číslo jednací: 16241/2025/500
spisová značka: S1054/2024/VZ

• Instance: I.
• Věc: Pontonová mostová souprava
• Účastníci:
  1. Česká republika – Ministerstvo obrany
  2. TATRA DEFENCE SYSTEMS s.r.o.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb.; § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb.; § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2024
• Datum nabytí právní moci: 26. 6. 2025
• Související rozhodnutí: 16241/2025/500; 23856/2025/161

Spisová značka:  ÚOHS-S1054/2024/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-16241/2025/500

Brno 2. 5. 2025

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve správním řízení zahájeném dne 12. 12. 2024 na návrh z téhož dne, jehož pokračování bylo oznámeno přípisem č. j. ÚOHS-12303/2025/535 ze dne 3. 4. 2025 a jehož účastníky jsou

• zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha,
• navrhovatel – TATRA DEFENCE SYSTEMS s.r.o., IČO 08993289, se sídlem U Rustonky 714/1, 186 00 Praha,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Pontonová mostová souprava“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 8. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 8. 2024 pod ev. č. Z2024-037793 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 6. 8. 2024 pod ev. č. 472872-2024,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha – stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky „Pontonová mostová souprava“ zadávané v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 8. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 8. 2024 pod ev. č. Z2024-037793 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 6. 8. 2024 pod ev. č. 472872-2024, v rozporu s § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, a zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 citovaného zákona tím, že stanovil v čl. 1 části B zadávací dokumentace v rámci vymezení minimálních technických podmínek požadavek na řešení bez pomoci tlačných člunů, kterým omezil hospodářskou soutěž, ačkoliv stanovení tohoto požadavku nebyl schopen dostatečně odůvodnit, tedy zadavatelem učiněná volba určitého technického řešení spočívajícího pouze v bezčlunovém řešení nebyla dostatečně odůvodněna objektivními potřebami jmenovaného zadavatele, čímž stanovené zadávací podmínky vytvořily bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

II.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha – uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ruší zadávací řízení na veřejnou zakázku „Pontonová mostová souprava“ zadávanou v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 8. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 8. 2024 pod ev. č. Z2024-037793 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 6. 8. 2024 pod ev. č. 472872-2024.

III.

Zadavateli – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha – se podle § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S1054/2024/VZ ukládá zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Pontonová mostová souprava“ zadávanou v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 8. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 8. 2024 pod ev. č. Z2024-037793 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 6. 8. 2024 pod ev. č. 472872-2024.

IV.

Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, se zadavateli – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha – ukládá povinnost

uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.               PRŮBĚH ZADÁVACÍHO ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), resp. jakožto provozní jednotka s funkční samostatností při zadávání veřejných zakázek podle § 17 odst. 2 zákona, zahájil podle zákona dne 5. 8. 2024 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění jednací řízení s uveřejněním za účelem zadání veřejné zakázky „Pontonová mostová souprava“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 8. 2024 pod ev. č. Z2024-037793 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 6. 8. 2024 pod ev. č. 472872-2024 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2.             Podle informací uveřejněných na profilu zadavatele se v případě veřejné zakázky jedná o zakázku na dodávky zadávanou podle pravidel pro nadlimitní režim v oblasti obrany nebo bezpečnosti. Její předpokládaná hodnota byla stanovena na 2 479 338 842 Kč.

3.             Podle čl. 1 části A zadávací dokumentace je předmětem veřejné zakázky pořízení jedné pontonové mostové soupravy o celkové délce min. 240 m s požadovanou nosností MLC 80 a jedné pontonové mostové výcvikové soupravy o délce 20 m.

4.             Lhůta pro podání žádostí o účast byla v čl. 5 části A zadávací dokumentace stanovena do 16. 9. 2024 do 8:00 hodin. Zadavatel obdržel v uvedené lhůtě celkem 3 žádosti o účast dodavatelů, mj. i žádost o účast dodavatele TATRA DEFENCE SYSTEMS s.r.o., IČO 08993289, se sídlem U Rustonky 714/1, 186 00 Praha (dále jen „navrhovatel“). Dne 8. 10. 2024 zadavatel vyzval účastníky zadávacího řízení k podání předběžných nabídek, přičemž jim současně poskytl část B zadávací dokumentace stanovující zadávací podmínky pro podání předběžné nabídky. Lhůta pro podání předběžných nabídek byla zadavatelem přípisem ze dne 16. 10. 2024 prodloužena do 29. 11. 2024 do 8:00 hodin. V uvedené lhůtě zadavatel obdržel 1 předběžnou nabídku.

5.             Dne 22. 11. 2024 zadavatel obdržel námitky navrhovatele z téhož dne (dále jen „námitky“), jimiž brojil proti stanoveným zadávacím podmínkám. Rozhodnutím o námitkách ze dne 2. 12. 2024, které bylo navrhovateli doručeno dne 4. 12. 2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), zadavatel námitky navrhovatele odmítl. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nesouhlasil s důvody uvedenými zadavatelem v rozhodnutí o námitkách, podal dne 12. 12. 2024 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne (dále jen „návrh“). Zadavatel obdržel stejnopis návrhu rovněž dne 12. 12. 2024.

II.             OBSAH NÁVRHU

6.             Navrhovatel svým návrhem brojí proti stanoveným zadávacím podmínkám, konkrétně proti minimálním technickým podmínkám dle § 61 odst. 4 zákona. Navrhovatel namítá, že zadavatel informoval účastníky zadávacího řízení o minimálním technickém požadavku až v části B zadávací dokumentace, přestože se jedná o parametr zásadní pro rozhodnutí, zda se má smysl zadávacího řízení účastnit. Nadto dle něj zadavatel stanovil minimální technické podmínky diskriminačně, když umožňují pouze jediné technické řešení nabízené jedním dodavatelem (výrobcem), aniž by pro to měl zadavatel objektivní důvod. Navrhovatel je rovněž přesvědčen, že v rozhodnutí o námitkách se zadavatel nevypořádal s řadou jeho námitek, pročež jej shledává nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Pokud jde o konkretizaci těchto námitek, uvedl navrhovatel následující.

7.             Podle navrhovatele minimální technická podmínka stanovená v části B zadávací dokumentace týkající se požadavku na schopnost zřídit plovoucí most, resp. přívozová soulodí s nosností MLC 80 bez pomoci tlačných člunů, představuje požadavek, který dosud nebyl k veřejné zakázce zmiňován, a to ani v rámci několika kol předběžných tržních konzultací, ani v části A zadávací dokumentace či v oznámení o zahájení zadávacího řízení. Zadavatel si přitom dle něj musel být vědom požadavku na absenci tlačných člunů již při zahájení zadávacího řízení. Podle navrhovatele tak zadavatel uvedl mnohé dodavatele v omyl ohledně podstatné podmínky vztahující se k požadovanému plnění, v důsledku čehož takovým dodavatelům, včetně navrhovatele, vznikla škoda spočívající v marné účasti v zadávacím řízení. Postup zadavatele navrhovatel shledává jako netransparentní. Je přesvědčen o tom, že jestliže zadavatel věděl již před zahájením zadávacího řízení o tom, že má zájem o konkrétní technické řešení, měl tuto skutečnost uvést, případně zvolit jiný druh zadávacího řízení.

8.             Navrhovatel je dále přesvědčen, že požadavek zadavatele na absenci tlačných člunů, zejména ve spojení s požadovanou nosností, představuje zásadní technickou podmínku podstatně limitující kruh možných dodavatelů, neboť k dnešnímu dni existuje na trhu jediné řešení a jediný dodavatel, který je schopen nabídnout plnění požadované zadavatelem (pontonovou mostovou soupravu s nosností MLC 80, se schopností zřídit plovoucí most bez pomoci tlačných člunů a se schopností zřídit minimálně 6 přívozových soulodí s nosností MLC 80 také bez pomoci tlačných člunů). Zadavatel tak dle něj uvedenou podmínkou zcela vyloučil soutěž, aniž by pro to existovaly na straně zadavatele objektivní důvody. Navrhovatel v této souvislosti mj. poukázal na to, že zadavatel dle něj zcela opomíjí standardní technická řešení používaná v rámci ozbrojených sil členských států NATO. Řešení bez tlačných člunů by dle něj vyžadovalo nákladnou adaptaci současných provozních postupů a logistiky a mohlo by vést k omezení efektivity při spolupráci s ostatními aliančními partnery. Tlačné čluny dle navrhovatele přináší i klíčové výhody. Uvedený požadavek je dle navrhovatele nejen diskriminační, ale i nepřiměřený a v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 zákona.

9.             V další části návrhu navrhovatel reagoval na tvrzení zadavatele uvedená v rozhodnutí o námitkách, jimiž obhajoval stanovení uvedené technické podmínky. Odpověď na otázku, zda by v případě plnění s tlačnými čluny bylo nutné pořídit dalších min. 18 ks vozidel i tlačných člunů a zda by řešení využívající tlačné čluny bylo pro zadavatele dražší, mohly dle navrhovatele poskytnout předběžné nabídky, resp. nabídky. Otázka ceny ani personální úspory nemůže být dle něj sama o sobě důvodem pro vyloučení konkrétního technického řešení, když právě cena byla jediným kritériem hodnocení. Navrhovatel k tomu poukázal na aspekty týkající se nákladovosti uvedených dvou řešení (s tlačnými čluny a bez člunů), jež dle něj dokládají, že náklady na řešení bez tlačných člunů jsou výrazně vyšší než na řešení s tlačnými čluny. Podle navrhovatele je v rámci nákladovosti nutné zohlednit i nároky na způsob přepravy, náklady na majetek v případě jeho zničení v boji, životnost zařízení, provozní náklady či logistickou zátěž. Rovněž dle něj z ničeho nevyplývá, že by jedna osoba podílející se na obsluze zařízení nemohla vykonávat více činností. Zadavatel dle něj ignoruje i skutečnost, že počet personálu obsluhujícího zařízení využívající tlačné čluny není jasně dán a je značně podmíněn technickou specifikací a konkrétním technickým řešením. Navrhovatel odmítá, že by řešení s tlačnými čluny bylo morálně zastaralé či technicky přežité, akcentuje, že i řešení využívající tlačných člunů je předmětem rozsáhlého vývoje vedoucího k postupnému omezování počtu obslužného personálu a zvyšování autonomních schopností celého řešení. Navrhovatel uvedl, že řešení využívající tlačné čluny představuje spolehlivé, flexibilní a nákladově efektivní řešení, které splňuje operační požadavky a standardy NATO, a to při nižších nákladech na životní cyklus. Ve vztahu k interoperabilitě a použití tzv. Coupleru, tj. mezikusu, navrhovatel dodal, že ten je teprve testován, přičemž jeho případné využití s sebou dle něj nese další vícenáklady.

10.         Mnohé ze zadavatelem poukazovaných prvků, ať již ve smyslu úspory počtu osob či provozních nákladů, mohly být dle navrhovatele stanoveny jako předmět hodnocení, případně zadavatel mohl např. počet osob obsluhy limitovat, je-li to pro něj prvek zásadní, avšak v takovém případě by dle něj musel zadavatel oprávněnost daného postupu také obhájit. Navrhovatel rovněž podotkl, že zadávací dokumentace veřejné zakázky neobsahuje zdůvodnění, proč jsou požadované technické parametry (zejména absence tlačných člunů) nezbytné pro naplnění účelu zakázky.

11.         Podle navrhovatele je zřejmé, že řešení využívající tlačných člunů je technicky minimálně rovnocenné (srovnatelné) k řešení, jež tlačné čluny nevyužívá. Každé z těchto řešení má dle něj své výhody a nevýhody, kdy nelze obecně bez dalšího říci, že jedno z nich je ekonomicky výhodnější, nadto pokud není dodavatelem závazně naceněno.

12.         Navrhovatel je rovněž přesvědčen, že zadavatel se v rozhodnutí o námitkách s řadou jeho námitek vůbec nevypořádal, zejména pak s námitkou týkající se opomenutí zadavatele uvést v části A zadávací dokumentace a v oznámení o zahájení zadávacího řízení zásadní technickou podmínku mající vliv na rozhodnutí dodavatelů ohledně jejich účasti v zadávacím řízení. Ani odůvodnění rozhodnutí o námitkách vztahující se k námitce ohledně diskriminačního stanovení technických podmínek nepovažuje navrhovatel za dostatečné, neboť tvrzení zadavatele nejsou dle něj opřena o jasné podklady a fakta a představují spíše představy a domněnky zadavatele.

