číslo jednací: 23856/2025/161
spisová značka: R0061/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Pontonová mostová souprava |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 26. 6. 2025 |
| Související rozhodnutí | 16241/2025/500 23856/2025/161 |
| Dokumenty |  2025_R0061.pdf 293 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0061/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-23856/2025/161 |
|
Brno 26. 6. 2025 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 16. 5. 2025 zadavatelem –
- Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, sídlem Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S1054/2025/VZ, č. j. ÚOHS-16241/2025/500 ze dne 2. 5. 2025 vydanému ve správním řízení zahájeném na návrh navrhovatele –
- TATRA DEFENCE SYSTEMS s.r.o., IČO 08993289, sídlem U Rustonky 714/1, Karlín, 186 00 Praha 8,
ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Pontonová mostová souprava“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 8. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 8. 2024 pod ev. č. Z2024-037793 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 6. 8. 2024 pod ev. č. 472872-2024,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S1054/2025/VZ, č. j. ÚOHS-16241/2025/500 ze dne 16. 5. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 12. 12. 2024 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZZVZ“[1]) ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
II. Napadené rozhodnutí
2. Úřad napadeným rozhodnutím uložil zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.
3. Napadené rozhodnutí Úřad odůvodnil tím, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem. Zadavatel konkrétně porušil zásadu zákazu diskriminace podle § 6 odst. 2 zákona a § 36 odst. 1 zákona, když v zadávacích podmínkách stanovil požadavek na jediné možné technické řešení (bez pomoci tlačných člunů) předmětu veřejné zakázky, který nebyl schopen dostatečně odůvodnit, čímž stanovené zadávací podmínky vytvořily bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže. V závěrech napadeného rozhodnutí Úřad vyšel mj. z rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0014/2025/VZ č. j. ÚOHS-11835/2025/161 ze dne 1. 4. 2025 (dále jako „předchozí rozhodnutí předsedy“), kterým předseda Úřadu zrušil rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S1054/2024/VZ, č. j. ÚOHS-04003/2025/500 (dále jako „předchozí rozhodnutí Úřadu“) ze dne 3. 2. 2025 a vyslovil závazný právní názor, že odůvodnění zadávací podmínky zadavatelem nebylo dostatečné.
III. Rozklad zadavatele
4. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 3. 5. 2025. Rozklad, který Úřad obdržel dne 16. 5. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
5. Zadavatel v podaném rozkladu namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl k nesprávným závěrům, když důsledně nezhodnotil relevantní podklady pro vydání rozhodnutí. Úřad podle zadavatele zejména nevzal v úvahu zjevně účelový charakter tvrzení navrhovatele, který ve své argumentaci jako na obdobné řešení předmětu veřejné zakázky poukazuje na řešení, které neodpovídá parametrům předmětu veřejné zakázky co do požadavku na nosnost pontonové soupravy. Zadavatel rovněž odmítá argumentaci Úřadu o omezujícím charakteru technické podmínky ve vztahu k hospodářské soutěži vyplývajícím z neúčasti většího počtu dodavatelů v zadávacím řízení, když podle zadavatele prostor pro účast dalších dodavatelů existoval.
6. Zadavatel dále argumentuje ekonomickou výhodností jím požadovaného bezčlunového řešení, přičemž poukazuje na materiál obsahující přepočty vícenákladů souvisejících s dalším potřebným vybavením, které by si vyžadovala řešení s použitím člunů. Zde uvedené údaje zadavatel čerpal ze záznamu z předběžných tržních konzultací, který byl zpracován a distribuován ve stupni utajení „Vyhrazené“. Argumentace zadavatele tak musela být nutně obecná. Zároveň zadavatel namítá, že k tomuto materiálu, který předložil v rámci svého vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí, měl Úřad přihlédnout, když se na něj vztahuje výjimka ze zásady koncentrace řízení podle § 251 odst. 5 zákona. V závěru rozkladu pak zadavatel uvádí komparaci parametrů řešení pontonové soupravy s jím požadovaným bezčlunovým řešením a řešením s čluny, ze kterého má jednoznačně vyplývat vhodnost a důvodnost zadavatelova požadavku na bezčlunové řešení.
Závěr rozkladu
7. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil.
