číslo jednací: 49865/2025/161
spisová značka: R0159/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Rozvoj software ISSŘ a jeho podpůrných nástrojů II. |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 23. 12. 2025 |
| Související rozhodnutí | 42228/2025/500 49865/2025/161 |
| Dokumenty |  2025_R0159.pdf 432 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0159/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-49865/2025/161 |
|
Brno 23. 12. 2025 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 11. 11. 2025 navrhovatelem
- Principal engineering s. r. o., IČO 26775794, se sídlem Na Hřebenech II 1718/8, 140 00 Praha 4,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0621/2025/VZ, č. j. ÚOHS-42228/2025/500 ze dne 30. 10. 2025, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 27. 8. 2025 ve věci návrhu navrhovatele na uložení zákazu plnění „Smlouvy na poskytnutí odborných rolí“ uzavřené dne 7. 8. 2025 mezi zadavatelem
- Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1,
a vybraným dodavatelem
- „Společnost SEVITECH“, jejímiž společníky na základě Smlouvy o společnosti ze dne 25. 9. 2023 jsou společnost SEVITECH CZ s. r. o., IČO 07081561, se sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha 4, jako vedoucí společník, a společnost SYNCHRONIX, a. s., IČO 31605052, se sídlem Kalinčiakova 33, 831 04 Bratislava, Slovenská republika, jako druhý společník, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 11. 9. 2025 BRODEC & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář, IČO 24303321, se sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha 2,
na realizaci veřejné zakázky „Rozvoj software ISSŘ a jeho podpůrných nástrojů II.“ zadávané na základě výzvy k podání nabídky ze dne 10. 7. 2025 v dynamickém nákupním systému „Dynamický nákupní systém - Zajištění ICT odborných rolí“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 29. 8. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 1. 9. 2023 pod ev. č. Z2023-038586 ve znění pozdějších změn a v Úředním věstníku Evropské unie dne 1. 9. 2023 pod ev. č. 2023/S 168-525442 ve znění pozdějších změn,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 5 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0621/2025/VZ, č. j. ÚOHS-42228/2025/500 ze dne 30. 10. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Odesláním výzvy k podání nabídky v souladu s § 141 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“)[1] ze dne 10. 7. 2025 (dále jen „výzva k podání nabídky“) zahájil zadavatel postup směřující k zadání veřejné zakázky „Rozvoj software ISSŘ a jeho podpůrných nástrojů II.“ (dále „veřejná zakázka“) v dynamickém nákupním systému „Dynamický nákupní systém - Zajištění ICT odborných rolí“ (dále jen „dynamický nákupní systém“), který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 29. 8. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 1. 9. 2023 pod ev. č. Z2023-038586 ve znění pozdějších změn a v Úředním věstníku Evropské unie dne 1. 9. 2023 pod ev. č. 2023/S 168-525442 ve znění pozdějších změn (dále „zadávací řízení“).
2. Dle článku 2.1. výzvy k podání nabídky je předmětem veřejné zakázky zajištění odborných kapacit z oblasti informačních a komunikačních technologií pro rozvoj řešení a jeho provoz, srov. bod 2 napadeného rozhodnutí.
3. V čl. 3. výzvy k podání nabídky zadavatel stanovil, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti, přičemž kritéria hodnocení jsou A nabídková cena v Kč bez DPH – váha: 40 %, B kvalita řešení typové úlohy – váha: 30 %, C Pohovor – váha: 30 %.
4. Zadavatel v bodě 3.3. výzvy k podání nabídky uvedl, že pro účely hodnocení nabídek v dílčím kritériu hodnocení „Kvalita řešení typové úlohy“ (dále také jen „kvalita řešení typové úlohy“ nebo „DKH 2“) požaduje, aby dodavatel zpracoval a předložil v nabídce řešení typové úlohy, jejíž zadání je následující: »Zadavatel požaduje pro účely hodnocení nabídek vypracování typové úlohy „Návrh architektury a klíčových prvků modelového agendového informačního systému pro evidenci a správu žádostí o podporu“. Zadavatel zdůrazňuje, že se jedná o typový (modelový, vzorový) agendový informační systém, nikoli o návrh konkrétního systému pro reálné nasazení. Systém bude sloužit žadatelům z řad občanů, úředníkům a schvalovatelům. Cílem je podpořit elektronické podání žádostí, jejich zpracování, kontrolu a vyhodnocení v souladu s požadavky na bezpečnost, auditovatelnost a interoperabilitu ve veřejné správě. Navrhněte ucelenou koncepci řešení včetně architektury, návrhu dat, zabezpečení a způsobu budoucího rozšiřování systému.«
5. Dále byly v témže bodě výzvy k podání nabídky zadavatelem uvedeny funkční a nefunkční požadavky a požadované výstupy (viz též body 68-69 napadeného rozhodnutí).
6. Zadavatel dále stanovil, že vypracované řešení typové úlohy dodavatel předloží jako součást své nabídky k veřejné zakázce, přičemž typová úloha bude hodnocena následujícím způsobem:
|
“Název aspektu |
Popis kvality daného aspektu: |
Váha aspektu |
|
Kvalita návrhu IS a práce s daty |
|
35 % |
|
Bezpečnost, integrace a návaznosti |
|
35 % |
|
Formální úroveň a srozumitelnost řešení |
|
30 % |
V rámci hodnocení DKH 2 bude ke každému z hodnocených aspektů přiřazeno takové bodové ohodnocení, které vyjadřuje míru splnění hodnoceného aspektu.
Míra splnění hodnoceného aspektu bude ohodnocena následujícím způsobem:
- 100 bodů – řešení naplňuje hodnocený aspekt bez nedostatků.
- 80 bodů – nabídka vykazuje menší nedostatky, které mají pouze minimální dopad na cílovou kvalitu nebo použitelnost řešení z pohledu Zadavatele.
- 60 bodů – nabídka vykazuje nedostatky, které snižují cílovou kvalitu nebo použitelnost řešení z pohledu Zadavatele nebo snižují efektivitu řešení, nikoliv však významně.
- 40 bodů – nabídka vykazuje nedostatky, které významně snižují cílovou kvalitu nebo použitelnost řešení z pohledu Zadavatele nebo významně snižují efektivitu řešen
- 20 bodů – nabídka vykazuje nedostatky, které nečiní řešení pro Zadavatele nepoužitelným, ale v jejichž důsledku je cílová kvalita nebo použitelnost řešení z pohledu Zadavatele na minimální úrovni.
- 0 bodů – nabídka vykazuje nedostatky, které činí řešení pro Zadavatele nepoužitelným nebo nesplní požadavky uvedené v kapitol 3. 3. Požadované výstupy.“
Dále je pak uveden způsob, jakým bude vypočten získaný počet bodů v rámci daného dílčího kritéria hodnocení.
