číslo jednací: 39517/2025/500
spisová značka: S0329/2025/VZ

• Instance: I.
• Věc: Rámcová dohoda na nákup až 180 ks bateriových trolejbusů
• Účastníci:
  1. Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost
  2. Bozankaya Raylı Sistemler A.Ş.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 116 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb.; § 36 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb.; § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb.; § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb.; § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2025
• Datum nabytí právní moci: 12. 12. 2025
• Související rozhodnutí: 39517/2025/500; 48372/2025/161

Spisová značka:  ÚOHS-S0329/2025/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-39517/2025/500

Brno 13. 10. 2025

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve správním řízení zahájeném dne 2. 5. 2025 na návrh z téhož dne, jehož pokračování bylo oznámeno přípisem č. j. ÚOHS-33100/2025/535 ze dne 1. 9. 2025 a jehož účastníky jsou

• zadavatel – Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 12. 5. 2025 JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem, ev. č. ČAK 10451, se sídlem Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň,
• navrhovatel – Bozankaya Raylı Sistemler A.Ş., IČO 315616, se sídlem Ahi Evran OSB Mah. Artuklular Sok. No: 3 A/2, Sincan Ankara, Turecká republika, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 28. 4. 2025 společností Mazel a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 08164258, se sídlem Belgická 276/20, 120 00 Praha,

ve věci přezkoumání úkonů jmenovaného zadavatele učiněných v otevřeném řízení zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody „Rámcová dohoda na nákup až 180 ks bateriových trolejbusů“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 31. 1. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-007248, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 2. 2025 pod ev. č. 74531-2025, ve znění pozdějších oprav,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha – stanovil zadávací podmínky otevřeného řízení zahájeného za účelem uzavření rámcové dohody „Rámcová dohoda na nákup až 180 ks bateriových trolejbusů“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 31. 1. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-007248, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 2. 2025 pod ev. č. 74531-2025, ve znění pozdějších oprav, v rozporu s § 116 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, když v bodu 9.1 zadávací dokumentacecitovaného zadávacího řízení stanovil jako jedno z kritérií kvality pro hodnocení nabídek účastníků zadávacího řízení kritérium „Zkušenosti dodavatele”, v rámci něhož má být dle bodu 9.4 zadávací dokumentace citovaného zadávacího řízení hodnoceno předložení jedné významné dodávky dodavatelem nad rámec významných dodávek požadovaných jmenovaným zadavatelem k prokázání technické kvalifikace dodavatele dle § 79 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, ačkoliv takto stanovené kritérium kvality nevyjadřuje kvalitativní, environmentální, ani sociální hlediska spojená s předmětem citované rámcové dohody.

II.

Zadavatel – Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha – stanovil zadávací podmínky otevřeného řízení zahájeného za účelem uzavření rámcové dohody „Rámcová dohoda na nákup až 180 ks bateriových trolejbusů“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 31. 1. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-007248, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 2. 2025 pod ev. č. 74531-2025, ve znění pozdějších oprav, v rozporu s § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) citovaného zákona a zásadami přiměřenosti a zákazu diskriminace zakotvenými v § 6 odst. 1 a 2 citovaného zákona, když v rámci kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) citovaného zákona uvedeného v bodu 4.5 zadávací dokumentace citovaného zadávacího řízení požadoval doložení referenční zkušenosti s dodávkou trolejbusů o tam stanovených parametrech při kumulaci požadavků na souhrnný průměrný roční kilometrický nájezd všech (10 ks) trolejbusů a realizací dodávky trolejbusů v rámci jednoho smluvního vztahu, čímž vymezil minimální úroveň tohoto kritéria technické kvalifikace v rozporu se zásadou přiměřenosti, neboť neodpovídá rozsahu a složitosti předmětu plnění citované rámcové dohody, a zároveň v rozporu zásadou zákazu diskriminace, neboť vytváří bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, resp. neodůvodněně omezuje účast dodavatelů v citovaném zadávacím řízení.

III.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha – uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ruší zadávací řízení zahájené za účelem uzavření rámcové dohody „Rámcová dohoda na nákup až 180 ks bateriových trolejbusů“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 31. 1. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-007248, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 2. 2025 pod ev. č. 74531-2025, ve znění pozdějších oprav.

IV.

Zadavateli – Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha – se podle § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0329/2025/VZ ukládá zákaz uzavřít rámcovou dohodu „Rámcová dohoda na nákup až 180 ks bateriových trolejbusů“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 31. 1. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-007248, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 2. 2025 pod ev. č. 74531-2025, ve znění pozdějších oprav.

V.

Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, se zadavateli – Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha – ukládá povinnost

uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 12. 5. 2025 JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem, ev. č. ČAK 10451, se sídlem Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), zahájil podle zákona dne 31. 1. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem uzavření rámcové dohody „Rámcová dohoda na nákup až 180 ks bateriových trolejbusů“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-007248, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 2. 2025 pod ev. č. 74531-2025, ve znění pozdějších oprav (dále jen „rámcová dohoda“ či „zadávací řízení“).

2.             Dle bodu 2.1 zadávací dokumentace je účelem zadávacího řízení „uzavření rámcové dohody na dodávku až 180 kusů bateriových trolejbusů pro městské linky a poskytnutí souvisejícího plnění pro zadavatele. […] Předmětem tohoto zadávacího řízení je rovněž dodávka náhradních dílů k trolejbusům a servisní služby k trolejbusům. Předmětem rámcové dohody je úprava vzájemných práv a povinností s ohledem na zadávání sektorových veřejných zakázek na základě rámcové dohody“.

3.             V bodu 2.5 zadávací dokumentace je uvedeno, že „[t]ato sektorová veřejná zakázka je zadávána v otevřeném zadávacím řízení dle ustanovení § 56 ZZVZ“.

4.             V bodu 3.3 zadávací dokumentace zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu dodávek trolejbusů ve výši 2 790 000 000 Kč bez DPH a předpokládanou hodnotu dodávek náhradních dílů ve výši 675 000 000 Kč bez DPH.

5.             Z oznámení o zahájení zadávacího řízení, ve znění pozdějších oprav, vyplývá, že zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek do dne 28. 4. 2025 do 10:00 hod. Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel 1 nabídku.

6.             Dne 3. 4. 2025 obdržel zadavatel od dodavatele – Bozankaya Raylı Sistemler A.Ş., IČO 315616, se sídlem Ahi Evran OSB Mah. Artuklular Sok. No: 3 A/2, Sincan Ankara, Turecká republika, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 28. 4. 2025 společností Mazel a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 08164258, se sídlem Belgická 276/20, 120 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – námitky z téhož dne směřující proti zadávacím podmínkám zadávacího řízení (dále jen „námitky“).

7.             Rozhodnutím ze dne 22. 4. 2025, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, zadavatel námitky odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

8.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 2. 5. 2025 u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad”) návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne (dále jen „návrh“). Zadavatel obdržel stejnopis návrhu rovněž dne 2. 5. 2025.

II.             OBSAH NÁVRHU

9.             Návrh navrhovatele směřuje proti zadávacím podmínkám zadávacího řízení a proti nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách. Navrhovatel má za to, že zadavatel stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 36 odst. 1 a 3 a § 114 ve spojení s § 116 zákona, v rozporu se zásadou přiměřenosti, transparentnosti a zákazu diskriminace dle § 6 zákona a rovněž v rozporu s rozhodovací praxí Úřadu a Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“).

10.         Ve vztahu k požadavkům zadavatele na technickou kvalifikaci dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona navrhovatel v návrhu, resp. námitkách, na které ve vztahu ke všem níže uvedeným namítaným skutečnostem odkazuje, uvádí, že požadavek na minimální průměrný roční kilometrický nájezd trolejbusů je zcela irelevantní a nepřiměřený (stejně jako požadavek na předložení informace o kilometrickém nájezdu každého vozidla k datu předložení referenční dodávky), neboť dodavatel nájezd dodaných trolejbusů nemůže nijak ovlivnit, když daná skutečnost je v gesci objednatele, kdy pouze na něm záleží, v jaké míře bude trolejbusy využívat. Současně dle navrhovatele tyto informace objednatel nemusí ani dodavateli poskytnout, pokud k tomu není smluvně zavázán. Navrhovatel dále uvádí, že daný požadavek taktéž dodavatele omezuje v tom smyslu, že tito nemohou použít k prokázání splnění kvalifikace dodávku, která proběhla v nedávné době, neboť nelze očekávat, že by již takto, ač řádně dodané trolejbusy dosahovaly požadovaného nájezdu. Nadto navrhovatel poukazuje na skutečnost, že zadavatel dotčené požadavky týkající se kilometrického nájezdu trolejbusů ani nijak blíže neodůvodnil a že tyto požadavky žádným způsobem neprokazují schopnost dodavatele poskytnout řádně a včas plnění, které je předmětem rámcové dohody. Současně pak navrhovatel konstatuje, že i požadavek zadavatele, aby dodávka trolejbusů byla splněna v rámci jedné dodávky, je závislý na objednateli, nikoli na dodavateli, který nemůže nikterak ovlivnit, zda objednatel poptá dodávky, jež obsahují stejný či obdobný předmět plnění, navazují na sebe a směřují ke stejnému účelu, najednou, či naopak postupně. Nadto má navrhovatel za to, že výše uvedené zadávací podmínky zvýhodňují pouze konkrétního dodavatele, a uměle a nepřiměřeně tak zužují hospodářskou soutěž na již tak úzkém relevantním trhu. V tomto kontextu pak navrhovatel dodává, že zadavatel „zcela záměrně zvýhodňuje společnost ŠKODA ELECTRIC a.s.[1] v dominantním postavení, […] když neumožňuje prokázání technické kvalifikace prostřednictvím prokázání podílu na plnění veřejné zakázky jen v její části (např. karoserie nebo elektrická výbava vozu)“. Konečně pak navrhovatel v předmětné části návrhu uvádí, že „zadavatel nevyvrací konkrétní výtky Navrhovatele, čímž fakticky neplní svou povinnost vypořádat námitky v rozsahu jejich skutečného obsahu dle § 245 odst. 1 ZZVZ“. Blíže k tomu navrhovatel konstatuje, že se zadavatel „nedostatečně vypořádal s konkrétní námitkou Navrhovatele, že neumožňuje prokázání technické kvalifikace prostřednictvím prokázání podílu na plnění veřejné zakázky jen v její části“.

11.         K vymezení hodnotících kritérií navrhovatel předně uvádí, že zadavatel stanovil jako jedno z dílčích kritérií hodnocení kritérium „Zkušenosti dodavatele“, ačkoli dané kritérium nemá žádnou objektivní souvislost s předmětem plnění rámcové dohody. Navrhovatel konstatuje, že dotčené hodnotící kritérium je v rozporu s rozhodovací praxí Úřadu, v níž bylo dovozeno, že v případě nadlimitních veřejných zakázek se hodnocení obecné zkušenosti dodavatele nepřipouští. Současně navrhovatel uvádí, že v rámci hodnotícího kritéria „Celková nabídková cena za plnění veřejné zakázky“ je jedním z bodů hodnocení také položkový rozpis náhradních dílů tvořících jeden kus zadavateli dodávaného trolejbusu, přičemž dle navrhovatele je tento požadavek značně excesivní, nekoresponduje s praxí na relevantním trhu a vede k neporovnatelnosti nabídek, neboť není zřejmé, do jakého detailu musí dodavatelé v rámci položkového rozpisu náhradních dílů jít. K tomu navrhovatel doplňuje, že „[t]rolejbus je tvořen desetitisíci díly, přičemž čím do většího detailu dodavatel půjde, tím vyšší bude nabízená cena, neboť každá položka bude mít přiřazenou svou cenu, což jej znevýhodní v celkovém hodnocení, ačkoli možnost pořízení menších součástí je jednoznačně pro zadavatele výhodnější“. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel měl vymezit okruh standardních náhradních dílů, které bude mít každý trolejbus, a hodnotit nabídky dodavatelů prostřednictvím ocenění těchto vybraných náhradních dílů.

12.         Ve vztahu k požadavku zadavatele na předložení, resp. předvedení vzorku nízkopodlažního bateriového trolejbusu, který byl součástí prokazování kvalifikace, kdy výběr konkrétního výrobního čísla je právem zadavatele, navrhovatel konstatuje, že daný požadavek je zcela irelevantní, diskriminační a nepřiměřený, neboť nebude-li mít dodavatel ve smlouvě s objednatelem, u kterého dodavatel předpokládá, že by funkční vzorek poskytl k předvedení, danou možnost zakotvenou (což je dle navrhovatele vysoce nepravděpodobné), jen stěží bude schopen požadavek na předložení vzorku splnit, neboť by záviselo pouze na dobré vůli objednatele, zda by vzorek dodavateli k předvedení poskytl. Navrhovatel současně uvádí, že „[z]akotvení dané podmínky zvýhodňuje dodavatele, který již zadavateli v minulosti nějaké obdobné plnění dodal, a tedy pro Zadavatele nebude problém si danou podmínku ověřit“. Stejně excesivní je pak dle navrhovatele i související požadavek, aby vybraný dodavatel zajistil „doprovod osobou, která bude schopna sdělit zadavateli v českém jazyce (případně s využitím tlumočníka) potřebné technické údaje, a osobou, která bude oprávněna řídit trolejbus a předvést jeho funkčnost“, a to s odkazem na důvody uvedené výše. Navrhovatel doplňuje, že zadavatel v šetřeném případě pravděpodobně zaměnil právo na ověření technické kvalifikace a požadavek na předložení vzorku podle § 104 písm. a) zákona, neboť vzorek má být určen přímo pro zadavatele. Nadto navrhovatel poukazuje na skutečnost, že zadavatel v zadávací dokumentaci nestanovil dostatečně podmínky posuzování vzorku, pročež není zřejmé, za jakých přesných podmínek má být vzorek předveden a za jakých podmínek bude posouzen jako vyhovující.

13.         Ve vztahu k zadávací podmínce dle bodu 2.2 zadávací dokumentace, jež vylučuje z účasti v zadávacím řízení dodavatele ze třetích zemí vč. navrhovatele, navrhovatel uvádí, že s ohledem na omezený trh trolejbusů a válku na Ukrajině, v jejímž důsledku došlo ke stažení ukrajinských výrobců z evropského trhu, zadavatel „fakticky omezuje účast pouze na společnosti HESS (zahraniční dodavatel) a Škoda Electric s jejími příp. poddodavateli […], neboť dodavatelé z dalších zemí, jež jsou signatáři dohody GPA, trolejbusy buďto vůbec nevyrábějí, anebo v Evropě své produkty vůbec nenabízejí“. Navrhovatel uvádí, že i pokud by např. kanadští či brazilští výrobci trolejbusů měli zájem se zadávacího řízení účastnit, nesplnili by jednu ze základních kvalifikačních podmínek, a sice doložení reference na vozidla schválená ve vztahu k zemím, jež jsou členskými státy Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace. Navrhovatel je současně přesvědčen, že zadavatel měl předmět plnění rámcové dohody rozdělit na části, aby se těchto částí mohli účastnit i menší a noví dodavatelé.