IV. Řízení o rozkladu
8. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Vyjádření navrhovatele k rozkladu
9. Úřad obdržel dne 26. 5. 2025 vyjádření navrhovatele k podanému rozkladu. Navrhovatel ve svém vyjádření uvádí, že zadavatel nad rámec obecných tvrzení nijak neodůvodnil, že by jím požadované bezčlunové řešení bylo natolik specifické, aby bylo důvodné omezení hospodářské soutěže, k jakému takový požadavek vedl. Dále navrhovatel uvádí, že ze tří účastníků zadávacího řízení podal předběžnou nabídku pouze jediný dodavatel, přičemž zbývající dva dodavatelé považovali požadavek zadavatele za diskriminační a omezující hospodářskou soutěž. Zadavatelem předloženou komparaci nákladů bezčlunového a člunového řešení navrhovatel považuje za nekonzistentní a nepřezkoumatelnou. Zároveň navrhovatel poukazuje na to, že parametr nákladnosti jednotlivých způsobů řešení mohl být promítnut do hodnocení nabídek.
10. V závěru svého vyjádření navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.
Stanovisko předsedy Úřadu
11. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
12. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo přistoupeno k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu zadavatele.
V. K námitkám rozkladu
13. Klíčovou otázkou v řešené věci je to, jestli zadavatel odůvodnil stanovenou minimální technickou podmínku, která vymezovala způsob řešení předmětu veřejné zakázky (pontonové mostové soupravy) natolik dostatečně, aby bylo možné považovat za důvodné omezení hospodářské soutěže, které z tohoto požadavku vyplývá.
14. V čl. 1 části A zadávací dokumentace zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky jako „pořízení jedné pontonové mostové soupravy o celkové délce min. 240 m s požadovanou nosností MLC 80 a jedné pontonové mostové výcvikové soupravy o délce 20 m“. V čl. 1 části B zadávací dokumentace pak zadavatel vymezil požadavky na předmět veřejné zakázky tak, že „v souladu s ustanovením § 89 odst. 1 písm. a) zákona zadavatel stanovuje minimální technické podmínky. Musí se jednat o pontonovou mostovou soupravu se schopností zřídit plovoucí most bez pomoci tlačných člunů, o celkové délce min. 240 m, s nosností MLC 80 a dále schopnost zřídit minimálně 6 přívozových soulodí s nosností MLC 80, taktéž bez pomoci tlačných člunů. Dodavatel musí garantovat kompatibilitu požadované pontonové mostové soupravy s vozidly, které ji budou přepravovat“.
15. Jako sporný byl napaden požadavek zadavatele na schopnost zřídit plovoucí most bez pomoci tlačných člunů, když zadavatel fakticky požaduje mostovou soupravu jejíž jednotlivé dílčí části disponují vlastním pohonem. Na relevantním trhu jsou přitom k dispozici řešení (respektive dodavatelé), odpovídající požadavkům zadavatele, která si ovšem ke zřízení plovoucího mostu či přívozového soulodí vyžadují použití tlačných člunů. Není přitom nijak sporné, že i „člunové“ řešení je způsobilé realizovat zadavatelem požadovaný předmět veřejné zakázky. To vyplývá ze samotné podstaty zadavatelovy argumentace. Zadavatel nikde, tj. v rozhodnutí o námitkách, ve svých vyjádřeních v průběhu správního řízení ani v podaném rozkladu netvrdí, že by člunové řešení bylo k naplnění jeho potřeb nezpůsobilé. Podstatou jeho argumentace je, že řešení bezčlunové je vhodnější. Zde lze např. poukázat na bod 17 podaného rozkladu či na materiál „Porovnání člunové a bezčlunové varianty“, kde zadavatel operuje s člunovým řešením odpovídajícím jeho požadavkům a pouze z komparace parametrů dovozuje, že bezčlunové řešení je výhodnější z hlediska finanční a personální náročnosti. S ohledem na tuto skutečnost lze jako nedůvodnou odmítnout i argumentaci zadavatele v bodě 4 podaného rozkladu. Zadavatel zde zpochybňuje navrhovatelem uváděná alternativní řešení předmětu zakázky, přitom sám, jak bylo uvedeno výše, možnost takového řešení připouští, když s ním ve své argumentaci operuje.
