícího všechny zakázky splňující minimální úroveň kvalifikace poskytnuté za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení, přičemž tyto zakázky nelze současně použít pro potřeby hodnocení nabídky. Navrhovatel, který disponuje referenční zakázkou prokazující splnění kritéria technické kvalifikace, měl v úmyslu tuto zakázku použít pro potřeby hodnocení, vzhledem k tomu by ovšem nebyl schopen prokázat splnění technické kvalifikace.
14. Navrhovatel dále namítá požadavek na realizaci předmětu veřejné zakázky metodou D&B, kterou považuje za účelovou snahu omezit okruh možných dodavatelů. Podle navrhovatele je předmět plnění veřejné zakázky natolik vymezen příkladovou studií zadavatele a Prováděcím pokynem FAČR, že zde fakticky není prostor pro projekční činnosti. Použití této metody tak není odůvodněno legitimními potřebami zadavatele a požadavkem na ni dochází k porušení zásady přiměřenosti a zákazu diskriminace. Vzhledem k nedůvodnému požadavku na užití metody D&B pak navrhovatel považuje za nezákonný i požadavek na profesní způsobilost v části „Projektová činnost ve výstavbě“. Provedení realizační projektové dokumentace je podle navrhovatele s ohledem na předmět veřejné zakázky a podrobnost příkladové studie nedůvodné.
15. Za nezákonná považuje navrhovatel i zadavatelem stanovená hodnoticí kritéria, zejména požadavek na rozměr hřiště hodnocené reference o velikosti min. 5529 m2. Navrhovatel namítá, že pro prokázání kvalifikace zadavatel trvá na min. ploše 7 140 m2 s tím, že z jeho vyjádření vyplývá, že taková plocha je přiměřená a prokazuje zkušenost plnit veřejnou zakázku, pro potřeby hodnocení nabídek zadavateli, ale stačí pouze plocha 5529 m2. Odůvodnění požadavku zadavatele je tak dle navrhovatele vzájemně rozporné. Zároveň není důvodné nepřipustit pro potřeby hodnocení stavby s menší plochou, byť by tyto odpovídaly fotbalovému hřišti atestovanému FAČR. Požadavek na minimální plochu hřiště u staveb předložených pro účely hodnocení tak navrhovatel považuje za diskriminační a omezující okruh možných dodavatelů. Za nezákonný považuje navrhovatel rovněž hodnoticí kritérium založené na předložení referenčních zakázek realizovaných metodou D&B, když to s ohledem na požadovaný rozměr minimálně 5529 m2 není vztaženo k předmětu veřejné zakázky, neboť realizováno má být hřiště o velikosti 7140 m2.
16. Navrhovatel opětovně namítá, že zadavatelem byla stanovena nepřiměřeně vysoká předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Tu určuje na základě výše požadované jistoty, která činí 200 000 Kč, a konstatuje, že její výše činí min. 10 000 000 Kč, přičemž za přiměřenou cenu veřejné zakázky považuje navrhovatel cca 7 000 000 Kč. Přemrštěná a neodpovídající předpokládaná hodnota může vést k omezení okruhu možných dodavatelů výší požadované jistoty a k možnosti, že dodavatelé nabídnou nepřiměřeně vysokou nabídkovou cenu. Za nezákonný považuje navrhovatel rovněž požadavek zadavatele na předložení čestného prohlášení ve vztahu k ruským/běloruským subjektům s ohledem na mezinárodní sankce. Podle navrhovatele nelze dospět k závěru, že zákaz zadání nadlimitní veřejné zakázky podle Nařízení rady lze uplatnit také na podlimitní veřejné zakázky.
17. Navrhovatel rovněž považuje za pochybení nedostatečnou délku zadavatelem stanovené lhůty pro podání nabídek, když právě požadavek na použití metody DB činí zpracování nabídkové ceny časově náročnějším. Navrhovatel rovněž poukazuje na to, že pokud v podaném návrhu odkazoval i na jiná zadávací řízení, pak Úřad mohl přistoupit k přezkumu úkonů zadavatelů z moci úřední, což neučinil.
Závěr rozkladu
18. V závěru podaného rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.
IV. Řízení o rozkladu
19. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
20. Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 17. 4. 2024.
21. Zadavatel považuje argumentaci navrhovatele v podaném rozkladu jako celek za nedůvodnou a účelovou. Se závěry napadeného rozhodnutí se zadavatel plně ztotožňuje. Ohledně námitky navrhovatele o znemožnění prokázání technické kvalifikace zadavatel uvádí, že navrhovatelova argumentace vychází z nelogického a absurdního výkladu zadávací podmínky. Zadavatel požadoval předložení pouze jedné referenční zakázky (kterou není možné použít pro účely hodnocení), nikoliv seznamu všech referenčních zakázek realizovaných dodavatelem, které by splňovaly stanovené kritérium technické kvalifikace. Požadavek na užití metody D&B pak zadavatel považuje za důvodný, když je přítomen prostor pro realizaci designu dodavatelem. Vzhledem k tomu považuje zadavatel za oprávněný i požadavek na prokázání profesní kvalifikace dodavatele. Zároveň zadavatel obecně odmítá argumentaci navrhovatele, že by jeho postup měl být veden snahou o zvýhodnění některých dodavatelů. Ve vztahu k námitce směřující na požadavek předložení čestného prohlášení ve vztahu k ruským/běloruským subjektům zadavatel poukazuje, že není dána aktivní legitimace navrhovatele, když z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že takovýto požadavek na navrhovatele vzhledem k jeho vlastnické struktuře nemůže negativně dopadnout.