13.         S ohledem na výše uvedené navrhovatel navrhuje, aby Úřad uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

14.         Úřad obdržel návrh navrhovatele dne 12. 12. 2024 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

15.         Účastníky správního řízení jsou podle § 256 zákona zadavatel a navrhovatel.

16.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 13. 12. 2024.

17.         Usnesením ze dne 13. 12. 2024 určil Úřad zadavateli lhůtu k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a k zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení pořízené v souvislosti s provedenými úkony.

18.         Dne 20. 12. 2024 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k návrhu navrhovatele ze dne 19. 12. 2024 (dále jen „vyjádření zadavatele k návrhu“).

Vyjádření zadavatele k návrhu

19.         Zadavatel uvedl, že návrh navrhovatele je ve své podstatě identický s obsahem námitek, pročež se v rámci své reakce na něj zcela odkázal na obsah rozhodnutí o námitkách. Zadavatel na argumentaci v něm uvedené i nadále trvá, a to v plném rozsahu.^[1]

20.         Zadavatel akcentuje, že se v případě veřejné zakázky jedná o zakázku v oblasti obrany nebo bezpečnosti zadávanou v jednacím řízení s uveřejněním podle § 199 zákona. Zadavatel je přesvědčen, že postupoval zcela v souladu se zákonem, konkrétně s ustanovením § 199 odst. 4 zákona, když při poskytování zadávací dokumentace nemusí postupovat podle § 96 odst. 1 zákona u těch částí, které se netýkají požadavků na kvalifikaci dodavatele, pokud nejpozději v okamžiku odeslání výzvy k podání předběžných nabídek takové části zadávací dokumentace zašle účastníkům zadávacího řízení.

21.         Zadavatel odmítá, že by požadavek na bezčlunové řešení vznikl až po zahájení zadávacího řízení, tedy že by jakkoli souvisel s okruhem účastníků zadávacího řízení. Ve snaze zajistit co nejširší možnou účast dodavatelů byly dle něj v přípravném období po dobu několika let brány na zřetel všechny dostupné technické možnosti a řešení, tedy žádná z variant nebyla vyloučena, a to ani v rámci předběžných tržních konzultací. Teprve na základě vyhodnocení všech shromážděných informací o celkové situaci byl učiněn závěr, že zadavatel bude poptávat schopnost zřízení plovoucího mostového přepraviště bez pomoci tlačných člunů.

22.         Důvodem požadavku na bezčlunové řešení je dle zadavatele zejména potřeba účelného nakládání s finančními prostředky, kdy řešení bez tlačných člunů má přinést značnou úsporu nejen finanční, ale i personální. Nebude dle něj nutné v takovém případě pořídit min. 18 ks vozidel a 18 tlačných člunů včetně zajištění jejich provozu, údržby, oprav a obsluhy. Výhodu zadavatel shledává i v delších říčních dílech u bezčlunového řešení. V případě člunového řešení by zadavatel musel stanovit jako jednu z minimálních technických podmínek i maximální počet osob obsluhy s ohledem na zajištění možnosti splnění zadaného úkolu. Zadavatel je přesvědčen, že řešení, které ke stejnému efektu potřebuje bezmála dvojnásobnou obsluhu, nelze považovat za technicky srovnatelné. Zadavatel rovněž poukázal na potřebu šetřit živou sílu a omezovat fyzickou přítomnost vojáků na bojišti. Další výhodou je dle něj schopnost zřídit přepraviště bez nutnosti úprav břehů v takovém rozsahu, jaký je nutný u ostatních řešení. Zadavatel k poptávanému plnění dodal, že pořizovanou pontonovou mostní soupravu bude používat značnou dobu při plnění jak soudobých, tak hlavně budoucích úkolů, kdy je důležitá především interoperabilita s významným aliančním partnerem, jenž bezčlunové řešení již zakoupil. Vzájemné napojení jednotlivých technických řešení na strategické úrovni NATO je přitom dle něj již aktivně řešeno, kdy testován je tzv. Coupler neboli mezikus umožňující spojení aliančních pontonových mostů rozdílné konstrukce.

23.         Zadavatel akcentoval, že předmět veřejné zakázky vymezuje výlučně zadavatel, neboť jen ten zná své potřeby, tedy i zde stanovil požadavky na předmět plnění podle svých specifických potřeb, k nimž je nutno přihlédnout. K tomu se odkázal na rozhodovací praxi předsedy Úřadu. Zadavatel dodal, že svým postupem nepreferuje žádného konkrétního dodavatele ani výrobek, důležité je dle něj nalézt řešení, které splňuje většinu požadavků kladených na pořizovaný materiál.

24.         Zadavatel je i nadále přesvědčen, že v zadávacím řízení postupuje zcela v souladu se zákonem.

Další průběh správního řízení

25.         Usnesením ze dne 13. 1. 2025 stanovil Úřad účastníkům správního řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Ani jeden z účastníků správního řízení se ve lhůtě stanovené Úřadem k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

26.         Dne 27. 1. 2025 vydal Úřad rozhodnutí z téhož dne, jímž nařídil zadavateli z moci úřední předběžné opatření spočívající v uložení zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S1054/2024/VZ.

Rozhodnutí Úřadu ze dne 3. 2. 2025

27.         Dne 3. 2. 2025 vydal Úřad rozhodnutí z téhož dne (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž podle § 265 písm. a) zákona zamítl návrh navrhovatele, neboť v rozsahu námitek navrhovatele uvedených v návrhu nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.

28.         Úřad předně shledal postup zadavatele při vypořádání námitek jako souladný se zákonem, resp. neshledal naplnění důvodů pro uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení rozhodnutí o námitkách ve smyslu § 263 odst. 5 zákona. Úřad konstatoval, že z odůvodnění rozhodnutí o námitkách vyplývá, že zadavatel přinejmenším vždy postihl alespoň podstatu uvedených námitek navrhovatele a předložil navrhovateli, proč považuje tvrzení ohledně jemu vytýkaných pochybení za lichá, stejně tak proč považuje namítaný postup v zadávacím řízení za souladný se zákonem.

29.         V otázce „včasnosti“ stanovení minimálních technických podmínek postupoval zadavatel dle Úřadu zákonem aprobovaným způsobem, když využil možnosti dle § 199 odst. 4 písm. a) zákona (dle nějž není nezbytné zveřejnit/zpřístupnit části dokumentace, které se netýkají požadavků na kvalifikaci, dle § 96 odst. 1 zákona již při zahájení zadávacího řízení, pokud tyto zadavatel zveřejní/zpřístupní v okamžiku odeslání výzvy k podání nabídek) a požadavek na bezčlunové řešení poptávaného plnění stanovil v části B zadávací dokumentace a tuto zaslal účastníkům zadávacího řízení až s výzvou k podání předběžných nabídek (nejednalo se o požadavek na kvalifikaci dodavatele a bylo tak možné uplatnit daná speciální pravidla pro zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti). I když předmětná minimální technická podmínka je pro mnohé z dodavatelů zásadní pro závěr, zda se jedná o plnění, jež by byli schopni splnit, zákon zadavateli dotčený postup v rámci jednacího řízení s uveřejněním při zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti výslovně umožňuje. Úřad také mj. podotkl, že zadavatel již v části A zadávací dokumentace poskytl potenciálním účastníkům zadávacího řízení informaci, že podrobné vymezení předmětu zakázky, tj. mj. i stanovení (minimálních) technických podmínek, bude učiněno až v další části zadávací dokumentace v dalším průběhu zadávacího řízení. Úřad neshledal daný postup zadavatele ani za rozporný se zásadou transparentnosti.

30.         Ve věci námitek týkajících se otázky zákonnosti požadavku na bezčlunové řešení Úřad v napadeném rozhodnutí zvažoval, zda se jedná o požadavek ze strany zadavatel odůvodněný v kontextu jeho potřeb, a to s poukazem zadavatele na značné odlišnosti a výhody bezčlunového řešení, pro které zvolil právě toto. V rámci posouzení proto Úřad tedy primárně zvažoval, zda se jedná v případě člunového a bezčlunového řešení o plnění rovnocenná, resp. zaměnitelná. Úřad, už jen na základě samotné podstaty daných dvou způsobů řešení (kdy bezčlunové řešení spočívá v tom, že most je sestavován „pouze“ za pomocí pontonů, neboť jak manipulace s jednotlivými díly, tak i sestavení mostu zajišťováno pomocí motorů, které jsou již součástí vlastních dílů uvedené soupravy, zatímco naopak člunové řešení je založeno na kombinaci pontonů a tlačných člunů jakožto aditivního potřebného vybavení pro manipulaci i sestavení mostu) shledal, že ze způsobu jejich řešení vyplývá, že mezi nimi běžně existují v rámci jednotlivých hledisek, zejména pak z hlediska technologického a souvisejícího celkového provozního charakteru, významné rozdíly. Úřad tak mj. shledal, že ačkoli člunové i bezčlunové řešení vede ve svém výsledku ke zřízení mostu, resp. přívozu, každé z nich uvedeného dosahuje zcela jiným způsobem, za použití jiných technologií i jiné skladby technického vybavení a běžně i při jiných nárocích na zajištění personálu, přepravy, manipulace, údržby, skladování atp. Jinými slovy Úřad dospěl k závěru, že nelze konstatovat, že se jedná o plnění shodná, resp. běžně zaměnitelná a že by rozdíly mezi nimi bylo možné vnímat jako nepodstatné, právě naopak jde de facto o řešení činící z poptávaného plnění odlišná plnění. Úřad přitom uvedl, že byť zadavatel v odůvodnění jím vymezených minimálních technických podmínek, které předložil v rozhodnutí o námitkách, poukazoval předně na finanční a personální hledisko jakožto na parametry z jeho pohledu významné, z jeho obsahu a též z přístupu zadavatele vyplývá, že mezi uvedenými dvěma řešeními shledává podstatné rozdíly i technické, tedy tyto vnímá zjevně právě jako plnění zejm. technicky odlišná, když poukázal na jejich odlišné charakteristiky (na odlišné technické vlastnosti, technické vybavení, zajištění transportu a manipulace, požadavky na obsluhu atp., jak je uvedeno i výše), kdy i další s tímto plněním spojené okolnosti zjevně zadavatele vedly k závěru poptat to plnění, které nejvíce vyhovuje jeho potřebám. Úřad dodal, že zadavatel zjevně dané aspekty shledává jako podstatné i z hlediska naplnění účelu, pro nějž uvedené plnění poptává, a že zjevně posoudil obě řešení a na podkladě jejich významných vzájemných odlišností a v kontextu své vlastní potřeby dospěl k závěru, že je pro něj člunové řešení nepřijatelné. Nejedná-li se tedy o řešení srovnatelná, nelze dle Úřadu v takovém případě nutit zadavatele, aby přijal to z nich, jež se vyznačuje aspekty, které mu zjevně nevyhovují. Úřad tak shledal požadavek zadavatele na bezčlunové řešení jako podmínku legitimní, když zjevně zadavatelem požadovaný způsob řešení se významně liší od druhého způsobu řešení a právě ony rozdíly odůvodňují, proč jen jeden z daných způsobů je schopen naplnit zadavatelovy představy a požadavky. Úřad proto učinil závěr, že požadavek zadavatele na bezčlunové řešení je vzhledem ke skutkovým okolnostem případu požadavkem oprávněným, tedy nejedná se o požadavek svou povahou nepřiměřený (excesivní) a nelze v něm spatřovat bezdůvodnou konkurenční výhodu pro určité dodavatele, popř. bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže ve smyslu § 36 odst. 1 zákona, tedy nejedná se v jeho případě ani o požadavek nezákonně diskriminační.

Rozklad navrhovatele

31.         Dne 18. 2. 2025 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí (dále jen „rozklad navrhovatele“). Navrhovatel brojil proti napadenému rozhodnutí v celém jeho rozsahu.

32.         Navrhovatel s napadeným rozhodnutím zásadně nesouhlasil, považoval jej za nezákonné a nepřezkoumatelné, když Úřad dle něj na jedné straně bez dalšího nekriticky přejímal argumentaci zadavatele, kterou dále rozvinul o další úvahy a závěry zadavatelem nepřednesené, a bezdůvodně odmítal argumentaci navrhovatele prokazující nezákonný a diskriminační postup zadavatele.

