číslo jednací: 32253/2024/162
spisová značka: R0108/2024/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Přenosový komunikační systém – TS III – nákup |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | nevyhověno rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2024 |
| Datum nabytí právní moci | 27. 8. 2024 (výrok II. rozhodnutí) 19. 9. 2024 (výrok I. rozhodnutí) |
| Související rozhodnutí | 21651/2024/500 32253/2024/162 33464/2024/162 |
| Dokumenty |  2024_R0108.pdf 326 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0108/2024/VZ Číslo jednací: ÚOHS-32253/2024/162 |
|
Brno 27. 8. 2024 |
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 12. 6. 2024, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
- TTC TELEKOMUNIKACE, s.r.o., IČO 41194403, se sídlem Třebohostická 987/5, 100 00 Praha 10, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 15. 3. 2024 Mgr. Jakubem Štilcem, advokátem, ev. č. ČAK 13451, společníkem společnosti ŠTILEC & PARTNERS advokátní kancelář, s.r.o., IČO 06195385, se sídlem Slezská 949/32, 120 00 Praha 2,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-21651/2024/500 ze dne 29. 5. 2024, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0294/2024/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
- Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6,
učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Přenosový komunikační systém – TS III – nákup“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 9. 9. 2022 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 9. 2022 pod ev. č. 248222 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 9. 2022 pod ev. č. 502489-2022,
jsem rozhodl takto:
I.
Žádosti navrhovatele – TTC TELEKOMUNIKACE, s.r.o. – vznesené ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 21. 8. 2024, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, uvedené v čl. II bodě 18 cit. podání, o nahlédnutí do příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 20 Nt 4035/2023, který zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany – předložil v nynějším řízení o rozkladu, s odkazem na § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
n e v y h o v u j i.
II.
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0294/2024/VZ, č. j. ÚOHS-21651/2024/500 ze dne 29. 5. 2024 na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), zahájil dne 9. 9. 2022 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění jednací řízení s uveřejněním za účelem zadání veřejné zakázky s názvem „Přenosový komunikační systém – TS III – nákup“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 9. 2022 pod ev. č. 248222 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 9. 2022 pod ev. č. 502489-2022 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).
2. Prostřednictvím „ROZHODNUTÍ A SDĚLENÍ O ZRUŠENÍ ZADÁVACÍHO ŘÍZENÍ“ ze dne 26. 2. 2024, podepsaného 1. 3. 2024 (dále jen „rozhodnutí o zrušení“) zadavatel rozhodl podle § 127 odst. 2 písm. d) zákona o zrušení zadávacího řízení. V odůvodnění rozhodnutí o zrušení zadavatel uvedl, že „zadávací řízení předmětné VZ dospělo do fáze, kdy měl zadavatel odeslat rozhodnutí a oznámení o výběru dodavatele. V této fázi zadávacího řízení se zadavatel dozvěděl, že průběh zadávacího řízení této VZ je předmětem probíhajícího trestního řízení, a to zejména z hlediska možné zakázané dohody dodavatelů, která mohla výsledek zadávacího řízení ovlivnit. Tyto skutečnosti se zadavatel dozvěděl z ‚Příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků‘ vydaným Obvodním soudem pro Prahu 9, sp. zn. 20 Nt 4035/2023 [pozn. dále jen „příkaz“], jehož znění má zadavatel k dispozici a v němž jsou podrobně popsány skutečnosti nasvědčující tomu, že v souvislosti s předmětným zadávacím řízením mohlo dojít ke spáchání trestného činu. S ohledem na skutečnost, že zde existují důvodné pochybnosti o tom, zda výsledek zadávacího řízení nebyl ovlivněn trestnou činností, rozhodl se zadavatel zadávací řízení VZ zrušit. Za současné situace zadavatel rovněž není schopen garantovat, že byly v průběhu zadávacího řízení dodrženy základní zásady zadávání veřejných zakázek, jež jsou zakotveny v ustanovení § 6 zákona. Zadavatel je tak přesvědčen, že jakékoliv jiné nápravné opatření učiněné zadavatelem v aktuálně probíhajícím zadávacím řízení, by nevedlo k naplnění účelu tohoto zadávacího řízení.“
3. Proti rozhodnutí o zrušení podal navrhovatel – společnost TTC TELEKOMUNIKACE, s.r.o., IČO 41194403, se sídlem Třebohostická 987/5, 100 00 Praha 10, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 15. 3. 2024 Mgr. Jakubem Štilcem, advokátem, ev. č. ČAK 13451, společníkem společnosti ŠTILEC & PARTNERS advokátní kancelář, s.r.o., IČO 06195385, se sídlem Slezská 949/32, 120 00 Praha 2 (dále jen „navrhovatel“) – námitky ze dne 18. 3. 2024 (dále jen „námitky“).
4. Tyto námitky zadavatel rozhodnutím ze dne 26. 3. 2024 odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“). Vzhledem k tomu, že navrhovatel považoval uvedené rozhodnutí zadavatele za učiněné v rozporu se zákonem, podal k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“). Dnem 5. 4. 2024, kdy Úřad návrh obdržel, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Navrhovatel svým návrhem brojil proti tvrzené netransparentnosti rozhodnutí o zrušení, dále uvedl, že důvody hodné zvláštního zřetele pro zrušení zadávacího řízení nebyly dle jeho názoru naplněny a zrušení zadávacího řízení je dle něj v rozporu se zásadou přiměřenosti.
II. Napadené rozhodnutí
5. Dne 29. 5. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0294/2024/VZ, č. j. ÚOHS-21651/2024/VZ (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým návrh navrhovatele zamítl podle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zákonné znaky pro zrušení zadávacího řízení dle § 127 odst. 2 písm. d) zákona byly v šetřeném případě naplněny. V případě možného ovlivnění průběhu zadávacího řízení trestnou činností se dle Úřadu nepochybně jedná o důvod hodný zvláštního zřetele, neboť jde o natolik závažný důvod mající objektivní dopad do zadávacího řízení, kdy dokončení takového zadávacího řízení by bylo v rozporu s účelem a cílem zákona. Současně se dle Úřadu jedná o okolnost, která by představovala stejně závažný a objektivní důvod pro jinou osobu v témže nebo ve srovnatelném postavení a v týchž či srovnatelných okolnostech, za nichž má být zadávací řízení zrušeno. Současně Úřad shledal, že důvod, pro který zadavatel zrušil zadávací řízení, se vyskytl ve fázi zadávacího řízení, kdy zadavatel hodlal odeslat rozhodnutí a oznámení o výběru dodavatele, neboť v tento moment se zadavatel dozvěděl, že veřejná zakázka je předmětem probíhajícího trestního řízení. Ačkoliv zadavatel v rozhodnutí o zrušení neuvedl konkrétní datum obdržení příkazu k prohlídce, z uvedené spisové značky 20 Nt 4035/2023 lze dle Úřadu dovodit, že tento příkaz byl vydán v roce 2023, tedy v období po zahájení předmětného zadávacího řízení (v roce 2022) a před jeho zrušením, ke kterému došlo v roce 2024.