7. V bodě 3.4. výzvy k podání nabídky je uvedeno, že v rámci dílčího kritéria hodnocení „Pohovor“ (dále také jen „pohovor“ nebo „DKH 3“) bude zadavatel vyzývat k účasti na pohovoru. »Pohovor bude probíhat s rolemi, konkrétně se Solution architekt id 12, ICT Business Analytik senior id 5, a s jedním zástupcem za roli React JS developer junior id 69 a s jedním zástupcem za roli React JS developer senior id 70 (dále jen „Expert“ nebo „Experti“). Hodnotící komise bude při pohovoru klást dotazy k ověření přidané hodnoty nabízené kvality, a to otázky obecné přiléhající k odborné roli každého experta, s cílem ověřit předpoklady pro plnění jejich role v implementaci digitalizace stavebního řízení a územního plánování podle očekávání uvedených v bodu 2.1. výše. Otázky kladené jednotlivým Expertům budou vždy pro každého dodavatele totožné. … Zadavatel v rámci pohovoru očekává schopnost Experta poskytnout tzv. dominantní informace (tzn. informace, na základě kterých je úroveň kvality jednoznačně patrná, doložitelná, měřitelná. Je možné se odkázat na obecně popsané reference, všeobecné standardy, měření kvality, vzdělání, praxi, vybavení apod.). Zadavatel očekává, že Experti v rámci pohovoru představí svou odbornost a přidanou hodnotu stručně, srozumitelně a pochopitelně pro laika. Pohovor bude veden osobně. Ze setkání bude pořízen zvukový nebo zvukový a obrazový záznam.«
8. Hodnocení nabídek v rámci DKH 3 bude dle zadavatele provedeno podle následujícího klíče:
|
“Body |
Odůvodnění |
|
100 |
Úroveň nabídky je mimořádně nadstandardní. Odbornost dokládaná Expertem přispívá k řádné implementaci požadovaného řešení. Je podložena údaji, ze kterých lze dovodit, že při plnění veřejné zakázky bude dosaženo velmi vysoké odborné úrovně plnění. |
|
75 |
Úroveň nabídky je nadstandardní, vyšší než průměrná, nedosahuje ale velmi vysoké úrovně. Odbornost dokládaná Expertem přispívá k řádné implementaci požadovaného řešení. Je podložena údaji, ze kterých lze dovodit, že při plnění veřejné zakázky bude dosaženo vysoké odborné úrovně plnění. |
|
50 |
Úroveň nabídky je průměrná, standardní. Odbornost dokládaná Expertem přispívá k naplnění řádné implementaci požadovaného plnění, avšak nejsou dostatečně podloženy skutečnostmi, na základě kterých by bylo možné přesvědčivě prokázat, že při plnění veřejné zakázky bude dosaženo vyšší než jen průměrné úrovně kvality plnění. |
|
5 |
Úroveň nabídky je nízká či nedostatečná. Odbornost předložená Expertem přispívá k naplnění řádné implementaci požadovaného plnění jen minimálně. Zohlednění podstatných skutečností rozhodných pro přidělení vyššího hodnocení bylo nedostatečné. |
Dokládaná kvalita v rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení bude hodnocena komisí souhrnně. Každému Expertovi účastníka bude přiřazeno samostatné bodové hodnocení. Po přiřazení bodů všem Expertům účastníka budou tyto body sečteny, tj. v případě max. počtu bodů bude výpočet následný 100 + 100 + 100 + 100 = 400. Finální počet bodů účastníka bude vydělen počtem Expertů, tj. vydělen 4. Tato hodnota bude zaokrouhlena na 2 desetinná místa.“
Dále je pak uveden způsob, jakým bude vypočten získaný počet bodů v rámci daného dílčího kritéria hodnocení.
9. Potenciálním uchazečům odpovídal zadavatel na dotazy ohledně výzvy k podání nabídky v přípise nazvaném „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace, rozhodnutí a oznámení zadavatele o prodloužení lhůty pro podání nabídek“ ze dne 22. 7. 2025 (dále jen „vysvětlení zadávací dokumentace“).[2]
10. Z dokumentace poskytnuté zadavatelem k zadávacímu řízení vyplývá, že ve lhůtě pro podání nabídek byla podána jedna nabídka, a to nabídka vybraného dodavatele.
11. Dne 24. 7. 2025 zaslal navrhovatel zadavateli námitky proti zadávacím podmínkám, resp. proti obsahu výzvy k podání nabídky (dále jen „námitky“).
12. Dne 1. 8. 2025 rozhodl zadavatel o výběru vybraného dodavatele a následně dne 7. 8. 2025 uzavřel s vybraným dodavatelem „Smlouvu na poskytnutí odborných rolí“ (dále jen „smlouva“).
13. Dne 8. 8. 2025 rozhodl zadavatel o námitkách navrhovatele tak, že je odmítl v plném rozsahu.
14. Dne 27. 8. 2025 Úřad obdržel návrh navrhovatele z téhož dne na uložení zákazu plnění smlouvy (dále jen „návrh“) podle § 254 odst. 1 písm. d) zákona. Stejnopis návrhu byl zadavateli doručen téhož dne.
15. Dnem doručení návrhu došlo dle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) k zahájení správního řízení ve věci uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0621/2025/VZ (dále jen „správní řízení“).
II. Napadené rozhodnutí
16. Dne 30. 10. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0621/2025/VZ, č. j. ÚOHS-42228/2025/500, jímž podle § 265 písm. a) zákona návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy zamítl, protože ve správním řízení nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 264 odst. 1 zákona.
17. V napadeném rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel postupoval při zadání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému v souladu se zákonem, resp. nebylo prokázáno, že by došlo k nezákonnému postupu zadavatele ve smyslu § 254 odst. 1 písm. d) zákona. Úřad konstatoval, že zadavatel poskytl ve výzvě k podání nabídky dostatečný rozsah informací pro zpracování návrhu obecného architektonického modelu agendového informačního systému. Konstatoval současně, že zadavatel podrobně popsal, co bude hodnotit, a vymezil, jaké vlastnosti budou mít vliv na hodnocení. Současně pak zadavatel popsal i metodu přidělení bodového hodnocení. Rovněž posuzované kritérium hodnocení „pohovor“ bylo ve výzvě k podání nabídky popsáno dostatečně jasně a srozumitelně a umožňovalo dodavatelům podat porovnatelné nabídky.
III. Rozklad navrhovatele
18. Dne 11. 11. 2025 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 30. 10. 2025, rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
19. Navrhovatel rozkladem brojí proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu, protože je přesvědčen, že je postaveno na vadném právním posouzení věci, které neodpovídá skutkovým zjištěním provedeným v rámci řízení. Dle navrhovatele se Úřad řádně nevypořádal s jím tvrzenými skutečnostmi v návrhu, proto je napadené rozhodnutí nesprávné.
