číslo jednací: 41115/2025/162
spisová značka: R0127/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Nákupu tankové munice ráže 120 x 570 mm a kanónové munice ráže 30 x 173 mm a další munice a muničních komponentů |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 6. 11. 2025 |
| Související rozhodnutí | 32856/2025/500 41115/2025/162 |
| Dokumenty |  2025_R0127.pdf 366 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0127/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-41115/2025/162 |
|
Brno 6. 11. 2025 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 10. 9. 2025 zadavatelem
- Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-32856/2025/500 ze dne 29. 8. 2025, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0468/2025/VZ ve věci návrhu navrhovatele
- STV GROUP a.s., IČO 26181134, se sídlem Dlouhá 730/35, Staré Město, 110 00 Praha 1, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 3. 7. 2025 JUDr. Markem Bilejem, advokátem, ev. č. ČAK 11396, Sokol, Novák, Trojan, Doleček a partneři, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha,
na přezkoumání postupu zadavatele směřujícího k pořízení plnění spočívajícího v nákupu tankové munice ráže 120 x 570 mm a kanónové munice ráže 30 x 173 mm a další munice a muničních komponentů mimo zadávací řízení, k němuž se vztahuje „Deklarace o spolupráci při pořizování vojenského materiálu a služeb“ uzavřená dne 6. 3. 2025 mezi zadavatelem a Slovenskou republikou – Ministerstvem obrany, IČO 30845572, se sídlem Námestie generála Viesta 2, 832 47 Bratislava, Slovenská republika,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a podle § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0468/2025/VZ, č. j. ÚOHS-32856/2025/500 ze dne 29. 8. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky a postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel uzavřel dne 6. 3. 2025 se Slovenskou republikou – Ministerstvem obrany, IČO 30845572, se sídlem Námestie generála Viesta 2, 832 47 Bratislava, Slovenská republika (dále jen „MOSR“), Deklaraci o spolupráci při pořizování vojenského materiálu a služeb (dále jen „deklarace“), v rámci které zadavatel a MOSR deklarují zájem úzce spolupracovat při koordinaci postupu pořízení a používání vojenského materiálu, konkrétně pak tankové munice ráže 120 x 570 mm a kanónové munice ráže 30 x 173 mm a další munice a muničních komponentů (dále jen „munice“, resp. „nákup munice“), přičemž v rámci předmětné deklarace není blíže uvedeno, jaký postup pro pořízení předmětné munice by byl zadavatelem či MOSR případně zvolen.
2. Dne 10. 6. 2025 obdržel zadavatel námitky navrhovatele, kterými brojil proti jeho postupu, který podle navrhovatele směřuje k zadání veřejné zakázky na nákup munice mimo zadávací řízení. Zadavatel svým rozhodnutím ze dne 25. 6. 2025 námitky navrhovatele odmítl. Jelikož se navrhovatel neztotožnil se závěry, s jakými byly jeho námitky vypořádány, podal k Úřadu dne 4. 7. 2025 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“). Ve svém návrhu navrhovatel napadal formu spolupráce zadavatele a MOSR, dále to, že zadavatel připravuje nákup munice a chystá se uzavřít smlouvu se slovenským dodavatelem bez provedení zadávacího řízení v rozporu se zákonem a s podstatnými bezpečnostními zájmy České republiky.
II. Napadené rozhodnutí
3. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl o tom, že zadavatel v rozporu s § 2 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“)ve spojení s § 131 odst. 2 téhož zákona směřuje k uzavření rámcové dohody s dodavatelem ZVS holding, a.s., IČO 36305600, se sídlem Štúrova 925/27, Dubnica nad Váhom 018 41, Slovenská republika (dále jen „dodavatel ZVS“), jejímž předmětem bude pořízení plnění spočívajícího v nákupu munice, mimo zadávací řízení, kdy zadavatel společně s MOSR opakovaně podrobně jednají toliko s dodavatelem ZVS o podstatných náležitostech předmětu plnění rámcové dohody včetně smluvních podmínek, čímž zadavatel navenek projevil vůli uzavřít rámcovou dohodu s dodavatelem ZVS, ačkoliv ani v průběhu správního řízení neprokázal, že by nebyl povinen předmětnou rámcovou dohodu uzavřít v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona Jako opatření k nápravě Úřad zadavateli prostřednictvím výroku II napadeného rozhodnutí uložil zákaz pokračovat v postupu směřujícímu k uzavření rámcové dohody s dodavatelem ZVS mimo zadávací řízení. Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.