33.         Navrhovatel předně nesouhlasil se závěry Úřadu, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách vypořádal veškeré námitky navrhovatele. Navrhovatel poukázal na to, že v návrhu všechny námitky, se kterými se zadavatel v rozhodnutí o námitkách nevypořádal, uvedl, kdy takovým námitkám věnoval celou část V. návrhu. Protože Úřad v napadeném rozhodnutí uzavřel, že navrhovatel v návrhu blíže neupřesnil, k jakým jeho námitkám se zadavatel nevyjádřil, konkretizoval navrhovatel všechny z jeho pohledu zadavatelem nevypořádané námitky opětovně v rozkladu. Navrhovatel v této souvislosti znovu předložil svou argumentaci týkající se existence bezdůvodné konkurenční výhody, bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a neodůvodněnosti požadavku zadavatele, tj. proč je absence tlačných člunů pro dosažení účelu veřejné zakázky klíčová. Navrhovatel je tedy i nadále přesvědčen, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách nevypořádal jeho námitky, kdy podle něj nemůže být tento postup aprobován konstatováním Úřadu, že postačí, pokud zadavatel v rozhodnutí o námitkách postihl gros podaných námitek, přičemž ani s tímto navrhovatel nesouhlasí. Zadavatel podle něj uvedl pouze obecnou a nadto vnitřně rozpornou argumentaci, proč se rozhodl požadovat výhradně technické řešení bez tlačných člunů.

34.         Navrhovatel k námitce týkající se vyloučení jiného technického řešení než toho bez využití tlačných člunů podotkl, že zadavatel mohl v rámci zadávacího řízení obdržet pouze jedinou nabídku, a to dodavatele reprezentujícího jediného výrobce tohoto zadavatelem zvoleného technického řešení. Zadavatel přitom poptává pontonovou mostní soupravu, která je využívána většinou armád světa. Zadavatel se dle něj rozhodl z důvodů dosud dostatečně neobhájených požadovat ojedinělé technické řešení, které, minimálně v rámci armád NATO, není až na výjimky využíváno. Zadavatel tak zcela vyloučil soutěž a stanovil zadávací podmínky způsobem porušujícím zásadu zákazu diskriminace. Dle přesvědčení navrhovatele nebyla zadavatelem v zadávacím řízení fakticky dodržena ani zásada transparentnosti, když v rámci přípravy zadávacího řízení i v jeho průběhu do uveřejnění části B zadávací dokumentace zadavatel připouštěl možnost realizovat plnění i s využitím tlačných člunů, a následně v rámci stanovení minimálních technických podmínek (ve výzvě k podání předběžných nabídek) určil povinnost nabídnout řešení bez využití tlačných člunů.

35.         Navrhovatel zopakoval své námitky týkající se z jeho pohledu pozdního uvedení dotčeného minimálního technického požadavku zadavatelem. Navrhovatel byl přesvědčen, že Úřad stejně jako zadavatel pochybil, když uvedenou námitku odmítl na základě odkazu na ustanovení § 199 odst. 4 zákona. Navrhovatel akcentoval, že netransparentnost postupu zadavatele spatřuje v tom, že zadavatel opakovaně informoval dodavatele, že předmět plnění bude možno plnit jak s využitím tlačných člunů, tak bez nich, a až po seznámení se s žádostmi o účast vyjevil, že se rozhodl pro ojedinělé technické řešení, pro které existuje pouze jediný dodavatel. Podle navrhovatele tak zadavatel uvedl dodavatele ohledně předmětu plnění v omyl. Argumentaci Úřadu ohledně případného neúspěchu v zadávacím řízení a k vynaložení nákladů spojených s účastí v zadávacím řízení považuje navrhovatel za nepřiléhavou a nemístnou.

36.         V další části rozkladu navrhovatel zopakoval svou námitku ohledně diskriminačního stanovení minimálních technických podmínek. Podle navrhovatele je zřejmé, že řešení využívající tlačných člunů je technicky minimálně rovnocenné k řešení, které tlačné čluny nevyužívá, resp. že se jedná o řešení technicky a z funkčního hlediska srovnatelná. Každé z nich má své výhody a nevýhody, kdy však nelze obecně říci, že jedno je ekonomicky výhodnější bez dalšího. Argumentace ohledně finanční úspory není dle něj důvodná a neopravňuje zadavatele zcela vyloučit technické řešení tlačné čluny využívající. Navrhovatel byl přesvědčen, že Úřad argumenty předkládané navrhovatelem a zadavatelem posuzoval neobjektivně v neprospěch navrhovatele, když vlastní kreativní činností doplnil argumentaci zadavatele ve snaze pomoci obhájit diskriminační požadavek na bezčlunové řešení. Podle navrhovatele není z napadeného rozhodnutí zřejmé, na základě čeho Úřad dospěl k závěru, že uvedená dvě řešení by nebyla běžně zaměnitelná, kdy v tomto spatřuje jeho nepřezkoumatelnost. Ani z Úřadem vyjmenovaných rozdílů technických řešení dle navrhovatele závěr o jejich nezaměnitelnosti nevyplývá. Skutečnost, že se dvě technická řešení odlišují, tedy vykazují i třeba významné rozdíly, sama o sobě dle navrhovatele neznamená, že by obě technická řešení nebyla pro dosažení účelu jejich použití zaměnitelná. Podle navrhovatele je mj. nerozhodné, zda je motor umístěn na tlačném člunu či mostním dílci, rozsah údržby je dle něj obdobný, přičemž motory využívané u bezčlunového řešení vykazují dle něj mnohem vyšší poruchovost a kratší životnost. Navrhovatel neshledává mezi uvedenými dvěma řešeními žádný faktický rozdíl, když k pohybu i k manipulaci s mostním dílem je vždy třeba motoru, obojí vyžaduje obdobně rozsáhlou lidskou obsluhu, výhodu naopak vnímá u člunového řešení v případě potřeby řešit poruchu motoru. K dnešnímu dni dle navrhovatele existuje na trhu pouze jediné řešení a jediný jeho dodavatel, který je schopen nabídnout plnění požadované zadavatelem, čímž je zcela vyloučena soutěž. Opomíjí se dle něj standardní technická řešení používaná v rámci členských států NATO, aniž by pro to však na straně zadavatele existovaly objektivní a reálné důvody. Podle navrhovatele Úřadem prováděné dokazování vlastností jednotlivých řešení nebylo podloženo důkazy, bylo neobjektivní a účelově vykládané ve prospěch zadavatele. Ani zadavatel sám pak předložené důvody blíže nespecifikoval ani neprokázal, resp. neuvedl žádné relevantní argumenty, které jej vedly k rozhodnutí o úplném vyloučení soutěže. Podle navrhovatele není v šetřené věci rozhodné, zda zadavatel vnímá rozdíly mezi jednotlivými řešeními, ale zda u něj existují důvody, pro které některé z řešení zcela vyloučí a zda tyto důvody uvede a prokáže. Navrhovatel je přesvědčen o tom, že zadavatel žádné takové zdůvodnění nepředložil, když se omezil pouze na obecná a nepodložená tvrzení. Nezákonnost napadeného rozhodnutí navrhovatel spatřuje v tom, že v případě zadavatele se Úřad spokojil s obecným a stručným tvrzením, které si nadto pak sám dopracoval, zatímco ve vztahu k navrhovateli je vytýkána absence prokazatelného a doložitelného odůvodnění. Úřad se přitom v rámci napadeného rozhodnutí odvolával na jím odvozené technické rozdíly řešení, kdy pouze na základě závěru, že jsou obě řešení v jistých aspektech rozdílná, uzavřel, že zadavatel byl oprávněn zvolit si jedno z nich, aniž by však dostatečným způsobem odůvodnil, proč druhé řešení neobstojí.

37.         Navrhovatel trvá na své argumentaci předložené v námitkách i v návrhu a v podrobnostech na ni opětovně odkázal. Na základě uvedených skutečností navrhovatel žádal, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

Další průběh správního řízení

38.         Dne 19. 2. 2025 vydal Úřad usnesení z téhož dne, jímž stanovil zadavateli lhůtu k podání vyjádření k rozkladu navrhovatele.

Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele

39.         Dne 26. 2. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele k rozkladu“). Zadavatel konstatoval, že nesouhlasí s obsahem rozkladu navrhovatele. Zadavatel považoval napadené rozhodnutí, s nímž se plně ztotožňoval, za věcně správné, podložené srozumitelnou právní argumentací a mající podporu v provedeném dokazování. Byl přesvědčen, že se v průběhu správního řízení dostatečně vyjádřil ke všem skutečnostem, které navrhovatel ve svých podáních uvedl. Argumenty navrhovatele, které zazněly v průběhu správního řízení a které navrhovatel v rozkladu pouze s větší mírou detailů opakovaně uvádí, jsou dle něj zkreslené a účelové. Zadavatel opakovaně akcentoval, že nepoptává plnění nabízené pouze jedním dodavatelem, nepožaduje konkrétní výrobek, ale z již dříve uvedených důvodů požaduje konkrétní řešení. Nadto dodal, že i pokud by byla připuštěna verze jednoho výrobce, tento nemá v České republice žádné výhradní zastoupení a neexistují ani jiná omezení, tedy okruh možných dodavatelů považuje za zcela otevřený. Současně shledává jako absurdní, že mu navrhovatel klade za vinu, že byla předběžná nabídka podána pouze jedním účastníkem řízení. Zadavatel sdělil, že neodpovídá za obchodní politiku jednotlivých společností působících v oboru, nemůže nikomu nařizovat účast v zadávacím řízení, ani nikoho nutit vstupovat do obchodních vztahů s jinými subjekty s cílem zajistit větší účast v zadávacím řízení. Zadavatel proto dle svého vyjádření ani nenutí navrhovatele ke spolupráci s výrobcem požadovaného řešení a naopak mu nevyčítá úzkou spolupráci s výrobcem řešení konkurenčního, jež není schopné plnit očekávané požadavky.

Rozhodnutí o rozkladu ze dne 1. 4. 2025

40.         Dne 1. 4. 2025 vydal předseda Úřadu rozhodnutí z téhož dne (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“), kterým zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému projednání, neboť shledal, že Úřad nesprávně posoudil skutkový stav věci.

41.         Předseda Úřadu připustil, že zadavatel je na základě shromážděných informací, získaných i v rámci předběžných tržních konzultací, oprávněn zvolit toliko jedno z možných řešení svých potřeb, k čemuž však akcentoval, že i pro zadavatele zadávajícího veřejnou zakázku v oblasti obrany nebo bezpečnosti platí povinnost stanovit zadávací podmínky, vč. minimálních technických podmínek, tak, aby nevytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Pro postup zadavatele v souladu se zákonem je dle předsedy Úřadu s ohledem na ustanovení § 6 zákona a § 36 odst. 1 zákona nutné, aby zadavatel jím stanovené zadávací podmínky důkladně odůvodnil, k čemuž se předseda Úřadu odkázal i na relevantní soudní rozhodovací praxi.

42.         Předseda Úřadu na základě obdržených vyjádření zadavatele a navrhovatele a z dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku dokládající, že zadavatel obdržel pouze jednu předběžnou nabídku, shledal, že zadavatelem stanovená minimální technické podmínka spočívající v požadavku na bezčlunové řešení zjevně nepředstavuje jednoduchou, resp. běžnou, pro všechny potenciální dodavatele nenákladnou a snadno splnitelnou podmínku, nýbrž se jeví vysoce pravděpodobné, že poptávané plnění nabízí pouze jeden dodavatel. Předseda Úřadu konstatoval, že na základě dotčené minimální technické podmínky tak došlo k významnému omezení hospodářské soutěže, pročež bylo namístě, aby tomuto vzniklému omezení zadavatel adekvátně přizpůsobil své odůvodnění, což se však v šetřeném případě nestalo. Předseda Úřadu k tomu poznamenal, že poptávat plnění, které je schopen nabídnout pouze jediný dodavatel, nemusí nutně být postup nezákonný, pokud si však zadavatel své požadavky dostatečně důkladně, vzhledem ke konkrétní veřejné zakázce, obhájí.