22. V závěru svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítnul.
Stanovisko předsedy Úřadu
23. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i jeho správnost, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.
24. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které byl rozklad zadavatele zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno.
V. K námitkám rozkladu
K výroku I napadeného rozhodnutí
25. Navrhovatel odmítá závěr Úřadu, že zadavatelem stanovená podmínka technické kvalifikace mu nebyla způsobilá způsobit újmu, a tedy že navrhovatel nebyl co do rozsahu této podmínky podle § 241 zákona osobou oprávněnou k podání námitek a následně návrhu. Podstatou navrhovatelovy argumentace je výklad zadávacích podmínek, ze kterých dovozuje požadavek zadavatele na předložení seznamu stavebních prací realizovaných dodavatelem, které splňují kritéria technické kvalifikace, a nikoliv pouze skutečnost, že dodavatel realizoval stanoveným kritériím odpovídající stavební práci. Zároveň se uvedení stavebních prací v seznamu stavebních prací pro účely prokázání technické kvalifikace vylučuje s jejich uvedením v dokumentu Hodnoticí kritérium č. 2. Navrhovateli, který měl v úmyslu referenční zakázku (která splňovala kritéria technické kvalifikace) použít pro účely hodnocení, tak bylo znemožněno prostřednictvím této referenční zakázky prokázat splnění technické kvalifikace, a tudíž se zúčastnit zadávacího řízení.
26. V prvé řadě je třeba odmítnout tvrzení navrhovatele, který interpretuje zadávací dokumentaci tak, že dodavatelé jsou pro účely prokázání technické kvalifikace povinni předložit seznam stavebních prací, který by obsahoval všechny stavby splňující zadavatelem stanovené kritérium technické kvalifikace a které byly poskytnuty dodavatelem za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení. V čl. 6 odst. 6.1. v bodě 6.1.3. písm. a) zadávací dokumentace zadavatel skutečně uvedl, že „požaduje předložit Seznam stavebních prací poskytnutých dodavatelem za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení včetně osvědčení objednatele o řádném poskytnutí a dokončení nejvýznamnějších z těchto prací.“ Nicméně tento požadavek je nutné hodnotit v celkovém kontextu zadávací podmínky, když následně zadavatel stanovuje samotné kritérium technické kvalifikace, které vymezuje jako „minimálně 1 stavební práci, jejímž předmětem nebo součástí byla výstavba nebo rekonstrukce (obnova) povrchu fotbalového hřiště o ploše min. 7140 m2 s umělým trávníkem III. generace, na které byla vydána atestace FAČR dle Prováděcího pokynu FAČR k atestacím hřišť s umělými trávníky nové 3. generace (bez ohledu na to, zda byla realizována dle projektové dokumentace nebo metodou „Design & Build“ – „Vyprojektuj & Postav“)“. Logickým výkladem čl. 6 bodu 6.1.3. písm. a) zadávací dokumentace tak je, že z něj pro účely prokázání technické kvalifikace dodavatele vyplývá požadavek předložit toliko jednu stavební práci splňující stanovená kritéria. Požadavek na předložení dalších stavebních prací by byl vzhledem k explicitně stanovenému kritériu na předložení 1 stavební práce zjevně nadbytečný.
27. Pokud zároveň zadavatel vylučuje použití stavební práce prokazující technickou kvalifikaci dodavatele pro účely hodnocení nabídek v rámci hodnoticího kritéria č. 2, pak ze samotného znění pozn. 4, ve kterém toto omezení zadavatel uvedl, vyplývá, že je za účelem prokázání technické kvalifikace požadováno předložení pouze 1 stavební práce přičemž právě na tuto stavební práci dopadá omezení jejího užití pro hodnocení nabídek: „Stavební prací (realizovanou zakázkou) dle podmínek uvedených výše prokazuje dodavatel technickou kvalifikaci dle § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ. Shodná zakázka nesmí být duplicitně uvedena v dokumentu „Hodnoticí kritérium č. 2“. Zároveň je třeba přihlédnout k tomu, že zadavatel zjevně vnímá rozměr realizovaných stavebních prací jako faktor vypovídající o vhodnosti dodavatele, když v případě „Hodnoticího kritéria 2“ stanovil minimální rozměr hřiště u hodnocených staveb 5529 m2, zatímco u požadavku na technickou kvalifikaci na 7140 m2. Postup zadavatele, který by požadavkem na předložení všech stavebních prací splňujících kritéria technické kvalifikace tyto vyřadil z mechanismu pro hodnocení nabídek, a naopak by pro hodnocení ponechal pouze reference z menších hřišť, by tak postrádal logiku. Zadavatel chtěl zjevně nastavit přísnější kritérium pro kvalifikační referenci ale mírnější pro potřeby hodnocení, přičemž z možnosti hodnocení vyřadil toliko jedinou kvalifikační referenci.
