číslo jednací: 36576/2025/161
spisová značka: R0108/2025/VZ

• Instance: II.
• Věc: Obnova vozového parku parciálními trolejbusy 2025 JŘBU
• Účastníci:
  1. Dopravní společnost Zlín-Otrokovice, s. r. o.
  2. Bozankaya Raylı Sistemler A. Ş.
  3. ŠKODA ELECTRIC a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2025
• Datum nabytí právní moci: 29. 9. 2025
• Související rozhodnutí: 25247/2025/500; 36576/2025/161

Spisová značka:  ÚOHS-R0108/2025/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-36576/2025/161

Brno 25. 9. 2025

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 22. 7. 2025 zadavatelem

• Dopravní společnost Zlín-Otrokovice, s. r. o., IČO 60730153, se sídlem Podvesná XVII 3833, 760 01 Zlín, ve správním řízení zastoupeným společností EuroPace s. r. o., IČO 28314638, se sídlem Měřičkova 1373/31, Řečkovice, 621 00 Brno,

a dále o rozkladu doručeném Úřadu dne 23. 7. 2025 navrhovatelem

• Bozankaya Raylı Sistemler A. Ş., reg. č. 315616, se sídlem Ahi Evran OSB Mah. Artuklular Sk. No: 3 A/2, Sincan Ankara, Turecká republika, ve správním řízení zastoupeným advokátní kanceláří Mazel a partneři, advokátní kancelář, s. r. o., IČO 08164258, se sídlem Belgická 276/20, Vinohrady, 120 00 Praha 2,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-25247/2025/500 ze dne 7. 7. 2025, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0356/2025/VZ ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy s názvem „Kupní smlouva č. ELC/S/SM/2025/94“ uzavřené dne 16. 4. 2025 mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem

• ŠKODA ELECTRIC a. s., IČO 47718579, se sídlem Průmyslová 610/2a, Doudlevce, 301 00 Plzeň,

na plnění veřejné zakázky s názvem „Obnova vozového parku parciálními trolejbusy 2025 JŘBU“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění s odkazem na § 63 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, přičemž oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 22. 4. 2025 pod ev. č. Z2025-021670 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 4. 2025 pod ev. č. 254831-2025,

jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0356/2025/VZ, č. j. ÚOHS-25247/2025/500 ze dne 7. 7. 2025

p o t v r z u j i

a podané rozklady

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.                   Postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky a postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

1.                  Zadavatel zahájil dne 27. 3. 2025 odesláním výzvy k jednání z téhož dne jednací řízení bez uveřejnění za účelem zadání veřejné zakázky s názvem „Obnova vozového parku parciálními trolejbusy 2025 JŘBU“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2.                  Dne 16. 4. 2025 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem na plnění předmětu veřejné zakázky smlouvu s názvem „Kupní smlouva č. ELC/S/SM/2025/94“ (dále jen „smlouva“) a dne 22. 4. 2025 bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno oznámení o výsledku zadávacího řízení pod ev. č. Z2025-021670.

3.                  Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval postup zadavatele při uzavření smlouvy za souladný se zákonem, podal dne 13. 5. 2025 k Úřadu návrh na uložení zákazu plnění smlouvy. Navrhovatel namítal, že nebyly naplněny podmínky použití jednacího řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“) dle § 63 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“), neboť zadavatel nezákonným nastavením zadávacích podmínek způsobil, že v zadávacím řízení na původní veřejnou zakázku s názvem „Obnova vozového parku parciálními trolejbusy 2025“[1] (dále jen „původní veřejná zakázka“) nebyly podány žádné nabídky. Dle navrhovatele tak byly naplněny podmínky pro uložení zákazu plnění dle § 264 odst. 1 ve spojení s § 254 odst. 1 písm. a) zákona.

II.                 Napadené rozhodnutí

4.                  Dne 7. 7. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0356/2025/VZ, č. j. ÚOHS-25247/2025/500, kterým návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

5.                  V odůvodnění napadeného rozhodnutí se Úřad nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace navrhovatele. Zadavatel totiž v čl. 3 zadávací dokumentace veřejné zakázky stanovil, že nabídku je oprávněn podat pouze dodavatel, který má sídlo v členském státě EU, EHP nebo ve Švýcarské konfederaci nebo v jiném státě, který má s Českou republikou nebo s EU uzavřenou mezinárodní dohodu zaručující přístup dodavatelům z těchto států na zadávané veřejné zakázce. Navrhovatel jakožto osoba se sídlem v Turecku do žádné z těchto kategorií nespadá. Úřad konstatoval, že navrhovatel je legitimován k podání návrhu, neboť jde o dodavatele specifické části plnění, který se může veřejné zakázky účastnit jako poddodavatel.

6.                  Dále se Úřad zabýval námitkami proti zadávacím podmínkám původní veřejné zakázky, konkrétně požadavky na předmět původní veřejné zakázky, vyloučením možnosti dodat vozidla použitá v rámci schvalovacího procesu Drážním úřadem, požadavky na předložení určitých dokladů a prohlášení ze strany účastníků a vymezení hodnoticích kritérií. Úřad nedovodil, že by zadávací podmínky stanovené v zadávacím řízení na původní veřejnou zakázku byly stanoveny v rozporu se zákonem, a tudíž neshledal, že by zadavatel způsobil že v zadávacím řízení na původní veřejnou zakázku nebyly podány žádné nabídky.

III.               Rozklad zadavatele sp. zn. ÚOHS-R0108/2025/VZ

7.                  Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 7. 7. 2025. Rozklad, který Úřad obdržel dne 22. 7. 2025 a který zadavatel na základě výzvy Úřadu doplnil dne 8. 8. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

8.                  Zadavatel napadá rozhodnutí Úřadu ze dvou důvodů – je přesvědčen, že navrhovatel není k podání návrhu na přezkum úkonů zadavatele aktivně legitimován a že Úřad při vydání rozhodnutí postupoval na základě nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, neprovedl žádné dokazování k prokázání toho, že navrhovatel má opravdový zájem se účastnit plnění veřejné zakázky jako poddodavatel. Návrh měl být zamítnut podle § 265 písm. b) zákona, tedy proto, že byl podán osobou k tomu neoprávněnou. 

9.                  Zadavatel uvádí, že si v zadávací dokumentaci vyhradil právo vyloučit ze zadávacího řízení dodavatele ze třetích zemí a dále vyloučit dodavatele dle § 168 odst. 1 zákona, tedy takové, v jejichž nabídkách bude více než 50 % celkové hodnoty dodávky ze třetích zemí. Poukazuje na to, že navrhovateli nehrozí vznik újmy, neboť nemůže být dodavatelem v důsledku § 6 odst. 3 zákona ani poddodavatelem v důsledku § 168 odst. 1 zákona.

10.              Navrhovatel totiž jako výrobce karoserií nikdy nesplní poddodavatelský limit maximálně 50 % hodnoty plnění, hodnota karoserie představuje 60-75 % celkových nákladů. K této okolnosti navrhovatel nikdy nepředložil žádnou argumentaci tvrdící opak, ani opak neprokázal.

11.              Zadavatel rovněž namítá, že na trhu neexistuje subjekt, se kterým by navrhovatel mohl spolupracovat jako s hlavním dodavatelem. Argument, že někde existuje nějaký dodavatel, který by plánoval spolupracovat s navrhovatelem, je účelový. Navrhovatel žádného hlavního dodavatele neoznačil. Přesto Úřad takovou možnost akceptoval a jeho rozhodnutí je tím nezákonné.

12.              Aktivní legitimace by se navíc neměla zakládat na tvrzení navrhovatele, ale na znění návrhu. Navrhovatel brojí proti takovým zadávacím podmínkám, které „mohou vadit“ pouze dodavateli, nikoliv poddodavateli.

13.              Zadavatel uvádí, že v posuzované věci je do očí bijící shoda skutkových okolností s věcí č. j. ÚOHS-07479/2022/161 ze dne 12. 4. 2022, avšak Úřad rozhodl o aktivní legitimaci zcela opačně.

14.              Zadavatel namítá, že ohledně aktivní legitimace, resp. ohledně poddodavatelského postavení neproběhlo dokazování. Aktivní legitimace tak není prokázána, ačkoliv je navrhovatel k jejímu prokázání povinen. Zadavatel navíc předložil minimálně dva samostatné důvody, které aktivní legitimaci vylučují (nutná účast dodavatele v rozsahu větším než 50 % a absence hlavního dodavatele).

15.              Zadavatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2014, č. j. 5 Afs 48/2013-272, který trvá na prokázání reálného zájmu na získání veřejné zakázky ze strany dodavatele. Odkazuje i na rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R64,65,67,68/2013/VZ a ÚOHS-S196,259,303/2012/VZ, v nichž se okolnosti rozhodné pro aktivní legitimaci šetřily, a na další podobné rozhodnutí. Z nich dovozuje, že správní soudy i Úřad ověřují reálný zájem dodavatele na získání veřejné zakázky, což musí být ze strany navrhovatele prokázáno.

16.              Úřad dle zadavatele zaměňuje § 241 odst. 1 a § 244 odst. 3 zákona. V námitkách je stěžovatel povinen tvrdit, nikoliv nutně prokazovat hrozbu vzniku újmy. Náležitostí návrhu je pak objektivní a důkazně podložený skutečný stav stěžovatele, námitková tvrzení jsou již irelevantní.

Závěr rozkladu zadavatele

17.              Zadavatel navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Navrhovatel neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně své aktivní legitimace. Návrh by měl být zamítnut podle § 265 písm. b) zákona.

Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu zadavatele

18.              Vybraný dodavatel ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2025 k rozkladu zadavatele uvádí, že posouzení aktivní legitimace navrhovatele, které provedl Úřad v napadeném rozhodnutí, považuje za nesprávné, extenzivní a v rozporu s účelem právní úpravy.

19.              Aktivní legitimaci dovodil Úřad z čistě teoretické konstrukce bez důkazů o skutečné vůli navrhovatele, navrhovatel netvrdí, s kým by spolupracoval a nepředložil o tom žádný důkaz. Účelem institutu aktivní legitimace přitom je chránit účastníky reálně dotčené postupem zadavatele, nikoliv subjekty, které to jen tvrdí, aniž by doložily reálný zájem. Připuštění takové potenciální legitimace znamená prostor pro kohokoli, kdo by tvrdil, že by se mohl zapojit jako poddodavatel, čímž by byl institut právní ochrany zcela vyprázdněn.

20.              Výrok napadeného rozhodnutí je i přes vadu posouzení aktivní legitimace navrhovatele věcně správný. Jeho případnou změnu či zrušení v důsledku nesprávného posouzení aktivní legitimace nechává vybraný dodavatel na úvaze předsedy Úřadu.

Vyjádření navrhovatele k rozkladu zadavatele

21.              Ve svém vyjádření k rozkladu zadavatele navrhovatel uvedl, že rozklad považuje za nedůvodný a nepodložený. Ve zbytku odkazuje na svou argumentaci v průběhu správního řízení. Navrhuje, aby byl rozklad zadavatele zamítnut.

IV.               Rozklad navrhovatele sp. zn. ÚOHS-R0109/2025/VZ

22.              Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 8. 7. 2025. Rozklad, který Úřad obdržel dne 23. 7. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

23.              Navrhovatel pokládá napadené rozhodnutí za věcně nesprávné a rozporné se správními předpisy a rozhodovací praxí. Dále uvádí, že napadené rozhodnutí je nepřesvědčivé, nedostatečně odůvodněné a v dílčích částech nepřezkoumatelné, přičemž Úřad dle navrhovatele opomenul zohlednit působení napadených zadávacích podmínek původní veřejné zakázky na relevantní trh trolejbusových vozidel a na něm probíhající hospodářskou soutěž. Dále navrhovatel ve svém rozkladu uvádí řadu podrobných námitek ohledně vymezení předmětu původní veřejné zakázky, vyloučení možnosti dodání vozidla použitého před Drážním úřadem, požadavku zadavatele na předložení určitých dokumentů a prohlášení ze strany účastníků a ohledně vymezených kritérií hodnocení. Podrobnější shrnutí rozkladových námitek k jednotlivým zadávacím podmínkám je obsaženo níže u vypořádání jednotlivých rozkladových okruhů.