43.         Předseda Úřadu shledal, že zadavatel ve svém odůvodnění požadavku na bezčlunové řešení uvedl značně obecnou argumentaci bez konkrétnějších údajů či bez relevantního srovnání obou variant řešení, ze kterých vycházel. Takové odůvodnění nelze dle jeho závěrů považovat za dostačující a přiměřené vzhledem k výraznému omezení hospodářské soutěže, k němuž nastavením zadávacích podmínek v zadávacím řízení došlo, a to i ve světle významných zpochybnění ze strany navrhovatele. Zadavatelem předložené důvody nebyly dostatečně konkretizovány a nebyly ani adekvátně podloženy na základě relevantních dat a informací. Pokud zadavatel uvažoval (minimálně u předběžných tržních konzultací) o obou řešeních, pravděpodobně dle předsedy Úřadu nějaká informace, vzájemné srovnání nebo zásadní skutečnost musely určit, proč se zadavatel při zadání veřejné zakázky rozhodl pro bezčlunové řešení. Podle předsedy Úřadu se však z rozhodnutí o námitkách, z vyjádření zadavatele k návrhu, případně z vyjádření zadavatele k rozkladu nelze dobrat důkladného odůvodnění opřeného o relevantní fakta či srovnání. Obstát nemůže dle předsedy Úřadu sama o sobě ani argumentace finanční úsporou, je-li jediným kritériem hodnocení nejnižší nabídková cena, přičemž lze přisvědčit i tomu, že zadavatelem uváděné požadavky by bylo možné promítnout do pravidel pro hodnocení nabídek a ponechat přitom obě možná technická řešení.

44.         Předseda Úřadu tak uzavřel, že zadavatel neposkytl dostatečné odůvodnění zadávací podmínky spočívající v bezčlunovém řešení s ohledem na významné omezení hospodářské soutěže touto podmínkou, čímž tato odporuje § 36 odst. 1 zákona. Zadavatel dle předsedy Úřadu neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když specifičnost zadávacích podmínek vedoucích k omezení hospodářské soutěže dostatečně neodůvodnil.

45.         Závěrem se předseda Úřadu vyjádřil k dalším rozkladovým námitkám navrhovatele. Předseda Úřadu souhlasí, že zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když využil možnosti dle § 199 odst. 4 písm. a) zákona, tedy když požadavek na bezčlunové řešení stanovil v části B zadávací dokumentace v rámci minimálních technických podmínek a tuto část zadávací dokumentace zaslal účastníkům zadávacího řízení až s výzvou k podání předběžných nabídek. Podle předsedy Úřadu nelze mít daný postup zadavatele ani za rozporný se zásadou přiměřenosti, neboť dodavatelé musí s takovou možností postupu zadavatele (v rámci veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti zadávaných v jednacím řízení s uveřejněním) počítat. Předseda Úřadu rovněž dodal, že prokázání kvalifikace není natolik nákladnou či komplikovanou záležitostí jako podání samotné předběžné nabídky. Argumentaci ohledně nedostatků rozhodnutí o námitkách shledal předseda Úřadu v kontextu závěru o rozporu zadávacích podmínek s § 36 odst. 1 zákona nadále za irelevantní.

Další průběh správního řízení

46.         Přípisem ze dne 3. 4. 2025 oznámil Úřad účastníkům předmětného správního řízení, že se v tomto řízení pokračuje.

47.         Usnesením ze dne 8. 4. 2025 stanovil Úřad účastníkům správního řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Dne 15. 4. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí ze dne 14. 4. 2025 (dále jen „vyjádření zadavatele k podkladům“). Navrhovatel se ve lhůtě stanovené Úřadem k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Vyjádření zadavatele k podkladům

48.         Zadavatel konstatoval, že navrhovatel uvádí mnoho zavádějících či účelově popsaných skutečností. Předně se na podporu své argumentace ohledně značné finanční i personální úspory u bezčlunového řešení vyjádřil, že využil výsledku srovnání obou variant řešení. Vycházel přitom z klíčového požadavku na schopnost výstavby 6 přívozových soulodí s MLC 80 či výstavby minimálně 240 metrů plovoucího mostu s MLC 80 v závislosti na délce jednotlivých pontonových dílů a ramp aktuálně dostupných na trhu. Zadavatel předložil (v příloze) na vzorovém příkladu v rámci člunového a bezčlunového řešení své propočty ohledně počtů potřebných pontonových dílů, ramp a vozidel, stejně jako osob s doplňujícími poznámkami stran rozdílů jednotlivých řešení, kdy tyto dále okomentoval v samotném vyjádření, dle něhož je pro něj bezčlunové řešení výrazně výhodnější – z těchto údajů mj. vyplývá, že např. i s ohledem na nutnost u člunového řešení zajistit také vozidla k přepravě samotných člunů je celkem potřeba 62 vozidel oproti 36 vozidlům při bezčlunovém řešení, stran personálu je pak třeba u člunového řešení o 92 osob více (různého zaměření/postavení) než u bezčlunového řešení (resp. pokud by vůbec bylo technicky možné, aby byly některé díly vezeny na přívěsech za vozidly přepravujícími čluny či kotevní materiál, pak o 72 osob více). K tomu zadavatel dodal, že nikdy nezpochybňoval, že až předběžná cenová nabídka ukáže přesné složení a přesnou cenu od každého účastníka zadávacího řízení. Chtěl však poukázat na to, že při konfiguraci soupravy v bezčlunovém řešení s dlouhými pontonovými díly nebude již nutné pořizovat tolik spojovacích prostředků k zajištění požadovaného datového přenosu jako při člunovém řešení, kde těmito prostředky bude nutné vybavit minimálně 14 člunů, což by bezesporu ovlivnilo konečnou cenu pořizovaných komodit u člunového řešení.

49.         V otázce inovativnosti řešení je zadavatel přesvědčen, že možnost dálkového řízení až 4 integrovaných motorů jedním operátorem je inovativním řešením ve vztahu k manuálnímu řízení každého jednoho integrovaného motoru jedním operátorem. V případě využití dálkového ovládání integrovaných motorů, tak dochází také k možnému snížení počtu obsluhujících osob. Zadavatel k tomu doplnil, že inovativním řešením je nový nebo vylepšený produkt, který přináší přidanou hodnotu a zlepšuje stávající stav. Může se tak jednat i o technologickou novinku související s novým způsobem organizace práce na pontonových dílech jako je tomu ve zmíněném případě u bezčlunového řešení.

50.         V reakci na navrhovatelovu argumentaci zadavatel dále uvedl, že nelze souhlasit s tím, že by řidič vozidla převážejícího např. říční díly mohl být současně obsluhou tlačného člunu, neboť z taktického hlediska se musí takový řidič přesunout na vzdálené shromaždiště vozidel, navíc řidiči vozidel spouštějící pontonové díly nebo čluny u člunového řešení musí být ve vozidle, popř. u něj, nikoli ve člunu jako jeho vlastní obsluha. Uvedené o to více dle něj platí v případě vytahování člunu z vody na vozidlo, popř. přívěs. Zadavatel rovněž odmítá tvrzení, že řešení s využitím tlačných člunů vyžaduje maximálně stejnou úpravu břehů jako řešení bezčlunové. V případě bezčlunového řešení umožňuje dle zadavatele připojení ramp prakticky nakládat a vykládat břemena z přívozových soulodí i u břehů až 3 metry vysokých, což u člunového řešení při použití pontonových břehových dílů není technicky možné, protože jejich konstrukce zvednutí až do výše 3 metrů nad hladinu neumožňuje. Podle zadavatele se pak ani tvrzení navrhovatele ohledně člunového řešení a jeho významnosti ve smyslu certifikace americkými orgány pro použití s tanky Abrams M1 Sep-3 nezakládá na pravdě.

51.         Podle zadavatele se bezčlunové řešení vyznačuje mnohem více výhodami než řešení člunové. Spočívají zejména v tom, že díky delším dílům se snižuje nárok na síly a prostředky nutné na stavbu mostu nebo přívozového soulodí, použití vzdáleného ovládání umožňuje snížit nároky na živou sílu, je zde bezpečnější, snadnější a přesnější ovládání jednotlivých pontonových říčních dílů při sestavování plovoucího mostu, což platí i při ovládání přívozových soulodí, přičemž každý pontonový říční díl umožňuje samostatnou řízenou plavbu na vodní překážce na rozdíl od člunového řešení, kde samostatné pontonové břehové a říční díly jsou po spuštění na vodu bez připojeného člunu neřiditelné. Rampy od bezčlunového řešení jsou dle zadavatele nadto využitelné i v případě překonávání suchých překážek širokých až 7,5 m, což člunové řešení vůbec neumožňuje, neboť pontonové břehové díly jsou plovoucí.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

52.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech relevantních podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, vyjádření předložených účastníky správního řízení a po zohlednění závazného právního názoru předsedy Úřadu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

53.         Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

54.         Podle § 6 odst. 2 zákona zadavatel ve vztahu k dodavatelům musí dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

55.         Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

56.         Podle § 36 odst. 2 zákona zadavatel uvede zadávací podmínky v zadávací dokumentaci nebo ve výzvě uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu anebo je sdělí účastníkům zadávacího řízení při jednání.

57.         Podle § 36 odst. 3 zákona zadavatel zadávací podmínky stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

58.         Podle § 61 odst. 4 zákona zadavatel v zadávací dokumentaci označí, které požadavky na plnění veřejné zakázky představují minimální technické podmínky, které musí nabídka splňovat.

59.         Podle § 61 odst. 5 zákona platí, že po uplynutí lhůty pro podání žádostí o účast zadavatel posoudí soulad kvalifikace účastníků zadávacího řízení a provede snížení počtu účastníků zadávacího řízení podle § 111 zákona, pokud si tak vyhradil v oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo v předběžném oznámení, kterým zahájil zadávací řízení. Zadavatel vyloučí z účasti v zadávacím řízení účastníky, kteří neprokázali splnění kvalifikace nebo nebyli vybráni při snížení počtu účastníků zadávacího řízení. Nevyloučeným účastníkům zadávacího řízení zašle výzvu k podání předběžných nabídek, a to všem současně. Výzva k podání předběžných nabídek musí obsahovat náležitosti stanovené v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

60.         Podle § 61 odst. 11 zákona platí, že zadavatel může v průběhu jednání změnit nebo doplnit zadávací podmínky, zejména technické podmínky, vyjma minimálních technických podmínek podle odstavce 4 tohoto ustanovení zákona a vyjma pravidel pro hodnocení nabídek podle § 115 zákona. O takové změně nebo doplnění zadávacích podmínek musí zadavatel účastníky zadávacího řízení písemně informovat a poskytnout jim přiměřenou dobu pro úpravu předběžných nabídek. Změněné nebo doplněné zadávací podmínky musí nadále splňovat podmínky pro použití jednacího řízení s uveřejněním.

61.         Podle § 89 odst. 1 zákona jsou technické podmínky požadavky na vlastnosti předmětu veřejné zakázky, které zadavatel stanoví prostřednictvím

a)      parametrů vyjadřujících požadavky na výkon nebo funkci, popisu účelu nebo potřeb, které mají být naplněny,

b)      odkazu na normy nebo technické dokumenty, nebo

c)      odkazu na štítky.

62.         Podle § 96 odst. 1 zákona platí, že zadavatel uveřejní zadávací dokumentaci s výjimkou formulářů podle § 212 zákona na profilu zadavatele ode dne uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo od odeslání výzvy k podání žádosti o účast podle § 58 odst. 5 zákona nejméně do konce lhůty pro podání nabídek; to neplatí pro jednací řízení bez uveřejnění.

63.         Podle § 187 odst. 3 zákona platí, že při zadávání veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti, která není koncesí, zadavatel postupuje podle části třetí, čtvrté nebo části šesté hlavy II zákona a použije části první, druhou, desátou až třináctou zákona, pokud není v této části stanoveno jinak. Při zadávání veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti, která je koncesí, zadavatel nepostupuje podle této části.

64.         Podle § 199 odst. 4 zákona platí, že při poskytování zadávací dokumentace zadavatel nemusí postupovat podle § 96 odst. 1 zákona u těch částí zadávací dokumentace, které se netýkají požadavků na kvalifikaci dodavatele, pokud nejpozději v okamžiku odeslání výzvy k podání předběžných nabídek takové části zadávací dokumentace

a)      zašle účastníkům zadávacího řízení; v takovém případě se § 96 odst. 3 zákona nepoužije, nebo

b)      uveřejní na profilu zadavatele nejméně do konce lhůty pro podání nabídek.

