číslo jednací: 48780/2025/162
spisová značka: R0150/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Smlouva o provozování systému sdílených jízdních kol |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 17. 12. 2025 |
| Související rozhodnutí | 38914/2025/500 48780/2025/162 |
| Dokumenty |  2025_R0150.pdf 309 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0150/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-48780/2025/162 |
|
Brno 15. 12. 2025 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 30. 10. 2025 zadavateli, kterými jsou
- město Žďár nad Sázavou, IČO 00295841, se sídlem Žižkova 227/1, 591 01 Žďár nad Sázavou, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 16. 4. 2025 společností Urban legal, advokátní kancelář s.r.o., IČO 17983835, se sídlem Slovákova 279/11, 602 00 Brno a
- obec Polnička, IČO 00840670, se sídlem Polnička 225, 591 02 Polnička, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 14. 5. 2025 společností Urban legal, advokátní kancelář s.r.o., IČO 17983835, se sídlem Slovákova 279/11, 602 00 Brno,
kteří dne 10. 12. 2024 uzavřeli smlouvu o společném zadávání,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-38914/2025/500 ze dne 9. 10. 2025, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0278/2025/VZ ve věci návrhu navrhovatele
- Freebike s.r.o., IČO 27143503, se sídlem Křižíkova 237/36a, 186 00 Praha 8, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 10. 2. 2025 JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 08810, KMVS, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 27864898, se sídlem Hellichova 458/1, 118 00 Praha,
na uložení zákazu plnění smlouvy s názvem „Smlouva o provozování systému sdílených jízdních kol“ uzavřené dne 24. 2. 2025 na veřejnou zakázku s názvem „Sdílená jízdní kola 2025 - 2027“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 11. 12. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 12. 2024 pod ev. č. Z2024-062517 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 12. 2024 pod ev. č. 760407-2024 mezi zadavateli a vybraným dodavatelem
- REKOLA Bikesharing s.r.o., IČO 04893875, se sídlem Křenová 89/19, Trnitá, 602 00 Brno,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0278/2025/VZ, č. j. ÚOHS-38914/2025/500 ze dne 9. 10. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Postup zadavatelů při zadávání veřejné zakázky a postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatelé poté, co dne 10. 12. 2024 uzavřeli smlouvu o společném zadávání, [1] zahájili dne 11. 12. 2024 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem společného zadání veřejné zakázky s názvem „Sdílená jízdní kola 2025 - 2027“; oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 12. 2024 pod ev. č. Z2024-062517 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 12. 2024 pod ev. č. 760407-2024 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).
2. V čl. 7.1 zadávací dokumentace zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek do 15. 1. 2025 do 10:00 hod a v čl. 7.3 zadávací dokumentace upozornil, že „[n]abídky se podávají v českém jazyce, v elektronické podobě a prostřednictvím E-ZAK“.
3. Dne 14. 1. 2025 v 16:33 hod. byla zadavateli prostřednictvím elektronického nástroje E-ZAK doručena nabídka navrhovatele. Téhož dne v 17:00 hod. byla nabídka navrhovatele dodána rovněž do datové schránky zadavatele, přičemž dne 15. 1. 2025 v 7:07 hod. se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba za zadavatele.
4. Z protokolu o otevírání nabídek ze dne 15. 1. 2025 vyplývá, že zadavatel dospěl k závěru, že nabídka navrhovatele nebyla doručena v zadávací dokumentaci stanoveným způsobem, když byla doručena jak prostřednictvím el. nástroje, tak prostřednictvím datové schránky. Proto zadavatel s odkazem na § 28 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“)nepovažoval tuto nabídku za podanou a v průběhu zadávacího řízení k ní nepřihlížel.
