číslo jednací: 49651/2025/161
spisová značka: R0157/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Bezpilotní průzkumný systém SMALL UAS – nákup |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 23. 12. 2025 |
| Související rozhodnutí | 41533/2025/500 49651/2025/161 |
| Dokumenty |  2025_R0157.pdf 379 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0157/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-49651/2025/161 |
|
Brno 22. 12. 2025 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 10. 11. 2025 navrhovatelem –
- EXCALIBUR INTERNATIONAL a.s., IČO 29289688, sídlem U Rustonky 714/1, 186 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0549/2025/VZ, č. j. ÚOHS-41533/2025/500 ze dne 24. 10. 2025 vydanému ve správním řízení zahájeném dne 1. 8. 2025 na návrh výše uvedeného navrhovatele z téhož dne, vedeném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
- Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Bezpilotní průzkumný systém SMALL UAS – nákup“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 1. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 17. 1. 2025 pod ev. č. Z2025-003270 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. 1. 2025 pod ev. č. 36035-2025
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S1054/2025/VZ, č. j. ÚOHS-16241/2025/500 ze dne 16. 5. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 1. 8. 2024 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZZVZ“[1]) ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Navrhovatel v podaném návrhu napadl zadávací podmínky. Navrhovatel namítal, že předmět veřejné zakázky je specifikován diskriminačně, v důsledku čehož bylo většině možných dodavatelů znemožněno ucházet se o veřejnou zakázku. Navrhovatel přitom za diskriminační považuje požadavky, aby byl dodán bezpilotní průzkumný systém s dokončeným vývojem, který je zaveden do používání u ozbrojených složek států NATO. Za diskriminační vzhledem k tomu, že je podle navrhovatele dodáván pouze jediným výrobcem, považoval navrhovatel i požadavek na senzor pracující v režimu SAR. Navrhovatel dále namítal, že zadavatel stanovil konkrétní technické požadavky na předmět plnění veřejné zakázky neurčitě, nejasně, a tudíž netransparentně. V důsledku toho nemůžou mít podle navrhovatele účastníci zadávacího řízení jasnou představu, jaké konkrétní plnění zadavatel požaduje, což jim znemožňuje řádně připravit a podat nabídky. Zároveň je tak podle navrhovatele vyloučeno, aby zadavatel obdržel porovnatelné nabídky. Za nejasně stanovené považoval navrhovatel požadavky na dokončení vývoje, modul datového spojení na větší vzdálenosti, minimální užitečné zatížení, kvalitu snímání a dobu přípravy k letu. Jako zmatečné, neurčité a netransparentní navrhovatel v návrhu napadl i pravidla pro hodnocení nabídek. U hodnocení nabídek pak navrhovatel rovněž namítl, že zadavatel hodnotí i požadavky, které jsou podle zadávací dokumentace mandatorní. Takový postup je dle navrhovatele v rozporu se zákonem. Navrhovatel se rovněž vymezil proti rozhodnutí o námitkách, ve kterém zadavatel podle navrhovatele opomenul vypořádat část vznesených námitek.
II. Napadené rozhodnutí
3. Úřad napadeným rozhodnutím zamítl návrh navrhovatele, když neshledal důvody pro uložení nápravného opatření. Napadené rozhodnutí pak odůvodnil následovně. V prvé řadě se Úřad zabýval otázkou dostatečnosti zadavatelova rozhodnutí o námitkách navrhovatele. Rozhodnutí o námitkách Úřad posoudil tak, že jakkoliv se zadavatel nevypořádal s každým jednotlivým dílčím aspektem argumentace navrhovatele, tak ve vztahu ke každému okruhu navrhovatelem vznesených námitek postihl jejich podstatu, přičemž takové vypořádání námitek je dostatečné a v souladu se zákonem. Jako nedůvodnou pak Úřad vyhodnotil i návrhovou argumentaci směřující proti zadávacím podmínkám. Požadavky zadavatele na ukončení vývoje, zavedení do ozbrojených sil NATO a funkcionalitu senzoru pracujícího v režimu SAR Úřad shledal jako přiměřené a odůvodněné. Poukázal přitom na existenci širšího okruhu možných dodavatelů a podání vícero nabídek, které namítané požadavky dodavatele splňovaly. Ohledně požadavků na technické parametry plnění předmětu veřejné zakázky pak Úřad dospěl k závěru, že s ohledem na logický a jazykový výklad zadávací dokumentace v jejím celku jsou tyto stanoveny dostatečně srozumitelně a určitě, aby bylo možné podat relevantní nabídku. Možné nejasnosti v zadávací dokumentaci pak zadavatel podle Úřadu dostatečně objasnil v jejím vysvětlení. Obdobně pak při posouzení kritérií hodnocení stanovených zadavatelem v zadávací dokumentaci Úřad dospěl k tomu závěru, že jsou stanoveny dostatečně jasně a srozumitelně.
III. Rozklad navrhovatele
4. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 24. 10. 2025. Rozklad tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
5. Navrhovatel považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné. Úřadu vytýká nekritické akceptování argumentů zadavatele a zároveň rozvíjení úvah a závěrů nad rámec toho, co uvedl sám zadavatel.
6. Navrhovatel v podaném rozkladu namítá, že požadavky zadavatele může ve výsledku splnit pouze takové plnění, které bylo ve stejné konfiguraci již někdy vyrobeno, a navíc s ohledem na souběžný požadavek i zavedeno do užívání v ozbrojených složkách některého členského státu NATO. To podle navrhovatele vede k intenzivnímu zúžení okruhu možných dodavatelů (fakticky podle navrhovatele na dodavatele jediného). Zároveň navrhovatel odmítá závěry Úřadu o účasti většího množství dodavatelů v zadávacím řízení, když tito byli ze zadávacího řízení následně vyloučeni. Stanovení požadavků zadavatelem tak podle navrhovatele vedlo k vyloučení soutěže mezi dodavateli. Zároveň pak navrhovatel namítá, že s námitkou diskriminačního požadavku na ukončený vývoj poptávaného plnění ve spojení se zavedením poptávaného plnění v některé z ozbrojených složek členského státu NATO se zadavatel v rozhodnutí o námitkách ani Úřad v napadeném rozhodnutí nevypořádal.
7. Jako diskriminační navrhovatel napadá i požadavek na senzorické vybavení bezpilotního systému, konkrétně požadavek na senzor pracující za každého počasí v několika snímacích režimech včetně režimu SAR/MTI. Bezpilotní prostředek s parametry požadovanými zadavatelem a vybaveným senzorem SAR není podle navrhovatele na trhu k dispozici, vyjma bezpilotních systémů používaných ozbrojenými silami USA. Oprávněnost, důvodnost a přiměřenost takového požadavku pak podle navrhovatele zadavatel nijak nedoložil.