Závěr rozkladu navrhovatele

24.              Závěrem svého rozkladu navrhovatel předsedovi Úřadu navrhuje, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu navrhovatele

25.              Vybraný dodavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil prostřednictvím přípisu ze dne 31. 7. 2025. Uvedl, že podle jeho názoru rozkladová argumentace navrhovatele nepřináší žádné nové relevantní skutečnosti či argumenty, které by mohly zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Dále se ohradil proti tvrzení navrhovatele o tom, že do zadávacího řízení na původní veřejnou zakázku vybraný dodavatel nepodal nabídku účelově, právě proto, aby bylo následně možné realizovat JŘBU dle § 63 odst. 1 písm. a) zákona.

26.              Vybraný dodavatel pokládá vymezení předmětu původní veřejné zakázky za zákonné a standardní, a to včetně požadavku zadavatele na způsobilost vozidel pro provoz na síti zadavatele, odmítnutí dodání vozidla použitého pro účely schvalovacího procesu před Drážním úřadem a rozporovaných smluvních podmínek. Předložení prohlášení o provozuschopnosti vozidla a technické dokumentace k jeho údržbě a opravám pokládá vybraný dodavatel za oprávněné. Rovněž vymezení hodnoticích kritérií bylo dle vybraného dodavatele v souladu se zákonem a základními zásadami zadávání veřejných zakázek.

27.              Ačkoli se nejedná o otázku související s rozkladovými námitkami navrhovatele, vybraný dodavatel se vyjádřil i k aktivní legitimaci navrhovatele, přičemž její posouzení ze strany Úřadu pokládá za nesprávné.

28.              Závěrem svého vyjádření vybraný dodavatel předsedovi Úřadu navrhuje, aby rozklad navrhovatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele

29.              Zadavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil prostřednictvím přípisu ze dne 8. 8. 2025. Uvedl, že rozkladovou argumentaci navrhovatele pokládá za krajně manipulativní a v mnoha ohledech nepravdivou. V úvodu svého vyjádření zadavatel brojí proti skutečnosti, že by navrhovatel měl být podle napadeného rozhodnutí aktivně legitimován k podání návrhu s tím, že jeho rozkladová argumentace dle zadavatele svědčí o tom, že se původní veřejné zakázky hodlal účastnit nikoli jako poddodavatel, ale jako generální dodavatel.

30.              Z vyjádření vyplývá přesvědčení zadavatele o tom, že zadávací podmínky původní veřejné zakázky i následného JŘBU byly stanoveny v souladu se zákonem při zohlednění zkušeností zadavatele s provozem a servisem trolejbusů a rizik zadavatele z veřejných zakázek dříve realizovaných či ze situace na trhu dodávek trolejbusů v posledních letech. Zadávací podmínky v maximální míře umožňovaly účast všem zájemcům o zajištění dodávek trolejbusů, a to při absenci požadavků na technickou kvalifikaci i těm zájemcům, kteří s dodávkou trolejbusů neměli dosud zkušenosti.

31.              Pokud jde o vymezená hodnoticí kritéria, je zadavatel přesvědčen, že hodnotil aspekty, které oprávněně považoval pro sebe za přínosné. Tyto aspekty přitom neformuloval jako zadávací podmínku, čímž připustil podání nabídky i od takových dodavatelů, kteří tyto aspekty vůbec nesplňují, čímž jim vytvořil prostor konkurovat ostatním soutěžitelům v ostatních parametrech, např. cenou.

32.              Zadavatel dále upozorňuje na vadu správního řízení spočívající v přijetí kauce, kterou navrhovatel Úřadu uhradil v cizí měně, a nikoli v českých korunách, jak stanovuje zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Dle názoru zadavatele byl také ze strany Úřadu použit nesprávný převodní kurz, v důsledku čehož byla určena odlišná výše složené kauce v přepočtu na české koruny. Zadavatel pokládá postup Úřadu při přijímání kauce za netransparentní a nepředvídatelný a kauce ze strany navrhovatele nebyla dle jeho názoru složena v minimální předepsané výši. Na podporu své argumentace dokládá svou komunikaci s Finančním analytickým úřadem ohledně správnosti postupů Úřadu při vybírání kauce.

33.              Závěrem svého vyjádření zadavatel předsedovi Úřadu navrhuje, aby rozklad navrhovatele zamítnul.

V.                 Řízení o rozkladu

34.              Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

35.              Vzhledem ke skutečnosti, že oba rozklady směřují proti témuž napadenému rozhodnutí, načež bude o obou rozhodnuto v rámci jednoho rozhodnutí předsedy Úřadu, byly oba rozklady projednány pod stejnou spisovou značkou, jmenovitě pod sp. zn. ÚOHS-R0108/2025/VZ.

Stanovisko předsedy Úřadu

36.              Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladech. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat závěr, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.

VI.               K námitkám rozkladu zadavatele

37.              V posuzované věci Úřad dovodil aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy dle § 254 v návaznosti na § 251 zákona z toho, že navrhovatel je dodavatelem působícím na relevantním trhu a jeho účast v zadávacím řízení přichází v úvahu i v postavení poddodavatele. Jako takový není vyloučen ani z účasti v zadávacím řízení ani z možnosti se proti postupu zadavatele bránit návrhem podaným k Úřadu.

38.              Proti takovému pojetí aktivní legitimace brojí zadavatel několika argumenty, a sice tím, že navrhovatel nikdy nemůže být poddodavatelem s podílem na plnění veřejné zakázky menším než 50 %, čímž je ze zadávacího řízení vyloučen dle § 168 zákona, dále tím, že navrhovatel neuvádí, kdo by měl být jeho hlavním partnerem při plnění veřejné zakázky, a konečně tím, že navrhovatel neunáší ani důkazní břemeno ohledně svého případného poddodavatelského postavení.

39.              K posouzení aktivní legitimace navrhovatele předesílám, že tato otázka již byla řešena v několika správních rozhodnutích (sp. zn. ÚOHS-R0148/2024/VZ, ÚOHS-R0043/2025/VZ, ÚOHS-R0096/2025/VZ a ÚOHS-R0097/2025/VZ), všechna uvedená rozhodnutí jsou v pojetí a posouzení aktivní legitimace shodná a první z nich – rozhodnutí ve věci sp. zn. ÚOHS-R0148/2024/VZ – bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2025, č. j. 62 Af 43/2024.

40.              V právě uvedeném rozsudku Krajský soud v Brně potvrzuje, že ani rozsudek Kolin[2] nemění nic na současném přístupu k posouzení aktivní legitimace navrhovatelů. Stále totiž platí, že přezkum zadávacích podmínek musí být přístupný co nejširšímu okruhu dodavatelů a od tohoto východiska není důvod se odchylovat. Podstatné pro dovození aktivní procesní legitimace tedy je, zda je dodavatel, který návrh podává, alespoň teoreticky schopen realizovat přinejmenším část veřejné zakázky, která je zadávána, a je-li tomu tak, pak újma spočívá ve ztrátě možnosti se na plnění veřejné zakázky při dodržení zadavatelem stanovených zadávacích podmínek podílet.

41.              Ve věci není sporu, že se navrhovatel jako dodavatel pohybuje na relevantním trhu a splňuje definici dodavatele dle § 5 zákona. Jeho účast na plnění veřejné zakázky není omezena pouze na dodávku nepodstatných částí plnění, ale je schopen dodat klíčové části (např. karoserie). Jak uvádí i Krajský soud, „lze dovodit alespoň teoretickou možnost navrhovatele uzavřít poddodavatelskou smlouvu s dodavatelem na plnění části předmětu veřejné zakázky“. Újmu pak lze spatřovat v odepření možnosti navrhovatele realizovat ekonomický prospěch z poddodavatelské smlouvy.

42.              Na uvedených závěrech nic nemění argument zadavatele, že navrhovatel brojí i proti zadávacím podmínkám, na nichž dle názoru zadavatele jakožto poddodavatel nemůže mít zájem (technická specifikace předmětu plnění, preference již schváleného trolejbusu, délka dodací lhůty a nemožnost dodat testovací vozidlo, antikorozní úprava podvozku a umístění baterie). Není naprosto zřejmé, proč by se poddodavatel jako např. dodavatel karoserie nemohl bránit právě proti uvedeným zadávacím podmínkám, z nichž žádná nedopadá specificky na „hlavního“ dodavatele, ale spíše na souhru dodavatele a poddodavatele.

43.              Jako ne zcela korektní se jeví argument zadavatele v bodu 13 rozkladu tom smyslu, že na trhu se nepohybuje žádný subjekt, s nímž by mohl navrhovatel nabídku podat, zvláště je-li navrhovatel výrobce karoserií. Obecně splňuje-li poddodavatel shora uvedená kritéria (tedy je dodavatelem, a to specifické části plnění), jde nad rámec zkoumání aktivní legitimace zjišťování, se kterým subjektem má navrhovatel v plánu spolupracovat. Na okraj lze v této konkrétní věci poznamenat, že ve správním řízení vedeném u Úřadu pod sp. zn. ÚOHS-S0839/2023/VZ byl napaden výběr navrhovatele coby vybraného dodavatele, přičemž označeným poddodavatelem elektrovýzbroje byl jiný subjekt. Na základě smlouvy vzešlé z tohoto zadávacího řízení je nyní navrhovatel povinen dodávat parciální trolejbusy Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, přičemž z obecně dostupných zdrojů[3] vyplývá, že dodavatelem elektrovýzbroje je polská společnost.

44.              Zadavatel setrvale argumentuje tím, že navrhovatel coby výrobce karoserií se bude na poddodávce vždy nutně podílet více než 50 % plnění, což je v rozporu s § 168 odst. 1 zákona. K této námitce zdůrazňuji, že otázka možnosti účastnit se zadávacího řízení a podat nabídku (ohledně účastníků ze třetích zemí reguluje zadavatel) je oddělena od otázky, kterou nabídku, resp. kterého účastníka zadávacího řízení může zadavatel později ze zadávacího řízení vyloučit (ohledně poddodavatelů ze třetích zemí reguluje § 168 zákona). Je na navrhovateli a jeho obchodním partnerovi, aby sestavili nabídku vyhovující zadávacím podmínkám. Podáním nabídky je založena účast v zadávacím řízení se všemi právy a povinnostmi. Až na základě podané nabídky – shledá-li že jsou pro takový postup podmínky – může zadavatel účastníka ze zadávacího řízení vyloučit dle § 168 odst. 1 zákona. Toto ustanovení však nebrání účasti a podání nabídky, toliko stanovuje fakultativní postup důvod vyloučení.

45.              Na tomto místě tak, řečeno slovy zadavatele, nemá smysl spekulovat o tom, zda a jaké části trolejbusu může navrhovatel jako poddodavatel dodat, aby splňoval limit 50 % ve smyslu § 168 odst. 1 zákona, neboť jeho použití není aktuální ve fázi přezkumu zadávacích podmínek, nýbrž až ve fázi posuzování nabídek.