4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že ze strany zadavatele byla navenek projevena jednoznačná vůle přistoupit k přímému uzavření smlouvy na nákup munice a v základních obrysech je z jednání zadavatele zřejmé, jakým způsobem toho hodlá dosáhnout, což jsou požadavky, které v souvislosti s přezkumem postupů teprve směřujících k uzavření smluv mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem vyslovil Krajský soud v Brně. Uvedené aspekty považuje Úřad za naplněné, když zadavatel jedná pouze s jedním konkrétním dodavatelem na trhu, a již existuje i poměrně konkrétní představa obou smluvních stran, jakým způsobem hodlají dosáhnout uzavření smlouvy. Z proběhnuvších jednání totiž vyplývá, že všechny zúčastněné strany směřují právě k uzavření rámcové dohody mimo zadávací řízení, jakkoliv tato vůle ještě nebyla stvrzena uzavřením (finální) rámcové dohody.
5. Dále Úřad shledal, že v šetřeném případě nejsou naplněny podmínky uplatnění výjimky z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona, podle kterých musí být 1) předmětem veřejné zakázky výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním; 2) postup mimo zadávací řízení musí být nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky a; 3) tento postup nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům. Úřad nepřisvědčil výkladu zadavatele, podle kterého by naplnění podmínky 2) spočívalo toliko na předmětu plnění veřejné zakázky v tom smyslu, že by musel být nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky. Ze znění ustanovení § 29 odst. 1 písm. s) zákona dle Úřadu jednoznačně vyplývá, že podmínka 2) spočívá v tom, že postup zadavatele mimo zadávací řízení je nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, jinými slovy řečeno podmínka 2) je splněna tehdy, kdy s ohledem na ochranu podstatných bezpečnostních zájmů České republiky nelze provést řádné zadávací řízení.
III. Rozklad zadavatele
6. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 29. 8. 2025. Rozklad, který Úřad obdržel dne 10. 9. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
7. Zadavatel je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nesprávné, nepřezkoumatelné a nezákonné, přičemž zásadně nesouhlasí se závěry Úřadu. Je přesvědčen, že ve vztahu k prokázání podmínky č. 2 výjimky dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona uvedl konkrétní skutečnosti prokazující, že tato podmínka je naplněna. V této souvislosti zadavatel znovu odkazuje na dřívější rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0105/2019/VZ. Dále zadavatel upozorňuje na účel budoucího zadání nákupu munice, kterým je zvýšení, zabezpečení a zajištění bojeschopnosti a připravenosti vojsk ČR k operačnímu nasazení. Podrobně se též zabývá definicí podstatného bezpečnostního zájmu státu a odkazuje na svá předchozí vyjádření, ve kterých popsal všechny své kroky a postupy opravňující jej k potenciálnímu společnému nákupu munice s MOSR. Dále upozorňuje na fakt, že jakýkoli akviziční proces na pořízení munice dosud nebyl započat, závěry Úřadu jsou tedy nepodložené a nesprávné.
Závěr rozkladu
8. Zadavatel v závěru svého rozkladu předsedovi Úřadu navrhuje, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému posouzení.
Vyjádření navrhovatele k rozkladu
9. Navrhovatel se k rozkladu zadavatele vyjádřil prostřednictvím přípisu ze dne 19. 9. 2025. V úvodu uvedl, že se s napadeným rozhodnutím ztotožňuje a pokládá jej za správné a zákonné. Dále vyslovil důvody, pro které není možné rozkladu zadavatele vyhovět a v závěru konstatoval, že pakliže předseda Úřadu nemá v úmyslu postavit zadavatele nad zákon, tak by měl napadené rozhodnutí potvrdit a podaný rozklad zamítnout.
IV. Řízení o rozkladu
10. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
11. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
12. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem.
Stanovisko rozkladové komise
13. Rozkladová komise po projednání rozkladu předložila návrh, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Úřadu k novému projednání. Svůj návrh odůvodňovala přesvědčením, že Úřad neposoudil skutkový stav šetřeného případu správně, neboť podle jejího názoru dosud stále přichází v úvahu více možných variant zadávacího postupu, přičemž zadavatel dosud neprojevil navenek svou jednoznačnou vůli přistoupit k přímému uzavření smlouvy tak, jak tvrdil navrhovatel ve svém návrhu. Dle rozkladové komise tak přicházelo v úvahu, že zadavatel ještě přistoupí například k využití institutu centrálního zadávání ve spolupráci s MOSR. Dle rozkladové komise se také ještě nezavršily vnitřní schvalovací procedury zadavatele. Nelze tedy hovořit o projevu vůle uzavřít smlouvu navenek, když taková vůle ještě ani nebyla utvořena.