8. Další okruh navrhovatelovy argumentace se týká namítaného neurčitého stanovení jednotlivých technických požadavků stanovených zadavatelem. Ohledně požadavku na ukončení vývoje navrhovatel namítá, že ze zadávací dokumentace není jasné, co se tímto myslí, a zároveň z ní nevyplývá, zda zadavatel fakticky požaduje ukončení dalšího vývoje nabízeného plnění nebo další vývoj připouští. U požadavku datového spojení na větší vzdálenost navrhovatel poukazuje na to, že tento požadavek není zadavatelem blíže specifikován a nevyplývá z něj, co je konkrétně zadavatelem požadováno. Zároveň navrhovatel považuje za nejasný požadavek zadavatele na popsání a nacenění možných alternativních druhů satelitního připojení. Jako neurčitý označuje navrhovatel i požadavek zadavatele na minimální užitečné zatížení, když zadavatel označuje vyšší hodnotu jako výhodnou, ale ze zadávací dokumentace neplyne, jak by se tato výhoda měla v zadávacím řízení projevit. Další námitky pak navrhovatel vznesl proti nejasně vymezeným požadavkům na parametry senzorů, které má bezpilotní letoun nést, a vůči nejasně vymezenému požadavku na čas nutný k přípravě letu a možným následkům jeho nedodržení.
9. V rozporu se zákonem podle navrhovatele zadavatel stanovil i podmínky pro hodnocení nabídek. Způsob hodnocení nabídek je podle navrhovatele nejasný, zavádějící a nepřesný. Zároveň směřuje k tomu, že budou hodnoceny i požadavky na předmět plnění veřejné zakázky, které jsou podle zadávací dokumentace mandatorní, což navrhovatel považuje za nezákonné. Z jednotlivých zadavatelem stanovených parametrů hodnocení se navrhovatel vymezuje vůči parametru „Payload“, u kterého podle navrhovatele není jasné, co má být předmětem hodnocení, respektive mají být hodnoceny prvky beze vztahu k předmětu veřejné zakázky.
Závěr rozkladu
10. V závěru podaného rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu projednání.
IV. Řízení o rozkladu
11. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
12. Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 18. 10. 2025. Zadavatel ve svém vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za řádně odůvodněné, vycházející z logických úvah a závěrů, které jsou náležitě popsány v souladu s principy platnými pro správní uvážení. K požadavkům na ukončení vývoje předmětu veřejné zakázky a jeho zavedení v rámci ozbrojených složek členského státu NATO zadavatel poukazuje na to, že požaduje technologicky dokončený systém, který je plně funkční, splňuje požadované parametry a je bez dalšího připraven k nasazení bez nutnosti dodatečných úprav nebo vývoje rozhraní a další integrace. Zadavatel tedy realizuje nákup existujícího systému, nikoliv vývojový program. Požadovaný bezpilotní systém je zároveň určen i k nasazení i v rámci plnění úkolů ve rámci NATO. Zadavatelem stanovené požadavky pak mají plně odpovídat zásadě hospodárnosti a efektivity veřejného výdaje s přihlédnutím k rychlému vývoji v oblasti, které se předmětná veřejná zakázka týká. Zadavatel poukazuje na to, že prokázal existenci takových bezpilotních průzkumných systémů, které jeho požadavky splňují.
13. Dále se pak zadavatel vyjadřuje k jednotlivým sporným požadavkům na parametry předmětu veřejné zakázky, přičemž argumentaci navrhovatele považuje ve vztahu k zadávací dokumentaci, vlastním dřívějším vyjádřením a závěrům napadeného rozhodnutí za nedůvodnou. Stanovená hodnoticí kritéria pak podle zadavatele nijak nenarušují možnost spravedlivého hodnocení, žádným způsobem neovlivňují pořadí nabídek a ani nejsou v rozporu se zákonem. Zadavatel rovněž poukazuje na to, že navrhovatel je jediným účastníkem zadávacího řízení, který se domnívá, že zvoleným postupem nelze zadávací podmínky splnit více než jedním typem zboží. Postup navrhovatele je tak podle zadavatele obstrukční a motivovaný účelovou snahou o zrušení zadávacího řízení.
14. V závěru svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Stanovisko předsedy Úřadu
15. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K námitkám rozkladu
16. Spornou otázku v řešené věci představuje stanovení zadávací dokumentace zadavatelem. Tu napadá navrhovatel, když namítá, že požadavky, které zadavatel stanovil pro předmět plnění veřejné zakázky – bezpilotní systém – jsou stanoveny diskriminačně, když směřují k plnění, které většina na trhu působících dodavatelů není schopná poskytnout. Navrhovatel zároveň namítá, že v zadávací dokumentaci stanovené technické požadavky na hodnoticí kritéria jsou stanoveny natolik neurčitě, že vylučují podání řádně připravené nabídky.
17. K argumentaci navrhovatele v podaném rozkladu lze uvést, že navrhovatel přednáší obdobné argumenty, jaké uvedl již v návrhu a se kterými se Úřad v napadeném rozhodnutí vypořádal. Se závěry napadeného rozhodnutí se ztotožňuji a považuji za možné na ně v celém rozsahu odkázat. K jednotlivým okruhům argumentace navrhovatele v podaném rozkladu se vyjadřuji následovně.
18. Úvodem je nutné odmítnout tvrzení navrhovatele, který namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí nekriticky přejímá tvrzení zadavatele a zároveň rozvíjí úvahy nad rámec zadavatelových tvrzení. Pokud Úřad v napadeném rozhodnutí akceptuje tvrzení zadavatele, pak to vyplývá z podstaty věci, když předmětem vedeného řízení je přezkum postupu zadavatele, konkrétně pak toho, jak stanovil zadávací podmínky. Pokud Úřad postup zadavatele shledal jako důvodný, pak je jen logické, že v napadeném rozhodnutí přitaká právě argumentům, kterými zadavatel svůj postup odůvodnil. Ostatně dle § 36 odst. 1 zákona je to právě a jedině zadavatel, kdo má relevantní odůvodnění poskytnout. Zároveň Úřad není při posouzení postupu zadavatele, respektive zadávací dokumentace, limitován pouze tvrzeními zadavatele, ale je na něm, aby návrhem napadený postup zadavatele v rámci návrhových námitek posoudil v celém jeho kontextu. K napadenému rozhodnutí lze říct, že úvahy a závěry Úřadu v něm uvedené se pohybují v mezích správního uvážení a jsou založeny na spisovém materiálu, který Úřad vymezil jako podklady rozhodnutí.
Ke specifikaci předmětu veřejné zakázky
19. Navrhovatel se v prvé řadě vymezuje proti specifikaci předmětu veřejné zakázky, kdy zadavatel požaduje dodání bezpilotního systému s ukončeným vývojem, který byl zaveden do užívání ozbrojených složek členského státu NATO. Tyto požadavky navrhovatel považuje za nedůvodně a nepřiměřeně diskriminační, když plnění splňující zadavatelem stanovené podmínky není na trhu k dispozici a ve výsledku je okruh možných dodavatelů zúžen na dodavatele jediného.