Námitky vůči hodnoticímu kritériu „Kvalita řešení typové úlohy“
20. Dle navrhovatele není zřejmé, jaká jsou očekávání zadavatele ohledně kvality, rozsahu a obsahu požadovaného výstupu. Zadání tak dle rozkladové argumentace navrhovatele neumožňuje pochopit, jak má být úloha koncipována, přičemž bez těchto základních informací nemůže uchazeč kvalifikovaně navrhnout odpovídající řešení. Navrhovateli údajně chyběly zásadní informace nezbytné pro řádné vypracování typové úlohy, zejména 1) povaha modelového AIS,[3] bez níž nelze navrhnout vhodný architektonický model systému, 2) informace o tom, zda a jak má systém naplňovat specifické zákonné povinnosti v režimu OVM,[4] které jsou nezbytné pro kvalifikovaný návrh robustnosti, dostupnosti, zabezpečení a integrace systému na sdílené služby eGOV,[5] a 3) informace o tom, zda a jak má systém naplňovat specifické zákonné povinnosti v režimu OVM, které jsou nezbytné pro kvalifikovaný návrh robustnosti, dostupnosti, zabezpečení a integrace systému na sdílené služby eGOV.
21. Dále navrhovatel v rozkladu namítá, že zadavatel požadoval návrh architektury, pro který nedal klíčové vstupní hodnoty. Pro vypracování typové úlohy musí být dle navrhovatele zřejmé, kdo je uživatelem systému, jaké „use case“ má prostřednictvím AIS provádět a zejména, zda jde o plnění zákonné povinnosti v režimu orgánu veřejné moci. Dle navrhovatele mají jím uvedené skutečnosti zásadní dopad do architektury systému, protože je důležité, jak má být systém zabezpečen, jak bude integrován na sdílené služby eGOV, kde má být provozován a další.
22. Podle navrhovatele je v rozporu se zásadou transparentnosti, pokud uchazeč nemá k dispozici nezbytné a relevantní informace o tom, jaký má být cílový stav řešení a co bude zadavatel při hodnocení považovat za klíčové. Tím, že tyto informace nebyly poskytnuty, dle námitky navrhovatele zadavatel přenesl odpovědnost na uchazeče, který byl nucen si parametry úlohy domýšlet a odhadovat, což je v rozporu s § 36 odst. 3 zákona.
Námitky vůči hodnoticímu kritériu „Pohovor“
23. Způsob přidělování bodů v tomto dílčím kritériu je dle navrhovatele popsán vágně a nejasně. Dále metodika neposkytuje uchazečům potřebné informace o tom, co je skutečným předmětem hodnocení a jaká kritéria musí být při pohovoru naplněna, aby byla hodnocená osoba považována například za „mimořádně nadstandardní“ či „nadstandardní“.
24. Rovněž není dle navrhovatele zřejmé, jaká je priorita či váha jednotlivých typů dominantních informací a co se rozumí tím, že má být úroveň kvality „jednoznačně doložitelná“ či „měřitelná“, ani jak má být tato kvalita v rámci pohovoru prokazována – zda odkazem na obecně popsané reference, standardy kvality, dosažené vzdělání, praxi či technické vybavení a případně jaký je mezi těmito parametry vztah.
25. Dle navrhovatele si mohl Úřad prostřednictvím průzkumu trhu mezi potenciálními uchazeči ověřit, zda navrhovatelem tvrzené netransparentní a nezákonné podmínky výzvy k podaní nabídky byly důvodem podání pouze jedné nabídky v zadávacím řízení.
Závěr rozkladu
26. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení, případně aby napadené rozhodnutí změnil tak, že vyhoví návrhu navrhovatele a uloží zákaz plnění smlouvy uzavřené mezi vybraným dodavatelem a zadavatelem.
IV. Vyjádření zadavatele k rozkladu
27. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 19. 11. 2025 reagoval na některé rozkladové námitky navrhovatele, přitom zdůraznil, že navrhovatel v rozkladu neuvádí konkrétní argumenty, v čem je posouzení Úřadu věcně nesprávné či ryze formalistické. Navrhovatel v rozkladu dle zadavatele zopakoval námitky a svůj návrh, kterým se domáhal uložení zákazu plnění smlouvy.
28. Nastavení typové úlohy i pohovorů odpovídá dle zadavatele standardním a běžně používaným postupům při výběru dodavatelů na IT projekty. Oba nástroje mají dle vyjádření zadavatele jasný a racionální účel, a to ověřit, jak uchazeč přemýšlí o návrhu informačního systému a zda má jeho tým skutečné schopnosti potřebné pro práci na komplexním řešení, které je předmětem zakázky. Rozklad navrhovatele, dle zadavatele, uvedený účel nereflektuje a vychází spíše z nesprávného výkladu funkce těchto nástrojů, nikoli z reálných nedostatků zadávacích podmínek.
29. Následně zadavatel zopakoval svou argumentaci, že 1) typová úloha byla zadána jasně, přiměřeně a v souladu s běžnou praxí, 2) hodnocení typové úlohy bylo jasně definované a srozumitelné, 3) pohovory jsou běžnou metodou ověření schopností týmu a jejich nastavení bylo přiměřené, 4) výzva k podání nabídky v dynamickém nákupním systému byla srozumitelná a umožňovala účast v soutěži.
30. Zadavatel považuje argumentaci navrhovatele prostřednictvím rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2009, č. j. 2 Afs 86/2008-222, za nepřiléhavou. Dle zadavatele z ní navrhovatel abstrahuje pouze obecný postulát, avšak ignoruje kontext, v jakém byl vysloven. V tomto rozsudku se soud zabýval rozdílností pojmů v různých částech zadávací dokumentace a z toho plynoucí nejasnosti jejich interpretace při hodnocení. Věcně šlo proto dle názoru zadavatele o neporovnatelnou situaci, protože v přezkoumávaném případě jde o míru konkrétnosti definice kvalitativních kritérií a metody jejich hodnocení a o míru diskrece, která je ponechána pro proces hodnocení. V tomto ohledu je zadavatel přesvědčen, že míra diskrece vyplývající z jím formulovaných podmínek ve výzvě k podaní nabídky je přiměřená a nutná, aby bylo vůbec možno kvalitativní kritérium pohovoru hodnotit.
31. Zadavatel závěrem svého vyjádření navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.
V. Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu
32. Vybraný dodavatel ve svém vyjádření ze dne 19. 11. 2025 poukazuje na to, že navrhovatel v rozkladu jen opakuje to, co uvedl už ve svém návrhu, a to bez toho, aby uváděl cokoli argumentačně zcela nového nebo označoval nové důkazy pro svá tvrzení. Z rozkladu dle vybraného navrhovatele ani neplyne, že by navrhovatel konkrétně namítal, že Úřad postupoval v rozporu s určitým konkrétním ustanovením právního předpisu, nebo konkrétně specifikoval, v čem spočívá určitá nezákonnost, případně proč byl určitý konkrétní důkaz ze strany Úřadu nesprávně vyhodnocen.