65.         Podle § 263 odst. 3 věty první zákona platí, že stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

66.         V úvodu části A zadávací dokumentace je dále uvedeno, že zadavatel odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení vyzývá neomezený počet dodavatelů k podání žádosti o účast, kdy tato zadávací dokumentace podrobně specifikuje podmínky účasti v zadávacím řízení v souladu s § 37 odst. 1 písm. a) zákona, tj. požadavky na prokázání kvalifikace dodavatelů, kteří podají žádost o účast s úmyslem plnit pro zadavatele veřejnou zakázku a dále v souladu s § 37 odst. 2 zákona stanovuje požadavky na obsah, formu a způsob podání žádostí o účast. Po uplynutí lhůty pro podání žádosti o účast zadavatel posoudí soulad kvalifikace účastníků zadávacího řízení a v souladu s § 61 odst. 5 zákona vyloučí z účasti v zadávacím řízení účastníky zadávacího řízení, kteří neprokázali splnění kvalifikace. Nevyloučené účastníky zadávacího řízení zadavatel vyzve k podání předběžných nabídek.

67.         V čl. 1 části A zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že předmětem veřejné zakázky je „pořízení jedné pontonové mostové soupravy o celkové délce min. 240 m s požadovanou nosností MLC 80 a jedné pontonové mostové výcvikové soupravy o délce 20 m“.

68.         Dále zadavatel v čl. 1 části A zadávací dokumentace určil, že podrobné informace o předmětu veřejné zakázky a další zadávací podmínky budou vymezeny v zadávací dokumentaci „B“ – zadávacích podmínkách pro podání předběžné nabídky, nabídky a výzvě k podání předběžných nabídek, která bude zaslána všem účastníkům zadávacího řízení, kteří prokáží splnění kvalifikace.

69.         V čl. 1 části B zadávací dokumentace zadavatel uvedl že „[v] souladu s ustanovením § 89 odst. 1 písm. a) zákona zadavatel stanovuje minimální technické podmínky. Musí se jednat o pontonovou mostovou soupravu se schopností zřídit plovoucí most bez pomoci tlačných člunů, o celkové délce min. 240 m, s nosností MLC 80 a dále schopnost zřídit minimálně 6 přívozových soulodí s nosností MLC 80, taktéž bez pomoci tlačných člunů. Dodavatel musí garantovat kompatibilitu požadované pontonové mostové soupravy s vozidly, které ji budou přepravovat“.

70.         V čl. 1 části B zadávací dokumentace zadavatel dále stanovil, že „[o]statní parametry jsou uvedené v příloze č. 1 ‚Technická specifikace‘ smlouvy s tím, že tyto parametry mohou být předmětem jednání o předběžných nabídkách mezi zadavatelem a účastníky zadávacího řízení, a to v souladu s ustanovením § 61 odst. 8 a 11 zákona, a jejich změna nebude považována za změnu minimálních technických podmínek ve smyslu ustanovení § 61 odst. 11 zákona. Požadavky zadavatele uvedené v návrhu smlouvy včetně příloh představují pouze zadavatelem preferovanou variantu. Předmětem jednání o předběžné nabídce může být také návrh textu smlouvy“.

K rozhodnutí o námitkách

71.         Úřad předně považuje za vhodné se s ohledem na námitky navrhovatele uvedené v návrhu i argumentaci navrhovatele předloženou v rozkladu, kde poukazuje opětovně mj. na nedostatky ohledně způsobu vypořádání námitek zadavatelem, vyjádřit k zadavatelem vyhotovenému rozhodnutí o námitkách.

72.         Úřad uvádí, že z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že námitky byly podány řádně a včas, oprávněnou osobou a obsahovaly veškeré náležitosti ve smyslu § 244 zákona, tedy zadavatel byl povinen skutečnosti v nich uvedené věcně vypořádat v souladu s § 245 odst. 1 zákona.

73.         Úřad připomíná, že z ustanovení § 245 odst. 1 zákona vyplývá, že rozhodnutí o námitkách musí zadavatel odůvodnit přezkoumatelným způsobem, tj. dané rozhodnutí musí být srozumitelné a musí být opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč zadavatel námitky odmítl. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách je zadavatel povinen vypořádat stěžejní argumenty a skutečnosti uvedené stěžovatelem v námitkách, a to v podrobnostech, které jsou adekvátní podrobnosti samotných námitek. Zadavatel tak zejména uvede, zda se s relevantními argumenty stěžovatele ztotožňuje, či nikoli, a tento svůj závěr řádně odůvodní. Úřad však zároveň doplňuje, že pro splnění požadavku na srozumitelnost a dostatečné odůvodnění stanoviska zadavatele v rozhodnutí o námitkách není nutné, aby se zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace stěžovatele do nejmenších podrobností; rozhodující je, zda zadavatel v rozhodnutí o námitkách poskytuje stěžovateli srozumitelné a dostatečně podrobné stanovisko k podstatě namítaných skutečností, tj. k podstatě argumentace stěžovatele. Je tedy nutné, aby odůvodnění rozhodnutí o námitkách postihlo gros podaných námitek, aniž by ovšem bylo ze strany zadavatele nutné vypořádat každé jednotlivé tvrzení v námitkách uvedené.

74.         Úřad rovněž konstatuje, že zákon ve vztahu k pochybení zadavatele při vyhotovení rozhodnutí o námitkách v § 263 odst. 5 mj. stanoví, že je-li rozhodnutí o námitkách, jímž byly námitky odmítnuty, učiněné v rozporu s § 245 odst. 3 zákona nebo je-li odůvodnění rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, může Úřad uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Z uvedeného ustanovení zákona tedy vyplývá, že uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení rozhodnutí o námitkách je ve své podstatě zakotveno jako fakultativní rozhodnutí Úřadu v rámci šetření postupu zadavatele, jež má své opodstatnění zejména v případech, kdy řádné nevypořádání námitek může mít zjevný vliv na rozhodování stěžovatele o tom, zda je v dané věci důvodné přistoupit k podání návrhu k Úřadu, resp. kdy bez řádného (chybějícího) vyjádření zadavatele nelze s určitostí podané námitky objektivně přezkoumat (a zjistit tak skutkový stav věci). Lze tedy shrnout, že je na uvážení Úřadu, zda je vhodné tohoto fakultativního postupu, je-li rozhodnutí o námitkách stiženo vadou, v konkrétním případě využít a vrátit tak za účelem řádného vypořádání námitek uvedené zpět zadavateli, či zda shledá jako účelné přistoupit k věcnému šetření namítaných skutečností. Zpravidla však platí, že je-li to možné, tak preferovaným postupem jak ze strany Úřadu, tak i účastníků správního řízení je věcné prošetření namítaných skutečností.

75.         Úřad s ohledem na výše uvedené předpoklady přezkoumal rozhodnutí o námitkách a opětovně dospěl k závěru, že ač zadavatel nevypořádal každý jeden dílčí argument uvedený v námitkách, vyjádřil se k jednotlivým bodům námitek a postihl gros uvedených námitek. V rozhodnutí o námitkách zadavatel předložil svou argumentaci, proč považuje tvrzení navrhovatele ohledně jemu vytýkaných pochybení za lichá, stejně tak proč považuje svůj postup v zadávacím řízení za adekvátní a souladný se zákonem. Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách tedy dle Úřadu vyplývá, že zadavatel přinejmenším vždy postihl alespoň podstatu uvedených námitek navrhovatele a předložil navrhovateli, proč považuje namítaný postup v zadávacím řízení za souladný se zákonem. Úřad tak v šetřeném případě neshledal, že by zadavatel zcela rezignoval na svou povinnost předložit k námitkám navrhovatele své stanovisko, tj. vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v námitkách. Zadavatel v intencích námitek navrhovatele předložil argumenty, proč v zadávacím řízení postupoval jemu nyní vytýkaným způsobem, byť se v podrobnostech nevyjádřil ke každé dílčí námitce navrhovatele. Navrhovatel pak i přes zadavatelem předložené vyjádření nadále trvá na nezákonném postupu zadavatele a byl schopen na zadavatelem uvedené skutečnosti dále reagovat, jak vyplývá k návrhu navrhovatele.

76.         Co se jednotlivých namítaných nedostatků rozhodnutí o námitkách týká, uvádí k nim Úřad následující. Podle Úřadu nelze konstatovat, že by zadavatel námitku navrhovatele, že zadavatel v oznámení o zahájení zadávacího řízení a v části A zadávací dokumentace opomněl uvést zásadní technickou podmínku mající podstatný vliv na rozhodnutí dodavatelů, zda se budou zadávacího řízení účastnit, věcně nijak nevypořádal. Zadavatel vyložil, proč nepřistoupil k uvedení dané zadávací podmínky před zpřístupněním části B zadávací dokumentace, kdy za zásadní v tomto shledává aplikaci ustanovení § 199 odst. 4 zákona, tedy zadavatel navrhovateli předložil důvod, proč v zadávacím řízení postupoval způsobem, na nějž navrhovatel poukazuje. Jinými slovy zadavatel navrhovateli předložil, z jakého důvodu přistoupil ke stanovení dané zadávací podmínky až v průběhu zadávacího řízení, tj. předložil navrhovateli svou argumentaci, proč nelze shledat, že by zásadní zadávací podmínku opomněl uvést na počátku zadávacího řízení. Zadavatel k tomu rovněž dodal, že předmětný technický požadavek nevznikl až po zahájení zadávacího řízení a nesouvisí s okruhem účastníků zadávacího řízení, tedy zadavatel zjevně odmítá, že by se rozhodoval o daném požadavku až na základě obdržených žádostí o účast. Navrhovatel je dále přesvědčen, že se zadavatel nevypořádal s řadou jeho námitek týkajících se napadaného požadavku na bezčlunové řešení, jež proto opětovně zopakoval v části V. návrhu (a později též v podaném rozkladu), konkrétně se jedná o argumentaci navrhovatele, proč považuje zadavatelem stanovený požadavek na bezčlunové řešení za podmínku, která tvoří bezdůvodnou konkurenční výhodu, bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a jedná se o požadavek neodůvodněný. Navrhovatel danými dílčími námitkami rozvinul namítaný nezákonný charakter dotčené zadávací podmínky, která byla dle něj stanovena v rozporu s § 36 odst. 1 zákona. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách předložil navrhovateli, jaké aspekty poptávaného plnění jej vedly k vymezení dotčené podmínky na bezčlunové řešení, tedy zadavatel tuto část rozhodnutí o námitkách vyhotovil zjevně s úmyslem vyvrátit navrhovateli jeho závěr o porušení ustanovení § 36 odst. 1 zákona, které právě určuje, že zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Danou částí rozhodnutí o námitkách se přitom zadavatel zjevně snažil obhájit stanovení předmětné zadávací podmínky i ve vztahu k jejímu namítanému diskriminačnímu charakteru. Poukazuje-li tak navrhovatel na to, že tvrzení zadavatele nebyla opřena o jasné podklady a fakta, je třeba zopakovat, že i když se zdůvodnění zadavatele stran toho, proč zadavatel daný požadavek stanovil, nemusí zdát navrhovateli jako dostatečné či s ním nemusí souhlasit, zadavatel navrhovateli zdůvodnění jím stanovených minimálních technických podmínek předložil. Pokud pak zadavatel nepodložil v rámci vypořádání námitky navrhovatele své odůvodnění postupu v zadávacím řízení konkrétními podklady, jež by měly podpořit jím předložené důvody, avšak vyložil své argumenty pro daný postup v zadávacím řízení, resp. sdělil podstatné skutečnosti, jež jej vedly k danému stanovení zadávací podmínky, za kterou si i nadále stojí, nelze uvedené považovat za vadu rozhodnutí o námitkách, jež by zapříčinila nezákonnost (ve smyslu nedostatečnosti) jeho odůvodnění. Byť se tedy zadavatel nevyjádřil ke každému dílčímu bodu v rámci namítaného porušení zákona stanovením dotčené podmínky, předložil navrhovateli svou argumentaci, jíž se snažil důvodnost stanovené zadávací podmínky na bezčlunové řešení obhájit, pročež Úřad neshledal, že by zadavatel rezignoval na povinnost reagovat na námitky navrhovatele, resp. že by nepostihl podstatu dané argumentace navrhovatele. Navrhovatel přitom byl schopen na zadavatelem předložené odůvodnění v podaném návrhu adekvátně reagovat.[2]