20. S navrhovatelem lze v obecné rovině souhlasit s tím, že zadavatelem stanovené požadavky na předmět veřejné zakázky jsou ve vztahu k okruhu možných dodavatelů omezující a mohou působit až diskriminačně. To ovšem vyplývá ze samotné podstaty věci, kdy okruh možných dodavatelů nebude nikdy neomezený (a to i ve vztahu ke specifickému okruhu dodavatelů působících na relevantním trhu, tj. v řešené věci ve vztahu k výrobcům/dodavatelům bezpilotních systémů), ale vždy bude výsledkem průniku zadavatelem poptávaného plnění a schopností či ochoty dodavatelů takové plnění dodat. V zadávacím řízení tak je zcela logicky přítomen inherentní střet mezi požadavky zadavatele na jedné straně a snahou o naplnění jedné z vůdčích zásad zadávání veřejných zakázek, tedy o co možná nejmenší omezení hospodářské soutěže. V samotném omezení hospodářské soutěže (jakkoliv to může dosáhnout značné intenzity) tak nelze spatřovat bez dalšího pochybení zadavatele. Stanovení zadávacích podmínek, které vedou k omezení hospodářské soutěže, musí ovšem mít oporu v důvodných a legitimních požadavcích zadavatele na předmět veřejné zakázky.
21. V řešené věci je tak namístě posoudit právě důvodnost a legitimitu požadavků kladených zadavatelem na předmět veřejné zakázky. K tomuto posouzení je ovšem třeba přistupovat z té perspektivy, že je zcela důvodné, že zadavatel požadavky na předmět plnění veřejné zakázky stanoví primárně z hlediska svých potřeb, respektive toho, jaké plnění a s jakými vlastnostmi považuje pro jejich naplnění za žádoucí. K tomuto lze odkázat v plném rozsahu na body 105 až 112 napadeného rozhodnutí, kde se Úřad právě otázkou přístupu zadavatele ke stanovení požadavků na předmět plnění veřejné zakázky obšírně zabýval. Trefné shrnutí zároveň představují závěry, které k postupu zadavatelů vyslovily správní soudy. Zde lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jako „krajský soud“) ze dne 19. 12. 2016 sp. zn. 31 Af 3/2015, ve kterém se krajský soud vyjádřil následovně: „Předně soud považuje za nutné konstatovat, že každý zadavatel při zadávání veřejné zakázky reaguje na svoji potřebu a k té samozřejmě směřuje svou snahu o uzavření smlouvy prostřednictvím veřejné zakázky. Podle názoru soudu je naprosto v pořádku, pokud zadavatel reaguje vypsáním zakázky na svoji vzniklou potřebu řešení určité situace. Z povahy věci tak samotná potřeba zadavatele v sobě implikuje omezení pro její řešení, neboť určité zájmy zadavatelů v sobě implikují pouze limitní množství řešitelů.“ Dále lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Af 44/2020 ze dne 3. 11. 2021, kde krajský soud k posouzení legitimnosti zadávacích podmínek uvedl následující: „Aby zadávací podmínky nebyly diskriminační, musí požadavky v nich vyjádřené vycházet z objektivně zdůvodnitelných skutečností a korespondovat s účelem, kterého má být realizací veřejné zakázky dosaženo. (…) Naproti tomu, postup zadavatele veřejné zakázky, který do zadávacích podmínek zahrne účelové požadavky, které povedou k úmyslnému vyloučení některých dodavatelů, nebude v souladu s § 36 odst. 1 ZZVZ.“
22. Prvním sporným požadavkem, kterým zadavatel vymezil předmět plnění, je to, aby se jednalo o bezpilotní systém s ukončeným vývojem. K tomuto požadavku je třeba v prvé řadě uvést, že jakkoliv ho navrhovatel považuje za ne zcela jasný, tak zadavatel tento požadavek blíže specifikoval, když v zadávací dokumentaci uvedl: „pořizovaný bezpilotní průzkumný systém SMALL UAS musí mít ukončený vývoj, jinými slovy, ke dni uplynutí lhůty pro podání nabídek se musí jednat o systém vykazující všechny požadované funkcionality.“ Takový požadavek může mít bezpochyby omezující charakter ve vztahu k okruhu možných dodavatelů, respektive hospodářské soutěži, když jej nesplní např. ti dodavatelé, v jejichž možnostech je zadavatelem požadované plnění v bližší či vzdálenější budoucnosti vyvinout, ale odpovídajícím řešením nedisponují k momentu podání nabídek. Zadavatel tento požadavek v rozhodnutí o námitkách[2] odůvodnil následovně: „Požadavek na ukončený vývoj představuje pro zadavatele kritickou oblast, kdy z důvodu plnění závazků vůči NATO a budování stěžejních schopností pro jednotky zpravodajského zabezpečení v AČR, tedy posilování obranyschopnosti ČR, je prioritou, aby pořizovaný bezpilotní systém byl připraven k okamžitému použití bez další integrace, tj. s minimalizací rizika možného zdržení dodávky. Zároveň se musí jednat o bezpilotní systém, který je zařazen do výzbroje v armádách některých z aliančních států NATO z důvodu interoperability, případného výcviku osádek apod.“
23. Požadavek na ukončení vývoje lze shrnout tak, že se má jednat o systém, který bude disponovat zadavatelem požadovanými funkcionalitami a bude připraven k okamžitému použití. Takový požadavek se jeví jako logický a smysluplný. Pokud zadavatel poptává systém s konkrétními parametry či funkcemi, pak je důvodné, že bude požadovat plnění, u kterého může ověřit, že jimi disponuje a bezprostředně po pořízení plnění je bude moci využívat. S tímto koresponduje to, jak v zadávací dokumentaci zadavatel definoval, co se rozumí ukončeným vývojem, tj. že systém vykazuje všechny požadované funkcionality. Naopak pokud by zadavatel v mezích této definice připustil i systém, jehož vývoj nebyl ukončen, pak by se fakticky nejednalo o nic jiného než o akceptování příslibu toho, že systém v budoucnosti bude požadovanými funkcionalitami disponovat. To, že něco takového neakceptoval, nelze zadavateli klást k tíži, když by se vystavoval riziku, že obdrží plnění, které nebude odpovídat na něj kladeným požadavkům. Zároveň lze poznamenat, že v případě systémů, které jsou teprve předmětem vývoje, by bylo značně obtížné, ne-li nemožné, objektivně porovnat jejich parametry, tj. provést transparentní a nediskriminační hodnocení nabídek. Takový předmět by tak byl nejspíše zadáván i jiným druhem zadávacího řízení (např. soutěžním dialogem či inovačním partnerstvím).