33. Vybraný dodavatel se s argumentací Úřadu v napadeném rozhodnutí plně ztotožňuje, přičemž má za to, že není ničím odůvodněno tvrzení navrhovatele, že zadání typové úlohy prý „není pro potenciální uchazeče dostatečně srozumitelné a fakticky jim brání v podání nabídky“. Vybraný dodavatel jakožto uchazeč, který se pravidelně zúčastňuje podobných veřejných zakázek, je přesvědčen, že zadání typové úlohy bylo zcela standardní a srozumitelné pro každou odborně zdatnou osobu. Tvrzení navrhovatele považuje vybraný dodavatel za účelová s tím, že jejich cílem je dosáhnout zrušení smlouvy jakýmikoli dostupnými prostředky, bez ohledu na jejich relevanci v daném případě.
34. Vybraný dodavatel taktéž reagoval na opakované tvrzení navrhovatele, dle něhož, pokud je do veřejné soutěže podaná pouze jedna nabídka, obvykle to naznačuje omezení hospodářské soutěže. Podle tvrzení vybraného dodavatele se v praxi vyskytuje neomezené množství důvodů, proč se dodavatelé rozhodnou nezúčastnit soutěže o veřejnou zakázku a nabídku nepodají. Proto dle jeho názoru nelze bez dalšího tvrdit, že v daném případě došlo k omezení hospodářské soutěže.
35. Tvrzení navrhovatele v rozkladu považuje vybraný dodavatel za (i) obecná, nekonkrétní a neurčitá, a za (ii) vystavěná na subjektivních hodnotících soudech, které ale neodpovídají objektivnímu skutkovému stavu věci, který Úřad v napadeném rozhodnutí správně a podrobně popsal. Dle vybraného dodavatele tato tvrzená porušení pravidel v dynamickém nákupním systému nemohou být považovaná za kvalifikovaná, protože tak, jak je v návrhu i v rozkladu popsal navrhovatel, neovlivnila a ani nemohla ovlivnit výběr dodavatele.
36. Vybraný dodavatel navrhl předsedovi Úřadu, aby o rozkladu navrhovatele rozhodl tak, že ho dle § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu v celém jeho rozsahu zamítne.
VI. Řízení o rozkladu
37. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
38. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat závěr, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
VII. K námitkám rozkladu
39. Předně konstatuji, že argumentace navrhovatele uvedená v rozkladu se ve vztahu k obsahu námitek uvedených v návrhu téměř shoduje, proto plně odkazuji na závěry napadeného rozhodnutí. Dle rozkladové argumentace je totiž zřejmé, že navrhovatel i přes řádné vypořádání všech námitek v napadeném rozhodnutí na svých námitkách nadále trvá. Nezřídka navrhovatel v rozkladu cituje části argumentace Úřadu, a poté například uzavře, že uvedené odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje za věcně nesprávné, protože dle jeho názoru Úřad posoudil tyto otázky „čistě formalisticky, bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti a širší kontext zadávacího řízení“. Protože navrhovatel blíže nekonkretizuje, z jakých důvodů považuje napadené rozhodnutí za věcně nesprávné, nelze se k takové argumentaci adekvátně vyjádřit a v následující části rozhodnutí posuzuji pouze ty námitky navrhovatele, jež v rozkladu konkrétně uvádí, byť téměř v identické podobě a opakovaně, jako byly vzneseny již v návrhu.
40. Je namístě připomenout, že v případě zadání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému je zadavatel povinen postupovat v souladu s § 6 zákona, tedy dle základních zásad zadávání veřejných zakázek. Klíčovou je zde zásada transparentnosti,[6] jež musí být ze strany zadavatele dodržena, protože dynamický nákupní systém je svou povahou flexibilní a opakovaný, načež pouze jednoznačné a srozumitelné vymezení zadávacích podmínek umožňuje dodavatelům rovné a informované zapojení do soutěže o každou jednotlivou zakázku zadávanou v rámci dynamického nákupního systému.[7] Proto i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu vyplývá, že zadávací podmínky musí být zadavateli vymezeny zejména objektivně a jednoznačně, rovněž platí, že nejasnosti v zadávacích podmínkách nesmí jít k tíži dodavatelů.
41. Navrhovatel rozkladem brojí proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu, avšak své rozkladové námitky zaměřuje konkrétně vůči dvěma ze tří zadavatelem stanoveným kritériím hodnocení, jež jsou vymezena v bodech 3.3. a 3.4. výzvy k podání nabídky, a to vůči kvalitě řešení typové úlohy a vůči pohovoru. Předmět tohoto správního řízení tedy spočívá v posouzení, zda zadavatel stanovil DKH 2 a DKH 3 v souladu se zákonem nebo zda porušil pravidla pro zadání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému.
42. K oběma námitkovým okruhům lze přitom uvést, že v případě jejich posouzení je třeba vzít v úvahu charakter poptávaného plnění, kterým je poskytnutí odborných rolí pro rozvoj software, tedy jinými slovy poskytnutí odborných pracovníků z oblasti IT. Otázka vhodnosti soutěžit tento typ plnění v dynamickém nákupním systému nebyla předmětem návrhu ani rozkladových námitek, proto se jí toto rozhodnutí nezabývá, byť polemika o tom, zda lze činnost IT specialistů označit za běžné, obecně dostupné služby v odborných kruzích rezonuje. Bez ohledu na způsob, jakým zadavatel veřejnou zakázku soutěží, lze konstatovat, že hodnocení kvality IT pracovníků ne náhodou připomíná hodnocení uchazečů o zaměstnání, tedy hodnocení vzorových úkolů či pohovorů. Je přitom zcela běžné, že při výběru pracovníků není dopředu dopodrobna známo, co přesně bude obsahem jejich vzorového úkolu a jak přesně (za použití jakých otázek apod.) bude probíhat pohovor s nimi. Schopnost vypořádat se s určitými obecnými úlohami totiž patří rovněž ke kvalitám, které bývají hodnoceny. Proto i v případě kvalitativních hodnoticích kritérií pro plnění, které je předmětem posuzované veřejné zakázky, lze akceptovat obecnější zadání. Rovněž popis hodnocení takového zadání nelze zcela podrobně konkretizovat, když se jedná o kritéria subjektivní, v rámci nichž musí mít hodnotitelé prostor pro svou odbornou úvahu. Až případné hodnocení, které by zadavatel následně provedl, podléhá požadavkům na detailní konkretizaci ve zprávě o hodnocení nabídek, jak ostatně uvedl i Úřad v bodě 148 napadeného rozhodnutí a jak to vyplývá z konstantní rozhodovací praxe a judikatury (srov. např rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2024, č. j. 3 As 109/2022-81 a jím potvrzený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2022, č. j. 30 Af 14/2020-233).