28. Lze tak uzavřít, že ze zadávací dokumentace vyplývá jasný požadavek na předložení toliko jedné významné stavby splňující stanovená kritéria za účelem prokázání technické kvalifikace.
29. Pokud mělo být kritérium technické kvalifikace prokázáno předložením pouze 1 významné stavby splňující výše uvedená kritéria, pak není sporu o tom, že navrhovatel toto kritérium splňoval, když sám uvádí, že disponuje významnou stavbou („Městský stadion Ostrava“), která jej splňuje. V souvislosti s požadavkem na prokázání technické kvalifikace tak neexistuje žádná objektivní překážka, která by navrhovateli bránila v účasti v zadávacím řízení, a tudíž by mu tento požadavek nemohl způsobit újmu.
30. Nedůvodná je i argumentace navrhovatele, že nemůže použít významnou stavbu „Městský stadion Ostrava“ k prokázání technické kvalifikace, když ji chce „uplatnit“ v rámci hodnoticího kritéria spočívajícího v předložení až 8 významných staveb s rozměry hřiště nejméně 5529 m2. V situaci, kdy uvedené kritérium má při hodnocení nabídek váhu 50 % (dalších 50 % pak připadá na hodnocení výše nabídkové ceny), nepředstavuje vyloučení 1 z až 8 možných významných staveb zásah, který by bylo možné považovat za nějak zvláště nepřiměřený či diskriminující. Zároveň se jedná o omezení, které dopadá na všechny dodavatele totožným způsobem, a v pouhé skutečnosti, že různí dodavatelé mohou disponovat odlišným počtem referenčních zakázek, na jejichž základě se mohou lépe umístit v hodnocení nabídek, nelze spatřovat újmu na straně dodavatele.
31. Zjevnou nedůvodnost navrhovatelovy argumentace lze ilustrovat na úvaze, že by ji navrhovatel mohl zcela totožně namítat i v situaci kdy by disponoval až 8 významnými stavbami splňujícími kritérium technické kvalifikace, ale měl by v úmyslu je všechny využít pro účely hodnocení nabídek a nikoliv (jednu z nich) pro prokázání technické kvalifikace.
32. Lze tak shrnout, že v souvislosti s kritériem technické kvalifikace spočívajícím v doložení 1 referenční stavební práce na výstavbu/obnovu povrchu fotbalového hřiště o ploše min. 7 140 m2 s umělým trávníkem III. gen. s atestací FAČR navrhovateli nevznikla ani nehrozila postupem zadavatele (tedy stanovením tohoto kritéria technické kvalifikace) újma. Navrhovatel tak v této části návrhu nesplňuje podmínku, která podmiňuje aktivní legitimaci k podání námitek podle § 241 zákona, a tedy ani k podání návrhu na přezkum postupu zadavatele podle § 250 zákona. Navrhovatel tak nebyl osobou oprávněnou podat návrh a byl dán obligatorní důvod pro zastavení správního řízení podle § 265 písm. b) zákona.
K výroku II napadeného rozhodnutí
K otázce požadavku použití metody „Design & Build“
33. Klíčovou námitkou navrhovatele v řešené věci, od níž se pak odvíjí i značná část jeho další argumentace, je namítaná nedůvodnost požadavku zadavatele, aby byl předmět veřejné zakázky realizován metodou D&B. Podle navrhovatele vzhledem k charakteru předmětu plnění veřejné zakázky a zejména k tomu, jak je jeho realizace vymezena příkladovou studií, která je součástí zadávací dokumentace, a k požadavku na to, že realizace předmětu plnění veřejné zakázky musí respektovat Prováděcí pokyn FAČR k atestacím hřišť s umělými trávníky nové 3. generace – (UT3G), není při realizaci předmětu veřejné zakázky prakticky přítomen prostor pro projekční práce (tedy právě pro „design“) a požadavek na použití metody D&B je tak nedůvodný, diskriminační a spolu s kritérii hodnocení, která reflektují právě požadavek na metodu D&B, vede k omezení hospodářské soutěže.
34. Rozhodnou otázkou v řešení věci tak je, zda lze požadavek zadavatele na realizaci předmětu veřejné zakázky metodou D&B považovat za důvodný a přiměřený, respektive zda může vést k tomu, že určitým dodavatelům zaručuje bezdůvodnou konkurenční výhodu nebo vytváří bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže.
