číslo jednací: 20761/2025/161
spisová značka: R0047/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | DÍLČÍ SMLOUVA NA POŘÍZENÍ RETRANSLAČNÍHO UAS SE SCHOPNOSTÍ VTOL č. 24107000122 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 11. 6. 2025 |
| Související rozhodnutí | 12769/2025/500 20761/2025/161 |
| Dokumenty |  2025_R0047.pdf 279 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0047/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-20761/2025/161 |
|
Brno 10. 6. 2025 |
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 17. 4. 2025 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem
- Primoco UAV SE, IČO 03794393, se sídlem Výpadová 1563/29f, 153 00 Praha, zastoupeným JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, ev. č. ČAK 00789, se sídlem Na Strži 2102/61a, 140 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-12769/2025/500 ze dne 8. 4. 2025 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0103/2025/VZ ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy „DÍLČÍ SMLOUVA NA POŘÍZENÍ RETRANSLAČNÍHO UAS SE SCHOPNOSTÍ VTOL č. 2410700122“, kterou dne 26. 11. 2024 uzavřel zadavatel
- Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha,
- a vybraný dodavatel
- Vojenský technický ústav, s. p., IČO 24272523, se sídlem Mladoboleslavská 944, 197 00 Praha,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0103/2025/VZ, č. j. ÚOHS-12769/2025/500 ze dne 8. 4. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Uzavření smlouvy a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel uzavřel dne 26. 11. 2024 na základě postupu podle § 189 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“)[1] s vybraným dodavatelem smlouvu „DÍLČÍ SMLOUVA NA POŘÍZENÍ RETRANSLAČNÍHO UAS SE SCHOPNOSTÍ VTOL č. 24107000122“ (dále jen „smlouva“).
2. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže obdržel dne 12. 2. 2025 návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy. Dnem obdržení návrhu bylo v souladu s § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení.
3. Navrhovatel se domáhá uložení zákazu plnění smlouvy, neboť dle jeho názoru jde o dílčí smlouvu, která se však svým předmětem vymyká rámcové smlouvě, na jejímž základě měla být uzavřena. Rámcová smlouva navíc svou dobou trvání přesahuje maximální přípustnou mez ve smyslu § 204 zákona ve spojení s čl. 29 obranné směrnice[2].
4. Navrhovatel tvrdí, že podstatou smlouvy je plnění, které vybraný dodavatel nemůže dodat a bude jej muset poptat u třetího subjektu, u nějž však již nejsou splněny podmínky § 189 zákona, tedy možnost nákupu v rámci tzv. in-house výjimky. Zadavatel tedy použil výjimku pro vertikální spolupráci tak, že svému ovládanému subjektu uložil, aby od konkrétní osoby pořídil pro potřeby zadavatele konkrétní výrobek. Pořízení plnění tímto způsobem navíc porušuje i další právní předpisy a interní předpisy a zvyklosti zadavatele a představuje obcházení zákona.
5. Navrhovatel se proto domáhá, aby Úřad plnění smlouvy zakázal.
II. Napadené rozhodnutí
6. Dne 8. 4. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0103/2025/VZ, č. j. ÚOHS-12769/2025/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrokem návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
7. Napadené rozhodnutí Úřad odůvodnil především tím, že zadavatel byl oprávněn využít při uzavření smlouvy výjimku podle § 189 zákona. Pak není namístě zkoumat, zda uzavření smlouvy – i z hlediska parametrů případné nadřazené rámcové smlouvy – splňuje podmínky zákona.
8. Je-li předmětem smlouvy plnění, které bude muset vybraný dodavatel, byť částečně, poptat u třetí osoby, je povinen vyhodnotit, zda a v jakém rozsahu je povinen postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek a tento zákon dodržet.
III. Námitky rozkladu
9. Dne 17. 4. 2025 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele z téhož dne. Napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 8. 4. 2025. Rozklad byl podán řádně a včas.
10. V rozkladu navrhovatel namítá, že Úřad porušil zásadu materiální pravdy – z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by byly naplněny zákonné podmínky pro uzavření smlouvy, správní spis pro to neobsahuje ani žádné podklady, nebyl tak řádně zjištěn skutkový stav. Navrhovatel upozorňuje, že zadavatel neunesl břemeno tvrzení a důkazní stran existence podmínek pro aplikaci výjimky.