77.         S ohledem na výše uvedené a po zohlednění závěrů z rozhodnutí předsedy Úřadu, kdy v šetřeném případě bylo možné přistoupit k věcnému prošetření namítaných skutečností, tedy Úřad neshledal naplnění důvodů pro uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení rozhodnutí o námitkách ve smyslu § 263 odst. 5 zákona.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Obecná východiska

78.         Úřad, jak učinil i v napadeném rozhodnutí, předně v obecné rovině připomíná, že zadavatel je ve všech fázích zadávacího řízení povinen dodržovat základní zásady zakotvené v § 6 zákona, a to i v souvislosti se stanovením zadávacích podmínek. Řádné stanovení zadávacích podmínek je základní povinností zadavatele ve vztahu k zadávacímu řízení a má výrazný dopad na jeho další průběh, neboť prostřednictvím nich dochází k omezení okruhu potenciálních dodavatelů pro účely výběru vhodného dodavatele, s nímž bude následně uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky. Zadavatel totiž v rámci stanovení zadávacích podmínek určuje veškeré základní podmínky a požadavky ve vztahu k veřejné zakázce, a to jak podmínky průběhu zadávacího řízení, podmínky účasti v zadávacím řízení zahrnující podmínky kvalifikace, technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky či obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, stejně jako určuje kupř. pravidla pro hodnocení nabídek. Úřad akcentuje, že je to tedy právě zadavatel, kdo vymezuje zadávací podmínky, neboť je nejlépe schopen rozpoznat vlastní potřeby, na základě nichž rozhoduje, v jakém rozsahu a za jakých podmínek bude plnění v rámci zadávacího řízení poptávat.

79.         V souvislosti se stanovením zadávacích podmínek lze konkrétně poukázat mj. na zásadu zákazu diskriminace, a to i diskriminace tzv. skryté, ve vztahu k níž platí, že ačkoli jsou zadávací podmínky nastaveny zdánlivě pro všechny dodavatele stejně, je ve výsledku dosaženo toho, že okruh potenciálních dodavatelů je určitým nelegitimním požadavkem omezen a v důsledku tak dochází k poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Závěr o diskriminačním charakteru podmínek však není možné aplikovat mechanicky, neboť objektivně nelze po zadavatelích požadovat, aby stanovili takové podmínky, které by mohli splnit všichni dodavatelé předmětu plnění veřejné zakázky. Takový požadavek by ostatně nebyl ani reálně možný a byl by v rozporu se smyslem a účelem zákona, kterým je zajistit, aby nabídku sice mohlo podat co nejširší spektrum dodavatelů, nicméně pouze těch, kteří jsou schopni předmět plnění řádně, v požadovaných specifikacích a parametrech, zrealizovat. V tomto ohledu tedy nelze o takovéto selekci dodavatelů hovořit jako o skryté diskriminaci. V zadávacím řízení lze přitom ve své podstatě považovat každou zadávací podmínku za do určité míry limitující a svým charakterem omezující. Zadávací podmínky tedy mohou ve svém důsledku za konkrétních okolností vytvářet mezi dodavateli jistou nerovnováhu, tedy mohou do určité míry „prolamovat“ základní zásady zadávacího řízení, avšak pouze za předpokladu, že pro to existují objektivní důvody, na základě nichž se pak ve výsledku o porušení zásad ve smyslu § 6 zákona nejedná. Jinými slovy řečeno, stanovené zadávací podmínky sice mohou pro určité dodavatele skýtat výhodu či naopak omezení, avšak nesmí tomu tak být bezdůvodně, tj. tato výhoda či omezení musí být odůvodněné, resp. musí vycházet z konkrétních logických úvah a potřeb zadavatele a musí pro ně existovat objektivní příčiny. Pokud tomu tak je, nelze hovořit o porušení zákona při stanovení zadávacích podmínek zadavatelem. Lze tedy shrnout, že ze zákonného ustanovení (viz § 36 odst. 1 zákona) a stejně tak z rozhodovací praxe[3] vyplývá, že zadavatel se má zdržet stanovení zadávacích podmínek, které by omezily hospodářskou soutěž bezdůvodným zvýhodněním či naopak znevýhodněním určitých dodavatelů, kdy důvodnost stanovení konkrétní zadávací podmínky se musí opírat o legitimní potřebu zadavatele. Jak pak připomněl i předseda Úřadu ve svém rozhodnutí, důkazní břemeno stran důvodnosti stanovení konkrétní podoby zadávacích podmínek přitom leží právě na zadavateli, tedy zadávací podmínky musí být zadavatelem odůvodněné, kdy toto odůvodnění musí reflektovat objektivní potřeby zadavatele. K tomu je nutné dodat, že čím vyšší má stanovená podmínka potenciál v případě zadávané veřejné zakázky ovlivnit soutěžní prostředí, tím vyšší nároky jsou kladeny na její odůvodnění.

80.         Úřad pro úplnost také připomíná, že technické podmínky jakožto požadavky na vlastnosti předmětu veřejné zakázky představují významnou část zadávacích podmínek, kdy jejich prostřednictvím jsou vymezeny parametry, jež zadavatel považuje za důležité a prostřednictvím nichž definuje výslednou podobu poptávaného plnění. Způsob jejich stanovení obecně definuje předně § 89 zákona, kdy se může jednat mj. o parametry vyjadřující požadavky na výkon nebo funkci, či o popis účelu nebo potřeb, které mají být naplněny. Je to pak zadavatel, kdo stanovuje zadávací podmínky vč. podmínek technických dle svého uvážení, neboť je to právě on, kdo nejlépe zná své potřeby, jimž tyto podmínky uzpůsobuje. V obecnosti jej proto nelze (ani v zájmu otevření soutěže každému dodavateli) za každou cenu nutit akceptovat i podmínky, které jsou pro něj nevyhovující či by mu nezaručovaly plnění naplňující jeho potřeby, pokud je schopen svou volbu uspokojivě odůvodnit a pokud jím stanovené požadavky nejsou excesem, tedy pokud jsou dodržena výše uvedená východiska. V tomto kontextu lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 101/2021-52 ze dne 15. 12. 2022, dle něhož zákon připouští stanovení podmínek, které vyřadí téměř všechny dodavatele, pokud je takový postup odůvodněn legitimními potřebami, které zadavatel prostřednictvím zakázky naplňuje, a pokud jsou dané požadavky přiměřené. Zákon tedy zadavateli (v případě dodržení výše uvedených zásad a pravidel) nezakazuje, aby v rámci jím poptávaného plnění určil kupř. konkrétní technické podmínky, jež vyhodnotil pro naplnění účelu, pro nějž příslušné plnění poptává, jako požadavky podstatné. Existuje-li proto například na trhu plnění, jenž s ohledem na svá specifika přináší pro zadavatele podstatné výhody oproti jinému plnění a tyto výhody zadavatel shledává jako podstatné z hlediska naplnění své potřeby, lze v takovém případě požadovat i konkrétní způsob řešení. Zákon tak zadavateli nezakazuje požadovat konkrétní specifické či např. i inovativní řešení, pokud pro daný postup existují objektivní důvody na straně zadavatele a pokud je zadavatel schopen tyto své důvody v případě potřeby adekvátně obhájit. Obecně také platí, že poptávat plnění, jež je schopen nabídnout pouze jediný dodavatel, nemusí nutně znamenat nezákonný postup zadavatele, pokud si zadavatel své požadavky v rámci vznesených pochybností o takovém stanovení zadávacích podmínek důkladně odůvodní. O uvedeném svědčí též závěry soudní rozhodovací praxe[4], na něž poukázal ve svém rozhodnutí i předseda Úřadu a podle nichž platí, že i v případech, kdy specifické požadavky zadávací dokumentace splňuje na relevantním trhu pouze jeden dodavatel, nemusí se automaticky jednat o nepřímou diskriminaci ostatních dodavatelů, kdy však specifičnost podmínek vedoucích k zásadnímu omezení hospodářské soutěže klade vyšší nároky na jejich odůvodnění a v souvislosti s tím i na významnost důvodů pro jejich stanovení zadavatelem.

Právní posouzení

81.         Navrhovatel v návrhu brojí mj. proti zadavatelem stanovené minimální technické podmínce na bezčlunové řešení poptávaného předmětu plnění, tj. pontonové mostové soupravy. Navrhovatel je přesvědčen, že se jedná o požadavek diskriminační, nepřiměřený a rozporný s ustanovením § 36 odst. 1 zákona, neboť jde o zásadní technickou podmínku podstatně limitující okruh možných dodavatelů (kdy limitaci spatřuje navrhovatel i ve spojení daného požadavku s požadovanou nosností), aniž by přitom pro její stanovení na straně zadavatele existovaly objektivní důvody. Dle navrhovatele totiž na trhu existuje řešení člunové, které je z jeho pohledu řešením rovnocenným, kdy důvody prezentované zadavatelem vedoucí ke stanovení požadavku na bezčlunové řešení navrhovatel rozporuje.

82.         Z části B zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatel v rámci minimálních technických podmínek stanovil požadavek na pontonovou mostovou soupravu se schopností zřídit plovoucí most bez pomoci tlačných člunů, o celkové délce min. 240 m a s nosností MLC 80, a rovněž musí být schopna zřídit minimálně 6 přívozových soulodí s nosností MLC 80, a to taktéž bez pomoci tlačných člunů. Zadavatel tedy poptává pontonovou mostovou soupravu o konkrétní jím specifikované minimální délce a nosnosti, kdy jako podstatnou shledává pro své účely schopnost zřídit plovoucí most a přívozová soulodí vždy bez pomoci tlačných člunů.[5] Vzhledem k tomu, že zadavatel uvedenou podmínku týkající se bezčlunového řešení stanovil v rámci minimálních technických podmínek, jedná se o specifikaci, z níž zadavatel nehodlá ani v rámci vedeného jednacího řízení s uveřejněním upustit, tedy o podmínku, jíž nelze ani v průběhu jednání měnit (srov. § 61 odst. 11 zákona). Podstatou zde šetřeného sporu tedy je, zda se v daném případě jedná ze strany zadavatele o požadavek oprávněný, tj. odůvodněný vzhledem k jeho legitimním potřebám, tedy zda se nejedná o minimální technickou podmínku vytvářející bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.[6]

83.         Úřad na tomto místě uvádí, že přistupuje k posouzení uvedeného po vrácení věci ze strany předsedy Úřadu, který ve svém rozhodnutí uzavřel, že se v případě řešené zadávací podmínky jedná o podmínku odporující § 36 odst. 1 zákona, když přestože se jedná o podmínku zásadně ovlivňující účast v zadávacím řízení, její stanovení nebylo ze strany zadavatele (zavčasu a) dostatečně dané situaci zdůvodněno. Úřad akcentuje, že je v rámci nového projednání věci vázán právním názorem předsedy Úřadu [viz § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu], přičemž vzhledem k uvedenému a vzhledem k absenci zásadních nových skutečností, které by mohly mít vliv na činěný závěr, se Úřad při novém posouzení věci řídil předsedou učiněným závěrem stran nezákonnosti dotčené zadávací podmínky s poukazem na nedostatečnost včasného zdůvodnění jejího stanovení ze strany zadavatele, k čemuž dále uvádí následující.