Odlišné stanovisko předsedy Úřadu
14. Předseda Úřadu zastává odlišný názor než rozkladová komise a shledává napadené rozhodnutí souladným se zákonem. Obecně vzato má rozkladová komise pravdu v tom, že v pozici zadavatele stále přichází do úvahy i jiné postupy (než přímé uzavření smlouvy bez provedení zadávacího řízení), na jejichž základě by zadavatel teoreticky mohl munici pořídit. Ve správním řízení byl akcentován postup na základě výjimky dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona, dále byla zmíněna varianta centralizovaného zadávání zadavatelem MOSR dle § 9 zákona, společné zadávání dle § 8 zákona, vyloučit samozřejmě nelze ani realizaci zadávacího řízení dle zákona odpovídajícího předmětu a předpokládané hodnotě veřejné zakázky. V šetřeném případě je však zřejmé, že zadavatel svými postupy jednoznačně směřuje k přímému uzavření rámcové dohody s dodavatelem ZVS.
15. V další části tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které nebylo přistoupeno ke změně ani zrušení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
K postupu zadavatele směřujícímu k uzavření rámcové dohody mimo zadávací řízení
16. Úřad založil napadené rozhodnutí na závěru, že zadavatel směřuje k uzavření rámcové dohody s dodavatelem ZVS mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem, neboť zadavatel již navenek projevil svou vůli uzavřít rámcovou dohodu právě s tímto dodavatelem a současně nebyly splněny zákonné podmínky pro uzavření takové dohody mimo zadávací řízení.
17. Tomuto závěru ve světle skutkových okolností šetřeného případu nelze ničeho vytknout. Úřad správně zohlednil, že několikaměsíční jednání s jediným dodavatelem[1], jejichž výstupem je podrobný a konkrétní návrh rámcové dohody, jíž má být zadavatel smluvní stranou (resp. u kterého se takto konkrétně předpokládá, že ke smlouvě zadavatel přistoupí), znamená, že se zadavatel již nenachází v pouhé přípravné fázi úvah o budoucím postupu, v níž by zatím jen shromažďoval potřebné informace. Naopak, zadavatel již dostatečným způsobem projevil jednoznačnou vůli uzavřít rámcovou dohodu s dodavatelem ZVS.
18. Zadavatel tyto závěry Úřadu napadá v bodu 25 a násl. svého rozkladu. Namítá, že samotný akviziční proces na pořízení munice nebyl dosud započat, zadavatel se zatím stále nachází v předakviziční analytické fázi, kdy ještě zvažuje všechny alternativy, přičemž neučinil žádné konkrétní konečné rozhodnutí o tom, že s dodavatelem ZVS skutečně uzavře rámcovou dohodu. Tomuto jeho tvrzení však odporují všechny kroky, které zadavatel v této věci dosud učinil, resp. skutečnost, že z ničeho nevyplývá, že by učinil i kroky jiné, které by dokládaly jeho tvrzení o tom, že zvažuje i jiné alternativy vytýkaného postupu. Jak Úřad správně popsal v napadeném rozhodnutí, zadavatel dosud soustavně jednal pouze s dodavatelem ZVS, resp. s ním propojenými subjekty, z těchto jednání pro něj vyplynuly konkrétní úkoly (blíže srov. dokumenty s názvem „Zápisnica z rokovania medzi MO ČR a MO SR“ s identifikátory SEMOD-101/2025-30, SEMOD-101/2025-42, SEMOD-234/2025-4 a SEMOD-234/2025-8[2]), na těchto jednáních byla dojednána konkrétní ustanovení návrhu pracovní verze rámcové dohody, v níž již zadavatel vystupuje na straně kupujícího. Z tohoto pracovního návrhu rámcové dohody plyne též konkrétní představa jeho smluvních stran o způsobu jejího uzavření – blíže srov. druhý odstavec preambule rámcové dohody,[3] kde je uvedeno, že „rámcová zmluva je uzatvorená podľa § 1 odst. 2 písm. a) zákona o verejnom obstarávaní v súlade s čl. 346 odst. 1 písm. b) Zmluvy o fungovaní Európskej únie“.[4] Samotný návrh rámcové dohody se tedy dovolává ustanovení, které upravuje výluku z rozsahu působnosti slovenského zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek. To je samo o sobě významným důkazem o tom, jaký zadávací postup chtějí strany budoucí rámcové dohody k jejímu uzavření použít. V této souvislosti je nutné podotknout, že i kdyby pro zákonné uzavření rámcové dohody byly splněny podmínky slovenského právního řádu, musí zadavatel v případě přistoupení k takové smlouvě splňovat podmínky českého právního řádu, např. právě i podmínky aplikace případné výjimky dle zákona.