11. Možnosti navrhovatele zjistit skutkový stav jsou v tomto typu řízení omezené, proto bylo povinností Úřadu postup zadavatele při uzavření smlouvy prošetřit. V řízení nebylo prokázáno, že by zadavatel oprávněně využil výjimky dle § 189 zákona.
12. Úřad tak přehlédl, že klíčovým hlediskem in-house výjimky je, že ve vztahu k příslušnému zadavateli nedochází k externímu poskytování dodávek, služeb nebo stavebních prací, a tedy k jakémukoliv negativnímu dopadu do hospodářské soutěže, neboť zadavatel v takovém případě pro naplnění svých potřeb využívá své vlastní správní, technické, personální a jiné prostředky, jimiž disponuje prostřednictvím jím ovládané osoby. V posuzované věci však zadavatel prostřednictvím vybraného dodavatele vědomě objednává plnění v rozsahu nejméně 88-97 % celkové hodnoty smlouvy od třetí osoby – společnosti LIAZ. Tímto způsobem zadavatel větší část plnění zadává de facto poddodavateli, který podmínky in-house výjimky nesplňuje, a zadavatel tak obchází zákon. V této souvislosti odkazuje navrhovatel na unijní úpravu a judikaturu. Úřad se s otázkou obcházení zákona nevypořádal, podíl plnění společnosti LIAZ bagatelizoval, nezjistil ani, jaký ve skutečnosti je.
13. Napadené rozhodnutí je tak postaveno na neúplně zjištěném skutkovém stavu, na nesprávném právním posouzení, které popírá základní aspekty pro aplikaci in-house výjimky a její omezení.
14. Součástí rozkladu je i podnět na zahájení řízení z moci úřední o přestupku spočívajícím v tom, že vybraný dodavatel uzavřel bez řádného zadávacího řízení smlouvu se společnosti LIAZ.
15. Podáním ze dne 19. 5. 2025 navrhovatel svůj rozklad doplnil a poukázal na to, že mezi vybraným dodavatelem a společností LIAZ byla uzavřena smlouva nejen na dodávku bezpilotního systému, ale na retranslační UAV se schopností VTOL se sjednanou cenou plnění 164 mil. Kč. Z toho vyplývá, že společnost LIAZ poskytuje podstatnou část předmětu plnění smlouvy uzavřené mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem v rámci výjimky in-house.
16. Otázkou dle navrhovatele je, jakou část plnění na základě smlouvy realizuje vybraný dodavatel, jakou „určený dodavatel“ LIAZ a jakou další poddodavatelé, které se ani dohledat nepodařilo.
17. Z uvedeného však každopádně vyplývá, že v souvislosti s uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku zjevně nemohla být naplněna základní východiska pro aplikaci tzv. vertikální spolupráce dle § 189 zákona, jak je vykládána rozhodovací praxí.
Závěr rozkladu
18. Navrhovatel s ohledem na uvedené skutečnosti žádá, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele a vybraného dodavatele k rozkladu
19. K rozkladu se podáním ze dne 28. 4. 2025 vyjádřil zadavatel. Uvedl, že podstatou návrhu byla fakticky námitka obcházení zákona z jeho strany, nikoliv nedodržení § 189 zákona. Námitka, že nebyly splněny podmínky § 189 zákona, zaznívá až nyní v rozkladu, ačkoliv z veřejných zdrojů je patrné, že tato výjimka je naplněna. Zadavatel je navíc připraven to prokázat.
20. Zadavatel uvádí, že odhady cen, které navrhovatel prezentuje v rozkladu, se nezakládají na pravdě. Rovněž není pravdou, že by smlouva nebyla uveřejněna v registru smluv.
21. Závěry Úřadu se nepříčí ani znění směrnic ani zákona, jsou v souladu s východisky pro užití výjimky vertikální spolupráce dle § 189 zákona. Proto se zadavatel s napadeným rozhodnutím ztotožňuje.