35. Pokud navrhovatel namítá, že v řešené věci není přítomen prostor pro projektové činnosti, pak s ním lze do určité míry souhlasit v tom, že předmět veřejné zakázky neskýtá prostor pro zpracování jeho řešení, které by bylo nějak zvláště originální či komplexní. Nicméně nelze přijmout tvrzení navrhovatele, že požadavek na realizaci projekčních činností je zcela nedůvodný, respektive že k nim při realizaci předmětu veřejné zakázky vůbec docházet nebude. Jak vyplývá ze zadávací dokumentace, předmětem veřejné zakázky je „zpracování projektové dokumentace a následná realizace stavebních prací“. Požadavek na realizaci projekčních činností pak zadavatel dále reflektuje, když jejich realizaci vymezuje v čl. I odst. 8 smlouvy o dílo jako zvláštní fázi z hlediska doby plnění: „Doba plnění: Termín zahájení: Projektová činnost a s tím související činnosti: na základě výzvy objednatele k těmto činnostem (dále jen „výzva č. 1“); výzvu č. 1 učiní objednatel bezodkladně po nabytí účinnosti této smlouvy, Stavební práce: na základě výzvy objednatele k převzetí staveniště a k zahájení stavebních prací (dále jen „výzva č. 2“); výzvu č. 2 učiní objednatel bezodkladně poté, co bude schválena realizační projektová dokumentace objednatelem;“. Projekční činnosti pak dále zadavatel specifikuje v čl. I odst. 10 písm. a) smlouvy o dílo: „Zhotovitel je povinen obstarat projektové dokumenty v rozsahu nezbytném pro vydání všech případně nezbytných povolení k zahájení stavby podle platných právních předpisů (zejména stavebního zákona), včetně všech podkladů a dokumentů, které mohou být požadovány v procesu povolování. Součástí plnění je také kompletní zpracování realizačních projektových dokumentů. Tyto realizační dokumenty musí být předloženy ke schválení objednateli ve dvou tištěných a jednom digitálním formátu (všechny dokumenty v editovatelných formátech .doc a .pdf). Projektovou dokumentaci zpracovávají osoby s příslušným oprávněním k projektové činnosti. Konstrukční dokumentace musí být zpracována v souladu se zadávacími podmínkami. Projektová dokumentace bude dodána po dohodě s objednatelem v termínu dle odst. 8 tohoto článku smlouvy.“ Vymezení realizace projekčních prací pak zároveň není nijak v rozporu s tím, že pro realizaci předmětu veřejné zakázky není třeba žádného veřejnoprávního povolení. Zadavatel odlišuje realizační projektovou, respektive konstrukční dokumentaciod případné dokumentace nutné pro povolovací proces.
36. Pokud navrhovatel tvrdí, že zpracování jakékoliv realizační dokumentace není nutné, když je její rozsah zcela pokryt zadavatelem předloženou příkladovou studií, pak s jeho tvrzením nelze souhlasit. Po komparaci uvedené studie s tím, jak je vymezen samotný předmět veřejné zakázky („výměna umělého sportovního povrchu na fotbalovém hřišti“) a s tím, jaké podmínky na jeho realizaci klade prováděcí pokyn FAČR, lze uzavřít, že zde prostor pro řešení jdoucí nad rámec příkladové studie existuje, a existuje tudíž i prostor pro dokumentaci řešící jejich realizaci. Příkladmo lze poukázat na čl. 3.4. studie Podkladní vrstvy (příklad možného řešení): „Po ohlídce stavby a provedeném podrobném stavebně-technickém průzkumu zůstanou většinově zachovány stávající podkladní konstrukční vrstvy z drceného kameniva, které byly zastiženy v dobrém technickém stavu schopném dalšího použití. Obnažená pláň hřiště bude přespádována a zhutněna na potřebnou úroveň.“ V situaci, kdy se má řešení podkladních vrstev odvíjet od stavebně-technického průzkumu, lze předpokládat, že konkrétní řešení se bude odvíjet od výsledků tohoto průzkumu a může být odlišné od scénáře předestřeného v příkladové studii. Z prováděcího pokynu FAČR pak vyplývá, že značná část parametrů hřišť, které tento předpis stanovuje, není vymezena zcela konkrétně, ale přípustným rozsahem. Zde lze poukázat na vzorové příklady dokumentace pro atestační řízení obsažené v prováděcím pokynu FAČR, kde jsou uvedeny 2 různé varianty s odlišným příčným spádem hřiště či dokonce 6 různých variant řezu konstrukcí hřiště. Lze tak uzavřít, že při realizaci předmětu veřejné zakázky se zcela jistě nabízí možnost její realizace, která bude odlišná od zadavatelem předložené příkladové studie. Ačkoliv tedy využití projekčních prací může být při realizaci veřejné zakázky činností spíše okrajovou, nelze konstatovat, že by tato činnost zcela absentovala. Lze tedy souhlasit se závěry učiněnými Úřadem v napadeném rozhodnutí (viz jeho body 147-156). Je pravdou, že zadavatel mohl přistoupit k realizaci veřejné zakázky zřejmě i bez využití metody D&B a jeho postup se v daném případě blíží postupu hraničnímu. Je to sice výlučně zadavatel, který vymezuje předmět plnění veřejné zakázky, avšak nemůže k tomuto úkonu přistupovat zcela libovolně. V posuzovaném případě však bylo shledáno, že prostor (byť poměrně malý) pro využití metody D&B existuje. Určitou variabilitu v řešení předmětu veřejné zakázky, respektive užití metody D&B pak ostatně připouští i sám navrhovatel, když právě s odkazem na náročnost této metody namítá nepřiměřenou délku lhůty pro podání nabídek.