7. K navrhovatelem namítané netransparentnosti rozhodnutí o zrušení (kdy se navrhovatel domníval, že zadavatel měl uvést podrobnější informace obsažené v příkazu k prohlídce, které by přiblížily okolnosti trestního stíhání) Úřad uvedl, že z rozhodnutí o zrušení srozumitelně vyplývá, na základě jakých skutečností zadavatel dospěl ke svému závěru o existenci důvodů hodných zvláštního zřetele. V daném případě Úřad zohlednil, že se jedná o specifickou situaci, kdy s ohledem na zásadu neveřejnosti přípravného řízení a zásadu presumpce neviny nelze po zadavateli požadovat, aby v odůvodnění rozhodnutí o zrušení uváděl informace, které by mohly vést ke ztotožnění osob, jichž se trestní řízení týká, a k ohrožení účelu trestního řízení. Za těchto specifických okolností Úřad akceptoval, že rozhodnutí o zrušení mělo sníženou informační hodnotu, neboť tato nebyla důsledkem svévole či netransparentnosti postupu zadavatele, ale byla dle Úřadu odůvodněna zákonem chráněným zájmem na neveřejnosti přípravného řízení. Úřad tedy seznal rozhodnutí o zrušení jako přezkoumatelné a souladné se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona.
8. Úřad v postupech zadavatele neshledal ani tvrzené porušení zásady přiměřenosti. Navrhovatel v návrhu namítal, že pokud zadavatel skutečně disponoval informacemi o zakázané dohodě mezi dodavateli, měl zvolit méně invazivní opatření a vyloučit zakázanou dohodou dotčené účastníky zadávacího řízení pro nezpůsobilost podle ustanovení § 48 odst. 6 zákona. K tomu Úřad uvedl, že vzhledem k okolnostem šetřeného případu, kdy se podezření ze spáchání trestného činu při zadávání šetřené veřejné zakázky týká rovněž osob působících v řadách zadavatele (jak uvedl zadavatel ve vyjádření k návrhu a jak je dle Úřadu známo z veřejně dostupných zdrojů), nelze považovat rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení za nepřiměřené. Nelze totiž vyloučit, že průběh zadávacího řízení byl ovlivněn již od samého počátku, a to nezákonným nastavením zadávacích podmínek, jak dle Úřadu naznačují i informace zveřejněné ve sdělovacích prostředcích.[1]
9. K námitce, že součástí podkladů pro vydání rozhodnutí není zadavatelem zmiňovaný příkaz k prohlídce, Úřad uvedl, že považoval za nadbytečné si tento doklad od zadavatele či orgánů činných v trestním řízení vyžádat, neboť s ohledem na neveřejnost přípravného řízení a povinnosti plynoucí z § 8b odst. 1 ve spojení s § 8a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) by Úřad nemohl obsah předmětného příkazu učinit podkladem pro vydání rozhodnutí. Pokud by tak Úřad učinil, musel by navrhovateli jakožto účastníkovi správního řízení umožnit do příkazu k prohlídce nahlédnout, čímž by mohlo dojít k porušení citovaných ustanovení trestního řádu a ohrožení účelu trestního řízení.
III. Rozklad navrhovatele
10. Proti napadenému rozhodnutí podal navrhovatel rozklad, který byl Úřadu doručen dne 12. 6. 2024. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 29. 5. 2024. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
11. Navrhovatel pokládá napadené rozhodnutí za rozporné s ustanoveními správního řádu upravujícími způsob, jakým správní orgán zjišťuje stav věci, který má být podkladem jeho rozhodnutí. Navrhovatel je přesvědčen, že Úřad skutkový stav věci, pokud jde o klíčovou otázku – tj. existenci důvodů pro zrušení zadávacího řízení ve vztahu k veřejné zakázce – nezjistil nijak, neboť pouze převzal tvrzení zadavatele a tato tvrzení následně zaměnil za údajná skutková zjištění, která však neučinil. Ke klíčovým sporným skutečnostem Úřad dle navrhovatele neprovedl žádný důkaz, z něhož by plynul stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a nesprávně vyhodnotil zákonem vyžadované náležitosti rozhodnutí o zrušení. Tímto postupem Úřadu je dle navrhovatele zcela popřen požadavek na přezkoumatelnost správního rozhodnutí.
12. Správní řád zná dle navrhovatele mechanismy na to, jak by mohl být příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaný soudem učiněn součástí podkladů pro rozhodnutí správního orgánu, aby zároveň byly dodrženy požadavky na přezkoumatelnost správního rozhodnutí a současně by nebyl zmařen či ohrožen účel trestního řízení. Úřad však dle navrhovatele namísto využití těchto zákonných mechanismů potřebný podklad rozhodnutí vůbec neobstaral a zadavateli „prostě věří“.
13. Navrhovatel dále směřuje své rozkladové námitky proti odkazu Úřadu na článek z veřejně dostupných zdrojů a namítá, že ani tento článek nebyl součástí podkladů pro vydání rozhodnutí.
14. Dále navrhovatel nesouhlasí s vypořádáním jeho návrhové námitky, podle které musí být z rozhodnutí o zrušení dle § 127 odst. 2 písm. d) zákona mj. patrné určení okamžiku, od něhož zadavatel odvozuje výskyt důvodů hodných zvláštního zřetele. Úřad dle navrhovatele v napadeném rozhodnutí aproboval postup, kdy zadavatel tomuto požadavku vyhoví i tak, že daný okamžik konkrétněji neurčí, pokud z okolností plyne, že nastal kdykoli „v průběhu zadávacího řízení“.
Závěr rozkladu
15. Závěrem rozkladu navrhovatel požaduje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
16. Zadavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil prostřednictvím přípisu ze dne 20. 6. 2024. Uvedl, že se v průběhu správního řízení vyjádřil ke všem skutečnostem, které navrhovatel ve svých podáních tvrdil. Dále se ztotožnil se závěrem napadeného rozhodnutí o tom, že je nadbytečné, aby byl příkaz k prohlídce podkladem pro vydání rozhodnutí.
17. Zadavatel je přesvědčen, že v rozhodnutí o zrušení uvedl veškeré skutečnosti, které ho ke zrušení vedly a odmítá spekulace navrhovatele o existenci příkazu k prohlídce. Rozhodnutí o zrušení považuje zadavatel za přezkoumatelné.
18. S ohledem na tyto skutečnosti pokládá zadavatel napadené rozhodnutí za věcně správné, mající podporu v provedeném dokazování a podložené srozumitelnou právní argumentací.