19. Zadavatel upozorňuje na předběžné tržní konzultace dle § 33 zákona. Obecně lze k tomu uvést, že tento institut zpravidla slouží k hlubšímu posouzení podmínek na trhu za účelem odpovídající specifikace zadávacích podmínek. Jestliže však zadavatel jedná výhradně s jednou osobou, resp. s ní propojenými osobami, sjednává s ní konkrétní znění smluvních podmínek a společně plánují další postup, přičemž si navzájem zadávají konkrétní úkoly, nelze o takovém postupu uvažovat jako o předběžných tržních konzultacích, nýbrž naopak jako o přípravě uzavření rámcové dohody právě s touto osobou. Tento postup zadavatele totiž postrádá právě aspekt zaměření se na pluralitu řešení dostupných na trhu, když bere v úvahu toliko řešení jednoho dodavatele.
20. Nutno podotknout, že pokud by zadávací podmínky (návrh rámcové dohody, který by teoreticky tvořil součást zadávacích podmínek) zadávacího řízení, které by v souladu s argumentací zadavatele mělo snad ještě připadat v úvahu, byly bez objektivního důvodu definovány pouze na základě informací získaných od této jediné osoby, nebylo by možno ani uvažovat o zákonně vymezených zadávacích podmínkách, neboť by mohly být takzvaně šity na míru pouze této osobě.
21. Jestliže zadavatel v bodu 33 rozkladu tvrdí, že je zásadní, zda jsou jednání vedena s cílem uzavřít smluvní vztah nebo naopak s cílem získat jasnou představu o jeho možné podobě a podmínkách za účelem následného interního rozhodnutí zadavatele o tom, jak bude konkrétní zakázka zadána, lze s ním souhlasit. Z dokladů předložených zadavatelem (zápisy z jednání a pracovní návrh rámcové dohody) však vyplývá, že zadavatel již interní rozhodnutí, o tom, jak bude munice pořízena, učinil, tzn. jeho vůle byla navenek projevena. Konkrétně pak tím, že je v pracovním návrhu rámcové dohody vytvořeném na základě jednání s konkrétním dodavatelem uveden coby kupující a tato rámcová dohoda má být uzavřena mimo režim zákona, což rovněž dokládá její text.
22. Na jeho argument, že „skutečnost, že jsou s případným dodavatelem vedena technická jednání, resp. jednání o možné podobě smluvního vztahu, ještě neznamená, že by byl zahájen postup směřující k zadání zakázky mimo zákon“,[5] lze odpovědět, že tato skutečnost zároveň automaticky neznamená, že tomu tak není. Opět lze zdůraznit okolnost, že zadavatel dosud ve věci pořízení munice jednal výhradně s dodavatelem ZVS, což jeho argumentaci vyvrací, a naopak podporuje závěry napadeného rozhodnutí. Zjevně totiž nejde o dodavatele případného, ale naopak o dodavatele, o kterého jedině má zadavatel zájem.
23. V tomto smyslu tedy vnitřní procesy utváření záměru, resp. vůle postupovat určitým způsobem nalezly již konkrétní a jednoznačný odraz v projevu navenek – vytvoření pracovního návrhu rámcové dohody, podle kterého zadavatel nehodlá k pořízení munice realizovat zadávací řízení. Právě o takovém projevu vůle hovoří Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 5. 8. 2019, č. j. 31 Af 11/2018-252, na který odkazuje Úřad v bodu 105 napadeného rozhodnutí. Postupy zadavatele v souvislosti s jednáním s dodavatelem ZVS a vytvořením pracovního návrhu rámcové dohody tedy představují úkony, které ve svém souhrnu tvoří postup směřující k přímému uzavření smlouvy mimo zadávací řízení. Výše uvedené postačuje k závěru, že podmínky pro to, aby Úřad mohl ve smyslu § 263 odst. 7 zákona návrhem napadený postup zadavateli zakázat, byly splněny.