24. K požadavku na ukončený vývoj bezpilotního systému tak lze shrnout, že není pochyb o tom, že tento požadavek může být, respektive že je, ve vztahu k okruhu možných dodavatelů omezující, jak to tvrdí navrhovatel. Nicméně zadavatel pro tento požadavek uvedl důvod, který považuji za relevantní a legitimní. Navrhovatel zároveň nijak neuvádí, jak by mohl požadavek zadavatele, tedy připravenost plnění k jeho okamžitému použití, být zajištěn jiným způsobem než tak, že se bude jednat o plnění, jehož vývoj byl ukončen.
25. Dalším požadavkem zadavatele, který navrhovatel považuje za diskriminační, je to, aby byl dodán bezpilotní systém, který byl zaveden do užívání ozbrojených složek členského státu NATO. I zde lze říct, že se jedná o požadavek, který je obecně ze své podstaty omezující, když zužuje okruh možných řešení předmětu veřejné zakázky. Je tak otázkou, zda za tímto požadavkem stojí relevantní odůvodnění.
26. Při posouzení tohoto požadavku se především jeví, že ve své podstatě tvoří logický celek s požadavkem na ukončení vývoje. Pokud je bezpilotní systém se zadavatelem požadovanými funkcionalitami používán jiným uživatelem, tak to fakticky prokazuje, že těmito funkcionalitami disponuje a je připraven k použití. To reflektuje i zadavatel, který mezi zavedení do užívání a ukončený vývoj klade rovnítko, když ve Vysvětlení zadávací dokumentace II ze dne 25. 5. 2025[3] uvedl: „Zadavatel potvrzuje, že zavedení do užívání u ozbrojených složek států NATO je dostatečné pro splnění požadavku ukončeného vývoje.“
27. Zadavatel zároveň poukázal na další důvody, které ho vedou k požadavku na zavedení do užívání v rámci NATO. Předmět plnění je pořizován z důvodu plnění závazů vůči NATO. Ve vztahu k aliančním státům NATO je poukazováno na interoperabilitu a případný výcvik osádek. Vzhledem k tomu, že ČR je členským státem NATO a působení ozbrojených sil ČR se odehrává právě v aliančním kontextu, pak uvedené důvody jako interoperabilitu či možnost společného výcviku lze považovat ze relevantní. Zároveň jak bylo uvedeno výše, nelze přehlédnout, že tento požadavek představuje ověření funkcionality pořizovaného plnění. I tento požadavek zadavatele tak považuji za důvodný.
28. Zároveň je třeba odmítnout argumentaci navrhovatele, který tvrdí, že se ani zadavatel ani Úřad nevypořádali s námitkou nedůvodného propojení požadavku na ukončený vývoj a zavedení v rámci ozbrojených sil členského státu NATO. Jak bylo uvedeno výše, oba požadavky tvoří do určité míry logický celek. Pokud je přítomen (důvodný) požadavek zavedení v rámci NATO, pak se stěží může jednat o systém, jehož vývoj nebyl ukončen. Naopak pokud systém byl zaveden, pak je zjevné, že jeho vývoj ukončen byl. Oběma těmto požadavkům v jejich vzájemné souvislosti se pak věnoval jak zadavatel (strany 12 a 13 rozhodnutí o námitkách), tak Úřad v napadeném rozhodnutí (body 114 až 121).
29. K otázce specifikace předmětu veřejné zakázky tak lze uzavřít, že zadavatel sice stanovil požadavky, které mohou vést (a pravděpodobně také vedou, jak tvrdí navrhovatel) k omezení okruhu možných dodavatelů. Nicméně toto omezení vychází z potřeb zadavatele a nároků kladených na předmět plnění veřejné zakázky, které jsem shledal jako legitimní a důvodné. Zároveň je třeba poznamenat, že argumentace navrhovatele v podaném rozkladu v zásadě směřuje pouze k tomu závěru, že zadavatelem stanovené zadávací podmínky jsou diskriminační. O tom ovšem, jako bylo uvedeno výše, v obecné rovině není sporu. Podstatné je, že zadavatel svůj požadavek dostatečně odůvodnil, a proto se nejedná o požadavek rozporný s § 36 odst. 1 zákona. V argumentaci navrhovatele navíc zcela chybí tvrzení k tomu, jak konkrétně by se měl diskriminační charakter zadávacích podmínek projevit – navrhovatel nepoukazuje na jakoukoliv alternativu či možnost plnění předmětu veřejné zakázky, která by byla způsobilá naplnit zadavatelem poptávaný účel a bylo jí v tom zabráněno diskriminačním postupem zadavatele.
30. Jako diskriminační navrhovatel označuje rovněž požadavek na senzorické vybavení bezpilotního systému, konkrétně pak na „senzor pracující za každého počasí v několika snímacích režimech včetně režimu SAR/MTI“. Navrhovatel argumentuje, že senzor SAR je v současnosti k dispozici pouze od jediného výrobce (senzory NSP-3/5 výrobce Imsar), když jiní výrobci, na které poukazují zadavatel a Úřad v napadeném rozhodnutí, doposud nedodali bezpilotní systém vybavený tímto senzorem členskému státu NATO, případě senzor tohoto typu teprve vyvíjí.
31. Z argumentace navrhovatele vyplývá, že požadavek zadavatele na senzor SAR je fakticky požadavkem technologicky náročným, když se jedná technologické řešení, které v současnosti není zcela rozšířeno, případně je předmětem vývoje. Ze zadávací dokumentace zároveň vyplývá, že požadavek na tuto technologii má vazbu k úkolům, které má bezpilotní systém plnit. V příloze I zadávací dokumentace – Specifikaci požadovaného plnění (dále jako „Specifikace požadovaného plnění“)[4] je uvedeno: „Další možné konfigurace závisí na povaze úkolu, například využití speciálních senzorů SAR schopný pracovat i v režimu MTI (Synthetic Aperture Radar/Moving Target Indikátor), nebo senzoru elektromagnetického sledování (ESM).“ Jedná se tedy o požadavek na funkcionalitu, která má vztah k předmětu plnění veřejné zakázky, respektive jeho využití zadavatelem.