46.              Pokud zadavatel namítá, že navrhovatel neoznačuje žádného „hlavního“ dodavatele, s nímž by hodlal uzavřít poddodavatelskou smlouvu, je nutno uvést, že žádná taková podmínka ze zákona ani z rozhodovací praxe neplyne. Pokud byla kdy otázka existence hlavního dodavatele řešena, bylo tomu tak výhradně v situacích, kdy vyvstaly závažné pochybnosti o tom, že by konkrétní subjekt vůbec mohl být dodavatelem alespoň části určité veřejné zakázky, případně šlo o poddodavatele natolik genericky určeného plnění, že se jeho postavení v zadávacím řízení zadávací podmínky opravdu nemohly dotknout. To však není právě posuzovaný případ.

47.              Zadavatel v souvislosti s poddodavatelským postavením odkazuje na dle jeho názoru skutkově shodnou situaci řešenou v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-07479/2022/161 ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. ÚOHS-R0020/2022/VZ, kde nebyla aktivní legitimace k podání návrhu přiznána. V tamním rozhodnutí šlo nicméně o situaci diametrálně odlišnou od právě posuzované věci. Návrh byl podán proti zadávacím podmínkám na veřejnou zakázku na správce stavby Průmyslového paláce. Námitky a návrh podala advokátka, nicméně brojila proti zadávacím podmínkám týkajícím se technické kvalifikace – konkrétně proti požadavku na doložení zkušeností s dohledem nad restaurováním polychromovaných a nepolychromovaných sochařských uměleckých děl. Svou aktivní legitimaci dovodila z toho, že je dodavatelem dle § 5 zákona, neboť je podnikající fyzickou osobou nabízející poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací. Plnění veřejné zakázky v sobě zahrnovalo i právní služby a navrhovatelka měla dle svého tvrzení v úmyslu se o zakázku ucházet s dalším dodavatelem. V důsledku nezákonného nastavení zadávacích podmínek však dle svého tvrzení nebyla schopna prokázat splnění technické kvalifikace, ačkoliv jinak by byla schopna veřejnou zakázku schopna s hlavním dodavatelem plnit.

48.              Pouze v tomto případě tak předseda Úřadu konstatoval, že navrhovatelka aktivně legitimována není, neboť netvrdí újmu zasahující do jejího vlastního pod/dodavatelského postavení, sama není schopna gros veřejné zakázky, tedy dohled nad stavbou, plnit ani z části a současně navrhovatelka neoznačuje žádného dodavatele, jemuž by byla újma v důsledku zadávacích podmínek hrozila. Předseda Úřadu považuje za vysoce problematické přiznání odvozené aktivní legitimace subjektům, které jsou ve vztahu k hlavnímu předmětu veřejné zakázky schopny poskytovat plnění jen generické a jimž újma ze zadávacích podmínek přímo nevzniká. Plnění téměř každé veřejné zakázky vyžaduje poddodávky kancelářských potřeb, IT vybavení, telefonních a datových služeb, právních a účetních služeb, to však automaticky nezakládá aktivní legitimaci tohoto typu poddodavatelů k přezkumu postupů zadavatelů v zadávacích řízeních, jejichž předmět se těchto obecných dodávek a služeb primárně netýká. 

49.              Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0020/2022/VZ se s právě posuzovanou věcí skutkově zcela míjí. Navrhovatel je dodavatel pohybující se přímo na zakázkou dotčeném trhu, napadá zadávací podmínky, které mohou mít na jeho vlastní dodávky přímý vliv. Mezi rozhodnutím ÚOHS-R0020/2022/VZ, jehož se dovolává zadavatel a které se zabývá situací až extrémní, a posouzením aktivní legitimace navrhovatele stojí ještě např. rozhodnutí Úřadu ze dne 4. 1. 2024 ve věci sp. zn. ÚOHS-S0678/2023. Předmětem přezkumu bylo zadávací řízení na hromadnou autobusovou dopravu, aktivní legitimace byla přiznána výrobci autobusů, neboť bylo konstatováno, že výrobce autobusů je obecně poddodavatel, bez jehož dodávky není možné předmět veřejné zakázky splnit, nejedná se o jednoduché generické plnění a sám zadavatel na toto plnění klade zadávacími podmínkami specifické požadavky. I toto rozhodnutí dokládá, že přístup Úřadu k posuzování aktivní legitimace poddodavatele k návrhu na přezkum zadávacích podmínek je konzistentní a poddodavatelům je v zásadě přiznávána, nejde-li o poddodavatele generického plnění ve veřejné zakázce se specifickým předmětem. Odlišná situace by ještě mohla nastat v případě, že by šlo o aktivní legitimaci k námitkám proti zadávacím podmínkám, které se již netýkají neurčitého okruhu dodavatelů, např. ve vnitřní fázi jednacího řízení s uveřejněním, což však není tento případ.

50.              Nelze tedy přisvědčit zadavateli, že by mezi rozhodnutím o aktivní legitimaci ve věci ÚOHS-R0020/2022/VZ a nyní posuzovanou věcí existovaly do očí bijící podobnosti. Dodavatel má poddodavatelskou aktivní legitimaci v zásadě tehdy, je-li dodavatelem alespoň části předmětu veřejné zakázky, aniž by bylo nutno zkoumat, kdo je „hlavním dodavatelem“ a aniž by byl oprávněn se o veřejnou zakázku ucházet v postavení dodavatele.

51.              K apelu zadavatele na prokazování poddodavatelského postavení navrhovatele zdůrazňuji, že posouzení a vyšetřování aktivní legitimace není a nemá být stěžejním tématem správního řízení o přezkumu úkonů zadavatele. Platí totiž to, co bylo řečeno již v rozhodnutí ze dne 20. 11. 2023, č. j. ÚOHS-45805/2023/163 ve věci ÚOHS-R0129/2023/VZ, a sice že pokud není zjevný nedostatek aktivní legitimace, správní orgán pokračuje v řízení, aby mohl meritorně rozhodnout.[4] Zkoumání aktivní legitimace v rozsahu, v jakém se jej domáhá zadavatel, by vedlo k průtahům a neúčelnému prodlužování řízení, které má být primárně zaměřeno na přezkum postupu zadavatele.

52.              Otázkou prokazování aktivní legitimace se zabývaly soudy opakovaně, např. právě při přezkumu rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0129/2023/VZ. V rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 2/2024-144, kterým bylo toto rozhodnutí potvrzeno, zaznívá, že klíčová pro aktivní legitimaci je schopnost dodavatele alespoň teoreticky plnit alespoň dílčí část veřejné zakázky: „Osoba zúčastněná na řízení tedy byla dodavatelem s aktivní procesní legitimací k podání návrhu na zahájení řízení, protože – souhrnně řečeno – byla alespoň teoreticky způsobilá plnit podstatnou (alespoň dílčí) část předmětu veřejné zakázky; lze tedy dovodit alespoň teoretickou možnost získat veřejnou zakázku a podílet se na jejím plnění.  Za shora shrnutých okolností lze přitom spatřovat újmu ve smyslu § 250 odst. 1 a § 251 odst. 1 první věty ZZVZ v odepření možnosti osoby zúčastněné na řízení účastnit se zadávacího řízení za zadávacích podmínek, jež by byly v souladu se ZZVZ. Otázku aktivní procesní legitimace osoby zúčastněné na řízení k podání návrhu na zahájení řízení k žalovanému tedy žalovaný posoudil správně.“

53.              Rozsudek krajského soudu byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu, z něhož vyplývá mj. to, že aktivní legitimaci není třeba dále prokazovat, je-li teoretická možnost se na plnění veřejné zakázky podílet.[5] Jiná situace by byla v případě, kdy by byly o aktivní legitimaci zjevné pochybnosti. V posuzované věci však žádné pochybnosti o možnosti dodavatele podílet se na plnění veřejné zakázky neshledávám.

54.              Pokud zadavatel odkazuje na rozhodnutí ze dne 14. 8. 2013, č. j. ÚOHS-S196,259,303/2012/VZ-15372/2013/511/MFl a na navazující rozhodnutí předsedy Úřadu jakožto na doklad toho, že by měla být aktivní legitimace prokazována, pak i z tohoto rozhodnutí je patrno, že ačkoliv zadavatel a vybraný dodavatel zpochybňovali aktivní legitimaci navrhovatelů, bylo zkoumáno u jednoho navrhovatele jen oprávnění (živnostenské oprávnění a předmět podnikání v obchodním rejstříku) veřejnou zakázku plnit, přičemž schopnost plnit postačovala v rovině tvrzení dodavatele.[6] U druhého dodavatele bylo zkoumáno, zda se jedná o dodavatele pohybujícího se na relevantním trhu. Stejná situace – tedy zkoumání, zda se jedná o dodavatele, pak byly dílčí otázkou i v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0052/2020/VZ, na něž zadavatel rovněž v rozkladu odkazuje. O tom, zda se v posuzované věci jedná o dodavatele oprávněného plnit předmět veřejné zakázky, však není pochyb.

55.              Argumentuje-li zadavatel rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 Afs 48/2013, pak tento rozsudek rovněž potvrzuje nutnost co nejméně restriktivního a maximálně benevolentního přístupu k pojetí aktivní legitimace, viz pozn. pod čarou č. 5.

56.              Požadavek zadavatele, aby byl v řízení prokazován reálný zájem dodavatele na získání veřejné zakázky, jde pak daleko nad rámec požadavků zákona i rozhodovací praxe, ostatně viz i zadavatelem odkazovaná rozhodnutí v předchozím odstavci a viz judikatorní závěry v odst. 52, 53 a 55 tohoto rozhodnutí.

57.              Závěrem konstatuji, že aktivní legitimace není primárním předmětem správního řízení, neodvíjí se od skutečných a důkazně podložených poměrů stěžovatele, jak uvádí nesprávně zadavatel v bodu 42 rozkladu, nýbrž zůstává v rovně tvrzení, pokud o ní nejsou zjevné pochybnosti, jak bylo uvedeno výše. Aktivně legitimován je tak zjednodušeně řečeno každý subjekt, který je alespoň teoreticky schopen plnit specifickou část veřejné zakázky a jemuž v důsledku nastavení zadávacích podmínek hrozí vznik újmy. Současně platí, že byla-li nyní aktivní legitimace navrhovatele pravomocně a kladně posouzena rozsudkem krajského soudu v Brně ohledně zadávacího řízení se shodným předmětem plnění a obdobnými zadávacími podmínkami, lze si stěží představit, že by byl nyní dovozován opak.

58.              Dílčí závěr napadeného rozhodnutí týkající se aktivní legitimace k podání návrhu tak potvrzuji jako správný.

59.              Zadavatel ve svém vyjádření k rozkladu navrhovatele opakuje své pochybností ohledně výše a způsobu složení kauce v přezkoumávaném správním řízení. Těmito výtkami se Úřad zabýval vyčerpávajícím způsobem v bodech 129-133 napadeného rozhodnutí. Jeho postup jsem přezkoumal a neshledal jsem na něm žádné vychýlení z běžného postupu nakládání s kaucí.

60.              Na rozhodování o kauci podle zákona o zadávání veřejných zakázek se zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích nepoužije. Institut kauce je specificky upraven v § 255 a násl. zákona a jeho účel i právní úprava se liší od správních poplatků. V tomto smyslu je tedy irelevantní argumentace zadavatele stran přijetí kauce v jiné měně než v korunách, stejně jako argumentace odchylkou při použití kurzu ČNB. Úřad od kauce neodečítá – a ani k tomu není ze zákona oprávněn – náklady na vracení přeplatku na kauci.

61.              Na postupu Úřadu při nakládání s kaucí není naprosto nic netransparentního ani nepředvídatelného. Celý proces přijetí kauce a jejího vracení je dokumentován ve správním spisu, Úřad užívá účet vedený u České národní banky, částky přijímané v jiných měnách jsou převáděny postupem ČNB a dle jejího aktuálního kurzu. Kauce byla složena řádně, ve správné výši.