K námitkám týkajícím se druhého dílčího kritéria hodnocení – kvalita řešení typové úlohy
43. Dle navrhovatele není zřejmé, jaká jsou očekávání zadavatele ohledně kvality, rozsahu a obsahu požadovaného výstupu. Zadání dle rozkladové argumentace neumožňuje pochopit, jak má být úloha koncipována, přičemž bez těchto základních informací nemůže uchazeč kvalifikovaně navrhnout odpovídající řešení. S uvedenými námitkami navrhovatele nelze souhlasit. Zadavatel v bodě 3.3. výzvy k podání nabídky vymezil požadované výstupy a jejich formát, když formuloval funkční a nefunkční požadavky. Rovněž zadavatel stanovil, jaké jsou požadované výstupy zpracování typové úlohy včetně architektury, datového modelu, bezpečnosti, integrace, optimalizace a uvedl požadavek na maximální rozsah výstupu dodavatelů (viz body 4-6 tohoto rozhodnutí nebo v podrobnostech bod 69 napadeného rozhodnutí).
44. Navrhovatel v rozkladu uvedl, že situace je srovnatelná s případem, kdy by zadavatel požadoval návrh projektu rodinného domu, aniž by sdělil své priority, požadovanou velikost, počet obyvatel či rozpočet. Dle navrhovatele bez těchto základních informací nemůže uchazeč kvalifikovaně navrhnout odpovídající řešení. Nutno konstatovat, že navrhovatelem uvedené srovnání poukazuje spíše na neporozumění konceptu modelové úlohy, protože jak z výzvy k podání nabídky, tak z vysvětlení zadávací dokumentace, a konečně i z rozhodnutí o námitkách, jednoznačně a opakovaně ze strany zadavatele zaznívá, že typová úloha má modelový charakter a není navržena jako specifikace reálného systému pro přímou realizaci. Vyjádřeno pomocí příkladu uvedeného navrhovatelem – zadavatel nepožadoval návrh projektu konkrétního rodinného domu, s konkrétně zadanou velikostí a s přesným počtem obyvatel, ale pomocí typové úlohy si chtěl zadavatel (pouze) ověřit, zda je případný dodavatel po odborné stránce schopen v základní podobě navrhnout běžný rodinný dům, ať už jakkoli veliký a pro jakýkoli počet obyvatel.
45. Je zřejmé, že obecné zadání modelové úlohy (v rámci stanovených funkčních a nefunkčních požadavků a požadovaných výstupů) může každý případný dodavatel uchopit a vypracovat jinak, s tím však zadavatel dle jeho odpovědí ve vysvětlení zadávací dokumentace počítal. Z uvedeného vysvětlení rovněž vyplývá, že zadaná typová úloha zadavateli umožňovala dosáhnout jeho cíl, a to ověřit obecnou odbornost uchazeče.
46. Dle rozhodovací praxe Úřadu platí, že vymezení hodnoticích kritérií je plně v gesci zadavatele, a že obecné zadání typové úlohy představuje validní a přiměřený nástroj k ověření odborné způsobilosti dodavatele. Obecným zadáním typové úlohy si zadavatel definuje své konkrétní potřeby, představy a požadavky na řešení komplexního problému, přičemž nechává na dodavatelích, jak tyto požadavky promítnou do svých řešení. Proto nelze považovat ani za důvodnou námitku navrhovatele, v níž tvrdí, že pokud zadavatel poskytl ve výzvě k podaní nabídky pouze obecné údaje pro zadání typové úlohy, pak nemůže obdržet porovnatelné nabídky a proces následného hodnocení by byl nezákonný. Naopak, dostatečně určité obecné zadání typové úlohy, jaké je ve výzvě k podání nabídky, nebrání ve srovnání různých variant řešení, a to s ohledem na zadavatelem vymezený předmět veřejné zakázky. Na zadání modelové úlohy tak nelze klást z hlediska podrobnosti a konkrétnosti stejné požadavky, jako na samotný předmět plnění. Pokud cílem zadavatele v zadávacím řízení bylo ověřit na modelové úloze odbornost uchazeče, zda vůbec a v jaké kvalitě je schopen navrhnout architekturu a klíčové koncepční prvky agendového informačního systému, pak je typová úloha v přímé souvislosti s předmětem veřejné zakázky. Ostatně i zadavatel v jedné z odpovědí ve vysvětlení zadávací dokumentace zdůraznil, že „cílem typové úlohy není navrhnout konkrétní systém pro přesně definovanou agendu, ale ověřit obecnou odbornost uchazeče v návrhu IS ve veřejné správě, jelikož předmětem veřejné zakázky je poskytování odborných rolí. Z toho důvodu jsou některé informace ponechány záměrně otevřené, aby umožnily uchazečům projevit vlastní odborný úsudek.“
47. Lze tedy souhlasit s Úřadem, když v napadeném rozhodnutí konstatuje, že obecný návrh architektury je možné zpracovat i bez detailní znalosti konkrétní věcné agendy, pokud jsou zadány funkční a nefunkční požadavky a specifikovány očekávané výstupy tak, jak byly vymezeny v tomto konkrétním případě. Protože předmětem veřejné zakázky bylo zajištění odborných kapacit z oblasti informačních a komunikačních technologií, shoduji se s názorem Úřadu, že uvedené požadavky u DKH 2 vytvářejí dostatečný rámec, na základě něhož má být požadovaný architektonický návrh zpracován. Případní dodavatelé mají možnost navrhnout model, který bude univerzální, ale zároveň bude technicky a logicky připraven k přizpůsobení konkrétní agendě, přičemž tímto modelem dodavatelé osvědčí především odbornost jednotlivých odborníků a znalosti v dané problematice. Zadavatel však při takto obecně stanovených kvalitativních hodnoticích kritériích, která nejsou číselně vyjádřitelná a z podstaty ani objektivně měřitelná (jde o subjektivní kritéria), musí o to pečlivěji a důsledněji dbát na řádné odůvodnění výběru dodavatele, aby jeho postup při výběru dodavatele byl transparentní a zpětně přezkoumatelný.