84.         Z průběhu zadávacího řízení vyplývá, že zadavatel obdržel v první fázi jednacího řízení s uveřejněním v rámci prokazování kvalifikace celkem 3 žádosti o účast dodavatelů, mj. i od navrhovatele. Následně pak obdržel (na základě stanovených podmínek pro podání předběžných nabídek, v rámci nichž stanovil i minimální technickou podmínku na bezčlunové řešení, tj. na řešení bez pomoci tlačných člunů) pouze již jen jednu předběžnou nabídku, kdy navrhovatel předběžnou nabídku nepodal právě s poukazem na dotčený požadavek zadavatele na bezčlunové řešení, který navrhovatel považuje za nedůvodný a nepřiměřený. Předmětnou podmínku přitom považuje z hlediska hospodářské soutěže jako bezdůvodně limitující účast dodavatelů v zadávacím řízení nejen navrhovatel, ale i další účastník zadávacího řízení původně podávající žádost o účast, který následně nepodal do zadávacího řízení předběžnou nabídku, a to mj. také s poukazem na dotčený požadavek na bezčlunové řešení.[7] K tomu lze uvést, že požadavek na bezčlunové řešení pontonové mostové soupravy v podstatě vymezuje specifické (technické) řešení požadovaného plnění, kdy technicky a i s tím souvisejícími dalšími aspekty se v případě člunového a bezčlunového řešení jedná o plnění zjevně rozdílná, neboť každé se z principu jejich řešení vyznačuje jistými odlišnostmi. V tomto kontextu je tak třeba poukázat na skutečnost opakovaně vyzdvihovanou i předsedou Úřadu v jeho rozhodnutí, že v případě požadavku na bezčlunové řešení pontonové mostové soupravy se tedy nejedná se o podmínku ze strany veškerých potenciálních dodavatelů pontonových mostových souprav zjevně běžně snadno splnitelnou, respektive lze konstatovat, že tato má potenciál významně ovlivnit hospodářskou soutěž. Předseda Úřadu v této souvislosti poukázal mj. i na to, že ani zadavatel nerozporuje tvrzení navrhovatele ohledně významného omezujícího charakteru daného požadavku a jeví se pravděpodobné, že poptávané plnění nabízí pouze jeden dodavatel, popř. lze obecně konstatovat, že okruh možných dodavatelů předmětného plnění je jí evidentně značně omezen. Úřad tak uzavírá, že minimální technická podmínka spočívající v požadavku na bezčlunové řešení pontonové mostové soupravy významně ovlivnila hospodářskou soutěž na veřejnou zakázku ve smyslu jejího omezení, pročež je i v kontextu závěrů předsedy Úřadu třeba, aby v takovém případě zadavatel vzniklému omezení hospodářské soutěže adekvátně přizpůsobil své odůvodnění potřeby takového požadavku, když specifičnost podmínek vedoucích k zásadnímu omezení hospodářské soutěže klade i vyšší nároky na zadavatele ohledně jejich odůvodnění, i na významnost důvodů pro zadavatele za účelem jejich stanovení.[8] Úřad v kontextu již výše uvedených obecných předpokladů pro postup v zadávacím řízení, jež potvrzují i závěry soudní rozhodovací praxe a předsedy Úřadu, dodává, že poptávat plnění, jenž je schopen nabídnout jen velmi omezený okruh dodavatelů, popř. i jen pouze jediný dodavatel, nemusí být nutně postupem nezákonným, pokud si zadavatel své požadavky dostatečně důkladně vzhledem k veřejné zakázce obhájí.

85.         Pokud pak jde o samotné zdůvodnění potřeby bezčlunového řešení ze strany zadavatele, Úřad uvádí následující. Zadavatelem předložené důvody, resp. vnímané výhody bezčlunového řešení, jak je popsal v rozhodnutí o námitkách (na které se odkázal i ve vyjádření k návrhu), vycházely v první řadě zejména z argumentace ohledně úspory finanční i personální, kdy zadavatel má za to, že v souvislosti s daným řešením dojde (mj. zejm. s ohledem na nutnost v případě varianty s tlačnými čluny pořídit, obsluhovat a udržovat navíc právě i tlačné čluny a další techniku) ke snížení kusů potřebné techniky i osob obsluhy, což se promítá též do výsledné cenové kalkulace takového plnění, respektive i jeho celkové nákladnosti v rámci celé jeho životnosti. Zadavatel v tomto kontextu poukázal i na problematiku odlišného provozu a údržby, oprav, revizí či spotřeby náhradních dílů. Zadavatel dále zmínil i některé aspekty týkající se zajištění transportu a manipulace s technikou, které jsou v obou případech odlišné. Zadavatel také uvedl, že na trhu aktuální bezčlunové řešení umožňuje větší délku jednotlivých říčních dílů (v čemž zadavatel spatřuje případnou další úsporu z hlediska potřebných vozidel, pontonů i jejich osádek), že uvedený systém je dle něj schopen zřídit přepraviště bez nutnosti úprav břehů v takovém rozsahu, jaký by byl zapotřebí u jiného řešení a zmínil též potřebu interoperability s významným aliančním partnerem. Zadavatel tedy mezi oběma řešeními identifikoval dle něj podstatné rozdíly, když poukázal mj. na jejich odlišné charakteristiky (na odlišné technické vlastnosti, odlišné technické vybavení, odlišné zajištění transportu a manipulace a dalších prací, odlišné požadavky na obsluhu atp.), kdy na jejich podkladě dovozoval i pro něj podstatnou rozdílnost v kontextu finanční nákladnosti obou variant a také personální nákladovosti. Jak však uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí, argumentace zadavatele je založena spíše na předpokladech a navrhovatel uvedené důvody rozporuje a staví proti tomu svou protiargumentaci, ať už stran jeho přesvědčení o srovnatelnosti obou řešení, resp. jím vnímaných výhod člunového řešení a nevýhod druhého řešení (včetně otázky interoperability), nebo i stran nesouhlasu s nutností finanční či personální úspory a přesvědčení, že by se zadavatelem uváděné finanční a personální rozdíly měly případně zohledňovat jiným způsobem, např. v rámci hodnocení[9], tedy navrhovatel oprávněnost daného zdůvodnění zadavatele nabourává. Předseda Úřad pak konstatoval, že zadavatel mezi důvody stanovení požadavku bezčlunového řešení akcentoval právě zejména hledisko finanční a personální, kdy však finanční úspora jako taková sama o sobě nemůže dle předsedy Úřadu obstát jako důvod pro omezení plnění pouze na bezčlunové řešení, obzvláště, pokud je v rámci zadávacího řízení jediným hodnotícím kritériem nejnižší nabídková cena, tedy kdy samotná soutěž má vyjevit nejlevnější nabízené řešení. Předseda Úřadu dále podotkl, že zadavatel přitom ani neuvádí konkrétní přepočty případných vícenákladů souvisejících s dalším potřebným vybavením, resp. lze uvést, že zadavatel neuvádí konkrétní propočty fakticky dokládající, že bezčlunové řešení bude ze své podstaty v daném případě vždy oproti řešení člunovému méně nákladné. Ve výsledku přitom nakonec i sám zadavatel ve vyjádření k podkladům připouští, že až předběžná cenová nabídka ukáže přesné složení a cenu konkrétního nabízeného řešení. Mnohé ze zadavatelem dále uváděných parametrů, jež vnímá jako podstatné pro volbu konkrétní varianty plnění, by pak bylo možné dle předsedy Úřadu promítnout případně buď jako dílčí, izolovanou, závaznou podmínku (bez volby bezčlunového řešení), pokud takové prvky považuje zadavatel za zcela zásadní pro naplnění účelu jím poptávaného plnění, avšak opět pouze za situace, byl-li by zadavatel důvodnost takového stanovení zadávacích podmínek schopen adekvátně odůvodnit, popř. bylo by možné promítnout tyto požadavky do pravidel pro hodnocení nabídek a ponechat přitom obě možná technická řešení, kdy tímto způsobem by mělo dle předsedy Úřadu dojít i k méně zásadnímu omezení hospodářské soutěže. Nadto je třeba také zopakovat, že dle předsedy Úřadu ani další v předloženém odůvodnění uváděné skutečnosti zadavatel dostatečně argumentačně nekonkretizoval tak, aby tyto obstály v kontextu namítaných skutečností a nutnosti dostatečně podrobně a podloženě odůvodnit dotčený omezující požadavek v šetřeném případě.

86.         Byť tedy zadavatel nerezignoval na povinnost předložení odůvodnění stanovení předmětné zadávací podmínky v reakci na zpochybnění takového požadavku, předseda Úřadu argumentaci zadavatele vyhodnotil jakožto nedostatečnou, když vyhodnotil, že zadavatel ve svém odůvodnění požadavku na bezčlunové řešení uvedl spíše obecnou argumentaci bez relevantního srovnání obou variant řešení, tj. bez konkrétnějších údajů, ze kterých při volbě plnění vycházel, resp. že zadavatel mnohdy předkládal spíše nepodložená či kusá tvrzení, kdy tato ani nepodpořil relevantními podklady, tedy jím uváděné důvody pro volbu bezčlunového řešení nejsou dostatečné v kontextu dané situace v řešeném zadávacím řízení. Jinými slovy tak je třeba konstatovat, že zadavatel k odůvodnění podmínky na bezčlunové řešení předložil argumentaci týkající se z jeho pohledu zejména vnímaných výhod bezčlunového řešení a ačkoli přitom poukázal na jednotlivé aspekty člunového a bezčlunového řešení, jež svědčí i o jejich odlišných technických a dalších charakteristikách, uvedené není dostatečné pro daný případ, neboť, jak shledal sám předseda Úřadu ve svém rozhodnutí, odůvodnění volby právě bezčlunového řešení zadavatel adekvátně nepřizpůsobil vzniklému omezení hospodářské soutěže a protiargumentaci navrhovatele. Úřad s ohledem na uvedené uzavírá, že vzhledem k tomu, že předmětná zadávací podmínka má zjevně značný potenciál ovlivnit hospodářskou soutěž, měl zadavatel s ohledem na její význam, a i vzhledem k argumentaci předložené navrhovatelem, klást větší důraz na adekvátní objektivně podložené odůvodnění potřeby bezčlunového řešení, čehož však zadavatel v šetřeném případě nedostál.

87.         Úřad pro úplnost dodává, že co se týká odůvodnění předloženého zadavatelem součástí jeho vyjádření k podkladům, zadavatel jím de facto rozvíjel a dále upřesňoval svou argumentaci ohledně jím vnímaných výhod bezčlunového řešení, a to ve smyslu finanční a personální úspory, úspory počtu vozidel, možnosti zřídit přepraviště bez nutnosti úprav břehů v takovém rozsahu, větší délky dílů, kdy nově zde zmiňuje možnou inovativnost bezčlunového řešení pro případ dálkového řízení více integrovaných motorů jedním operátorem, aspekt bezpečnějšího, snadnějšího a přesnějšího ovládání jednotlivých dílů, samostatné řízení plavby říčních dílů, možnost využití ramp z bezčlunového řešení pro překonávání suchých překážek, otázku poruchovosti atp. Taktéž rozporuje některá tvrzení navrhovatele k porovnání bezčlunového a člunového řešení. Zadavatel k tomu doložil i jím učiněný přehled srovnání bezčlunového a člunového řešení, zejména co se týká potřeby lidských zdrojů a technických prostředků a počtu kusů jednotlivých komponent. Úřad je však nucen na podkladě závazného právního názoru předsedy Úřadu a v zájmu zachování zásady koncentrace řízení dle § 251 odst. 5 zákona konstatovat, že zadavatel mohl a měl své adekvátní argumenty pro obhajobu stanovení dotčené zadávací podmínky předložit již v rozhodnutí o námitkách, popř. i společně se svým vyjádřením k návrhu (neučinil-li tak již dříve), kdy v této době měl prostor pro předložení konkrétní, důkladné a řádně podložené argumentace pro stanovení požadavku na bezčlunové řešení, a to i v reakci na skutečnosti uvedené v námitkách a v návrhu, kdy navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy za účelem obhájení svého postupu v zadávacím řízení zadavatel mohl i do 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení správního řízení, avšak v dané době takovéto adekvátní odůvodnění, jež by bylo s to obstát (zejména s ohledem na míru ovlivnění hospodářské soutěže určením daného požadavku), nepředložil, tedy nelze toto nyní doplněné odůvodnění zadavatele dále akceptovat. Ačkoliv je tedy nepochybné, že jsou mezi oběma popisovanými řešeními významné rozdíly, které Úřad vzhledem k poukazu zadavatele na tuto skutečnost popisoval i v napadeném rozhodnutí a z nichž je patrné, že se de facto jedná o odlišná plnění s řadou různých odlišných charakteristik, a je možné, že zadavatelovy oprávněné potřeby by mohly legitimizovat volbu požadavku na řešení bezčlunové jakožto řešení skýtající mu podstatné výhody pro uspokojení jeho potřeb, je v kontextu závěrů předsedy Úřadu třeba akcentovat, že zdůvodnění daných rozdílností obou existujících řešení a jejich významu v kontextu oprávněných potřeb zadavatele musí být ze strany zadavatele dostatečně podrobné a podložené a zadavatel toto musí uplatnit dostatečně zavčasu, přičemž tak se v šetřeném případě nestalo. Úřad k tomu dodává, že uvedeným přitom nijak nepředjímá, zda by dané odůvodnění zadavatele (bylo-li by předloženo již dříve) bylo případně schopné dostát požadavkům na uspokojivé odůvodnění stanovení podmínky na bezčlunové řešení. Podstatou v nyní šetřeném případě tedy i nadále zůstává, že zadavatel jím původně předloženým odůvodněním, jímž reagoval na vznesené pochybnosti o důvodnosti stanovení předmětné zadávací podmínky, neposkytl adekvátní a dostatečné zdůvodnění potřeby právě bezčlunového řešení, jež významně omezuje hospodářskou soutěž, jak uzavřel předseda Úřadu ve svém rozhodnutí.