24. K námitce zadavatele, že Úřad neprokázal, že by již bylo zahájeno zadávání šetřené veřejné zakázky (blíže srov. bod 28 rozkladu) lze poznamenat, že na základě shora uvedeného ustanovení zákona je Úřad oprávněn zakázat zadavateli pokračovat v postupu směřujícímu k zadání zakázky mimo režim zákona. Zadáním je ve smyslu § 2 odst. 1 zákona třeba rozumět až uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem. Zadavatel v prvé řadě neuvádí, co rozumí pojmem „zadávání“. Má-li zadavatel například na mysli, že nebylo prokázáno, že ze strany zadavatele k dodavateli ZVS doputoval projev vůle, jehož obsahem by byl návrh na uzavření smlouvy (nabídka ve smyslu § 1731 občanského zákoníku), pak je třeba konstatovat, že takto pokročilé stadium kontraktačního procesu pro účely § 263 odst. 7 zákona vyžadováno není. Kdyby tomu tak bylo, ztratilo by řízení o návrhu proti postupu směřujícímu k zadání zakázky mimo zadávací řízení smysl, protože by z důvodu krátkého časového prostoru (mezi nabídkou a jejím přijetím může uplynout doba i v řádu pouhých dní či hodin) jej ani nebylo možno provést a mnohdy by Úřad nestihl ani nařídit předběžné opatření. Účelem tohoto řízení je přitom to, aby v případě pochybností o zákonnosti postupu mimo zadávací řízení byl tento postup meritorně přezkoumán, nikoliv aby byl takový přezkum odložen až do případného řízení o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy. Tímto pohledem je třeba § 263 odst. 7 zákona také vykládat.
K podmínce č. 2 výjimky dle ust. § 29 odst. 1 písm. s) zákona
25. Úřad se dále správně zabýval otázkou, zda zadavatel pro svůj plánovaný postup pořídit munici mimo zadávací řízení nemůže využít některou z výjimek, které zákon poskytuje.[6] Podrobně se zabýval možností postupovat v souladu s výjimkou dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona, podle níž není zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o veřejnou zakázku,
1) jejímž předmětem je výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním, včetně přímo souvisejících služeb nebo stavebních prací, a
2) tento postup je nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, přičemž
3) tento postup nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.
26. Úřad v šetřeném případě shledal, že není naplněna podmínka č. 2, neboť nepřisvědčil názoru zadavatele, že by k naplnění této podmínky mělo postačovat, pokud by samotný předmět veřejné zakázky byl nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů ČR. Ze znění ustanovení § 29 odst. 1 písm. s) zákona totiž dle Úřadu jednoznačně vyplývá, že tato podmínka spočívá v tom, že k ochraně těchto zájmů musí být nezbytný postup zadavatele mimo zadávací řízení tedy, že „s ohledem na ochranu podstatných bezpečnostních zájmů České republiky nelze provést řádné zadávací řízení.“[7]
27. Zadavatel v rozkladu uvádí, že je přesvědčen o nesprávnosti tohoto výkladu ze strany Úřadu, jakož i tom, že splnil všechny podmínky této výjimky.
28. Na úvod je třeba říct, že zadavatel si svou argumentací v určitém smyslu protiřečí. Na jednu stranu tvrdí, že nijak nesměřuje k uzavření rámcové dohody s dodavatelem ZVS, resp. že dosud neučinil rozhodnutí o tom, jakým způsobem hodlá v souvislosti s pořízením munice postupovat, na druhou stranu se snaží Úřad přesvědčit o tom, že postupuje správně, pokud hodlá využít výjimky dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona.
29. S účelem pořízení munice, jak jej zadavatel v průběhu správního řízení popsal, resp. s nezbytností jejího pořízení Úřad ani jeho předseda nijak nepolemizují. Je nabíledni, že vojenská munice má sloužit ke zvýšení, zabezpečení a zajištění bojeschopnosti a připravenosti vojsk ČR pečujících o bezpečnost našeho státu, což je zajisté „podstatný bezpečnostní zájem“ ČR, jak vyžaduje druhá podmínka dotčené zákonné výjimky.
30. Spornou otázkou však je výklad toho, co zákon pokládá za nezbytné k ochraně tohoto podstatného bezpečnostního zájmu – zda samotné pořízení munice (jak tvrdí zadavatel), či neprovedení zadávacího řízení za účelem pořízení munice, tedy postup mimo zadávací řízení (jak tvrdí Úřad). Z prostého jazykového výkladu je zcela zřejmé, že se má jednat o postup, neboť předmětné ustanovení tento pojem dvakrát zmiňuje jakožto „tento postup“. Je však otázkou, jestli se postupem rozumí postup zadání zakázky mimo zadávací řízení anebo právě postup výroby vojenského materiálu nebo obchodu s ním. Jazykový výklad uvedeného ustanovení tedy jednoznačnou odpověď neposkytuje.