37. Co do údajně omezujícího charakteru požadavku na použit metody D&B ve vztahu k možným dodavatelům, respektive co do omezení hospodářské soutěže, je třeba poukázat na to, že jakkoliv má být předmět veřejné zakázky realizován touto metodou, pak se toto nijak nepromítá do požadavku na kvalifikační referenční zakázku. Zadavatel stanovil požadavek na prokázání profesní způsobilosti související právě s „designovou“ částí realizace předmětu veřejné zakázky pouze tak, že po dodavatelích mj. požadoval předložení dokladu (či čestného prohlášení), ze kterého vyplyne oprávnění podnikat v rozsahu odpovídajícímu předmětu veřejné zakázky, a to mj. v oboru „projektová činnost ve výstavbě“. Takové oprávnění je u stavebních společností velmi časté, ostatně dle veřejně dostupného výpisu z Obchodního rejstříku jím disponuje i navrhovatel. Navíc souvisí s předmětem veřejné zakázky, byť rozsah projekčních prací nemusí být rozsáhlý. Prokázání profesní způsobilosti navíc zadavatel připustil podle § 83 zákona prostřednictvím jiných osob, tedy poddodavatelsky. Jakkoliv má podle navrhovatele právě požadavek použití metody D&B zvýhodňovat určité dodavatele, tak z výše uvedeného vyplývá, že zadávací řízení je otevřeno i těm dodavatelům, kteří nedisponují předchozí zkušeností právě s touto metodou, respektive i těm, kteří ji nejsou schopni zcela realizovat vlastními kapacitami.
38. Prakticky jediné zvýhodnění některých dodavatelů související s požadavkem na použití metody D&B představuje část hodnoticího kritéria č. 2 – počtu realizovaných zakázek v 5 letech před zahájením zadávacího řízení. Toto kritérium ovšem zadavatel rozdělil na dvě subkritéria, přičemž v každém z nich je možnost získat až 4 body (1 bod za jednu zakázku). U obou subkritérií je přitom stanoven totožný požadavek na parametry realizované zakázky – stavební práce, jejichž předmětem nebo součástí byla výstavba nebo rekonstrukce (obnova) povrchu fotbalového hřiště o ploše min. 5529 m2 s umělým trávníkem III. generace, které splňuje požadavky pro vydání atestace FAČR.[1] Pouze u jednoho kritéria pak zadavatel stanovil požadavek na to, aby se jednalo o zakázku realizovanou metodou D&B. Zároveň zadavatel stanovil, že zakázky realizované metodou D&B, které splňují požadavky pro obě výše uvedená hodnoticí kritéria, budou hodnoceny vždy pouze v rámci jednoho z nich, a to přednostně v rámci druhého hodnoticího kritéria zohledňujícího zakázky realizované metodou D&B. Celková váha hodnoticího kritéria č. 2 při hodnocení nabídek přitom činí 50 %. Do celkového hodnocení nabídek se tak zakázky realizované metodou D&B započítávají s váhou odpovídající max. 25 % celku. Zbývajícím kritériem hodnocení nabídek s váhou 50 % je pak nabídková cena.
39. V kontextu navrhovatelovy argumentace, kde poukazuje na „systémové“ zvýhodňování určitých dodavatelů při zadávání veřejných zakázek a omezování možnosti navrhovatele získat referenční zakázky mj. právě požadavkem na použití metody D&B, pak lze poukázat na to, že pro navrhovatele právě tato veřejná zakázka představuje možnost, jak získat referenční zakázku splňující právě podmínku užití metody D&B, a to aniž by ze zadávacích podmínek vyplývala nutnost disponovat zkušeností s užitím právě této metody.
40. Lze tak uzavřít, že požadavek zadavatele na realizaci předmětu veřejné zakázky metodou D&B je důvodný, když realizace předmětu veřejné zakázky připouští zpracování jeho řešení právě prostřednictvím projekční činnosti. Tento požadavek zároveň nelze považovat za nepřiměřeně omezující co do účasti možných dodavatelů v zadávacím řízení, respektive omezující hospodářskou soutěž, když samotný požadavek na metodu realizace nevylučuje z možnosti ucházet se o veřejnou zakázku ani takové dodavatele, kteří nedisponují předchozí zkušeností s touto metodou, či související profesní kvalifikací.
41. S ohledem na výše uvedené je pak důvodný i požadavek zadavatele na prokázání profesní způsobilosti doložením oprávnění k podnikání v oboru „Projektová činnost ve výstavbě“, když tento požadavek koresponduje s předmětem plnění veřejné zakázky, jedná se o oprávnění u stavebních společností běžné (rovněž navrhovatel jím disponuje) a jeho potenciálně omezující charakter ke vztahu k možným poddodavatelům je limitován možností jeho prokázání prostřednictvím třetí osoby.