14.         Konečně k bodu 4.5 návrhu rámcové dohody navrhovatel konstatuje, že dané smluvní ustanovení představuje nesprávný výklad § 131 odst. 5 zákona, neboť ze znění předmětného ustanovení zákona nikterak nevyplývá, že by zadavatel (tj. kupující) byl oprávněn dohodnout si s dodavatelem (tj. prodávajícím) jiné podmínky plnění, než které byly uvedeny ve výzvě k jednání či zadávací dokumentaci. Současně navrhovatel uvádí, že dotčená formulace výhrady je „příliš široká, vágní a neurčitá, což otvírá prostor pro nepřiměřený zásah do předmětu smlouvy v průběhu jejího plnění. Takové ujednání je v přímém rozporu s principy transparentnosti a rovného zacházení dle § 6 ZZVZ a současně také porušuje podmínky vyhrazené změny závazku upravené v § 100 ZZVZ, neboť podmínky pro vyhrazenou změnu závazku a její obsah nejsou jednoznačně vymezeny“.

15.         S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti navrhovatel navrhuje, aby Úřad v souladu s § 263 odst. 3 zákona předmětné zadávací řízení zrušil.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ SP. ZN. ÚOHS-S0329/2025/VZ PŘED SPRÁVNÍM ORGÁNEM PRVNÍHO STUPNĚ

16.         Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem 2. 5. 2025, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.

17.         Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou zadavatel a navrhovatel.

18.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 6. 5. 2025.

19.         Usnesením ze dne 6. 5. 2025 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení pořízené v souvislosti s provedenými úkony, a to nejpozději jeden den po provedení příslušného úkonu.

Vyjádření zadavatele k návrhu

20.         Dne 12. 5. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k návrhu z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele k návrhu”).

21.         K tvrzenému nezákonnému vymezení požadavků na technickou kvalifikaci zadavatel konstatuje, že se vymezuje proti tvrzení navrhovatele, že zvýhodňuje konkrétního dodavatele a tím uměle a nepřiměřeně zužuje hospodářskou soutěž. Zadavatel akcentuje, že celá zadávací dokumentace, předně část týkající se technické kvalifikace, byla ze strany zadavatele koncipována tak, aby co nejlépe odpovídala jeho reálným provozním potřebám jako poskytovatele veřejné dopravy na území hl. města Prahy. K podmínce souhrnného průměrného ročního kilometrického nájezdu všech trolejbusů zadavatel uvádí, že tento je průkazem spolehlivosti a kvality vozidel, a jedná se tak o podmínku legitimní a opodstatněnou. Zadavatel konstatuje, že jako objednatel si nepořizuje vozidla za účelem jejich vystavení či občasné vyjížďky, nýbrž za účelem jejich pravidelného provozu ve velmi frekventované dopravě na území hl. města Prahy, přičemž dle zadavatele lze téměř s jistotou říci, že ke stejnému účelu poptávali trolejbusy i objednatelé referenčních zakázek. Současně zadavatel uvádí, že předmětem plnění rámcové dohody je i poskytnutí záruky na dodávaná vozidla v délce min. 5 let, přičemž vzhledem k tomu, že poskytnutí záruky je zcela standardním parametrem u všech zakázek tohoto typu plnění, lze předpokládat, že v rozhodném období posledních 5 let před zahájením šetřeného zadávacího řízení budou mít dodavatelé k prokázání nejen samotné referenční zakázky, ale také přehled o stavu dodaných vozidel, které v rámci záruky servisují, kdy při reklamačním řízení se standardně uvádějí informace o kilometrickém nájezdu. Dle zadavatele tak dotčený požadavek slouží nejen jako garance kvality dodaného vozidla, ale také jako průkaz poskytovaných záručních servisních služeb. Informace o kilometrickém nájezdu každého vozidla pak dle slov zadavatele slouží pro ověření správnosti údaje o celkovém průměrném kilometrickém nájezdu všech vozidel. Zadavatel dále uvádí, že stanovený průměrný limit 30 000 km/rok připadající na jedno vozidlo se jeví jako velmi nízký požadavek, když vozidla zadavatele najedou v průměru 60 000 km/rok. Zadavatel konstatuje, že jelikož poskytuje služby právě v hl. městě Praze, je logické, že při stanovení průměrného nájezdu vycházel právě ze svých reálií. Zadavatel se dále ohrazuje proti nepřipuštění požadavku na prokázání technické kvalifikace prostřednictvím referencí na dodávku pouze určitých částí (komponent) plnění, přičemž uvádí, že zcela legitimně poptává dodávku komplexního vozidla, neboť jeho zájmem je mít ověřeno, že vybraný dodavatel je schopen dodat celé vozidlo včetně všech komponentů a náhradních dílů, nikoli pouze části vozidla. K tomu zadavatel dodává, že v důsledku nemožnosti prověřit kompletní dodávku vozidel v minulosti obdržel nekvalitní a vadné plnění, které byl nucen opakovaně reklamovat.

22.         K namítanému nezákonnému stanovení hodnotících kritérií zadavatel konstatuje, že nerozporuje závěry vyvozené Úřadem v dosavadních konkrétních případech, nicméně odmítá jejich paušální převzetí. Dle zadavatele je z § 116 odst. 1 zákona zřejmé, že zadavatel nemá povinnost hodnotit konkrétní (technické) parametry samotného plnění, nýbrž zejména kvalitativní hlediska spojená s předmětem veřejné zakázky, což je nepochybně širší vymezení možností zadavatele hodnotit kvalitu nabídek než pouze čistě z hlediska parametrů plnění. Zadavatel konstatuje, že i zkušenosti dodavatele jako celku jsou zcela logicky kvalitativním hlediskem spojeným s předmětem zakázky, neboť platí, že čím zkušenější určitá osoba je, tím větší je šance na pořízení kvalitnějšího plnění. Zadavatel má tak za to, že § 116 odst. 2 písm. e) zákona „nevyjadřuje absolutní zákaz hodnotit zkušenosti dodavatele, nýbrž to, že pokud zakázka svým charakterem (zejména u veřejných zakázek na služby) spočívá v plnění zakázky konkrétními fyzickými osobami, jejichž kvalita […] má na úroveň plnění významný dopad (zejména advokáti, projektanti, IT odborníci), pak lze hodnotit jejich zkušenosti a v takovém případě Zadavatel souhlasí, že by hodnocení zkušeností samotného dodavatele nemuselo obstát […]. Pokud však zakázka svým charakterem nespočívá ve výhradním či podstatném plnění zakázky konkrétními osobami, nýbrž je […] skutečně reálně plněna dodavatelem jako celkem (zejména komplexní dodávky), pak lze zhodnotit zkušenosti dodavatele, ačkoliv tyto nejsou v demonstrativním výčtu v ust. § 116 odst. 2 ZZVZ zmíněny. V tomto případě totiž absentuje bezprostřednější vztah mezi konkrétní pro plnění podstatnou osobou a předmětem plnění, když je plnění fakticky realizováno skupinou mnoha jednotlivců řízenou dodavatelem (jeho managementem).“ K tomu zadavatel dodává, že podmínkou je, že ty samé údaje, které jsou předmětem hodnocení, nebudou zároveň předmětem technické kvalifikace, což však v případě šetřeného zadávacího řízení nenastalo. Zadavatel se neztotožňuje ani s výtkou navrhovatele ohledně zvýhodnění některých dodavatelů, neboť dle jeho názoru „podstatou kvalifikace a méně invazivních hodnotících kritérií je právě vyselektovat zkušenější dodavatele (samozřejmě bráno z hlediska obdobného předmětu plnění)“. Zadavatel tak k uvedenému uzavírá, že výklad navrhovatele je restriktivní a nemá oporu v zákoně, když platí v zákoně presumovaná přímá úměra mezi počtem zkušeností dodavatele a kvalitou nabízeného plnění. K námitkám navrhovatele týkajícím se položkového rozpisu náhradních dílů pak zadavatel uvádí, že mu nejde o nejdetailnější nacenění náhradních dílů, nýbrž skutečně o uvedení nejzákladnějších náhradních dílů, pokud to technické možnosti dodavatelů umožňují. K výtce navrhovatele, že předložení položkových rozpisů může vést k neporovnatelnosti nabídek, zadavatel uvádí, že tomu tak není, jelikož stejně jako je každý trolejbus po technické stránce odlišný, stejně tak bude odlišný i položkový rozpis náhradních dílů, což zadavatel předem nemůže nijak ovlivnit.

23.         K tvrzenému nezákonnému a nepřiměřenému požadavku na předvedení funkčního vzorku zadavatel uvádí, že svým požadavkem na předložení vzorku pouze u vybraného dodavatele měl v úmyslu nezatěžovat všechny dodavatele, a to zejména z časových a ekonomických důvodů, tudíž stanovil tuto podmínku pouze u vybraného dodavatele jako podmínku před uzavřením smlouvy. Zadavatel uvádí, že byl benevolentní, když nestanovil v zadávacích podmínkách povinnost předvést vzorek trolejbusu v provozovně/podniku/organizaci objednatele (např. jiného dopravního podniku či dopravce) a nestanovil ani detailní podmínky testování. Zadavateli není dle jeho slov zřejmé, proč by nemohl požadovat předložení vzorku vozidla či byl povinen stanovit nějaká přísná pravidla na jeho předložení, jak tvrdí navrhovatel. Zadavatel uvádí, že účelem jeho postupu je „ověřit fyzickou existenci a obecnou funkčnost vozidla, jeho provedení, technické vlastnosti apod., nikoli detailně zkoumat podmínky a vlastnosti jeho užívání za účasti objednatele, s nímž by dodavatel musel na vlastní náklady takový požadavek Zadavatele předem domluvit“.

24.         K namítanému znemožnění účasti navrhovatele v zadávacím řízení zadavatel konstatuje, že omezení, které stanovil v bodu 2.2. zadávací dokumentace, je v souladu se zákonem, evropskou legislativou, jakož i recentní rozhodovací praxí SDEU. Zadavatel dle svých slov nedovozuje možnost diskriminovat dodavatele ze třetích zemí bez dalšího, jak tvrdí navrhovatel, nýbrž právo zadavatele stanovit dotčenou podmínku. Zadavatel uvádí, že není toho názoru, že by podmínku stanovil v rozporu se zásadou rovného zacházení či se zásadou zákazu diskriminace, neboť jestliže „využívá práva, které vyplývá ze Zákona, jakož i z evropské legislativy, ačkoli se na první pohled o diskriminaci jednat může, jedná se o diskriminaci přípustnou, Zákonem připuštěnou. Současně je Zadavatel přesvědčen, že zadávací podmínku nestanovil v rozporu se zásadou transparentnosti, když v zadávací dokumentaci jasně stanovil, jaký důsledek nastane, jestliže se do zadávacího řízení přihlásí dodavatelé, kteří naplní charakteristiku dle bodu 2.2 Zadávací dokumentace. Zadavatel je tak od počátku konzistentní a transparentní v přístupu k dodavatelům ze třetích zemí, zadávací podmínka je od počátku součástí Zadávací dokumentace, dodavatelé tak nemůžou například nabýt podezření, že stanovení zadávací podmínky je reakcí na jejich konkrétní účast“. Zadavatel dále uvádí, že k využití dotčené zadávací podmínky přistoupil mj. i s přihlédnutím k současné globální ekonomické situaci, neboť jak tato napovídá, je namístě ochrana národního a evropského trhu taktéž ze strany veřejných zadavatelů, kteří prostřednictvím omezujících, avšak zákonných a racionálních podmínek soutěže, zvýhodní tuzemské a evropské dodavatele, kteří nebudou nuceni čelit konkurenci dodavatelů ze třetích zemí, se kterými nebyly uzavřeny příslušné dohody ve smyslu § 6 odst. 3 zákona. Nadto dle zadavatele posuzovaná zadávací podmínka může působit též motivačním efektem na některé evropské či mezinárodní dodavatele, kteří právě vzhledem k vyloučení konkurence dodavatelů ze třetích zemí učiní rozhodnutí ke vstupu do soutěže. Zadavatel akcentuje, že ačkoli chápe, že zadávací podmínka diskriminuje navrhovatele v tom smyslu, že mu znemožňuje účast v zadávacím řízení, nečiní tak s rozdílem k ostatním dodavatelům ze třetích zemí.

25.         Konečně k tvrzenému nepřiměřenému stanovení smluvních podmínek zadavatel uvádí, že s ohledem na rozsah plnění a dobu plnění rámcové dohody zcela logicky musí pamatovat na mechanismus, prostřednictvím něhož bude reagováno na nepředvídatelné situace, které jsou běžnou součástí dlouhotrvajících smluvních vztahů. Dle názoru zadavatele je využití neurčitých právních pojmů v textaci smluvního vztahu naprosto běžný postup, jelikož smluvní strany nemohou ex ante pojmenovat všechny situace, které mohou být do budoucna subsumovány pod konkrétní smluvní ujednání. Zadavatel uvádí, že předmětný mechanismus dopadá primárně na dílčí změny technického rázu, jako je změna místa pro dodávku vozidel v průběhu plnění, např. z důvodu vyhoření konkrétní provozovny zadavatele. Zadavatel vylučuje, že by se jednalo o právně nejisté ujednání, jakkoli je třeba ho do budoucna interpretovat.

26.         Závěrem vyjádření k návrhu zadavatel s ohledem na vše shora uvedené navrhuje, aby Úřad podaný návrh zamítl.

Další průběh správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0329/2025/VZ před správním orgánem prvního stupně

27.         Usnesením ze dne 2. 6. 2025 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí, kterou na žádost navrhovatele usnesením ze dne 4. 6. 2025 prodloužil.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 12. 6. 2025

28.         Dne 12. 6. 2025 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne (dále jen „vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 12. 6. 2025“), v němž navrhovatel z převážné části opakuje argumentaci předestřenou již v návrhu, resp. v námitkách, které mu předcházely. Nadto se navrhovatel vyjadřuje ke své aktivní legitimaci k podání námitek a návrhu, přičemž v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0043/2025/VZ, č. j. ÚOHS-20705/2025/162 ze dne 4. 6. 2025 a v návaznosti na to konstatuje, že „je potenciálně schopen realizovat předmět Veřejné zakázky, a to např. spolu s dceřinou společností Navrhovatele se sídlem v Německu jako hlavním dodavatelem a Navrhovatelem v poddodavatelské pozici nebo s jinými spolupracujícími dodavateli“.

Vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí ze dne 12. 6. 2025

29.         Dne 12. 6. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí ze dne 12. 6. 2025“), v němž zadavatel předně konstatuje, že všechny relevantní skutečnosti týkající se šetřené věci uvedl již v rozhodnutí o námitkách a ve vyjádření k návrhu.

30.         Nad rámec uvedeného zadavatel k problematice účasti dodavatelů ze třetích zemí konstatuje, že z veřejně dostupných zdrojů je zřejmé, že Turecká republika není smluvní stranou GPA. Co se týče mezinárodních smluv uzavřených mezi Tureckou republikou a Evropskou unií, které by dodavatelům z Turecké republiky zajišťovaly volný přístup na evropský trh s veřejnými zakázkami, zadavatel uvádí, že v roce 1963 byla uzavřena dohoda o přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem, na kterou navazuje dodatkový protokol z roku 1970, nicméně z těchto dokumentů nevyplývá žádný závazek ze strany Evropské unie k připuštění tureckých dodavatelů na trh s veřejnými zakázkami. V tomto kontextu zadavatel odkazuje na rozsudek SDEU ze dne 22. 10. 2024 ve věci C-652/22 Kolin Inşaat Turizm Sanayi ve Ticaret AȘ proti Državna komisija za kontrolu postupaka javne nabave (dále jen „rozsudek SDEU C-652/22“), kde SDEU dle zadavatele dospívá ke stejnému závěru. Současně zadavatel uvádí, že mu nejsou známy ani žádné mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Tureckem, které by tureckým dodavatelům zaručovaly zmíněné garance, přičemž v této souvislosti zadavatel odkazuje na veřejně přístupný seznam platných mezinárodních smluv Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Zadavatel dále konstatuje, že ve smyslu citovaného rozsudku SDEU C-652/22 neexistuje právo tureckého dodavatele dovolávat se účinku evropských směrnic a že s ohledem na uvedené lze nabýt pochybnost o samotné aktivní legitimaci navrhovatele k iniciaci přezkumu postupu zadavatele před Úřadem.

Rozhodnutí Úřadu ze dne 26. 6. 2025

31.         Dne 26. 6. 2025 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-23875/2025/500 z téhož dne (dále jen „napadené rozhodnutí”), jehož výrokem I. návrh navrhovatele v části směřující proti zadávací podmínce zamezující účast dodavatelů ze třetích zemí v zadávacím řízení stanovené v bodu 2.2 zadávací dokumentace zamítl podle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad návrh navrhovatele vyjma části směřující proti zadávací podmínce zamezující účast dodavatelů ze třetích zemí v zadávacím řízení stanovené v bodu 2.2 zadávací dokumentace zamítl podle § 265 písm. b) zákona, neboť v důsledku zákonného zamezení účasti navrhovatele v zadávacím řízení nebyl podán oprávněnou osobou (k odůvodnění blíže viz obsah rozhodnutí o rozkladu shrnutý níže).

IV.          ŘÍZENÍ O ROZKLADU

32.         Dne 11. 7. 2025 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne (dále jen „rozklad navrhovatele“) proti výroku II. napadeného rozhodnutí. [2]

Námitky rozkladu navrhovatele

33.         Navrhovatel namítá, že výrok II. napadeného rozhodnutí je postaven na nesprávně zjištěném skutkovém stavu a z něj dovozeném nesprávném právním posouzení, a to co do existence újmy v souvislosti s napadenými částmi zadávacích podmínek a od ní odvislé aktivní legitimace navrhovatele k podání námitek a návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

34.         Navrhovatel uvádí, že nikdy nevyslovil a ani implicitně nevyjádřil, že v souvislosti s dotčeným zadávacím řízením směřoval k postavení účastníka zadávacího řízení ve smyslu dodavatele, nýbrž od samého počátku deklaroval záměr „podílet se na plnění veřejné zakázky“, tj. např. v postavení poddodavatele. Navrhovatel konstatuje, že ze skutečnosti, že jedna zadávací podmínka je napadána z pozice dodavatele, nelze dovozovat, že z této pozice jsou napadány i ostatní zadávací podmínky. Dle navrhovatele nejsou pro takový závěr v podání navrhovatele předpoklady. V této souvislosti navrhovatel odkazuje na rozhodovací praxi, v jejímž rámci byla aktivní legitimace k podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele přiznána i subjektům, které se o veřejnou zakázku ucházely z pozice poddodavatelů.

35.         S ohledem na výše uvedené navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Úřadu k novému projednání.

Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele

36.         Dne 21. 7. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele“), v němž zadavatel uvádí, že navrhovatel do zadávacího řízení nevstupoval s úmyslem být poddodavatelem. Dle zadavatele navrhovatel takový úmysl přednesl až v situaci, kdy nabyl dojmu, že by oslabil svou pozici ve správním řízení. Zadavatel akcentuje, že navrhovatel brojil proti zadávací podmínce týkající se jen dodavatelů, svou součinnost s jiným evropským dodavatelem předem nehlásil a ani nepopsal újmu spočívající ve ztrátě poddodavatelské možnosti. V tomto kontextu zadavatel odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0119/2022/VZ, č. j. ÚOHS-37007/2022/163 ze dne 1. 11. 2022, kde předseda Úřadu konstatoval, že zamýšlený poddodavatel měl svého hlavního dodavatele označit a rozvést způsob jejich vzájemné budoucí spolupráce.

37.         Zadavatel dále upozorňuje na skutečnost, že úmysl navrhovatele účastnit se zadávacího řízení jako poddodavatel své dceřiné společnosti v Německu svědčí o úmyslu obejít § 6 odst. 3 zákona, jakož i na fakt, že dodavatel, jemuž by navrhovatel sloužil jako poddodavatel, by mohl být ze zadávacího řízení vyloučen s ohledem na § 168 odst. 1 zákona, pročež navrhovatelem tvrzená újma v postavení poddodavatele by byla újmou toliko hypotetickou.

38.         S ohledem na vše výše uvedené zadavatel v závěru vyjádření k rozkladu navrhovatele navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad navrhovatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 25. 8. 2025

39.         Rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R0096/2025/VZ, č. j. ÚOHS-31760/2025/161 ze dne 25. 8. 2025 (dále jen „rozhodnutí o rozkladu”) předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve výroku II. zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání. Předseda Úřadu shledal, že Úřad napadeným rozhodnutím nerozhodl správně a v souladu se zákonem, neboť nesprávně posoudil aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu.

40.         Předseda Úřadu v rozhodnutí o rozkladu konkrétně uvedl, že napadené rozhodnutí je vystavěno na tom, že navrhovatel se dle Úřadu zjevně hodlal šetřeného zadávacího řízení účastnit v pozici dodavatele. Pokud navrhovatel ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 12. 6. 2025 uvádí, že je potenciálně schopen realizovat rámcovou dohodu v pozici poddodavatele, Úřad tuto argumentaci v napadeném rozhodnutí odmítá jako opožděnou, neboť měla být již obsahem podaných námitek. Vzhledem k tomu, že navrhovatel dle Úřadu vystupoval při podání námitek a návrhu v pozici dodavatele, byl z účasti v zadávacím řízení vyloučen zadávací podmínkou dle bodu 2.2 zadávací dokumentace zamezující účast v zadávacím řízení dodavatelům ze třetích zemí, a tudíž mu v důsledku nastavení zadávacích podmínek nehrozil vznik újmy.

41.         Předseda Úřadu konstatoval, že shora předestřený přístup k posouzení aktivní legitimace nepovažuje za správný a souladný s dosavadní rozhodovací prací. Předseda Úřadu v této souvislosti uvedl, že aktivní legitimace je podmínkou řízení, resp. podmínkou věcného rozhodnutí o návrhu, kdy její ne/existencí se Úřad z povahy věci zabývá v průběhu celého správního řízení, přičemž tvrzení ohledně aktivní legitimace nejsou povinnou náležitostí námitek ani návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a nejsou stíhána koncentrací řízení. K tomu předseda Úřadu odkázal na bod 45. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 239/2024-70 ze dne 26. 6. 2025 a dodal, že soudy bylo opakovaně aprobováno, že aktivní legitimaci k podání námitek a návrhu je nutno vykládat extenzivně, neboť je žádoucí, aby přezkumné řízení před Úřadem bylo dostupné co nejširšímu okruhu dodavatelů.

42.         Ve vztahu k šetřeném případu předseda Úřadu uvedl, že vzhledem k tomu, že zadavatel vyloučil z účasti v zadávacím řízení dodavatele mimo určitý geografický a právní prostor, nemůže se navrhovatel zadávacího řízení účastnit jako dodavatel, jeho účast však přichází v úvahu v postavení poddodavatele, přičemž v tomu odpovídajícím rozsahu se může domáhat vnitrostátních ustanovení o přezkumu. Předseda Úřadu dále v obecnosti konstatoval, že k závěru, že navrhovateli hrozí újma z důvodu nemožnosti plnit takovou část zakázky, která by odpovídala jeho účasti jako poddodavatele, postačí jeho potenciální schopnost takovou část splnit, neboť účelem institutu aktivní legitimace není detailně prověřit reálné možnosti navrhovatele veřejnou zakázku plnit, nýbrž posoudit toliko to, zda nejde o navrhovatele zcela zjevně neoprávněného (např. pro nedostatek podnikatelského oprávnění).

43.         V návaznosti na to předseda Úřadu konstatoval, že v posuzované věci je předmětem rámcové dohody dodávka trolejbusů a že navrhovatel je dodavatelem v oblasti, na kterou cílí zadavatelova poptávka, což ostatně není ani zpochybňováno. Předseda Úřadu dále uvedl, že navrhovatel v námitkách specifikoval újmu v podobě nemožnosti podílet se na plnění rámcové dohody, v návrhu specifikoval zadávací podmínky a důvody, pro které tyto podmínky považuje za nezákonné, přičemž zopakoval, že zadavatel jimi nedůvodně omezuje soutěž a diskriminuje navrhovatele a další dodavatele v jemu podobném postavení, a navrhovateli tak způsobuje újmu popsanou v námitkách. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 12. 6. 2025 doplnil, že je schopen se zadávacího řízení účastnit i v pozici poddodavatele své dceřiné společnosti se sídlem v Německu nebo s jinými spolupracujícími dodavateli, avšak v důsledku nezákonných zadávacích podmínek se na plnění rámcové dohody nemůže podílet.

44.         Předseda Úřadu dále uvedl, že příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou či její hrozbou a namítaným postupem se má za prokázanou již tehdy, pokud je zjevné, že napadená zadávací podmínka obecně může vést k následku, jenž navrhovatel označuje jako újmu. Dle předsedy Úřadu je přitom uvedené v posuzované věci splněno, neboť stanovením nepřiměřených zadávacích podmínek navrhovateli nepochybně mohla vzniknout újma v podobě ušlého zisku.

45.         K vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele pak předseda Úřadu v rozhodnutí o rozkladu uvedl, že pro posouzení aktivní legitimace není rozhodné, že navrhovatel se již v námitkách či návrhu neoznačil výslovně jako poddodavatel, neboť, jak bylo uvedeno výše, takové tvrzení není povinnou součástí těchto dokumentů. Dle předsedy Úřadu navrhovatel újmu popsal jako „nemožnost podílet se na plnění veřejné zakázky“, což je popis, který poddodavatelství rozhodně nevylučuje, naopak implikuje, že navrhovatel nemíní veřejnou zakázku plnit sám. K tvrzení zadavatele, že poddodavatel měl svého hlavního dodavatele označit a popsat jejich budoucí spolupráci, předseda Úřadu uvedl, že takovýto požadavek vyvstává toliko ve správním řízení, kde panují pochybnosti o tom, zda je navrhovatel vůbec dodavatelem, potažmo dodavatelem, jemuž by v důsledku postupu zadavatele mohla hrozit újma. K námitce zadavatele, že navrhovatelův úmysl účastnit se zadávacího řízení jako poddodavatel své dceřiné společnosti v Německu svědčí o úmyslu obejít § 6 odst. 3 zákona, předseda Úřadu konstatoval, že ani této nelze přisvědčit, neboť z § 6 odst. 3 zákona nevyplývají dodavateli žádné povinnosti, když toto ustanovení cílí na zadavatele a ukládá jim povinnost neomezovat účast v zadávacích řízeních dodavatelům z taxativně vymezených zemí. Konečně ve vztahu ke skutečnosti, že na základě § 168 zákona může být ze zadávacího řízení vyloučen dodavatel, jemuž bude navrhovatel sloužit jako poddodavatel, předseda Úřadu uvedl, že tomu tak být může, avšak tato okolnost není součástí přezkumu aktivní legitimace v současné fázi zadávacího či správního řízení.

46.         S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti pak předseda Úřadu dospěl k závěru, že navrhovatel byl aktivně legitimován k podání návrhu na přezkum zadávacích podmínek v posuzované věci.

V.            NOVÉ PROJEDNÁNÍ VĚCI PŘED SPRÁVNÍM ORGÁNEM PRVNÍHO STUPNĚ

47.         Přípisem ze dne 1. 9. 2025 Úřad vyrozuměl účastníky správního řízení o pokračování správního řízení.

48.         Usnesením ze dne 17. 9. 2025 stanovil Úřad účastníkům správního řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí ze dne 24. 9. 2025

49.         Dne 24. 9. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí ze dne 24. 9. 2025“), v němž zadavatel předně opakuje, že dle jeho názoru Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl zcela správně a v souladu se zákonem a dosavadní rozhodovací praxí, a to jak českou, tak evropskou. Dále uvádí, že navrhovatel pouze využil situace explicitního neuvedení vyloučení poddodavatelů ze třetích zemí v zadávací dokumentaci zadávacího řízení, když náhle tvrdí, že jako poddodavateli mu vzniká újma spočívající v nemožnosti dosáhnout zisk z poddodavatelského plnění v souvislosti s údajně nezákonně nastavenými zadávacími podmínkami. Zadavatel uvádí, že nesouhlasí s názorem předsedy Úřadu uvedeným v rozhodnutí o rozkladu, že poddodavateli postačí pouze potenciální schopnost plnit část zakázky a z tohoto titulu mu svědčí aktivní legitimace ohledně přezkumu. Zadavatel má za to, že poddodavatelské plnění je vždy závislé na plnění hlavního dodavatele a od tohoto vztahu se odvíjí i možnost přezkumu zadávacích podmínek. Zadavatel konstatuje, že logicky předpokládal vztažení omezení účastí dodavatelů ze třetích zemí i na poddodavatele těchto dodavatelů, neboť spojení dodavatele a poddodavatele je na sobě logicky závislé. V tomto kontextu zadavatel odkazuje na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1031 ze dne 23. června 2022, které stanoví, že „[v] souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU […] nemají hospodářské subjekty ze třetích zemí, které neuzavřely žádnou dohodu o otevření trhu EU s veřejnými zakázkami nebo na jejichž zboží, služby a stavební práce se taková dohoda nevztahuje, zajištěn přístup k zadávacím řízením v EU a mohou být vyloučeny,“ a v návaznosti na to akcentuje, že pojem hospodářské subjekty nerozlišuje mezi dodavateli a poddodavateli.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 25. 9. 2025

50.          Dne 26. 9. 2025 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 25. 9. 2025 (dále jen „vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 25. 9. 2025“). Úřad ve vztahu k vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 25. 9. 2025 sděluje, že usnesení ze dne 17. 9. 2025, kterým Úřad stanovil účastníkům správního řízení sedmidenní lhůtu (od doručení předmětného usnesení), ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí, bylo navrhovateli doručeno dne 18. 9. 2025. Lhůta k vyjádření se k podkladům rozhodnutí stanovená uvedeným usnesením tedy navrhovateli uplynula dne 25. 9. 2025. Vzhledem k tomu, že dotčené vyjádření navrhovatele tak bylo učiněno až po uplynutí lhůty pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí, Úřad k tomuto v souladu s § 261 odst. 3 zákona nepřihlíží. Nad rámec uvedeného Úřad doplňuje, že v dotčeném vyjádření navrhovatele neshledal žádné skutečnosti, návrhy důkazů ani jiné návrhy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 251 odst. 5 zákona, přičemž navrhovatel toto ani netvrdí. Navrhovatel ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 25. 9. 2025 toliko uvádí, že ze strany Úřadu nedošlo v mezidobí k opatření nových podkladů pro rozhodnutí, než které byly součástí předchozího rozhodování, a v návaznosti na to odkazuje na své předchozí vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 12. 6. 2025, jež dle jeho názoru ve spojení s návrhem dostatečně dokumentuje jeho postoj k postupu a argumentaci zadavatele.