5. Dne 11. 2. 2025 zaslal navrhovatel zadavateli dotaz k průběhu zadávacího řízení, přičemž zadavatel odpověděl navrhovateli přípisem ze dne 21. 2. 2025, ve kterém sdělil, že k nabídce navrhovatele nepřihlížel, pročež se navrhovatel podle jeho názoru ani nestal účastníkem zadávacího řízení ve smyslu § 47 zákona a nevznikla mu s tím spojená práva, tedy ani právo být informován o průběhu zadávacího řízení.
6. Dne 24. 2. 2025 byla mezi zadavateli a vybraným dodavatelem uzavřena „Smlouva o provozování systému sdílených jízdních kol“ na veřejnou zakázku (dále jen „smlouva“).
7. Dne 4. 3. 2025 podal navrhovatel námitky z téhož dne (dále jen „námitky“) proti postupu zadavatele spočívajícímu v nepřihlížení k jeho nabídce. Rozhodnutím o námitkách ze dne 21. 3. 2023 zadavatel námitky navrhovatele odmítl dle § 245 odst. 3 písm. a) zákona, neboť dle jeho názoru nebyly podány osobou k tomu oprávněnou. Dle zadavatele totiž navrhovatel nepodal nabídku v souladu se zadávací dokumentací, a nestal se tak účastníkem zadávacího řízení, pročež mu nevznikla práva s tím spojená, a to ani právo na podání námitek proti úkonům zadavatele v zadávacím řízení.
8. Dne 10. 4. 2025 obdržel Úřad od navrhovatele návrh na zákaz plnění smlouvy z téhož dne (dále jen „návrh“), v němž navrhovatel vyjádřil své přesvědčení o tom, že zadavatel porušil povinnost stanovenou v § 246 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona, když uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku ještě před uplynutím lhůty pro podání námitek proti vyloučení účastníka zadávacího řízení.
9. Dne 3. 6. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0278/2025/VZ, č. j. ÚOHS-20416/2025/500 (dále jen „první rozhodnutí I. stupně“), kterým návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. V odůvodnění prvního rozhodnutí I. stupně Úřad uvedl, že pokud byla nabídka navrhovatele ve lhůtě pro podání nabídek nejprve podána prostřednictvím el. nástroje a následně ještě zaslána prostřednictvím datové schránky, nelze považovat takový způsob podání nabídky – jako celek – za souladný se zákonem ani se zadávací dokumentací. Na tyto dva úkony „podání nabídky“ totiž dle Úřadu nebylo možno nahlížet samostatně, neboť se stále jednalo o stejnou nabídku zaslanou zadavateli dvěma způsoby, tedy v rozporu s požadavkem k zaslání nabídek pouze prostřednictvím elektronického nástroje E-ZAK specifikovaným v zadávací dokumentaci. Úřad tedy uzavřel, že v projednávaném případě navrhovatel podal nabídku v rozporu s pravidly stanovenými v zadávací dokumentaci, přičemž k takové nabídce se s ohledem na § 28 odst. 2 zákona nepřihlíží a od zadavatele není ve vztahu k takové nabídce zákonem požadován žádný úkon. Navrhovatel se tak nestal účastníkem zadávacího řízení ve smyslu § 47 zákona a nevznikla mu s tím spojená práva. Odpověď zadavatele ze dne 21. 2. 2025, ve které navrhovateli sdělil, že k jeho nabídce nepřihlížel, nebylo lze dle Úřadu ani materiálně považovat za rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, neboť navrhovatel se vůbec nestal jeho účastníkem. V souvislosti s touto odpovědí tedy zadavatel nebyl vázán tzv. blokační lhůtou dle § 246 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona, ve které by nesměl uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku.