Ke stanovení hodnoticích kritérií
42. Navrhovatel se vymezuje vůči zadavatelem stanoveným kritériím hodnocení, konkrétně hodnoticímu kritériu č. 2 – počtu realizovaných zakázek v 5 letech před zahájením zadávacího řízení. Toto kritérium je rozděleno na dvě subkritéria, přičemž v každém z nich je možnost získat až 4 body (1 bod za jednu zakázku). Pro bližší popis lze odkázat na bod 38 tohoto rozhodnutí shora. U jednoho ze subkritérií je pak stanoven požadavek na to, aby se jednalo o zakázku realizovanou metodou D&B.
43. Uvedené hodnoticí kritérium navrhovatel považuje za nepřiměřené a nezákonné, když jako nedůvodný a diskriminační spatřuje jak požadavek na minimální plochu významné stavby o ploše min. 5529 m2, tak požadavek jednoho ze subkritérií, aby se jednalo o stavbu realizovanou metodou D&B.
44. Pokud jde o přípustnost promítnutí zkušenosti dodavatelů s realizací referenčních staveb metodou D&B, pak je nutno vycházet z výše uvedeného závěru (obdobně jak to učinil Úřad v napadeném rozhodnutí), že samotný požadavek na realizaci předmětu veřejné zakázky touto metodou byl důvodný. Hodnoticí kritérium tak bylo stanoveno ve vazbě na předmět veřejné zakázky. Nelze tak vycházet z premisy navrhovatelovy argumentace, že požadavek na referenční stavby realizované metodou D&B nemá souvislost s předmětem veřejné zakázky. Zadavatel zároveň stanovil další hodnoticí kritérium s rovnocennou váhou, ovšem s absencí požadavku na realizaci referenční stavby metodou D&B. Zadavatel tak stanovením hodnoticího kritéria zcela jistě nevyloučil z možnosti ucházet se o veřejnou zakázku ty dodavatele, kteří zkušeností s metodou D&B nedisponují. Zároveň je třeba vzít v úvahu hodnoticí kritérium č. 1, kterým je výše nabídkové ceny a které se do hodnocení nabídek promítá s váhou 50 %. Toto kritérium tak relativní váhu požadavku na realizaci referenčních staveb metodou D&B dále snižuje.
45. To, že budou kritérii hodnocení někteří dodavatelé „znevýhodněni“, nikoliv ovšem z perspektivy zákona, ale co do možnosti dosáhnout úspěchu v hodnocení nabídek na základě objektivních skutečností (přičemž tou může být právě míra zkušenosti s předmětem plnění vyjádřená realizovanými referenčními stavbami), přitom představuje prvek, který je mechanismu hodnocení nabídek z jeho podstaty vlastní. Jinak by ke smysluplnému hodnocení nabídek nebylo ani možné přistoupit.
46. Pokud jde o kritérium minimálního rozměru významných staveb předložených pro účely hodnocení nabídky (stanovené ve výši 5529 m2), pak lze vidět jako legitimní postup zadavatele, který jej stanovil v menším rozsahu, než je tomu u samotného předmětu veřejné zakázky. Rozsahu předmětu veřejné zakázky pak odpovídá toliko požadavek na předložení jedné významné stavby za účelem prokázání technické kvalifikace. Takový postup lze považovat v zásadě za prosoutěžní, když zvyšuje šanci uspět v zadávacím řízení u širšího okruhu dodavatelů. Zároveň ovšem nelze po zadavateli požadovat, aby kritérium stanovil tak, aby bylo pokud co možná nejnižší. Takové kritérium by mohlo postrádat vypovídající prvek ohledně kapacity a kompetence dodavatelů realizovat stavby, které se předmětu veřejné zakázky svými rozměry přinejmenším blíží. Zároveň nelze při hodnocení kritéria odhlédnout od účelu předmětu veřejné zakázky, když požadovaný rozměr koresponduje s minimálním rozměrem fotbalového hřiště III. kategorie a kritérium tak lze interpretovat nejen jako požadavek na realizaci hřiště s určitými rozměry, ale jako na realizaci hřiště umožňujícího určitý způsob využití (tj. pro konkrétní kategorii zápasů, které je na něm možné odehrát).
47. Lze tak shrnout, že zadavatelem stanovené podmínky a jednotlivá kritéria hodnocení, reflektují předmět veřejné zakázky, přičemž není zřejmé bezdůvodné omezení či zvýhodnění některých dodavatelů.
K otázce stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky
48. Navrhovatel namítá, že zadavatelem byla stanovena nepřiměřeně vysoká předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Tu navrhovatel kalkuluje na základě výše požadované jistoty, která činí 200 000 Kč, jako stanovenou ve výši minimálně 10 000 000 Kč, přičemž za přiměřenou cenu veřejné zakázky považuje cca 7 000 000 Kč, v případě vyššího zisku pak 8 000 000 Kč.
49. S ohledem na § 41 odst. 1 zákona platí, že jistota může být stanovena do výše 2% předpokládané hodnoty. Výpočet navrhovatele tak počítá se stanovením jistoty v maximálním rozsahu, což by bylo v případě předpokládané hodnoty 10 000 000 Kč přípustné. Z dokumentace zadávacího řízení přitom vyplývá, že zadavatel obdržel dvě nabídky, a to s nabídkovou cenou 7 854 000 Kč a 11 895 383 Kč. V této perspektivě se předpokládaná hodnota veřejné zakázky ve výši 10 000 000 Kč zdá být v zásadě přiměřená, když průměr těchto hodnot činí cca 9,8 mil. Kč.