VI.          ZÁVĚRY ÚŘADU

51.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů pro rozhodnutí, zejména příslušné části dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření účastníků správního řízení, na základě vlastních zjištění a s ohledem na závěry předsedy Úřadu učiněné v rozhodnutí o rozkladu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. až V. tohoto rozhodnutí.

Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Společně k výrokům I. a II. rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

52.         Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

53.         Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

54.         Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

55.         Podle § 73 odst. 3 zákona může zadavatel v nadlimitním režimu požadovat prokázání ekonomické kvalifikace podle § 78 zákona nebo technické kvalifikace podle § 79 zákona.

56.         Podle § 73 odst. 6 zákona platí, že pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit,

a)             která kritéria ekonomické nebo technické kvalifikace požaduje a

b)             minimální úroveň pro jejich splnění.

57.         Podle § 79 odst. 1 zákona stanoví zadavatel kritéria technické kvalifikace za účelem prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Zadavatel může považovat technickou kvalifikaci za neprokázanou, pokud prokáže, že dodavatel má protichůdné zájmy, které by mohly negativně ovlivnit plnění veřejné zakázky.

58.         Podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona může zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat seznam významných dodávek nebo významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele; zadavatel může stanovit, že budou zohledněny doklady i za dobu delší než poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení, pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

59.         Podle § 114 odst. 1 zákona zadavatel v zadávací dokumentaci stanoví, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti.

60.         Podle § 114 odst. 2 zákona se ekonomická výhodnost nabídek hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Zadavatel může ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit také podle nejnižší nabídkové ceny nebo nejnižších nákladů životního cyklu.

61.         Podle § 116 odst. 1 zákona je zadavatel pro hodnocení ekonomické výhodnosti nabídky podle kvality povinen stanovit kritéria, která vyjadřují kvalitativní, environmentální nebo sociální hlediska spojená s předmětem veřejné zakázky.

62.         Podle § 116 odst. 2 zákona mohou být kritériem kvality zejména

a)      technická úroveň,

b)      estetické nebo funkční vlastnosti,

c)       uživatelská přístupnost,

d)      sociální, environmentální nebo inovační aspekty,

e)      organizace, kvalifikace nebo zkušenost osob, které se mají přímo podílet na plnění veřejné zakázky v případě, že na úroveň plnění má významný dopad kvalita těchto osob,

f)       úroveň servisních služeb včetně technické pomoci, nebo

g)      podmínky a lhůta dodání nebo dokončení plnění.

63.         Podle § 116 odst. 3 zákona musí být kritéria kvality vymezena tak, aby podle nich nabídky mohly být porovnatelné a naplnění kritérií ověřitelné. Kritériem kvality nesmí být smluvní podmínky, jejichž účelem je utvrzení povinností dodavatele, nebo platební podmínky.

64.         Podle § 132 odst. 1 zákona se pro postup v zadávacím řízení, jehož cílem je uzavření rámcové dohody, použijí pravidla pro podlimitní, nadlimitní nebo zjednodušený režim, není-li stanoveno v této části zákona jinak.

65.         Podle § 151 odst. 4 zákona postupuje zadavatel při zadávání sektorové veřejné zakázky, která není koncesí, podle části čtvrté, páté, nebo šesté zákona a použije také části první, druhou, desátou až třináctou zákona, pokud není v této části zákona stanoveno jinak. Při zadávání sektorové veřejné zakázky, která je koncesí, zadavatel postupuje podle části osmé zákona.

66.         Podle § 167 odst. 3 zákona se při zadávání sektorové veřejné zakázky § 76, § 77 odst. 3 a § 81 až 88 zákona použijí obdobně. Zadavatel při zadávání sektorové veřejné zakázky může stanovit i jiná kritéria kvalifikace dodavatele, než jsou uvedena v části čtvrté zákona. Zadavatel však nesmí zejména

a)             stanovit některým dodavatelům podmínky, které nejsou stanoveny jiným dodavatelům, nebo

b)             požadovat doklady, zkoušky nebo jiné údaje bez vážného důvodu opakovaně.

67.         Podle § 263 odst. 3 věty první zákona platí, že stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení

68.         V bodu 4.5 „Technická kvalifikace“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil mj. následující:

„Dodavatel prokazuje splnění podmínek technické kvalifikace analogicky dle § 79 odst. 2 písm. b) ZZVZ předložením Seznamu významných dodávek poskytnutých dodavatelem za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele.

Seznam významných dodávek musí obsahovat minimálně tyto údaje:

• identifikaci objednatele,
• stručnou technickou specifikaci vozidel včetně soupisu výrobních čísel, VIN každého vozidla (tj. identifikační číslo vozidla),
• km nájezd každého vozidla ke dni vystavení reference/ke dni vystavení reference pro účely hodnocení,
• průměrný roční kilometrický nájezd vozidel,
• finanční objem v Kč bez DPH,
• dobu a místo realizace dodávek (měsíc a rok převzetí objednatelem), a
• údaje kontaktní osoby objednatele, u které bude možné poskytnutí významných dodávek ověřit, tj. uvedení tel. a emailu osoby oprávněné jednat za objednatele. 

Z předloženého seznamu významných dodávek musí vyplývat, že dodavatel jako finální výrobce trolejbusů v posledních 5-ti letech před zahájením zadávacího řízení realizoval dodávku minimálně 10 ks nových standardních bateriových nízkopodlažních trolejbusů nebo minimálně 10 ks nových kloubových (případně vícekloubových) bateriových nízkopodlažních trolejbusů s průměrným ročním kilometrickým nájezdem všech trolejbusů v součtu alespoň 300.000 km. Dodávka minimálně 10 ks standardních bateriových trolejbusů nebo dodávka minimálně 10 ks kloubových (případně vícekloubových) bateriových trolejbusů musí být splněna v rámci jedné dodávky. Za takovou dodávku se považuje dodání trolejbusů v rámci jednoho smluvního vztahu mezi dodavatelem a jedním koncovým zákazníkem.    

[…]   

Pro vyloučení pochybností dodavatel doloží průměrný roční kilometrický nájezd všech trolejbusů dle výše uvedeného požadavku potvrzením objednatele/smluvními podmínkami na obdobné dodávky apod. doklady. Zadavatel upozorňuje dodavatele, že nebude akceptovat čestné prohlášení dodavatele. 

Zadavatel si zároveň vyhrazuje právo ověřit u objednatele veškeré rozhodné skutečnosti, zejména zda trolejbusy v provozu splňovaly či v současnosti splňují deklarované vlastnosti, primárně průměrný roční kilometrický nájezd vozidel.“

69.         V bodu 9.1 „Hodnotící kritéria“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že nabídky budou hodnoceny ve smyslu § 114 odst. 1 zákona podle jejich ekonomické výhodnosti, a to na základě hodnotících kritérií „Celková nabídková cena za plnění veřejné zakázky“ s váhou 50 %, „Délka záruky na trolejbus“ s váhou 30 % a „Zkušenosti dodavatele“ s váhou 20 %.

70.         V bodu 9.4 „Hodnocení dílčího kritéria C. Zkušenosti dodavatele“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil mj. následující:

„Hodnocení bude provedeno podle předloženého seznamu významných dodávek dle vzorového formuláře seznamu významných dodávek pro účely hodnocení nabídek, jenž tvoří Přílohu č. 12 této zadávací dokumentace.

Zadavatel upozorňuje, že v rámci hodnocení nabídek nebude zohledňovat významné dodávky, kterými byla prokazována technická kvalifikace dle odst. 4.5 této zadávací dokumentace. Do seznamu významných dodávek pro účely hodnocení nabídek tedy není možno zahrnout dodávky, kterými byla prokazována technická kvalifikace dle odst. 4.5 této zadávací dokumentace.

Hodnocení bude provedeno tak, že podle jedné doložené dodávky nad rámec povinné technické kvalifikace (pro vyjasnění Zadavatel uvádí, že neomezuje dodavatele v počtu předložených dodávek; do hodnocení bude ovšem započtena pouze jedna – v případě více předložených dodávek ta odpovídající vyššímu bodovému úhrnu), obdrží dodavatel následující počet bodů do celkového hodnocení:

Dodavatel neprokáže žádnou významnou dodávku dle níže uvedených požadavků zohledňující jeho zkušenost nad rámec povinné kvalifikace.	0 bodů
Dodavatel prokáže nad rámec povinné kvalifikace další významnou dodávku uskutečněnou v posledních 5ti letech před zahájením zadávacího řízení, zahrnující dodávku minimálně 10 kusů nových standardních bateriových nízkopodlažních trolejbusů nebo minimálně 10 kusů nových kloubových (případně vícekloubových) bateriových nízkopodlažních trolejbusů s průměrným ročním kilometrickým nájezdem v součtu alespoň 300.000 km. Dodávka minimálně 10 ks standardních trolejbusů nebo dodávka minimálně 10 ks kloubových (případně vícekloubových) trolejbusů musí být splněna v rámci jedné dodávky. Za takovou dodávku se považuje dodání trolejbusů v rámci jednoho smluvního vztahu mezi dodavatelem a jedním koncovým zákazníkem.	10 bodů
Dodavatel prokáže nad rámec povinné kvalifikace další významnou zakázku uskutečněnou v posledních 5ti letech před zahájením zadávacího řízení, zahrnující dodávku minimálně 20 kusů nových standardních bateriových nízkopodlažních trolejbusů nebo minimálně 20 kusů nových kloubových (případně vícekloubových) bateriových nízkopodlažních trolejbusů s průměrným ročním kilometrickým nájezdem v součtu alespoň 600.000 km. Dodávka minimálně 20 ks standardních trolejbusů nebo dodávka minimálně 20ks kloubových (případně vícekloubových) trolejbusů musí být splněna v rámci jedné dodávky. Za takovou dodávku se považuje dodání trolejbusů v rámci jednoho smluvního vztahu mezi dodavatelem a jedním koncovým zákazníkem.	20 bodů

[…]

Zadavatel požaduje, aby dodavatel doložil k zakázkám, které jsou předmětem hodnocení potvrzení objednatele nebo smluvní podmínky, z nichž bude jednoznačně vyplývat výše průměrný roční kilometrický nájezd.“  

71.         Ve „Vysvětlení zadávací dokumentace č. 7“ ze dne 14. 4. 2025 (dále jen „vysvětlení zadávací dokumentace č. 7“) je ve vztahu k bodu 4.5 zadávací dokumentace, tj. ve vztahu k zadavatelem požadovanému seznamu významných dodávek dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona uvedeno mj. následující:

„Zadavatel pro vyloučení pochybností upřesňuje, že pokud zadavatel požaduje dodávku minimálně 10 kusů trolejbusů v rámci jedné dodávky, resp. v rámci jednoho smluvního vztahu, je tím ze strany zadavatele myšleno, že dodávka trolejbusů mohla být uskutečněna v rámci jedné rámcové kupní smlouvy nebo kupní smlouvy. V daném případě se muselo jednat o ohraničený smluvní vztah s minimální dodávkou 10 ks předmětných trolejbusů. Zadavatel požaduje prokázat, že dodavatel dodal a byl tak schopen v jednom smluvním vztahu k jednomu koncovému zákazníkovi dodat více kusů trolejbusů; ze strany zadavatele nebude akceptováno, pokud dodavatel v rámci jednoho smluvního vztahu (např. uzavřené kupní smlouvy) dodal 2 vozidla, v rámci dalšího smluvního vztahu (např. rámcové kupní smlouvy) 3 vozidla, následně za další období např. na základě kupní smlouvy např. 1 vozidlo apod. pro různé koncové objednatele. Uvedené podmínky platí i pro hodnocení nabídek.“

Právní posouzení

72.         Dříve, než Úřad přistoupí k samotnému meritu věci, považuje za vhodné se na tomto místě ve stručnosti vyjádřit k aktivní legitimaci navrhovatele a k námitce navrhovatele týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách.

K aktivní legitimaci navrhovatele

73.         Co se týče zadavatelem ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 12. 6. 2025 a následných podáních zadavatele vznesené pochybnosti o samotné aktivní legitimaci navrhovatele k iniciaci přezkumu postupu zadavatele, resp. stanovení zadávacích podmínek před Úřadem, Úřadu nezbývá než v plném rozsahu odkázat na rozhodnutí o rozkladu, kde předseda Úřadu uzavřel, že navrhovatel jakožto možný poddodavatel zadavatelem poptávaného plnění byl aktivně legitimován k podání návrhu na přezkum zadávacích podmínek v posuzované věci (v podrobnostech viz výše).

74.         K argumentaci zadavatele uvedené ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 24. 9. 2025, že pojem „hospodářské subjekty“ užívaný v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1031 ze dne 23. června 2022 nerozlišuje mezi dodavateli a poddodavateli, Úřad toliko uvádí, že zadavatel zadávací podmínku dle bodu 2.2 zadávací dokumentace zamezující účast dodavatelů ze třetích zemí v zadávacím řízení výslovně vztáhl právě toliko na dodavatele, nikoliv i na další subjekty ve smyslu poddodavatelů, či kupříkladu obecně na  „hospodářské subjekty“, kdy by bylo možné o významu, resp. výkladu takto stanovené zadávací podmínky zadavatelem předestřeným způsobem uvažovat. Je tak třeba trvat na znění zadávací podmínky stanovené samotným zadavatelem, která vyloučila možnou účast dodavatelů ze třetích zemí v pozici dodavatele předmětu plnění, nikoliv však poddodavatele.