IV. Řízení o rozkladu
19. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup dle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 téhož právního předpisu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
20. Dne 11. 7. 2024 obdržel Úřad přípis navrhovatele z téhož dne, kterým navrhovatel reaguje na vyjádření zadavatele k rozkladu. Uvádí, že zadavatel ve svém vyjádření k rozkladu nereflektuje konkrétní rozkladové námitky týkající se nekompletnosti podkladů napadeného rozhodnutí. Podstatou rozkladu není dle navrhovatele zpochybnění samotné existence příkazu k prohlídce, jak se zadavatel zřejmě domnívá. Navrhovatel zdůrazňuje, že pokud namítá, že Úřad vyšel jen z tvrzení zadavatele o údajné existenci určité listiny, pak podstata této námitky není ve zpochybnění existence dané listiny, nýbrž ve zpochybnění správnosti postupu, kdy Úřad vyjde ve svém rozhodnutí pouze z tvrzení jednoho z účastníků, aniž je jakkoli ověří. Navrhovatel předpokládá, že rozhodnutí o rozkladu bude rozhodnutím zejména o tom, zda je napadené rozhodnutí vůbec způsobilé přezkumu, resp. zda v tomto přezkumu může obstát jako zákonné. Rozhodnutí o rozkladu tedy dle jeho názoru nebude rozhodnutím o tom, zda přípravné řízení trestní je, či není neveřejné, a nebude zdaleka jen rozhodnutím o tom, zda údajné důvody pro zrušení zadavatel formuloval v rozhodnutí o zrušení dostatečně srozumitelně a určitě.
21. Téhož dne, 11. 7. 2024, požádal předseda Úřadu Městské státní zastupitelství v Praze o odpovědi na níže uvedené dotazy s tím, že pokud by nebylo možné odpovědět konkrétně, požádal Úřad o uvedení alespoň obecných informací, resp. jakýchkoli bližších informací.
Dotaz č. 1: „Kdy Obvodní soud pro Prahu 9 vydal příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků sp. zn. 20 Nt 4035/2023 (dále jen „příkaz“)? Kdy proběhla prohlídka na základě příkazu? Na jakém místě byla prohlídka na základě příkazu provedena?“
Dotaz č. 2: „Jaká byla či je právní kvalifikace trestného činu, který byl či je předmětem trestního řízení, v jehož rámci byl příkaz vydán?“
Dotaz č. 3: „Jaký byl účel, kterého mělo být provedením prohlídky na základě příkazu dosaženo? Týkalo se podezření, na jehož základě byl příkaz vydán, námi přezkoumávané veřejné zakázky?“
Dotaz č. 4: „Proti komu bylo či je vedeno trestní řízení, v jehož rámci byl příkaz vydán? Je možné sdělit osoby dotčené prověřováním, resp. trestním stíháním, proti nimž je toto řízení vedeno?“
22. Městské státní zastupitelství v Praze na uvedené dotazy reagovalo dne 12. 7. 2024 s tím, že žádost Úřadu postoupilo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. O těchto okolnostech průběhu správního řízení vyrozuměl Úřad účastníky řízení přípisem č. j. ÚOHS-28717/2024/162 ze dne 25. 7. 2024.
23. Dne 29. 7. 2024 obdržel Úřad žádost Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 25. 7. 2024 o upřesnění žádosti Úřadu v tom směru, na základě jakého ustanovení právního předpisu žádá o informace z probíhajícího trestního řízení, neboť trestní řád státnímu zastupitelství neumožňuje předání informací z trestního řízení jinému orgánu veřejné moci v rámci plnění jeho působnosti, vyjma jiných orgánů činných v trestním řízení a Probační a mediační služby postupem dle § 7 trestního řádu.
24. Vzhledem k tomu, že orgány činné v trestním řízení měly za to, že požadovanou součinnost nemohou Úřadu poskytnout bez konkrétního zákonného důvodu a Úřad neshledal přiléhavým žádný právní předpis, který by mu umožňoval získat od těchto orgánů požadované informace, přistoupil ke stanovení lhůty k předložení příkazu přímo zadavateli. Usnesením č. j. ÚOHS-30009/2024/162 ze dne 6. 8. 2024 tedy předseda Úřadu stanovil zadavateli lhůtu 5 dnů od doručení tohoto usnesení k předložení příkazu, neboť v rámci řízení o rozkladu bylo shledáno, že se jedná o doklad, který by měl tvořit součást podkladů rozhodnutí, když Úřad, resp. jeho předseda je v souladu se zásadou materiální pravdy vyjádřenou v § 3 správního řádu povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Současně platí, že zadavatel navrhl příkaz coby důkaz ve lhůtě stanovené v § 251 odst. 5 zákona v rámci svého vyjádření k návrhu ze dne 12. 4. 2024, když uvedl, že navrhuje „za účelem prokázání důvodů jeho postupu, aby Úřad vyžádal Příkaz u jeho původce: Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 20 Nt 4035/2023 a eventuálně další nezbytné podklady u příslušných orgánů činných v trestním řízení (Policie České republiky) a v případě jejich poskytnutí je uchovával mimo svůj spis postupem dle § 17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚správní řád‘) bez možnosti seznámení se s těmito listinami navrhovatelem nebo dalšími osobami“.
25. Na tuto výzvu reagoval zadavatel svým vyjádřením ze dne 9. 8. 2024, jehož přílohu tvořil příkaz v anonymizované verzi zajišťující znepřístupnění jmen, příjmení a obchodních názvů osob v příkazu zmiňovaných.
26. Dne 13. 8. 2024 vydal Úřad úřední záznam o provedení důkazu č. j. ÚOHS-30827/2024/162 (dále jen „úřední záznam“), z něhož plyne, že se Úřad seznámil s obsahem příkazu a že z něj vyplývá následující:
„Podezření z trestné činnosti, pro které byl příkaz vydán, se týká veřejné zakázky.
V bodě 6 příkazu soud uvádí mimo jiné, že dlouhodobým prověřováním byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že v souvislosti s šetřenou veřejnou zakázkou docházelo k jednání vedenému s cílem narušit reálnou hospodářskou soutěž zvýhodněním či dohodou vybraných dodavatelů.
V bodě 9 příkazu soud ve vztahu k šetřené veřejné zakázce a průběhu dotčeného zadávacího řízení uvádí, že určitá osoba (totožnost zadavatelem začerněna) získala informaci, kteří dodavatelé se účastní zadávacího řízení a následně vyvíjela činnost k vyřazení konkurenční společnosti (totožnost zadavatelem začerněna). Současně se (zřejmě tato stejná osoba) snažila buď navázat obchodní spolupráci nebo sjednat jinou přesně nespecifikovanou dohodu ohledně šetřené zakázky se zbývajícími uchazeči. Prověřováním byly dle soudu zjištěny skutečnosti zakládající podezření, že (zřejmě tato stejná osoba) nabízela obchodní spolupráci na zakázce výměnou za to, že určitá společnost nepodá v zadávacím řízení vlastní nabídku.
Příkaz byl vydán v roce 2023.“
27. Dne 13. 8. 2024 vydal předseda Úřadu usnesení č. j. ÚOHS-30835/2024/162, v němž účastníkům správního řízení určil lhůtu 7 dní ode dne doručení, v níž byli oprávněni vyjádřit se k nově opatřenému podkladu rozhodnutí. Přílohu tohoto usnesení tvořil shora uvedený úřední záznam o provedení důkazu, který byl zároveň v cit. usnesení označen za onen nově pořízený podklad rozhodnutí. Dne 14. 8. bylo usnesení doručeno oběma účastníkům správního řízení. Lhůta pro podání jejich vyjádření k citovanému podkladu uplynula dne 21. 8. 2024.