32. Z rozhodovací praxe Úřadu zároveň vyplývá, že požadavek na technologicky náročnější řešení může být požadavkem zcela legitimním, jakkoliv takový požadavek může vést i k intenzivnímu omezení hospodářské soutěže. Jak uvedl předseda Úřadu v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0117/2024/VZ, č. j. ÚOHS-30888/2024/161 ze dne 14. 8. 2024: „K otázce omezení hospodářské soutěže tak lze shrnout, že zadavatel měl bezpochyby možnost požadovat takové technické řešení předmětu veřejné zakázky, které by umožnilo se o veřejnou zakázku ucházet širšímu okruhu dodavatelů a vedlo by tudíž k zachování větší míry hospodářské soutěže (respektive k jejímu méně intenzivnímu omezení), přičemž tuto možnost nevyužil. Jakkoliv významný je zájem na co možná nejmenším omezení hospodářské soutěže, tak jej ovšem není možné vnímat jako kritérium absolutní. Jak vyplývá z výše uvedeného, v řešené věci existovaly na straně zadavatele racionální a logické důvody pro stanovení ve svém důsledku restriktivního požadavku na technické řešení předmětu veřejné zakázky. Tento požadavek přitom směřoval k naplnění zásad environmentálně odpovědného a inovativního zadávání podle § 6 odst. 4 zákona. Jakkoliv takto stanovený požadavek mohl fakticky představovat odkaz na výrobek jediného výrobce, pak ani to nevedlo k vyloučení hospodářské soutěže. Zadavatel v zadávacím řízení obdržel celkem tři nabídky, hospodářská soutěž tak přinejmenším do určité míry zůstala zachována.“
33. V řešené věci je namístě rovněž přihlédnout k účelu předmětu veřejné zakázky, kterým je zabezpečení bezpečnosti a obrany ČR. V takovém případě je pochopitelná preference zadavatele pro technologicky co možná nejpokročilejší funkcionalitu. Požadavek zadavatele zároveň zjevně nevedl k vyloučení hospodářské soutěže, když zadavatel obdržel tři nabídky, které deklarovaly schopnost dodání této funkcionality. Jakkoliv dva ze tří účastníků zadávacího řízení byli následně vyloučeni, tak z rozhodnutí o vyloučení ze dne 29. 8. 2025[5] vyplývá, že ani u jednoho z vyloučených účastníků nebyla důvodem vyloučení absence této funkcionality. Zároveň z ničeho nevyplývá (a netvrdí to ani navrhovatel), že i kdyby skutečně byly k dispozici pouze senzory SAR jediného výrobce, pak že ty nejsou k dispozici širšímu okruhu dodavatelů bezpilotního systému. Senzor SAR NSP-3/5 výrobce Imsar uvedli dva ze tří dodavatelů, kteří podali nabídky (včetně dodavatele se sídlem v ČR), další dodavatele disponující touto technologií pak zadavatel identifikoval v rámci předběžných tržních konzultací. Lze tak uzavřít, že zadavatelem stanovený požadavek na senzorické vybavení bezpilotního systému se vztahoval k předmětu veřejné zakázky a zároveň nebyl natolik restriktivní, aby představoval excesivní omezení hospodářské soutěže v rozporu s § 36 odst. 1 zákona.
34. Závěrem tak shrnuji, že způsob, jakým zadavatel vymezil požadavky na předmět veřejné zakázky, jsem neshledal jako nezákonný. Lze akceptovat, že požadavky zadavatele mohou vést k určitému omezení hospodářské soutěže, nicméně takové omezení je v souladu se zákonem vzhledem k důvodnosti a legitimitě požadavků zadavatele, které vyplývají z charakteru a určení předmětu veřejné zakázky.
K neurčitému stanovení technických požadavků
35. V dalším okruhu námitek se navrhovatel vymezuje vůči jednotlivým technickým požadavkům na předmět plnění veřejné zakázky. Ty jsou podle navrhovatele stanoveny naprosto nedostatečně a neurčitě, což má vést k nejistotě na straně dodavatelů, jaké parametry má zadavatelem poptávaní plnění splňovat a v důsledku k faktické nemožnosti podat nabídku, případně k tomu, že zadavatel obdrží neporovnatelné nabídky. Je tak namístě posoudit to, zda jsou jednotlivé sporné technické parametry v zadávací dokumentaci stanoveny v dostatečné míře jasně, jednoznačně a srozumitelně.
36. Za neurčitý považuje navrhovatel termín „ukončený vývoj“, ze kterého podle navrhovatele není zřejmé, co se předmětným termínem rozumí, a zároveň z něj nevyplývá, zda je požadavek zadavatele na ukončení vývoje definitivní, tedy zda zadavatel vylučuje, aby na nabízeném plnění vývoj pokračoval.
37. Co se týče samotného významu termínu „ukončený vývoj“, ten zadavatel stanovil v rámci požadavků uvedených ve Specifikaci požadovaného plnění, kde uvedl: „Pořizovaný bezpilotní průzkumný systém SMALL UAS musí mít ukončený vývoj, jinými slovy, ke dni uplynutí lhůty pro podání nabídek se musí jednat o systém vykazující všechny požadované funkcionality.“ Zadavatel tak spolu s požadavkem uvádí i jeho vysvětlení, které lze považovat za jasné a srozumitelné. Ukončeným vývojem se rozumí to, že bezpilotní systém bude mít zadavatelem požadované funkcionality. Takový význam požadavku lze považovat za zcela logický, když u bezpilotního systému, jehož vývoj by teprve probíhal, by nebylo možné posoudit, zda splňuje stanovené požadavky, respektive přistoupit k jejich hodnocení. S tím pak koresponduje i výše citované vyjádření zadavatele ve Vysvětlení zadávací dokumentace II, ze kterého vyplývá, že požadavek na ukončení vývoje se rovná tomu, že bezpilotní letoun s požadovanými parametry existuje jako provozuschopný. Tvrzení navrhovatele, že není jasné, co se termínem „ukončený vývoj rozumí“, je tak s ohledem na to, jak s ním v zadávací dokumentaci zadavatel operuje, zjevně nedůvodné.
38. Pokud navrhovatel tvrdí, že není jasné, co z požadavku zadavatele vyplývá pro další vývoj, pak lze říct, že tato otázka není relevantní pro dodávku předmětu plnění veřejné zakázky. Tím má být bezpilotní systém, který k momentu podání nabídky disponuje konkrétními parametry, nikoliv vývojový proces, který bude k těmto či jiným parametrům směřovat.