10. Navrhovatel napadl první rozhodnutí I. stupně rozkladem, na jehož základě předseda Úřadu vydal dne 8. 8. 2025 rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0076/2025/VZ, č. j. ÚOHS-29110/2025/162 (dále jen „první rozhodnutí o rozkladu“), kterým první rozhodnutí I. stupně zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání. Předseda Úřadu totiž shledal, že napadené rozhodnutí na šetřený případ nahlíželo v rozporu se zákonem a správním řádem. Podle předsedy Úřadu v případě podání nabídky dne 14. 1. 2025 v 16:33 hodin do elektronického nástroje E-ZAK navrhovatel podal svou nabídku do zadávacího řízení řádně a včas a v souladu s § 47 odst. 1 písm. b) zákona se v tuto chvíli stal účastníkem zadávacího řízení, a s jako takovým s ním měl zadavatel nakládat. K jeho podání ze dne 14. 1. 2025 v 17:00 hodin do datové schránky zadavatele neměl zadavatel v souladu s § 28 odst. 2 zákona přihlížet.
II. Napadené rozhodnutí
11. Úřad tedy ve věci rozhodl znovu, a to rozhodnutím č. j. ÚOHS-38914/2025/VZ ze dne 9. 10. 2025, jehož výrokem I zadavateli uložil zákaz plnění smlouvy, neboť byla uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst. 1 písm. b) zákona přes zákaz jejího uzavření stanovený v § 246 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona před uplynutím lhůty pro podání námitek proti výběru dodavatele.
12. Prostřednictvím výroku II napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.
13. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že v šetřeném případě došlo nejprve k doručení nabídky navrhovatele ve lhůtě a způsobem, který stanovila zadávací dokumentace. Následně byla totožná nabídka navrhovatele dodána i do datové schránky zadavatele, přičemž tento postup navrhovatele byl jednoznačně v rozporu se zadávací dokumentací a rovněž v rozporu se zákonem. Toto druhé podání naplnilo hypotézu § 28 odst. 2 zákona, a tudíž se k němu vůbec nepřihlíží. Vady tohoto podání však podle Úřadu nelze vztáhnout i na jinak řádně učiněné první podání nabídky. Proto je nutné trvat na tom, že v okamžiku, kdy navrhovatel podal řádně v souladu se zákonem nabídku prostřednictvím elektronického nástroje, stal se dle § 47 odst. 1 písm. b) účastníkem šetřeného zadávacího řízení a vznikla mu s tím spojená práva dle zákona. V projednávaném případě tak je pro zadávací řízení relevantní pouze nabídka podaná v souladu se zadávací dokumentací a veškeré úkony zadavatele (jako např. posouzení, hodnocení, vyloučení či výběr) se mají vztahovat právě k této řádně a včas doručené nabídce.
14. Postup zadavatele, kdy tento s navrhovatelem jako s účastníkem zadávacího řízení vůbec nejednal, ačkoliv měl, je tedy dle Úřadu nutné považovat za rozporný se zákonem. V šetřeném případě zadavatel neoznámením výběru dodavatele znemožnil navrhovateli využít jeho práva na ochranu před eventuálním nesprávným postupem zadavatele, a proto zadavatel nebyl s ohledem na § 246 odst. 1 písm. a) bod 2 zákona oprávněn uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku.
III. Rozklad zadavatele
15. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 15. 10. 2025. Rozklad, který Úřad obdržel dne 30. 10. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
16. Zadavatel v rozkladu uvádí, že napadené rozhodnutí pokládá za nezákonné z důvodu nesprávné aplikace § 28 odst. 2 zákona a chybného výkladu zásady transparentnosti a jejího dopadu na zadávací řízení. Současně zadavatel namítá, že se argumentace napadeného rozhodnutí i prvního rozhodnutí o rozkladu nedůvodně odchyluje od předchozí rozhodovací praxe Úřadu a zároveň se tato rozhodnutí plně nevypořádala s jeho argumentací.