62.              Nařčení zadavatele z praní špinavých peněz považuji v souvislosti s kaucí ve výši 200 000 Kč a přeplatkem 1 163,50 Kč za nehorázná a zcela zbytečná.

VII.             K námitkám rozkladu navrhovatele

63.              Spornou otázkou v nyní šetřené věci je dle navrhovatele zákonnost realizace jednacího řízení bez uveřejnění dle § 63 odst. 1 písm. a) zákona – tedy v situaci, kdy v předchozím otevřeném řízení na původní veřejnou zakázku nebyly podány žádné nabídky. Navrhovatel je přesvědčen, že nepodání nabídek bylo způsobeno nezákonným nastavením zadávacích podmínek původní veřejné zakázky.

64.              Úřad v napadeném rozhodnutí uzavřel, že zadávací podmínky zadávacího řízení na původní veřejnou zakázku byly stanoveny v souladu se zákonem, tzn. zadavatel sám neměl přičinění na skutečnosti, že v zadávacím řízení na původní veřejnou zakázku nebyly podány žádné nabídky. Za takové situace zákon zadavateli v § 63 odst. 1 písm. a) umožňuje použít jednací řízení bez uveřejnění tak, jak zadavatel učinil.

65.              Nelze přisvědčit námitce navrhovatele, že by z napadeného rozhodnutí nevyplývaly důvody, pro které Úřad přistoupil k zamítnutí jeho návrhu. Z napadeného rozhodnutí srozumitelným a jednoznačným způsobem vyplývá, jak Úřad posoudil skutkový stav, jakými důkazy podložil své úvahy i k jakým závěrům dospěl. Povinnost řádně odůvodnit rozhodnutí neznamená, že by bylo třeba vždy vyslovit podrobnou odpověď na každý dílčí argument účastníka řízení. Nenaplněné subjektivní představy navrhovatele o tom, jak by mělo být rozhodnuto, jak mělo být toto rozhodnutí odůvodněno, nebo jakým způsobem měl Úřad vyhodnotit provedené důkazy, nezpůsobují nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Jak uvedl Krajský soud v Brně např. ve svém rozsudku ze dne 16. 6. 2020, č. j. 31 Af 97/2018-65, „povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každé tvrzení. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 13 ), případně, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, i s akceptací odpovědi implicitní, což připouští Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09) i Nejvyšší správní soud (srov. např. rozsudek ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011-72).“

66.              Jestliže navrhovatel konkrétně napadenému rozhodnutí vytýká, že se výslovně nezabývalo otázkou působení napadených zadávacích podmínek původní veřejné zakázky na relevantní trh trolejbusových vozidel, lze mu přisvědčit, že výslovně toto posouzení v napadeném rozhodnutí uvedeno není, nicméně z celého jeho obsahu je seznatelné, že Úřad reflektoval právě prosoutěžní (protržní) nastavení zadávacích podmínek. Toto rozhodnutí o rozkladu se otázkou relevantního trhu zabývá níže, v rámci vypořádání konkrétních rozkladových námitek. Vzhledem k tomu, že řízení v prvním stupni a řízení o rozkladu tvoří jeden celek (z konstantní judikatury lze odkázat např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.2.2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47) a eventuální mezery v odůvodnění rozhodnutí prvního stupně lze zaplnit argumenty obsaženými v rozhodnutí o rozkladu, a to tím spíše v situaci, kdy obě po sobě jdoucí rozhodnutí jsou vystavěna na témže argumentačním základu a opírají se o tentýž skutkový podklad, nejedná se o vadu, pro kterou by bylo třeba napadené rozhodnutí zrušit.

K vymezení předmětu původní veřejné zakázky v zadávací dokumentaci

67.              Úřad v bodech 70-73 napadeného rozhodnutí uvedl obecná východiska posouzení zákonnosti zadávacích podmínek, se kterými lze souhlasit a lze z nich vycházet rovněž v tomto rozhodnutí o rozkladu. Jestliže se navrhovatel domnívá, že zadávací podmínky původní veřejné zakázky byly stanoveny v rozporu s § 36 odst. 3 zákona, tedy, že zadavatel na dodavatele přenesl odpovědnost za jejich správnost a úplnost, takový prvek nezákonnosti nebyl shledán. V souladu s judikaturou správních soudů^[7] se o nezákonné přenášení odpovědnosti za zadávací podmínky na dodavatele jedná v takovém případě, kdy tito nemají potřebnou jistotu o tom, jaké požadavky mají splnit, aby jejich nabídka mohla být vybrána, resp. aby se vůbec mohli účastnit zadávacího řízení.

68.              Pro posouzení této otázky je zásadní, že hodnocení, zda skutečně byli dodavatelé vystaveni riziku pouhého odhadování obsahu a významu zadávacích podmínek, je třeba provádět z pohledu dodavatele relevantního plnění – tedy odborníka na daný segment trhu jednajícího s obvyklými znalostmi a péčí týkající se jeho oboru, s přihlédnutím k podmínkám na konkrétním trhu, do nějž předmět veřejné zakázky svým věcným vymezením a rozsahem spadá. Z tohoto pohledu se požadavky zadavatele specifikované v čl. 3 zadávací dokumentace původní veřejné zakázky a v její příloze č. 1 nejeví jako nejednoznačné či zavádějící, aby právě odborně zdatný dodavatel trolejbusových vozidel nebyl schopen na jejich základě určit, jaké technické vlastnosti mají jeho trolejbusy splňovat, aby bylo možné je nasadit na všech trolejbusových tratích provozovaných zadavatelem.

69.              Zadavatel v čl. 3 zadávací dokumentace původní veřejné zakázky uvedl, že předmětem plnění veřejné zakázky je „dodávka nových parciálních nízkopodlažních trolejbusů s alternativním bateriovým pohonem vhodných na zajištění dopravní obslužnosti na území měst Zlín a Otrokovice (…)“. Dále zadavatel požadoval, aby dodané trolejbusy měly „technické vlastnosti umožňující nasazení na všech trolejbusových tratích provozovaných zadavatelem“. Zadavatel zde také upozornil na vlastnosti, které by měly poptávané trolejbusy mít. V čl. 3 zadávací dokumentace původní veřejné zakázky v této souvislosti vyzdvihl „zohlednění zejména bezpečnosti nástupu a výstupu cestujících, velikosti/délky zastávek, délky úseků jízdy na baterie a nutnosti opětovného dobití baterie, snížené výšky podjezdů, poloměrů otáčení a stoupavosti (výjezdu do kopců na území Zlína) při zhoršených adhezních podmínkách zejména v zimních měsících při použití běžných pneumatik“. Dále v příloze č. 1 uvedl, že každý trolejbus musí mj. vyhovovat podélnému profilu tratě, musí být mj. schopný přejíždět příčný zpomalovací práh, musí mít určitý minimální dojezd a požadovanou dynamiku, dále musí projet podjezdem s minimální podjezdovou výškou, zvládnout požadované poloměry zatáček a být schopný provozu na vedení (trolejích) instalovaných na síti trolejbusových tratí i v návaznosti na rozmístění měníren. V této příloze také stanovil doporučené parametry poptávaných trolejbusů – tedy zcela konkrétní informaci o tom, jaké vlastnosti mohou dodávané trolejbusy mít, aby splnily jeho požadavky. Zároveň uvedl, že „stanovené parametry v technické specifikaci uvedené v příloze č. 1 ZD – Soupis požadavků na dodávku trolejbusů nejsou pro dodavatele závazné, jsou však doporučené“.

70.              Současně příloha č. 1 zadávací dokumentace obsahuje popis trolejbusových tratí provozovaných zadavatelem, resp. odkaz na veřejně dostupný zdroj, kde lze získat informace o celé síti. V části nazvané „PODÉLNÝ PROFIL TRATĚ“ na straně 2 přílohy č. 1 zadavatel uvádí rozsah stoupání a spádů tratě. V kombinaci s doporučenými parametry poptávaných trolejbusů je pak možné učinit si představu o stavu a vlastnostech komunikací, na kterých se mají trolejbusy pohybovat, kterou je možné doplnit na základě vlastní prohlídky místa plnění – trolejbusových tratí, v jejímž rámci by si dodavatel mohl učinit potřebný přehled o sklonu stoupání či klesání, poloměru nejostřejších zatáček a všech dalších parametrech, které jsou pro konstruování trolejbusů zásadní.

71.              Obecně lze uvést, že takto popsané požadavky na předmět veřejné zakázky se jeví jako dostatečné, neboť, jak bylo uvedeno shora, je primárně určen pro odborníky v dotčené oblasti. Ke konkrétním námitkám navrhovatele pak platí následující.

72.              Požadavek zadavatele, aby byl „dodavatel trolejbusů seznámen se specifiky veřejně přístupných trolejbusových tras na území měst Zlína a Otrokovic, resp. na všech trolejbusových tratích provozovaných zadavatelem, aby byl schopen nabídnout, vyrobit a dodat trolejbusy, které budou na uvedených tratích způsobilé k přepravě cestujících“ (blíže srov. čl. 3 zadávací dokumentace, druhý odstavec), lze pokládat za zcela legitimní a v zájmu obou stran budoucího smluvního vztahu, neboť může napomoci předejít případným sporům ohledně kvality plnění. Jestliže navrhovatel naráží na použití zadavatelem blíže nekonkretizovaného sousloví „specifika veřejně přístupných trolejbusových tras“, opět lze poukázat na předpoklad nezbytné odbornosti na straně dodavatele trolejbusů, který by měl být schopen sám jednoznačně určit, které parametry, resp. specifika místa plnění jsou pro jím nabízené trolejbusy podstatné, aby je při konstrukci zohlednil.  Ani namítaná skutečnost, že se představy každého dodavatele o promítnutí těchto „specifik“ do technických vlastností vozidel mohou lišit, neznamená, že by zadávací podmínky měly být vymezeny nedostatečně. Jedná se o přirozený fakt vyplývající z různých obchodních, technických a technologických přístupů jednotlivých dodavatelů.

73.              Navrhovatel v této souvislosti obecně namítá, že uvedené vymezení předmětu veřejné zakázky může způsobit, že podané nabídky „v důsledku takového stanovení zadávacích podmínek nebudou porovnatelné“. Navrhovatel však neuvádí, jakým způsobem by se taková neporovnatelnost měla projevit, resp. v čem by měla spočívat. Zadavatel ve třetím odstavci čl. 3 zadávací dokumentace uvedl, že „zadavatelem stanovené parametry v technické specifikaci uvedené v příloze č. 1 ZD – Soupis požadavků na dodávku trolejbusů nejsou pro dodavatele závazné, jsou však doporučené, a v případě, že se dodavatel bude odchylovat od uvedené technické specifikace, musí v nabídce řádně, věcně a technicky odůvodnit každý technický parametr, u kterého se bude lišit od parametru, který je uveden v příloze č. 1“. Zadavatel tedy nejen že uvedl doporučené požadavky, jichž se dodavatelé mohli držet, ale připustil i parametry odlišné – dle úvahy dodavatele – jejichž vhodnost bude posuzovat na základě odůvodnění ze strany dodavatele (které má být součástí nabídky). V tomto smyslu tedy není zřejmé, kam měla námitka navrhovatele směřovat a v čem by měla spočívat tvrzená svévole zadavatele při posuzování nabídek, když i sám zadavatel by byl povinen neuznání jakéhokoli odlišujícího se parametru řádně odůvodnit. Skutečnost, že zadavatel v zadávacích podmínkách uvedl, že jeho konkrétní požadavky na předmět plnění obsažené v příloze č. 1 „nejsou pro dodavatele závazné“, totiž neznamená, že by se zároveň nemělo jednat o požadavky nezávazné i pro něj.