48. Námitky navrhovatele o nemožnosti obdržet porovnatelné nabídky a o nezákonném procesu následného hodnocení tedy považuji za nedůvodné. Opakuji, že na zadání typové úlohy nelze ve smyslu § 36 odst. 3 zákona klást stejné požadavky jako na popis samotného předmětu plnění. Není nutné, aby typová úloha obsahovala konkrétní vstupní hodnoty, jež ve výzvě k podání nabídky postrádal navrhovatel (např. kdo je uživatelem systému, jaké „use case“ má prostřednictvím agendového informačního systému provádět, zda jde o plnění zákonné povinnosti v režimu orgánu veřejné moci apod). Z výzvy k podání nabídky vyplývá, že zadavatel záměrně nestanovil konkrétní agendu (např. stavební řízení, školství apod.), protože cílem typové úlohy bylo navrhnout modulární systém, který lze následně přizpůsobit různým agendám a ověřit požadovanou odbornost uchazeče.
49. S ohledem na shora uvedené závěry neakceptuji požadavek navrhovatele na provedení odborného průzkumu mezi potenciálními dodavateli, čímž by se údajně potvrdil názor navrhovatele, že „zadání typové úlohy není pro potenciální uchazeče dostatečně srozumitelné a fakticky jim brání v podání nabídky“. Vymezit obecnou modelovou úlohu, jakožto hodnoticí kritérium při zadávání veřejné zakázky, nepředstavuje atypický postup a např. vybraný dodavatel uvádí, že takový postup je zcela běžný. S ohledem na předpoklad odborně zdatného dodavatele lze předpokládat, že na základě zadání uvedeného ve výzvě k podání nabídky je možné zpracovat koncepční návrh architektury informačního systému.
50. Dále je v rozkladu navrhovatelem bez dalšího uveden způsob, jak bude dle zadavatele typová úloha hodnocena (viz bod 6 tohoto rozhodnutí). Navrhovatel dle vlastních slov uvádí tento způsob hodnocení pouze pro ilustraci, tj. bez konkrétních námitek. Byť je předmětný způsob hodnocení DKH 2 rovněž součástí spisové dokumentace (je obsažen ve výzvě k podaní nabídky), nelze na něj bez konkrétní argumentace navrhovatele reagovat, protože není zřejmé, čeho chtěl navrhovatel touto ilustrací dosáhnout. Pro úplnost lze pouze uvést, že z důvodu podání jedné nabídky v předmětném zadávacím řízení postupoval zadavatel podle § 122 odst. 2 zákona a vybraný dodavatel byl vybrán bez provedení hodnocení. Protože k hodnocení nedošlo, byly by i případné námitky navrhovatele týkající se samotného hodnocení pouze v rovině spekulativní.
51. Navrhovatel v rozkladu dále namítá, že neposkytnutím relevantních informací (např. o tom, jaký má být cílový stav řešení a co bude zadavatel při hodnocení považovat za klíčové) přenesl zadavatel odpovědnost na uchazeče, který byl nucen si parametry úlohy domýšlet a odhadovat. Ani této námitce navrhovatele nelze přisvědčit, a to především proto, že se navrhovatel dožaduje informací, které v podstatě jsou součástí výzvy k podání nabídky.[8] Taktéž ze znění funkčních a nefunkčních požadavků uvedených k DKH 2 (viz body 67-70 napadeného rozhodnutí) je zřejmé, že zadavatel zadávací podmínky vymezil v dostatečné míře podrobnosti, když vycházel z predikce dostatečné odborné úrovně dodavatelů. Na základě obsahu výzvy k podání nabídky tedy nelze zadavateli vytýkat, že by v předmětném zadávacím řízení přenášel odpovědnost za správnost zadávacích podmínek na dodavatele, tudíž námitku považuji za nedůvodnou.
52. K tomuto argumentačnímu okruhu uzavírám, že zadavatel postupoval v předmětném zadávacím řízení v souladu s § 36 odst. 3 zákona, protože zadávací podmínky týkající se kvality řešení typové úlohy (jakožto dílčího kritéria hodnocení) stanovil a dodavatelům poskytl v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky a pro účast v zadávacím řízení. Zadavatel ve výzvě k podání nabídky stanovil metodu vyhodnocení nabídek ve vztahu ke DKH 2 jednoznačně a transparentně, přičemž podané nabídky mohly být porovnatelné a naplnění stanovených dílčích kritérií ověřitelné.
K námitkám týkajícím se třetího dílčího kritéria hodnocení – pohovoru
53. Navrhovatel v rozkladu namítá netransparentnost a nezákonnost pohovoru jakožto třetího dílčího kritéria hodnocení. Konkrétně navrhovatel v rozkladu uvádí pouze tabulku z bodu 3.4. výzvy k podání nabídky, ve které je uveden klíč, podle něhož má být pohovor hodnocen (viz též bod 8 tohoto rozhodnutí). Následně navrhovatel cituje bod 146 napadeného rozhodnutí s tím, že má za to, že uvedené odůvodnění Úřadu je nesprávné, protože Úřad posoudil tuto otázku formalisticky, bez zohlednění konkrétních skutkových okolností a širšího kontextu. I zde tedy chybí konkrétní námitky navrhovatele, z jakých důvodů namítá netransparentnost a nezákonnost DKH 3. Na obecná tvrzení navrhovatele lze reagovat taktéž pouze obecně, tedy, že Úřad v bodech 138-147 napadeného rozhodnutí posoudil transparentnost a zákonnost pohovoru správně a se zřetelem na zjištěné skutkové okolností. Ohledně klíče, dle něhož má být pohovor hodnocen, lze upřesnit, že zadavatel svůj postup při pohovoru vymezil podrobněji než pouze uvedenou tabulkou (srov. celý bod 3.4. výzvy k podání nabídky nebo výše uvedené body napadeného rozhodnutí).[9]
54. Navrhovatel svou rozkladovou argumentaci zaměřil na způsob přidělování bodů, jenž je dle jeho názoru popsán ve výzvě k podání nabídky vágně a nejasně, přičemž metodika neposkytuje uchazečům potřebné informace o tom, co je skutečným předmětem hodnocení a jaká kritéria musí být při pohovoru naplněna. S uvedenou námitkou lze souhlasit toliko v tom ohledu, že dle tabulky odůvodňující přidělení bodů odborníkům (expertům) v rámci DKH 3 je například u kategorií „mimořádně nadstandardní“ a „nadstandardní“ uvedený popis téměř stejný. Jak i navrhovatel v rozkladu uvádí, jediný rozdíl je, že u nadstandardní kategorie je navíc uvedeno, že úroveň nabídky je „vyšší než průměrná, nedosahuje ale velmi vysoké úrovně“. V tomto případě lze však odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2024, č. j. 3 As 109/2022-81, z něhož vyplývá, že u subjektivních hodnoticích kritérií kvality není (typicky) možné jejich popis provést takovým způsobem, aby zadavatel dotčené kritérium do nejmenších podrobností naprosto konkretizoval, resp. dokonce objektivizoval. Tímto postupem by totiž samotné využití subjektivního hodnoticího kritéria pozbylo smyslu, když by pro subjektivní posouzení takto rigidně vymezeného kritéria nezbyl prakticky vůbec žádný prostor. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku konstatoval, že „naprosto detailní popis hodnoceného kritéria, který by prakticky vylučoval možnost jakéhokoliv subjektivního uvážení hodnoticí komise o míře jeho naplnění, by přitom mohl mít vůči zadavatelům až nepřiměřeně diskriminační charakter. Lze totiž předpokládat, že takový detailní popis by nedůvodně zvýhodňoval určitá řešení oproti jiným, aniž by mezi nimi z pohledu objektivní potřeby zadavatele existovaly relevantní rozdíly.“