28. Ve stanovené lhůtě se k nově opatřenému podkladu rozhodnutí vyjádřil pouze navrhovatel, a to přípisem ze dne 21. 8. 2024 (dále jen „vyjádření k podkladům rozhodnutí“). Zde navrhovatel vyjádřil názor, že má právo seznámit se se samotným příkazem, nikoliv pouze s úředním záznamem. Dále navrhovatel tvrdil, že zadavatel neunesl důkazní břemeno ohledně existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli spravedlivě požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, a to k okamžiku, kdy zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení. Navrhovatel argumentoval, proč zrušení zadávacího řízení dle jeho názoru nelze obhájit pouze tím, že veřejná zakázka byla v minulosti předmětem prověřování a proč je třeba dát přednost mírnějšímu řešení v podobě vyloučení těch účastníků zadávacího řízení, na něž padá důvodné podezření z účasti na zakázané dohodě. Nakonec navrhovatel uvedl, že podaný návrh byl ve správním řízení vlastně minimálně zčásti shledán zjevně důvodným, když porušení zásady transparentnosti předseda Úřadu de facto napravuje v řízení o rozkladu tím, že vyžádal podklad, o který zadavatel rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení opřel (aniž však bylo přezkoumatelné, co je obsahem tohoto podkladu). V řízení o rozkladu tak dle navrhovatele vyšlo najevo, že rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení skutečně bylo nepřezkoumatelné. Mimo to navrhovatel neměl možnost přesvědčit se o existenci tvrzených důvodů hodných zvláštního zřetele svědčících pro zrušení zadávacího řízení. Z výše uvedeného navrhovatel dovozuje, že Úřad při případném potvrzení napadeného rozhodnutí v řízení o rozkladu musí navrhovateli vrátit složenou kauci, neboť jeho návrhu bylo částečně vyhověno (§ 255 odst. 6 zákona).
Stanovisko předsedy Úřadu
29. Po projednání věci rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které předcházelo jeho vydání, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise předseda Úřadu dospěl k následujícímu závěru.
30. Úřad tím, že výrokem napadeného rozhodnutí rozhodl tak, jak je shora uvedeno, rozhodl správně, neboť v šetřeném případě zadavatel zrušil zadávací řízení v souladu se zákonem. Proto bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a rozklad zamítnut. V odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou uvedeny podrobné důvody tohoto závěru.
31. Žádosti navrhovatele o nahlédnutí do příkazu nebylo vyhověno z důvodu, že by zpřístupněním žádosti navrhovateli mohl být ohrožen důležitý veřejný zájem spočívající v zajištění účelu trestního řízení. Důvody nevyhovění žádosti jsou v podrobnostech uvedeny rovněž níže.
V. K námitkám rozkladu a k nevyhovění žádosti o nahlédnutí do příkazu
32. Podstatná část rozkladové argumentace navrhovatele směřuje proti zjišťování stavu věci ze strany Úřadu v rozporu se zásadou materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Navrhovatel namítá, že Úřad rozhodl ve věci, aniž by se za účelem přezkoumání tvrzení zadavatele ohledně existence důvodu pro zrušení zadávacího řízení seznámil s obsahem příkazu. V řízení o rozkladu byla tato námitka navrhovatele shledána důvodnou, a to i s ohledem na to, že zadavatel navrhl příkaz coby důkaz ve lhůtě stanovené v § 251 odst. 5 zákona v rámci svého vyjádření k návrhu ze dne 12. 4. 2024.
33. Rozsah podkladů rozhodnutí, které bylo třeba ve správním řízení doplnit, se odvíjí čistě od tvrzení zadavatele, která uvedl v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Je tomu tak proto, že ve správním řízení lze přezkoumat pouze takové důvody zrušení zadávacího řízení, které byly v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení uvedeny, aby bylo zajištěno, že negativní následek v podobě případného zamítnutí návrhu (a s tím spojeného propadnutí kauce do státního rozpočtu) neponese takový navrhovatel, který ani neměl příležitost dozvědět se, co bude předmětem přezkumu ve správním řízení, resp. co by případně měl rozporovat v podaných námitkách.[2] Proto tedy nebyly opatřovány podklady rozhodnutí, které by mohly prokázat tvrzení zadavatele uvedená např. v rozhodnutí o námitkách nebo ve vyjádření k podanému návrhu, byť by jinak třeba šlo o způsobilé důvody pro zrušení zadávacího řízení (zadavatel například tvrdil i riziko koluzního jednání vlastních zaměstnanců, v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení však nic takového neuváděl). Z výše uvedených důvodů bylo ve zdejším případě třeba ověřit jedinou skutečnost, a to, že výsledek zadávacího řízení mohl být ovlivněn zakázanou dohodou dodavatelů, přičemž existuje trestní řízení, jehož předmětem je podezření na takovou dohodu. Ze všech skutečností uváděných zadavatelem jedině tato totiž plyne z rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Ostatní argumenty, které zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení vyslovil, představují pouze obecné úvahy navazující na toto skutkové tvrzení. Uvádí-li zadavatel ve svém vyjádření k návrhu (str. 2), že vedle tvrzení o zakázané dohodě v rozhodnutí o zrušení zadávacího řešení uvedl ještě další dva důvody, a sice zaprvé, že není schopen garantovat dodržení zásad dle § 6 zákona, a zadruhé, že zadávací řízení mohlo být ovlivněno trestnou činností, pak je třeba uvést, že kdyby tyto důvody byly posuzovány samostatně (a nikoliv jako rozvinutí důvodu spočívajícího v podezření na zakázanou dohodu), bylo by třeba je shledat zcela nedostatečnými pro nekonkrétnost.
34. Postupem, který je uveden shora v bodech 21 – 26 tohoto rozhodnutí o rozkladu, tedy předseda Úřadu získal příkaz ve verzi anonymizované zadavatelem tak, aby z příkazu nebyla seznatelná jména a příjmení osob ani identifikační údaje obchodních společností, jichž se příkaz týká. Příkaz byl Úřadem prostudován a učiněn součástí správního spisu. Není tedy veden mimo spis, jak se mylně domnívá navrhovatel v bodě 11 svého vyjádření k podkladům rozhodnutí. V úředním záznamu jsou pak zachyceny ty skutečnosti z příkazu plynoucí, které se nějak vztahují k zadavatelem tvrzené skutečnosti, že zadávací řízení mohlo být ovlivněno zakázanou dohodou dodavatelů, která je předmětem trestního řízení. Úřední záznam byl navrhovateli dostupný a byl mu zaslán spolu s usnesením, kterým byla účastníkům správního řízení stanovena lhůta pro podání jejich vyjádření k podkladům rozhodnutí.
35. V tomto smyslu tedy bylo vyhověno námitkám navrhovatele týkajícím se toho, že Úřad rozhodl o neuložení nápravného opatření, aniž by se seznámil s dokladem, o který zadavatel opřel důvod zrušení zadávacího řízení pro šetřenou veřejnou zakázku, resp. aniž by vůbec ověřil jeho existenci. Úřad shledal, že příkaz existuje a že informace, které z něj vyplývají a které jsou pro šetřenou věc relevantní, učinil podkladem rozhodnutí.