22. Vybraný dodavatel v podání ze dne 30. 4. 2025 k rozkladu uvedl, že se s napadeným rozhodnutím ztotožňuje. Rozklad nepřináší nové skutečnosti, pouze některé prvky dezinterpretuje a vykládá nepřesně zákon i judikaturu SDEU.
23. Vybraný dodavatel uzavřel smlouvu jako organizačně ovládaný subjekt zadavatele, naplňuje kumulativně podmínky písmen a)-c) ustanovení § 189 zákona. Toto ustanovení nezapovídá subdodávky, jejich možnost potvrzuje i judikatura SDEU, kterou vybraný dodavatel cituje.
24. Vybraný dodavatel dále konstatuje, že je subjektem, který pro zadavatele zajišťuje vyšší stupeň technické integrace, což je i účel jeho existence, otázka, jakým způsobem zajistí dodávku, je již na vybraném dodavateli.
25. Subdodavatelská spolupráce mezi vybraným dodavatelem a společností LIAZ byla uzavřena pro účely obranného použití jako součást vyššího stupně technické integrace řízeného vybraným dodavatelem jako odborným a nezastupitelným státním podnikem, který pro zadavatele plní klíčové obranné projekty. Současně plnění, které je součástí systému UAS VTOL, nepodléhá povinnostem podle § 2 odst. 3 zákona.
26. Vybraný dodavatel navrhuje, aby byl rozklad zamítnut.
IV. Řízení o rozkladu
27. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
28. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
29. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
30. Ve věci jde o uložení zákazu plnění smlouvy, kterou zadavatel uzavřel bez zadávacího řízení a bez uveřejnění oznámení o uzavření smlouvy přímo s vybraným dodavatelem, kterým je státní podnik ovládaný zadavatelem.
K porušení zásady materiální pravdy
31. Úvodem odůvodnění tohoto rozhodnutí se vyjádřím k charakteru řízení o uložení zákazu plnění smlouvy. Jde o řízení návrhové, které nelze zahájit z moci úřední. Jeho zahájení, vymezení jeho předmětu jakož i jeho průběh tak spočívají především na navrhovateli a obsahu návrhu, kterým se uložení zákazu plnění smlouvy domáhá.
32. Rozhodovací i soudní praxí je v současné době široce akceptováno – a v tomto smyslu je zastaralá judikatura odkazovaná v rozkladu – že je Úřad v rámci přezkumu vázán návrhem a jeho důvody. Z ustanovení § 251 odst. 1 zákona totiž vyplývá, že právě návrhem navrhovatel vymezuje rozsah přezkumu, který má Úřad provést. Právě k návrhu coby dokumentu, kterým je zahájeno řízení, se ve smyslu § 252 zákona vyjadřuje zadavatel, právě pro rychlost a zachování rovnosti stran účastníků řízení je zavedena koncentrace tohoto typu řízení pro obě strany ve smyslu § 251 odst. 5 zákona. Návrhové řízení je řízením, kde se navrhovatel brání proti zásahu zadavatele do svých práv, což vyplývá i z toho, že náležitostí návrhu je označení ustanovení, jehož porušením navrhovateli vznikla nebo hrozí vzniknout újma[3]. Z koncepce tohoto řízení tak nutně vyplývá, že Úřad nemá žádné oprávnění, aby přímo v tomto řízení sám přezkoumával postup zadavatele nad rámec návrhu a pátral po důvodech pro uložení nápravného opatření pro pochybení, která navrhovatel v návrhu neuvedl[4]. V řízení o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy to platí tím spíše, že toto řízení z moci úřední ani zahájit nelze.
33. Navrhovatel se návrhem domáhá uložení zákazu plnění smlouvy, kterou zadavatel uzavřel v režimu § 189 zákona, tedy v rámci vertikální spolupráce. Tento jeho postup se ve smyslu § 189 odst. 1 zákona nepovažuje za zadání veřejné zakázky, a tedy zadavatel nezahajuje zadávací řízení. Uložení zákazu plnění této smlouvy přichází v úvahu pouze z důvodu dle § 254 odst. 1 písm. a) zákona, tedy proto, že zadavatel uzavřel smlouvu bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, pokud by navrhovatel tvrdil a v řízení bylo prokázáno, že nebyly naplněny podmínky § 189 zákona. Pak by totiž zadavatel nemohl výjimku § 189 zákona využít a musel by zahájit zadávací řízení (nevyužil-li by jiný druh výjimky).