39. Za neurčitý dále navrhovatel označuje požadavek na dodání modulu datového spojení pro bezpilotní průzkumný systém na větší vzdálenosti, u kterého má absentovat jakékoliv vymezení zadavatelem požadovaných parametrů. Zde je v prvé řadě třeba uvést, že zde zadavatel fakticky neoperuje s konkrétním požadavkem na technické parametry předmětu plnění veřejné zakázky, ale předmětem vyhrazené změny závazku podle čl. 2 odst. 5 přílohy II Zadávací dokumentace – Návrhu smlouvy. Zadavatel tento požadavek zároveň uvedl i ve Specifikaci požadovaného plnění, ale nikoliv jako požadovanou vlastnost s definovanou minimální hodnotou: „Případně v každé soupravě 1× modul datového spojení pro bezpilotní průzkumný systém na větší vzdálenost včetně podpůrného vybavení (celkem tedy 2 ks) – bude předmětem vyhrazené změny závazku dle ust. § 100 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Jako případná alternativa spojení na větší vzdálenost, stejně jako záložní (contingency) spojení a schopnost provozu v BLOS (Beyond Line of Sight) je od dodavatele požadováno popsat možné druhy satelitního spojení (např. SATCOM, Starlink či jiné), které je schopen dodat. Zároveň je požadováno jejich nacenění, které bude předloženo v rámci cenové nabídky a bude součástí hodnocení nabídek.“ K vyhrazené změně závazku se pak zadavatel opakovaně vyjádřil ve vysvětleních zadávací dokumentace. Ve Vysvětlení zadávací dokumentace I zadavatel uvedl: „…Jedná se o dodávku 2 modulů datového spojení pro UAS na větší vzdálenost včetně podpůrného vybavení. Jako případná alternativa spojení na větší vzdálenost, stejně jako záložní (contingency) spojení a schopnost provozu v BLOS (Beyond Line of Sight) je od dodavatele požadováno popsat možné druhy satelitního spojení (např. SATCOM, Starlink či jiné), které je schopen dodat. Zároveň je požadováno jejich nacenění, které bude předloženo v rámci cenové nabídky a bude součástí hodnocení nabídek. Zadavatel nepřipouští varianty.“ Dále se pak zadavatel vyjádřil i ve Vysvětlení zadávací dokumentace IV, kde uvedl: „Zadavatel uvádí, že se jedná o dodatečné samostatné moduly SATCOM nebo jiné moduly využívající satelitní připojení, např. STARLINK k pořizovanému bezpilotnímu systému. Zadavatel tímto interpretuje BLOS schopnost spojení (Beyond Line of Sight), která může být zajištěna odpovídajícím modulem satelitní komunikace. Probíhající spojení je definováno směrem od GCS k BL přes satelitní spojení. Zadavatel požaduje, aby účastníci poskytli popis i nacenění nabízeného řešení, např. modul SATCOM, využití modulu STARLINK či jiné alternativy. Nacenění bude předloženo v rámci cenové nabídky a bude součástí hodnocení nabídek, přičemž zadavatel nepřipouští varianty nabízeného řešení satelitního spojení.“
40. Z dokumentace o zadávacím řízení tak vyplývá, že v rámci vyhrazené změny závazku zadavatel nepoptával přístrojové vybavení (datový modul) konkrétních parametrů, ale fakticky požadoval technologické řešení datového spojení, u kterého vytvořil prostor pro širší okruh řešení, které mohou jednotliví dodavatelé nabídnout. U takto koncipovaného „požadavku“ se tak určitá míra neurčitosti jeví jako důvodná. Poptávané řešení přitom zadavatel blíže definoval odkazem na některá z relevantních technologických řešení.
41. Dalším podle navrhovatele neurčitým požadavkem je zadavatelem stanovené minimální užitečné zatížení, u kterého zadavatel stanovil minimální požadovanou hodnotu 11,3 kg, ale zároveň uvedl, že „pokud více – výhoda“. Zde lze s navrhovatelem souhlasit v tom, že použití takového termínu se jeví jako nadbytečné, pokud zadavatel preferenci dodání plnění s pro něj výhodnějším parametrem nijak nepromítl do hodnocení. Otázkou ovšem je, zda zadavatelem „nadbytečně“ použitý obrat představuje takovou nejasnost v zadávacích podmínkách, která by mohla být překážkou pro podání nabídky. Ze zadávací dokumentace zcela jasně vyplývá zadavatelem požadovaná minimální hodnota parametru a zároveň to, že jeho hodnota nebude figurovat v rámci hodnocení nabídek. To pak zadavatel výslovně potvrdil ve vysvětlení zadávací dokumentace I, kde uvedl: „další užitečné zatížení nad 11,3 kg nebude v souladu s přílohou č. 3 ZD hodnoceno více body. Výhodné znamená, že vyšší hodnota je v zájmu zadavatele, ale nemá vliv na bodování“. Nejpozději po tomto vysvětlení zadávací dokumentace tak bylo účastníkům zadávacího řízení známo, že z perspektivy podání nabídky vyšší hodnota užitečného zatížení než ta, kterou zadavatel stanovil jako minimální, fakticky nijak neovlivňuje hodnocení nabídek, a tudíž nemůže vést k nedůvodným rozdílům v hodnocení nabídek jednotlivých účastníků. Zároveň byla bez pochybností známá jediná hodnota užitečného zařízení (totiž ta minimální) nutná pro podání nabídky.
42. Navrhovatel za zcela neurčité považuje požadavky, které zadavatel následovně stanovil pro senzorické vybavení bezpilotního letounu: „…nosnost bezpilotního letadla umožní použití senzorů s velmi kvalitním snímáním obrazu z větších vzdáleností. Tyto optoelektronické hlavice senzory umožní například rozpoznání činnosti osob na vzdálenost až 5 km…“. Navrhovatel poukazuje na to, že není nijak zřejmé, co se rozumí např. větší vzdáleností, kvalitním snímáním, či jaká činnost osob má být rozpoznána. S navrhovatelem lze souhlasit, že jím uvedená formulace požadavků je skutečně značně obecná, nicméně z celkového znění Specifikace požadovaného plnění zřetelně vyplývá, že obecně formulovaný požadavek na senzorické vybavení zadavatel následně specifikoval s uvedením konkrétních požadovaných parametrů.
43. V části „Požadované parametry UAS“ na straně 3 Specifikace zadavatel mj. uvedl následující pasáž, na kterou navrhovatel poukazuje: „Bezpilotní letadlo musí být v základní konfiguraci vybaven elektrooptickými / infračervenými senzory. Nosnost bezpilotního letadla umožní použití senzorů s velmi kvalitním snímáním obrazu z větších vzdáleností. Tyto elektrooptické senzory umožní například rozpoznání činnosti osob na vzdálenost až 5 km. V základní konfiguraci se požaduje stabilizovaná optoelektronická hlavice typu gimbal s Laser Pointer (LP)/Laser Spotter (LS) a v rozšířené konfigurace stabilizovaná optoelektronická hlavice s Laser Designator (LD) v souladu se STANAG 3733 k navádění chytré (přesné) munice dle příslušné kategorie“. Na následující straně specifikace je ovšem uvedeno následující:
Požadavky na senzorické vybavení:
- optoelektronický senzor (EO kamera) umožňující vedení průzkumu ve spektru viditelného světla. Rozlišení senzoru minimálně 1280*720p;
- infračervený senzor (pracující v části spektra MWIR, SWIR) umožňující vedení průzkumu za zhoršených světelných podmínek. Rozlišení senzoru minimálně 640*480p;
- integrace EO/IR senzorů do elektronicky stabilizovaného gimbalu (s LP/LS), včetně EO/IR senzoru v elektronicky stabilizovaném gimbalu (s LD) se schopností přesného koncového navedení munice na cíl (LD);
- rozlišovací schopnost EO/IR senzoru na úrovni 7 až 8 dle STANAG 7194;
- senzor pracující za každého počasí v několika snímacích režimech včetně režimu SAR/MTI;
- senzor se schopností elektromagnetického sledování s rozsahem 30-6000 MHz, je-li dodáván.