75.         Pro úplnost pak Úřad v kontextu možnosti navrhovatele v pozici poddodavatele brojit proti nezákonnosti zadavatelem stanovených zadávacích podmínek odkazuje rovněž na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0043/2025/VZ, č. j. ÚOHS-20705/2025/162 ze dne 4. 6. 2025, kde předseda Úřadu konstatoval, že „[k]e vzniku újmy je nutno uvést, že jako obvyklá újma je rozhodovací praxí Úřadu aprobována zejména újma spočívající ve ztrátě možnosti ucházet se o veřejnou zakázku, a tedy ztráta možnosti následně z realizace předmětu plnění profitovat. Zákon nestanovuje, že by újma musela být ‚přímá‘ a je přípustné, aby se jednalo i o újmu nepřímou či zprostředkovanou. V tomto smyslu lze dospět k obecnému závěru, že i poddodavateli, minimálně jedná-li se o poddodavatele dodávajícího klíčové součásti celkového plnění, může zprostředkovaně hrozit či vzniknout újma v důsledku nemožnosti dosažení zisku z poddodavatelského vztahu, pokud ztratí možnost s příslušným dodavatelem uzavřít poddodavatelskou smlouvu na plnění části předmětu veřejné zakázky.“ Současně předseda Úřadu uvedl, že „[k] podání námitek (a návrhu) proti zadávací dokumentaci by tak obecně vzato měl být legitimován co nejširší okruh dodavatelů potenciálně schopných realizovat předmět plnění veřejné zakázky. To platí pro všechny formy účasti dodavatele na plnění zakázky: ať již samostatně na základě své vlastní nabídky, či ve spolupráci s dalšími dodavateli na základě podání společné nabídky, nebo v pozici poddodavatele.“

76.         S ohledem na výše uvedené je třeba uzavřít, že navrhovatel byl (jako možný poddodavatel pro plnění rámcové dohody) aktivně legitimován k podání námitek i návrhu k Úřadu.

K rozhodnutí o námitkách

77.         Navrhovatel v návrhu uvádí, že se zadavatel „nedostatečně vypořádal s konkrétní námitkou Navrhovatele, že neumožňuje prokázání technické kvalifikace prostřednictvím prokázání podílu na plnění veřejné zakázky jen v její části,“ a že tak „zadavatel nevyvrací konkrétní výtky Navrhovatele, čímž fakticky neplní svou povinnost vypořádat námitky v rozsahu jejich skutečného obsahu dle § 245 odst. 1 ZZVZ.“

78.         Úřad s ohledem na skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení a se zřetelem k výše uvedenému nejprve konstatuje, že námitky byly podány řádně a včas, oprávněnou osobou a obsahují veškeré náležitosti ve smyslu § 244 zákona, tudíž zadavatel byl povinen skutečnosti v nich uvedené věcně vypořádat v souladu s § 245 odst. 1 zákona.

79.         Úřad dále v obecnosti uvádí, že pro splnění požadavku na srozumitelnost a dostatečnou podrobnost odůvodnění stanoviska zadavatele v rozhodnutí o námitkách v smyslu § 245 odst. 1 zákona není nutné, aby se zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace stěžovatele do nejmenších myslitelných podrobností; rozhodující je, zda zadavatel v rozhodnutí o námitkách poskytuje navrhovateli srozumitelné a dostatečně podrobné stanovisko k podstatě namítaných skutečností, tj. k podstatě argumentace navrhovatele. Je tedy nutné, aby odůvodnění rozhodnutí o námitkách postihlo gros podaných námitek, aniž by ovšem bylo ze strany zadavatele nutné vypořádat každé jednotlivé tvrzení uvedené v námitkách.

80.         Úřad přezkoumal dotčenou část rozhodnutí o námitkách a dospěl k závěru, že z odůvodnění rozhodnutí o námitkách je zřejmé, proč zadavatel námitky navrhovatele ve vztahu k požadavkům zadavatele na technickou kvalifikaci dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona dle § 245 odst. 2 zákona odmítl jako věcně nedůvodné, resp. proč považuje svůj postup v zadávacím řízení související se stanovením těchto zadávacích podmínek za souladný se zákonem, tj. proč považuje argumenty navrhovatele v této souvislosti za liché. Současně má Úřad za to, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách postihl ve vztahu k dotčeným námitkám jejich podstatu, resp. gros, přičemž skutečnost, že se nevypořádal s každým jednotlivým dílčím argumentem navrhovatele, nemůže založit nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí. Ostatně navrhovatel byl s to na podkladě rozhodnutí o námitkách podat přezkoumatelný návrh, na jehož základě jsou Úřadem činěny níže uvedené závěry. Pro úplnost pak Úřad uvádí, že k námitce navrhovatele ohledně nemožnosti prokázání technické kvalifikace prostřednictvím zkušenosti s výrobou/dodávkou podstatných částí trolejbusů se zadavatel vyjádřil na str. 6 až 7 rozhodnutí o námitkách, kde spolu s odkazy na dle jeho názoru přiléhavou rozhodovací praxi mj. uvedl, že „[p]okud […] poptává dodávku vyrobených vozidel, pak je žádoucí, aby požadoval v technické kvalifikaci, že dodavatelé mají zkušenost s dodávkou již hotových vyrobených vozidel, nikoli, že dodali […] pouze určitou komponentu či určitý celek.“ Spolu s odkazem na jím uvedenou tabulku mapující trh s trolejbusy v letech 2021 až 2025 pak uzavřel, žena relevantním trhu došlo k podstatnému pozitivnímu vývoji a že „požadavek na umožnění nahrazení reference na dodávku celých vozidel formou významného podílu na výrobě je již nadbytečný, jelikož existují dodavatelé, respektive poddodavatelé ve vzájemné spolupráci, kteří dokáží dostát referencím na dodávku celých vozidel, nikoli jejich části“. Je tedy zjevné, že zadavatel se s navrhovatelem poukazovanou námitkou vypořádal, kdy této nepřisvědčil a současně (ač stroze) srozumitelně uvedl, proč ji nevnímá jakožto relevantní.

81.         S ohledem na výše uvedené skutečnosti má tak Úřad za to, že námitka navrhovatele ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách není důvodná.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

82.         Co se týče samotného merita věci, navrhovatel v podaném návrhu mimo jiné namítá, že zadavatel učinil předmětem jednoho z hodnotících kritérií reference samotného dodavatele, jež nevyjadřují hlediska kvality spojená s předmětem rámcové dohody, čímž se dle navrhovatele dopustil porušení § 116 odst. 1 zákona.

83.         Ve vztahu k uvedenému Úřad úvodem v obecnosti konstatuje, že rozhodne-li se zadavatel v nadlimitním režimu, jako je tomu i v šetřeném případě, hodnotit ekonomickou výhodnost nabídek též podle kritérií kvality, je povinen dle § 116 odst. 1 zákona stanovit kritéria, která vyjadřují kvalitativní, environmentální nebo sociální hlediska spojená s předmětem plnění veřejné zakázky. Demonstrativní výčet možných kritérií kvality uvádí § 116 odst. 2 zákona; vedle takto vyjmenovaných kritérií kvality zadavatel může zvolit i jakákoliv jiná kritéria kvality, avšak za splnění výše uvedené podmínky stanovené v § 116 odst. 1 zákona, tj. že tato se vztahují k předmětu zadávané veřejné zakázky (a dále s výjimkou smluvních podmínek, jejichž účelem je utvrzení povinností dodavatele, nebo platebních podmínek dle § 116 odst. 3 zákona). Právě souvislost, resp. provázanost kritéria kvality s předmětem plnění zadávané veřejné zakázky je stěžejní podmínkou pro využitelnost konkrétního kritéria kvality při hodnocení nabídek, neboť jedině tak se efekt daného kritéria může skutečně projevit při realizaci předmětu plnění veřejné zakázky. Komentářová literatura[3] k souvislosti kritéria kvality s předmětem veřejné zakázky uvádí, že „nepostačí subjektivní přesvědčení zadavatele o existenci souvislosti mezi stanovenými kritérii kvality a předmětem veřejné zakázky, nýbrž je nezbytné, aby byl vztah mezi předmětem veřejné zakázky a kritériem hodnocení podložen objektivními skutečnostmi. Zadavatel tak musí mít věcně podloženo, že hodnocené skutečnosti mají konkrétní dopad na realizaci předmětu veřejné zakázky (např. v případě hodnocení účasti osob se ztíženým přístupem na trh práce se tyto osoby musí skutečně podílet na plnění veřejné zakázky […]).”

84.         V šetřeném případě zadavatel v bodu 9.1 zadávací dokumentace stanovil jako jedno z kritérií hodnocení nabídek kritérium kvality „Zkušenosti dodavatele”, v jehož rámci má být dle bodu 9.4 zadávací dokumentace hodnocena jedna významná dodávka předložená dodavatelem nad rámec významných dodávek požadovaných zadavatelem k prokázání technické kvalifikace dodavatele dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona, a to tak, že při nepředložení žádné (další) referenční zkušenosti obdrží dodavatel nula bodů, při předložení zkušenosti o parametrech totožných, jako jsou stanoveny i pro účely technické kvalifikace dle bodu 4.5 zadávací dokumentace, obdrží 10 bodů a při předložení zkušenosti o dvojnásobném rozsahu (počtem dodaných trolejbusů i nájezdem) obdrží 20 bodů (blíže viz skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení uvedené výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí). Je tedy zřejmé, že zadavatel v tomto kritériu hodnocení bonifikuje body doložení (jedné) referenční zkušenosti dodavatele o stanovených parametrech nad rámec zkušenosti doložené pro účely technické kvalifikace. 

85.         K otázce, zda výše specifikované kritérium kvality „Zkušenosti dodavatele” souvisí s předmětem plnění šetřené rámcové dohody, Úřad předně konstatuje, že zadavatel v jeho rámci zjevně zohledňuje doložení zkušenosti dodavatele jako „celku“ (tedy nikoliv zkušenosti jednotlivých osob, např. zaměstnanců dodavatele), tj. spíše „obecné” zkušenosti dodavatele v daném oboru, které tento dodavatel získal v minulosti ve vztahu k obdobnému plnění, jako je předmět rámcové dohody. O uvedené skutečnosti ostatně není sporu ani mezi účastníky správního řízení.

86.         Úřad dále uvádí, že dle ustálené rozhodovací praxe platí, že hodnocení obecné zkušenosti dodavatele by nemělo být v nadlimitním režimu připuštěno, neboť se má hodnotit nabízené plnění, nikoliv osoba dodavatele. V této souvislosti lze odkázat např. na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0467/2020, č. j. ÚOHS-S0467/2020/VZ ze dne 17. 12. 2020 (dále jen „rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0467/2020“) potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0228,0241/2020/VZ, č. j.  ÚOHS-03271/2021/162/HSc ze dne 23. 2. 2021 (dále jen „rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0228,0241/2020/VZ“), rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0162/2021/VZ, č. j. ÚOHS-23380/2021/500/AIv ze dne 13. 7. 2021 či rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0654/2021/VZ, č. j. ÚOHS-09110/2022/500 ze dne 15. 3. 2022. Např. v citovaném rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0228,0241/2020/VZ předseda Úřadu konkrétně uvedl, že „kvalitativní kritéria musí být spojena s předmětem veřejné zakázky, a nikoliv se zkušeností dodavatele s odlišnou, tzv. referenční zakázkou, neboť je stále třeba mít na paměti, že hodnocení obecné zkušenosti zadavatele se v případě nadlimitních veřejných zakázek nepřipouští – právní úprava hodnocení totiž stojí na principu, že zvolená hodnotící kritéria musí mít k poskytovanému plnění hmatatelnou a konkrétní vazbu. Hodnotí se totiž nabízené plnění, nikoliv osoba dodavatele. Pokud jde o ten aspekt věci, že právní úprava připouští hodnocení zkušeností fyzických osob, které se budou na plnění zakázky přímo a fakticky podílet, je v takovém případě vazba k předmětu zakázky mnohem silnější než v případě zkušenosti dodavatele, který předmětnou zkušeností disponuje pouze ve formálním smyslu, neboť je pouze osobou, jejímž jménem byla referenční služba plněna. Fakt, že se zpravidla bude jednat o osobu právnickou, tuto vazbu hodnocené zkušenosti a předmětu zakázky ještě oslabuje, neboť historická ‚zkušenost‘ právnické osoby s plněním zakázky určitého druhu neznamená, že osoby, které za ni budou nynější zakázku plnit, budou vybaveny potřebným know how.“

87.         I v kontextu ustálené rozhodovací praxe je tak zřejmé, že zadavatelem stanovené hodnotící kritérium „Zkušenosti dodavatele“ nenaplňuje požadavky § 116 odst. 1 zákona, neboť u něj nelze konstatovat dostatečnou provázanost s předmětem šetřené rámcové dohody. Zadavatel prostřednictvím dotčeného kritéria kvality de facto pouze vyjádřil skutečnosti související s předmětem odlišné (referenční) zakázky, a nikoli skutečnosti, které by měly spojitost s předmětem plnění šetřené rámcové dohody, neboť veškeré skutečnosti související s plněním realizovaným v rámci referenční zakázky jsou promítnuty v zadávacích podmínkách této referenční zakázky, nikoliv v zadávacích podmínkách šetřeného zadávacího řízení. Současně se zadavatelem hodnocená zkušenost dodavatele nikterak nepromítá do zadávacích podmínek šetřeného zadávacího řízení např. ve smyslu požadavku, aby nějaká konkrétní skutečnost prokazovaná referenční zakázkou dodavatele byla použita při plnění předmětu rámcové dohody (např. použití téže elektrické výzbroje, téže karoserie apod.). V šetřeném případě se tak hodnocená zkušenost dodavatele váže k předmětu plnění odlišné, byť obdobné (referenční) zakázky, a nikoliv k předmětu plnění rámcové dohody, přičemž již sama skutečnost, že má být hodnocena předchozí spíše „obecná” zkušenost dodavatele, a nikoliv nabídka samotná, tedy kvalita nabízeného plnění, dle Úřadu jasně svědčí o zjevné neprovázanosti předmětného hodnotícího kritéria se samotným předmětem plnění rámcové dohody, a tedy o postupu zadavatele v rozporu s § 116 odst. 1 zákona.