36. Dále bylo přezkoumáno, zda obsah příkazu neodůvodňuje odklon od závěru Úřadu, že v šetřené věci nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření. Bylo tedy potřeba přezkoumat, zda informace obsažené v příkazu korespondují s odůvodněním rozhodnutí o zrušení, tedy, že skutečně došlo k tomu, že se v průběhu zadávacího řízení vyskytly zadavatelem tvrzené důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.
37. Z obsahu příkazu vyplynulo, že byl vydán v roce 2023 a že v souvislosti s šetřenou veřejnou zakázkou dle orgánů činných v trestním řízení docházelo k jednání vedenému s cílem narušit reálnou hospodářskou soutěž zvýhodněním či dohodou vybraných dodavatelů. Dále z bodu 9 příkazu vyplynulo, že Obvodní soud pro Prahu 9 ve vztahu k šetřené veřejné zakázce a průběhu dotčeného zadávacího řízení uvádí, že určitá osoba (totožnost zadavatelem začerněna) získala informaci, kteří dodavatelé se účastní zadávacího řízení a následně vyvíjela činnost k vyřazení konkurenční společnosti (totožnost zadavatelem začerněna). Současně se (zřejmě tato stejná osoba, což však z důvodu začernění ze strany zadavatele není zřejmé) snažila buď navázat obchodní spolupráci nebo sjednat jinou přesně nespecifikovanou dohodu ohledně šetřené zakázky se zbývajícími uchazeči. Prověřováním byly dle cit. soudu zjištěny skutečnosti zakládající podezření, že (zřejmě tato stejná osoba, což opět z důvodu anonymizace provedené zadavatelem není zřejmé) nabízela obchodní spolupráci na zakázce výměnou za to, že určitá společnost nepodá v zadávacím řízení vlastní nabídku.
38. Ze skutečností uvedených v příkazu a zaznamenaných v úředním záznamu tedy vyplývá, že orgány činné v trestním řízení prověřovaly skutek spočívající v uzavření či minimálně v pokusu o uzavření takové dohody uchazečů o veřejnou zakázku, kterou by byla narušena hospodářská soutěž o veřejnou zakázku. Konkrétně měly orgány činné v trestním řízení to podezření, že určitá osoba, jejíž totožnost zadavatel Úřadu utajil, nabízela konkurenci spolupráci na veřejné zakázce výměnou za to, že konkurenční dodavatel nepodá v zadávacím řízení nabídku. I toto podezření bylo (vedle jiných) důvodem pro nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků ve smyslu § 83a trestního řádu.
39. Úřad v bodech 50 – 53 napadeného rozhodnutí nastínil obecná východiska pro výklad tohoto neurčitého právního pojmu (důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval) obsaženého v § 127 odst. 2 písm. d) zákona. S tímto výkladem je možné beze zbytku souhlasit a pro účely tohoto rozhodnutí o rozkladu lze zdůraznit, že se musí jednat o důvody, „které atakují samotný smysl dokončení již zahájeného zadávacího řízení, které vystavují zadavatele objektivnímu riziku pro případ, že by zadávací řízení zrušeno nebylo, a které by představovaly stejně závažný a objektivní důvod pro jinou osobu v témže nebo ve srovnatelném postavení zadavatele a v týchž či srovnatelných okolnostech, za nichž má být zadávací řízení zrušeno“ (blíže srov. bod 50 napadeného rozhodnutí).
40. Zadavatel v rozhodnutí o zrušení uvedl, že má důvodné pochybnosti o tom, zda výsledek zadávacího řízení nebyl ovlivněn trestnou činností, a z dalšího obsahu rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení lze dovodit, že tato obava pramení z toho, že se zadavatel dozvěděl, že průběh zadávacího řízení je předmětem probíhajícího trestního řízení, a to zejména z hlediska možné zakázané dohody dodavatelů, která mohla výsledek zadávacího řízení ovlivnit. Jak vyplývá z úředního záznamu, toto podezření zadavatele je skutečně opřeno o informace uvedené v příkazu (na který zadavatel v rozhodnutí o zrušení taktéž odkázal). V této souvislosti lze odkázat na bod 9 příkazu, který je parafrázován v úředním záznamu (blíže srov. bod 26 tohoto rozhodnutí o rozkladu). Bylo tedy shledáno, že zadavatel pojal obavu o řádný průběh zadávacího řízení oprávněně, neboť se na základě příkazu dozvěděl závažné informace, které zpochybňují zákonnost zadávacího řízení.
41. Současně se nejedná o obecná a nepodložená tvrzení, resp. subjektivní pochybnosti zadavatele, neboť příkaz vydal Obvodní soud pro Prahu 9 na základě návrhu státního zástupce. Vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků dle § 83a trestního řádu totiž předchází proces, na jehož počátku zásadně stojí odůvodněný podnět policejního orgánu státnímu zástupci. Následně státní zástupce předkládá odůvodněný návrh na provedení potřebné prohlídky příslušnému soudu, který o tomto návrhu rozhodne tak, že buď příkaz vydá, nebo nevydá, a rovněž své rozhodnutí patřičně odůvodní. Jestliže tedy důvodná potřeba provedení prohlídky projde všemi těmito fázemi, aniž by některý z uvedených orgánů vyhodnotil tvrzená podezření jako nedostatečná či nepodložená pro pokračování v dalším postupu trestního řízení, lze usoudit, že v takovém případě se zadavateli dostalo do rukou skutečně kvalifikované podezření na nezákonný průběh zadávacího řízení. Zadavatel samozřejmě nemůže z dokumentů vydaných v trestním řízení vycházet slepě, ale musí se podrobně seznámit s jejich obsahem. Nicméně zadavatel by musel mít skutečně pádné důvody, aby se mohl domnívat, že orgány činné v trestním řízení nepojaly příslušné podezření důvodně. Pokud je nemá, pak orgánům činným v trestním řízení jejich skutková zjištění může věřit.