74.              Navrhovatel zřejmě nepochopil zadávací podmínku, podle které „v případě, že se dodavatel bude odchylovat od uvedené technické specifikace, musí v nabídce řádně, věcně a technicky odůvodnit každý technický parametr, u kterého se bude lišit od parametru, který je uveden v příloze č. 1“. Tato zadávací podmínka neznamená zavedení jednacího prvku do otevřeného řízení. Zadavatel „pouze“ požadoval, aby součástí nabídky bylo vysvětlení, z něhož bude vyplývat, že ačkoli se nabízený trolejbus ve svých parametrech neshoduje s parametry doporučenými, takový trolejbus i přesto splňuje požadavky zadavatele kladené na trolejbusy vhodné pro přepravu cestujících na trolejbusových trasách provozovaných zadavatelem.

75.              Navrhovatel dále tvrdí, že ani sám zadavatel nemohl mít povědomí o všech technických vlastnostech vozidel, které měl v úmyslu kontrolovat. Tato námitka je irelevantní. V zadávacích podmínkách původní veřejné zakázky byly specifikovány obecné podmínky trolejbusové sítě, požadavky na zvládnutí určitých „výzev“ a konkrétní vybrané technické podmínky krátkých i dlouhých trolejbusů. Zadavatel by byl tedy povinen posuzovat splnění právě těchto parametrů, a to způsobem, který je determinován právě již tím, jak zadavatel koncipoval zadávací podmínky. Širokým vymezením předmětu veřejné zakázky na sebe vzal zadavatel totiž určité riziko spočívající v tom, že pokud lze nějakou zadávací podmínku vykládat různým způsobem, pak musí zadavatel při posuzování nabídek postupovat podle výkladu pro dodavatele příznivějšího, tzn. ve prospěch široké hospodářské soutěže. Otázka, jak by zadavatel posuzoval např. to, zda trolejbus „vyjede prudké stoupání i v nepříznivých povětrnostních podmínkách“, je každopádně irelevantní. K posouzení nabídek v rámci původní veřejné zakázky nedošlo a žádný z dodavatelů tak nemohl být zkrácen na svých právech jakýmkoli teoretickým postupem, který navrhovatel nyní uvažuje.

76.              Ani skutečnost, že zadavatel v zadávacích podmínkách nestanovil závazné minimální funkční požadavky, nepředstavuje neurčitost zadávacích podmínek. Dodavatelé byli oprávněni nabídnout zadavateli trolejbusy odpovídající široce popsanému předmětu veřejné zakázky a jedná se tak spíše o ztížení pozice zadavatele při posuzování nabídek, nikoli nepřípustnou překážku hospodářské soutěže. Obava ze svévolného dodatečného vyžadování splnění předem nestanovených podmínek je neopodstatněná. Jak bylo uvedeno shora, zadavatel by byl povinen posuzovat nabídky v souladu se zadávací dokumentací.

77.              Co se týče tvrzené potřeby/nezbytnosti navrhovatele projet všechny trolejbusové tratě zadavatele za všech myslitelných klimatických podmínek, nelze takový požadavek ze zadávacích podmínek vyčíst. Informace o klimatických podmínkách v místě plnění veřejné zakázky jsou veřejně dostupné a nejsou nijak výjimečné (např. v tom smyslu, že by v oblasti panovalo extrémní teplo, vlhko, sucho nebo zima), aby na poptávané trolejbusy kladly výjimečné nároky. Na straně 3 přílohy č. 1 zadavatel uvádí konkrétní klimatické podmínky provozu. Vyhotovení nabídky tedy nevyžaduje, aby dodavatelé projížděli celou trasu trolejbusové sítě za všech klimatických podmínek. Nepožaduje to ani zadavatel. Ačkoli zadávací dokumentace neposkytovala vyčerpávající výčet všech myslitelných podrobností týkajících se provozu trolejbusů v místě plnění veřejné zakázky, nelze uzavřít, že by z tohoto důvodu nebyli dodavatelé – coby odborníci v daném oboru – schopni vytvořit nabídku. Od subjektu, který se hodlá ucházet o veřejnou zakázku, lze očekávat i jisté nasazení při zjišťování všech potřebných informací, které jsou pro úspěch jeho nabídky potřebné, neboť ostatně je to v jeho vlastním zájmu.

78.              Současně nelze souhlasit s tvrzením navrhovatele, že podrobnou znalost trolejbusové sítě zadavatele může mít pouze stávající dodavatel, který tak má oproti ostatním konkurenční výhodu. Pokud se nejedná o zcela nové zahájení provozu trolejbusové sítě, vždy bude existovat nějaký stávající dodavatel, který má díky tomuto titulu náhled do konkrétních procesů stávajícího provozu trolejbusů. Dopady zadávacích podmínek jsou vždy různé na různé dodavatele, což je dáno nejen jejich subjektivními možnostmi a schopnostmi, ale často i tím, že jeden z relevantních dodavatelů je i dodavatel stávající, který tak má oproti ostatním přirozenou výhodu. Tvorba nabídky pro něj představuje nižší zátěž než pro ostatní dodavatele, což je však obecně přijímanou skutečností, s níž se musí uchazeči o zakázku nutně vyrovnat a která není považována za překážku toho, aby se zadávacího řízení účastnil. Zadávací podmínky původní veřejné zakázky však nebyly koncipovány tak, že zvítězí nabídka, z níž budou vyplývat co nejdetailnější znalosti současné situace, nýbrž nabídka, která bude splňovat požadavky zadavatele a umístí se jako první v hodnocení. Zadávací podmínky byly vymezeny pro všechny dodavatele shodně a ani v rámci hodnocení není stanoveno kritérium upřednostňující určitý „efektivnější průjezd“ trolejbusů tratí či „návrh na zlepšení stávajícího provozu“, pro který snad by současná praxe v provozu mohla mít význam, resp. znamenala by výhodu.

79.              Navrhovatel v rozkladu vznáší související námitky týkající se požadavků zadavatele na učinění určitých prohlášení v nabídce. Konkrétně naráží na Dokument č. 15, který je obsažen v příloze č. 2 zadávací dokumentace původní veřejné zakázky, v němž má dodavatel uvést odpověď ANO/NE v této souvislosti:

-          „dodavatel prohlašuje, že trolejbusy jsou způsobilé provozu bez jakéhokoliv omezení na všech linkách MHD DSZO při místních klimatických podmínkách a s ohledem na technické parametry komunikací a zastávek v síti MHD“ (bod 1) a

-          „dodavatel se řádně seznámil a ověřil podmínky provozu na síti trolejového vedení na území Zlín a Otrokovice, seznámil se všemi parametry trolejového vedení a jeho napájením pro provoz dodávaných drážních vozidel“ (bod 3). 

80.              Pokud jde o první z těchto souhlasů, není zřejmé, z čeho navrhovatel usuzuje, že jej může učinit pouze stávající dodavatel. Potřebné informace k posouzení jsou součástí zadávací dokumentace a dodavatel je mohl ověřit v rámci prohlídky místa plnění. Co se týče druhého prohlášení, ani zde nelze uzavřít, že jej může validně učinit pouze stávající dodavatel. Zadavatel prostřednictvím zadávacích podmínek sdělil potřebné podmínky provozu poptávaných trolejbusů, dodavatelé si je mohli ověřit, ať již z veřejně dostupných zdrojů či při prohlídce místa plnění. Opět lze poukázat na nezbytnou odbornost, kterou lze u účastníků zadávacího řízení očekávat a o jejich vlastní snahu vypracovat nabídku co nejlépe. Jak uvedl zadavatel v rozhodnutí o námitkách ze dne 18. 2. 2025 v rámci zadávacího řízení pro původní veřejnou zakázku^[8] (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), navrhovatel jistě mohl předpokládat, resp. být schopen zjistit, že trolejbusová vedení v ČR podléhají úpravě technických norem (např. ČSN 33 3516 Předpisy pro trakční vedení tramvajových a trolejbusových drah) a v případě pochybností o úplnosti zadavatelem poskytnutých informací čerpat i z těchto norem. Měl také možnost se zadavatele na nezbytné podrobnosti dotázat formou žádosti o objasnění zadávací dokumentace. Jestliže však sám dodavatel neprojeví dostatečnou snahu o pochopení zadávacích podmínek v takové míře, jakou je pro podání nabídky potřeba, nemůže pasivně očekávat, že tuto skutečnost za něj vyřeší Úřad. Z rozkladu nevyplývá, proč by měly být navrhovatelem uváděné parametry jako klikatost troleje, upevnění závěsů, průřez vodiče, stáří sítě, parametry napájení či vybavení měníren zásadní pro „provoz dodávaných drážních vozidel za všech klimatických podmínek“ (blíže srov. bod 3 dokumentu č. 15 obsaženého v příloze č. 2), tzn. proč navrhovatel bez jejich znalosti nemohl učinit uvedené prohlášení.

81.              S odbornou erudicí dodavatele předmětu veřejné zakázky souvisí i požadavek zadavatele na předložení popisů technologických postupů oprav a údržby v rámci dokumentu č. 16 (blíže srov. str. 7 přílohy č. 2 zadávací dokumentace). Tento požadavek není v rozporu se skutečností, že k okamžiku podání nabídky nemusí mít dodavatelé předmětné poptávané trolejbusy vyrobené ani schválené Drážním úřadem. Nicméně lze předpokládat, že výrobce trolejbusů má konkrétní přehled o tom, jakým způsobem na jeho výrobcích probíhají/budou probíhat opravy, výměny a údržba jejich jednotlivých částí včetně všech potřebných opatření. Pro účely splnění požadavku zadavatele dle dokumentu č. 16 by mělo postačovat uvedení podrobností ke svařování/opravám kovových částí a jejich materiálů (bod 16 A), uvedení jednotlivých operací, časové náročnosti, finanční náročnosti, příp. opakované kontroly v případě opravy antikorozní ochrany vozidla (bod 16 B) a postupů a dokumentace oprav a údržby trakčních baterií v případě jejich umístění na střeše včetně technickobezpečnostních opatření a návrhů přístupů, jištění a popisu pracoviště (bod 16 C). Jestliže by zadavateli poskytnuté informace nepostačovaly (i přes to, že jinou míru detailu nespecifikoval), byl by povinen vyzvat dodavatele k objasnění nabídky a uvést, co navíc má dodavatel uvést. Každopádně by se nemohlo jednat o důvod vyloučení, pokud by informace ze strany dodavatelů odpovídaly takto vágně vymezenému požadavku. 

K neumožnění dodání vozidla použitého při schvalovacím procesu před Drážním úřadem

82.              Navrhovatel napadá zadávací podmínku, podle které „zadavatel nepřipouští, aby předmětem dodávky byl trolejbus, kterým byla již zajišťována přeprava cestujících nebo v rámci schvalování určitého typu trolejbusu u drážního úřadu odjezdil více než tisíc kilometrů“. Tato zadávací podmínka má odraz i v návrhu smlouvy, jakožto smluvní podmínka dle čl. III odst. 1 a 2 návrhu kupní smlouvy, který tvořil přílohu č. 3 zadávací dokumentace původní veřejné zakázky. Úřad tuto zadávací, resp. smluvní, podmínku posoudil coby zákonnou s tím, že nevylučuje či neomezuje žádný konkrétní subjekt, neboť působí vůči všem dodavatelům stejně. S tímto posouzením se lze ztotožnit.