88.         K tvrzení zadavatele, že sám předseda Úřadu v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0228,0241/2020/VZ uvádí, že „[l]ze uzavřít, že hodnocení kvalifikace dodavatele není u nadlimitních zakázek vyloučeno, ale je třeba, aby zadavatel velmi přesvědčivě odůvodnil souvislost takového hodnotícího kritéria s předmětem veřejné zakázky,“ Úřad konstatuje, že v šetřeném případě nelze o uvedeném přesvědčivém zdůvodnění souvislosti zadavatelem stanoveného kritéria hodnocení „Zkušenosti dodavatele“ s předmětem plnění rámcové dohody za žádných okolností hovořit. K tomu Úřad uvádí, že zadavatel provázanost dotčeného hodnotícího kritéria s předmětem plnění rámcové dohody dovozuje pouze skrze požadavek zadavatele na zkušenost s dodáním obdobného plnění, když konkrétně uvádí, že „hodnocená reference s předmětem zakázky úzce souvisí, neboť Zadavatel požaduje prokázání významné zakázky obdobného předmětu plnění,“ na základě čehož dovozuje, že se uvedená zkušenost musí propsat do kvality plnění rámcové dohody. Tato vazba je však dle Úřadu velmi vágní a nemůže být považována za dostatečnou, neboť, jak již bylo obdobně uvedeno výše, v podstatě referuje spíše o obecné zkušenosti dodavatele v daném oboru a neváže se nikterak na předmět zadávané rámcové dohody. Ostatně nedostatečnost takovéhoto typu zdůvodnění provazby požadované zkušenosti a předmětu plnění výslovně potvrzuje i právě dotčené rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0228,0241/2020/VZ.

89.         Úřad konstatuje, že pokud zadavatel chtěl v některém z kritérií hodnocení nezbytně zohlednit přímo zkušenosti, mohl za tímto účelem využít kritéria kvality uvedeného v § 116 odst. 2 písm. e) zákona a zohlednit zkušenosti získané např. konkrétním konstruktérským týmem dodavatele, který by se na plnění rámcové dohody přímo podílel. Současně by však v případě využití dotčeného kritéria kvality dle § 116 odst. 2 písm. e) zákona musela být naplněna podmínka, že kvalita těchto osob by měla významný dopad na úroveň plnění rámcové dohody. Úřad v kontextu shora uvedeného pro úplnost dodává, že hodnotící kritérium zohledňující pouze obecné zkušenosti dodavatele jako „celku“ s plněním zakázek obdobných předmětem plnění předmětu plnění zadávané rámcové dohody nelze považovat za kritérium kvality ve smyslu § 116 odst. 2 písm. e) zákona, neboť zkušenost dodavatele jako „celku“ nelze pro účely kritérií hodnocení ztotožňovat, resp. zaměňovat se zkušeností jednotlivých fyzických osob, jež se mají následně přímo podílet na plnění rámcové dohody.

90.         Pokud jde o tvrzení zadavatele, že shora uvedené závěry dovozené rozhodovací praxí nelze paušalizovat, resp. vztahovat je na odlišný skutkový případ v šetřeném zadávacím řízení, Úřad uvádí, že nevidí důvodu se od předmětné ustálené rozhodovací praxe v posuzovaném případě jakkoli odchylovat. Zadavatel v tomto kontextu zejména uvádí, že u veřejných zakázek na služby, jejichž předmět je plněn konkrétními fyzickými osobami (např. projektanty, advokáty, IT odborníky apod.), lze pochopit upřednostnění kritéria kvality dle § 116 odst. 2 písm. e) zákona, neboť zde existuje bezprostřednější vztah mezi konkrétní pro plnění podstatnou osobou a tímto plněním. Naproti tomu u veřejných zakázek na komplexní dodávky, kde se standardně členové týmu jmenovitě neuvádí, dle zadavatele nedává smysl hodnotit zkušenosti konkrétních osob a je namístě hodnotit zkušenost samotného dodavatele, neboť v těchto případech je to dle zadavatele dodavatel jako „celek“, kdo zajišťuje plnění zakázky, poskytuje své know-how, vykonává dozor apod. Úřad k tomu konstatuje, že v uvedeném nemůže dát zadavateli za pravdu, neboť i komplexní plnění dodávek je v konečném důsledku beze sporu závislé na konkrétních fyzických osobách, když jsou to právě konkrétní jedinci, kteří např. efektivně rozdělují práci, kontrolují plnění harmonogramu a dodržování termínů, zajišťují dodávky materiálů apod. V kontextu uvedeného lze ostatně poukázat na skutečnost, že v praxi se hodnotí např. zkušenosti projektových manažerů atp. Jinými slovy tak Úřad souhlasí s navrhovatelem v tom, že „vždy to budou lidé, kteří budou zodpovědní za efektivní a kvalitní plnění zakázky“ a naopak nesouhlasí se zadavatelem, že zde neexistuje bezprostřednější provazba k předmětu plnění z pohledu zkušeností než zkušenost dodavatele jako takového. Nadto nelze v této souvislosti odhlédnout ani od skutečnosti, že například výše uvedená rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0467/2020 a sp. zn. ÚOHS-R0228,0241/2020/VZ se týkala rámcové dohody „Dodávka až 60 ks nízkopodlažních trolejbusů s alternativním pohonem v letech 2020-2022“[4], tj. právě zadavatelem zmiňované komplexní dodávky, přičemž ani zde nebyla Úřadem a následně ani předsedou Úřadu připuštěna možnost hodnocení obecných zkušeností dodavatele.

91.         Co se týče tvrzení zadavatele, že z § 116 odst. 1 zákona je zřejmé, že zadavatel nemá povinnost hodnotit konkrétní (technické) parametry samotného plnění, nýbrž zejména kvalitativní hlediska spojená s předmětem veřejné zakázky, což je nepochybně širší vymezení možností zadavatele hodnotit kvalitu nabídek než pouze čistě z hlediska parametrů plnění, Úřad uvádí, že na žádném místě tohoto rozhodnutí nedovozuje, že byl měl zadavatel v rámci kritérií kvality hodnotit pouze konkrétní technické parametry plnění, pouze konstatuje, že zadavatelem zvolená kritéria kvality musí dle dotčeného § 116 odst. 1 zákona vyjadřovat kvalitativní, environmentální nebo sociální hlediska spojená s předmětem veřejné zakázky, což zde řešené kritérium hodnocení nesplňuje.

92.         K argumentaci zadavatele směřující k tomu, že jeho záměrem při stanovení předmětného hodnotícího kritéria bylo zajistit, že dodavatel má dostatek zkušeností s realizací obdobných zakázek, resp. že je tedy dostatečně „kvalitním“ pro plnění šetřené rámcové dohody, Úřad konstatuje, že zkušenosti dodavatelů má zadavatel možnost posoudit prostřednictvím stanovení patřičných kritérií kvalifikace, zejména kritérií technické kvalifikace. V šetřeném případě si pak zadavatel „kvalitu“ dodavatelů ve výše nastíněném smyslu zajišťuje, když v bodu 4.5. zadávací dokumentace požaduje předložení seznamu významných dodávek dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona. Současně lze dle zákona stanovit i jiná kvalifikační kritéria, která ověřují kvalifikovanost, potažmo i kvalitu dodavatele, a to i z pohledu zadavatelem zmiňovaných kapacit, organizace řízení atp. Pokud pak chtěl zadavatel „kvalitu“ zohlednit v při hodnocení nabídek, je tak třeba učinit v mezích určených zákonem, tedy dle § 116 odst. 2 zákona prostřednictvím kritérií navázaných přímo na předmět řešené rámcové dohody.

93.         K argumentu zadavatele, že v předmětném kritériu hodnocení nejsou hodnoceny významné zakázky, jimiž dodavatelé prokazují technickou kvalifikaci podle bodu 4.5 zadávací dokumentace, Úřad uvádí, že předmětné skutečnosti si je plně vědom, nicméně tato nemění ničeho na závěrech předestřených výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí.

94.         Konečně k tvrzení zadavatele, že i za účinnosti zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, nebylo dle názoru zadavatele možné dovodit apriorní zákaz stanovení kritérií kvalifikace jako hodnotících kritérií, Úřad toliko uvádí, že odkaz na dřívější právní úpravu je možno bez dalšího označit za nepřiléhavý, neboť je třeba trvat na výkladu § 116 odst. 1 zákona tak, jak byl proveden shora.

95.         Vzhledem ke všemu výše uvedenému proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

96.         Navrhovatel v podaném návrhu dále brojí proti požadavkům zadavatele na technickou kvalifikaci dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona, přičemž v této souvislosti mj. namítá, že požadavek na minimální průměrný roční kilometrický nájezd trolejbusů je zcela irelevantní a nepřiměřený (stejně jako požadavek na předložení informace o kilometrickém nájezdu každého vozidla k datu předložení referenční dodávky), neboť dodavatel nájezd dodaných trolejbusů nemůže nijak ovlivnit, když daná skutečnost je v gesci objednatele, kdy pouze na něm záleží, v jaké míře bude trolejbusy využívat. Současně dle navrhovatele tyto informace objednatel nemusí ani dodavateli poskytnout, pokud k tomu není smluvně zavázán. Navrhovatel dále uvádí, že daný požadavek taktéž dodavatele omezuje v tom smyslu, že tito nemohou použít k prokázání splnění kvalifikace dodávku, která proběhla v nedávné době, neboť nelze očekávat, že by již takto (ač řádně) dodané trolejbusy dosahovaly požadovaného nájezdu. Nadto navrhovatel poukazuje na skutečnost, že zadavatel dotčené požadavky týkající se kilometrického nájezdu trolejbusů ani nijak blíže neodůvodnil a že tyto požadavky žádným způsobem neprokazují schopnost dodavatele poskytnout řádně a včas plnění, které je předmětem rámcové dohody. Současně pak navrhovatel konstatuje, že i požadavek zadavatele na dodávku trolejbusů v rámci jednoho smluvního vztahu je závislý na objednateli, nikoli na dodavateli, a že uvedené zadávací podmínky ve výsledku zvýhodňují pouze konkrétního dodavatele a uměle a nepřiměřeně zužují hospodářskou soutěž na již tak úzkém relevantním trhu.

97.         K uvedenému Úřad nejprve v obecnosti uvádí, že dle pravidla pro stanovení zadávacích podmínek upraveného v § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Dotčené ustanovení zákona na jedné straně umožňuje zadavateli stanovit zadávací podmínky tak, aby byl prostřednictvím zadávané veřejné zakázky schopen naplnit své potřeby, na druhé straně však chrání férovou soutěž o veřejnou zakázku. Je nepochybné, že po zadavateli nelze požadovat, aby jím stanovené zadávací podmínky měly na všechny dodavatele stejný dopad, případné omezení však musí být vždy odůvodnitelné oprávněnými potřebami zadavatele, kdy je to právě zadavatel, kdo musí unést důkazní břemeno, že se skutečně nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži dodavatelů o veřejnou zakázku. Případným porušením se pak zadavatel nedopouští pouze porušení předmětného ustanovení § 36 odst. 1 zákona, ale také porušení základních zásad dle § 6 zákona.

98.         K tomu Úřad dodává, že ve vztahu k posuzování požadavků zadavatele na technickou kvalifikaci je třeba vycházet z jejich účelu, kterým je objektivním, přiměřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Kritéria technické kvalifikace tedy zadavatel stanoví na základě svých potřeb s ohledem na předmět poptávaného plnění, a to tak, aby se soutěže o veřejnou zakázku zúčastnili pouze ti dodavatelé, kteří jsou schopni veřejnou zakázku po jejím přidělení též plnit. Vymezením kritérií technické kvalifikace, zejména jejich přílišnou „přísností“ či jejich zcela neodůvodněným stanovením, však zadavatel také může výrazným způsobem ovlivnit okruh dodavatelů, mezi jejichž nabídkami bude v závěrečné fázi zadávacího řízení vybírat. Ač je tak stanovení konkrétních kritérií technické kvalifikace plně v gesci zadavatele, musí být tato kritéria stanovena přiměřeně k předmětu veřejné zakázky, což ve vztahu k požadavkům zadavatele na technickou kvalifikaci vyplývá i přímo z § 73 odst. 6 zákona. Pokud by požadavky zadavatele vybočovaly z jeho oprávněných potřeb ve vztahu k předmětu plnění dané veřejné zakázky, porušil by zadavatel současně zásadu přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, přičemž daným postupem by zároveň mohlo dojít i k porušení zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 2 zákona, neboť excesivní stanovení požadavků na technickou kvalifikaci by mohlo nedůvodně omezit okruh dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit. Zadavatel je tak povinen stanovit kritéria technické kvalifikace takovým způsobem, aby zajistil rovné příležitosti všem dodavatelům, kteří jsou objektivně způsobilí předmětnou veřejnou zakázku plnit. Současně je pak při stanovení kritérií kvalifikace zadavatelem zapotřebí kromě předmětu veřejné zakázky reflektovat i situaci na daném trhu, a to tak, aby na tomto trhu mohla být zachována soutěž.

99.         V kontextu uvedeného tedy Úřad shrnuje, že je třeba, aby kritéria technické kvalifikace byla odůvodněna předmětem veřejné zakázky, resp. aby byla stanovena přiměřeně k předmětu veřejné zakázky, zadavatel je byl schopen objektivně a patřičně odůvodnit a aby reflektovala situaci na daném trhu tak, že bude zachována přiměřená, tj. bezdůvodně neomezená soutěž. Jinak řečeno, zadavatel nese odpovědnost za to, že veškerá jím stanovená kritéria kvalifikace a minimální úroveň pro jejich splnění jsou ve vztahu k předmětu veřejné zakázky objektivní a přiměřená, přičemž platí, že čím náročněji (tj. pro dodavatele více omezujícím způsobem) jsou předmětné zadávací podmínky vyspecifikovány, tím precizněji musí být zadavatel schopen je odůvodnit.