16. Důsledkem zadavatelova požadavku na bezčlunové řešené mostové soupravy pak bylo omezení hospodářské soutěže, tedy zúžení okruhu možných dodavatelů, kteří by se o veřejnou zakázku pravděpodobně mohli ucházet. Se zadavatelem lze souhlasit, že hospodářská soutěž nebyla vyloučena úplně, když i v rámci zadavatelem stanoveného požadavku na bezčlunové řešení mohl existovat prostor pro účast vícero dodavatelů, kteří by v rámci své nabídky předložili plnění např. s odlišným podvozkem (jak zadavatel namítá v bodu 7 podaného rozkladu). Nicméně i když nedošlo ke zcela absolutnímu vyloučení hospodářské soutěže, pak stanovení požadavku na bezčlunové řešení bez pochyb vedlo k jejímu významnému omezení. Omezení hospodářské soutěže vyplývá už ze samotného faktu vyloučení určitého okruhu možností řešení předmětu veřejné zakázky (řešení s tlačnými čluny). To, že se tento požadavek fakticky promítl do ochoty či možnosti dodavatelů ucházet se o veřejnou zakázku, pak zjevně vyplývá i ze samotného průběhu zadávacího řízení. V první fázi jednacího řízení s uveřejněním v rámci prokazování kvalifikace zadavatel obdržel celkem 3 žádosti o účast dodavatelů, mj. i od navrhovatele. Následně pak zadavatel obdržel pouze jedinou předběžnou nabídku, zatímco dva zbývající dodavatelé (jedním z nich byl navrhovatel) se proti zadavatelovu požadavku vymezili podáním námitek. Požadavek na bezčlunové řešení mostové soupravy tak vedl k omezení hospodářské soutěže jak v obecné rovině, tak se značnou mírou pravděpodobnosti i ve vztahu ke konkrétním dodavatelům.
17. Jakkoliv patří snaha o co možná nejmenší omezení hospodářské soutěže k vůdčím zásadám zadávání veřejných zakázek, nelze v jejím samotném omezení (jakkoliv to může dosáhnout značné intenzity) spatřovat bez dalšího pochybení zadavatele. Stanovení zadávacích podmínek, které vedou k omezení hospodářské soutěže, musí ovšem mít oporu v důvodných a legitimních požadavcích zadavatele na předmět veřejné zakázky. Zde lze odkázat na body 78 až 80 napadeného rozhodnutí (případně rovněž na body 33 až 37 předchozího rozhodnutí předsedy), kde se Úřad otázkou přípustnosti omezení hospodářské soutěže zadavatelem stanovenými podmínkami obšírně věnoval, přičemž vycházel jak z rozhodovací praxe Úřadu, tak z judikatury správních soudů. Úřadem a předsedou vyslovené závěry lze pro účely hodnocení řešené věci stručně shrnout tak, že jakkoliv může být zadávací podmínka omezující hospodářskou soutěž legitimní (a to třeba i do té míry, kdy ji fakticky redukuje na jediného dodavatele), pak ruku v ruce s intenzitou omezení hospodářské soutěže jdou vzrůstající požadavky na závažnost důvodů, které zadavatele k jejímu stanovení vedly, a nároky na schopnost zadavatele takové důvody přesvědčivě obhájit.
18. Jak bylo uvedeno výše, v řešené věci nepochybně k omezení hospodářské soutěže v důsledku toho, jakou zadavatel stanovil minimální technickou podmínku, došlo. Omezení hospodářské soutěže zároveň dosáhlo silné intenzity, když fakticky zredukovalo okruh potenciálních dodavatelů na jediného, který v zadávacím řízení podal předběžnou nabídku. Je tak namístě, aby odůvodnění požadavku na bezčlunové řešení bylo dostatečné nad rámec obecných tvrzení o potřebách a preferencích zadavatele.
19. Zadavatel stanovení sporného požadavku předně odůvodnil v rozhodnutí, kterým odmítl námitky navrhovatele. V rozhodnutí o námitkách zadavatel uvedl odůvodnění, které spočívalo v obecné argumentaci (to, že se jednalo o argumentaci obecnou připouští v podaném rozkladu i sám zadavatel) o menší finanční a personální náročnosti bezčlunového řešení a o interoperabilitě takového řešení s aliančními partnery. Takové odůvodnění zadavatele není možné považovat za dostačující a přiměřené vzhledem k intenzitě omezení hospodářské soutěže, ke kterému stanovením zadávacích podmínek v zadávacím řízení došlo. Svoji argumentaci pak zadavatel nijak dále nerozvedl ani ve svém vyjádření k návrhu po zahájení správního řízení vedeného Úřadem. V tom pouze odkázal na rozhodnutí o námitkách, které považoval za dostačující. Zde je namístě pro úplnost poznamenat, že ze závěru o nedostatečném odůvodnění zadavatelem nelze a priori dovozovat, že jím uváděné důvody nejsou relevantní. Spornou otázkou v řešené věci nejsou samotné důvody, které zadavatel uvádí (a které mohou být zcela relevantní), ale rozsah a přesvědčivost argumentace, kterou zadavatel vznáší.