83.              Navrhovatel ve svém rozkladu trvá na tom, že uvedená zadávací podmínka představuje skrytou diskriminaci, neboť diskriminuje navrhovatele oproti dodavateli, který již má trolejbusové vozidlo odpovídající požadavkům zadavatele typově schválené. S touto námitkou se nelze ztotožnit. Skutečnost, že ne všichni dodavatelé jsou ve shodném postavení, je dána již tím, že někteří dodavatelé se na trhu pohybují (a tedy mají již schváleno) a někteří nikoli (a tedy musí procesem schválení teprve projít). Nejedná se tedy o nerovný přístup k dodavatelům ze strany zadavatele. Tato zadávací podmínka nijak neomezuje navrhovatele či jakéhokoli jiného dodavatele v účasti na zadávacím řízení. Pouze ve svém důsledku zvyšuje jeho náklady o výrobu prototypů, které budou předmětem schvalovacího procesu před Drážním úřadem, nicméně to je přirozená okolnost provázející vstup každého dodavatele na nový trh. Zadavatel má právo stanovit si zadávací podmínky s ohledem na své vlastní potřeby, přičemž požadavek na dodání výhradně nového, dosud provozně nezatíženého vozidla, nepředstavuje sám o sobě žádný exces, např. s ohledem na počátek běhu záruční doby všech jeho komponent (navrhovatel uvádí, že před dodáním vozidla by se opotřebené součástky mohly vyměnit). Dodavatelé na takovou podmínku reagují v závislosti na vlastní obchodní strategii s ohledem na prostředky, které jsou schopni a ochotni pro tento účel investovat. Žádný z potenciálních dodavatelů tak nemůže zadavateli dodat vozidlo, které předtím bylo užito v rámci schvalovacího procesu před Drážním úřadem. Svým charakterem tak předmětná zadávací podmínka nevylučuje či neomezuje žádný konkrétní subjekt, neboť staví všechny účastníky zadávacího řízení do stejné pozice.

84.              Úkolem Úřadu není „umetat novým dodavatelům cestičku“ na trh, Úřad má bránit omezování hospodářské soutěže, což sporná zadávací podmínka nepředstavuje. V této souvislosti lze připomenout limity přezkumu Úřadu, z nichž vyplývá, že pokud konkrétní soukromoprávní podmínka obsažená v zadávací dokumentaci nepředstavuje zjevný exces, např. požadavek zadavatele, který je jednoznačně v rozporu s kogentním ustanovením zákona či požadavek, jenž by atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné zakázky či základní zásady zadávání veřejných zakázek, a současně se nedotýká posuzování kvalifikace či hodnocení nabídek, pak Úřad není příslušný k posuzování její vhodnosti či přiměřenosti.

85.              Nastavení smluvních podmínek je tedy věcí zadavatele (pokud nepředstavuje nepřípustný exces ve smyslu ustálené rozhodovací praxe a judikatury) a není v kompetenci Úřadu mu tento důvodný požadavek vyvracet, ba dokonce mu arbitrárně stanovovat povinnost umožnit dodání i toho vozidla, které bylo použito v rámci schvalovacího procesu před Drážním úřadem. Argumentace navrhovatele ekonomickými faktory, konkrétně vysokými vstupními náklady na výrobu prototypu, jejíž posuzování není v kompetenci Úřadu, je tak nepřípadná.

86.              Argumentace podle navrhovatele běžnými postupy, kdy výrobci nevyrábí tzv. neadresné prototypy sloužící ke zkouškám před Drážním úřadem, je irelevantní. Jak bylo uvedeno shora, uvedená zadávací a smluvní podmínka nepředstavuje exces znamenající nepřípustné omezení soutěže nad rámec oprávněných požadavků zadavatele. Různí zadavatelé mohou k vymezení zadávacích podmínek přistupovat různým způsobem podle svých potřeb a není úkolem Úřadu doporučovat jim způsoby užívané běžně. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že je „naprosto běžnou praxí, že je-li nabízen nový výrobek, je schvalovací proces proveden na prvním zákaznickém vozidle“. Opět se zde projevuje rozdíl v postavení dodavatelů, kteří již na trhu se svými výrobky figurují oproti těm, kteří „teprve“ nabízí nové výrobky.

87.              Závěrem lze odkázat na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0097/2025/VZ, č. j. ÚOHS-31780/2025/161 ze dne 26. 8. 2025, které se zabývalo obdobnou zadávací podmínkou stanovenou zadavatelem Dopravní podnik města Jihlavy, a.s. (blíže srov. bod 46 a násl.), jakož i namítanou nezákonností obdobného dílčího hodnoticího kritéria týkajícího se předložení rozhodnutí o schválení k provozu nabízeného trolejbusu (blíže srov. bod 20 a násl.), k němuž se toto rozhodnutí o rozkladu vyjadřuje níže.

K námitkám týkajícím se hodnoticích kritérií

88.              V souvislosti s hodnoticími kritérii původní veřejné zakázky navrhovatel poukazuje na to, že předmětná hodnoticí kritéria na relevantním trhu dokáže splnit pouze jediný dodavatel. Je nutné podotknout, že hodnoticí kritéria nejsou totéž, co kritéria kvalifikační, tzn. není potřeba, aby je účastníci jakkoli splňovali. Hodnoticí kritéria určují, podle čeho bude vybrána vítězná nabídka, ale nevedou přímo k vyloučení nabídky, resp. neslouží jako „síto“, kterým musí účastník projít (něco splnit), aby vůbec mohla být jeho nabídka hodnocena. Nabídka, která např. nabízí trolejbusy již schválené k provozu, obdrží příslušný počet bodů. Dodavateli, který takové trolejbusy nenabízí, ovšem není účast v zadávacím řízení znemožněna, nicméně musí uvážit, jak může ostatním nabídkám konkurovat v rámci jiných hodnoticích kritérií.

89.              Jestliže navrhovatel tvrdí, že hodnoticí kritéria nejsou odrazem odůvodněných potřeb zadavatele, neboť zadavatel selektivně bonifikuje jen některá řešení, ačkoli stejný pozitivní přínos přináší i řešení jiná, lze opět uvést, že úkolem Úřadu není hodnocení a určování zadavatelových potřeb a direktivní určování způsobu, jak jich má dosáhnout. Úřad námitky navrhovatele proti předmětným kritériím hodnocení v napadeném rozhodnutí správně posoudil v duchu postulátu, který je konstantně uplatňován v rozhodovací praxi Úřadu na 1. i 2. stupni, že totiž nastavení hodnoticích kritérií je věcí zadavatele a Úřadu nepřísluší mu do jeho úvah ingerovat nad rámec zjevných excesů, které by mohly znamenat zásadní omezení hospodářské soutěže, pokud hodnoticí kritéria jinak odráží odůvodnění potřeby zadavatele a zadavatel jejich pomocí vyhodnocuje pro něj nejlepší nabídku.

90.              Limitace ingerence Úřadu do zadavatelem zvolených hodnoticích kritérií je akcentována i v komentáři k § 114 odst. 2 zákona, kde autoři mimo jiné uvádí, že „zákonodárce zadavateli s výjimkou odst. 3 komentovaného ustanovení neurčuje, na základě čeho má ekonomickou výhodnost nabídek v případě konkrétní veřejné zakázky posuzovat či jaká konkrétní kritéria má pro jejich hodnocení stanovit. (…) Zadavatelé tak z pohledu ZZVZ například nemusí před stanovením hodnoticích kritérií a jejich vah činit průzkum trhu a zjišťovat, zda by nebylo vhodné zvolit jiná hodnoticí kritéria nebo jim přidělit jiné váhy, než zadavatel původně plánoval. Již vůbec pak není zadavatel povinen hodnoticí kritéria či jejich váhy přizpůsobovat potřebám jednotlivých dodavatelů, a to ani v případě, kdy jsou stanovená hodnoticí kritéria skutečně nevhodná, na což byl zadavatel upozorněn například prostřednictvím žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace. Naopak je zcela běžné, že některým dodavatelům budou zadavatelem stanovená kritéria hodnocení vyhovovat méně a některým více, přičemž takovou skutečnost nelze samu o sobě považovat za diskriminaci. Jde totiž o projev aktuální situace na daném trhu“.^[9] Volba jednotlivých kritérií hodnocení je tedy výhradním právem zadavatele a závisí na jeho konkrétních preferencích, nicméně zadavatel spolu s tímto právem nese i odpovědnost za to, že veškeré požadavky vymezené v zadávacích podmínkách budou ve vztahu k předmětu veřejné zakázky přiměřené. Úřad je pak oprávněn posuzovat zejména to, zda stanovená kritéria hodnocení umožňují, aby dodavatelé byli schopni podat vzájemně porovnatelné nabídky, tedy zda jsou přesně specifikována, transparentně stanovena a na základě toho také zpětně přezkoumatelná.

91.              S námitkou, že nastavením hodnoticích kritérií byla vyloučena či nezákonně omezena soutěž, nelze souhlasit. V prvé řadě je třeba zohlednit, že zadavatel v posuzovaném případě namísto omezení dodavatelů např. prostřednictvím přísně stanovené kvalifikace „pouze“ stanovil zvýhodnění při hodnocení pro dodavatele nabízející plnění splňující určité jeho požadavky.

92.              I kdyby Úřad vzal za prokázané (což nečiní), že je na trhu ČR de facto pouze jeden soutěžitel (tedy že dodavatelé ŠKODA ELECTRIC a. s., Solaris a SOR Libchavy si dle tvrzení navrhovatele vědomě nekonkurují), je nutno brát v potaz, že relevantním trhem je celý trh evropský. Je poté i odpovědností zadavatelů vyhodnotit si ekonomický dopad případných zákonných omezení soutěže nastavením hodnoticích kritérií a budoucí možné omezování konkurence českým výrobcům. Pokud však zadavatel přednese logické důvody pro nastavení kvalifikačních kritérií či jako zde kritérií hodnoticích, není úkolem Úřadu mu do jeho úvah jakkoliv vstupovat. K této argumentaci lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2025, č. j. 1 As 98/2025-51, bod 44.

93.              Při posuzování důvodnosti zadávacích podmínek teoreticky zasahujících do hospodářské soutěže, je třeba zkoumat, zda je zadavatelem uvedený důvod volby takových podmínek logický, racionální a přiměřený jejich povaze a předmětu veřejné zakázky, resp. potřebě zadavatele. Dále je třeba vycházet i z teze obsažené v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2016, č. j. 31 Af 14/2014-48, která zní takto: „Jakkoliv soud respektuje nutnost ochrany soutěže při zadávání veřejných zakázek, zároveň považuje za nutné, aby kontrola zadávání veřejných zakázek byla smysluplná a nekladla na zadavatele nelogické a přehnané požadavky. Právě proto by naplnění podmínek skryté diskriminace mělo být vykládáno restriktivně.“ V tomto smyslu by tedy Úřad měl svůj zásah velmi zvažovat v případech, kdy zadavatel postupoval při stanovení určité zadávací podmínky logicky, racionálně, svůj postup smysluplně odůvodnil a současně nepostupoval zjevně nepřiměřeně ve vztahu k povaze sporné zadávací podmínky a charakteru veřejné zakázky.

94.              Konkrétně navrhovatel vznáší námitky proti dílčímu hodnoticímu kritériu s názvem „Schválení k provozu nabízeného trolejbusu“ s váhou 20 %. Zadavatel v zadávací dokumentaci ke způsobu hodnocení dle tohoto kritéria uvedl, že „předmětem hodnocení bude ověřitelná skutečnost, zda trolejbusy, které jsou předmětem nabídky, byly již schváleny do provozu v Členském státě nebo jiném státě, který má s Českou republikou nebo s Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelům z těchto států k zadávané veřejné zakázce. V případě schválení do provozu jen krátkého nebo jen dlouhého trolejbusu, bude v rámci hodnocení takové nabídce náležet jen polovina váhy tohoto dílčího kritéria“.