42. Lze se pak ztotožnit s postupem zadavatele, který se rozhodl využít cestu zrušení zadávacího řízení, která sice není povinná, nicméně je rozumná a pochopitelná. Kvalifikované podezření na nezákonné praktiky spojené se zadávacím řízením a možné ovlivnění jeho výsledku trestnou činností totiž zadavatele vystavovalo objektivnímu riziku postihu pro případ, že by zadávací řízení zrušeno nebylo, ať už v rovině služební, pracovněprávní, správněprávní či dokonce trestněprávní. Lidsky pochopitelná je i snaha vyhnout se odsouzení veřejnosti v situaci, kdy média již v den provedení prohlídky na základě příkazu rozkryla určité souvislosti dotčených nezákonných praktik. Zároveň lze říci, že tyto okolnosti atakovaly samotný smysl dokončení zadávacího řízení, neboť důvodně hrozilo, že jeho výsledek bude nezákonným jednáním účastníků zadávacího řízení poznamenán. Stejně tak si lze představit, že pro jakéhokoli jiného zadavatele by se jednalo o stejně závažný a objektivní důvod pro zrušení zadávacího řízení, jako pro zadavatele nyní šetřené veřejné zakázky. V tomto smyslu lze uzavřít, že důvod, pro který zadavatel přistoupil ke zrušení zadávacího řízení, naplnil znaky důvodu dle § 127 odst. 2 písm. d) zákona, a to i ve světle závěrů relevantní judikatury, na kterou Úřad v napadeném rozhodnutí odkázal. Dále se lze plně ztotožnit s posouzením podřaditelnosti „podezření z možného ovlivnění zadávacího řízení trestnou činností“ jakožto důvodu pro zrušení zadávacího řízení dle § 127 odst. 2 písm. d) zákona, jaké učinil Úřad v bodech 60 – 62 napadeného rozhodnutí (str. 12 – 13 napadeného rozhodnutí). Navrhovatel ostatně ve svém rozkladu proti těmto závěrům nebrojí. Výše uvedené platí v obecné rovině a zadavatel by měl vždy podezření na trestnou činnost alespoň rámcově specifikovat tak, aby bylo jasné, o jaký druh trestného jednání jde. To zadavatel ve zdejším případě učinil.
43. Nutno ovšem dodat, že jako důvod zrušení zadávacího řízení ve smyslu citovaného ustanovení by obstálo i samotné podezření na zakázanou dohodu bez uvedeného trestněprávního přesahu. Není tedy podstatné, jaký trestný čin je předmětem prověřování. Lze rovněž dodat, že právní kvalifikace prověřovaného skutku se může v průběhu trestního řízení měnit. Z těchto důvodů nebylo třeba z příkazu zjišťovat informace vztahující se k otázce právní kvalifikace prověřovaného skutku.
44. Nelze shledat, že by v šetřeném případě zrušením zadávacího řízení došlo k porušení zásady přiměřenosti, jak tvrdil navrhovatel ve svém návrhu. Cesta „pouhého vyloučení“ subjektů dotčených příkazem dle § 48 odst. 6 zákona je stejně jako zrušení zadávacího řízení dle § 127 odst. 2 písm. d) zákona také dobrovolná. Nelze shledat jako pochybení, pokud se zadavatel za uvedených skutkových okolností přiklonil ke zrušení celého zadávacího řízení, neboť měl za to, že pokud by v zadávacím řízení pokračoval, nebude schopen zaručit naplnění zásady transparentnosti (blíže srov. rozhodnutí o zrušení), např. tím, že by se podezření na trestnou činnost rozšířilo v průběhu jejího vyšetřování i na další účastníky zadávacího řízení. V této otázce nehraje žádnou roli zásada presumpce neviny, resp. poctivosti. V souladu se zásadou transparentnosti dle § 6 zákona je naopak spíše postup zadavatele, který obezřetně a preventivně zadávací řízení zrušil, aby vůbec možnost případné koluze mezi dosud neprověřovanými dodavateli vyloučil. V situaci, kdy jsou v zadávacím řízení již vyhodnoceny nabídky, nemá zadavatel v podstatě žádnou jinou možnost, jak takovému hypotetickému riziku předejít. Tím nevyjadřuje, že by snad navrhovatele z účasti na zakázané dohodě rovněž podezříval, ale chrání se pouze před případným rizikem, že by snad teoreticky i dosud nepodezřelý dodavatel mohl být na zakázané dohodě účasten. To je pochopitelné s ohledem na vzniklou situaci, kdy určité podezření na zakázanou dohodu v zadávacím řízení již vyvstalo. Mezi vyloučením dle § 48 odst. 6 zákona a zrušením zadávacího řízení nelze konstruovat ani poměr méně a více invazivního prostředku nápravy vzniklé situace. Zatímco vyloučení ze zadávacího řízení by znamenalo, že určitý dodavatel zakázku již získat nemůže, naopak zrušení zadávacího řízení znamená, že se o veřejnou zakázku mohou ucházet dodavatelé, včetně navrhovatele, znovu, a to při jejím novém vypsání. Pokud již navrhovateli vznikly náklady spojené s jeho účastní v zadávacím řízení, pak mu nezbude než zvážit jejich uplatnění prostředky práva soukromého, bude-li pro to mít právní oporu.
45. Navrhovatel dále namítá, že podkladem rozhodnutí nemůže být článek publikovaný na zpravodajském serveru. Tato rozkladová argumentace se týká bodů 62 (na straně 14 napadeného rozhodnutí) a 64 napadeného rozhodnutí. Tyto články nepředstavují podklad rozhodnutí (srov. záznam o shromáždění podkladů rozhodnutí č. j. ÚOHS-18871/2024/512 ze dne 7. 5. 2024) a nemusely být tedy součástí správního spisu vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0294/2024/VZ. Jedná se o veřejně dostupné informace sloužící pro dokreslení skutkového stavu, z nichž vyplývá, že je Úřad bral za spíše okrajové. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že Úřad o skutečné existenci příkazu nepochyboval a závěr o jeho relevanci pro zrušení zadávacího řízení konstatoval i bez jeho konkrétní znalosti. Tento nedostatek byl napraven v rámci tohoto řízení o rozkladu, uvedené články se tedy v tomto světle jeví jako irelevantní.
46. Dále je potřeba korigovat závěry uvedené v bodu 62 nacházejícím se na straně 14 napadeného rozhodnutí, z nichž vyplývá, že Úřad při svém posouzení zohlednil rovněž skutečnost, že podezření zadavatele ze spáchání trestného činu při zadávání šetřené veřejné zakázky se týká rovněž osob působících v řadách zadavatele. Tuto okolnost zadavatel poprvé uvedl až v rámci svého vyjádření k návrhu a ze samotného rozhodnutí o zrušení výslovně nevyplývá. Vzhledem k tomu, že důvody pro zrušení zadávacího řízení není zadavatel po vydání rozhodnutí o zrušení oprávněn doplňovat a že tento důvod z rozhodnutí o zrušení nevyplývá, nelze jej nijak zohlednit, ani brát jako relevantní. Ostatně z napadeného rozhodnutí je patrné, že tento důvod Úřad neuchopil jako zásadní pro zodpovězení otázky, zda byl zadavatel oprávněn zrušit zadávací řízení pro veřejnou zakázku, neboť se jím zabýval pouze v souvislosti s tvrzeným porušením zásady přiměřenosti. Každopádně platí, že Úřad se měl soustředit pouze na problematiku zakázané dohody a za tím účelem si opatřit příslušné podklady rozhodnutí.