100.     Ve vztahu k šetřenému případu Úřad uvádí, že zadavatel v bodu 4.5 zadávací dokumentace za účelem prokázání splnění kritéria technické kvalifikace ve smyslu § 79 odst. 2 písm. b) zákona stanovil, že „[z] předloženého seznamu významných dodávek musí vyplývat, že dodavatel jako finální výrobce trolejbusů v posledních 5-ti letech před zahájením zadávacího řízení realizoval dodávku minimálně 10 ks nových standardních bateriových nízkopodlažních trolejbusů nebo minimálně 10 ks nových kloubových (případně vícekloubových) bateriových nízkopodlažních trolejbusů s průměrným ročním kilometrickým nájezdem všech trolejbusů v součtu alespoň 300.000 km. Dodávka minimálně 10 ks standardních bateriových trolejbusů nebo dodávka minimálně 10 ks kloubových (případně vícekloubových) bateriových trolejbusů musí být splněna v rámci jedné dodávky. Za takovou dodávku se považuje dodání trolejbusů v rámci jednoho smluvního vztahu mezi dodavatelem a jedním koncovým zákazníkem.“ Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 7 pak zadavatel mj. upřesnil, že „pokud zadavatel požaduje dodávku minimálně 10 kusů trolejbusů v rámci jedné dodávky, resp. v rámci jednoho smluvního vztahu, je tím ze strany zadavatele myšleno, že dodávka trolejbusů mohla být uskutečněna v rámci jedné rámcové kupní smlouvy nebo kupní smlouvy. V daném případě se muselo jednat o ohraničený smluvní vztah s minimální dodávkou 10 ks předmětných trolejbusů. Zadavatel požaduje prokázat, že dodavatel dodal a byl tak schopen v jednom smluvním vztahu k jednomu koncovému zákazníkovi dodat více kusů trolejbusů; ze strany zadavatele nebude akceptováno, pokud dodavatel v rámci jednoho smluvního vztahu (např. uzavřené kupní smlouvy) dodal 2 vozidla, v rámci dalšího smluvního vztahu (např. rámcové kupní smlouvy) 3 vozidla, následně za další období např. na základě kupní smlouvy např. 1 vozidlo apod. pro různé koncové objednatele.“

101.     Z výše uvedeného tak vyplývá, že zadavatel jako součást podmínek technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona stanovil požadavek na doložení referenční zakázky spočívající v dodávce minimálně 10 kusů trolejbusů realizované za posledních 5 let, v rámci něhož mimo jiné vymezil i požadavek na souhrnný průměrný roční kilometrický nájezd všech těchto trolejbusů alespoň 300 000 km a požadavek na realizaci dodávky trolejbusů v rámci jednoho smluvního vztahu.

102.     Co se týče požadavku zadavatele na souhrnný průměrný roční kilometrický nájezd všech trolejbusů, Úřad dává v prvé řadě navrhovateli za pravdu v tom, že povinností dodavatele v rámci smluvního vztahu s objednatelem je trolejbusy řádně a včas dodat, přičemž skutečnost, v jaké míře budou jednotlivé dodané trolejbusy následně objednatelem využívány, a jakého nájezdu tedy dosáhnou, je závislá už pouze na samotném objednateli. Jinými slovy dodavatel nemůže tuto skutečnost jakkoli ovlivnit, když tato je dána provozními rozhodnutími objednatele, kdy ani nelze tvrdit, že objednatel bude vždy trolejbusy využívat co nejvíce, neboť tomu tak zcela jistě být nemusí (i s ohledem na skutečnost, že zadavatel je hlavním městem s velkou rozlohou a větším provozem, kdy menší objednatelé nemusí mít takové potřeby). Nadto otázka provozu může záviset i na jiných okolnostech než čistě na rozhodnutí objednatele, např. může provoz znemožnit havárie nebo může dojít k útlumu provozu, jako tomu bylo při pandemii Covidu-19 (která proběhla v zadavatelem určených posledních pěti letech), přičemž tyto okolnosti zcela jistě mají vliv kilometrický nájezd trolejbusů, ač nikterak nepoukazují na skutečnost, že by nebyly dotčené trolejbusy dodané řádné a že by nebyly spolehlivé a kvalitní. Z dotčeného požadavku zadavatele je tedy zřejmé, že tento propojuje dodávku trolejbusů s jejich následným provozem, dle Úřadu však uvedené propojení s provozem nemá v rámci kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 psím. b) zákona své opodstatnění, když v tomto kontextu zkrátka nevypovídá ničeho o tom, zda je dodavatel dostatečně „kvalifikovaným“ pro plnění šetřené rámcové dohody, resp. pro plnění v podobě dodávky dotčených trolejbusů.

103.     Současně dle Úřadu nelze zadavateli přisvědčit v tom, že požadavek na určitý minimální nájezd trolejbusů je průkazem spolehlivosti a kvality těchto vozidel, neboť kvalitní může být dle Úřadu jistě i vozidlo s nižším než zadavatelem požadovaným nájezdem, tj. samotný vysoký kilometrický nájezd nemusí vypovídat o technické spolehlivosti vozidla. Ostatně i navrhovatel v návrhu uvádí, že „[v]ozidlo s vysokým nájezdem může být pravidelně poruchové a závislé na častých opravách, zatímco jiné vozidlo s nižším nájezdem může fungovat bez problémů po celou dobu životnosti.“ Dle Úřadu tak nelze automaticky klást rovnítko mezi vysoký nájezd a kvalitu vozidla, obzvláště za situace, kdy zadavatel žádným způsobem neprokázal, že by nižší kilometrický nájezd skutečně znamenal nižší kvalitu, potažmo spolehlivost vozidla. Nadto Úřad v této souvislosti upozorňuje na skutečnost, že zadavatel požaduje průměrný roční kilometrický nájezd všech 10 trolejbusů v součtu alespoň 300 000 km a že tato podmínka celkového součtu tak může být splněna i za předpokladu, že zatímco u několika či dokonce toliko jednoho z trolejbusů bude nájezd značně vysoký, u jiných bude podstatně nižší. I v tomto směru tedy argumentace zadavatele pozbývá smyslu. Úřad tak na tomto místě v kontextu shora uvedeného uzavírá, že zadavateli nelze dát za pravdu v tom, že by se v případě požadavku zadavatele na souhrnný průměrný roční kilometrický nájezd všech trolejbusů jednalo o zadávací podmínku legitimní a opodstatněnou, a to i ve světle tvrzení navrhovatele, že „[s]polehlivost a kvalita vozidel se obvykle posuzují na základě parametrů jako je počet reklamací, četnost závažných závad, průměrná doba odstavení vozidla kvůli opravám, nikoli jen podle počtu najetých kilometrů.“

104.     Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že informace o nájezdu trolejbusů, které jsou po dodání dodavatelem ve vlastnictví konkrétního objednatele, nemusí objednatel dodavateli poskytnout, pokud k tomu není smluvně zavázán, tj. že poskytnutí dané informace se bude ve většině případů odvíjet toliko od dobré vůle samotného objednatele. Úřad uvádí, že dle jeho přesvědčení nemusí být nutně pravdivé tvrzení zadavatele, že přehledem o stavu dodaných vozidel včetně informace o nájezdu vozidel dodavatelé standardně disponují ze servisních prohlídek, resp. reklamačních řízení v rámci poskytované záruky, když poskytnutí záruky je dle zadavatele zcela standardním parametrem u všech zakázek tohoto typu plnění, neboť jak uvádí v podaném návrhu navrhovatel, „[z]áruční servis obvykle probíhá na základě jednotlivých incidentů, nikoli na základě kontinuálního sledování nájezdu vozidel, a uvádění kilometrického stavu vozidla při jednotlivých reklamacích neposkytuje komplexní přehled o celkovém ročním nájezdu všech vozidel.“ Vzhledem k tomu, že dodavatel tak a priori nemusí mít možnost systematicky sledovat celkový roční nájezd dodaných trolejbusů, neboť dodaná vozidla ve vlastnictví objednatele nemonitoruje, jeví se dotčený požadavek zadavatele v praxi jako obtížně splnitelný. Odhlédnout pak nelze ani od skutečnosti, na kterou poukazuje navrhovatel, a to že i kdyby dodavatel při reklamačním řízení informace o kilometrickém stavu vozidla získal, nemusí být v duchu zachování v rámci smluvních vztahů zpravidla zakotveného principu mlčenlivosti oprávněn tyto bez dalšího sdělovat třetím osobám. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti se tak Úřadu jeví nepřiměřeným „nutit“ dodavatele k tomu, aby se informace o nájezdu vozidel domáhali po objednatelích, tj. „nutit“ dotčené subjekty v daném kontextu k určité součinnosti. Nadto Úřad uvádí, že zadavatel v rámci požadavku na souhrnný průměrný roční kilometrický nájezd všech (10) trolejbusů požaduje uvedení kilometrického nájezdu každého vozidla ke dni vystavení reference včetně identifikačního čísla každého vozidla, přičemž současně uvádí, že kilometrický nájezd musí být doložen potvrzením objednatele či jinými konkrétními doklady, kdy akceptováno není čestné prohlášení dodavatele, což prokázání technické kvalifikace dodavatele dále komplikuje.

105.     K argumentu zadavatele, že dotčený požadavek týkající se nájezdu trolejbusů slouží rovněž jako průkaz poskytovaných záručních servisních služeb, pak Úřad dodává, že pokud bylo úmyslem zadavatele ověřovat zkušenosti dodavatele s poskytováním záručních servisních služeb, nic mu nebránilo v tom si uvedené ověřit prostřednictvím seznamu významných služeb ve smyslu § 79 odst. 2 písm. b) zákona. Úřad doplňuje, že ač je zjevné, že dotčenou kvalifikační podmínkou zadavatel hodlal ověřit schopnost dodávky řešených trolejbusů, nebylo by dle přesvědčení Úřadu možné považovat požadavek na stanovení povinného nájezdu 300 000 km za legitimní ani právě pro účely prokázání poskytování záručních servisních služeb, a to mj. i z již výše rozebíraného důvodu, že nájezd trolejbusů neosvědčuje nutně technický stav vozidla a ostatně ani dobu, po kterou je toto provozováno, a tedy ani zkušenosti s prováděním záručních servisních služeb. Respektive Úřad nepovažuje za přiměřené případnému zájmu zadavatele na ověření si zkušenosti s poskytováním záručních servisních služeb stanovit takovýto požadavek (a to i ze všech ostatních výše uváděných důvodů).

106.     Současně pak Úřad dává navrhovateli za pravdu v tom, že daný požadavek zadavatele omezuje potenciální dodavatele i ve smyslu toho, že tito nemohou použít k prokázání splnění dotčeného kvalifikačního předpokladu dodávku trolejbusů, která proběhla v nedávné době, neboť nelze očekávat, že by takto, ač řádně a včas, dodané trolejbusy již dosahovaly zadavatelem požadovaného nájezdu. Ačkoli tak zadavatel v bodu 4.5 zadávací dokumentace vztahuje realizaci významných dodávek k období posledních 5 let před zahájením šetřeného zadávacího řízení, je toto období dotčeným požadavkem zadavatele výrazně limitováno. Současně Úřad na tomto místě upozorňuje i na tvrzení navrhovatele, že průměrný roční kilometrický nájezd všech trolejbusů v součtu alespoň 300 000 km se jeví jako vysoký a značně limitující. Konkrétně navrhovatel k argumentaci zadavatele, že k nájezdu minimálně 30 000 km za rok připadající na jedno vozidlo dospěl tak, že se jedná o polovinu ročního nájezdu, který plní vozy zadavatele, uvádí, že „vozidla Zadavatele jsou provozována na území hlavního města, kde je doprava velmi frekventovaná. V ostatních městech České republiky tak trolejbusy nemusí dosahovat ani poloviny nájezdu vozidel Zadavatele, což měl zadavatel nepochybně zohlednit.“

107.     Pokud jde o požadavek zadavatele na realizaci dodávky trolejbusů v rámci jednoho smluvního vztahu mezi dodavatelem a jedním koncovým zákazníkem, kterou je dle zadavatele myšlena dodávka trolejbusů uskutečněná v rámci jedné rámcové kupní smlouvy nebo kupní smlouvy, Úřad konstatuje, že tento požadavek zadavatele ve spojitosti se shora diskutovaným požadavkem zadavatele na souhrnný průměrný roční kilometrický nájezd všech 10 trolejbusů, dále omezuje účast potenciálních dodavatelů v šetřeném zadávacím řízení. Dle přesvědčení Úřadu předmětný požadavek zadavatele nutně nesouvisí se schopností dodavatele dodat šetřené plnění řádně a včas, respektive daný požadavek nutně ani neověřuje, že dodavatel byl v kratším čase schopen zajistit dodávku více trolejbusů, což je tvrzený důvod stanovení daného požadavku zadavatelem, neboť dodavatel mohl realizovat dodávky trolejbusů na základě vícero smluvních vztahů v témže čase najednou, kdežto na základě jedné (rámcové) kupní smlouvy tak mohl činit klidně postupně v průběhu zadavatelem stanovených 5 let. Tvrzení zadavatele, že disponoval-li by dodavatel zkušeností pouze s jednotkami dodávek v rámci vícero smluvních vztahů, nemusel by disponovat dostatečnými kapacitami pro výrobu většího množství vozidel, je tak pouhou spekulací. Jinými slovy lze v obecnosti uvést, že předchozí dodání nižšího počtu vozidel v rámci vícero smluvních vztahů s nižším počtem vozidel automaticky neznamená neschopnost dodavatele dodat nyní zadavateli vozidel více. V kontextu shora uvedeného pak lze navrhovateli přisvědčit v tom, že bylo-li cílem zadavatele ověřit personální kapacity dodavatele, mohl za tímto účelem využít institutu přehledu počtu zaměstnanců, nebo že pokud bylo cílem zadavatele ověřit dostatečné výrobní kapacity dodavatele, mohl požadovat např. předložení přehledu technického vybavení a dalšího technického zázemí. Současně Úřad akcentuje, že dotčený požadavek zadavatele opět závisí toliko na objednateli, nikoli na dodavateli, kdy jde o provozní potřebu a politiku objednatele.

108.     Pro úplnost Úřad dodává, že nerozporuje tvrzení zadavatele, že § 167 odst. 1 zákona umožňuje zadavateli při zadávání sektorové veřejné zakázky stanovit i jiná kritéria kvalifikace dodavatele, než jsou uvedena v části čtvrté zákona, nicméně uvádí, že i tyto jiné kvalifikační předpoklady musí respektovat pravidla pro zadání veřejné zakázky dle § 36 odst. 1 a § 73 odst. 6 zákona a zásady přiměřenosti a zákazu diskriminace dle § 6 zákona.

109.     S ohledem na výše uvedené tedy Úřad shrnuje, že dotčené požadavky zadavatele stanovené v bodu 4.5 zadávací dokumentace, zejména požadavky na souhrnný průměrný roční kilometrický nájezd všech (10) trolejbusů a realizaci dodávky trolejbusů v rámci jednoho smluvního vztahu, považuje za nepřiměřeně zpřísňující pravidla pro prokazování technické kvalifikace potenciálními dodavateli, a tedy bezdůvodně omezující hospodářskou soutěž a diskriminační. Dle Úřadu nelze vyloučit, že při „mírnějších“ požadavcích na prokázání splnění kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona by mohlo reálně existovat více potenciálních dodavatelů schopných prokázat šetřenou technickou kvalifikaci, a to při zachování smyslu ověření způsobilosti potenciálních dodavatelů.