Závěr rozkladu
17. Závěrem svého rozkladu zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
IV. Vyjádření navrhovatele k rozkladu
18. Navrhovatel se k rozkladu zadavatele vyjádřil prostřednictvím přípisu ze dne 7. 11. 2025. Uvedl, že se plně ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a trvá na tom, že jeho nabídka byla řádně podána prostřednictvím E-ZAK, a tudíž se stal účastníkem řízení ve smyslu § 47 odst. 1 písm. b) zákona. K duplicitnímu podání nabídky datovou schránkou neměl zadavatel přihlížet. Pokud zadavatel skutečně shledal riziko v narušení transparentnosti zadávacího řízení, měl zvážit zrušení celého zadávacího řízení, nikoliv selektivně ignorovat nejvýhodnější nabídku. Závěrem svého vyjádření navrhovatel předsedovi Úřadu navrhuje, aby rozklad zadavatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
V. Řízení o rozkladu
19. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
20. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat závěr, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
VI. K námitkám rozkladu
21. Zadavatel je ve shodě s navrhovatelem a Úřadem přesvědčen, že do zadávacího řízení byla podána jedna nabídka navrhovatele dvěma způsoby – poprvé řádně a včas prostřednictvím elektronického nástroje a následně v rozporu se zadávacími podmínkami i zákonem do datové schránky zadavatele. Dle názoru zadavatele nelze odhlédnout od skutečnosti, že navrhovatel hodlal podat jednu nabídku (učinit jedno právní jednání), na její podání dvěma způsoby proto nelze pohlížet jako na dva oddělené úkony. Úřad proto dle zadavatele nesrozumitelně na straně jedné nahlíží na podání učiněná navrhovatelem jako na jednu nabídku v materiálním smyslu, na straně druhé vztahuje následky plynoucí z § 28 odst. 2 zákona jen na jedno z učiněných podání. Konstrukce Úřadu, že postačí, pokud alespoň jedno z těchto podání formálně splní podmínky zákona a zadávací dokumentace, a bude podáno včas prostřednictvím předepsaného elektronického nástroje, nemá dle zadavatele právní oporu.
22. Na jednání rozkladové komise zazněl naopak názor, že při podání více nabídek o stejném obsahu nemá právní oporu stanovisko Úřadu, že jde toliko o jednu nabídku v materiálním smyslu učiněnou vícero podáními, ale je naopak přiléhavější názor, že jde o dvě samostatné nabídky, z nichž každá se dle relevantních ustanovení zákona (např. právě § 28 odst. 2) posuzuje samostatně a sama je případně způsobilá vyvolat právní účinky. Každé podání nabídky totiž představuje samostatný projev vůle, tedy právní jednání. V takovém případě by nebyly účelné úvahy na téma, zda se má § 28 odst. 2 vztahovat toliko na podání učiněné nikoliv řádně, anebo na podání všechna. Pojítko v podobě úmyslu podat jednu a tutéž nabídku, které mezi podáními lze spatřovat, totiž nestačí k tomu, aby bylo možno na učiněná podání nahlížet jako na jedno právní jednání, jednu nabídku v materiálním smyslu.
23. K výše uvedeným námitkám zadavatele i stanovisku rozkladové komise stran právní kvalifikace učiněných podání je třeba uvést následující.
24. Zaprvé, pokud jde o povahu podání nabídky jakožto právního jednání, je pro šetřený případ irelevantní, zda podání nabídky řádným způsobem a podání nabídky do datové schránky zadavatele představuje jedno právní jednání, či dvě. V obou případech je totiž výsledkem totožná situace – navrhovatel se díky řádně učiněnému podání nabídky (ať už jde o jedno z vícera podání téže nabídky nebo nabídku samostatnou) stal v souladu s § 47 odst. 1 písm. b) zákona automaticky účastníkem zadávacího řízení. Ke druhému podání (resp. ke druhé nabídce učiněné v rozporu s požadavky zadávací dokumentace), které naplňuje hypotézu § 28 odst. 2 zákona, neměl zadavatel v souladu s tímto ustanovením vůbec přihlížet. Diskuse na téma, zda šlo o jednu nabídku v materiálním smyslu, či o dvě nabídky samostatné, nemá pro zdejší případ praktický význam, a je tak zajímavá pouze teoreticky.