31. Vycházet je však možné z účelu uvedeného ustanovení zákona (teleologický výklad), který zohledňuje zvláštní povahu a důležitost určitých plnění z hlediska obrany a bezpečnosti státu, a kterým je tedy snaha umožnit zadavatelům zjednodušit postup při zadávání veřejných zakázek souvisejících s výrobou nebo obchodem s vojenským materiálem, nicméně pouze v přesně definovaných případech. Z toho plyne, že postupem se v předmětném ustanovení rozumí postup zadání zakázky mimo zadávací řízení, nikoliv postup výroby vojenského materiálu nebo obchodu s ním. Postup zadání zakázky mimo zadávací řízení je totiž právě tím nástrojem, který umožňuje zadavateli snížit svoji administrativní zátěž.
32. Výjimka dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona je projevem transpozice Směrnice č. 2009/81/ES ze dne 13. 7. 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti. Bod 16 preambule této směrnice stanoví, že zadávání zakázek, jež spadají do oblasti její působnosti, z ní může být zcela vyloučeno, pokud je to odůvodněno veřejnou bezpečností či je to nezbytné pro ochranu podstatných zájmů bezpečnosti členského státu. Může tomu tak být pouze v případě zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti, které vyžadují takové přísné požadavky na bezpečnost dodávek či které jsou natolik důvěrné nebo důležité pro svrchovanost členského státu, že ani zvláštní ustanovení této směrnice nedostačují k tomu, aby tyto podstatné zájmy členských států ochránila. Pakliže tedy zadavatel ani díky speciálním ustanovením upravujícím postup při zadávání těchto citlivých zakázek není schopen zajistit nezbytnou ochranu podstatných bezpečnostních zájmů státu, umožňuje mu dotčená směrnice (a výjimka dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona) postupovat zcela mimo jejich režim. Jak však současně stanoví bod 17 preambule této směrnice, „v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropských společenství je však třeba vykládat možnost využívat tyto výjimky tak, že jejich účinky nepřesáhnou rámec toho, co je nezbytně nutné pro ochranu oprávněných zájmů, které uvedené články umožňují chránit. Případy, kdy se tato směrnice neuplatní, tedy musí být přiměřené ve vztahu ke sledovaným cílům a co nejméně narušovat volný pohyb zboží a svobodu poskytování služeb“.
33. Bod 17 preambule dotčené směrnice uvádí, že „v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropských společenství je však třeba vykládat možnost využívat tyto výjimky tak, že jejich účinky nepřesáhnou rámec toho, co je nezbytně nutné pro ochranu oprávněných zájmů, které uvedené články umožňují chránit. Případy, kdy se tato směrnice neuplatní, tedy musí být přiměřené ve vztahu ke sledovaným cílům a co nejméně narušovat volný pohyb zboží a svobodu poskytování služeb“.
34. Obdobným způsobem ostatně pojala úpravu zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti i Směrnice 2014/24/EU ze dne 26. 2. 2014 o zadávání veřejných zakázek (blíže srov. její čl. 15).
35. Systematickým výkladem je současně třeba na § 29 odst. 1 písm. s) zákona nahlížet jako na výjimku ze zákonem jinak předvídaného postupu. Proto je vždy třeba vykládat je restriktivně, jak správně uvedl Úřad v bodu 126 napadeného rozhodnutí, a tedy nadbytečně nerozšiřovat jeho aplikaci i na situace, na které se nemá vztahovat. Přitakat výkladu zadavatele (tj. že podmínka nezbytnosti se vztahuje k pořízení vojenského materiálu, nikoliv k postupu mimo zadávací řízení) by znamenalo, že by dotčené ustanovení bylo vykládáno mírněji. Protože jde však o výjimku ze zákonné povinnosti vést zadávací řízení, nelze takový výklad připustit (výjimky je třeba vykládat naopak přísněji).