50. Pokud navrhovatel namítá, že nepřiměřeně vysoká předpokládaná hodnota veřejné zakázky vede k nepřiměřeně vysoké jistotě, která může odradit dodavatele od účasti v zadávacím řízení, pak lze připustit, že výše jistoty může určitě hrát roli v úvahách dodavatelů. Nicméně i v případě navrhovatelem uváděné přiměřené předpokládané hodnoty veřejné zakázky ve výši 7 000 000 Kč by výše jistoty mohla činit až 140 000 Kč. Nejednalo by se tedy o zvláště výrazný rozdíl ve výši jistoty, a to i s ohledem na velikost veřejné zakázky (a nutnost vynaložit určité finanční prostředky i v průběhu její realizace).
51. Navrhovatel dále namítá, že nepřiměřeně vysoká předpokládaná hodnota veřejné zakázky může vést k tomu že určitý dodavatel, v jehož prospěch jsou dle tvrzení navrhovatele zadávací podmínky nastaveny, nabídne příliš vysokou cenu. K tomu lze jen poznamenat (jak to ostatně učinil Úřad již v napadeném rozhodnutí), že Úřad v rámci své pravomoci vymezené mu podle § 248 zákona, není příslušný ke kontrole v otázkách hospodárnosti a nakládání s veřejnými prostředky. Přestože lze přisvědčit, že cílem zákona je (spolu s dalšími předpisy) právě zajištění transparentního nakládání s veřejnými prostředky, zákon tohoto cíle dosahuje skrze vytváření podmínek pro to, aby byly zakázky zadávány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. K tomu stanoví vlastní zásady zakotvené v § 6 zákona a konkrétní zákonná pravidla, kdy právě nad jejich dodržováním vykonává Úřad svůj dozor. Zároveň Úřad není příslušný k přezkumu cenové politiky jednotlivých dodavatelů.
52. Pokud navrhovatel předestírá postup zadavatele, který má v podstatě spočívat v tom, že zadavatel nepřiměřeně vysokou jistotou „signalizuje“ nepřiměřeně vysokou předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, která má vést k podání nepřiměřeně vysoké nabídkové ceny, respektive k nepřiměřeně vysoké ceně veřejné zakázky, pak lze říci, že takový postup nekoresponduje se skutečností, že právě nabídková cena je jedním z kritérií hodnocení nabídek, a to s relativní váhou 50 %. Zadavatel tak stanovil mechanismus, který směřuje k tomu, aby obdržel nabídkovou cenu co nejnižší.
53. S ohledem na výše uvedené se lze ztotožnit se závěrem napadeného rozhodnutí, že zadavatelem stanovená výše jistoty bez dalšího neukazuje na nepřiměřenou výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky, respektive na pochybení na straně zadavatele.
K požadavku na předložení čestného prohlášení ve vztahu k ruským/běloruským subjektům
54. Zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil požadavek na předložení čestného prohlášení ve vztahu k ruským/běloruským subjektům, ve kterém měl dodavatel prohlásit, že ve vztahu k předmětné veřejné zakázce on ani kterýkoli z jeho poddodavatelů či jiných osob, které se bude podílet na plnění veřejné zakázky, nebo kterákoli z osob, jejichž kapacity bude dodavatel využívat, a to v rozsahu více než 10 % nabídkové ceny, a) není ruským státním příslušníkem, fyzickou či právnickou osobou nebo subjektem či orgánem se sídlem v Rusku, b) není z více než 50 % přímo či nepřímo vlastněn některým ze subjektů uvedených v písmenu a), ani nejedná jménem nebo na pokyn některého ze subjektů uvedených v písmenu a) nebo b). Dále měl vybraný dodavatel prohlásit, že není osobou uvedenou v sankčním seznamu v příloze nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014, nebo nařízení Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. května 2006 o omezujících opatřeních vůči prezidentu Lukašenkovi a některým představitelům Běloruska (ve znění pozdějších aktualizací), a rovněž, že žádné finanční prostředky, které obdrží za plnění veřejné zakázky, přímo ani nepřímo nezpřístupní fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným nebo v jejich prospěch uvedeným v sankčním seznamu v příloze uvedeného nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 nebo rovněž uvedeného nařízení Rady (ES) č. 765/2006 ze dne 18. května 2006.
55. Tento požadavek navrhovatel považuje za nezákonný, když Nařízení Rady stanoví v čl. 5 zákaz zadání nadlimitní veřejné zakázky tam uvedeným osobám a subjektům, ale takové omezení se nevztahuje na podlimitní veřejné zakázky. Zároveň navrhovatel odmítá závěry Úřadu, který shledal jako přípustné aplikování Nařízení Rady i v případě veřejných zakázek podlimitních.