25. Zadruhé, otázku, zda lze aplikovat právní následek nepřihlížení dle § 28 odst. 2 zákona na obě podání v případě, že jedno je řádné a druhé nikoliv, je třeba zodpovědět jednoznačně tak, že nikoliv. Toto bylo velmi důkladně odůvodněno v prvním rozhodnutí o rozkladu, a to v jeho bodech 42 až 47. Na tyto pasáže je možno odkázat, neboť argumentace nyní podaného rozkladu v tomto ohledu nepřináší nic nového. Přístup zadavatele, který „pro jistotu“ nebral ohled na žádnou nabídku (podání) navrhovatele, představuje formalismus v rozporu se zásadou přiměřenosti. Jak bylo uvedeno v prvním rozhodnutí o rozkladu, smyslem § 28 odst. 2 zákona je zachování transparentnosti zadávacího řízení, motivace dodavatelů dodržet podmínky podání nabídky a snížení administrativní zátěže zadavatele v souvislosti nabídkou podanou nikoli řádně a včas.[2] K naplnění tohoto účelu dotčeného ustanovení zákona pak postačuje, pokud zadavatel nepřihlédne pouze k nabídce, resp. podání naplňujícímu hypotézu § 28 odst. 2 zákona, a nikoli k podání učiněnému řádně a včas.
26. S názorem zadavatele, že datové schránky nezaručují potřebné funkcionality elektronického nástroje, se lze plně ztotožnit. Jak již bylo opakovaně uvedeno shora a též v napadeném rozhodnutí a prvním rozhodnutí o rozkladu, zadavatel neměl k podání nabídky skrze datovou schránku vůbec přihlížet. Tyto účinky však nelze vztáhnout na podání řádné.
27. Jestliže zadavatel na podporu své argumentace odkazuje na dřívější rozhodnutí Úřadu ze dne 26. 7. 2018, č. j. ÚOHS-S0155/2018/VZ-21992/2018/511/MCh (dále jen „rozhodnutí ÚOHS-S0155/2018/VZ“), není tento odkaz přiléhavý, neboť závěry uvedeného rozhodnutí se vztahují toliko na situaci, kdy se zadavatel seznámil s obsahem nabídky podané jediným způsobem – nikoli řádně. Část napadeného rozhodnutí, která se týká nabídky navrhovatele podané do datové schránky zadavatele, je sice plně v souladu se závěry rozhodnutí ÚOHS-S0155/2018/VZ (neboť v obou případech Úřad uzavřel, že zadavatel neměl k takovému podání vůbec přihlížet), odkazované rozhodnutí však neobsahuje žádné závěry týkající se situace, v jaké se ocitl zadavatel, tedy dvojího podání stejné nabídky. Pro šetřenou věc je tedy dřívější rozhodnutí Úřadu ÚOHS-S0155/2018/VZ irelevantní. Mimo to, rozhodnutí rovněž neprošlo řízením o rozkladu, pro předsedu Úřadu jako odvolací orgán by tedy stejně nebylo nijak závazné.
28. V této souvislosti lze akcentovat závěry prvního rozhodnutí o rozkladu o tom, že jakékoli seznámení se zadavatele s obsahem nabídek před uplynutím lhůty pro jejich podání automaticky nezpůsobuje porušení zásady transparentnosti v takové intenzitě, kdy by jediným řešením bylo zrušení zadávacího řízení.[3] Související závěry rozhodnutí ÚOHS-S0155/2018/VZ se každopádně opět týkají pouze jediného – nikoli řádného – podání nabídky. Úřad v bodu 82 rozhodnutí ÚOHS-S0155/2018/VZ uvedl, že „[ú]daje z této nabídky tak byly zadavateli přístupné před okamžikem otevírání nabídek, což by při jejím zahrnutí mezi nabídky řádně podané do zadávacího řízení jednoznačně vedlo k poručení zásady transparentnosti zakotvené v § 6 odst. 1 zákona, neboť by nebylo možno zaručit, že s touto nabídkou nebylo manipulováno či že údaje v ní uvedené nemohly být zneužity.“ Pro posouzení šetřené věci je však zásadní skutková odlišnost spočívající v tom, že v nynějším případě vadnému podání nabídky předcházelo její podání řádné (elektronickým nástrojem), s jehož obsahem se zadavatel před skončením lhůty pro podání nabídek neseznámil.