55. V případě subjektivních kritérií hodnocení je pro řádné zadání veřejné zakázky stěžejní kvalita odůvodnění závěrů zadavatele. Pro zachování zásady transparentnosti je u subjektivních kritérií nutné, aby zadavatel přesvědčivě uvedl, jaké aspekty při svém hodnocení posuzoval, jakou váhu jim přikládal a co bylo důvodem pro různé hodnocení jednotlivých nabídek. V šetřeném případě však k samotnému hodnocení nabídek nedošlo, neboť zadavatel obdržel pouze jednu nabídku (viz bod 50 tohoto rozhodnutí). Že byla podána pouze jedna nabídka, přitomv předmětném dynamickém nákupním systému je zařazeno celkem 25 subjektů, považuje navrhovatel pro svou argumentaci za zásadní. Podle navrhovatele obvykle platí, že jedna podaná nabídka svědčí o omezení hospodářské soutěže a že taková situace zpravidla naznačuje, že zadavatel nastavil podmínky, které byly akceptovatelné pouze pro jednoho uchazeče. Navrhovatel v rozkladu namítá, že se Úřad v napadeném rozhodnutí touto jeho námitkou vůbec nevypořádal. Dále navrhovatel i zde navrhuje, aby jím nastíněný předpoklad Úřad ověřil prostřednictvím průzkumu trhumezi 25 potenciálními uchazeči zařazenými v dynamickém nákupním systému.
56. K uvedené námitce nutno podotknout, že podání pouze jedné nabídky nelze automaticky považovat za projev omezení hospodářské soutěže, a už vůbec ne za evidentní nastavení zadávacích podmínek pouze pro jednoho uchazeče. Z povahy zadávání veřejných zakázek je však signifikantní, že výskyt jediné nabídky v jakémkoli zadávacím řízení neodpovídá kýženému stavu. Za vysvětlením podání jediné nabídky však může být celá řada různých faktorů, o kterých není relevantní polemizovat, když navrhovatel svá tvrzení ničím konkrétním nedokládá a pro nezákonné omezení hospodářské soutěže v zadávacím řízení nic nenasvědčuje. Skutečnost, že do dynamického nákupního systému je zařazeno 25 subjektů neznamená, že všechny tyto subjekty budou mít zájem o všechny zakázky – takový předpoklad neodpovídá realitě na trhu s IT. Ostatně, reagovat na výše uvedenou argumentaci navrhovatele lze i tak, že navrhovatel je jediný, který se z 25 subjektů zařazených v dynamickém nákupním systému ohradil proti zadávacím podmínkám. Z pouhé nečinnosti účastníků dynamického nákupního systému nelze automaticky vyvozovat jejich (ne)souhlas se zadávacími podmínkami. Z uvedených důvodů považuji i tuto námitku navrhovatele za nedůvodnou.
57. Dle další námitky navrhovatele není zřejmé, jaká je priorita či váha jednotlivých typů dominantních informací a co se rozumí tím, že má být úroveň kvality „jednoznačně doložitelná“ či „měřitelná“, ani jak má být tato kvalita v rámci pohovoru prokazována. Ani tuto námitku nelze považovat za důvodnou. Zadavatel v bodě 3.4. výzvy k podání nabídky dostatečně určitě a srozumitelně uvedl, že v rámci pohovoru očekává schopnost experta poskytnout tzv. dominantní informace. Za dominantní informace přitom zadavatel považuje takové informace, na základě kterých je úroveň kvality jednoznačně patrná, doložitelná nebo měřitelná. V uvedeném bodě zadavatel dále stanovil, že je možné se odkázat na obecně popsané reference, všeobecné standardy, měření kvality, vzdělání, praxi, vybavení apod. Lze konstatovat, že účelem subjektivních hodnoticích kritérií není stanovit matematicky přesné hodnocení, ale poskytnout zadavateli prostor pro odborné a kvalifikované posouzení kvality řešení dodavatele v předem vymezených oblastech. Proto je nutné, aby zadavatel u každého subjektivního hodnoticího kritéria vymezil alespoň rámec hodnocení, včetně toho, co bude posuzováno, jaké aspekty mají vliv na hodnocení a jak bude přidělováno bodové ohodnocení.
58. Z obsahu výzvy k podání nabídky vyplývá, že zadavatel konkrétní způsob řešení u DKH 3 (tj. jak který expert bude na pohovor připraven) ponechává na dodavatelích a činí jej předmětem hodnocení nabídek. Není tedy možné požadovat, aby zadavatel předem stanovil konkrétní dominantní informace, když záleží na dodavatelích, resp. jednotlivých expertech, jaké mají dovednosti a zkušenosti a jakými prostředky jsou schopni je prokázat. Zadavatel vytvořil dostatečně určité podmínky, když transparentně informoval dodavatele zařazené v dynamickém nákupním systému, jaké role budou hodnoceny, jaké schopnosti mají být ověřovány a jaké informace mají být při pohovoru předloženy (srov. body 7-8 tohoto rozhodnutí).
59. Navrhovatel v této části rozkladu cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2009, č. j. 2 Afs 86/2008-222, ohledně dílčích kritérií, když i „jejich hodnocení musí být natolik konkrétní, přesné a jednoznačné, aby se každému z uchazečů dostalo informací téhož materiálního obsahu a aby bylo následně zřetelně přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak předeslal v zadávacích podmínkách. Nemůže tedy obstát taková zadávací dokumentace, z níž požadavky na zpracování nabídky a následně hodnoticí kritéria nejsou zcela srozumitelná a jednoznačná, tj. pokud objektivně připouštějí rozdílný výklad a vzniká tak interpretační nejistota.“ K uvedené citacilze zopakovat, že k hodnocení dílčích kritérií v zadávacím řízení nedošlo, neboť jak již bylo výše uvedeno, zadavatel postupoval podle § 122 odst. 2 zákona a vybraný dodavatel byl vybrán bez provedení hodnocení. Taktéž platí, že ze skoro totožného popisu způsobu přidělování bodů u kategorií „mimořádně nadstandardní“ a „nadstandardní“ při hodnocení DKH 3 nelze automaticky konstatovat nesrozumitelnost nebo nejednoznačnost uvedeného hodnoticího kritéria. Z odůvodnění napadeného i tohoto rozhodnutí vyplývá, že výzva k podaní nabídky obsahující vymezení DKH 2 a DKH 3 byla v celém kontextu stanovena dostatečně srozumitelně a v zásadě jednoznačně.