44. Ze znění Specifikace požadovaného plnění tak zjevně vyplývá, že se zadavatel k požadavku na senzorické vybavení nejdříve vyjádřil v obecné rovině a následně jej blíže specifikoval, přičemž požadavek vymezil konkrétními požadovanými hodnotami, případně odkazem na zavedou standardizaci NATO. Obecné a konkrétně formulované požadavky zadavatele tak nestojí vedle sebe, jako to vyplývá z argumentace navrhovatele, ale v rámci zadávací dokumentace tvoří jeden logický celek, ze kterého je zřetelné, jaké jsou požadavky zadavatele na senzorické vybavení. Argumentace navrhovatele o tom, že je takový požadavek matoucí, přitom vyplývá ze zcela selektivního přístupu k zadávací dokumentaci, ze které navrhovatel poukazuje na dílčí pasáže bez jejich vzájemné souvislosti. Stejně tak nelze jako matoucí vnímat to, že v kontextu popisu senzorického vybavení bezpilotního letounu zadavatel zmiňuje i jeho nosnost, když i pro tu zadavatel stanovil zcela konkrétní parametr minimálního užitečného zatížení.
45. Jako neurčitý pak navrhovatel napadá požadavek na časový rozsah trvání přípravy k letu, když z formulace „Příprava k letu by neměla zabrat více jak 60 minut.“, podle navrhovatele nijak nevyplývá, jaké budou následky nesplnění uvedené doby přípravy. Zároveň navrhovatel odmítá závěr Úřadu, že překročení stanovené doby přípravy k letu představuje nesplnění zadávací podmínky a je důvodem pro vyloučení z účasti v zadávacím řízení. Takový závěr podle navrhovatele nemá oporu ve správním spisu.
46. Vzhledem ke znění zadávací dokumentace nelze s uvedenou argumentací navrhovatele souhlasit. Navrhovatel opomíjí, že v průběhu zadávacího řízení došlo ke změně v zadávací dokumentaci, kdy namísto navrhovatelem uvedeného textu bylo k požadavku na délku přípravy k letu na straně 2 Specifikace požadovaného plnění v části „Požadované parametry UAS“ uvedeno následující: „Příprava k letu nesmí zabrat více jak 60 minut. Přípravou letu se rozumí vybalení z přepravních boxů, uvedení do letuschopného stavu, provedení předletové přípravy včetně plánování letové mise a samotný vzlet bezpilotního letadla.“ Z tohoto textu zcela zjevně vyplývá, že je v rámci požadovaných parametrů bezpilotního letounu stanovena jak maximální délka jeho přípravy k letu, tak jednotlivé kroky, které mají být v rámci přípravy provedeny. Jedná se tak o zcela jasně stanovený požadavek a implikace následku jeho nesplnění v podobě vyloučení z účasti v zadávacím řízení (když plnění, které je nebude splňovat, nebude odpovídat zadávacím podmínkám) je zcela logická. Nelze po zadavatelích požadovat, aby u každé zadávací podmínky uváděli, že důsledkem jejího nesplnění je vyloučení ze zadávacího řízení. Ostatně to je podstatou závazných zadávacích podmínek.
47. Obě znění Specifikace požadovaného plnění pak jsou součástí správního spisu[6] a Úřad je učinil pokladem napadeného rozhodnutí. [7]
48. K navrhovatelovým námitkám o neurčitosti a nejasnosti zadavatelem stanovených požadavků na předmět veřejné zakázky tak lze s ohledem na výše uvedené uzavřít, že zadávací podmínky byly zadavatelem stanoveny jasně a určitě, tj. zadavatel při jejich stanovení nepostupoval v rozporu se zákonem.
Ke stanovení hodnoticích kritérií
49. Navrhovatel se rovněž vymezuje vůči tomu, jakým způsobem zadavatel stanovil kritéria pro hodnocení nabídek obsažená v příloze III Zadávací dokumentace – Pravidla pro hodnocení nabídek (dále jen jako „Pravidla pro hodnocení nabídek“)[8]. Navrhovatel zadavatelem stanovený způsob hodnocení považuje za nejasný, zavádějící a nepřesný, což vede k riziku, že zadavatel obdrží neporovnatelné nabídky, případně bude podané nabídky hodnotit v závislosti na odlišném výkladu hodnoticích kritérií. Dále pak navrhovatel napadá to, že zadavatelem stanovená kritéria hodnocení směřují k tomu, že v jejich rámci bude hodnoceno i splnění požadavků, které jsou podle zadávací dokumentace mandatorní a jejichž nesplnění má být spojeno s vyloučením účastníka ze zadávacího řízení. Navrhovatel přitom namítá, že stanovená hodnoticí kritéria povedou k hodnocení mandatorních technických požadavků, aniž by to však jakýmkoliv způsobem odráželo kvalitu a porovnávalo nabídky mezi sebou. Konkrétně se navrhovatel vymezuje proti hodnoticímu parametru označenému jako „Payload“, kde navrhovatel jednak namítá, že nelze hodnocení vztáhnout k požadavkům, které jsou mandatorní, a zároveň, že hodnocení schopnosti nést, mít možnost být vybaven či disponovat nemandatorními senzory nemá žádný vztah k předmětu veřejné zakázky a stanovený způsob hodnocení je proto nezákonný.
50. V prvé řadě je třeba se vyjádřit k tvrzení navrhovatele, že předmětem hodnocení nemohou být ty požadavky, které jsou zároveň mandatorní. Takové tvrzené navrhovatele ovšem nemá oporu ani v zákoně, ani v judikatuře správních soudů či rozhodovací praxi Úřadu. Úřad v napadeném rozhodnutí zcela správně shrnul, že ze zákona obecně neplyne zákaz hodnotit i taková kritéria, která jsou uvedená jako mandatorní, jejichž nenaplnění vede k vyloučení zadavatele ze zadávacího řízení, a to za předpokladu, že se jedná o taková kritéria, která souvisí s předmětem veřejné zakázky a jsou stanovena jednoznačným a srozumitelným způsobem, tedy takovým způsobem, aby nabídky mohly být podle těchto kritérií vzájemně porovnatelné. K hodnocení „mandatorních“ požadavků, lze odkázat např. na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0129/2020/VZ, č. j. ÚOHS-26373/2020/321/TMi ze dne 25. 8. 2020, kde předseda akceptoval to, že totožný parametr je jak předmětem hodnocení, tak předmětem kritéria technické kvalifikace a pouze kladl důraz na nutnost procesního odlišení jednotlivých fází zadávacího řízení, tj. posouzení kvalifikace dodavatelů a hodnocení podaných nabídek. Pro úplnost lze poznamenat, že v odkazovaném rozhodnutí šlo sice o poněkud odlišnou situaci, nicméně její podstata byla obdobná a uvedený závěr lze aplikovat i v řešené věci, když jak kritérium technické kvalifikace, tak požadavky na technické parametry předmětu plnění jsou z podstaty „mandatorními“ požadavky, jejich nesplnění vede k vyloučení z účasti v zadávacím řízení.