36. V tomto smyslu je tedy zřejmé, že úmyslem zákonodárce nemohlo být vztáhnout aplikaci této výjimky na pořízení jakéhokoli plnění, které tvoří výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním (včetně přímo souvisejících služeb nebo stavebních prací), a která by byla nezbytná k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, neboť tím by skutečně došlo k vyčlenění v podstatě veškerých „vojenských“ veřejných zakázek z působnosti zákona. Tímto absurdním rozšířením aplikace výjimky se ostatně dostatečně zabýval Úřad v bodu 130 napadeného rozhodnutí. Zadavatel tento bod napadeného rozhodnutí konkrétně rozporuje v bodu 20 svého rozkladu s tím, že souhlasí, že by se daná výjimka neměla aplikovat na veškerý vojenský materiál, ale pouze na ten, „jehož pořízení je nějakým způsobem předem specifikováno ve strategických dokumentech“. Tomuto názoru nelze přisvědčit. Skutečnost, že je určitý zájem státu vymezen ve strategickém dokumentu, neznamená, že lze související dodávky, služby nebo stavební práce automaticky nakupovat mimo režim zákona.
37. Výklad zadavatele nepodporují ani jeho odkazy na dřívější rozhodovací praxi Úřadu. Pokud jde o citaci z rozhodnutí ze dne 10. 1. 2020, č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-01052/2020/533/BŠp (dále jen „rozhodnutí S0105/2019“) o tom, že dle Úřadu má být zcela na uvážení zadavatele, zda předmětné výjimky v konkrétním případě využije (blíže srov. bod 22 rozkladu), je tomu skutečně tak. Každý zadavatel má právo postupovat podle výjimky (za předpokladu, že splňuje podmínky její aplikace) nebo zvolit pro zadání veřejné zakázky příslušný druh zadávacího řízení. Tento závěr rozhodnutí S0105/2019 se ostatně týká pouze povahy předmětu dotčené veřejné zakázky (tedy podmínky č. 1), nikoli naplnění podmínky č. 2 výjimky dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona.[8]
38. Pro nyní šetřenou věc jsou každopádně zásadní jiné závěry tohoto rozhodnutí, konkrétně ty, které se týkají nezbytnosti postupu k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky (blíže srov. nadpis části rozhodnutí S0105/2019 od bodu 253 a násl.), kdy Úřad hned v první větě bodu 253 rozhodnutí ÚOHS-S0105/2019 uvádí, že „další podmínkou pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. s) zákona je, aby zadání veřejné zakázky mimo režim zákona bylo nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky“ (zvýraznění doplněno). Nikoli tedy, aby předmět veřejné zakázky byl nezbytný k ochraně těchto zájmů, jak se domnívá zadavatel.
39. Obdobně lze souhlasit s rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 13. 8. 2019 č. j. ÚOHS-R0099/2019/VZ-22356/2019/323/JKt, jehož závěr o tom, že „přezkum Úřadu se přitom v takovém případě omezí pouze na kontrolu souladnosti zadavatelem vyjádřených důvodů existence podstatných bezpečnostních zájmů s těmito materiály“[9] se vztahuje výlučně k tvrzení předsedy Úřadu o tom, že „nemůže v žádném případě zkoumat z materiálního hlediska vládou vytyčené bezpečnostní zájmy a jejich ‚podstatnost‘ pro stát a jeho bezpečnost. Je totiž výsostním právem vlády stanovit konkrétní zájmy, které jsou pro bezpečnostní zájmy státu podstatné, a reálná důležitost těchto zájmů v žádném případě nemůže být předmětem přezkumu ze strany Úřadu.“[10]
40. Zadavatel se ve svém rozkladu soustředil na zdůraznění své verze výkladu výjimky dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona. Ve shodě s napadeným rozhodnutím, jakož i s rozhodnutím S0105/2019 bylo shora odůvodněno, proč tomuto výkladu nelze přisvědčit. Ve svém rozkladu zadavatel dále neuvedl žádné důvody, pro které se domnívá, že by mohly být naplněny podmínky této výjimky dle výkladu, který zastává Úřad, tedy proč by právě postup uzavření rámcové dohody s dodavatelem ZVS mimo režim zákona měl být nezbytný k ochraně podstatných zájmů ČR. Jak požaduje Evropská komise v čl. 5 Interpretačního sdělení o uplatňování článku 296 Smlouvy s ohledem na zadávání zakázek v oblasti obrany č. KOM(2006) 779 ze dne 7. 12. 2006,[11] veřejní zadavatelé musí v případě veřejných zakázek týkajících se podstatných zájmů bezpečnosti členských států vždy zvážit, o který z podstatných zájmů bezpečnosti se jedná, jak spolu souvisí tento zájem bezpečnosti a konkrétní rozhodnutí o zadání zakázky a dále, „proč je neuplatňování směrnice o zadávání veřejných zakázek v tomto konkrétním případě nezbytné k ochraně podstatného zájmu bezpečnosti.“ (zvýraznění doplněno). Zadavatel tedy nemá činit svou úvahu o volbě správného postupu pouze v intencích „existuje podstatný bezpečnostní zájem – předmět veřejné zakázky s ním souvisí“, nýbrž musí jednoznačně tvrdit i dokázat, že ochrana takového podstatného bezpečnostního zájmu nemůže být zaručena jinak než postupem mimo zadávací řízení. Skutečnost, že případná realizace šetřené veřejné zakázky postupem dle § 29 odst. 1 písm. s) zákona by byla v souladu se strategickými dokumenty týkajícími se obranných a bezpečnostních zájmů ČR, jak tvrdí zadavatel v bodu 18 svého rozkladu, neznamená, že se současně jedná o nezbytný postup k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů ČR, jak požaduje zákon.