34. Ustanovení § 189 zákona obsahuje tři podmínky, které musí být pro využití této výjimky splněny současně. Z obsahu návrhu, jakož i z obsahu podaného rozkladu se podává, že navrhovatel sice formálně deklaruje, že podmínky splněny nejsou, nicméně netvrdí, ba ani nenaznačuje, proč by některá z nich nebyla ve vztahu zadavatele a vybraného dodavatele splněna, jeho podání se argumentačně ubírají jiným směrem. Je tak pochopitelné, když Úřad v napadeném rozhodnutí naplnění těchto podmínek nepovažuje za sporné.
35. Z argumentace navrhovatele vyplývá, že považuje napadenou smlouvu za problematickou proto, že v jejím případě neexistovaly důvody pro její realizaci v in-house výjimce, když vybraný dodavatel vlastně vůbec nebyl schopen svými silami potřebě zadavatele vyhovět. Tento důvod pro uzavření smlouvy v režimu § 189 zákona však není vyžadován a ovládaná společnost je oprávněna na realizaci veřejné zakázky získat subdodavatele. Ostatně byla zřízena právě proto, aby pro zadavatele technicky zajišťovala určité úkoly v oblasti obrany, což se jistě může dít i tak, že realizaci zadavatelovy potřeby zajistí technicky a administrativně a samotné plnění získá od třetího subjektu.
36. Nenaplnění podmínek § 189 zákona nenasvědčují ani zjištění, která je možno učinit ať už z dokumentů shromážděných ve správním spisu (zejm. z výpisu z obchodního rejstříku vybraného dodavatele) či z obecně dostupných zdrojů ve sbírce listin obchodního rejstříku, např. z výročních zpráv vybraného dodavatele, zakladatelských dokumentů apod.
37. Navrhovatel v bodu 28 návrhu uvádí, že ve vztahu k vybranému dodavateli „by mohly být naplněny podmínky § 189 zákona“, aniž by si uvědomoval, že pokud jsou mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem naplněny podmínky § 189 zákona, nejsou naplněny jen ohledně některé smlouvy a ohledně jiné ne. Naplněním těchto podmínek je totiž definován vztah mezi těmito dvěma subjekty a každá smlouva, která je mezi nimi v oblasti obrany nebo bezpečnosti uzavřena, podléhá výjimce dle § 189 zákona (dokud jsou podmínky této výjimky splněny), tedy její proces jejího uzavření, její obsah, plnění i případné změny jsou vyňaty z přezkumné pravomoci Úřadu, neboť ze zákona nejde o zadávání veřejné zakázky.
38. Navrhovatel v rozkladu namítá porušení zásady materiální pravdy. Zásada materiální pravdy je vyjádřena v § 3 správního řádu. Platí tak, že správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Podle tohoto ustanovení pak správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.
39. Z citovaných ustanovení správního řádu vyplývá povinnost správního orgánu zjišťovat skutkový stav jen v míře, v jaké o něm panují důvodné pochybnosti. V posuzované věci měly být pochybnosti vyjádřeny tvrzeními navrhovatele v návrhu. Ten však do otázky naplnění podmínek § 189 zákona žádné pochybnosti nevnesl. Ani z obsahu spisu ani z veřejně dostupných zdrojů a rejstříku pak žádné pochybnosti nevyvstávají. Konstatuji tedy, že Úřad svou povinnost řádně zjistit skutkový stav nezanedbal, neboť o skutkovém stavu potřebném pro posouzení oprávnění uzavřít smlouvu v režimu § 189 zákona nevznikla a netrvá žádná pochybnost. Zásada materiální pravdy nebyla porušena.