47. V bodu 29 rozkladu navrhovatel namítá, že z rozhodnutí o zrušení není patrné určení okamžiku, od něhož zadavatel odvozoval výskyt důvodů pro zrušení zadávacího řízení. Zadavatel v rozhodnutí o zrušení mimo jiné uvedl, že „zadávací řízení předmětné VZ dospělo do fáze, kdy měl zadavatel odeslat rozhodnutí a oznámení o výběru dodavatele. V této fázi zadávacího řízení se zadavatel dozvěděl, že průběh zadávacího řízení této VZ je předmětem probíhajícího trestního řízení“. Zadavatel tedy identifikoval časový úsek, kdy se u něj vyskytly důvody pro zrušení zadávacího řízení. Z tohoto pohledu nelze shledat tvrzenou sníženou přezkoumatelnost, neboť rozhodnutí o zrušení poskytuje svým adresátům relevantní informace. I v situaci, kdy by vznik důvodu pro zrušení zadávacího řízení předcházel samotnému rozhodnutí o zrušení o několik měsíců, nelze shledat, že by se mělo automaticky jednat o netransparentnost postupů zadavatele. Zadavatel není povinen tvrdit ani prokazovat negativní skutečnost, že se relevantní okolnosti nezměnily od vydání příkazu (tj. že například trestní řízení skončilo). Dokud nevyjdou na světlo relevantní skutečnosti svědčící o tom, že trestní řízení bylo ukončeno (např. odložením věci), nelze po zadavateli důvodně požadovat, aby prokazoval, že k tomu skutečně nedošlo. Dále ostatně z odpovědi Vrchního státního zastupitelství ze dne 25. 7. 2024 vyplývá, že stále probíhá fáze přípravného řízení, v níž byl příkaz vydán, dosud tedy zjevně nedošlo ke změně okolností, na kterou navrhovatel ve svém rozkladu poukazuje. Námitce uvedené ve vyjádření k podkladům rozhodnutí v bodě 25, tj. že nic nesvědčí o tom, že důvody pro zrušení zadávacího řízení byly dány i v okamžiku jeho zrušení, tak nelze přisvědčit. Nelze rovněž přisvědčit námitce v bodech 26 a 27 téhož podaní, že není prokázáno, že by probíhalo trestní řízení. Z vyjádření Vrchního státního zastupitelství vyplývá, že probíhá trestní řízení v přípravné fázi.
48. V bodu 22 vyjádření k podkladům rozhodnutí navrhovatel uvádí, že pokud by k vydání příkazu došlo „dříve než v druhé polovině září 2023, kdy zadavatel navrhovateli, po provedeném hodnocení konečných nabídek a umístění konečné nabídky navrhovatele na prvním místě, zaslal výzvu k přípravě funkčního testovacího polygonu (10. 7. 2023), na jehož přípravu a testování navrhovatel vynaložil náklady o částce celkem cca 5.500.000 Kč, a výzvu k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o kvalifikaci navrhovatele (2. 8. 2023), zakládalo by to dle názoru navrhovatele podstatné pochybnosti o pravých důvodech zrušení zadávacího řízení ze strany zadavatele.“. Neuvádí však nicméně žádné konkrétní pochybnosti, které by v něm vydání příkazu v uvedeném období vzbudilo. Ani v návrhu navrhovatel neuvádí, že by pochyboval o pravých důvodech postupu zadavatele právě v souvislosti s přesným okamžikem vydání příkazu, který navrhovateli není znám. Této námitce tedy nebylo možno přisvědčit už pro její nekonkrétnost – pro účely posouzení, zda jsou dány podstatné pochybnosti o pravých důvodech zrušení zadávacího řízení, by navrhovatel musel své pochybnosti specifikovat. Pro účely posouzení, zda se tvrzená zakázaná dohoda týká zadávacího řízení, nicméně postačí údaj, že byl příkaz vydán v roce 2023, neboť zadávací řízení bylo zahájeno v roce 2022 a zrušeno v roce 2024.
49. Závěrem je třeba odůvodnit, proč předseda Úřadu nepostupoval cestou zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání poté, co shledal, že při zjišťování skutkového stavu došlo k vadě řízení. Důvodem je zejména procesní ekonomie řízení před Úřadem, kdy bylo zohledněno, že vadu řízení – nezajištění potřebného podkladu rozhodnutí – lze napravit v řízení o rozkladu. Jestliže by bylo přistoupeno k vrácení věci Úřadu, bylo by třeba Úřad zavázat závazným právním názorem, jehož obsahem by bylo, že jestliže orgány činné v trestním řízení pojmou podezření na to, že došlo k zakázané dohodě, která je způsobilá ovlivnit veřejnou zakázku, přičemž toto své podezření opírají o konkrétní skutečnosti, pak je zásadně třeba takové podezření považovat za důvodné a takovéto důvodné podezření zpravidla obstojí jako důvod zvláštního zřetele hodný, pro který nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Při pohledu na opatřený příkaz pak nelze spatřovat žádný, ani minimální prostor k tomu, aby Úřad učinil skutkové zjištění, že orgány činné v trestním řízení takové důvodné podezření nepojaly. To nade vši pochybnost z příkazu vyplývá a Úřad tyto skutečnosti, byť v průběhu řízení o rozkladu, zachytil v úředním záznamu. V první instanci by pak Úřad rozhodl stejně, jak již rozhodl napadeným rozhodnutím, protože by musel vyjít z toho, co je nyní uvedeno v tomto rozhodnutí o rozkladu. V zájmu urychlení tohoto procesu a při vědomí, že žádnému z účastníků správního řízení nemohla tímto postupem vzniknout újma (např. na právu odvolat se a nechat přezkoumat skutková zjištění I. instance v řízení o rozkladu – už totiž skutečně není co zkoumat), proto předseda Úřadu přistoupil k nápravě shledané vady řízení, opatřil chybějící dokument, seznámil s jeho relevantním obsahem strany řízení a potvrdil napadené rozhodnutí. Jak vyplývá z ustálené judikatury správních soudů,[3] správní řízení ovládá zásada jednoty řízení před správním orgánem I. stupně a odvolacím správním orgánem. Rozkladové řízení proto tvoří s řízením před Úřadem jeden procesní celek a rozhodnutí Úřadu vydané v I. stupni a rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu se navzájem doplňují.
50. Jak rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení, tak napadené rozhodnutí stojí na stejných tvrzeních, stejných zjištěních a stejných závěrech. V řízení o rozkladu byl tak toliko opatřen důkaz, který potvrzoval to, co zadavatel uváděl jako důvody hodné zvláštního zřetele, jež ho vedly ke zrušení zadávacího řízení. Bylo tak odstraněno procesní pochybení Úřadu a potvrzena správnost postupu zadavatele v zadávacím řízení, přičemž opatrnost obou výše uvedených je logická s ohledem na stále probíhající přípravné řízení.
Nahlížení do příkazu
51. Žádost navrhovatele o nahlédnutí do samotného příkazu učiněná v jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí byla výrokem I tohoto rozhodnutí o rozkladu zamítnuta z následujících důvodů. Příkaz se zakázané dohody týká prakticky pouze v pasážích zmíněných v úředním záznamu. Ve zbylém rozsahu (celkem čítá 11 stran) se příkaz týká jiné potenciálně trestné činnosti. Přitom příkaz odhaluje relativně konkrétní detaily poznatků, kterými orgány činné v trestním řízení disponují. Pokud by se takové informace dostaly do nepovolaných rukou, mohl by být účel přípravného řízení zmařen. Tím není nikterak naznačováno, že by snad navrhovatel byl na zakázané dohodě účasten. Nicméně navrhovateli skutečně zbylé pasáže příkazu nemohou být ku prospěchu vůbec nijak, neboť nic jiného než otázka zakázané dohody nebylo předmětem nynějšího správního řízení.