95.              Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel měl v rámci hodnocení bonifikovat skutečnost, že trolejbusové vozidlo bylo schváleno k provozu dle jednotných evropských norem, nikoli že bylo schváleno k provozu na území EU. Ohledně této námitky lze odkázat na stanovisko Drážního úřadu ze dne 27. 5. 2025^[10], z něhož se podává, že „v případě, že vozidlo bylo schváleno v zemích EU a je tedy vyrobeno dle jednotných evropských norem, je předpoklad jeho schválení v ČR bez zásadních potíží, oproti případům, kdy je vozidlo schváleno mimo země EU.“ Toto sdělení ostatně koresponduje s tím, co Drážní úřad uvedl ve svém stanovisku z 1. 7. 2025^[11], které tvoří přílohu rozkladu navrhovatele, v němž Drážní úřad uvádí, že „schválení drážního vozidla trolejbusu v jiné členské zemi EU je určitým předpokladem, že bylo vyrobeno a schváleno podle jednotných evropských norem“. Zadavatel tedy fakticky požadoval, aby vozidlo bylo vyrobeno dle evropských norem, neboť to je podmínkou schválení pro provoz v některé zemi EU, avšak zvolil jednoduše ověřitelný způsob prokázání takového faktu prostřednictvím schválení pro provoz v některé ze zemí EU. Samotný proces schválení v zemi EU dává zadavateli vysokou míru jistoty, že dodávané vozidlo bude schváleno bez obtíží i v České republice a současně že takové vozidlo bylo skutečně vyrobeno dle jednotných evropských norem. Není úkolem zadavatele zjišťovat, jak je kontrolováno a ověřováno splnění evropských norem mimo EU, neboť takové ověřování by mohlo být značně složité. Ostatně jedním z důvodů vytvoření jednotného evropského trhu je právě unifikace evropských norem a zjednodušení jejich ověřování.

96.              Jestliže Úřad v souvislosti se sporným hodnoticím kritériem odkázal na rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 25. 9. 2019, č.j. ÚOHS-R0122/2019/VZ-26282/2019/322/HSc (dále jen „rozhodnutí R0122/2019/VZ“), nelze tomuto odkazu ničeho vytknout. Navrhovatel se v této souvislosti dovolává zohlednění specifik relevantního trhu. Lze podotknout, že rozhodnutí R0122/2019/VZ se oproti nyní šetřené věci (trh trolejbusových vozidel) vztahuje k velmi specifickému plnění na relevantním trhu mýtných systémů. V bodu 44 uvedeného rozhodnutí je uvedeno, že zadavatel „postupoval vhodně, když ve vztahu k osobám realizujícím veřejnou zakázku stanovil kvalifikační kritéria na jejich odbornost a zkušenosti mírněji, neboť s ohledem na specifický obor bylo obtížné získat zkušenosti se shodným plněním, jakým je předmět veřejné zakázky, přičemž zkušenosti se shodným předmětem plnění veřejné zakázky zohlednil v rámci hodnotících kritérií kvality“. Tento závěr beze zbytku platí i pro nyní šetřenou věc.

97.              Pokud jde o trh parciálních trolejbusů, lze vyjít ze závěrů recentního rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2025, č. j. 62 Af 43/2024-166, konkrétně z jeho bodu 37. Zde soud mimo jiné uvedl, že „trh parciálních trolejbusů je tedy značně zúžený, v podstatě oligopolní, neboť poptávku uspokojuje pouze malý počet dodavatelů s výrazným tržním podílem, kteří mají významný vliv na cenotvorbu a regulaci konkurenčního prostředí“. V bodu 38 uvedeného rozsudku soud dále uvedl, že „zadavatel nemusí svými zadavatelskými postupy, včetně nastavení podmínek technické kvalifikace, předcházet posílení tržní pozice některého z dodavatelů (zde dodavatele ŠKODA), musí se však vyvarovat postupů, jejichž důsledkem by bylo narušení hospodářské pozice uzavřením trhu před eventuálními novými soutěžiteli anebo k citelnému protisoutěžnímu účinku na už existující trh a soutěžitele na něm se pohybující nastavením neférových podmínek, které by některé z dodavatelů ze soutěže o získání veřejné zakázky bezdůvodně vylučovaly“.

98.              Zadavatel v šetřeném případě vymezil zadávací podmínky původní veřejné zakázky širokým – prosoutěžním – způsobem, když vymezil požadavky na funkčnost předmětu plnění a minimální technické parametry. Současně připustil odlišné parametry, pokud dodavatel bude schopen odůvodnit, že požadavky zadavatele budou i tak splněny. Rovněž své požadavky na kvalifikaci dodavatelů stanovil benevolentně, např. prokázání splnění technické kvalifikace zadavatel nepožadoval vůbec. Tímto způsobem se zadavatel vyvaroval zbytečné diskriminace některých způsobilých dodavatelů – tedy narušení hospodářské soutěže stanovením prvotního přísného síta, které by bezdůvodně vylučovalo některé dodavatele. Své požadavky na pro něj co možná nejvyšší možnou kvalitu veřejné zakázky pak promítl do jejího hodnocení. Tímto způsobem zadavatel do zadávacích podmínek vtělil své požadavky, aniž by předem některého z dodavatelů vylučoval. Za co nejlepší naplnění svých požadavků „pouze“ umožnil získání vyššího počtu bodů při hodnocení, což je zcela legitimní, a zároveň, jak bylo uvedeno shora, prosoutěžní přístup.

99.              Zadavatel odůvodnil stanovení tohoto hodnoticího kritéria svými dřívějšími negativními zkušenostmi. V předposledním odstavci na straně 13 svého vyjádření k návrhu ze dne 20. 5. 2025^[12] zadavatel uvedl, že „předmětné kritérium reaguje na dřívější velmi negativní zkušenosti zadavatele, který byl nucen uzavřít kupní smlouvu na trolejbusy, které ke dni uzavření smlouvy ještě vůbec neexistovaly, nebyly schváleny, přičemž v průběhu dodací lhůty k jejich schválení ani nedošlo a zadavatel byl nucen odstoupit od smlouvy. Je nepochybně v nejvlastnějším zájmu zadavatele, aby se před takovou situací do budoucna chránil, přičemž použitím tohoto hodnotícího kritéria dochází k tomu, že zadavatel buď obdrží nabídku na již existující (schválené) trolejbusy, nebo obdrží „rizikovější“ nabídku na dosud neschválené trolejbusy, toto riziko ale bude nutně vyváženo nižší pořizovací cenou.“ Takové odůvodnění je zcela smysluplné a přiměřené předmětu veřejné zakázky.

100.          Pokud jde o 20% váhu předmětného kritéria, nelze souhlasit s navrhovatelem, pokud tvrdí, že tato váha „fakticky rozhoduje o vítězi“. V zadávacím řízení pro původní veřejnou zakázku bylo stanoveno dalších osm dílčích hodnoticích kritérií s váhou v součtu 80 %, přičemž jen kritérium „Nejnižší nabídková cena v Kč bez DPH“ mělo samo o sobě váhu 40 %. Úřad v napadeném rozhodnutí nebagatelizoval tvrzenou nezákonnost napadených hodnoticích kritérií odkazem na jejich relativně nízkou váhu. Zohlednění váhy hodnoticího kritéria tvořilo jeden z argumentů, proč byla hodnoticí kritéria ze strany Úřadu shledána jako souladná se zákonem, nicméně těžiště tohoto závěru tkví v jejich věcné stránce, tedy v důvodnosti z hlediska racionálních potřeb zadavatele a přiměřenosti z hlediska předmětu veřejné zakázky.

101.          Dále navrhovatel napadá dílčí hodnoticí kritérium s názvem „Délka dodací lhůty“ s váhou 5 %, u něhož zadavatel stanovil, že „předmětem hodnocení bude kritérium kvality délka dodací lhůty trolejbusů ve dnech. Minimální délka dodací lhůty je 250 dnů, maximální pak 440 dnů.“ Navrhovatel v této souvislosti vznáší obecná tvrzení o situaci na trhu, kterou je dle jeho názoru nezbytné zohlednit „mj. v rámci lhůty pro dodávku takových vozidel, jež musí zohledňovat nutnost vývoje, výroby a schválení potřebných vozidel v řízení před Drážním úřadem“. Neuvádí, jak konkrétně jej měla uvedená zadávací podmínka diskriminovat, argumentuje pouze neurčitým „výše uvedeným dodavatelem“, který nemá možnost získat příslušný počet bodů. Stejně obecně lze tedy uvést, že uvedené kritérium samo o sobě ani ve spojení s ostatními nepředstavuje překážku hospodářské soutěže dodavatelů relevantního plnění, neboť je založeno na oprávněném požadavku zadavatele obdržet poptávané plnění co nejdříve.

102.          Toto kritérium zároveň nijak nevylučuje žádného dodavatele ze soutěže o veřejnou zakázku, neboť zadavatel nestanovil žádnou minimální lhůtu, ve které by se měl dodavatel zavázat k plnění s tím, že v opačném případě by byla nabídka vyloučena. Každý dodavatel měl tedy možnost nabídnout reálnou dodací lhůtu dle jeho skutečných možností. Skutečnost, že může existovat dodavatel, který je schopen dodat předmět veřejné zakázky rychleji než dodavatel jiný, nepředstavuje diskriminaci či překážku vstupu na relevantní trh, ale přirozený důsledek předchozí připravenosti a dřívějších investic do vývoje. Lze uzavřít, že Úřad posoudil zákonnost tohoto dílčího hodnoticího kritéria správně. Pro úplnost lze podotknout, že v uzavřené smlouvě se vybraný dodavatel – jakožto již etablovaný dodavatel trolejbusů – zavázal dodat předmět této smlouvy ve lhůtě do 430 dnů^[13].

103.          Navrhovatel brojí rovněž proti dílčímu hodnoticímu kritériu s názvem „Umístění baterií“ s váhou 4 %. Zadavatel v souvislosti s tímto dílčím hodnoticím kritériem v zadávací dokumentaci uvedl, že „dílčí hodnotící kritérium „Umístění baterií“ je hodnocením technické úrovně spojené s prováděním údržby trakčních baterií, jejich montáží a demontáží a nutností disponovat vybavením speciální techniky. V případě umístění všech trakčních baterií na obou verzích trolejbusů do výšky 1,5 m od země, bude uvedené hodnoceno 4 body, v případě umístění baterií ve výšce do výšky 1,5 m od země jen na jedné z verzí trolejbusů (krátkém či dlouhém), bude uvedené hodnoceno 2 body, v případě umístění baterií ve výšce nad 1,5 m od země, kdy by bylo třeba speciálního proškolení většího počtu pracovníků z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nutností disponovat speciální technikou pro práci ve výškách, neobdrží takové řešení žádné body v tomto hodnotícím kritériu. Váha dílčího kritéria je 4 body.“

104.          Již ze zadávací dokumentace tedy vyplývají důvody, pro které zadavatel přistoupil k hodnocení právě tohoto parametru – nutnost disponovat vybavením speciální techniky pro práci ve výškách a nutnost speciálního proškolení většího množství pracovníků z hlediska BOZP. Na straně 6 rozhodnutí o námitkách zadavatel k související námitce proti zadávacím podmínkám uvedl, že „dílenské prostory zadavatele neumožňují demontáž či údržbu baterií uložených na střeše na dílně. Proto by jakákoliv manipulace s bateriemi musela být prováděna v otevřeném prostoru před dílnou, což v případě nepříznivých klimatických podmínek omezuje nebo znemožňuje provádění servisních prací spojených s bateriemi umístěnými na střeše vozidel.“ Na straně 15 vyjádření k návrhu ze dne 20. 5. 2025 zadavatel uvedl, že „umístění baterií zvýhodňuje řešení, která umožnují zadavateli snazší a technicky dostupnou manipulaci s bateriovými boxy (zadavatel manipulaci s bateriovými boxy na střeše může provádět výhradně jen ve venkovních prostorách mimo dílnu)“.