110.     Pro úplnost pak Úřad dodává, že nečiní sporným, že je to právě zadavatel, kdo zná nejlépe své potřeby, na základě kterých nastavuje zadávací podmínky, a že v tomto kontextu lze pochopit argument zadavatele, že zadávací podmínky týkající se technické kvalifikace byly dle přesvědčení zadavatele koncipovány tak, aby co nejlépe odpovídaly jeho reálným provozním potřebám jako poskytovatele veřejné dopravy na území hlavního města Prahy, nicméně nelze odhlédnout od skutečnosti, že potřeby zadavatele nelze zaměňovat za jeho libovůli, a to právě zejména ve vztahu ke stanoveným podmínkám technické kvalifikace. K tomu lze odkázat např. na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0101/2021/VZ, č. j. ÚOHS-20522/2021/163/VVá ze dne 3. 8. 2021, v němž předseda Úřadu uvedl, že „[p]okud se požadavky na technickou kvalifikaci jeví jako odpovídající ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, avšak vylučují ze soutěže dodavatele, kteří by k plnění veřejné zakázky byli způsobilými, nelze je považovat za souladné se zákonem.“

111.     Vzhledem ke všemu výše uvedenému proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K dalším navrhovatelem namítaným skutečnostem

112.     Úřad na tomto místě uvádí, že nepřehlíží ani další námitky navrhovatele (blíže viz obsah návrhu shrnutý výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí), nicméně konstatuje, že posuzování těchto skutečností by nebylo účelné, neboť jejich případný vliv na zákonnost postupu zadavatele by nikterak nemohl ovlivnit skutečnost, že zadavatel stanovil zadávací podmínky zadávacího řízení v rozporu se zákonem (viz výroky I. a II. tohoto rozhodnutí), pročež Úřad výrokem III. tohoto rozhodnutí jako nápravné opatření zrušil zadávací řízení, o což ve výsledku navrhovateli šlo. Vzhledem k uvedenému tak Úřad považuje případné šetření dalších navrhovatelem namítaných skutečností za nadbytečné. Úřad tak postupuje v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, z níž lze vyvodit, že zkoumání dalších důvodů pro uložení nápravného opatření je nadbytečné, existuje-li alespoň jeden oprávněný důvod pro uložení nápravného opatření. Takový postup v rámci přezkumu je i v souladu se zásadou procesní ekonomie. Je neúčelné, aby se Úřad věcně zabýval všemi důvody pro uložení nápravného opatření a k prokázání či vyvrácení jejich existence prováděl rozsáhlé dokazování, jež neúměrně zatíží účastníky řízení i Úřad a případně též nedůvodně pozdrží průběh správního řízení. I kdyby totiž existence ostatních důvodů pro uložení nápravného opatření (jiných než konstatovaných ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí) byla vyvrácena, popř. potvrzena, nemohla by tato skutečnost ničeho změnit na tom, že zadavatel nepostupoval v šetřeném zadávacím řízení v souladu se zákonem, a že je tudíž nezbytné uložit nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

113.     Nad rámec uvedeného nicméně Úřad považuje za nutné uvést, že pro případ zahájení nového zadávacího řízení na totožný předmět plnění za strany zadavatele je namístě zamyšlení zadavatele ohledně námitek navrhovatele směřujících proti neumožnění prokázání technické kvalifikace prostřednictvím referencí na dodávku pouze určitých podstatných částí (komponent) trolejbusů, proti požadavku zadavatele na hodnocení položkového rozpisu náhradních dílů tvořících jeden kus zadavateli dodávaného trolejbusu (standardního a kloubového) a proti požadavku zadavatele na předložení, resp. předvedení vzorku trolejbusu, který byl součástí prokazování kvalifikace (blíže viz obsah návrhu shrnutý výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí). Obiter dictum Úřad k dotčeným námitkám navrhovatele uvádí ve stručnosti následující.

114.     K námitkám navrhovatele ohledně nemožnosti prokázání technické kvalifikace dle bodu 4.5 zadávací dokumentace prostřednictvím referencí na dodávku pouze určitých podstatných částí (komponent) trolejbusů Úřad odkazuje na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0121/2021/VZ, č. j. ÚOHS-27598/2021/500/ISo ze dne 13. 8. 2021 (dále jen „rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0121/2021/VZ“) potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0134/2021/VZ, č. j. ÚOHS-36080/2021/162/JSr ze dne 8. 11. 2021, kde bylo konstatováno dominantní postavení společnosti ŠKODA ELECTRIC a.s. na trhu s parciálními trolejbusy minimálně v relevantním období uplynulých tří let, a to v kontextu toho, že to byla až na výjimky právě pouze společnost ŠKODA ELECTRIC a.s., která dodávala kompletní parciální trolejbusy zadavatelům do provozu, kdy jednotliví konkurenti tohoto dominujícího dodavatele se podíleli na plnění veřejných zakázek na dodávky parciálních trolejbusů v jejich částech (např. karoserie nebo elektrická výbava vozu), ale nikdy společně nedodávali celé plnění bez toho, aby byla hlavním dodavatelem společnost ŠKODA ELECTRIC a.s. Vzhledem k tomu, že v rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0299/2024/VZ, č. j. ÚOHS-30814/2024/500 ze dne 13. 8. 2024, jež bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0148/2024/VZ, č. j. ÚOHS-38028/2024/161 ze dne 10. 10. 2024, pak bylo potvrzeno dominantní postavení společnosti  ŠKODA ELECTRIC a.s. na trhu s parciálními trolejbusy i „v posledním období“, má Úřad ve shodě s navrhovatelem za to, že v oblasti výroby a dodávek trolejbusů přetrvává omezený počet subjektů schopných realizovat komplexní dodávky trolejbusů, a že zadavatel tak neumožněním prokázání technické kvalifikace prostřednictvím referencí na dodávku pouze určitých podstatných částí (komponent) trolejbusů, resp. svým požadavkem na zkušenost s dodávkou výhradně kompletních vozidel může nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž (a to mj. i v kombinaci s výše řešenými požadavky zadavatele na dotčenou referenční zkušenost, nebo i dalšími požadavky zadavatele na tuto zkušenost týkajícími se např. počtu dodaných trolejbusů či doby poskytnutí této významné dodávky). Zadavatel by tak měl v rámci budoucích zadávacích řízení na obdobný předmět plnění řádně zhodnotit aktuální situaci na relevantním trhu a tomu přizpůsobit i své požadavky na dodavatele.

115.     Co se týče námitek navrhovatele proti požadavku zadavatele na hodnocení položkového rozpisu náhradních dílů tvořících jeden kus zadavateli dodávaného trolejbusu (standardního a kloubového), který si musí vytvořit sami dodavatelé, dle Úřadu lze s navrhovatelem souhlasit v tom, že tento požadavek zadavatele může vést k neporovnatelnosti nabídek, a není tak stanoven v souladu se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona. Ze zadávacích podmínek zadávacího řízení totiž není zřejmé, do jakého detailu musí dodavatelé v rámci položkového rozpisu náhradních dílů jít, resp. není zřejmé, zda dodavatel má, či nemá v rámci náhradních dílů uvádět všechny možné varianty a alternativy náhradních dílů (např. možnost vyměnit celý komplexní díl nebo i třeba jednotlivé části takového dílu), přičemž platí, že do čím většího detailu dodavatel půjde a čím více variant či alternativ zahrne, tím vyšší může být jeho nabídková cena a následné znevýhodnění tohoto dodavatele v celkovém hodnocení. Ačkoli si je Úřad vědom skutečnosti, že zadavatel nezná, resp. nemusí znát kompletní skladbu trolejbusů do nejmenších možných detailů, je přesvědčen, že zadavatel jakožto osoba, která má již s dodávkami, resp. nákupem a provozem bateriových trolejbusů nemalé zkušenosti (a tedy by mohl mít, resp. měl mít přehled o náhradních dílech, které jsou standardně využívané, resp. i které jsou podstatné), by měl v případě, že bude chtít hodnotit i cenu jednotlivých náhradních dílů, vyvinout určité úsilí a vyspecifikovat okruh konkrétních standardních náhradních dílů (jež budou obecně společné pro všechny trolejbusy) a následně hodnotit nabídky dodavatelů prostřednictvím ocenění těchto vybraných náhradních dílů, aby byla zajištěna porovnatelnost nabídek. I v tomto aspektu by tak měl zadavatel pro případné budoucí zadávací řízení zadávací podmínky zhodnotit a případně pravidla pro hodnocení nabídek upravit tak, aby dostála požadavkům zákona.

116.     Konečně ve vztahu k námitkám navrhovatele směřujícím proti požadavku zadavatele na předložení, resp. předvedení vzorku trolejbusu, který byl součástí prokazování kvalifikace, Úřad předně odkazuje na závěry již výše uvedeného rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0121/2021/VZ, v rámci kterých Úřad i s ohledem na jím provedené šetření dovodil, že dodavatel nemusí mít nutně od svého předchozího objednatele garantováno, že mu trolejbus vypůjčí či pronajme k prezentaci u jiného objednatele, neboť z povahy účelu trolejbusů lze konstatovat, že je objednatelé budou využívat k provozu, který by v případě vypůjčení museli přerušit. Současně bylo dovozeno, že v případě, kdy by objednatel odmítl trolejbus pro účely prezentace vypůjčit, nesplnil by vybraný dodavatel požadavek zadavatele nutný k uzavření rámcové dohody jenom z důvodu okolností, které sám nemohl ovlivnit, neboť vůz již není v jeho vlastnictví a nemá na něj žádný právní nárok. S ohledem na to pak Úřad v citovaném případě shledal, že se jeví jako nepřiměřené „nutit“ dodavatele, aby si půjčovali trolejbusy od svých předchozích zákazníků, a uzavřel, že „zájem zadavatele ověřit si vlastnosti a funkčnost poptávaného zboží, aby byl srozuměn s tím, jaké zboží pořizuje, je sice obecně akceptovatelný, zadavatel by však při stanovení požadavku na vzorek měl zvážit, zda je požadavek na předložení vzorku s ohledem na specifika poptávaného předmětu plnění rámcové dohody přiměřený. V každém případě je třeba individuálně posoudit, zda právo zadavatele ověřit si parametry poptávaného plnění a funkčnosti jeho dílčích systémů, které lze ověřit pouze na základě předložení vzorku, skutečně převažuje nad všemi překážkami spojenými s předložením vzorku.“ Úřad uvádí, že si je vědom skutečnosti, že v šetřeném zadávacím řízení zadavatel nepožaduje předvedení vzorku přímo u sebe, když v zadávacích podmínkách uvádí, že předvedení vzorku bude provedeno v místě a čase stanoveném vybraným dodavatelem, nicméně shora uvedené, v zásadě obecné, závěry lze vztáhnout i na právě posuzovanou věc v tom kontextu, že takový požadavek je s ohledem na předmět plnění a situaci na trhu nepřiměřený. Současně Úřad akcentuje, že v šetřeném případě zadavatel požaduje vzorek trolejbusu, který byl součástí prokazování technické kvalifikace dle bodu 4.5 zadávací dokumentace s odůvodněním, že tímto chce ověřit naplnění požadavků na referenční zakázku, tj. předvedení trolejbusu směřuje k prokázání splnění podmínek stanovených v předmětném bodu 4.5 zadávací dokumentace (což je de facto existence daných trolejbusů a kilometrický nájezd), kdy k uvedenému však zadavateli slouží jiné zákonné instrumenty (např. i vlastní dotaz na objednatele dle § 39 odst. 5 zákona nebo vyžádaní dalších potvrzení těchto skutečností, nad rámec těch předložených již v nabídce, skrze výzvu dodavateli dle § 46 zákona). Nadto nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že zadavatel požadavek na předložení, resp. předvedení vzorku trolejbusu dále „stupňuje“ tím, že dle zadávacích podmínek je vybraný dodavatel v souvislosti s předvedením funkčního vzorku trolejbusu povinen zajistit doprovod osobou, která bude schopna sdělit zadavateli v českém jazyce (případně s využitím tlumočníka) potřebné technické údaje, a osobou, která bude oprávněna řídit trolejbus a předvést jeho funkčnost, kdy ale takový požadavek není racionální v tom kontextu, pokud zadavatel dle svých slov požaduje předvedení vzorku pouze za účelem ověření splnění podmínek dotčeného kvalifikačního požadavku, tj. jak bylo uvedeno výše, de facto pouze existence daných trolejbusů a kilometrického nájezdu. Se zřetelem ke všemu výše uvedenému je tak dle Úřadu navrhovateli třeba přisvědčit v tom, že daný požadavek zadavatele je nepřiměřený a diskriminační, neboť nebude-li mít dodavatel ve smlouvě s objednatelem, který by měl funkční vzorek poskytnout k předvedení, danou možnost zakotvenou, jen stěží bude schopen požadavek na předložení vzorku splnit, neboť bude záviset pouze na dobré vůli objednatele, zda vzorek dodavateli k předvedení poskytne. Současně se pak lze s navrhovatelem ztotožnit i v tom, že „[z]akotvení dané podmínky zvýhodňuje dodavatele, který již zadavateli v minulosti […] plnění dodal, a tedy pro Zadavatele nebude problém si danou podmínku ověřit.“

K výroku III. tohoto rozhodnutí – k uložení nápravného opatření

117.     Podle § 263 odst. 3 věty první zákona platí, že stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

118.     V případě, že jsou zadávací podmínky stanoveny v rozporu se zákonem, není v dané situaci možné k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření než nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

119.     Vzhledem k tomu, že Úřad ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel stanovil zadávací podmínky zadávacího řízení v rozporu se zákonem, a došlo tedy k naplnění podmínky dle § 263 odst. 3 zákona, je Úřad povinen rozhodnout o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení.

120.     S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

K výroku IV. tohoto rozhodnutí – k uložení zákazu uzavřít rámcovou dohodu

121.     Podle § 263 odst. 8 zákona platí, že ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.

122.     Výše citované ustanovení zákona formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, tedy je účinný i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy [s důsledky zastavení správního řízení dle § 257 písm. j) zákona] ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.

123.     Vzhledem k tomu, že Úřad ve výroku III. tohoto rozhodnutí uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, uložil zároveň ve výroku IV. tohoto rozhodnutí zadavateli zákaz uzavřít v zadávacím řízení rámcovou dohodu, a to až do pravomocného skončení tohoto správního řízení.

K výroku V. tohoto rozhodnutí – k uložení úhrady nákladů řízení

124.     Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.

125.     Vzhledem k tomu, že Úřad ve výroku III. tohoto rozhodnutí uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí.

126.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2025000329.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti výrokům I., II., III. a V. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku IV. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1.             JUDr. Tomáš Tomšíček, advokát, Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň

2.             Mazel a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Belgická 276/20, 120 00 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] ŠKODA ELECTRIC a.s., IČO 47718579, se sídlem Průmyslová 610/2a, 301 00 Plzeň (dále jen „ŠKODA ELECTRIC a.s“).

[2] Napadené rozhodnutí nabylo ve výroku I. právní moci dne 12. 7. 2025.

[3] Macek, I. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2017, 848 s.

[4] Zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 9. 9. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 9. 2019 pod ev. č. Z2019-031484, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 12. 9. 2019 pod ev. č. 2019/S 176-429437, ve znění pozdějších oprav.