K nesprávnému právnímu posouzení
40. Navrhovatel v rozkladu i v návrhu upozorňuje, že napadená smlouva v úvodu odkazuje na rámcovou dohodu o realizaci projektu „Rozvoj OTS VŘ k naplnění schopností FNM“ č. 17/10400070 ze dne 6. 11. 2018 (dále jen „rámcová smlouva“), z čehož navrhovatel dovozuje, že plnění mělo probíhat na základě této rámcové smlouvy. K tomu pak dále namítá, že plnění svou povahou rámcové smlouvě neodpovídá, a navíc měla rámcová smlouva již zaniknout, neboť její opakované prodlužování nebylo v souladu se zákonem a maximálními přípustnými lhůtami pro trvání rámcových smluv.
41. Hlavním problémem, který navrhovatel ve věci spatřuje, je skutečnost, že zadavatel přímo ve svých požadavcích uvedl a ve smlouvě je dále výslovně uvedeno, že dodávka plnění musí zahrnovat autonomní bezpilotní systém UAV SKYSPOTTER 152M „určeného dodavatele“ – společnosti Modelárna LIAZ spol. s r. o. Jinými slovy, skutečným dodavatelem není vybraný dodavatel – státní podnik, u něhož by bylo možné uplatnit tzv. in-house výjimku ve smyslu § 189 zákona, ale ve skutečnosti předem „určený“ soukromý subjekt, přičemž jeho plnění má představovat významnou část zakázky, což je nepřípustné, neboť i v režimu in-house musí být vybraný dodavatel schopen plnit většinu veřejné zakázky sám.
42. Navrhovatel dále poukazuje na možné osobní vazby mezi prvním náměstkem ministryně obrany a vedením společnosti Modelárna LIAZ. Vedle toho navrhovatel upozorňuje i na další nestandardnosti, které dle jeho názoru neodpovídají běžnému nastavení v danému oboru, například skutečnost, že poptávané zařízení společnosti Modelárna LIAZ ve skutečnosti dosud nemá příslušné osvědčení o letové způsobilosti a má je teprve získat dodatečně v rámci plnění zakázky, přičemž ale cena plnění má být dodavateli uhrazena předem.
43. S ohledem na výše uvedené je navrhovatel přesvědčen, že uzavřením smlouvy na základě rámcové smlouvy, resp. na základě výjimky podle ustanovení § 189 zákona v situaci, kdy je předem známo, že podstatná a klíčová část plnění nebude realizována vybraným in-house dodavatelem, nýbrž externím „určeným“ dodavatelem Modelárna LIAZ, došlo ze strany zadavatele k obcházení zákona, tedy k závažnému porušení pravidel zadávání veřejných zakázek.
44. Návrh i rozklad tedy věcně brojí proti tomu, že smlouva neodpovídá rámcové smlouvě, na jejímž základě měla být uzavřena, a brojí proti obcházení zákona ze strany zadavatele, tedy proti zneužití § 189 zákona, neboť podstatnou část plnění smlouvy by měl poskytnout subjekt, na nějž se výjimka § 189 zákona z povahy věci nevztahuje.
45. K těmto námitkám je nicméně nutno uvést, že pro posouzení věci a pro uložení zákazu plnění smlouvy není žádná z nich relevantní. O rámcové smlouvě není ani tvrzeno, že by byla uzavřena mimo režim § 189 zákona, totéž platí o smlouvě napadené v tomto řízení. Tyto smlouvy se tak ocitají mimo pravomoc Úřadu, neboť nešlo o zadání veřejných zakázek (viz § 189 odst. 1 zákona, podle něhož se uzavření smlouvy v režimu in-house nepovažuje za zadání veřejné zakázky).
46. Dále platí, že Úřad může v tomto řízení posoudit právě jen napadenou smlouvu, nikoliv navazující smluvní vztahy.[5] V rámci vztahu zadavatele a vybraného dodavatele z hlediska zákona k vybočení z režimu vertikální spolupráce nedošlo. Skutečnost, že bude vybraný dodavatel část plnění poptávat po třetím subjektu, jednak neznamená, že by byla nyní napadaná smlouva nezákonná, a neznamená ani to, že by jeho poptávka musela být nezákonná. Navíc přezkum Úřadu se principiálně netýká smluvních podmínek napadané smlouvy, leda by šlo fakticky o zadávací podmínky, přezkum Úřadu se zaměřuje na oprávnění smlouvu uzavřít z hlediska práva veřejných zakázek.