88.         Ve smyslu závěrů předsedy Úřadu uvedených v rozhodnutí předsedy Úřadu tak nezbývá než konstatovat, že zadavatel zavčasu dostatečně nezdůvodnil stanovení dotčené omezující zadávací podmínky, když ve svém původně uplatněném odůvodnění požadavku bezčlunového řešení uvedl (i oproti argumentaci navrhovatele) do jisté míry obecnější argumentaci, resp. argumentaci bez dostatečně konkrétních údajů, relevantních a daty podložených informací a bez relevantního srovnání obou variant řešení, ze kterých vycházel, kdy takové odůvodnění zadavatele nelze považovat za dostačující a přiměřené vzhledem k významnému omezení hospodářské soutěže, ke kterému nastavením zadávacích podmínek v zadávacím řízení došlo. Zadavatel tedy v době, kdy měl předložit adekvátní zdůvodnění volby pouze bezčlunového řešení, jež musí vycházet z objektivních a odůvodněných potřeb zadavatele, nepředložil dostatečně důsledně odůvodněnou a podloženou argumentaci, jež pak dle předsedy Úřadu ani nemůže obstát ve světle navrhovatelem vznesených zpochybnění stanovení dané podmínky, zejména pak v rámci nároků kladených na takové odůvodnění zadavatele soudní rozhodovací praxí, jestliže se nejedná o podmínku snadno splnitelnou a zároveň významně ovlivňující soutěž potenciálních dodavatelů plnění, jako je tomu právě i v případě podmínky na bezčlunové řešení v rámci veřejné zakázky. Úřadu tak nezbývá než uzavřít, že předmětná podmínka zadavatele na bezčlunové řešení tvoří v důsledku uvedeného bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže a jejím stanovením (bez náležitého odůvodnění potřeby právě takového druhu plnění) zadavatel porušil i zásadu zákazu diskriminace, když tato nedůvodně omezuje účast dodavatelů jiného než bezčluného plnění. Zadavatel tak ve výsledku stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona, stejně jako se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona.

89.         S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl tedy Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

90.         Úřad však k výše uvedenému opětovně akcentuje, že existují-li mezi dvěma druhy plnění, potažmo způsoby řešení podstatné rozdíly, tj. nejedná-li se z tohoto pohledu o srovnatelná řešení, nelze v takovém případě nutit zadavatele, aby přijal to z nich, jenž se vyznačuje aspekty, které mu zjevně nevyhovují. Zadavatel však musí být schopen předložit vždy adekvátní a včasné odůvodnění volby takového řešení, kdy požadavky na jeho míru a kvalitu se odvíjí od intenzity vlivu stanovené podmínky na hospodářskou soutěž i od úrovně předložené protiargumentace, přičemž v řešeném případě zdůvodnění ze strany zadavatele nebylo vyhodnoceno jako dostatečné. Úřad tedy tímto rozhodnutím nikterak nepředjímá, jaké plnění by měl zadavatel do budoucna požadovat, resp. že by měl být nucen přijmout plnění, které mu nevyhovuje, jinými slovy není tímto nikterak dotčeno právo zadavatele stanovit požadavky na předmět plnění dle svého uvážení a požadovat případně i bezčlunové řešení, pokud jiná plnění nevyhoví jeho legitimním potřebám. V takovém případě však sám zadavatel musí být ve smyslu závěrů předsedy Úřadu schopen v návaznosti na zpochybnění takového požadavku zavčasu předložit odpovídající, resp. dostatečně podrobnou a příp. i důkazy podpořenou argumentaci ohledně rozdílů obou způsobů řešení a z jakého důvodu je pro jeho objektivní potřeby přijatelné pouze jedno z daných řešení.

K dalším namítaným skutečnostem

91.         K dalším skutečnostem namítaným navrhovatelem v návrhu Úřad uvádí, že vzhledem k tomu, že dospěl k závěru o nezákonnosti zadávacích podmínek veřejné zakázky, pročež ve výroku II. tohoto rozhodnutí uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na dotčenou veřejnou zakázku (k tomu blíže viz níže), posouzení dalších navrhovatelem namítaných skutečností by bylo v současné chvíli neúčelné, neboť šetření dalších skutečností uvedených v návrhu by nemohlo mít na výsledek rozhodnutí v předmětném případě vliv. Úřad k tomu připomíná, že zkoumání dalších důvodů pro uložení nápravného opatření je nadbytečné, existuje-li pro něj alespoň jeden oprávněný důvod, což je i v souladu se zásadou procesní ekonomie.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení nápravného opatření

92.         Podle § 263 odst. 3 věty první zákona platí, že stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

93.         V případě, že jsou zadávací podmínky stanoveny v rozporu se zákonem, není tedy možné k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření než spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

94.         Vzhledem k tomu, že Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel stanovil zadávací podmínky v zadávacím řízení na zadání veřejné zakázky v rozporu se zákonem, tedy došlo k naplnění podmínky dle § 263 odst. 3 věty první zákona, je Úřad povinen rozhodnout o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení

95.         Podle § 263 odst. 8 zákona platí, že ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.

96.         Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, a je tedy účinný i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy [s důsledky zastavení správního řízení dle § 257 písm. j) zákona] ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.

97.         Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, zakázal zároveň zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu na veřejnou zakázku, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

K výroku IV. tohoto rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení

98.         Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.

99.         Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

100.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2024001054.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad podaný proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1.             Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, 160 00 Praha

2.             TATRA DEFENCE SYSTEMS s.r.o., U Rustonky 714/1, 186 00 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Zadavatel ve svém vyjádření k návrhu nedoplnil argumentaci uvedenou v rozhodnutí o námitkách, pouze se na tuto argumentaci odkázal, proto Úřad níže uvádí přepis vyjádření zadavatele obsaženého v rozhodnutí o námitkách.

[2] Úřad zde pro úplnost dodává, že v rámci posouzení rozhodnutí o námitkách, jímž zadavatel námitky navrhovatele odmítl, je podstatou, zda toto je schopno obstát v kontextu § 245 odst. 1 zákona, resp. zda jsou dány důvody pro uložení nápravného opatření dle § 263 odst. 5 zákona. Podstatou posouzení rozhodnutí o námitkách tedy již není, zda zadavatelem předložená argumentace obstojí v rámci dalších ustanovení zákona, tj. zda zadavatelem předložené skutečnosti pro obhájení postupu v zadávacím řízení lze akceptovat jako podložené a svědčící pro závěr o zákonnosti úkonů zadavatele. Takové posouzení je učiněno až v další části tohoto rozhodnutí v rámci věcného prošetření namítaných skutečností.

[3] Viz kupř. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 295/2020-143 ze dne 23. 2. 2022 a č. j. 1 Afs 69/2012-55 ze dne 28. 3. 2013.

[4] Viz kupř. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 44/2020-88 ze dne 3. 11. 2021.

[5] Řešení bezčlunové i řešení zahrnující nutnost tlačných člunů se obojí využívá ke zřízení plovoucího mostu, případně přívozu, kdy cílem je zajistit přepravu techniky a osob přes vodní toky, nicméně každé z nich toho dosahuje zcela jiným způsobem. V případě řešení s tlačnými čluny se pro účely zřízení mostu i přívozu využívá právě tzv. tlačných člunů, jenž v případě sestavení mostu zajišťují přesun jednotlivých dílů po vodní hladině a napomáhají v případě přívozu zajistit přepravu potřebného vybavení a osob na druhý břeh vodního toku, tj. de facto zajišťují jeho pohon. Tlačné čluny tedy představují v uvedeném případě nezbytný prvek, s jehož pomocí je dosahováno zajištění účelu pontonové mostové soupravy, neboť za pomoci tlačných člunů je zde realizována samotná manipulace s jednotlivými díly a jejich soustavami, tedy zajišťují, aby bylo možné příslušný most, resp. plošinu na vodním toku vůbec sestavit. V případě bezčlunového řešení je naopak jak manipulace s jednotlivými díly, tak i sestavení mostu zajišťováno pomocí motorů, které jsou již součástí vlastních dílů uvedené soupravy, tedy i pohyb přívozu je zajišťován integrovanými motory. V případě bezčlunového řešení je tedy jak manipulace s jednotlivými díly, tak i s jejich soustavami možná bez závislosti na externím pohonném řešení, neboť jednotlivé pontonové bloky mají v sobě již zabudovaný pohon, jenž umožňuje tyto ovládat, čímž se již samotné bloky v podstatě stávají malými čluny a dokáží se samouspořádat do podoby pontonového mostu či několikablokového přívozu, jenž je pak též z hlediska pohybu samostatný.

[6] Poukazuje-li navrhovatel na to, že zadávací dokumentace neobsahuje zdůvodnění, proč jsou požadované technické parametry, zejména absence tlačných člunů, nezbytné pro naplnění účelu veřejné zakázky, je třeba uvést, že zákon přímo takovou povinnost zadavateli neukládá. Zákon tedy zadavateli nestanovuje, že by již obsahem zadávací dokumentace mělo být zpravidla i samotné odůvodnění stanovení konkrétních podmínek. Obecně však platí požadavek na odůvodněný postup zadavatele, přičemž konkrétní úvahy, jež jej vedly ke stanovení příslušných podmínek, může zadavatel předložit i v rámci vypořádání se s pochybnostmi ohledně jím činěného způsobu zadávání veřejné zakázky (tedy zejm. v rámci rozhodnutí o námitkách). Právě zdůvodnění zadavatele uvedené v návaznosti na napadení dotčené zadávací podmínky ze strany zadavatele je pak řešeno níže.

[7] Úřad se uvedené skutečnosti dozvěděl v rámci své úřední činnosti – dotčený dodavatel proti dotčené minimální technické podmínce podal námitky ze dne 17. 10. 2024, přičemž ač následně nepodal návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele směřující proti dotčené zadávací podmínce, zejména na její omezující charakter, resp. rozpor s § 36 odst. 1 a § 6 odst. 1 zákona upozornil Úřad v rámci svého návrhu na zahájení správního řízení ze dne 13. 12. 2024 napadajícímu jiné zadávací podmínky veřejné zakázky, o němž je vedeno správní řízení pod sp. zn. ÚOHS-S1074/2024/VZ.

[8] Srov. viz kupř. opět závěry z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 69/2012-55 ze dne 28. 3. 2013, kdy ačkoli se jedná o závěry k předcházející právní úpravě, vzhledem k nezměněné podstatě principů ohledně důvodnosti stanovení zadávacích podmínek jsou tyto použitelné i v rámci aktuální právní úpravy zadávání veřejných zakázek, či dále kupř. rovněž závěry rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 44/2020-88 ze dne 3. 11. 2021.

[9] Úřad podotýká, že s poukazem na § 251 odst. 4 a 5 zákona bere v potaz skutečnosti a důkazy předložené v rámci námitek a návrhu navrhovatele a navrhovatelem rozporované aspekty v rámci námitek a návrhu, tedy nikoliv skutečnosti a důkazy předložené později v rozkladu, kde navrhovatel svou argumentaci doplnil nově např. o rozporování srovnatelnosti úpravy břehů, stejně tak o srovnání obou variant řešení s vyjádřením konkrétního počtu obsluhy a dalších parametrů, na která bylo poukazováno v rozhodnutí předsedy Úřadu, tyto však Úřad nemůže brát s poukazem na uvedená ustanovení zákona a v nich zakotvenou zásadu koncentrace řízení v potaz.