52. Podle § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
53. První část tohoto ustanovení, tj. příkaz dbát, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, chápe Úřad tak, že jde o maximu poplatnou všem postupům správního orgánu, tj. i postupům v průběhu správního řízení. Ostatně jde o ustanovení zařazené v hlavě II citovaného předpisu, která zakotvuje základní zásady činnosti správních orgánů bez rozlišení, zda se tato ustanovení vztahují k výroku správního rozhodnutí (jak rozhodnout), anebo k otázkám postupu ve správním řízení.
54. Zájem na úspěšném průběhu trestního řízení je nepochybně důležitým veřejným zájmem a požívá ochrany i nad rámec konkrétních ustanovení trestního řádu o mlčenlivosti (§ 8a až 8d). Byl by absurdním takový výklad správního řádu, který by nutil správní orgán poskytnout účastníkovi správního řízení určitý dokument trestního řízení v celém rozsahu, a poskytnout mu tak výše popsané citlivé informace, aniž by tyto informace posloužily k naplnění účelu řízení správního (tj. potřebě rozhodnout o návrhu navrhovatele).
55. Přicházela samozřejmě v úvahu i varianta anonymizovat významně příkaz nad rámec začernění provedeného zadavatelem. V tom případě by však předmětem utajení muselo být skutečně téměř všechno ostatní, než co je uvedeno v úředním záznamu. Například i z pouhé identifikace místa prohlídky nebo materiálů, které mají být zajištěny, lze domyslet řadu informací, jejichž únik by mohl účel trestního řízení zmařit. Dokonce i konkrétní datum vydání příkazu by teoreticky mohlo mít takový účinek, neboť z něj lze v kombinaci s dalšími informacemi vysledovat detaily postupu orgánů činných v trestním řízení. Zvolená varianta vypsání podstatných informací do úředního záznamu se tak Úřadu jevila obstojná, protože navrhovateli bylo takto poskytnuto právě takové množství informací, kterých bylo třeba, aby se objektivně mohl přesvědčit o pravdivosti tvrzení zadavatele o tom, že orgány činné v trestním řízení šetří, zda zadávací řízení nemohlo být ovlivněno zakázanou dohodou. Detaily spočívající v odpovědích na otázky, kdo je účastníkem zakázané dohody, kdy byla sjednána, resp. kdy k pokusu o její sjednání došlo, jestli byla úspěšná a v jaké míře, jsou pro výsledek správního řízení nepodstatné, a není proto třeba, aby se s takovými informaci navrhovatel seznamoval. Argumentaci navrhovatele uvedené v bodě 17, 18 a 19 vyjádření k podkladům rozhodnutí tedy nelze přisvědčit.
56. S ohledem na zásadu přiměřenosti, která plyne z ústavního pořádku a ovládá nepochybně i správní řízení, byl upřednostněn rezervovaný přístup k poskytování informací z trestního řízení, aby byl jeho účel co nejméně ohrožen. Oprávněné úřední osoby, které nynější správní řízení vedou, příkaz pečlivě prostudovaly a navrhovatel nemá důvod jim nevěřit, že z něj plyne to, co je zachyceno v úředním záznamu.
57. Z výše uvedených důvodů nebylo žádosti o nahlédnutí do příkazu vyhověno.
Kauce
58. V otázce propadnutí kauce do státního rozpočtu je třeba uvést, že pro ustanovení § 255 odst. 3, 5 a 6 zákona, která určují, za jakých okolností kauce propadne do státního rozpočtu, je rozhodné, jakým způsobem bylo v řešeném případě rozhodnuto, tj. jaký výrok byl vynesen, nikoliv jaký procesní postup Úřad zvolil k objasnění skutkového stavu či jaké závěry z takového postupu plynou v otázce správnosti procesního postupu prvoinstančního řízení. V nynějším případě byl napadeným rozhodnutím návrh navrhovatele zamítnut a tento zamítavý výrok Úřadu v první instanci byl potvrzen výrokem II tohoto rozhodnutí o rozkladu. S právní mocí výroku II tohoto rozhodnutí o rozkladu tak nastane situace předvídaná ustanovením § 255 odst. 3 písm. a) zákona a navrhovatelem složená kauce připadne státu. Stejná situace by nastala i v případě, kdy by předseda Úřadu věc vrátil Úřadu k provedení téhož dokazování, jež bylo provedeno v druhém stupni, neboť výsledek by musel být stejný. Nadto bylo prokázáno, že důvody zadavatele pro zrušení zadávacího řízení obstojí. Nebyl zde tedy dán důvod pro zrušení úkonu zadavatele, a to ani pro nepřezkoumatelnost, neboť zadavatel své důvody uvedl jasně. Měl pro ně i podklady. Skutečnost, že důkaz pro svá tvrzení nepřipojil k rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, jednak plyne z povahy onoho důkazu a jednak z toho, že k rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení není zákonem vyžadováno, aby jej zadavatel doplnil o důkazy, na nichž zrušení staví, ale aby takové důkazy existovaly. To bylo v tomto řízení ověřeno.
VI. Závěr
59. Ve světle rozkladové argumentace bylo shledáno, že je nezbytné doplnit podklady rozhodnutí o příkaz. Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno z hlediska obsahu příkazu a tímto postupem byl jen potvrzen závěr, že v šetřeném případě nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření. Jinými slovy, bylo shledáno, že výrok I napadeného rozhodnutí obstojí i poté, co se předseda Úřadu seznámil s obsahem příkazu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo doplněno, resp. korigováno tam, kde to bylo nezbytné.
60. Vzhledem ke shora uvedenému byl rozklad navrhovatele zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žádosti o nahlédnutí do příkazu nebylo vyhověno z důvodu ochrany veřejného zájmu na zajištění účelu trestního řízení.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, 160 00 Praha
2. Mgr. Jakub Štilec, advokát, ŠTILEC & PARTNERS advokátní kancelář, s.r.o., Slezská 949/32, 120 00 Praha 2
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] V této souvislosti Úřad odkázal na článek s názvem „Detaily o razii na generálním štábu. Policie sledovala tajnou hru o zakázky“ dostupný z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-detaily-o-razii-na-generalnim-stabu-policie-sledovala-tajnou-hru-o-zakazky-237040.
[2] Zde přitom platí, že co nebylo uvedeno v námitkách, toho se nelze ve správním řízení s úspěchem dovolat, protože v rozsahu takových tvrzení v návrhu uvedených musí být správní řízení zastaveno [srov. § 257 písm. h) zákona].
[3] Blíže srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2009, č. j. 1 Afs 88/2009–48, ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012–47, ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25, ze dne 20. 2. 2020, č. j. 2 Ads 171/2019–43, či ze dne 31. 3. 2021, č. j. 3 As 36/2019–45.