47. Z doplnění rozkladu, které navrhovatel předložil, vyplývá, že smlouva mezi vybraným dodavatelem a Modelárnou LIAZ již byla uzavřena, přičemž vybraný dodavatel k jejímu uzavření uvedl, že využil výjimku dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona, tedy výjimku pro dodávky, jejichž předmětem je výroba vojenského materiálu včetně přímo souvisejících služeb nebo prací. Navrhovatel v doplnění rozkladu nezpochybnil ani využití této výjimky, uzavřenou smlouvou dokládal toliko to, že její objem představuje více než 50 % plnění, které má v rámci in-house dodat vybraný dodavatel zadavateli.
48. V této souvislosti musím konstatovat, že ani objem plnění, které dodá zadavateli vybraný dodavatel z vlastních zdrojů a vlastními silami, není zákonem nijak definován, tedy dodavatel v in-house výjimce je oprávněn plnění obstarat jakýmkoli vhodným a zákonným způsobem, zákon možnost využít poddodavatele nelimituje.[6] Je to logické, neboť vybraný dodavatel přebírá smlouvou v režimu in-house v podstatě postavení zadavatele.
49. Pokud tedy navrhovatel uvádí, že je objem poddodavatelského plnění ve smlouvách uzavíraných v režimu in-house limitován evropskými předpisy, k čemuž odkazuje na nařízení o veřejných službách v přepravě cestujících, není tato analogie v žádném případě namístě. Pomineme-li, že analogie je v právu veřejném spíše nevhodný nástroj, neboť jejím prostřednictvím nelze rozšiřovat rozsah povinností nad rámec zákona, je analogii iuris možné použít zcela výjimečně, pokud je toho třeba k zaplnění mezer v právní úpravě. Právní úprava § 189 zákona však mezery nemá, oprávnění využít poddodavatele limitována nejsou a nemohou být. Pokud by byla, ztrácelo by smysl, aby zadavatelé zřizovali ovládané osoby, neboť by na ně nemohli smluvně přenášet své úkoly, ty totiž často představují celé oblasti veřejné správy, které ovládané osoby zajišťují poddodavatelsky, přičemž je běžné a samozřejmé, že poddodavatelé zajišťují své úkoly v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, ať již v zadávacích řízeních či s použitím výjimek.
50. S uvedeným není v rozporu ani stanovisko generálního advokáta SDEU č. C-567/15 ve věci LitSpecMet UAB ze dne 27. 4. 2017, které v bodu 26 rozkladu cituje navrhovatel. Z něj totiž vyplývá toliko to, že in-house smlouvy nemají být použity k „vyvádění“ veřejných zakázek z režimu zákona. Na plnění poptávaná od třetích osob se in-house výjimka samozřejmě nepoužije a platí, že ta musí být pořízena v souladu se zákonem (a směrnicemi), jimiž se má zadání zakázky řídit.[7]
51. Smlouva uzavřená mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem je z hlediska Úřadu i z hlediska mého smlouvou bez důvodných pochybností uzavřenou v režimu in-house, z níž nelze ničeho dovozovat stran smlouvy, která byla uzavřena mezi vybraným dodavatelem a společností Modelárna LIAZ. V žádném případě z ní nelze vyvozovat, jako to v rozkladu činí navrhovatel, že jde o „netušené rozměry a zjevné obcházení povinností uložených evropskými směrnicemi“, neboť vybraný dodavatel si byl svého odvozeného zadavatelského postavení evidentně vědom, a proto přímo uvádí, že ve vztahu k poddodavateli využil výjimku dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona.
52. Námitky shrnuté v bodu 42 tohoto rozhodnutí, do nichž navrhovatel vtělil své pochybnosti o standardnosti celé transakce, jsou pak námitkami proti případným nezákonnostem v hospodaření zadavatele, případně vybraného dodavatele, a proti nezákonnému vynakládání rozpočtových prostředků, kteréžto otázky jsou rovněž mimo meze věcné působnosti Úřadu.