29. Současně je třeba mít na zřeteli, že „[r]iziko vyzrazení informací uvedených v nabídce podané datovou schránkou, totiž panovalo pouze ohledně informací uvedených v nabídce podané datovou schránkou, která je zadavateli přístupná. Před uplynutím lhůty pro podání nabídek, kdy jedině bylo možno informace z nabídky podané datovou schránkou zneužít, zadavatel ještě nemohl vědět o tom, že je nabídka zaslaná elektronickým nástrojem fakticky stejná“.[4] Zadavatel tvrdí, že účelem § 28 odst. 2 zákona je nepřipustit do procesu posuzování nabídek takovou nabídku, se kterou se zadavatel může seznámit dřív, než uplyne lhůta pro podání nabídek, anebo, která byla podána až poté, co se mohl seznámit s jinými nabídkami (tj. po uplynutí lhůty pro podání nabídek). S tím se lze plně ztotožnit, neboť v obou případech je narušena transparentnost zadávacího řízení. Jak je však uvedeno shora, zadavatel v okamžiku rozhodování o tom, jak naloží s nabídkou podanou do jeho datové schránky, nemohl s jistotou uzavřít, že druhá, řádně podaná nabídka navrhovatele je totožná (a to i kdyby to navrhovatel tvrdil). Takový závěr totiž vyžaduje přezkoumání obou nabídek, což před otevřením druhé (řádně podané) nabídky není možné.
30. Distinkce různých příčin otevření nabídky před uplynutím lhůty pro podání nabídek není excesivní nepřípustnou relativizací obecné platnosti § 108 odst. 2 zákona, jakou zadavatel Úřadu vyčítá ve svém rozkladu (bod 2.10). Ačkoli zadávací řízení představuje formalizovaný proces svázaný řadou kogentních ustanovení zákona, nelze k němu přistupovat pouze striktně formalisticky. Bylo by nepřípustně nepřiměřené vyčítat zadavateli předčasné otevření nabídky, kterému nemohl zabránit a současně vztahovat účinky ustanovení § 28 odst. 2 zákona na situace, ve kterých taková aplikace zákonného ustanovení nesměřuje k zachování základních zásad zadávání veřejných zakázek ani smyslu zachovat co nejširší hospodářskou soutěž tam, kde je to možné. Z tohoto důvodu nelze přisvědčit ani rozkladové námitce uvedené v bodu 2.22 rozkladu zadavatele. Zadavatel se sice v šetřeném případě „seznámil s údaji v nabídce vinou dodavatele“, nicméně jednalo se o údaje, ke kterým neměl v souladu s § 28 odst. 2 zákona vůbec přihlížet. Nemohlo tedy dojít k „připuštění nabídky do zadávacího řízení s nenapravitelnými důsledky pro transparentnost zadávacího řízení“, jak se obává zadavatel v bodu 2.22 svého rozkladu.
31. Ona náprava spočívá právě v tom, že se k údajům, se kterými se zadavatel takto mohl seznámit, nepřihlíží. Se zadavatelem lze plně souhlasit, že důsledek v podobě zrušení zadávacího řízení v případě pochybení čistě na straně dodavatele by byl pro zadavatele nepřiměřeně přísný (blíže srov. bod 2.22 rozkladu). Právě z tohoto důvodu je potřeba rozlišovat důvod, z jakého došlo k otevření nabídky před uplynutím lhůty pro podání nabídek, a právě z toho důvodu obsahuje zákon své ustanovení § 28 odst. 2, které zadavateli umožňuje jednoduše k nabídce podané v rozporu se zadávací dokumentací nepřihlížet. Stojí-li důvody, pro které se zadavatel s obsahem nabídky seznámil dříve, než mu to zákon umožňoval, výhradně na straně dodavatele, nemusí se zadavatel zrušení zadávacího řízení obávat.