60. K danému námitkovému okruhu lze shrnout, že zadavatel sice stanovil škálu hodnocení pohovoru poměrně stručně, když definice jednotlivých stupňů se liší v některých případech pouze ve slovním označení stupně kvality, přesto jeho postup nebyl v rozporu se zákonem. U způsobu hodnocení je třeba brát v potaz také nastavení škály bodování (např. výrazný rozdíl mezi 50 body za průměrnou úroveň oproti 5 bodům za nízkou úroveň) a zejména pak popis průběhu pohovoru a očekávání zadavatele (viz bod 7 tohoto rozhodnutí). Z těchto informací bylo zřejmé, co a jakým způsobem bude zadavatel při pohovoru hodnotit. V této souvislosti lze navíc odkázat na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-6/15, TNS Dimarso NV ze dne 14. 7. 2016,[10] v němž dospěl jmenovaný soud k závěru, že „veřejný zadavatel není v případě, kdy má být zakázka na služby zadána podle kritéria nabídky, která je z jeho hlediska hospodářsky nejvýhodnější, povinen seznámit potenciální uchazeče v oznámení o zakázce nebo zadávací dokumentaci o metodě hodnocení, kterou použije při posuzování a konkrétním seřazení nabídek. Uvedená metoda však nemůže vést ke změně kritérií pro zadání zakázky a jejich poměrné váhy.“ Platí současně, že pokud zadavatel nastaví obecnější škálu hodnocení, musí věnovat o to větší péči následnému popisu hodnocení, pokud je provedeno. V opačném případě se vystavuje riziku nezákonného hodnocení, jak bylo konstatováno např. v rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0141/2025/VZ, č. j. ÚOHS-48028/2025/161 ze dne 12. 12. 2025.
Shrnutí
61. Zadavatel stanovil dílčí kritéria hodnocení – konkrétně kvalita řešení typové úlohy a pohovor – v souladu se zákonem, přičemž neporušil pravidla pro zadání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému. Lze tedy souhlasit se závěry napadeného rozhodnutí, když Úřad neshledal důvody pro uložení nápravného opatření, a proto návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítl.
62. Protože závěry napadeného rozhodnutí jsou v souladu s provedeným dokazováním spočívajícím v řádném zjištění skutkového stavu a mají oporu v podkladech pro vydání rozhodnutí, jedná se o rozhodnutí věcně správné a v souladu s právními předpisy.
VIII. Závěr
63. Navrhovatelovy námitky obsažené v rozkladu byly vyhodnoceny jako nedůvodné. Po důkladném posouzení věci a z výše uvedené argumentace jednoznačně vyplývá, že Úřad postupoval správně a v souladu se svou dosavadní rozhodovací praxí.
64. Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu byla přezkoumána i zákonnost napadeného rozhodnutí, jeho věcná správnost v rozsahu vznesených námitek a současně byla přezkoumána i zákonnost postupu Úřadu, přičemž napadené rozhodnutí bylo shledáno zákonným a věcně správným. Dospěl jsem přitom k závěru, že Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, a dostatečně odůvodnil jejich použití.
65. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, lze dospět k názoru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle ustanovení § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Principal engineering s. r. o., Na Hřebenech II 1718/8, 140 00 Praha
2. Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha
3. BRODEC & PARTNERS s. r. o., advokátní kancelář, Rubešova 162/8, 120 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona účinné v okamžiku zahájení zadávacího řízení. Postup předsedy Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Pozn. K předmětné věci výběr odpovědí zadavatele z vysvětlení zadávací dokumentace viz body 73-87 napadeného rozhodnutí.
[3] Pozn. Zkratka AIS představuje agendový informační systém.
[4] Pozn. Zkratka OVM představuje orgán veřejné moci.
[5] Pozn. Zkratka eGOV neboli eGovernment (elektronická veřejná správa), tj. využívání informačních a komunikačních technologií (ICT) k transformaci veřejné správy tak, aby byla efektivnější, dostupnější a přívětivější pro občany, firmy i jiné instituce.
[6] Zásada transparentnosti je zásadou, jež mj. určuje požadavek na postup zadavatele, který musí zajistit zadání veřejné zakázky průhledným způsobem, musí zajistit pořízení dokumentace, jasné vymezení kritérií hodnocení, řádné odůvodnění rozhodnutí přijatých v rámci zadávacího řízení a obecně přezkoumatelnost postupu zadavatele (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 104/2012-51 ze dne 27. 11. 2014).
[7] K obsahovým náležitostem výzvy k podání nabídky srov. rozhodnutí Úřadu ze dne 3. 7. 2025, č. j. ÚOHS-24938/2025/500, sp. zn. ÚOHS-S0308/2025/VZ, nebo viz body 96-102 napadeného rozhodnutí.
[8] Z bodu 3.3. výzvy k podání nabídky: „Zadavatel zdůrazňuje, že se jedná o typový (modelový, vzorový) agendový informační systém, nikoli o návrh konkrétního systému pro reálné nasazení. Systém bude sloužit žadatelům z řad občanů, úředníkům a schvalovatelům. Cílem je podpořit elektronické podání žádostí, jejich zpracování, kontrolu a vyhodnocení v souladu s požadavky na bezpečnost, auditovatelnost a interoperabilitu ve veřejné správě. Navrhněte ucelenou koncepci řešení včetně architektury, návrhu dat, zabezpečení a způsobu budoucího rozšiřování systému.“
[9] Např. Úřad v bodě 141 napadeného rozhodnutí konstatoval, že zadavatel v bodě 3.4. výzvy k podání nabídky jasně a srozumitelně specifikoval, jakým způsobem bude probíhat hodnoticí pohovor s osobami, které dodavatel navrhl na příslušné odborné role, přičemž rovněž popsal účel tohoto pohovoru i jeho obsahové zaměření. Z popisu předmětného kritéria hodnocení tak jednoznačně vyplývá, že budou hodnoceny odpovědi na otázky přiléhající k odborné roli každého experta, tj. otázky budou zaměřené na ověření znalostí a schopností daného experta s ohledem na jeho pozici, a dále že se budou hodnotit předpoklady pro reálný výkon dané role a schopnost experta srozumitelně a stručně představit svou odbornost a přidanou hodnotu a poskytnutí tzv. dominantních informací, které musí být jednoznačné měřitelné a doložitelné (např. konkrétní zkušenost, metrika, výstup).
[10] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2020, č. j. 4 As 85/2020-38.