Shrnutí
41. V šetřeném případě Úřad správně rozhodl o uložení nápravného opatření, kterým zadavateli zakázal pokračovat v postupu směřujícím k uzavření rámcové dohody s dodavatelem ZVS, neboť zadavatel projevil navenek svou vůli uzavřít tuto dohodu mimo zadávací řízení, aniž by pro takový postup byly splněny zákonné výjimky. Lze poznamenat, že v souladu s postojem zadavatele zastávaným v průběhu správního řízení o tom, že dosud pouze zvažuje, jakým způsobem k pořízení munice přistoupí, mu toto nápravné opatření nemůže být nijak na škodu.
42. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakým způsobem se Úřad vypořádal s tvrzeními a argumenty obou účastníků řízení, jakými úvahami byl veden při posuzování skutkového stavu a jak rozhodl o sporných otázkách. Jeho závěry jsou srozumitelné a dostatečně odůvodněné. Napadené rozhodnutí tedy nelze považovat za nepřezkoumatelné, jak tvrdí zadavatel ve svém rozkladu.
43. Současně nebylo shledáno, že by se Úřad dopustil porušení zásady legitimního očekávání, neboť závěry napadeného rozhodnutí jsou v souladu s předchozí rozhodovací praxí, na kterou zadavatel odkazoval.
VI. Závěr
44. V šetřeném případě nebyly shledány důvody pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí. Z tohoto důvodu bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a rozklad navrhovatele byl zamítnut.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6
2. JUDr. Marek Bilej, advokát, Na strži 2102/61a, 140 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] K povaze dodavatele ZVS blíže srov. bod 111 napadeného rozhodnutí.
[2] Tyto zápisy Úřadu poskytl zadavatel v rámci svého vyjádření ze dne 4. 8. 2025, blíže srov. druhou přílohu položky č. 22 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0468/2025/VZ.
[3] Jedná se o první přílohu položky č. 22 správního spisu.
[4] Ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 343/2015 Z. z., o verejnom obstarávaní a o zmene a doplnení niketorých zákonov uvádí, že „Tento zákon sa nevzťahuje na zákazku, súťaž návrhov alebo koncesiu, pri ktorej plnení sa musia použiť osobitné bezpečnostné opatrenia alebo pri ktorej je nevyhnutná ochrana základných bezpečnostných záujmov Slovenskej republiky v súlade so Zmluvou o fungovaní Európskej únie, ak ochranu týchto bezpečnostných záujmov Slovenskej republiky nie je možné zabezpečiť menej rušivými opatreniami.“
[5] Blíže srov. bod 31 rozkladu.
[6] V bodu 119 napadeného rozhodnutí se Úřad zabýval rovněž možností využít pro pořízení munice centralizované zadávání dle § 9 zákona, nicméně zadavatel ve svém rozkladu proti tomuto posouzení nijak nebrojí.
[7] Blíže srov. bod 129 napadeného rozhodnutí.
[8] Blíže srov. bod 245 rozhodnutí ÚOHS-S0105/2019 spadající pod oddíl „K povaze předmětu veřejné zakázky“ (od bodu 193 dotčeného rozhodnutí).
[9] Blíže srov. bod 23 rozkladu a bod 52 rozhodnutí ÚOHS-R0099/20219.
[10] Blíže srov. bod 51 rozhodnutí ÚOHS-R0099/2019.
[11] Na toto sdělení Evropské komise odkazuje zadavatel na straně 8 svého vyjádření k návrhu, blíže srov. položku č. 8 správního spisu.