32. Zadavatel se dále domnívá, že Úřad rezignoval na jiné způsoby výkladu zákona, např. výklad historický. V této souvislosti poukazuje na dříve účinný zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon č. 199/1994 Sb.“), podle jehož § 27 zadavatel „nepřijme nabídky doručené nezapečetěné, poškozené tak, že je možno obsah obálky vyjmout (…). Otevře-li zadavatel obálku s nabídkou v důsledku jejího nesprávného označení, nesmí tuto nabídku zadavatel zahrnout do soutěže a musí ji vrátit příslušnému uchazeči“. Historický výklad právní normy, který se používá k tomu, aby se objasnil její smysl a účel na základě okolností jejího vzniku, není v tomto případě vhodnou cestou k nalezení řešení sporné otázky. Zákon č. 199/1994 Sb. upravoval zcela jiný systém zadávání veřejných zakázek než současná právní úprava a otázku dvojího podání nabídky – např. elektronicky a fyzicky – nijak neřešil, neboť vůbec nepočítal s možností podávat nabídky elektronickou cestou. Tento dnes již překonaný zákon a jeho výklad tedy nemůže poskytnout řešení problému, který v době jeho účinnosti neexistoval, neboť historický výklad nastíněný zadavatelem pomíjí evoluci v postupech elektronizace zadávání veřejných zakázek.
33. V další části rozkladu se zadavatel věnuje transparentnosti zadávacího řízení a polemizuje se závěry napadeného rozhodnutí učiněnými v této souvislosti. S východisky dotčené zásady, která zadavatel v rozkladu shrnuje, lze jednoznačně souhlasit. Aplikace této zásady formalistickým způsobem s automatickým závěrem o tom, že jakékoli podezření na její narušení představuje neodstranitelnou vadu zadávacího postupu, by však byla v rozporu se zásadou proporcionality. Zjištění, zda v daném případě došlo k porušení této zásady, se musí odvíjet od hodnocení všech okolností konkrétního případu. Úřad se touto otázkou správně zabýval v bodu 103 napadeného rozhodnutí, přičemž uzavřel, že v šetřeném případě ke skutečnosti, že se zadavatel mohl před skončením lhůty pro podání nabídek seznámit s obsahem vadně podané nabídky (ke které ovšem v souladu s § 28 odst. 2 zákona neměl nadále jakkoli přihlížet), nepřibyly žádné další skutečnosti, resp. indicie, které by svědčily o tom, že by zadavatel v důsledku této okolnosti postupoval netransparentně či nezákonně.
34. Dále zadavatel Úřadu vytýká, že se nevypořádal se situací, kdy by v řešeném případě po otevření nabídky doručené datovou schránkou došlo k doručení nabídky dalšího účastníka, jehož nabídková cena by byla nižší. Úřad se takovou situací v napadeném rozhodnutí nemusel zabývat, neboť nenastala. Úřad nemůže předjímat, co by měl zadavatel v takové hypotetické situaci dělat, neboť by musel dokreslovat i všechny ostatní skutkové okolnosti a vytvářet množství teoreticky možných scénářů takových situací a dovozovat tak závěry, které by účastníky řízení, jakož i veřejnost spíše mátly, nicméně k objasnění sporné otázky by nijak nepřispěly. Lze maximálně podotknout, že taková okolnost by mohla představovat jednu z indicií, které by měly být zváženy při posouzení skutečného narušení zásady transparentnosti, nicméně v šetřené věci taková okolnost nenastala, a nemůže proto vstoupit do úvah vedených v tomto rozhodnutí o rozkladu.