53. K tomuto námitkovému okruhu tak uzavírám, že předmětem řízení byla smlouva uzavřená v režimu in-house mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem. Žádná z uplatněných námitek tak nebyla z hlediska práva veřejných zakázek důvodná, neboť tato smlouva nepodléhá přezkumu Úřadu a tvrzení navrhovatele jsou z hlediska naplnění výjimky § 189 zákona bezpředmětná. Pokud vybraný dodavatel následně poptává od kohokoliv dodávky, musí se samozřejmě s požadavky zákona o zadávání veřejných zakázek vyrovnat a dostát jim.
VI. Závěr
54. Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí, jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, přičemž jsem napadené rozhodnutí shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení správně přezkoumal všechny námitky navrhovatele, uvedl a srozumitelně odůvodnil úvahy, na jejichž základě dospěl k závěrům rozhodnutí, uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.
55. V posuzované věci namítal navrhovatel, že se zadavatel uzavřením smlouvy na plnění veřejné zakázky v režimu in-house pokusil obejít pravidla veřejného zadávání a získat bez zadávacího řízení plnění od přímo určeného poddodavatele. Po posouzení všech okolností případu jsem shledal, že navrhovatel nezpochybňuje formální naplnění podmínek § 189 zákona pro uzavření smlouvy v rámci vertikální spolupráce, namítá toliko to, že smlouva obsahuje de facto nezákonný pokyn k získání konkrétního poddodavatelského plnění bez zadávacího řízení. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dle § 189 zákona, je její přezkum vyňat z pravomoci Úřadu, neboť nejde o zadání veřejné zakázky. Současně pak její uzavření samo o sobě nemůže představovat zneužití zákona, neboť je na vybraném dodavateli, aby plnění zajistil zákonným způsobem, a využití poddodavatelů není zákonem v tomto případě omezeno. Navazující smlouva mezi vybraným dodavatelem a poddodavatelem pak není předmětem tohoto řízení.
56. Na základě výše uvedeného jsem shledal, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když návrh navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, 160 00 Praha
2. JUDr. Tomáš Sokol, advokát, Na Strži 2102/61a, 140 00 Praha
3. Vojenský technický ústav, s. p., Mladoboleslavská 944, 197 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pozn. Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona k okamžiku zahájení zadávacího řízení, postup Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání
některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES
[3] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2024, č. j. 5 As 69/2023-28, kde je v bodech 18 a 19 řešena aktivní legitimace k podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy. Srov. i rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 7. 2. 2025 ve věci sp. zn. ÚOHS-R0209/2024/VZ.
[4] Srov. např. rozhodnutí ze dne 28. 11. 2019 ve věci sp. zn. ÚOHS-R0163/2019/VZ, příp. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2022, č. j. 3 As 62/2021-55, z něhož plyne, že řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájené na návrh není řízením z moci úřední, ani řízením o uložení sankce, ale svojí povahou se blíží řízení spornému dle § 141 správního řádu.
[5] K tomu shodně viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2016, č. j. 31 Af 26/2014-214, kde soud v bodu 24 vysvětluje, že při posouzení použití výjimky in-house ve vztahu zadavatele a dodavatele jde jen o posouzení tohoto smluvního vztahu, a ne o přezkum postupu zadavatele ve smluvním vztahu, který s ním souvisí. Vzájemná souvislost úkonů zadavatele je dle soudu pro posouzení použití in-house výjimky nerozhodná.
[6] K tomu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2017, č. j. 4 As 106/2016-67, v němž se soud zabývá rozsahem plnění dodavatele v rámci výjimky dle § 11 zákona: „Rovněž do nejnovější úpravy in-house výjimky pak zákonodárce požadavek 100% plnění ze strany ovládané právnické osoby nezahrnul. Jakkoliv tak lze obecně souhlasit se stěžovatelkou stran účelu in-house výjimky, kdy jde z pohledu zadavatele o to vyhnout se zadávání takových zakázek, které si může zajistit v rámci vlastních prostředků, nelze z tohoto účelu bez opory v textu zákona dovozovat požadavek 100% plnění zakázky ovládanou osobou, bez možnosti podílení se dalšího subjektu na příslušné činnosti.“ Shodně je tomu v případě výjimky dle § 189 zákona, která rovněž žádné limity neobsahuje.
[7] K tomu viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2021, č. j. 62 Af 75/2019-93.