51. Zároveň nelze souhlasit s navrhovatelem v tom, že hodnocení mandatorních požadavků povede v důsledku k tomu, že kritéria kvality nebudou hodnocena vůbec. K takové situaci by mohlo teoreticky dojít v takovém případě, kdy by předmětem hodnocení byly pouze mandatorní požadavky, přičemž by u nich nebyl prostor pro odlišné hodnocení jednotlivých nabídek. V řešené věci však zadavatel kromě kritéria „Payload“ stanovil celou řadu dalších kvalitativních kritérií – dosah, dostup, výdrž v letu, rychlost rozvinutí, logistická stopa – u kterých stanovil hodnoticí mechanismus spočívající v přidělení počtu bodů úměrně k hodnotě vyjadřující kvalitativní parametr bezpilotního letounu. Tvrzení navrhovatele, že zadavatel v rámci kritérií kvality nebude hodnotit nic, tak nemá oporu ve znění zadávací dokumentace.
52. Co se týče navrhovatelem zpochybňovaného parametru hodnocení „Payload“, pak je třeba v prvé řadě uvést, že se nejedná o jedno kritérium hodnocení, které by se skládalo z více parametrů, ale o souhrnné popisné označení dvou samostatných hodnoticích kritérií, které figurují samostatně jak v tabulce pro účely hodnocení, tak ve vzorci součtu bodového hodnocení jako BH6 – Senzory a BH7 – Ostatní užitečné zatížení. Pokud považuje navrhovatel název parametru za matoucí, pak opomíjí, že zadavatel výslovně v zadávací dokumentaci uvedl, že v rámci tohoto parametru budou hodnoceny dva dílčí parametry, které v tabulce pro potřeby hodnocení a ve výpočtu součtu bodů vystupují samostatně.
53. Zároveň navrhovatel nepřihlíží k celkové logice toho, jak je text Pravidel pro hodnocení nabídek strukturován, když v její popisné části zadavatel používá souhrnné označení pro parametry hodnocení, které jsou na sobě zjevně nezávislé. Např. dosah, dostup a výdrž v letu zadavatel označil souhrnně jako „Letové charakteristiky BP v základní konfiguraci“, rychlost rozvinutí a logistická stopa jako „Nasaditelnost systému“. Při zjevném logickém a textovém výkladu zadávací dokumentace tak stěží bylo možné předmět hodnoticích kritérií vykládat prostřednictvím nadpisu, kterým jej navrhovatel označil.
54. Navrhovatel zároveň zcela opomíjí, že otázce hodnocení předmětných parametrů se zadavatel obsáhle věnoval ve vysvětlení zadávací dokumentace. Ve vysvětlení zadávací dokumentace I tak v odpovědi na jednotlivé dotazy zadavatel uvedl: „Pokud dodavatel nabídne schopnost SAR senzoru, obdrží v rámci hodnocení nabídek 1 bod v souladu s přílohou č. 3 ZD. Dosah a přesnost detekce nebo jiné parametry nebudou hodnoceny. (..) Pokud senzor v souladu s přílohou č. 3 ZD nabízí schopnost laserového ozařovače/ukazovátka a laserového dálkoměru, bude hodnocen 1 bodem. Pokud dodavatel nabízí schopnost laserového značkovače cílů (LD), bude hodnocen dalším 1 bodem. (…) Minimální požadavek je EO/IR (MWIR nebo LWIR). Specifický požadavek, který bude hodnocen + 1 bodem, je schopnost SWIR. (…) Pokud jde o EO senzor, je pro zadavatele přijatelné rozlišení minimálně 960×720p – toto rozlišení bude hodnoceno 1 bodem. Při rozlišení EO senzoru 1280×720p – přidělí zadavatel v rámci hodnocení v souladu s přílohou č. 3 ZD 2 body.“ Ve vysvětlení zadávací dokumentace V pak zadavatel uvedl: „Zadavatel sděluje, že senzor SAR se schopností MTI je mandatorní součástí soupravy, tzn. pokud nebude dodán, účastník bude vyloučen. Senzor elektromagnetického sledování bude součástí soupravy pouze v případě, že je dodáván a také v tomto případě bude bodově ohodnocen. Oba senzory budou hodnoceny v souladu s přílohou č. 3 ZD“.
55. Pokud ne ze samotných Pravidel pro hodnocení nabídek, tak z následných vysvětlení zadávací dokumentace bylo zjevné, co bude předmětem hodnocení – dodání senzorů disponujících určitými schopnostmi či parametry. Zadavatel zároveň uvedl, jaké požadavky jsou mandatorní a jaké představují určitý nadstandard, který bude hodnocen ziskem dalších bodů. I v případě parametrů souhrnně označených jako „Payload“ tak byl přítomen prvek hodnocení kvality.
56. Rovněž je třeba odmítnout tvrzení navrhovatele, že hodnocená možnost vybavení nemandatorními senzory nemá žádný vztah k předmětu veřejné zakázky a je tudíž v rozporu se zákonem. Schopnost nést senzory představuje jednu ze základních funkcionalit předmětu plnění veřejné zakázky a do značné míry důvod, proč si jej zadavatel pořizuje. Je tak důvodné, že větší rozsah schopností bude v rámci hodnocení zvýhodněn. Zároveň hodnotitelné nemandatorní senzory a vlastnosti nevybočují z okruhu vymezeného v požadavcích na předmět plnění.
57. Na základě výše uvedeného lze shrnout, že zadavatel nezvolil taková kritéria hodnocení, která by byla v rozporu se zákonem. Hodnoticí kritéria, respektive metoda hodnocení, pak byla zadavatelem v zadávací dokumentaci a v navazujících vysvětleních zadávací dokumentace dostatečně jasně a srozumitelně popsána a vysvětlena. Námitky navrhovatele směřující proti kritériím hodnocení tak shledávám jako nedůvodné.
VI. Závěr
58. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, 160 00 Praha
2. EXCALIBURINTERNATIONAL a.s., U Rustonky 714/1, 186 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona účinné v okamžiku zahájení zadávacího řízení. Postup předsedy Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Ve správním spisu jako položka č. 31 vedené pod č. j. ÚOHS-37877/2025/523.
[3] Ve správním spisu jako příloha položky č. 23 vedené pod č. j. ÚOHS-37874/2025/523.
[4] Ve správním spisu jako položka č. 26 vedená pod č. j. ÚOHS-37872/2025/523.
[5] Ve správním spisu jako příloha položky č. 10 vedená pod č. j. ÚOHS-33357/2025/500.
[6] Ve správním spisu jako přílohy položky č. 25 č. j. ÚOHS-37871/2025/523 a položky č. 26 č. j. ÚOHS-3787./2025/523.
[7] Viz Úřední záznam č. j. ÚOHS-37883/2025/523 ze dne 2. 10. 2025. Ve správním spisu jako položka č. 36.
[8] Ve správním spisu jako příloha položky č. 28 vedené pod č. j. ÚOHS-37874/2025/523.