20. Rozsáhlejší konkretizovanou argumentaci zadavatel přednesl teprve ve vyjádření k podkladům rozhodnutí. Teprve v tomto vyjádření a v přiloženém dokumentu „Porovnání člunové a bezčlunové varianty“ zadavatel předložil konkrétní srovnání parametrů obou řešení a z nich vyplývající personální a finanční výhodnost. Úřad toto další odůvodnění nevzal v úvahu (jakkoliv jeho obsah zcela nepominul, viz bod 87 napadeného rozhodnutí) s odkazem na zásadu koncentrace řízení podle § 251 odst. 1 zákona.
21. S takovým postupem Úřadu se pak předseda Úřadu ztotožňuje a z následujících důvodů považuje aplikaci zásady koncentrace řízení za důvodnou a správnou. Podle § 251 odst. 5 zákona v řízení zahájeném na návrh mohou účastníci řízení navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení, nevztahuje-li se na ně omezení podle odstavce 4; k později uvedeným skutečnostem, návrhům důkazů a jiným návrhům Úřad nepřihlíží s výjimkou skutečností, návrhů důkazů a jiných návrhů, jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. Nelze souhlasit s tvrzením zadavatele v podaném rozkladu, že jeho argumentace, respektive předložený dokument, představují právě zpochybnění podkladů rozhodnutí a měla by se uplatnit výjimka ze zásady koncentrace. Zde lze odkázat na to, jak tuto výjimku ve své judikatuře vykládá Nejvyšší správní soud (dále jako „NSS“). Ten v rozsudku č. j. 3 As 62/2021-55 ze dne 22. 9. 2022 uvedl: „Výše uvedené se však nikterak netýká věrohodnosti podkladů pro vydání rozhodnutí dle opakovaně citovaného § 251 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek. Jedná se pouze o opakující se argumentaci žalobce jako zadavatele, jenž trvá na zákonnosti svého postupu při zadávání veřejné zakázky jako komplexu, kde je poptáván současně software i hardware. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné zdůraznit, že zákonná výjimka se týká jen těch skutkových tvrzení a důkazů, které přímo zpochybňují věrohodnost konkrétních podkladů pro rozhodnutí. Výjimka by se tedy uplatnila například v situaci, ve které by zadavatel nabídnul důkazy o falsifikaci určitých listin, sloužících jako podklad k rozhodnutí. K tomu ale v projednávané věci nedošlo. V každém případě je nutné tuto výjimku vykládat restriktivně, neboť vůdčím principem řízení je opakovaně zmiňovaná koncentrace řízení[2]“.
22. Výjimku ze zásady koncentrace řízení je tak třeba vykládat značně restriktivně. Zadavatel důvodné zpochybnění podkladů rozhodnutí ovšem spatřuje v zásadě v polemice s tvrzeními, která navrhovatel uvedl ve svém návrhu. To nelze považovat za zpochybnění podkladů rozhodnutí v takovém smyslu, jaký vyplývá z citovaného rozsudku NSS. Prostorem pro vyjádření se k tvrzením navrhovatele zadavatel disponoval ve vyjádření k podanému návrhu, respektive ve lhůtě podle § 251 odst. 5 zákona. Zároveň tvrzení zadavatele představují rozvedení a konkretizaci jeho dřívější obecně formulované argumentace, tj. na straně zadavatele jde právě o takový postup, kterému má být zásadou koncentrace řízení předejito.
23. Sám zadavatel pak v podaném rozkladu uvádí, že jeho propočty výhodnosti bezčlunového řešení navazují na Záznam o předběžných tržních konzultacích. Jedná se tak o údaje, které měl zadavatel k dispozici již před zahájením správního řízení, a dokonce před podáním námitek navrhovatele. Zadavateli tak nic nebránilo tyto údaje využít při odůvodnění sporného požadavku již v rozhodnutí o námitkách, případně v příslušné fázi správního řízení. Na tom nic nemění ani tvrzení zadavatele, že vycházel z materiálu, který byl zpracován a distribuován v režimu utajení „Vyhrazené“, respektive z údajů, které byly obchodním tajemstvím jednotlivých dodavatelů. V žádné z těchto skutečností sám zadavatel zjevně nespatřoval překážku toho, aby výsledný materiál srovnání variant řešení a z něj vycházející argumentaci Úřadu nakonec předložil. Jde k tíži zadavatele, že tak učinil až v momentu, kdy jeho argumentaci a údaje nebylo možné vzít v úvahu jako relevantní odůvodnění minimální technické podmínky stanovené v zadávací dokumentaci. Lze dodat, že i správní řád počítá s tím, že podklady pro rozhodnutí mohou být skutečnosti utajované či skutečnosti, které jsou obsahem obchodního tajemství, a stanovuje pro jejich použití jasná pravidla (srov. např. § 38 odst. 6 správního řádu).