35. Skutečnost, že zadavatel až do otevření nabídky podané prostřednictvím elektronického nástroje nevěděl, že údaje obsažené v tomto podání jsou stejné, jako v nabídce podané prostřednictvím datové schránky naopak (oproti rozkladové námitce zadavatele uvedené v bodu 2.21 jeho rozkladu) svědčí spíše ve prospěch napadeného rozhodnutí. Ve chvíli, kdy zadavatel teoreticky usilující o zneužití údajů z nabídky, s níž se mohl seznámit před uplynutím lhůty pro podání nabídek, nemůže s jistotou vědět, že tyto údaje jsou totožné jako v řádně podané nabídce (které budou následně předmětem hodnocení), nemůže je ani účinně využít.
36. Pokud se zadavatel obává, že by „musel prokázat, že údaje z nabídky nezneužil, což by bylo v rozporu mimo jiné s negativní důkazní teorií“, lze jej odkázat na bod 33 prvního rozhodnutí o rozkladu, kde je uvedeno, že indicie ohledně vyzrazení informací z nabídky, která byla zadavateli nedopatřením jednání dodavatele zpřístupněna, by „musel ten, kdo by usiloval o zrušení zadávacího řízení pro netransparentnost, tvrdit a prokázat“. Zadavatel se tedy obává zbytečně.
37. Výklad, který zastává první rozhodnutí o rozkladu a napadené rozhodnutí, neznamená aprobaci „podávání nabídek jakýmkoliv způsobem na zkoušku“ či s jiným úmyslem manipulovat se zadávacím řízením. Dodavatelé si musí být vědomi, že v souladu s § 28 odst. 2 zákona nebude zadavatel k jejich nabídkám „podaným jakýmkoli způsobem“ odlišným od toho, který stanoví zadávací dokumentace, vůbec přihlížet. Tento postup by jim tedy nebyl nijak ku prospěchu. Vzhledem k tomu, že zadavatel nespecifikuje, jak konkrétně by tímto způsobem mělo docházet ke korupčnímu jednání, lze jen v obecnosti poznamenat, že se s uvedenou rozkladovou námitkou (bod 2.23 rozkladu) nelze ztotožnit.
38. Na závěr lze shrnout, že i přesto, že navrhovatel podal do zadávacího řízení jednu nabídku dvěma způsoby, čímž umožnil zadavateli seznámit se s obsahem druhého podání před koncem lhůty pro podání nabídek, nedošlo v zadávacím řízení k porušení zásady transparentnosti. Zadavatel totiž neměl k nikoli řádnému podání nabídky přihlížet, jak mu ukládá § 28 odst. 2 zákona. Tímto způsobem ovšem neměl nahlížet na první podání nabídky navrhovatele, které bylo učiněno řádně a na základě kterého se stal navrhovatel účastníkem zadávacího řízení se všemi právy, které zákon účastníkům zadávacího řízení přiznává.
VII. Závěr
39. V šetřeném případě nebyly shledány důvody pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí. Z tohoto důvodu bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a rozklad navrhovatele byl zamítnut.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Urban legal, advokátní kancelář s.r.o., Slovákova 279/11, 602 00 Brno
2. JUDr. Pavel Musil, Ph.D., advokát, Hellichova 458/1, 118 00 Praha
3. REKOLA Bikesharing s.r.o., Křenová 89/19, Trnitá, 602 00 Brno
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] S ohledem na smlouvu o společném zadávání předseda Úřadu v rámci tohoto rozhodnutí užívá pojem „zadavatel“, kterým se rozumí zadavatel město Žďár nad Sázavou jednající v zadávacím řízení za oba zadavatele.
[2] Blíže srov. body 43 – 45 prvního rozhodnutí o rozkladu.
[3] Blíže srov. bod 26 prvního rozhodnutí o rozkladu.
[4] Blíže srov. bod 44 prvního rozhodnutí o rozkladu.