105.          Shora uvedenou argumentaci zadavatele uvedenou v rozhodnutí o námitkách navrhovatel v návrhu nijak nereflektoval, neboť v této souvislosti pouze odkázal na své námitky. V návrhu pouze uvedl, že „tyto požadavky je schopen naplnit jediný dodavatel, a to společnost ŠKODA ELECTRIC a.s. Dalším zásadním problémem napadených hodnoticích kritérií byla skutečnost, že se fakticky jednalo o skryté hodnocení nabídek prostřednictvím skutečností, jež svou povahou odpovídají kritériím technické kvalifikace.“ Jak se následně ukázalo, vybraný dodavatel tyto požadavky také „nesplnil“, neboť, jak sám uvádí ve svém vyjádření k rozkladu navrhovatele, „ŠKODA tomuto dílčímu kritériu nevyhověla“^[14].

106.          K uvedenému je třeba podotknout, že vedle důvodů nastavení předmětného dílčího hodnoticího kritéria, které jako relevantní chápe Úřad v napadeném rozhodnutí, uvedl zadavatel odůvodnění svými prostorovými možnostmi, které je zcela racionální, logické a přiměřené předmětu veřejné zakázky. Proti tomuto odůvodnění navrhovatel nijak nebrojil a nebrojí. Lze tedy uzavřít, že zadavatel potřebu stanovení tohoto dílčího hodnoticího kritéria relevantně odůvodnil.

107.          Závěrem k posouzení hodnoticích kritérií ze strany Úřadu lze uzavřít, že Úřad není příslušný k tomu, aby zadavatelům určoval, co a jakým způsobem mají pořizovat a jakým způsobem (na základě jakých kritérií) mají posuzovat pro ně nejvýhodnější nabídky. Úřad tak ve vztahu k zadavatelem stanoveným kritériím ekonomické výhodnosti nabídek nemůže posuzovat, zda zadavatel zvolil taková kritéria hodnocení, která jsou ve vztahu k předmětu veřejné zakázky či k realitě trhu vhodná či nejlepší možná. Jak plyne ze shora uvedeného, Úřad přezkoumává výhradně to, zda zadavatel stanovil hodnoticí kritéria takovým způsobem, který odpovídá zákonem stanoveným mantinelům. Z tohoto důvodu je nutné námitky navrhovatele zpochybňující přípustnost a zákonnost napadených kvalitativních hodnoticích kritérií odmítnout jako nepřípadné.

K tvrzené nepřiměřenosti smluvních podmínek původní veřejné zakázky

108.          V další části svého rozkladu navrhovatel brojí proti smluvním podmínkám zakotvujícím právo zadavatele odstoupit od smlouvy na plnění původní veřejné zakázky v případě, že trolejbusové vozidlo nebude ke dni předání a převzetí splňovat veškeré podmínky pro provoz na pozemních komunikacích a v městské hromadné dopravě a v případě prodlení dodavatele se zřízením servisního místa. Tyto smluvní podmínky podle něj zakládají extrémní rozpor v právech a povinnostech obou smluvních stran. Tuto argumentaci vznesl navrhovatel již v námitkách proti zadávacím podmínkám původní veřejné zakázky ze dne 17. 2. 2025^[15], nicméně ve svém návrhu nikoli. Ačkoli v návrhu na své námitky odkázal, učinil tak pouze ve vztahu k argumentaci týkající se hodnoticích kritérií, nikoli přímo v souvislosti s obchodními podmínkami původní veřejné zakázky či alespoň obecně.

109.          Ve správním řízení zahájeném na návrh je předmět takového správního řízení vymezen právě tímto návrhem – tedy skutkovými tvrzeními, na jejichž základě navrhovatel spatřuje porušení zákona zadavatelem – a tím, čeho se navrhovatel domáhá. Úřad je v takovém řízení vázán obsahem návrhu navrhovatele a nemůže rozhodovat o skutečnostech, které v návrhu nejsou uvedeny. V opačném případě by se jednalo o vybočení z předmětu vedeného správního řízení, což je v rozporu se zásadou vázanosti správního orgánu návrhem při návrhových řízeních.

110.          Skutečnost, že se Úřad předmětnými námitkami navrhovatele zabýval i přes to, že nebyly obsaženy v návrhu, nepředstavuje vadu správního řízení, pro kterou by bylo nutné napadené rozhodnutí zrušit, neboť na základě jeho závěrů nedošlo ke změně právního postavení účastníků správního řízení.

111.          Obiter dictum lze uvést, že posouzení této otázky ze strany Úřadu je správné a řádně odůvodněné.

VIII.          Závěr

112.          V posuzované věci je navrhovatel aktivně legitimován k obraně proti postupu zadavatele. Jako podnikatel se pohybuje na relevantním trhu a splňuje definici dodavatele dle § 5 zákona. Jeho účast na plnění veřejné zakázky není omezena pouze na dodávku nepodstatných částí plnění, lze tak dovodit jeho schopnost uzavřít poddodavatelskou smlouvou a jako poddodavatel se účastnit na plnění veřejné zakázky. Jako takovému mu pak v důsledku případně nezákonného postupu zadavatele může hrozit vznik újmy. Současně nejde o situaci, kdy by již byl k obraně proti postupu zadavatele aktivně legitimován pouze konkrétní okruh účastníků zadávacího řízení. Od uvedeného se odvíjí navrhovatelova aktivní legitimace v tomto řízení.

113.          Použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 63 odst. 1 písm. a) zákona je možné tehdy, pokud zadavatel podstatně nezmění zadávací podmínky oproti předchozímu otevřenému řízení, v němž nebyly podány žádné nabídky. Případná změna zadávacích podmínek původní veřejné zakázky nebyla v tomto případě namítána. Navrhovatel brojil proti splnění podmínky, kterou v této souvislosti dovodila rozhodovací praxe – tedy, že zadavatel nesmí nepodání nabídek v původním zadávacím řízení způsobit sám svým nezákonným postupem při stanovení zadávacích podmínek.

114.          Úřad v napadeném rozhodnutí správně dovodil, že sporné zadávací podmínky, proti nimž navrhovatel brojil svým návrhem, byly zákonné, neboť byly stanoveny přiměřeně předmětu veřejné zakázky a zadavatel je logicky a smysluplně odůvodnil. Posouzení a závěrům Úřadu nebylo co vytknout ani ve světle rozkladových námitek navrhovatele. Z tohoto důvodu bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a rozklad navrhovatele byl zamítnut.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1.                  EuroPace s.r.o., Měřičkova 1373/31, Řečkovice, 621 00 Brno

2.                  Mazel a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Belgická 276/20, Vinohrady, 120 00 Praha 2

3.                  ŠKODA ELECTRIC a.s., Průmyslová 610/2a, Doudlevce, 301 00 Plzeň

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Jedná se o veřejnou zakázku zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 12. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 23. 12. 2024 pod ev. č. Z2024- 064659, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 23. 12. 2024 pod ev. č. 790282-2024, ve znění pozdějších oprav.

[2] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. 10. 2024, Kolin Inşaat Turizm Sanayi ve Ticaret AŞ, C-652/22 (dále jen „rozsudek Kolin“).

[3] https://fdrive.cz/clanky/v-praze-budou-jezdit-turecke-trolejbusy-dpp-podepsal-smlouvu-13845?utm_source=chatgpt.com

https://zdopravy.cz/turecky-trolejbus-bozankaya-uz-v-praze-najezdil-10-tisic-kilometru-s-cestujicimi-vyrazi-v-zari-254146/

[4] K tomu lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 50/2004-59 ze dne 27. 9. 2005, kde je uvedeno: „Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že postup podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tedy odmítnutí návrhu usnesením, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou, lze vyhradit pouze případům nedostatku procesní legitimace a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb okamžitě, zpravidla již ze žaloby samé. Pokud tomu tak není, musí soud návrh ‚propustit do řízení ve věci‘, kdy teprve, vyjde-li nedostatek aktivní legitimace najevo, bude s ohledem na tuto skutečnost rozhodnuto ve věci rozsudkem. Neučiní-li tak, je jeho postup v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a znamená jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 109 odst. 3 věta za středníkem s. ř. s.).“

[5] K tomu viz zejm. bod 41 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2025, č. j. 4 As 239/2024-70: „Krajský soud tedy v napadeném rozsudku dostatečně objasnil skutečnosti, v nichž spatřoval újmu ve smyslu § 250 odst. 1 a § 251 odst. 1 věty první ZZVZ, která osobu zúčastněnou na řízení opravňovala k podání návrhu. Rovněž vysvětlil, že s ohledem na její předmět podnikání, postavení etablované IT dodavatelky, podání návrhu před uplynutím lhůty k podání nabídek a možnosti využití poddodavatele nebyla a priori vyloučena možnost realizace podstatné části předmětu veřejné zakázky osobou zúčastněnou na řízení. Za této situace nemusel krajský soud odůvodnit a doložit, že k tomu byla skutečně způsobilá, neboť její aktivní legitimace se odvíjela toliko od zjištění, že měla aspoň teoretickou možnost veřejnou zakázku vysoutěžit. V tomto směru tedy rozsudek krajského soudu žádným deficitem netrpí a rovněž obsahuje správný závěr, neboť také z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2014, č. j. 5 Afs 48/2013-272, který se zabýval předchozí obdobnou právní úpravou řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, vyplývá nutnost co nejméně restriktivního a maximálně benevolentního výkladu pojmu vzniku nebo hrozby újmy na právech navrhovatele ve smyslu § 250 odst. 1 a § 251 odst. 1 věty první ZZVZ, jímž má být dosaženo cíle spočívajícího v dostupnosti tohoto přezkumného řízení co nejširšímu okruhu potencionálních dodavatelů.“

[6] Viz bod 161 tohoto rozhodnutí: „Za situace, kdy je možno konstatovat, že navrhovatel STUDENT AGENCY byl oprávněn (a dle svého tvrzení i schopen) předmět plnění dané veřejné zakázky realizovat, a zároveň je předmětem řízení (tedy domnělým porušením zákona) otázka, zda zadavatel nebyl povinen dané plnění zadat v zadávacím řízení, kterého by se mohl navrhovatel STUDENT AGENCY účastnit, je možno zároveň konstatovat, že navrhovateli STUDENT AGENCY vznikla újma právě v tom smyslu, že postupem zadavatele, resp. centrálního zadavatele ztratil možnost o danou veřejnou zakázku soutěžit (a tedy i možnost ji získat).“

[7] Blíže srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2022, č. j. 29 Af 49/2019-77 či rozsudek ze dne 3. 10. 2024, č. j. 62 Af 2/2024-144 potvrzený rozsudkem NSS ze dne 26. 6. 2025, č. j. 4 As 239/2024-70.

[8] Položka č. 26 ve správním spise sp. zn. ÚOHS-S0356/2025/VZ.

[9] Blíže srov. PODEŠVA, V. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. [Systém ASPI] Praha: Wolters Kluwer, 2016.

[10] Položka č. 30 ve správním spise sp. zn. ÚOHS-S0356/2025/VZ.

[11] Položka č. 51, resp. její příloha.

[12] Položka č. 21 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0356/2025/VZ.

[13] Blíže srov. čl. V, bod 1 smlouvy (položka č. 9 ve spise sp. zn. ÚOHS-S0356/2025/VZ).

[14] Blíže srov. str. 4 tohoto vyjádření (položka č. 54 ve správním spise sp. zn. ÚOHS-S0356/2025/VZ).

[15] Blíže srov. bod 4, písm. h) a bod 53 námitek (položka č. 25 ve správním spise sp. zn. ÚOHS-S0356/2025/VZ).