56. Zde je předně třeba uvést, že předseda Úřadu se ztotožňuje se závěrem Úřadu obsaženým v napadeném rozhodnutí i s jeho obsáhlým odůvodněním (viz body 180 až 187 napadeného rozhodnutí). Navrhovateli lze dát formálně za pravdu v tom, že Nařízení Rady skutečně zákaz zadání podlimitní zakázky osobám, na které dopadají sankce (tj. fakticky subjektům ruským a běloruským), skutečně nestanovuje. Nelze v tom ovšem spatřovat projev specifické vůle zákonodárce, který by směřoval k vyloučení podlimitních zakázek ze sankčního režimu, ale reflexi té skutečnosti, že Nařízení Rady vymezuje okruh veřejných zakázek s ohledem na společnou evropskou úpravu odkazem na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014, do jejíž působnosti ovšem podlimitní veřejné zakázky nespadají.
57. Ze samotného zákazu zadání nadlimitní veřejné zakázky tak vyplývá zcela zjevný záměr zákonodárce, aby nedocházelo k zadávání veřejných zakázek určitým subjektům. Pokud se tento záměr vztahuje k zakázkám nadlimitním, bylo by projevem nemístného formalismu ho popírat u zakázek podlimitních. Pokud jde o soulad takového závěru se zákonem, lze říci, že jediný možný rozpor se zákonem chráněným zájmem představuje určité omezení hospodářské soutěže. Nicméně s ohledem na zjevný záměr zákonodárce a určitý kontext současné geopolitické situace lze takový zásah považovat za přiměřený.
58. Závěrem lze k navrhovatelově námitce poznamenat, že jakkoliv ji Úřad v napadeném rozhodnutí věcně vypořádal, pak i zde vyvstává otázka aktivní legitimace navrhovatele podle § 241 ve spojení s § 250 zákona, když není nijak zjevné, jaká újma by zde mohla být postupem zadavatele navrhovateli způsobena. Co do dodavatelů by postup zadavatele mohl být způsobilý způsobit újmu pouze v tom případě, že by se jednalo o dodavatele, který naplňuje výše uvedená kritéria pro uložení zákazu zadání nadlimitní veřejné zakázky. Takovým dodavatelem však navrhovatel není a nedeklaroval takové postavení ani u žádného z případných subdodavatelů.
K otázce délky lhůty pro podání nabídek
59. Navrhovatel se vymezuje vůči délce lhůty pro podání nabídek stanovené zadavatelem, kterou právě s ohledem na požadavek použití metody D&B považuje za nepřiměřeně krátkou, když tento způsob realizace předmětu veřejné zakázky klade větší nároky na zpracování nabídky zadavatelem.
60. V prvé řadě je třeba poznamenat, že zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek v délce 12 pracovních dní, tedy nad rámec zákonem stanoveného minima podle § 54 odst. 1 zákona, které činní 11 pracovních dní, jakkoliv pouze o jeden pracovní den.
61. Samotnou argumentaci navrhovatele o vlivu metody D&B na náročnost zpracování nabídky popírá především argumentace samotného navrhovatele, který v podaném rozkladu nutnost užití metody D&B pro realizaci předmětu veřejné zakázky naopak popírá a opakovaně tvrdí, že pro jeho realizaci v zásadě postačují podklady, které jsou součástí zadávací dokumentace (příkladová studie). Navrhovatel zároveň nikde (a to ani v podaném návrhu či námitkách) neuvádí konkrétní vztah mezi náročností zpracování nabídky a délkou lhůty, tedy v zásadě to, jakou lhůtu pro podání nabídky by již považoval za přiměřenou.
62. S ohledem na uvedené tak lze uzavřít, že navrhovatel nepřináší konkrétní a přesvědčivé argumenty o nepřiměřenosti lhůty pro podání nabídek a lze se ztotožnit se závěry Úřadu (viz body 188 až 196 napadeného rozhodnutí), že délka lhůty pro podání nabídek byla s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky stanovena přiměřeně a v souladu se zákonem.
63. Co se týče dalších námitek navrhovatele je třeba předně uvést, že Úřad řeší každý konkrétní případ na základě jeho konkrétních skutkových okolností. Právě ty jsou rozhodné pro závěry, na kterých je založeno rozhodnutí v konkrétní věci, zde mimo jiné to, že navrhovateli postupem zadavatele v zadávacím řízení nevznikla či nehrozila újma. Odkazy navrhovatele na postup jiných zadavatelů v jiných zadávacích řešení jsou tak pro závěry napadeného rozhodnutí irelevantní.
64. Pokud navrhovatel namítá totožnost příkladové studie řešení předmětu veřejné zakázky se studiemi v jiných zadávacích řízení, pak vzhledem k předmětu veřejné zakázky, který není nijak unikátní a jehož řešení se má s ohledem na požadavky FAČR pohybovat v mantinelech společných pro předměty obdobných zakázek, lze totožnost příkladového řešení považovat za logickou.
VI. Závěr
65. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, byl učiněn závěr, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. QUANTUM CZ s.r.o., Novoveská 101/27, 709 00 Ostrava
2. VYSSPA Sports Technology s.r.o., Skladová 2438/6, 326 00 Plzeň
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Dle Prováděcího pokynu FAČR k atestacím hřišť s umělými trávníky nové 3. generace pro hřiště min. III. kategorie