24. S ohledem na výše uvedené není namístě přihlédnout k zadavatelem uvedené argumentaci o vhodnosti bezčlunového řešení, kterou uvedl v napadeném rozkladu, když se jedná právě o ta tvrzení, který byla vzhledem k zásadě koncentrace řízení důvodně shledána jako nepřípustná již v napadeném rozhodnutí. Rovněž není namístě přihlédnout k dokumentu, který zadavatel předložil s podaným rozkladem a ve kterém kalkuluje vícenáklady člunového řešení v delším časovém horizontu. Z ničeho nevyplývá (a netvrdí to ani sám zadavatel), že by se jednalo o skutečnosti, které nemohl uplatnit dříve podle § 82 odst. 4 správního řádu. Naopak zadavatel uvádí, že i zde vycházel ze Záznamu o předběžných tržních konzultacích, tj. je zjevné, že i tyto údaje mohl zadavatel ve své argumentaci uvést již po zahájení správního řízení, což neučinil.
25. Jakkoliv není na předsedovi Úřadu, aby zadavateli diktoval či předestíral, jak má postupovat při stanovení zadávacích podmínek, je zde vhodná úvaha, zda důvody, které zadavatel uvádí jako rozhodující pro požadavek na bezčlunové řešení (finanční náklady, personální požadavky, kompatibilita s aliančními partnery), nemohly být promítnuty do kritérií hodnocení. Zadavatel tak neučinil a svoji preferenci pro bezčlunové řešení vyjádřil stanovením minimální technické podmínky. Takový postup nelze a priori považovat za nezákonný, nicméně to, že zadavatel nepřistoupil k možné alternativě, která mohla vést k výší míře hospodářské soutěže při zachování mechanismu reflektujícího jeho preference, je nutno považovat za faktor, který dále zvyšuje nároky kladené na odůvodnění postupu zadavatele.
26. Výše uvedené lze shrnout následovně. Zadavatel v zadávacích podmínkách stanovil minimální technickou podmínku, kterou stanovil požadavek na konkrétní řešení předmětu veřejné zakázky. Tím zadavatel omezil okruh možných dodavatelů, a tudíž i hospodářskou soutěž. Omezení hospodářské soutěže je třeba považovat za mimořádně intenzivní, když fakticky vyústilo v to, že zadavatel obdržel pouze jedinou předběžnou nabídku. Jakkoliv takový postup zadavatele mohl být dost dobře důvodný, tak jej zadavatel v rozhodnutí o námitkách a v následném správním řízení před Úřadem odůvodnil značně obecně, a nikoliv v takovém rozsahu, který by korespondoval s intenzitou omezení hospodářské soutěže. Podrobnější a konkretizované odůvodnění svého postupu pak zadavatel předestřel teprve ve vyjádření k podkladům rozhodnutí a v podaném rozkladu. K tomuto odůvodnění zadavatele pak nebylo již možné přihlédnout s ohledem na zásadu koncentrace řízení vyjádřenou v § 251 odst. 4 zákona a § 82 odst. 4 správního řádu. Předseda Úřadu se tak ztotožňuje se závěrem napadeného rozhodnutí, že zadavatel zavčasu dostatečně nezdůvodnil stanovení předmětné omezující zadávací podmínky a ve výsledku stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona, stejně jako se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona. Vzhledem ke stanovení zadávacích podmínek v rozporu se zákonem je zcela namístě uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení. V dalších podrobnostech lze v plném rozsahu odkázat na předchozí rozhodnutí předsedy a předchozí rozhodnutí Úřadu.
VI. Závěr
27. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval při vydání napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem a správním řádem, bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a podaný rozklad zamítnut.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, 160 00 Praha
2. TATRA DEFENCE SYSTEMS s.r.o., U Rustonky 714/1, 186 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy