číslo jednací: 45430/2025/500
spisová značka: S0566/2025/VZ

• Instance: I.
• Věc: Služby tiskového prostředí MO
• Účastníci:
  1. Česká republika – Ministerstvo obrany
  2. OFFICE-CENTRUM s.r.o.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 257 písm. h) zákona č. 134/2016 Sb.; § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2025
• Datum nabytí právní moci: 21. 1. 2026
• Související rozhodnutí: 45430/2025/500; 02624/2026/163

Spisová značka:  ÚOHS-S0566/2025/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-45430/2025/500

Brno 20. 11. 2025

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 11. 8. 2025 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

• zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6,
• navrhovatel – OFFICE-CENTRUM s.r.o., IČO 27143562, se sídlem Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Služby tiskového prostředí MO“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 6. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek 20. 6. 2025 pod ev. č. Z2025-033191 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 6. 2025 pod ev. č. 399891-2025, ve znění pozdějších oprav,

rozhodl takto

I.

Správní řízení vedené ve věci návrhu navrhovatele –OFFICE-CENTRUM s.r.o., IČO 27143562, se sídlem Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice –ze dne 11. 8. 2025 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6 – učiněnýchpři zadávání veřejné zakázky „Služby tiskového prostředí MO“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 6. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek 20. 6. 2025 pod ev. č. Z2025-033191 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 6. 2025 pod ev. č. 399891-2025, ve znění pozdějších oprav, se v části návrhu navrhovatele týkající se:

• namítané nezákonnosti zadávacích podmínek v návaznosti na obsah odpovědí zadavatele č. 1, 2, 5, 7, 10, 11, 12, 15, 19, 20 (ve vztahu k namítané neurčitosti předmětu plnění veřejné zakázky), 21 a 23 uvedených ve Vysvětlení a změně zadávací dokumentace č. 9 ze dne 16. 7. 2025,
• tvrzení, podle něhož zadavatel „nestanovil zadávací podmínky dostatečně přesně“,
• namítané „deformace hodnocení – stěhování zařízení“

podle § 257 písm. h) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky.

II.

Návrh navrhovatele – OFFICE-CENTRUM s.r.o., IČO 27143562, se sídlem Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice – ze dne 11. 8. 2025 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6 – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Služby tiskového prostředí MO“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 6. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek 20. 6. 2025 pod ev. č. Z2025-033191 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 6. 2025 pod ev. č. 399891-2025, ve znění pozdějších oprav, se s výjimkou části, ve vztahu ke které bylo správní řízení zastaveno dle výroku I. tohoto rozhodnutí, podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6 (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) zahájil dne 19. 6. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání nadlimitní veřejné zakázky „Služby tiskového prostředí MO“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 6. 2025 pod ev. č. Z2025-033191 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 6. 2025 pod ev. č. 399891-2025 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2.             Předmětem veřejné zakázky je podle čl. 2. 1. zadávací dokumentace „zajištění služby, a to pořízení komplexní tiskové platformy určené pro správu tisku a digitalizaci dokumentů s funkcí OCR formou outsourcingu. Tisková platforma musí obsahovat řídicí a monitorovací SW, zabezpečovací služby (doplňování materiálu rychlé spotřeby, servis, elektrické revize a profylaxe) a HW (tiskárny). Tisková platforma jako celek je určena k plnění požadavků resortu MO v oblasti tisku, k vytvoření tiskového prostředí s centralizovaným dohledem a správou a k digitalizaci dokumentů včetně možnosti použití funkce OCR (…)“.

3.             Podle protokolu o otevírání nabídek ze dne 5. 8. 2025 zadavatel obdržel celkem 5 nabídek, a to včetně nabídky navrhovatele – OFFICE-CENTRUM s.r.o., IČO 27143562, se sídlem Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice (dále jen „navrhovatel“).

4.             Dne 18. 7. 2025 podal navrhovatel námitky proti postupu zadavatele v šetřeném zadávacím řízení (dále jen „námitky č. 1“), jež byly doručeny zadavateli téhož dne, v nichž navrhovatel požadoval prodloužení lhůty pro podání nabídek v návaznosti na provedené materiální změny v zadávací dokumentaci. Zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 18. 7. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách č. 1“) těmto námitkám vyhověl.

5.             Dne 19. 7. 2025 navrhovatel zadavateli doručil v pořadí druhé námitky proti zadávacím podmínkám a postupu v zadávacím řízení (dále jen „námitky č. 2“), které byly zadavateli doručeny téhož dne. Navrhovatel následně námitky č. 2 dne 28. 7. 2025 doplnil, když doručil zadavateli v pořadí třetí dokument obsahující doplnění námitek (dále jen „námitky č. 3“). Rozhodnutím o námitkách ze dne 30. 7. 2025, které bylo doručeno navrhovateli téhož dne (dále jen „rozhodnutí o námitkách č. 2“), zadavatel odmítl námitky č. 2 ze dne 19. 7. 2025, a později podané doplnění, tj. námitky č. 3, zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 30. 7. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách č. 3“), které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, odmítl pro opožděnost.

6.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí o námitkách č. 2 a 3 za učiněná v souladu se zákonem, podal dne 11. 8. 2025 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh z téhož dne na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“). Návrh byl dne 11. 8. 2025 ve stejnopise doručen zadavateli.

II.      OBSAH NÁVRHU

7.             Navrhovatel úvodem vyjadřuje nesouhlas s postupem zadavatele v rozhodnutích o námitkách a současně mj. tvrdí, že zadavatel nastavil zadávací podmínky tak, že omezují hospodářskou soutěž a nejsou přiměřené předmětu plnění, adekvátně neprodloužil lhůtu pro podání nabídek po materiálních změnách zadávací dokumentace a neposkytl jasná a konzistentní vysvětlení zadávací dokumentace.

8.             Navrhovatel se nejprve vyjadřuje k nezákonnosti odmítnutí námitek č. 3 pro opožděnost. K tomu uvádí, že zadavatel při posouzení včasnosti doplnění námitek nepřihlédl ke skutečnosti, že v případě aplikace ustanovení § 242 odst. 5 zákona, tj. vyhrazení nejzazšího možného okamžiku pro podání námitek na 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání nabídek, připadl konec této lhůty v posuzovaném případě na den pracovního klidu. Zadavatel odmítl doplnění námitek s odůvodněním, že lhůta pro jejich podání dle pravidel počítání lhůt uplynula v sobotu dne 26. 7. 2025 v 8:00 hodin, tedy 72 hodin před stanoveným koncem lhůty pro podání nabídek (29. 7. 2025 v 8:00 hodin). Navrhovatel však namítá, že zatímco lhůta pro podání nabídek byla stanovena pevným datem a časem, lhůta pro podání námitek je od tohoto okamžiku pouze odvozena a z tohoto důvodu je podle navrhovatele nutné aplikovat § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), který upravuje běh lhůt končících o víkendu, neboť v opačném případě by využití výhrady dle § 242 odst. 5 zákona šlo k tíži dodavatelům. Zadavatel tedy dle navrhovatele restriktivním výkladem výpočtu počítání lhůt fakticky zkrátil lhůtu pro podání námitek nejen o zákonných 72 hodin, ale rovněž o dva dny pracovního klidu.

9.             Navrhovatel v návrhu dále namítá nepřiměřenost technických požadavků,ke kterým uvádí následující. Navrhovatel nejprve odkazuje na nestandardní požadavek tisku o rychlosti 33 stran za minutu, který převyšuje rychlost tisku u běžné kategorie kancelářských zařízení, čímž dle navrhovatele „posouvá zařízení do dražší kategorie, aniž by přinášel adekvátní užitek“. Dále navrhovatel rozporuje požadavek na jednoprůchodový automatický podavač, který zadavatel preferuje před běžnějším oboustranným podavačem s mechanickým obracením listů. Navrhovatel k danému uvádí, že běžnější a často i výkonnější řešení je zde apriori vyloučeno a požadavek bezdůvodně zužuje okruh možných dodavatelů a technologií. Dalším navrhovatelem rozporovaným požadavkem je poté zákaz využití repasovaných zařízení bez dalšího technického zdůvodnění. Navrhovatel nesouhlasí s argumentem zadavatele, který nová zařízení požaduje z důvodu obavy existence zvýšených bezpečnostních rizik (škodlivých virů) v případě dříve použitých zařízení a dodává, že obdobné problémy mohou postihovat i přístroje nové. Kumulativní výčet výše uvedených technických požadavků přitom dle názoru navrhovatele vyvolává důvodné podezření o vytvoření výhody pro konkrétní dodavatele a je v rozporu se zásadou rovného zacházení a zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona. V návaznosti na výše uvedené technické parametry navrhovatel dodává, že ačkoli zadavatel označil šetřenou veřejnou zakázku jako zakázku na služby, resp. na outsourcing služeb tiskového prostředí, zadávací dokumentace obsahuje takové množství nepřiměřených technických požadavků na hardware, a natolik vágní parametry Service Level Agreement, tj. dohody o úrovni poskytovaných služeb (dále jen „SLA“), že tyto neodpovídají deklarovanému typu veřejné zakázky.

10.         Navrhovatel dále poukazuje na netransparentnost zadávací dokumentace, k níž byla podána řada žádostí o vysvětlení, na něž zadavatel v průběhu zadávacího řízení odpovídal a jejichž rozsah přesahuje desítky stran textu. Dle navrhovatele tato skutečnost prokazuje, že původní zadávací podmínky byly netransparentní. K této námitce navrhovatel uvádí mj. požadavek na prokazování referencí „obdobného charakteru“, který není určitý a není z něj tak patrné, zda se má jednat ku příkladu o outsourcing tiskových služeb, nájem tiskových zařízení či správu tiskového prostředí. Jako další příklad nejasnosti navrhovatel uvádí odkazy na interní bezpečnostní opatření zadavatele bez konkrétní specifikace a s nimi související požadavek na plnění „pouze osobami s občanstvím v ČR bez zohlednění bezpečnostních prověrek a dalších adekvátních vlastností“, které navrhovatel považuje za diskriminační. Za netransparentní navrhovatel považuje navrhovatel také neuveřejnění předpokládané hodnoty i přes předchozí žádost, což považuje v kombinaci s vysokými kvalifikačními požadavky za nezákonné. Mezi další problematické aspekty zadávací dokumentace navrhovatel uvádí rozpory v CPV kódech, či zjevné právní chyby jako je odkaz na neplatný zákon o cenách, či stanovení nezákonného způsobu doručování písemností. Nejasnosti přitom navrhovatel spatřuje i v samotných vysvětleních zadávací dokumentace, a to zejména ve vágních specifikacích. Na některé dotazy zadavatel neposkytl jasné a úplné odpovědi (ve Vysvětlení a změně zadávací dokumentace č. 9 a č. 14, užil neurčité odkazy jako „postupujte dle ZD“, případně zadavatel odpovídal na něco jiného, či položené dotazy přímo ignoroval, a určité části odpovědí považuje navrhovatel za rozporné se samotnou zadávací dokumentací, k čemuž navrhovatel odkazuje například na požadavek elektronického podpisu či jazyku listin. Tím, že zadavatel poskytuje neúplné nebo nejasné odpovědi, vytváří nerovné podmínky mezi dodavateli, které spolu s nejasnostmi mohou vést k neporovnatelnosti nabídek, a v krajních případech také k odrazení dodavatelů na účasti v zadávacím řízení.

11.         V návaznosti na namítanou netransparentnost zadávací dokumentace a její vysvětlení považuje navrhovatel za nezákonný také postup zadavatele při prodloužení lhůty pro podání nabídek o pouhých 6 kalendářních dnů. Z tohoto důvodu nebylo možné zohlednit provedené změny zadávací dokumentace a zadavatel také fakticky znemožnil komunikaci k nově změněným požadavkům, neboť „[l]hůta pro dotazy ke změněným zadávacím podmínkám 8 pracovních dnů nebyla otevřena a dodavatel se tak nemohl dotázat, což se projevilo na dotazech jiného tazatele, na které zadavatel ve vysvětlení zadávacích podmínek č. 14 odmítl odpovědět, protože dle jeho názoru byly podány po lhůtě“. Z tohoto důvodu navrhovatel nepovažuje provedené prodloužení za dostatečné a přiměřené změnám, potažmo postupnému upřesňování zadávacích podmínek. Zadavatel současně nepostupoval v souladu s § 99 odst. 2 zákona, když nepřistoupil k prodloužení lhůty v samotném okamžiku změny zadávací dokumentace, ale až zpětně formou nápravného opatření.

12.         Navrhovatel v návrhu rozporuje také nepřiměřenost podmínek kvalifikace v souvislosti s požadovaným finančním objemem referenčních zakázek. Dodavatelé mají prokázal realizaci tří významných veřejných zakázek v minimálním souhrnném finančním objemu 100 000 000 Kč s DPH, avšak tento požadavek je mnohonásobně vyšší než v případě předchozí obdobné veřejné zakázky z roku 2021, kde bylo požadováno 15 000 000 Kč s DPH. Navrhovatel se domnívá, že nárůst zařízení a lokalit neodpovídá takto drastickému zvýšení finančního objemu a dodává, že tato podmínka je pro velkou část potenciálních uchazečů diskriminující a porušuje zásadu přiměřenosti.

13.         Navrhovatel taktéž namítá deformaci hodnocení v souvislosti s vymezením požadavku na stěhování zařízení. Zadavatel v rámci modelového koše pro hodnocení nabídkové ceny požaduje kalkulaci na stěhování všech 465 zařízení v každém roce plnění, přičemž tato položka má váhu 20 % z celkového hodnocení, zároveň však zadavatel ve svých vysvětleních zadávací dokumentace uvádí, že přesun zařízení se bude realizovat pouze tehdy, bude-li to účelné nebo nezbytné, nikoli obligatorně. Navrhovatel považuje podmínku za vnitřně rozpornou a deformující hodnocení nabídek, neboť nutí dodavatele nacenit masivní, avšak fiktivní plnění, což znemožňuje podat reálně konkurenceschopnou nabídku.

14.         Navrhovatel poté rovněž podotýká, že samotné rozhodnutí zadavatele o původních námitkách je nepřezkoumatelné, když „pouze vyjadřuje přesvědčení zadavatele“.

15.         Závěrem navrhovatel navrhuje, aby Úřad zrušil šetřené zadávací řízení, neboť zadavatel stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem a současně postupoval v rozporu se zásadami dle § 6, § 36, § 99 a § 242 zákona, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

III.           PRŮBĚH ZADÁVACÍHO ŘÍZENÍ

16.         Úřad obdržel návrh navrhovatele dne 11. 8. 2025 a tímto dnem podle § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele. Zadavatel obdržel stejnopis návrhu rovněž dne 11. 8. 2025.

17.         Účastníky řízení podle § 256 zákona jsou zadavatel a navrhovatel.

18.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 14. 8. 2025.

19.         Dne 21. 8. 2025 obdržel Úřad prostřednictvím datové schránky vyjádření zadavatele k návrhu a část dokumentace k zadávacímu řízení.

Vyjádření zadavatele k návrhu

20.         Zadavatel ve svém vyjádření k návrhu nejprve rekapituluje průběh zadávacího řízení, přičemž uvádí, že lhůta pro podání nabídek byla zadavatelem prodloužena celkem třikrát, a to dne 18. 7. 2025 do 29. 7. 2025 do 8:00 hodin, dále dne 28. 7. 2025 do 1. 8. 2025 do 8:00 hodin, a dne 30. 7. 2025 byla lhůta naposledy prodloužena do 5. 8. 2025 do 8:00 hodin. Zadavatel současně využil výhradu dle § 242 odst. 5 zákona, podle níž mohli dodavatelé podávat námitky nejpozději 72 hodin před koncem lhůty pro podání nabídek.

21.         Zadavatel se dále vyjadřuje k jednotlivým námitkám navrhovatele. K nezákonnému odmítnutí doplnění námitek pro opožděnost zadavatel uvádí, že na základě prodloužení lhůty pro podání nabídek do 29. 7. 2025 do 8:00 hodin ve spojitosti s ustanovením § 242 odst. 5 zákona připadala lhůta k podání námitek na den 26. 7. 2025 do 8:00 hodin. Námitka navrhovatele byla zadavateli doručena dne 28. 7. 2025, tedy zjevně opožděně. Zadavatel dále podotýká, že nelze souhlasit s argumentací navrhovatele o tom, že námitky č. 2 a jejich doplnění námitek (tj. námitky č. 3) tvoří určitý celek a zadavatel jej má jako celek i vypořádat. Zákon stanoví pro podávání námitek jasná pravidla, přičemž dodavatel má právo podat námitky ve stanovených lhůtách a rozhodnout, zda a proti kterému úkonu zadavatele je podá. Na druhé straně je zadavatel povinen postupovat striktně podle zákona, zejména pokud jde o lhůty pro vypořádání námitek a kvalitu jejich odůvodnění. Zadavatel dále poukazuje na § 245 odst. 1 zákona, podle kterého je zadavatel povinen doručit rozhodnutí o námitkách do 15 dnů od jejich obdržení. Pokud by bylo možné během této lhůty námitky libovolně doplňovat, vedlo by to ke zkrácení času, který má zadavatel k dispozici. V projednávaném případě byly původní námitky doručeny 19. 7. 2025 a lhůta pro jejich vypořádání tak uplynula 3. 8. 2025. Navrhovatel však podal další podání označené jako doplnění až dne 28. 7. 2025, tedy šest dní před uplynutím lhůty, kdy již uběhly téměř dvě třetiny zákonné doby. Pokud by bylo možné doplňovat námitky až do konce lhůty, mohlo by k jejich doplnění dojít i v poslední den a zadavatel by musel reagovat v podstatně kratším čase, než zákon předpokládá. Takový výklad je v rozporu se smyslem § 245 odst. 1 zákona. Zadavatel pak k problematice počítání času shrnuje, že setrvává na názorech prezentovaných v rozhodnutí o námitkách č. 2 a dodává, že i při subsidiárním použití pravidel pro počítání času dle § 605 a násl. občanského zákoníku by se na daný případ vztahovalo ustanovení § 608 zákona a lhůta by se počítala od okamžiku, kdy začne, do okamžiku, kdy skončí.

22.         K neprodloužení lhůty pro podání nabídek v návaznosti na vysvětlení zadávací dokumentace zadavatel uvádí, že v rámci zadávacího řízení podali dodavatelé celkem 18 žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace, přičemž zadavatel na všechny tyto žádosti reagoval, a to i v případech, že byly doručeny opožděně. Většina vysvětlení pak byla poskytnuta dle § 98 zákona, tedy bez nutnosti prodlužovat lhůtu pro podání nabídek, avšak ve třech případech (tj. 18. 7. 2025, 28. 7. 2025 a 30. 7. 2025) došlo k takovým úpravám, které zadavatel vyhodnotil jako změnu zadávací dokumentace dle § 99 zákona a přistoupil k prodloužení lhůty pro podání nabídek. Zadavatel připomíná, že dle ustálené rozhodovací praxe není zadavatel povinen prodloužit lhůtu v případě, kdy na základě dotazů pouze upřesňuje či konkretizuje údaje již obsažené v zadávací dokumentaci, jelikož se jedná o pouhé vysvětlení ve smyslu § 98 zákona, nikoli o její změnu. K námitce, že první prodloužení lhůty pro podání nabídek bylo provedeno až následným opatřením k nápravě, zadavatel konstatuje, že právě postup podle § 49 odst. 1 zákona obdobné situace předpokládá, tj. zadavatel v souladu se zákonem napravil předchozí pochybení.

23.         K námitce nepřiměřenosti technických požadavků a diskriminaci zadavatel nejprve uvádí, že šetřená veřejná zakázka v sobě zahrnuje jak veřejnou zakázku na služby dle § 14 zákona, tak veřejnou zakázku na dodávky dle § 15 zákona, přičemž jednotlivé podmínky zadavatel stanovil tak, aby byly splnitelné širokým okruhem dodavatelů. Současně zadavatel dodává, že žádný z parametrů není nepřiměřený, neboť zadavatel sice prostřednictvím šetřené veřejné zakázky nepořizuje zařízení samotná, nicméně právě ta tvoří významnou část nabídky a je nutné, aby byly jejich technické parametry dostatečně konkretizovány, aby byly schopné realizovat tiskové služby v rezortu Ministerstva obrany.

24.         Posléze se zadavatel zabývá rozporovaným požadavkem na prokázání kvalifikace, k němuž zadavatel nejprve podotýká, že pojem reference „obdobného charakteru“, který navrhovatel rozporuje jako nejednoznačný, je natolik ustáleným výrazem v oblasti veřejného zadávání, že je z něj evidentní zadavatelův zájem, tj. požadavek referenční zakázky obsahově odpovídající plnění, které je předmětem zadávacího řízení. Zadavatel dále uvádí, že požadavek na předložení tří referenčních zakázek obdobného charakteru v souhrnné hodnotě 100 mil. Kč s DPH je plně v souladu s § 79 odst. 2 písm. b) zákona a sleduje legitimní cíl, tj. prokázání schopnosti účastníka realizovat zakázku značného rozsahu, která klade zvýšené nároky na zajištění finančních toků, logistiky i personálních kapacit. Tento požadavek podle zadavatele nepřekračuje předpokládanou hodnotu veřejné zakázky a odpovídá rovněž rozhodovací praxi Úřadu i Nejvyššího správního soudu. Zadavatel zdůrazňuje, že počet požadovaných referencí, tj. tří významných zakázek, jejichž finanční objem má v souhrnu tvořit 100 000 000 Kč s DPH, byl stanoven jednoznačně a nelze jej vyložit jinak, přičemž odpověď na dotaz považuje pouze za popisné vysvětlení zadávací dokumentace, nikoliv za změnu požadavků. Skutečnost, že předchozí zakázky zadavatele v oblasti tiskových služeb měly jinou hodnotu, není podle zadavatele relevantní, neboť tyto odrážely potřeby v době jejich zadání. Zadavatel proto odmítá tvrzení navrhovatele o diskriminační povaze kvalifikačního požadavku.

25.         Dále se zadavatel vyjadřuje k námitce nepřiměřeného bezpečnostního opatření spočívajícího v zákazu samostatného pohybu zaměstnanců dodavatele bez českého státního občanství, v objektech zadavatele. Zadavatel uvádí, že dané opatření je v daném případě odůvodněno bezpečnostními zájmy České republiky.

26.         Posléze se zadavatel zabývánavrhovatelem rozporovaným požadavkem na dodání výlučně nových zařízení. K této námitce zadavatel uvádí, že požadavek zdůvodnil již v rámci vypořádání žádostí o vysvětlení, a stále trvá na své argumentaci, že použitá zařízení svými vlastnostmi nepostačují k zajištění požadované úrovně plnění. Poptávaná zařízení podléhají amortizaci a možnému zvyšování poruchovosti, přičemž tyto skutečnosti mohou ztěžovat udržování klíčové administrativní infrastruktury nutné k zajištění potřeb Armády České republiky a Ministerstva obrany. Dále zadavatel dodává, že u repasovaných zařízení je v podstatě vyloučena předběžná kontrola ze strany zadavatele, neboť zařízení či jednotlivé komponenty mohly být v dispozici takřka neomezeného počtu předchozích uživatelů, a mohou obsahovat obtížně detekovatelný škodlivý hardware či ovlivňovat instalovaný software. Naopak nová zařízení jsou dodávána zapečetěná v originálním balení a opatřená výrobními plombami a kontrolními štítky, které dodávají zadavateli jistotu, že se zařízením nebylo manipulováno. Zadavatel poté dodává, že nová zařízení jsou dodávána i s aktuální verzí firmware, přičemž zařízení repasovaná mohou obsahovat firmware zastaralý, u něhož by mohla nastat situace, že výrobce ukončí jeho podporu, což prohlubuje bezpečnostní rizika. Zadavatel rovněž nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že požadavek na nová zařízení je nehospodárný, neboť ceny nabídek podaných v rámci šetřeného zadávacího řízení jsou nižší než ceny za poskytnutí repasovaných zařízení, jež jsou zadavateli z jeho činnosti známy.

27.         K netransparentnosti zadávací dokumentace a nedostatečnosti obsahu jejího vysvětlení zadavatel uvádí, že na dotazy vždy odpovídal vyčerpávajícím způsobem tak, aby poskytl dodavatelům veškeré potřebné informace. Dále zadavatel dodává, že nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že by množství a rozsah vysvětlení prokazovalo nejasnost a neúplnost původní zadávací dokumentace, přičemž poskytnuté odpovědi byly vždy reakcí na žádosti dodavatelů, nikoli vysvětlením dle § 98 odst. 1 zákona, které by mohlo značit skutečnost, že zadavatel shledává jím formulované zadávací podmínky nedostatečnými či zavádějícími. Posléze se zadavatel vyjadřuje k jednotlivým odpovědím obsaženým ve vysvětlení ZD č. 9.

28.         K omezení hospodářské soutěže prostřednictvím jednotlivých technických parametrů zařízení zadavatel nejprve konstatuje, že veškeré parametry byly stanoveny na základě objektivního zhodnocení jeho provozních potřeb a dostupných tržních možností. Cílem bylo zajistit funkční, spolehlivé a kapacitně odpovídající zařízení při zachování otevřené hospodářské soutěže a dosažení ekonomicky výhodné nabídky. Požadavek na rychlost tisku minimálně 33 stran za minutu byl podle zadavatele stanoven po důsledné analýze s ohledem na potřebu rychlého zpracování velkého objemu dokumentů, přičemž zadavatel považuje tento parametr za přiměřený a běžný, neboť zařízení s takovými nebo vyššími hodnotami jsou na trhu široce dostupná. Stanovení konkrétní hranice považuje za nezbytné a z povahy věci vždy znamenající vyloučení části zařízení, aniž by šlo o diskriminační postup. K požadavku na jednoprůchodový podavač zadavatel uvádí, že tento parametr odpovídá potřebě rychlého oboustranného skenování na klíčových pracovištích, kde dochází ke zpracování dokumentů o stovkách až tisících stran a tento typ podavače zajišťuje vyšší rychlost, spolehlivost a kvalitu skenování, má nižší poruchovost a lépe podporuje dlouhodobou udržitelnost a digitalizaci procesů. Zadavatel zdůrazňuje, že jde o běžně dostupnou modulární součást zařízení, a proto tento požadavek nemá diskriminační povahu. K námitce navrhovatele, že zadavatel měl svými požadavky porušit zásadu environmentálně odpovědného zadávání, zadavatel uvádí, že tuto zásadu zohlednil v souladu s § 6 odst. 4 zákona a promítl ji do čl. VI odst. 6.19 návrhu smlouvy. Zadavatel se proto nedomnívá, že by zvolený technický parametr byl s uvedenou zásadou v rozporu. Ve vztahu k tvrzení navrhovatele o údajné nepropracovanosti části smlouvy upravující poskytování služby (SLA) ve srovnání s detailní specifikací hardware, zadavatel uvádí, že parametry služby jsou detailně vymezeny v příloze č. 1 návrhu smlouvy, která obsahuje 17 stran podrobné specifikace. Zadavatel proto považuje tvrzení o nedostatečném rozpracování SLA či o skryté preferenci konkrétního typu hardwarového řešení za zavádějící a ničím nepodložené.

29.         Dále se zadavatel vyjadřuje k argumentu týkajícímu se deformace hodnocení nabídek v návaznosti na požadavek stěhování zařízení. Zadavatel uvádí, že dané hodnoticí kritérium pro stěhování zařízení bylo stanoveno s cílem umožnit transparentní a objektivní porovnání nabídek. Ve vzorovém koši zadavatel určil maximální počet zařízení, která mohou být přemísťována, jelikož nelze vyloučit potřebu stěhování všech zařízení, přičemž tento přístup podle zadavatele zajišťuje předvídatelnost nákladů a odpovídá principu řádného finančního plánování veřejné zakázky. Zadavatel dále uvádí, že nabídková cena uvedená v čl. 7.1 návrhu smlouvy tvoří finanční rámec smluvního vztahu a pokud by bylo naceněno pouze jedno zařízení, jak navrhuje navrhovatel, došlo by ke zkreslení celkové ceny a riziku, že při nutnosti stěhování většího počtu zařízení nebudou tyto náklady smluvně pokryty ani uhrazeny. Zadavatel proto považuje zvolený způsob za jediný možný a přiměřený reálnému průběhu plnění.

30.         K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách zadavatel uvádí, že navrhovatel neuvádí žádné další bližší argumenty či důvody údajné nepřezkoumatelnosti, přičemž zadavatel je přesvědčen, že rozhodnutí o námitkách splňuje veškeré obsahové i formální náležitosti dle § 245 zákona.

31.         Závěrem zadavatel navrhuje, aby Úřad v souladu s § 265 písm. a) zákona návrh navrhovatele zamítl.

Další průběh správního řízení

32.         Usnesením ze dne 25. 8. 2025 Úřad určil zadavateli lhůtu pro podání informace o dalších úkonech, které zadavatel v průběhu správního řízení v zadávacím řízení provede, a pro zaslání té části dokumentace o zadávacím řízení, která by při takovém úkonu byla pořízena.

33.         Usnesením ze dne 5. 9. 2025 Úřad určil zadavateli lhůtu k provedení úkonů:

1.      zaslání kompletní dokumentace o zadávacím řízení, a to včetně zejména doručenek, z nichž je zřejmý údaj o čase a datu doručení veškeré komunikace mezi navrhovatelem a zadavatelem, tj. ku příkladu údaj o doručení námitek; a to ve smyslu § 216 odst. 1 zákona způsobem dle § 252 odst. 3 a 4 ZZVZ, příp. k jejímu zpřístupnění dle § 262a odst. 1 ZZVZ;

2.      zpřístupnění či doložení dokladu o výši předpokládané hodnoty šetřené veřejné zakázky Úřadu, jak zadavatel avizoval ve vyjádření k návrhu.

34.         Dne 28. 8. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele, v němž mj. uvedl, že „Celková částka za plnění činí 112 439 750,00 Kč bez DPH, 136 052 097,50 Kč včetně DPH“, přičemž uvedl také předpokládané objemy peněžních prostředků za každý konkrétní rok trvání smlouvy o poskytování služeb.

35.         Usnesením ze dne 26. 9. 2025 Úřad určil účastníkům správního řízení lhůtu, v níž se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Tato lhůta byla poté dodatečně prodloužena usnesením Úřadu ze dne 24. 10. 2025.

36.         Dne 3. 10. 2025 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, zadavatel se ani v prodloužené lhůtě k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí

37.         Navrhovatel nejprve ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí uvádí, že je přesvědčen o správnosti svých tvrzení v podaných námitkách a návrhu, přičemž dále rekapituluje jednotlivé argumenty.

38.         Navrhovatel se opětovně vyjadřuje k technickým parametrům, přičemž namítá, že zadavatel stanovil požadavky (např. požadavek na jednoprůchodový podavač, rychlost tisku 33 stran/min., či povinnost nabídnout pouze nová a nepoužitá zařízení) tak, že jejich kumulativní efekt směřuje k omezení okruhu potenciálních dodavatelů. Podle navrhovatele tyto požadavky nejsou nezbytné pro zajištění kvality poskytovaných služeb a jejich mírnější nastavení by umožnilo účast širšího okruhu dodavatelů.

39.         Navrhovatel dále namítá, že návrh smlouvy obsahuje obchodní podmínky, které jsou nepřiměřené, jednostranné a vytvářejí nerovnováhu práv a povinností smluvních stran, čímž znevýhodňují dodavatele. Navrhovatel poukazuje na rozsáhlá sankční ujednání, která podle navrhovatele odrazují potenciální účastníky a omezují hospodářskou soutěž, a současně odkazuje na jednotlivé problematické smluvní podmínky, tj. ku příkladu vágní akceptační mechanismus či dobu plnění smlouvy.

40.         Ke lhůtám a postupu zadavatele při změnách zadávací dokumentace navrhovatel opětovně shrnuje, že zadavatel neprodloužil lhůtu pro podání nabídek přiměřeně rozsahu a četnosti změn zadávací dokumentace. Zadavatel měl dle navrhovatele provádět změny s krátkými prodlouženími a bez vydání sjednoceného znění dokumentace, což mělo za následek neumožnění dodavatelům adekvátně reagovat, tj. zejména přepočítat nabídku, zajistit nové subdodavatele či získat potřebné doklady. Navrhovatel uvádí, že zadavatel současně uplatnil výhradu podle § 242 odst. 5 zákona (tzv. lhůtu 72 hodin), čímž fakticky zkrátil dobu, po kterou bylo možné účinně uplatnit námitky, a došlo k porušení smyslu institutu vysvětlení zadávací dokumentace podle § 98 zákona.

41.         K jednotlivým vysvětlením zadávací dokumentace navrhovatel uvádí, že zadavatel na dotazy dodavatelů odpovídal vágně, neúplně nebo v rozporu s obsahem položeného dotazu, čímž nesplnil povinnost stanovenou v § 98 odst. 3 zákona. Dle navrhovatele tak zadavatel neodstranil nejasnosti v zadávací dokumentaci a přenesl odpovědnost za správné vymezení nabízeného plnění na dodavatele, přičemž tento postup měl podle navrhovatele za následek podání vzájemně neporovnatelných nabídek, jelikož jednotliví dodavatelé mohli rozdílně vykládat nejasné pojmy (např. „standardní provedení“, „dostatečná velikost“, „vhodné řešení“ apod.).

42.         K odmítnutí námitek č. 3 navrhovatel uvádí, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když námitky č. 3, které byly pouhým zpřesněním a podrobnějším rozvedením námitek č. 2 (tzn. nejednalo se o zcela nové skutečnosti) odmítl, čímž porušil zásadu účinné právní ochrany.

43.         Navrhovatel se dále vyjadřuje k nastavení hodnoticích kritérií, která dle jeho názoru zadavatel vymezil v rozporu s § 114 odst. 1 zákona. Zejména dílčí hodnoticí kritérium č. 3 „cena služeb na vyžádání“ mělo být dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nedostatečně vymezeno a dodavatelům tak nebylo jasné, které služby mají být do hodnocení zahrnuty a zda se má cena kalkulovat podle jednotkové ceny, celkového balíku nebo jiným způsobem. Toto kritérium mělo poté podle navrhovatele nepřiměřený vliv na konečné pořadí nabídek, neboť vítězná nabídka zvítězila právě díky tomuto dílčímu kritériu, přestože v hlavních ekonomických kritériích (cena za nájem zařízení a za výtisky) byla méně výhodná.

44.         Závěrem navrhovatel opětovně navrhuje, aby Úřad zrušil zadávací řízení na šetřenou veřejnou zakázku, neboť zadavatel stanovil „zadávací podmínky a postupoval v zadávacím řízení v rozporu se zásadami dle § 6 ZZVZ a v rozporu s § 36, § 99 a § 242 ZZVZ“.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

45.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení a stanovisek předložených účastníky řízení, a na základě vlastního zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí.

46.         Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

47.         Podle § 98 odst. 5 zákona pokud by spolu s vysvětlením zadávací dokumentace zadavatel provedl i změnu zadávacích podmínek, postupuje podle § 99 zákona.

48.         Podle § 99 odst. 1 zákona zadavatel může zadávací podmínky obsažené v zadávací dokumentaci změnit nebo doplnit před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. Změna nebo doplnění zadávací dokumentace podmínek musí být uveřejněna nebo oznámena dodavatelům stejným způsobem jako zadávací podmínka, která byla změněna nebo doplněna.

49.         Podle § 99 odst. 2 zákona pokud to povaha doplnění nebo změny zadávací dokumentace vyžaduje, zadavatel současně přiměřeně prodlouží lhůtu pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. V případě takové změny nebo doplnění zadávací dokumentace, která může rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, prodlouží zadavatel lhůtu tak, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku.

50.         Podle § 241 odst. 1 zákona námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma. Námitky nelze podat proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu podle § 178 zákona nebo sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1 zákona; to neplatí v případech, kdy zadavatel nebo jiná osoba zahájí zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5 zákona.

51.         Podle § 241 odst. 2 zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat proti

a)      všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek; námitky však nelze podat proti postupu podle § 109 odst. 3,

b)      volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo

c)      postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

52.         Podle § 242 odst. 2 zákona námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, musí být doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení stěžovateli.

53.         Podle § 242 odst. 3 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání žádostí o účast, musí být námitky proti podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci dodavatele doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty.

54.         Podle § 242 odst. 4 zákona je-li v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávacím podmínkám doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; tím není dotčena lhůta pro podání námitek podle § 242 odst. 3 zákona. Námitky proti obsahu výzvy k podání nabídek v dynamickém nákupním systému nebo při zadávání veřejné zakázky na základě rámcové dohody musí být zadavateli doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání nabídek. V soutěži o návrh musí být námitky proti soutěžním podmínkám doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání návrhů.

55.         Podle § 242 odst. 5 zákona může zadavatel v zadávací dokumentaci nebo soutěžních podmínkách stanovit, že námitky podle odstavce 3 nebo 4 lze podat nejpozději 72 hodin před skončením lhůt podle odstavce 3 nebo 4; v takovém případě je okamžik, kdy končí možnost podat námitky, rozhodný pro

a)      běh lhůt podle § 98 odst. 1 nebo § 144 odst. 2 zákona,

b)      posouzení přiměřenosti stanovení délky nebo prodloužení lhůty pro podání nabídek, předběžných nabídek, žádostí o účast nebo návrhů.

56.         Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí o odmítnutí námitek musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Dojde-li k odmítnutí námitek podle odstavce 3, postačí odůvodnění ve vztahu ke splnění podmínek pro jejich odmítnutí. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

57.         Podle § 245 odst. 3 zákona zadavatel odmítne rovněž námitky, které

a)      nejsou podané oprávněnou osobou podle § 241 zákona,

b)      jsou podány opožděně, nebo

c)      nesplňují náležitosti podle § 244 zákona.

58.         Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona.

59.         Podle § 605 odst. 1 občanského zákoníku lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.

60.         Podle § 605 odst. 2 občanského zákoníku konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.

61.         Podle § 607 občanského zákonu připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

62.         Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení - obecná veřejná zakázka“ s evidenčním číslem F2025-033191, který byl uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 6. 2025 (dále jen „formulář o zahájení č. 1“) v bodě s názvem „Lhůty v zadávacím postupu do podání nabídek“ stanoví lhůtu pro podání nabídek do 25. 7. 2025 do 8:00 hodin.

63.         Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení - obecná veřejná zakázka“ s evidenčním číslem F2025-039359, který byl odeslán dne 16. 7. 2025 a uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 7. 2025 (dále jen „formulář o zahájení č. 2“) v bodě s názvem „Lhůty v zadávacím postupu do podání nabídek“ stanoví lhůtu pro podání nabídek do 25. 7. 2025 do 8:00 hodin.

64.         Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení - obecná veřejná zakázka“ s evidenčním číslem F2025-039997, který byl odeslán dne 18. 7. 2025 a uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 21. 7. 2025 (dále jen „formulář o zahájení č. 3“) v bodě s názvem „Lhůty v zadávacím postupu do podání nabídek“ stanoví lhůtu pro podání nabídek do 29. 7. 2025 do 8:00 hodin.

65.         Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení - obecná veřejná zakázka“ s evidenčním číslem F2025-042025, který byl odeslán dne 28. 7. 2025 a uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 29. 7. 2025 (dále jen „formulář o zahájení č. 4“) v bodě s názvem „Lhůty v zadávacím postupu do podání nabídek“ stanoví lhůtu pro podání nabídek do 1. 8. 2025 do 8:00 hodin.

66.         Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení - obecná veřejná zakázka“ s evidenčním číslem F2025-042533, který byl odeslán dne 29. 7. 2025 a uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 7. 2025 (dále jen „formulář o zahájení č. 5“) v bodě s názvem „Lhůty v zadávacím postupu do podání nabídek“ stanoví lhůtu pro podání nabídek do 5. 8. 2025 do 8:00 hodin. Tato lhůta je aktuálně uvedena také na profilu zadavatele.

67.         V čl. 3.2. zadávací dokumentace se stanoví, že lhůta pro podání nabídek je uvedena »v národním elektronickém nástroji (dále také jako „NEN“)«.

68.         V čl. 8.5. zadávací dokumentace v bodě 12) se stanoví, že „[d]odavatelé jsou povinni podat námitky proti (i) podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast (ii) zadávacím podmínkám nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání nabídek.“

69.         Dne 16. 7. 2025 zadavatel uveřejnil dokument „Vysvětlení a změna zadávací dokumentace č. 9 ze dne 16. 7. 2025 (dále jen „vysvětlení ZD č. 9“).

70.         Dne 24. 7. 2025 zadavatel uveřejnil dokument „Vysvětlení zadávací dokumentace č. 14 ze dne 22. 7. 2025 (dále jen „vysvětlení ZD č. 14“).

71.         V dokumentu s názvem „Prodloužení lhůty pro podání nabídek“ ze dne 18. 7. 2025 (dále jen „rozhodnutí o prodloužení č. 1“) zadavatel uvedl, že:

„Zadavatel v souladu s ustanovením § 49 odst. 1 ZZVZ přijímá opatření k nápravě spočívající v prodloužení lhůty pro podání nabídek v zadávacím řízení, a to do 29. července 2025 do 8:00 hodin.“

72.         Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 16 ze dne 28. 7. 2025 zadavatel mj. uvedl, že: „[v]zhledem k obsahu změn Zadávací dokumentace a výzvy k podání nabídek, zadavatel prodlužuje lhůtu pro podání nabídek do 8 hod dne 1. srpna 2025.“.

73.         Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 17 ze dne 29. 7. 2025 zadavatel mj. uvedl, že: „[v]zhledem k obsahu změn Zadávací dokumentace a výzvy k podání nabídek, zadavatel prodlužuje lhůtu pro podání nabídek do 8 hod dne 5. srpna 2025. Toto opatření k nápravě zadavatel provádí současně jako opatření k nápravě předchozího postupu zadavatele, kterým prodloužil lhůtu pro podání nabídek do 8:00 dne 1. srpna 2025.“.

74.         Dne 18. 7. 2025 podal navrhovatel námitky směřující proti nedostatečné délce lhůty k podání nabídek (tj. námitky č. 1), které zadavatel obdržel téhož dne. V námitkách navrhovatel zpochybnil postup zadavatele při vypořádání žádostí o informace a vysvětlení zadávací dokumentace, a to v souvislosti s neprodloužením lhůty pro podání nabídek v případě, kdy byly provedeny materiální změny zadávací dokumentace. Závěrem námitek č. 1 navrhovatel požadoval, aby lhůta pro podání nabídek byla prodloužena.

75.         Rozhodnutím o námitkách č. 1 zadavatel námitkám č. 1 vyhověl a lhůtu pro podání nabídek prodloužil do 29. 7. 2025 do 8:00 hodin.

76.         Dne 19. 7. 2025 podal navrhovatel námitky č. 2 proti konkrétním zadávacím podmínkám, které byly zadavateli doručeny téhož dne, v nichž mj. uvedl, že zadavatel postupoval v rozporu s ustanoveními § 6 a § 36 zákona, když stanovil zadávací podmínky diskriminačně, nepřiměřeně a netransparentně a současně nedodržel zákonné povinnosti stanovené v § 99 odst. 2 ve spojení s § 98 odst. 5 zákona, když neprodloužil lhůtu pro podání nabídek, ačkoli v jejím průběhu provedl řadu podstatných změn.

77.         Dne 28. 7. 2025 navrhovatel doručil zadavateli námitky č. 3, které zadavatel obdržel téhož dne v 8:02:12 hodin.

78.         Rozhodnutím o námitkách č. 2 zadavatel námitky č. 2 navrhovatele odmítl.

79.         Rozhodnutím o námitkách č. 3 zadavatel odmítl námitky č. 3 jako opožděné.

Právní posouzení

K opožděnosti námitek č. 3

80.         Úřad předně konstatuje, že vzhledem k tomu, že navrhovatel v podaném návrhu namítá mimo jiné nezákonnost odmítnutí jeho námitek č. 3 pro jejich údajnou opožděnost ze strany zadavatele, zatímco zadavatel je přesvědčen o zákonnosti svého postupu, neboť si dle svého přesvědčení v zadávací dokumentaci vyhradil zkrácení lhůty k podání námitek proti zadávacím podmínkám a navrhovatel podal námitky až po této lhůtě. Úřad se proto předně zabýval právě posouzením otázky, zda podání návrhu v celém jeho rozsahu předcházelo podání řádných a včasných námitek.

81.         Úřad úvodem obecně uvádí, že z ustanovení § 241 zákona vyplývá, že námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy dle části šesté hrozí nebo vznikla újma. Námitky se podávají písemně a lze je podat proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté zákona, včetně stanovení zadávacích podmínek. Obecná lhůta pro podání námitek činí 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení zákona. Ve vztahu k námitkám proti oznámení o výběru dodavatele pak dle § 242 odst. 2 zákona platí, že tyto námitky musí být doručeny zadavateli nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy bylo toto oznámení uveřejněno, příp. doručeno stěžovateli. Námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, musí být dle § 242 odst. 2 zákona doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení stěžovateli. Námitky proti zadávacím podmínkám pak musí být v souladu s § 242 odst. 4 zákona zadavateli doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek. Jestliže přitom návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, Úřad dle § 257 písm. h) zákona zahájené řízení usnesením zastaví (což neplatí pro návrhy podle § 254 zákona). Předmětné ustanovení zákona respektuje princip, dle kterého je návrh až druhotným nástrojem procesní ochrany dodavatele, když prvotním nástrojem je podání námitek přímo zadavateli. Pakliže tedy dodavatel nevyužije možnosti podání námitek, resp. takto neučiní včas a řádně, tj. s veškerými zákonnými náležitostmi, pak není oprávněn domáhat se ochrany svých práv před Úřadem. Jak dále vyplývá z § 251 odst. 4 zákona, navrhovatel v podaném návrhu není oprávněn rozšířit svá tvrzení a argumentaci nad rámec toho, co již bylo tvrzeno v námitkách, pokud se nejedná o skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit. Je obecně přípustné, aby navrhovatel v návrhu pouze rozšířil svoji dosavadní argumentaci, v takovém případě nic nebrání tomu, aby Úřad k takové argumentaci přihlédnul a zabýval se jí. Obě situace je však třeba rozlišovat a stěžejní skutečností je, zda argumentace v návrhu vůbec byla v námitkách obsažena, nebo zda se jedná o zcela nově tvrzené skutečnosti.

82.         Navrhovatel v podaném návrhu mj. namítá, že zadavatel neměl odmítnout námitky č. 3 jako opožděné, neboť prodloužením lhůty pro podání nabídek na den 29. 7. 2025 do 8:00 hodin prostřednictvím rozhodnutí o námitkách č. 1 byla současně posunuta lhůta pro podání námitek, a to na den pracovního klidu, tj. na sobotu dne 26. 7. 2025 do 8:00 hodin, přičemž tento fakt měl zapříčinit posunutí lhůty pro podání námitek na nejbližší pracovní den (na pondělí dne 28. 7. 2025 do 8:00 hodin). Zadavatel naopak tvrdí, že v dané situaci se aplikace počítání času, tzn. posunutí konce lhůty na nejbližší pracovní den dle § 605 a násl. neuplatní, k čemuž zadavatel odkazuje na výkladové stanovisko Úřadu[1] k aplikaci § 242 odst. 5 zákona (dále jen „výkladové stanovisko“), které má jeho domněnku potvrzovat.

83.         Vzhledem k tomu, že panuje rozpor mezi navrhovatelem a zadavatelem v tom, zda byly námitky č. 3 podány opožděně, Úřad se předně zabýval tím, zda byla naplněna základní podmínka pro to, aby se mohl danou částí návrhu (která navazuje na obsah námitek č. 3) věcně zabývat, tedy zda byla v šetřeném případě splněna povinnost navrhovatele před podáním návrhu podat zadavateli řádně a včas námitky. Za tímto účelem považuje Úřad za nezbytné nejprve vyjasnit povahu podaných námitek č. 3, tj. zejména proti jakému úkonu zadavatele tyto námitky směřovaly. Podle této skutečnosti pak Úřad dovodí, které zákonné ustanovení se na dané námitky vztahuje (předně co do lhůty pro podání takových námitek) a zda byly tyto námitky podány včas, tj. v zákonné lhůtě.  

84.         Navrhovatel v kapitole A) námitek č. 3 namítal, že „zadavatel nápravným opatřením prodloužil lhůtu pro podání nabídek o 6 kalendářních dnů (…) Zadavatelem provedené prodloužení (…) nepovažuje za dostatečné a přiměřené změnám a postupnému upřesňování zadávacích podmínek (…)“. Jelikož tedy navrhovatel v této části námitek namítá nedostatečnost dílčí prodloužené lhůty pouze ve vztahu k obsahu vysvětlení zadávacích podmínek a nikoli nepřiměřenost celkové lhůty pro podání nabídek, směřují jeho námitky v kapitole A) proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle zákona uveřejnit či odeslat dodavatelům, mezi které spadá mj. opravné oznámení o zahájení zadávacího řízení oznamující prodloužení lhůty pro podání nabídek. V takovém případě činí lhůta pro podání námitek dle § 242 odst. 2 zákona 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení dodavateli. Tato část námitek č. 3 směřuje vůči nedostatečnému prodloužení lhůty pro podání nabídek. Z obsahu dokumentace o zadávacím řízení je přitom zřejmé, že do data podání námitek č. 3 (tj. do data 28. 7. 2025) zadavatel prodloužil lhůtu pro podání nabídek (z původního data 25. 7. 2025 na datum 29. 7. 2025) formulářem o zahájení č. 3 uveřejněným ve Věstníku veřejných zakázek dne 21. 7. 2025. Informace o prodloužení lhůty je v dokumentaci o zadávacím řízení uvedena rovněž v rozhodnutí o prodloužení č. 1, které je datováno dnem 18. 7. 2025. Z uvedeného je tudíž zřejmé, že v rozsahu kapitoly A) námitek byly podány námitky č. 3 včas. Věcně se Úřad s danou kapitolou námitek č. 3 (resp. souvisejícími tvrzeními uvedenými v podaném návrhu) vypořádal v odůvodnění výroku II. tohoto rozhodnutí (v souvislosti s částí návrhu týkající se námitek č. 3).

85.         Kapitolu B) námitek č. 3 navrhovatel definuje (tučným písmem) textem „Stěžovatel také namítal, že zadavatel stanovil podmínky tak, že představují překážku hospodářské soutěži a neunesl odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek“, z něhož je zřejmé, že touto částí námitek brojí proti zadávacím podmínkám. Když navrhovatel k této části námitek uvedl, že »Paradoxně vysvětlením zadávacích podmínek č. 14, na které zadavatel odmítl odpovědět, potvrdil nezákonnost svého postupu při stanovení lhůt, ale také skutečnost, že nestanovil zadávací podmínky dostatečně přesně, naopak ve svých "vysvětleních" používá neurčité pojmy, odkazuje se na vlastnosti, které považuje za standardní, ačkoliv standardní nejsou«, je z daného textu zřejmé, že v první části věty (týkající se nezákonnosti postupu zadavatele při stanovení lhůt) cílí navrhovatel patrně na nedostatečnost prodloužení lhůty [když kapitola B) následuje po kapitole A) týkající se prodlužování lhůty pro podání nabídek], a tedy v této části kapitoly B) směřují jeho námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle zákona uveřejnit či odeslat dodavatelům, mezi které spadá mj. právě vysvětlení zadávací dokumentace. Jak vyplývá z obsahu dokumentace o zadávacím řízení, bylo vysvětlení ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025), s nímž navrhovatel nedostatečnost lhůt spojuje, uveřejněno na profilu zadavatele dne 24. 7. 2025. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání námitek proti vysvětlení ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025) činí dle § 242 odst. 2 zákona 15 dnů od jeho uveřejnění, byly tedy námitky č. 3 (podané dne 28. 7. 2025) v rozsahu této části kapitoly B) námitek podány včas. Věcně se Úřad s danou kapitolou námitek č. 3 (resp. souvisejícími tvrzeními uvedenými v podaném návrhu) vypořádal v odůvodnění výroku II. tohoto rozhodnutí (v souvislosti s částí návrhu týkající se námitek č. 3).

86.         Co se týče druhé části výše citované věty začínající textem „(…) ale také skutečnost, že nestanovil zadávací podmínky dostatečně přesně (…)“, je z jejího obsahu toliko seznatelné, že pouze rozvíjí domnělou nezákonnost zadávacích podmínek. Navrhovatel tvrdí, že zadávací podmínky nebyly stanoveny dostatečně přesně s tím, že ani vysvětlení zadávací dokumentace (která navrhovatel ani blíže nekonkretizoval) domnělou nezákonnost nenapravilo. Z uvedeného tedy Úřad dovodil, že tato část kapitoly B) námitek č. 3 směřuje proti zadávacím podmínkám. 

87.         Kapitolu C) námitek č. 3 navrhovatel specifikoval textem „Postup zadavatele při poskytování vysvětlení zadávacích podmínek“, k čemuž v podrobnostech k danému případu toliko uvedl, že „Jak vyplývá z dotazů, na které zadavatel odmítl ve vysvětlení ZD č. 14 odpovědět, zadavatel v předchozích vysvětleních situaci příliš nevysvětlil, naopak v některých bodech spíše zasel více nejistoty. Uvedené dotazy tak shrnují přetrvávající nejistotu o některých otázkách, a to včetně vlastních otázek stěžovatele. Zadavatel tedy nesplnil svou povinnost odpovědět na dotazy tak, aby tyto vyjasnil. Namísto toho vnesl novou nejistotu.“. V dalším textu dané kapitoly již navrhovatel argumentoval pouze v obecné rovině k zákonnosti zadávacích podmínek a k nepřípustnosti neúplných nebo nejasných odpovědí zadavatele k zadávacím podmínkám a k související rozhodovací praxi Úřadu a soudů. Z citované pasáže jednak vyplývá, že domnělé porušení zákona navrhovatel spojuje s vysvětlením ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025). Navrhovatel de facto namítá, že vysvětlení zadávací dokumentace, která předcházela vysvětlení ZD č. 14, neobjasnila navrhovatelovu nejistotu (dotazy, které jsou předmětem vysvětlení ZD č. 14 jsou nicméně dle tvrzení samotného navrhovatele dotazy jiného dodavatele), přičemž formulaci, podle níž zadavatel „nesplnil svou povinnost odpovědět na dotazy tak, aby tyto vyjasnil“, navrhovatel spojuje s odmítnutím zadavatele odpovědět na dotazy, které jsou obsahem vysvětlení ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025). Z uvedeného tedy Úřad dovodil, že kapitola C) námitek č. 3 směřuje proti úkonům oznamovaných v dokumentech, které je zadavatel povinen podle zákona uveřejnit či odeslat dodavatelům, mezi které spadá mj. vysvětlení zadávací dokumentace. Úřad opakuje, že vysvětlení ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025) bylo uveřejněno na profilu zadavatele dne 24. 7. 2025. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání námitek proti tomuto vysvětlení zadávací dokumentace činí dle § 242 odst. 2 zákona 15 dnů od jeho uveřejnění, a námitky č. 3 byly navrhovatelem podány dne 28. 7. 2025, byly tedy námitky č. 3 v rozsahu kapitoly C) námitek podány včas. Věcně se Úřad s danou kapitolou námitek č. 3 (resp. souvisejícími tvrzeními uvedenými v podaném návrhu) vypořádal v odůvodnění výroku II. tohoto rozhodnutí (v souvislosti s částí návrhu týkající se námitek č. 3).

88.         Úřad dále konstatuje, že v kapitole D) námitek se navrhovatel podrobně zabývá vysvětlením ZD č. 9, u něhož uvádí, že zadavatel na položené dotazy neodpověděl v potřebném rozsahu a současně svým postupem fakticky potvrdil porušení zákona, o němž se navrhovatel dozvěděl právě až po zveřejnění tohoto vysvětlení. Navrhovatel dále tvrdí, že obsah vysvětlení ZD č. 9 odhalil rozpor mezi požadavky uvedenými původně v zadávací dokumentaci a postupem zadavatele při jejím upřesňování, přičemž tento rozpor měl přímý dopad na možnost podat kvalifikovanou a úplnou nabídku. Na tomto místě Úřad podotýká, že struktura kapitoly D) námitek č. 3 je značně nejednotná, jelikož číslování jednotlivých tvrzení navrhovatele pouze částečně odpovídá číslování otázek a odpovědí obsažených ve vysvětlení ZD č. 9. Z textace námitek plyne, že tvrzení č. 1 – 4 a 18 – 23 lze bezprostředně přiřadit k identicky číslovaným částem vysvětlení, avšak u tvrzení č. 5 až 16 pořadové číslo tvrzení navrhovatele neodpovídá číslu dotazu/odpovědi v rámci vysvětlení ZD č. 9 (tvrzení č. 17 přitom absentuje zcela).  

89.         V této souvislosti je nutné zdůraznit, že při posuzování námitek souvisejících s vysvětlením zadávací dokumentace je třeba vždy pečlivě zkoumat skutečnou povahu namítaných skutečností (tj. vůči jakému úkonu námitky směřují). Není rozhodné, že navrhovatel formálně odkazuje na konkrétní vysvětlení zadávací dokumentace, ale zda svými tvrzeními fakticky brojí proti samotnému obsahu zadávacích podmínek, anebo proti postupu zadavatele při oznamování skutečností obsažených ve vysvětlení zadávací dokumentace, tedy způsobu, jakým zadavatel zadávací podmínky vysvětlil. Vzhledem k tomu, že rozlišení výše uvedených typů námitek má zásadní význam nejen z hlediska jejich správné právní kvalifikace, ale především z hlediska běhu a zachování zákonných lhůt, které se pro každý typ liší, je nutné posuzovat povahu každé námitky zvlášť. Úřad v této souvislosti dodává, že jelikož námitky uvedené v kapitole D) se vztahují k obsahu vysvětlení ZD č. 9, které bylo uveřejněno dne 16. 7. 2025, námitky č. 3 byly navrhovatelem podány dne 28. 7. 2025 a lhůta pro podání námitek proti vysvětlení ZD č. 9 činí dle § 242 odst. 2 zákona 15 dnů od jeho uveřejnění, byly by námitky směřující proti obsahu dokumentu představujícího vysvětlení ZD č. 9 podány včas (to nicméně platí v případě, že budou tyto námitky Úřadem podle povahy jednotlivých tvrzení skutečně posouzeny jako námitky proti obsahu vysvětlení ZD č. 9, a nikoli proti zadávacím podmínkám).

90.         Z uvedeného důvodu Úřad přistoupil k individuálnímu posouzení všech navrhovatelem uplatněných argumentů v části D) námitek č. 3. Úřad doplňuje, že v podaném návrhu navrhovatel danou část námitek č. 3 uvedl v totožném znění i v návrhu.

91.         Tvrzení č. 1 obsahuje následující námitku navrhovatele: „(…) zadavatel konstatoval, že hlavním předmětem veřejné zakázky je služba, nicméně konfliktní formulace, na které se tazatel odkazoval, nijak nekorigoval. Navíc svou odpovědí zadavatel potvrdil, že pokud je předmětem zakázky služba, jsou podstatné parametry této služby (SLA), a jakékoliv další podmínky na HW jsou již nepřiměřené, zvlášť, když jdou do takových detailů, jako technické řešení podavače (nikoliv jen například jeho výkon), a představují překážky hospodářské soutěži. Stejně tak u služby je na zadavateli, aby stanovil požadavky na výkon či bezpečnost, ale ne již na to, zda zařízení bude nové, použité, repasované.“. Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 1 daného vysvětlení zadávací dokumentace. Z uvedeného tvrzení je zřejmé, že navrhovatel brojí proti způsobu vymezení předmětu veřejné zakázky a proti konkrétním technickým požadavkům stanoveným v zadávací dokumentaci. Navrhovatel namítá, že zadavatel stanovil nepřiměřené a diskriminační požadavky na hardware, které nejsou v souladu s povahou plnění (službou) a že tímto způsobem došlo k omezení hospodářské soutěže. Námitka tedy směřuje vůči samotnému obsahu zadávacích podmínek, tedy proti jejich konkrétnímu nastavení a formulaci, nikoliv proti postupu zadavatele při vyřízení žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace. Z tohoto důvodu se jedná o námitku proti zadávacím podmínkám ve smyslu § 242 odst. 4 zákona, neboť navrhovatel svými tvrzeními brojí vymezení předmětu veřejné zakázky a technickým požadavkům na plnění, které jsou součástí zadávací dokumentace.

92.         V tvrzení č. 2 navrhovatel uvádí, že mu zadavatel odmítl sdělit předpokládanou hodnotu zakázky a jemu »(…) tak nezbývá, než namítat nepřiměřenost požadavků na referenční zakázky. Stěžovatel sám již poskytuje zadavateli služby, tedy má bezprostřední informace jak o rozsahu služeb, tak o cenách a z jeho pohledu jsou požadavky zadavatele naprosto nemístné. Zároveň je požadavek zadavatele neurčitý, když požaduje aby se jednalo o zakázky "obdobného charakteru", což nijak neupřesňuje, nikoliv například poskytování tiskových služeb, nájmu tiskových zařízení či správy tiskových zařízení.«. Úřad uvedený text porovnal se zněním vysvětlení ZD č. 9, z něhož vyplývá, že tvrzení se týká dotazu a odpovědi č. 2. Na základě uvedených informací je pak zcela zřejmé, že daným tvrzením navrhovatel brojí proti zadávacím podmínkám (konkrétně proti stanovenému požadavku k prokázání technické kvalifikace), které již byly uvedeny v zadávací dokumentaci. Po úplnost Úřad podotýká, že k tvrzení navrhovatele ohledně předpokládané hodnoty veřejné zakázky a nepřiměřenosti požadavků na referenční zakázky se Úřad vyjadřuje níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí.

93.         V tvrzení č. 3 navrhovatel vyjadřuje svoji nespokojenost s reakcí zadavatele na odpověď č. 3 ve vysvětlení ZD č. 9, když uvádí, že touto odpovědí „zadavatel nic nevysvětlil, neboť jeho reakce je v rozporu s výslovným textem ZD“. Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel nesměřuje své výhrady vůči samotnému obsahu či formulacím zadávací dokumentace, nýbrž brojí proti obsahu vysvětlení ZD č. 9, tedy proti tomu, jakým způsobem byly oznamovány a interpretovány skutečnosti v rámci vysvětlení zadávací dokumentace. Jinými slovy, předmětem jeho námitek není samotný text zadávací dokumentace, ale způsob, jakým zadavatel reagoval na žádost o vysvětlení a jakým zprostředkoval doplňující informace. Nejedná se tudíž o námitku proti obsahu zadávacích podmínek, ale o námitku proti oznamovaným skutečnostem, tj. proti postupu zadavatele při poskytování vysvětlení zadávací dokumentace ve smyslu § 242 odst. 2 zákona.

94.         Tvrzení č. 4 obsahuje výhradu navrhovatele vůči čl. 4.1 odst. 3 písm. c) zadávací dokumentace, tj. proti požadavku na technickou kvalifikaci (předložení seznamu pracovníků, kteří se budou podílet na plnění služby). Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 5 daného vysvětlení zadávací dokumentace. Navrhovatel v podané námitce uvádí, že „[p]ožadavek je nepřiměřený a odpověď zadavatele neurčitá. Zadavatel se odkazuje na interní bezpečnostní opatření, nicméně neuvádí konkrétní požadavky. Takto vymezený požadavek (vylučující jak osoby z členských zemí EU a NATO, tak držitele bezpečnostních prověrek) je diskriminační a netransparentní.“. Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel brojí proti požadavku zadavatele obsaženému v zadávací dokumentaci, který omezuje možnost zapojení cizích státních příslušníků do plnění veřejné zakázky. Navrhovatel namítá, že tento požadavek je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace dle § 6 zákona, neboť plošně vylučuje určitou skupinu osob (cizí státní příslušníky) bez řádného a konkrétního odůvodnění ze strany zadavatele. Argumentace navrhovatele tedy nesměřuje proti tomu, jak zadavatel poskytl vysvětlení zadávací dokumentace, nýbrž proti samotnému obsahu a přiměřenosti stanoveného kvalifikačního požadavku a z tohoto důvodu je třeba tvrzení č. 4 považovat za námitku proti zadávacím podmínkám ve smyslu § 242 odst. 4 zákona.

95.         V tvrzení č. 5 navrhovatel uvádí, že „(…) odpověď zadavatele je v rozporu s textem zadávací dokumentace, a to jak v části týkající se elektronického podpisu, tak požadavku na český jazyk. Zadavatel zjevně vykládá vlastní podmínky velmi svévolně“.Úřad na základě porovnání znění tvrzení navrhovatele a obsahem vysvětlení ZD č. 9 dovozuje, že se jedná o námitku související s otázkou a odpovědí č. 6. Tazatel na tomto místě poukazuje na znění čl. 5 odst. 2 zadávací dokumentace, v němž zadavatel stanoví, že: „[n]abídka musí být zpracována v českém jazyce (včetně doprovodných popisů, vysvětlivek, legend či nadpisů vztahujících se k jednotlivým částem nabídky) a podepsána osobou oprávněnou jednat za Dodavatele.“. Ve vysvětlení tazatel vyžaduje, aby zadavatel odpověděl na dotaz, zda má být nabídka podaná prostřednictvím elektronického nástroje skutečně podepsána, jakou formu má tento podpis mít a jakým českým slovem má být nahrazeno ku příkladu slovo „duplex“. Z uvedených informací vyplývá, že navrhovatel touto námitkou zpochybňuje postup zadavatele při výkladu ustanovení zadávací dokumentace, konkrétně způsob, jakým zadavatel interpretuje povinnost existence elektronického podpisu a jazykový požadavek. Námitka tedy směřuje proti postupu zadavatele při poskytování vysvětlení a interpretaci dokumentace, tj. proti oznamovaným skutečnostem dle § 242 odst. 2 zákona, nikoli přímo proti samotnému znění zadávací dokumentace.

96.         V tvrzení č. 6,jehož znění Úřad porovnal s obsahem textu vysvětlení ZD č. 9 a dovodil, žesměřuje proti odpovědi zadavatele na dotaz č. 7 v citovaném vysvětlení, navrhovatel uvádí, že se jedná o „zjevn[ou] chyb[u] zadavatele, kterou uznal.“. Na tomto místě Úřad uvádí, že zadávací dokumentace v čl. 6.1 odst. 2) stanoví, že: „[d]odavatel je povinen stanovit nabídkovou cenu maximálně do výše ceny v čase a místě obvyklé ve smyslu ust. § 12 odst. 4 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 2 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.“. Tazatel však v dotazu č. 7 namítá, že citované ustanovení zákon již v aktuálně účinném znění zákona neobsahuje, a současně požaduje po zadavateli vysvětlit, jakým způsobem má tento odkaz na zákon aplikovat, tj. zda má ku příkladu zjišťovat u konkurence, jakou nabídkovou cenu hodlají nabídnout. Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že tvrzení č. 6 směřuje proti zadávacím podmínkám, respektive proti neaktuálnímu odkazu na zákonné ustanovení v zadávací dokumentaci.

97.         V tvrzení č. 7 navrhovatel pokládá zadavateli toliko otázku: „[j]e si tedy zadavatel vědom toho, že dodavatelé předpokládaný vývoj cen zahrnou do ceny, kterou nabídnou, a tedy již od začátku plnění smlouvy bude zadavatel platit ceny vyšší?“ Tato formulace však nemůže být považována za námitku, neboť neobsahuje žádný prvek tvrzeného porušení zákona. Jedná se toliko o řečnickou otázku, která vyjadřuje nesouhlas se zadávací podmínkou, avšak neidentifikuje konkrétní jednání zadavatele, které má být nezákonné, ani neuvádí, jaké ustanovení zákona mělo být porušeno. Skutečnost, že chybí jakékoliv tvrzení o porušení zákona, nelze dané tvrzení hodnotit jako námitku ve smyslu zákona. V daném případě jde pouze o obecnou polemiku nad ekonomickými důsledky nastavení zadávací podmínky, nikoli o kvalifikované uplatnění ochrany práv navrhovatele ve smyslu zákona. Z tvrzení č. 7 současně není jednoznačně zřejmé, na který bod vysvětlení ZD č. 9 míří, přičemž i kdyby tvrzení mohlo být teoreticky spojováno s otázkou a odpovědí č. 8 citovaného vysvětlení, ani tato skutečnost by nic nezměnila na závěru, že se v případě tvrzení č. 7 nejedná z hlediska jeho obsahu o námitku dle zákona.

98.         Tvrzení č. 8 poté obsahuje výhradu navrhovatele dle níž: „[j]e zjevné, že uvedená ustanovení jsou neuchopitelná, protože zadavatel stanovil podmínky, které nemají žádný konkrétní obsah.“. Ani takové tvrzení nemůže být považováno za námitku ve smyslu § 241 zákona, jelikož z něj není zřejmé, k jakému konkrétnímu bodu vysvětlení zadávací dokumentace či části zadávacích podmínek se vztahuje, přičemž navrhovatel zde pouze obecně konstatuje „neuchopitelnost“ ustanovení, aniž by vymezil, v čem přesně má jejich neuchopitelnost spočívat a jaké porušení zákona z tohoto tvrzení dovozuje. Tímto způsobem nelze námitku nijak přiřadit ke konkrétní části zadávací dokumentace ani přezkoumat, zda vůbec míří proti jejímu obsahu či proti danému vysvětlení zadávací dokumentace. Ačkoli by v návaznosti na strukturu textu jednotlivých čísel části D) námitek a označení jednotlivých bodů vysvětlení ZD č. 9 bylo teoreticky možné subsumovat tvrzení č. 8 pod bod 9 vysvětlení ZD č. 9, ani v takovém případě by nebylo možné předmětné tvrzení považovat za řádnou námitku. Absence konkrétnosti a vazby na určitou zadávací podmínku činí toto tvrzení nepřezkoumatelným a neumožňuje učinit závěr o existenci namítaného porušení, a proto jej nelze za námitku považovat.

99.         V tvrzení č. 9 navrhovatel reaguje na odpověď zadavatele na dotaz č. 10 ve vysvětlení ZD č. 9, týkající se zadávací podmínky zakotvené v čl. 8.5 odst. 1) zadávací dokumentace, který stanoví, že „[z]adavatel si výslovně vyhrazuje právo provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení před hodnocením nabídek nebo až po hodnocení nabídek.“. Dodavatel se v souvislosti s citovanou podmínkou dotazuje, jak má chápat uvedenou výhradu, neboť v dotčeném zadávacím řízení se nabídky posuzují mezi sebou a je tudíž nutné, aby zadavatel nejdříve posoudil splnění podmínek účasti u všech podaných nabídek, neboť v opačném případě nemá postaven najisto okruh hodnocených nabídek. Zadavatel v odpovědi na dotaz č. 10 uvádí, že „dle § 39 odst. 4 ZZVZ je oprávněn ověřit splnění zadávacích podmínek kdykoliv v průběhu zadávacího řízení. Jedná se tedy pouze o vtělení zákonného ustanovení do zadávací dokumentace.“. Navrhovatel poté ve svém tvrzení uvádí, že: „[z]adavatel se odkazuje na to, že se jedná o "pouze vtělení zákonného ustanovení", ale přehlíží, že toto vtělení za dané situace (hodnotících kritérií a způsobu hodnocení) postrádá smysl a je neaplikovatelné.“. Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že námitka směřuje proti samotné zadávací podmínce vyjádřené v čl. 8.5 odst. 1) zadávací dokumentace, kterou navrhovatel považuje za rozpornou se zákonem.

100.     V tvrzení č. 10 navrhovatel uvádí, že»[z]adavatel se dostává do vrcholné formy co do legislativní techniky, když "výslovně připouští aplikaci zákonných ustanovení". Nicméně neodpovídá na otázku, jaký jiný předpis měl na mysli v citovaném ustanovení ZD.“« Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 11 daného vysvětlení zadávací dokumentace, které souvisí s čl. 8.5 odst. 4) zadávací dokumentace, v němž se zadavatel vyjadřuje k právu na úhradu výdajů spojených s dotčeným zadávacím řízením. Tazatel se poté v dotazu č. 11 vysvětlení ZD č. 9 ptá zadavatele, zda touto formulací vylučuje „aplikaci ustanovení § 40 odst. 7 ZZVZ, když ZZVZ v tomto kontextu nelze považovat za "jiný právní předpis"?“, přičemžzadavatel uvádí, že aplikaci citovaného paragrafu nevylučuje, naopak v čl. 8 odst. 8.5 zadávací dokumentace výslovně připouští aplikaci zákonných ustanovení. Z obsahu uvedeného tvrzení je zřejmé, že navrhovatel brojí proti zadávacím podmínkám, když směřuje vůči nejasnosti samotné zadávací dokumentace, konkrétně proti formulaci čl. 8.5 odst. 4, kterou považuje za neurčitou, neboť podle jeho názoru není zřejmé, jaký „jiný právní předpis“ zadavatel měl na mysli.

101.     V tvrzení č. 11 navrhovatel namítá, že se zadavatel dopustil zjevné chyby, kterou následně sám uznal. Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 12 daného vysvětlení zadávací dokumentace, které souvisí s čl. 8.5 odst. 6 zadávací dokumentace, v němž si „[z]adavatel (…) vyhrazuje právo uveřejnit oznámení o vyloučení Dodavatele a oznámení o výběru Dodavatele na profilu Zadavatele. V takovém případě se tato oznámení považují za doručená všem Dodavatelům okamžikem jejich uveřejnění na profilu Zadavatele.“. V dotazu č. 12 vysvětlení ZD č. 9 však tazatel upozorňuje zadavatele na skutečnost, že dané řízení „není ZPŘ a uvedený způsob doručení je v rozporu se ZZVZ“, načež zadavatel v reakci upravuje předmětné ustanovení zadávací dokumentace na nové znění. Úřad na tomto místě uvádí, že tvrzení směřuje proti samotnému obsahu zadávací dokumentace, tedy proti tomu, že zadávací dokumentace obsahovala zjevnou chybu, která byla zadavatelem v rámci vysvětlení napravena. K této změně zadávací dokumentace se Úřad vyjadřuje v odůvodnění výroku II. tohoto rozhodnutí.

102.     V tvrzení č. 12 navrhovatel uvádí, že»[u]vedená odpověď nevysvětluje, co zadavatel myslel "uveřejněním na internetu". Ve vztahu k § 218 uvedená výhrada nedává smysl.«. Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 13 daného vysvětlení zadávací dokumentace a čl. 8.5 odst. 8) zadávací dokumentace, v němž si zadavatel vyhradil právo „okruh informací, které budou Dodavatelem poskytnuty v průběhu zadávacího řízení a v průběhu plnění z uzavřené Smlouvy, zveřejnit v rámci transparentnosti zadávacího řízení na internetu, a to včetně informací označených Dodavatelem jako důvěrné. (…) Ukončením zadávacího řízení nezaniká právo Zadavatele na zveřejnění těchto informací. Dodavatel bere na vědomí, že Zadavatel bude s výše uvedenými informacemi nakládat v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze ZZVZ a vyjadřuje s jejich použitím souhlas.“. Tazatel se na tomto místě ptá zadavatele, zda si je vědom, že uvedený postup je v rozporu s § 218 zákona a co má zadavatel na mysli formulací „uveřejněním na internetu“, tj. kde a za jakých pravidel hodlá zadavatel informace uveřejňovat. Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatel brojí proti nedostatečnosti a neurčitosti odpovědi zadavatele poskytnuté v rámci vysvětlení zadávací dokumentace, tj. proti úkonům oznamovaným v uveřejněných či odeslaných dokumentech.

103.     V tvrzení č. 13 navrhovatel konstatuje, že„[z]adavatel neodpověděl na to, jak konkrétně určí cenu, která je v rozporu s podmínkami v ZD.“. Na základě porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 14 daného vysvětlení zadávací dokumentace. Dotaz tazatele poukazuje na formulaci čl. 8.5 odst. 10) zadávací dokumentace, ve kterém zadavatel „v souladu ust. § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ stanovuje, že důvodem hodným zvláštního zřetele a tedy důvodem ke zrušení zadávacího řízení je skutečnost, kdy nabídku podal jediný Dodavatel, a/nebo skutečnost, kdy po posouzení a hodnocení nabídek zůstane jako ekonomicky nejvýhodnější nabídka Dodavatele, která bude obsahovat cenu stanovenou v rozporu s podmínkami stanovenými v Zadávací dokumentaci. Takovou cenu Zadavatel určí obdobně k ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. Tazatel se v návaznosti na uvedené informace dotazuje, zda si je zadavatel vědom, že možnost zrušení zadávacího řízení pro situaci, kdy je v zadávacím řízení jediný účastník zadávacího řízení, je výslovně uvedena v ustanovení zákona, přičemž se současně doptává, na jaké jiné případy tato výhrada míří (jestliže jsou důvody k vyloučení v zákoně uvedeny taxativně), a jak hodlá zadavatel postupovat při určení, že cena byla stanovena v rozporu s podmínkami v zadávací dokumentaci. Z textu uvedeného tvrzení tedy vyplývá, že navrhovatel vyjadřuje výhradu vůči způsobu, jakým zadavatel odpověděl ve vysvětlení zadávací dokumentace na dotaz ohledně konkrétní zadávací podmínky, tj. vůči úkonům oznamovaným v uveřejněných či odeslaných dokumentech.

104.     V tvrzení č. 14 navrhovatel namítá, že „[o]dpověď tedy i u prokury požaduje předložení plné moci, což je v rozporu s principy prokury a materiální publicity.“. Úřad na základě porovnání textu tvrzení s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 dovodil, že toto tvrzení se týká dotazu a odpovědi č. 15. Tazatel zde odkazuje na čl. 8.5 odst. 11) zadávací dokumentace, v němž zadavatel definuje, jaká osoba se rozumí osobou oprávněnou a formuluje podmínky pověřování zástupců a dotazuje se, jak se má postupovat v případě prokury. Vzhledem k tomu, že navrhovatel svým tvrzením směřuje proti nezákonnosti samotného znění uvedeného požadavku, je zřejmé, že se jedná o námitku proti zadávací dokumentaci.

105.     Tvrzení č. 15,v němž navrhovatel uvádí, že „[j]ak je zjevné z faktického postupu zadavatele, zadavatel nerespektuje uvedenou právní úpravu a vykládá ji k tíži dodavatelů“, nemůže být považováno za námitku ve smyslu zákona. Navrhovatel nespecifikoval, které konkrétní ustanovení zadávací dokumentace či jaký postup zadavatele má být nezákonným a na dané tvrzení je nutno pohlížet jako na pouhou proklamaci. Na tomto místě Úřad konstatuje, že ačkoli by toto tvrzení mohlo souviset s bezprostředně následujícím bodem vysvětlení ZD č. 9, tj. bodem č. 16, ani tento výklad by nezhojil absenci vyjádření nezákonnosti postupu zadavatele.

106.     Tvrzení č. 16 obsahuje následující text: „[z]adavatel jednak neodpověděl na otázku úplně, použité zařízení nemusí být repasované. Může se navíc jednat o zařízení, která přímo stěžovatel již má u zadavatele umístěné. Odpověď tedy není dostatečná a je diskriminační. Zároveň je nepřiměřená charakteru zakázky na služby. Uvedené výtky pak se mohou týkat i nových zařízení – i ty mohou mít jiný firmware, odlišné části v závislosti například na výrobní sérii. U nových zařízení však zadavatel takovou podmínku nestanoví a nestanoví ani způsob ověření.“. Na základě porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 17 daného vysvětlení zadávací dokumentace. V uvedeném dotazu tazatel poukazuje na čl. 6.5 návrhu smlouvy, který stanoví, že „Poskytovatel je povinen dodat tisková zařízení objednateli nová, nerepasovaná a nepoužitá.“, přičemž se tazatel zadavatele doptává, z jakého důvodu není dovoleno využití jiných než nových zařízení. Zadavatel ve své odpovědi shrnuje, že trvá na požadavku, jelikož repasované zařízení nemá jednotný a prokazatelný technický stav „může mít vyměněné díly, různé úrovně opotřebení, jiný firmware nebo i starší základní desku“ a nabídky obsahující repasovaná zařízení nelze mezi sebou objektivně porovnat, neboť ač nabídky mohou obsahovat stejné modelové označení, fakticky se tento produkt bude lišit. Úřad na tomto místě shrnuje, že z výše uvedeného textu vyplývá, že se u tvrzení č. 16 jedná o námitku vůči postupu zadavatele při vysvětlování zadávací dokumentace, tj. proti oznamovaným skutečnostem dle § 242 odst. 2 zákona.

107.     Tvrzení č. 18 nelze považovat za námitku dle § 241 zákona, neboť navrhovatel zde zadavateli pouze pokládá otázku: „[p]okud se jedná o službu, jakým způsobem tedy budou zařízení evidovány v účetnictví zadavatele?“. Absentují zde tedy základní materiální náležitosti námitky, jelikož není zřejmé, proti jaké zadávací podmínce navrhovatel brojí a obsah podání tedy nepřesahuje rovinu dotazu. Na tomto místě Úřad konstatuje, že ačkoli by toto tvrzení mohlo souviset s tímtéž bodem vysvětlení ZD č. 9, tj. bodem č. 18, ani tento výklad by nezhojil absenci konkrétnosti nezákonnosti postupu zadavatele.

108.     V tvrzení č. 19 navrhovatel konstatuje následující:„[z]jevná diskriminační podmínka, kterou zadavatel není schopen vysvětlit, ani co do výše limitu. Odpověď je plná prázdných slov – efektivní, zdlouhavé, přiměřená flexibilita, relevantní produkty na trhu.... nic z toho není přezkoumatelné, transparentní.“. Na základě porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 19 daného vysvětlení zadávací dokumentace. V dané odpovědi se zadavatel vyjádřil k dotazu tazatele na obsah čl. 6.12 návrhu smlouvy, který tazatel označil za diskriminační a dotázal se na to, jak zadavatel k částce představující spoluúčast dodavatele v souvislosti s pojištěním odpovědnosti za škodu. Z textu uvedeného tvrzení tedy vyplývá, že navrhovatel vyjadřuje výhradu vůči zadávací podmínce již stanovené v zadávací dokumentaci, na čemž nic nezměnila ani odpověď zadavatele na daný dotaz. Smyslem daného tvrzení navrhovatele je tak vyjádření názoru navrhovatele o nezákonnosti zadávací podmínky stanovené již v zadávací dokumentaci. Je tudíž zjevné, že dané tvrzení směřuje vůči zadávacím podmínkám.

109.     Tvrzení č. 20 obsahuje následující text: „a) jednak je zjevné, že předmět je neurčitý a navíc nezaplacený, tedy dodavatel nemá dostatečné podklady pro nacenění; b) jednak se jedná o změnu zadávací dokumentace.“. Na základě porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení nejspíše týká dotazu a odpovědi č. 20 daného vysvětlení zadávací dokumentace. V daném dotazu se přitom tazatel dotazoval na podmínky součinnosti dodavatele při souběhu uzavírané smlouvy se smlouvou uzavíranou na další období, jak by měla vypadat a jak bude hrazena. K části tvrzení pod písm. a) Úřad uvádí, že navrhovatel považuje za neurčitou tu část plnění veřejné zakázky, která se týká poskytnutí součinnosti dle čl. 6.13 návrhu smlouvy a to, že je daná činnost součástí nabídkové ceny. Daná část tvrzení tak brojí proti samotnému předmětu veřejné zakázky definovanému již v zadávací dokumentaci, z čehož vyplývá, že tato část tvrzení směřuje vůči zadávacím podmínkám. Ve vztahu k části tvrzení pod písm. b) pak Úřad dovodil, že dle názoru navrhovatele je text odpovědi zadavatele změnou zadávací dokumentace. Jedná se tak o námitku směřující proti obsahu daného vysvětlení zadávací dokumentace, tj. proti oznamovaným skutečnostem dle § 242 odst. 2 zákona.

110.     V tvrzení č. 21 se uvádí následující: „Prokazuje rozpornost zadávací dokumentace co do citovaných ustanovení, zároveň prokazuje nezákonnost, kdy zjevně zadavatel v případě snížení DPH neumožní snížení ceny. Zadavatel tedy předem dává najevo, že nebude respektovat případné snížení DPH, což je pozoruhodné.“. Na základě porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 21 daného vysvětlení zadávací dokumentace. Uvedeným textem navrhovatel jednak hodnotí obsah odpovědi zadavatele tak, že je potvrzením rozpornosti zadávací dokumentace, a tedy odkazuje na domnělou nezákonnost zadávacích podmínek (v této části tedy brojí proti zadávacím podmínkám), a jednak vyjadřuje názor o nezákonnosti části odpovědi zadavatele na daný dotaz (kde zadavatel uvedl, že „smlouva nepočítá se snížením ceny jež obsahuje DPH v případě snížení sazby DPH“) a tedy obsahu předmětného vysvětlení zadávací dokumentace. Co se týče části tvrzení upozorňující na „pozoruhodnost“ postupu zadavatele, Úřad konstatuje, že takové zhodnocení nevyjadřuje domnělý rozpor postupu zadavatele se zákonem. Úřadu tak není zřejmé, s jakým ustanovením zákona by měl být postup zadavatele v rozporu. Danou pasáž tak Úřad nepovažuje za námitku ve smyslu § 241 zákona.

111.     V tvrzení č. 22 navrhovatel konstatoval, že „Je tedy zjevné, že zadavatel trvá na parametrech, které však nebude sám ověřovat.“. Byť Úřad při porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 vyrozuměl, že citované tvrzení se týká dotazu č. 22, v němž se tazatel dotazoval na způsob zjišťování parametrů nabízených tiskových zařízení, dané tvrzení neobsahuje popis, jakého pochybení se zadavatel podle navrhovatele dopustil. Z dané formulace nelze seznat zda, příp. v čem navrhovatel považuje postup zadavatele za nezákonný a vyznívá jako prosté shrnutí budoucího postupu zadavatele. Z tohoto důvodu Úřad nepovažuje dané tvrzení za námitku ve smyslu § 241 zákona.

112.     V tvrzení č. 23 navrhovatel uvedl následující formulaci: »K tomuto se již stěžovatel výše odkazoval, jen poukazuje na skutečnost, že zůstává neurčitý pojem zakázky "obdobného charakteru“«. Na základě porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 23 daného vysvětlení zadávací dokumentace. V uvedeném tvrzení navrhovatel zjevně opětovně odkazuje na pojem (tj. zakázka obdobného charakteru) obsažený v požadavcích k prokázání technické kvalifikace dle zadávací dokumentace (týkající se požadovaných referenčních zakázek), který považuje za neurčitý. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že dané tvrzení navrhovatele směřuje proti zadávacím podmínkám týkajících se požadavku k prokázání technické kvalifikace, které již byly uvedeny v zadávací dokumentaci.  

113.     Na základě výše uvedeného Úřad rekapituluje, že tvrzení č. 7, 8, 15, 18, 21[2] a 22 Úřad posoudil tak, že se nejedná o námitky ve smyslu § 241 zákona. V této souvislosti Úřad konstatuje, že aby podání mohlo být považováno za námitku podle zákona, musí z něho být primárně seznatelné, jaké jednání je stěžovatelem považováno za nezákonné a v čem domnělá nezákonnost spočívá. V případě výše uvedených tvrzení navrhovatele však dané skutečnosti absentovaly.

114.     K části námitek č. 3, která směřuje proti úkonům oznamovaných v dokumentech, které je zadavatel povinen podle zákona uveřejnit či odeslat dodavatelům, tj. k tvrzením uvedeným

• v kapitole A) námitek č. 3 ve vztahu k namítanému nedostatečnému prodloužení lhůty pro podání nabídek;
• v části kapitoly B) námitek č. 3 ve vztahu k namítané „nezákonnosti při stanovení lhůt“;
• v kapitole C) námitek č. 3 ve vztahu k postupu zadavatele při odmítnutí žádostí o informace citovaných ve vysvětlení ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025);
• v kapitole D) námitek č. 3 směřující vůči vysvětlením zadávací dokumentace (tj. v rozsahu tvrzení označených čísly 3, 5, 12, 13, 16, 20[3]);

Úřad rekapituluje, že Úřadem bylo dovozeno, že tato část námitek č. 3 byla podána navrhovatelem v zákonné lhůtě dle § 242 odst. 2 zákona. Úřad se touto argumentací námitek č. 3 (resp. souvisejícími tvrzeními uvedenými v podaném návrhu) zabývá dále v odůvodnění výroku II. tohoto rozhodnutí.

115.     K části námitek č. 3, které dle výše uvedených závěrů Úřadu směřují vůči zadávacím podmínkám veřejné zakázky, tj. k tvrzením uvedeným

• v části kapitoly B) námitek č. 3 ve vztahu k námitce, podle níž zadavatel nestanovil zadávací podmínky dostatečně přesně;
• v kapitole D) námitek č. 3 směřující vůči zadávacím podmínkám (tj. v rozsahu tvrzení označených čísly 1, 2, 4, 6, 9, 10, 11, 14, 19, 20[4], 21[5] a 23);

Úřad konstatuje následující.

116.     V článku č. 8.5. zadávací dokumentace v bodě 12) poté zadavatel stanovil, že „[d]odavatelé jsou povinni podat námitky proti (i) podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast (ii) zadávacím podmínkám nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání nabídek.“.

117.     Z formuláře o uveřejnění č. 1 Úřad zjistil, že zadavatel původně stanovil konec lhůty pro podání nabídek na den 25. 7. 2025 do 8:00 hodin. Následnou změnou prostřednictvím formuláře o uveřejnění č. 3 tuto lhůtu posunul na den 29. 7. 2025 do 8:00 hodin.

118.     Úřad nejprve v obecné rovině připomíná, že zadavatel má podle § 242 odst. 5 zákona právo v zadávací dokumentaci stanovit, že námitky proti podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci dodavatele dle § 242 odst. 3 zákona (v případě, že byla stanovena lhůta pro podání žádostí o účast) nebo proti zadávacím podmínkám dle § 242 odst. 4 zákona lze podat nejpozději 72 hodin před skončením lhůty pro podání nabídek. Dále pak z § 242 odst. 5 písm. b) zákona vyplývá, že je-li tato výhrada uplatněna, je právě okamžik uplynutí 72 hodin před skončením lhůty pro podání nabídek rozhodný pro posouzení přiměřenosti délky či prodloužení lhůty pro podání nabídek. Účelem citovaného ustanovení je zajistit, aby zadavatel měl po určitou pevně vymezenou dobu před uplynutím lhůty pro podání nabídek jistotu neměnnosti zadávacích podmínek a aby měl současně dostatečný časový prostor pro vypořádání případných námitek, které mohou být v této době uplatněny.

119.     Citované ustanovení tedy dává zadavateli možnost výslovně v zadávací dokumentaci stanovit konec lhůty pro podání námitek přesně na konkrétní datum a hodinu („nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání nabídek“). Z jazykového i systematického výkladu ustanovení přitom jednoznačně vyplývá, že zákonodárce měl na mysli konkrétní, přesně určitelné datum a hodinu, které vzniknou jednoduchým odečtením 72 hodin od konce lhůty pro podání nabídek. Tím je konec lhůty pro podání námitek stanoven jako přesně určitelný okamžik, nikoli jako lhůta, která by mohla být dále prodlužována či posouvána v závislosti na obecných pravidlech pro počítání času dle ustanovení § 605 a násl. občanského zákoníku. Úřad v této souvislosti odkazuje rovněž na své výkladové stanovisko, v němž výslovně zdůraznil, že lhůta stanovená pro podání námitek proti zadávacím podmínkám i při využití institutu výhrady 72 hodin představuje přesně vymezený časový bod, do něhož musí být námitky zadavateli doručeny. V daném případě tedy nejde o lhůtu, kterou by bylo nutno či vůbec možno počítat. Její konec je zřejmý již při jejím stanovení. V daném případě jde tedy o situaci, kdy je konec lhůty pro podání námitek stanovený pevným datem. Na uvedeném ničeho nemění ani využití institutu § 242 odst. 5 zákona, kterým je zkracována „standardní“ lhůta pro podání námitek, která koresponduje se lhůtou pro podání nabídek, jelikož od tohoto pevně stanoveného bodu se odečítá 72 hodin a je tak opětovně lhůta stanovena „pevným časovým bodem“. V případě lhůty pro podání námitek, a to i ve spojení s pravidlem obsaženým v § 242 odst. 5 zákona, se tedy jedná o lhůtu, jejíž konec je pevně stanoven, a současně jde o lhůtu, jejíž počátek není dán žádnou určující okolností; současně nelze přehlížet, že zkrácení lhůty pro podání námitek je stanoveno v hodinách, a tedy bezesporu nejedná se o lhůtu, která se počítá (ve smyslu § 605 občanského zákoníku), pročež na ni nelze aplikovat ustanovení § 607 občanského zákoníku. Lhůta pro podání námitek tedy v souladu s využitým pravidlem dle § 242 odst. 5 zákona, uplynula dne 26. 7. 2025 v 8:00 hod.

120.     Z výše uvedeného tedy vyplývá, že navrhovatel své námitky č. 3 směřující vůči zadávacím podmínkám [tj. část kapitoly B) – viz výše – část kapitoly D) v rozsahu tvrzení označených čísly 1, 2, 4, 6, 9, 10, 11, 14, 19, 20[6], 21[7] a 23, které se týkají odpovědí na dotazy č. 1, 2, 5, 7, 10, 11, 12, 15, 19, 20, 21 a 23 ve vysvětlení ZD č. 9] neuplatnil včas.

K části návrhu týkající se namítané deformace hodnocení

121.     Úřad v obecné rovině připomíná, že jednou z podmínek pro podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele je předcházející podání námitek zadavateli (viz výše). Jestliže přitom návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, Úřad dle § 257 písm. h) zákona zahájené řízení usnesením zastaví.

122.     Navrhovatel v podaném návrhu označuje za zvláště závažné pochybení ze strany zadavatele vymezení požadavků na stěhování zařízení. V hodnoticích kritériích je v modelovém koši kalkulace na stěhování všech 465 zařízení každý rok, přičemž tato položka má váhu 20 %, avšak zadavatel ve vysvětlení uvedl, že přesun se bude fakticky týkat pouze těch zařízení, u nichž to bude účelné. Tímto má dle navrhovatele požadovaná podmínka deformovat hodnocení nabídek, neboť nutí dodavatele nacenit fiktivní plnění, které znemožňuje podat konkurenceschopnou nabídku.

123.     Po porovnání obsahu podaných námitek a návrhu Úřad konstatuje, že tvrzení ohledně údajné deformace hodnocení je uvedeno výlučně v podaném návrhu. Úřad k tomu podotýká, že z předložené dokumentace o zadávacím řízení nevyplývá (a navrhovatel to ani netvrdí), že by v průběhu zadávacího řízení před podáním návrhu k Úřadu doručil navrhovatel zadavateli jiné podání, jehož obsahem by byly námitky proti postupu zadavatele v šetřeném zadávacím řízení (než námitky č. 1 až 3), které by směřovaly proti výše popsaným skutečnostem. Úřad proto konstatuje, že výše zmíněné části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky (když tyto nebyly před podání návrhu podány zadavateli vůbec) a zároveň se v daném případě nejedná o správní řízení vedené ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy ve smyslu § 254 zákona (kde se tato podmínka neuplatní).

Shrnutí

124.     Úřad opakuje, že pokud některým částem návrhu nepředcházely řádně a včas podanénámitky, přičemž jejich řádné a včasné podání je dle jazykového výkladu § 257 písm. h) zákonapodmínkou pro podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele v téže věci, je zřejmé,že není splněna zákonná podmínka pro projednání uvedené části návrhu Úřadem.Z uvedeného důvodu Úřad správní řízení v části návrhu týkající se

• namítané nezákonnosti zadávacích podmínek v návaznosti na obsah odpovědí zadavatele č. 1, 2, 5, 7, 10, 11, 12, 15, 19, 20 (ve vztahu k namítané neurčitosti předmětu plnění veřejné zakázky), 21 a 23 [k nimž se vztahují tvrzení č. 1, 2, 4, 6, 9, 10, 11, 14, 19, 20[8], 21[9] a 23 v námitkách č. 3 a návrhu], uvedených ve Vysvětlení a změně zadávací dokumentace č. 9 ze dne 16. 7. 2025,
• tvrzení, podle něhož zadavatel „nestanovil zadávací podmínky dostatečně přesně“,
• namítané „deformace hodnocení – stěhování zařízení“

podle § 257 písm. h) zákona zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

125.     Úřad ve vztahu k výše uvedenému rovněž doplňuje, že z důvodu procesní ekonomie rozhodl o zastavení řízení o uvedené části návrhu (viz výrok I.) rozhodnutím a nikoli usnesením,jak předpokládá § 257 zákona, a to rovněž s přihlédnutím k závěrům předsedy Úřadu,ke kterým dospěl v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0204/2018/VZ-04701/2019/321/ZSř ze dne15. 2. 2019, v němž mj. uvedl, že „Úřad může podle § 257 písm. h) zákona přímo rozhodnoutv samostatném výroku rozhodnutí, v jehož dalších výrocích pojedná zároveň i o dalších částechnávrhu. Rozhodnutí je totiž vyšší forma než usnesení, tudíž v rámci něj může Úřad pojednato všech skutečnostech, i o těch, u kterých, pokud by se rozhodovalo pouze o nich,by postačovala forma usnesení.“.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

K části návrhu týkající se námitek č. 3

126.     Úřad uvádí, že v podaném návrhu navrhovatele se promítají mj. tvrzení obsažená v námitkách č. 3, které byly podány proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle zákona uveřejnit či odeslat dodavatelům (viz výše). V dané souvislosti navrhovatel v podaném návrhu namítá, že zadavatel opakovaně měnil/vysvětloval zadávací podmínky a následně prodloužil lhůtu pro podání nabídek pouze o 6 kalendářních dnů s tím, že tak neučinil v okamžiku změn, ale až zpětně formou nápravného opatření. Podle navrhovatele taktéž zadavatel „neprodloužil lhůtu pro podání nabídek v souladu s § 99 odst. 2 ZZVZ, tedy přiměřeně povaze změny. Až na základě námitek přistoupil k jednorázovému prodloužení, které však bylo nedostatečné a provedené pozdě.“ a „nezohlednil zákonné lhůty pro dotazy a fakticky uzavřel komunikaci k nově změněným požadavkům“.

127.     Úřad připomíná, že navrhovatel v kapitole A) námitek č. 3 namítal, že „zadavatel nápravným opatřením prodloužil lhůtu pro podání nabídek o 6 kalendářních dnů (…) Zadavatelem provedené prodloužení (…) nepovažuje za dostatečné a přiměřené změnám a postupnému upřesňování zadávacích podmínek (…)“. Je zřejmé, že tedy navrhovatel v této části námitek namítal nedostatečnost prodloužené lhůty, nicméně tato část námitek postrádá, až na zmínku o rozporu postupu zadavatele s § 99 odst. 2 zákona a § 242 odst. 5 písm. a) zákona, konkrétní skutková tvrzení a specifikaci, v čem přesně má spočívat nezákonnost postupu zadavatele. Z textu kapitoly A) námitek č. 3 neplyne, co konkrétně mělo být příčinou namítané nedostatečnosti prodloužení lhůty, příp. ve vztahu ke které konkrétní změně (či změnám) příp. upřesněním zadávacích podmínek navrhovatel potřebu delší lhůty vztahuje, event. o kolik dní by podle navrhovatele mělo být prodloužení přiměřené. Formulaci v podaných námitkách č. 3, podle níž navrhovatel „provedené prodloužení (…) nepovažuje za dostatečné a přiměřené změnám a postupnému upřesňování zadávacích podmínek“ Úřad považuje za zcela nekonkrétní. Uvedené přitom navrhovatel nerozvinul ani v podaném návrhu, když dané tvrzení o nedostatečnosti lhůty pro podání nabídek nespojil s konkrétními změnami či vysvětleními zadávací dokumentace (a tedy ani s datem takových změn či vysvětlení). V této souvislosti je třeba upozornit, že z povahy věci při nekonkretizaci změn či upřesnění zadávacích podmínek, ve vztahu k nimž navrhovatel dovozuje nedostatečnost prodloužení lhůty, nelze ani posoudit, zda provedené prodloužení bylo dostatečné (jinými slovy přiměřené provedené změně či vysvětlení zadávacích podmínek). V této souvislosti Úřad podotýká, že dokumentace o zadávacím řízení obsahuje celkem 20 vysvětlení zadávací dokumentace (tj. včetně dvojího zpracování vysvětlení ZD č. 14) – do data podání námitek č. 3 celkem 14 (navíc vysvětlení ZD č. 15 a 16 jsou datována stejným dnem jako námitky č. 3).

128.     Úřaddále rekapituluje, žev rámci kapitoly B) námitek č. 3, a stejně tak v podaném návrhu, navrhovatel mj. namítal, že „Paradoxně vysvětlením zadávacích podmínek č. 14, na které zadavatel odmítl odpovědět, potvrdil (…) nezákonnost svého postupu při stanovení lhůt, (…)«. V daném textu přitom není upřesněno, kterou lhůtu či lhůty má navrhovatel na mysli. Úřad má nicméně za to, že navrhovatel cílí na nedostatečné prodloužení lhůty pro podání nabídek, když předchozí kapitola (A) námitek č. 3 se týkala právě prodlužování lhůty pro podání nabídek. Nedostatečnost lhůt pak navrhovatel spojuje s vysvětlením ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025). Úřad k tomu uvádí, že v rámci uvedeného vysvětlení zadávací dokumentace zadavatel k položeným dotazům toliko uvedl, že „dle § 98 odst. 3 ZZVZ nebyla výše uvedená žádost účastníka o vysvětlení zadávací dokumentace doručena včas, a proto této žádosti nevyhovuje“. Úřadu přitom není zřejmé, jak by s odepřením odpovědi na položené dotazy mohla souviset domnělá nedostatečnost lhůt pro podání nabídek a jak by absence odpovědí na položené dotazy mohla potvrzovat „nezákonnost postupu při stanovení lhůt“, když se zadavatel v uvedeném vysvětlení zadávací dokumentace k délce lhůty pro podání nabídek nikterak nevyjádřil.

129.     Co se týče tvrzení navrhovatele v podaném návrhu [a předtím v kapitole C) námitek č. 3], podle něhož zadavatel odmítl odpovědět na některé dotazy (tj. dotazy, které jsou citovány ve vysvětlení ZD č. 14) s odkazem na opožděnost, Úřad uvádí následující.

130.     Podle § 98 odst. 1 zákona může zadavatel zadávací dokumentaci vysvětlit, pokud takové vysvětlení, případně související dokumenty, uveřejní na profilu zadavatele, a to

a)  nejméně 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek, nebo

b)  v případech, kdy je lhůta pro podání nabídek zkrácena podle § 57 odst. 2 písm. b) nebo § 59 odst. 5, nejméně 4 pracovní dny před uplynutím lhůty pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek.

131.     Podle § 98 odst. 3 zákona pokud o vysvětlení zadávací dokumentace písemně požádá dodavatel, zadavatel vysvětlení uveřejní, odešle nebo předá včetně přesného znění žádosti bez identifikace tohoto dodavatele. Zadavatel není povinen vysvětlení poskytnout, pokud není žádost o vysvětlení doručena včas, a to alespoň 3 pracovní dny před uplynutím lhůt podle § 98 odst. 1 zákona. Pokud zadavatel na žádost o vysvětlení, která není doručena včas, vysvětlení poskytne, nemusí dodržet lhůty podle § 98 odst. 1 zákona.

132.     Z výše uvedeného vyplývá, že na každou – včasně podanou – žádost o vysvětlení je zadavatel povinen reagovat, a to způsobem dle § 98 odst. 3 a 4 zákona, tj. zejména uveřejnit, odeslat nebo předat podané vysvětlení včetně přesného znění žádosti bez identifikace dodavatele, který žádost podal. Zákon přitom výslovně ve druhé větě ustanovení § 98 odst. 3 zákona stanovuje, že zadavatel není povinen poskytnout požadované vysvětlení, pokud není žádost o vysvětlení doručena včas. S odkazem na § 98 odst. 3 zákona má být žádost o vysvětlení podána alespoň 3 pracovní dny před uplynutím lhůt podle § 98 odst. 1 zákona – tj. před uplynutím lhůty 5 pracovních dnů [viz § 98 odst. 1 písm. a)] [resp. 4 – viz § 98 odst. 1 písm. b)] před uplynutím lhůty pro podání nabídek.

133.     V případě žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace, citovaných ve vysvětlení ZD č. 14, se jedná o dotazy dodavatele Počítačová společnost, s.r.o., který podle údajů z elektronického nástroje doručil předmětné dotazy zadavateli dne 21. 7. 2025. K tomuto dni byla formulářem o zahájení č. 3 stanovena lhůta pro podání nabídek do 29. 7. 2025 do 8:00 hodin. Lhůta 5 pracovních dnů [s odkazem na § 98 odst. 1 písm. a) zákona] před uplynutím této lhůty pro podání nabídek skončila dne 22. 7. 2025. Lhůta 3 pracovní dny před tímto datem [s odkazem na § 98 odst. 3 větou druhou zákona] pak skončila dne 17. 7. 2025.

134.     Z výše uvedeného je zřejmé, že žádost dodavatele Počítačová společnost, s.r.o., o vysvětlení zadávací dokumentace ve smyslu § 98 odst. 3 zákona, která byla podána dne 21. 7. 2025, nebyla podána v zákonné lhůtě. Z tohoto důvodu Úřad dospěl k závěru, že zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když tuto žádost posoudil jako opožděně podanou, a tudíž na ni neodpověděl.

135.     Úřad nicméně pro úplnost podotýká, že zadavatel v pozdější fázi zadávacího řízení na dotazy dodavatele Počítačová společnost, s.r.o, doručené dne 21. 7. 2025 odpověděl, když dne 1. 8. 2025 uveřejnil v elektronickém nástroji nový dokument „Vysvětlení ZD č. 14“, který je datován dnem 1. 8. 2025.

136.     K jednotlivým tvrzením označených čísly 3, 5, 12, 13, 16 a 20[10] týkajících se dotazů obsažených ve vysvětlení ZD č. 9, [které se vztahují k části D) námitek č. 3 – viz výše], jež nesměřují vůči zadávacím podmínkám (ve vztahu k tvrzením č. 1, 2, 4, 6, 9, 10, 11, 14, 19, 20[11], 21[12] a 23 týkajících se dotazů/odpovědí ve vysvětlení ZD č. 9 č. 1, 2, 5, 7, 10, 11, 12, 15, 19, 20[13], 21 a 23 Úřad správní řízení zastavil – viz výrok I. tohoto rozhodnutí) Úřad uvádí následující.

137.     V souvislosti s tvrzením č. 3 Úřad připomíná, že v jeho rámcinavrhovatel vyjadřuje svoji nespokojenost s reakcí zadavatele na odpověď č. 3 ve vysvětlení ZD č. 9, když uvádí, že touto odpovědí „zadavatel nic nevysvětlil, neboť jeho reakce je v rozporu s výslovným textem ZD“. Navrhovatel tedy brojí proti tomu, jakým způsobem byly oznamovány a interpretovány skutečnosti v rámci vysvětlení ZD č. 9. Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 3 daného vysvětlení ZD č. 9, v němž zadavatel na dotaz ve znění:

»Nerozumíme ustanovení článku 4.2 Společné podmínky pro splnění kvalifikace odst. 1), ve kterém zadavatel uvádí: "Práva a povinnosti stanovená v tomto odstavci 4.2. Zadávací dokumentace se přiměřeně použijí pro prokázání kvalifikace dle odstavce 4.1. Zadávací dokumentace.“

S ohledem na skutečnost, že článek (zadavatel používá označení "odstavec") 4.1. obsahuje samotné požadavky zadavatele na kvalifikaci, zatímco 4.2. (již podle svého označení) obsahuje společné podmínky, nerozumí tazatel citovanému ustanovení. Může jej zadavatel vyložit v zájmu jednoznačnosti, transparentnosti a odpovědnosti za správnost a úplnost zadávací dokumentace? Co v tomto případě znamená přiměřené použití? V čem se takové použití může odlišovat od aplikace podmínek v 4.2. na požadavky uvedené v 4.1.? Jak a na co se 4.2. použije samostatně, bez 4.1.? Co chtěl zadavatel vyjádřit přiměřeným použitím 4.2.?“«

odpověděl následovně:

»Na všechny podotázky účastníka k této otázce zadavatel uvádí, že citované ustanovení hovoří o podmínkách v článku 4.2 zadávací dokumentace (dále také „ZD“), které se použijí i při splnění 4.1 ZD. Jedná se tedy o čistě formalistické spojení mající za cíl provázání dvou formálně oddělených částí zadávací dokumentace.«

K uvedenému Úřad konstatuje, že dotaz směřuje vůči čl. 4.2., bod 1) zadávací dokumentace, v němž je uvedeno, že „Práva a povinnosti stanovená v tomto odstavci 4.2. Zadávací dokumentace se přiměřeně použijí pro prokázání kvalifikace dle odstavce 4.1. Zadávací dokumentace.“. Podle názoru navrhovatele přitom odpověď zadavatele na daný dotaz je v rozporu s výslovným textem zadávací dokumentace. 

Na základě uvedeného se Úřad zaměřil na otázku, zda skutečně obsah odpovědi zadavatele odporuje textu zadávací dokumentace. Zadavatel v dané odpovědi nejprve specifikoval, že se dotaz týká právě citace čl. 4.2., bod 1) zadávací dokumentace. K tomuto ustanovení zadávací dokumentace pak zadavatel sdělil, že se použije i při splnění čl. 4.1 zadávací dokumentace. V této souvislosti Úřad upřesňuje, že čl. 4.2. zadávací dokumentace nese označení „Společné podmínky splnění kvalifikace“ a čl. 4.1. zadávací dokumentace je nazván jako „Kvalifikace“. Čl. 4.1. zadávací dokumentace přitom obsahuje detailní požadavky na prokázání technické a profesní způsobilosti a technické kvalifikace. Je tudíž zřejmé, že čl. 4.2. rozvíjí požadavky zadavatele k prokázání kvalifikace, když avizuje, že obsahuje společné podmínky splnění kvalifikace a že se tedy vztahuje i k předchozí kapitole, která se týká kvalifikace. Pokud tedy zadavatel sdělil, že čl. 4.2. se použije i při splnění čl. 4.1 zadávací dokumentace, takové tvrzení odpovídá textu zadávací dokumentace (právě takto totiž dotčené části zadávací dokumentace vyznívají). Stejně tak sdělení zadavatele, že se jedná o „čistě formalistické spojení mající za cíl provázání dvou formálně oddělených částí zadávací dokumentace“ odpovídá reálnému obsahu zadávací dokumentace, když dotčené články zadávací dokumentace jsou vzájemně provázány, jelikož se oba týkají požadavků na kvalifikaci. Vzhledem k výše uvedenému tedy Úřad nezjistil, že by zadavatelem poskytnutá odpověď na dotaz č. 3 ve vysvětlení ZD č. 9 odporovala textu zadávací dokumentace, a že by z daného bylo možno dovodit, že zadavatel nic nevysvětlil, jak argumentuje navrhovatel v podaném návrhu.

138.     V tvrzení č. 5 navrhovatel uvádí, že „(…) odpověď je v rozporu s textem zadávací dokumentace, a to jak v části týkající se elektronického podpisu, tak požadavku na český jazyk. Zadavatel zjevně vykládá vlastní podmínky velmi svévolně.“ Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 6 daného vysvětlení ZD č. 9, v němž zadavatel na dotaz ve znění:

„V čl. 5 odst. 2) Zadavatel uvádí: Nabídka musí být zpracována v českém jazyce (včetně doprovodných popisů, vysvětlivek, legend či nadpisů vztahujících se k jednotlivým částem nabídky) a podepsána osobou oprávněnou jednat za Dodavatele. Opravdu zadavatel požaduje, aby nabídka podaná prostřednictvím elektronického nástroje byla podepsána? Jakou formu má mít tento podpis (zadavatel uvádí, že elektronický, ale postačuje prostý elektronický podpis či je požadována nějaká konkrétní forma? Bere zadavatel v úvahu, že předmět veřejné zakázky obsahuje značný počet cizích výrazů a technických údajů? Jakým českým slovem má být nahrazeno například slovo "duplex"?“

odpověděl následovně:

„Zadavatel nepožaduje, aby nabídka podaná prostřednictvím elektronického nástroje byla ve všech případech podepsána. Zadavatel přitom odkazuje na § 211 odst. 9 ZZVZ, kdy je tato podmínka splněna i v případě uvedeném účastníkem, kdy je elektronickým nástrojem myšlen systém NEN. Co se týče jazykového požadavku, zadavatel potvrzuje, že nabídka má být zpracována v českém jazyce, včetně doprovodných textů a popisů. Tento požadavek slouží k zajištění srozumitelnosti a transparentnosti nabídek. Zadavatel však zároveň nepožaduje doslovné překlady běžných odborných nebo technických termínů, které jsou v oboru standardně používány v angličtině a mají ustálený význam (např. duplex, driver, scan, finisher, tray, touch panel apod.). Tyto výrazy není nutné překládat, pokud je jejich význam zřejmý a běžně srozumitelný odborné veřejnosti. Z tohoto důvodu zadavatel např. slovo duplex českým výrazem nenahrazuje.“

139.     K uvedenému Úřad konstatuje, že dotaz směřuje vůči čl. 5 odst. 2) zadávací dokumentace, v němž je uvedeno, že „Nabídka musí být zpracována v českém jazyce (včetně doprovodných popisů, vysvětlivek, legend či nadpisů vztahujících se k jednotlivým částem nabídky) a podepsána osobou oprávněnou jednat za Dodavatele.“. Zadavatel ve své odpovědi výslovně uvádí, že nepožaduje, aby nabídka podaná prostřednictvím elektronického nástroje byla vždy podepsána elektronickým podpisem, a odkazuje na § 211 odst. 9 zákona, v souvislosti s nímž dodává, že daná podmínka je splněna i v případě elektronického nástroje NEN. Daná podmínka je tudíž podle odpovědi zadavatele splněna i v případě elektronického nástroje (NEN). Z čl. 5 odst. 1) zadávací dokumentace však vyplývá, „Nabídku je možné podat v souladu s ust. § 107 odst. 1 ZZVZ výhradně písemně v elektronické formě v jednom originále prostřednictvím NEN“, a tedy zadávací dokumentace připouští podání nabídky právě jen prostřednictvím elektronického nástroje NEN. Pokud tedy zadavatel v čl. 5 odst. 2) zadávací dokumentace současně uvedl, že nabídka má být podepsána, mohlo to z pohledu dodavatelů znamenat, že i nabídka podaná v elektronické nástroji má být podepsána. Když zadavatel v poskytnuté odpovědi uvedl, že tento podpis v elektronickém nástroji nepožaduje, je zřejmé, že v tomto směru korigoval text zadávací dokumentace. Nicméně i v takovém případě Úřad neshledává v postupu zadavatele porušení zákona, když de facto upustil od požadavku na podpis nabídky, čímž své požadavky v podstatě zmírnil. Současně lze logicky vyloučit možnost, že by taková technická změna byla způsobilá mít jakýkoli vliv na podání nabídky či dokonce rozšíření okruhu možných dodavatelů (ve smyslu § 99 odst. 2 věty druhé zákona). Povaha daného upřesnění/změny je tedy tak banální, že by stěží vyžadovala prodloužení lhůty pro podání nabídek.

140.     K požadavku na zpracování nabídky v českém jazyce zadavatel jasně upřesňuje, že tento požadavek platí pro zpracování nabídky, její hlavní části a doprovodné texty kvůli srozumitelnosti, současně však rozvíjí, že nepotřebuje doslovný překlad běžných technických či odborných výrazů (např. „duplex“, „driver“ atd.), pokud jsou běžně používané a srozumitelné v daném oboru. Již samotný dotaz směřuje nad rámec ustanovení čl. 5 odst. 2) zadávací dokumentace, když se tazatel v podstatě doptává na potřebu překladu cizích výrazů a technických údajů (příkladmo slova „duplex“). V čl. 5 odst. 2) zadávací dokumentace otázka označování technických či odborných výrazů není řešena. Zadavatel tedy pouze vysvětlil, že splnění požadavku na zpracování nabídky v českém jazyce bude akceptovat i nabídku obsahující běžně používané technické či odborné výrazy. Takové vysvětlení Úřad považuje za zcela smysluplné a logické, když je obecně známo, že se v českém jazyce běžně používají cizí slova, o to více odborných kruzích.

141.     Z uvedených důvodů Úřad v postupu zadavatele v souvislosti s odpovědí na dotaz č. 6 vysvětlení ZD č. 9 neshledal pochybení.

142.     V tvrzení č. 12 navrhovatel uvádí, že»Uvedená odpověď nevysvětluje, co zadavatel myslel "uveřejněním na internetu". Ve vztahu k § 218 uvedená výhrada nedává smysl.«. Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 13 daného vysvětlení ZD č. 9. V položeném dotazu tazatel cituje čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace, podle něhož „Zadavatel si vyhrazuje právo dále vymezený okruh informací, které budou Dodavatelem poskytnuty v průběhu zadávacího řízení a v průběhu plnění z uzavřené Smlouvy, zveřejnit v rámci transparentnosti zadávacího řízení na internetu, a to včetně informací označených Dodavatelem jako důvěrné. Těmito informacemi jsou zejména: název Dodavatele, IČO Dodavatele, nabídková cena Dodavatele, číslo uzavřené Smlouvy, název Smlouvy, údaje z nabídky podstatné pro účely hodnocení podle stanovených kritérií hodnocení. Ukončením zadávacího řízení nezaniká právo Zadavatele na zveřejnění těchto informací. Dodavatel bere na vědomí, že Zadavatel bude s výše uvedenými informacemi nakládat v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze ZZVZ a vyjadřuje s jejich použitím souhlas.“. Ve vztahu k tomuto ustanovení zadávací dokumentace se pak tazatel ptá zadavatele, zda si je vědom, že »takový postup je v rozporu s ustanovením § 218 ZZVZ? Co má na mysli zadavatel "uveřejněním na internetu", pokud zveřejňování na profilu zadavatele i v Registru smluv má vlastní právní úpravu? Kde jinde hodlá zadavatel informace uveřejňovat a za jakých pravidel?«.

143.     Zadavatel přitom na uvedený dotaz reagoval následovně: „Zadavatel uvádí, že postup není v rozporu s § 218 ZZVZ, jak vyplývá z poslední věty, ve které se zadavatel zavazuje nakládat s informacemi dodavatele v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze ZZVZ, tedy i s ustanovením § 218 ZZVZ. Zadavatel bude informace uveřejňovat pouze v rozsahu a prostředky, které mu ukládá zákon (zejména ZZVZ, zákon č. 106/1999 Sb. a č. 340/2015 Sb.).“.

144.     Z uvedené odpovědi zadavatele je zřejmé, že zadavatel jednak vyjádřil přesvědčení, že postup popsaný v čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace neodporuje ustanovení § 218 zákona a dále uvedl, že bude vycházet z poslední věty dotčeného ustanovení zadávací dokumentace, podle níž bude nakládat s informacemi v souladu se zákonem. Současně zadavatel upřesnil, že co se týče rozsahu a prostředků, bude postupovat při uveřejnění podle zákona.

145.     V čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace si zadavatel vyhradil okruh informací, které bude oprávněn zveřejnit na internetu s tím, že současně uvedl, že s těmi informacemi bude „nakládat v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze ZZVZ“. Pokud tedy ve vztahu k uveřejňovaným informacím zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil, že s nimi bude nakládat dle zákona, určil tak i způsob uveřejnění takových informací (tj. dle zákona). Toto ostatně zadavatel potvrdil i v odpovědi na dotaz č. 13 ve vysvětlení ZD č. 9, když zopakoval, že bude s informacemi nakládat dle zákona a že bude informace uveřejňovat v rozsahu a prostředky, které ukládá zákon (resp. zákon o svobodném přístupu k informacím, či zákon o registru smluv). Úřad přitom neshledává důvod, pro který by musel dodavatele poučovat o tom, co je míněno uveřejněním na internetu dle zákona a jaké povinnosti zákon zadavateli v tomto směru ukládá, když mají možnost se s uveřejňovacími povinnostmi zadavatele seznámit v zákoně sami.

146.     K tvrzení navrhovatele, podle něhož výhrada uvedená v textu čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace nedává ve vztahu k § 218 zákona smysl, Úřad uvádí následující.

147.     Podle § 218 odst. 1 zákona se za důvěrné se považují údaje nebo sdělení, které dodavatel poskytl zadavateli v zadávacím řízení a označil je jako důvěrné.

148.     Podle § 218 odst. 2 zákona zadavatel neposkytne podle zákona o svobodném přístupu k informacím,

a) do ukončení zadávacího řízení informace, které se týkají obsahu nabídek, předběžných nabídek a osob, které se podílejí na průběhu zadávacího řízení,

b) důvěrnou informaci podle odstavce 1; to neplatí pro informace, které má zadavatel povinnost podle tohoto zákona uvést ve zprávě o hodnocení, oznámení o výběru dodavatele, výsledku posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele nebo v písemné zprávě zadavatele.

149.     Podle § 218 odst. 3 zákona zadavatel nemusí uveřejnit informaci podle tohoto zákona, pokud by její uveřejnění znamenalo porušení jiného právního předpisu nebo by bylo v rozporu s veřejným zájmem, nebo by mohlo porušit právo dodavatele na ochranu obchodního tajemství nebo by mohlo ovlivnit hospodářskou soutěž.

150.     Úřad předně konstatuje, že neshledává důvod pro porovnání obsahu čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace s ustanovením § 218 zákona, když dané ustanovení zadávací dokumentace ve vztahu k uveřejnění vybraných informací odkazuje obecně na zákon (a tedy v podstatě i na § 218 zákona). Z čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace přitom neplyne, že by zde uvedená informace o uveřejňování byla jakkoli v rozporu s § 218 zákona, přičemž navrhovatel ani v podaném návrhu žádný rozpor nepopisuje.

151.     Z uvedených důvodů Úřad ve vztahu k obsahu odpovědi č. 13 ve vysvětlení ZD č. 9 pochybení zadavatele neshledal.

152.     V tvrzení č. 13 navrhovatel konstatuje, že„Zadavatel neodpověděl na to, jak konkrétně určí cenu, která je v rozporu s podmínkami v ZD.“. Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 14 daného vysvětlení ZD č. 9. Dotaz tazatele poukazuje na formulaci čl. 8.5 odst. 10) zadávací dokumentace, ve kterém zadavatel uvedl, že „v souladu ust. § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ stanovuje, že důvodem hodným zvláštního zřetele a tedy důvodem ke zrušení zadávacího řízení je skutečnost, kdy nabídku podal jediný Dodavatele, a/nebo skutečnost, kdy po posouzení a hodnocení nabídek zůstane jako ekonomicky nejvýhodnější nabídka Dodavatele, která bude obsahovat cenu stanovenou v rozporu s podmínkami stanovenými v Zadávací dokumentaci. Takovou cenu Zadavatel určí obdobně k ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. Tazatel se v návaznosti na uvedené informace dotazuje, zda si je „zadavatel vědom, že možnost zrušení zadávacího řízení pro situaci, kdy je v zadávacím řízení jediný účastník zadávacího řízení, je výslovně uvedena v ustanovení § 127 odst. 2 písm. h)? Na jaké jiné případy tato výhrada míří, pokud zároveň důvody k vyloučení jsou v ZZVZ uvedeny taxativně a není možné jejich okruh rozšiřovat žádnou výhradou zadavatele? Jak konkrétně hodlá zadavatel postupovat při určení, že cena byla stanovena v rozporu s podmínkami v Zadávací dokumentaci?“.

153.     Na předmětný dotaz zadavatel odpověděl následovně: „Ano, zadavatel si je této skutečnosti vědom. Zadavatel odkazuje zejména na písm. d) předmětného ustanovení, které je právně neurčitým pojmem, který nelze předem vymezit. Co se týče poddotazu v závěru dané otázky účastníka, zde zadavatel odkazuje na odpověď č. 7, kdy nabídková cena v rozporu se zadávacími podmínkami bude předmětem zkoumání ze strany zadavatele, tj. zda jsou naplněny důvody pro zrušení zadávacího řízení podle písm. d) předmětného ustanovení.“.

154.     K názoru navrhovatele, podle něhož zadavatel neodpověděl na to, jak konkrétně určí cenu, která je v rozporu s podmínkami uvedenými v zadávací dokumentaci Úřad uvádí, že formulace v čl. 8.5 odst. 10) zadávací dokumentace o možnosti zrušení zadávacího řízení v případě, že nabídka bude obsahovat cenu stanovenou v rozporu se zadávacími podmínkami je poměrně obecná. Nicméně je nutno upozornit, že zákon, který se promítá i do textu zadávací dokumentace zahrnuje řadu právně neurčitých pojmů, které lze vyložit až v souvislosti s danou skutkovou situací a po zvážení všech relevantních skutečností. Z tohoto důvodu tak v obecné rovině lze stěží po zadavatelích požadovat, aby předem v zadávacích podmínkách definovali, co budou považovat např. za mimořádně nízkou nabídkovou cenu či jako důvod hodný zvláštního zřetele zakotvený ve zmiňovaném ust. § 127 odst. 2 písm. d) zákona a podobně. Pokud tedy ani zadavatel v šetřeném případě předem v zadávací dokumentaci, a ani v textu vysvětlení zadávací dokumentace, neupřesnil, jak bude konkrétně určena cena odporující zadávacím podmínkám, neshledává Úřad na takovém postupu porušení zákona. Úřad neshledává důvody, pro které by musel zadavatel dané ustanovení zpřesňovat, když ve vztahu k nabídkové ceně odkazuje na zadávací podmínky, s nimiž se mohl každý dodavatel seznámit.

155.     Na základě výše uvedeného Úřad ve vztahu k obsahu odpovědi č. 14 ve vysvětlení ZD č. 9 neshledal porušení zákona ze strany zadavatele.

156.     Tvrzení č. 16 obsahuje následující text: „Zadavatel jednak neodpověděl na otázku úplně, použité zařízení nemusí být repasované. Může se navíc jednat o zařízení, která přímo stěžovatel již má u zadavatele umístěné. Odpověď tedy není dostatečná a je diskriminační. Zároveň je nepřiměřená charakteru zakázky na služby. Uvedené výtky pak se mohou týkat i nových zařízení – i ty mohou mít jiný firmware, odlišné části v závislosti například na výrobní sérii. U nových zařízení však zadavatel takovou podmínku nestanoví a nestanoví ani způsob ověření.“. Úřad předně dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 17 vysvětlení ZD č. 9. V uvedeném dotazu tazatel poukazuje na čl. 6.5 návrhu smlouvy, který stanoví, že „Poskytovatel je povinen dodat tisková zařízení objednateli nová, nerepasovaná a nepoužitá.“, přičemž se tazatel zadavatele doptává, z jakého důvodu není dovoleno využití jiných než nových zařízení. Zadavatel ve své odpovědi uvádí, že trvá na daném požadavku, jelikož „Repasované zařízení nemá jednotný a prokazatelný technický stav – např. může mít vyměněné díly, různé úrovně opotřebení, jiný firmware nebo i starší základní desku.“ a „Nabídky obsahující repasovaná zařízení nelze mezi sebou objektivně porovnat – uchazeči mohou nabídnout totéž „modelové označení“, ale fakticky velmi odlišný produkt.“.

157.     Navrhovatel přitom považuje danou odpověď zadavatele za neúplnou, neboť použité zařízení nemusí být repasované, když se může jednat o zařízení již umístěné u zadavatele. Úřad souhlasí s navrhovatelem v tom směru, že odpověď zadavatele na položený dotaz se v podrobnostech věnuje jen části zadávací podmínky uvedené v čl. 6.5 návrhu smlouvy, když zadavatel v odpovědi hovoří pouze o repasovaných zařízení, a tedy výslovně nezdůvodňuje nemožnost dodání použitých zařízení (mezi něž by mohla spadat navrhovatelem zmiňovaná zařízení již umístěná u zadavatele). Nicméně zadavatel současně k dotazovanému požadavku uvedl, že na něm trvá. Zadavatel tedy dal dodavatelům jasně najevo, že na požadavku v čl. 6.5 návrhu smlouvy trvá, aniž by konkrétně zdůvodnil, proč nepřipouští tisková zařízení, která nejsou nová a nepoužitá. Nicméně je třeba upozornit, že úkolem vysvětlení zadávací dokumentace není obhajoba zadavatelem stanovených požadavků a je pouze na jeho uvážení, zda ve vysvětlení zadávací dokumentace poskytne dodavatelů konkrétnější zdůvodnění jím stanovených požadavků. Pokud v šetřeném případě informace uvedené v rámci vysvětlení zadávací dokumentace navrhovatele nepřesvědčily o zákonnosti zadávací podmínky stanovené v čl. 6.5 návrhu smlouvy, nic mu nebránilo podat námitky proti zadávacím podmínkám, jichž se dotaz č. 17 ve vysvětlení ZD č. 9 týkal. Ačkoli tedy zadavatel v odpovědi na položený dotaz výslovně nespecifikoval důvody, pro které nepřipouští tisková zařízení, která nejsou nová a nepoužitá (byť z pohledu Úřadu by na základě zadavatelem uvedených výhrad vůči repasovaným zařízení bylo možno dovodit i názor zadavatele na zařízení, která nejsou nová či nepoužitá), neshledal Úřad v takovém postupu zadavatele porušení zákona.

158.     Úřad doplňuje, že když navrhovatel v podaném návrhu tvrdí, že odpověď zadavatele je diskriminační a nepřiměřená charakteru zakázky na služby, necílí navrhovatel na obsah odpovědi zadavatele, nýbrž na v zadávací dokumentaci stanovenou zadávací podmínku. Z textu návrhu je seznatelné, že za diskriminační a nepřiměřenou charakteru zakázky navrhovatel považuje zadávací podmínku uvedenou v čl. 6.5 návrhu smlouvy, a nikoli zadavatelem zveřejněnou odpověď. Byť tedy navrhovatel v textu označuje za diskriminační a nepřiměřenou charakteru zakázky na služby odpověď zadavatele, takové označení v daném kontextu postrádá smyslu. Úřad přitom opakuje, že pokud navrhovatel považoval předmětnou zadávací podmínku za nezákonnou, mohl proti ní brojit námitkami (v zákonné lhůtě).

159.     K tvrzení č. 20 Úřad uvádí, že obsahuje následující text: „a) jednak je zjevné, že předmět je neurčitý a navíc nezaplacený, tedy dodavatel nemá dostatečné podklady pro nacenění; b) jednak se jedná o změnu zadávací dokumentace.“. Jak Úřad dovodil v textu odůvodnění tohoto rozhodnutí výše, část tvrzení pod písm. a) směřuje vůči zadávacím podmínkám (v dané části návrhu bylo řízení zastaveno výrokem I. tohoto rozhodnutí). K části tvrzení pod písm. b) pak Úřad dovodil, že dle názoru navrhovatele je text odpovědi zadavatele na dotaz č. 20 ve vysvětlení ZD č. 9 změnou zadávací dokumentace a z tohoto důvodu se tak jedná o námitku směřující proti obsahu daného vysvětlení zadávací dokumentace. Ve vztahu k této části tvrzení Úřad uvádí, že na dotaz č. 20 týkající se podmínek součinnosti dodavatele při souběhu uzavírané smlouvy se smlouvou uzavíranou na další období ve znění:

„6.13 Poskytovatel je povinen poskytnout objednateli na vyžádání součinnost při souběhu této smlouvy se smlouvou uzavíranou na další období, kterou objednatel uzavře s příštím poskytovatelem na takové úrovni, aby nedocházelo k výpadkům jednotlivých míst instalace tiskových zařízení na dobu delší než je jeden pracovní den. Jaké jsou podmínky této součinnosti? Jak bude vypadat, jak bude hrazena?“

zadavatel odpověděl následovně:

„Zadavatel potvrzuje, že ustanovení čl. 6.13 návrhu smlouvy se vztahuje na situaci, kdy na konci účinnosti této smlouvy dochází k přechodu plnění na nového poskytovatele služeb. Účelem tohoto ustanovení je zajistit, aby při předání jednotlivých míst instalace nedocházelo k výpadkům služby delším než jeden pracovní den. Součinnost ze strany poskytovatele v tomto období spočívá zejména v časové a logistické koordinaci mezi stávajícím a novým poskytovatelem, aby bylo zajištěno plynulé pokračování služby bez výpadků: odpojení a demontáž tiskových zařízení stávajícím poskytovatelem v dohodnutý čas a na základě koordinace s novým poskytovatelem, odstranění zařízení (např. přemístění do jiných prostor, jejich uložení apod.), připojení a instalace nových tiskových zařízení novým poskytovatelem na stejném místě, což bude prováděno současně v čase s odpojením starého zařízení, aby nedocházelo k výpadkům služby delším, než je jeden pracovní den. Tento proces bude koordinován mezi poskytovateli, přičemž oba poskytovatelé budou vzájemně spolupracovat tak, aby minimalizovali časovou mezeru mezi odpojením starého zařízení a připojením nového, a zajistili plynulý přechod pro uživatele bez delších výpadků. Tato součinnost není samostatně hrazena a je tedy součástí celkové nabídkové ceny.“.

160.     K uvedenému Úřad konstatuje, že uvedený dotaz i odpověď směřují vůči čl. 6.13 návrhu smlouvy, v němž je stanoveno, že „Poskytovatel je povinen poskytnout objednateli na vyžádání součinnost při souběhu této smlouvy se smlouvou uzavíranou na další období, kterou objednatel uzavře s příštím poskytovatelem na takové úrovni, aby nedocházelo k výpadkům jednotlivých míst instalace tiskových zařízení na dobu delší než je jeden pracovní den.“.

161.     Úřad na tomto místě podotýká, že navrhovatel v rámci části b) tvrzení, dle něhož na základě odpovědi zadavatele ve vysvětlení ZD č. 9 došlo ke změně zadávací dokumentace nikterak konkrétně nerozvádí, v čem měla uvedená změna spočívat a jakým způsobem měla mít odpověď zadavatele dopad na obsah či výklad ustanovení čl. 6.13 návrhu smlouvy. Z odpovědi zadavatele zjevně vyplývá, že její obsah má vysvětlující povahu, tj. že zadavatel pouze objasnil účel a význam již uvedeného ustanovení, aniž by jakkoli měnil text či podmínky zadávací dokumentace. Zadavatel výslovně potvrdil, že účelem čl. 6.13 návrhu smlouvy je zajištění plynulého přechodu mezi stávajícím a novým poskytovatelem, přičemž doplňující popis koordinace a přechodu plnění představuje pouhé konkretizování významu pojmu „součinnost“, nikoli doplnění nových povinností. Současně zadavatel potvrdil, že součinnost požadovaná v návrhu smlouvy je zahrnuta v nabídkové ceně (přičemž z obsahu zadávací dokumentace nic jiného neplyne).

162.     Úřad proto uzavírá, že odpověď zadavatele v žádném případě nezakládá změnu zadávacích podmínek, ale pouze potvrzuje tam uvedené skutečnosti resp. upřesňuje jejich výklad způsobem, který je v souladu s původním zněním zadávací dokumentace. Odpověď tak nesměřuje k modifikaci povinností dodavatele, nýbrž k jejich podrobnějšímu vysvětlení. Z výše uvedených důvodů Úřad konstatuje, že v dané souvislosti pochybení zadavatele neshledal.

163.     Na základě výše uvedeného Úřad činí dílčí závěr, podle něhož v postupu zadavatele v souvislosti s namítanou nedostatečností prodloužení lhůty pro podání nabídek a „nezákonností postupu při stanovení lhůt“, při vyřízení žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace, která je obsahem vysvětlení ZD č. 14, a při vysvětlení zadávací dokumentace ve vysvětlení ZD č. 9 neshledal porušení zákona.

K technickým podmínkám

Relevantní ustanovení zákona

164.     Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

165.     Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

166.     Podle § 6 odst. 4 zákona je zadavatel při postupu podle zákona, a to při vytváření zadávacích podmínek, hodnocení nabídek a výběru dodavatele, povinen za předpokladu, že to bude vzhledem k povaze a smyslu zakázky vhodné, dodržovat zásady sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání a inovací ve smyslu tohoto zákona. Svůj postup je zadavatel povinen řádně odůvodnit.

167.     Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely zákona rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené

1.    podmínky průběhu zadávacího řízení,

2.    podmínky účasti v zadávacím řízení,

3.    pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4.    pravidla pro hodnocení nabídek, 5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

168.     Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

169.     V bodu 6.5 návrhu smlouvy se uvádí, že „Poskytovatel je povinen dodat tisková zařízení objednateli nová, nerepasovaná a nepoužitá.“.

170.     Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 1 ze dne 4. 7. 2025 jsou uvedeny následující dotazy dodavatelů a související odpovědi zadavatele:

„Dotaz č. 1:

Bude zadavatel akceptovat u kategorie A -Automatický oboustranný podavač dokumentů s kapacitou 100 listů a rychlostí skenování 100 stran za minutu?

a.      Zadavatel požaduje u obou kategorií:

Rychlost tisku / kopírování - A4 - černobíle/barevně

33/33 str./min.

Napříč zastoupenými výrobci tiskových multifunkčních zařízení je v ČR nejrozšířenější kategorie bussines printing s rychlostí 30 výtisků za minutu, a to jak černobíle, tak barevně. Vámi požadovaná rychlost 33 A4/min. je velmi neobvyklá a posouvá možné zařízení do vyšší kategorie strojů, tedy produkčních strojů. Tato kategorie je samozřejmě cenově výrazně vyšší. Taktéž čas na vytištění 33 stran oproti 30 stranám je velmi zanedbatelný. Činí totiž pouhých 6 sekund navíc, což oproti času strávenému cestou k tiskárně je velmi marginální. Možná se jedná u tohoto požadavku pouze o překlep?

Dotaz č. 2:

Bude zadavatel akceptovat akceptovat u obou kategorií (A i B) tiskové zařízení s rychlostí 30 výtisků za minutu černobíle / barevně?“

Odpověď na dotaz č. 1

Zadavatel sděluje, že na požadavcích uvedených v ZD trvá. Automatický podavač jednoprůchodový je požadován z toho důvodu, že těchto tiskáren bude méně (Typ - A) a budou umístěny v lokalitách s velkou koncentrací uživatelů. Nízký počet tiskáren v těchto lokalitách bude kompenzován vyšší funkcionalitou tiskáren. Jednoprůchodový podavač usnadňuje a hlavně urychluje práci s dokumenty, které obsahují vysoký počet listů. Skenování je tak rychlejší.

Odpověď na dotaz č. 2

Zadavatel sděluje, že na požadavcích uvedených v ZD trvá a uvádí, že se nejedná o pouhý překlep. Požadovanou minimální rychlost tisku černobíle/barevně 33/33 str./min. považuje zadavatel za zcela standardní a běžně dostupnou na trhu. Zadavatel zároveň dodává, že ve stejné třídě jsou na trhu běžně nabízeny i rychlosti např. 35/35 nebo 40/40 str./min.“

171.     Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 4 ze dne 10. 7. 2025 jsou uvedeny následující dotazy dodavatelů a související odpovědi zadavatele:

„Dotaz č. 2

Požadavek: …dodat tisková zařízení nová, nerepasovaná, nepoužitá, a to z důvodu bezpečnostních záruk, že s materiálem nebylo manipulováno a nebyl do něj vložen nebezpečný škodlivý kód.

Dotaz: Můžete vysvětlit o jaký se jedná materiál se kterým nemá být manipulováno?

Odpověď na dotaz č. 2

Materiálem je myšleno tiskové zařízení. Především vnitřní technické součásti tiskových zařízení, zejména pak paměťové prvky (např. pevné disky, flash paměti, firmware), dále řídicí desky, software zařízení, a další komponenty, které mohou být cílem manipulace nebo napadení škodlivým kódem.

Tento požadavek má zajistit, že se do zařízení před jejich uvedením do provozu nedostaly žádné škodlivé softwarové nebo hardwarové úpravy, které by mohly ohrozit integritu vnitřní sítě, bezpečnost dat nebo funkčnost systému jako celku.“

Dotaz č. 3

„Můžete vysvětlit metodiku kontroly, že s materiálem nebylo manipulováno a není v něm nějaký škodlivý kód? Většina zařízení totiž pochází z Číny a východní Asie.“

Odpověď na dotaz č. 3

V rámci této veřejné zakázky nepožadujeme po uchazeči přímé předložení detailní metodiky kontroly přítomnosti škodlivého kódu, nicméně klademe důraz na prevenci tohoto rizika. Proto požadujeme výhradně nová, nerepasovaná a nepoužitá zařízení, jejichž původ a skladování nebyly zatíženy rizikem manipulace. Požadujeme prohlášení o shodě a dodání standardní technické dokumentace ke každému zařízení, včetně certifikací dle platných evropských norem (např. CE, ISO 9001, ISO 14001, TÜV). Požadujeme, aby dodaná zařízení neobsahovala pevné disky – případně, pokud je pevný disk součástí zařízení, musí být uchazečem garantováno, že bude při jakékoli manipulaci vyjmut, předán zadavateli a zlikvidován podle pokynů zadavatele (viz čl. VI odst. 6.8 smlouvy). Požadujeme, aby Ř-SW a veškeré ovladače byly pod kontrolou správce IT prostředí zadavatele a aby bylo umožněno jejich auditování, aktualizace a správa výhradně z prostředí zadavatele

172.     V příloze č. 1 návrhu smlouvy (Podrobná specifikace předmětu smlouvy) se uvádí mj. následující:

Minimální požadavky zadavatele na parametry tiskových zařízení

Parametry barevného tiskového zařízení formátu A3 – typ A v počtu 155 ks:

Minimální požadavky pro barevné MFP formátu A3 – typ A
(…)
Rychlost tisku / kopírování - A4 - černobíle/barevně	33/33 str./min.
(…)
Příslušenství
Automatický podavač	Jednoprůchodový
(…)

(…)

Parametry barevného tiskového zařízení formátu A3 – typ B v počtu 310 ks:

Minimální požadavky pro barevné MFP formátu A3 – typ B
Název a typ zařízení
(…)
Rychlost tisku/kopírování - A4 - černobíle/barevně	33/33 str./min.
(…)
Příslušenství
Automatický oboustranný podavač dokumentů	Ano
(…)

173.     Podle bodu 2.1. zadávací dokumentace je předmětem veřejné zakázky „zajištění služby, a to pořízení komplexní tiskové platformy určené pro správu tisku a digitalizaci dokumentů s funkcí OCR formou outsourcingu. Tisková platforma musí obsahovat řídicí a monitorovací SW, zabezpečovací služby (doplňování materiálu rychlé spotřeby, servis, elektrické revize a profylaxe) a HW (tiskárny). Tisková platforma jako celek je určena k plnění požadavků resortu MO v oblasti tisku, k vytvoření tiskového prostředí s centralizovaným dohledem a správou a k digitalizaci dokumentů včetně možnosti použití funkce OCR(dále také jako „služba“). (…).“

174.     V kapitole III. („Předmět a plnění smlouvy“), bodu 3.1 návrhu smlouvy se uvádí, že »Poskytovatel se zavazuje za podmínek uvedených v této smlouvě poskytovat objednateli tiskové služby (dále jen „služba“) s tím, že dodá, instaluje a implementuje tisková zařízení (dále jen „tiskové zařízení“ nebo „MFP“) v rámci uvedených lokalit (…) s minimálními parametry zařízení uvedených v příloze č. 1 této smlouvy a to včetně níže uvedených činností:

a)      vytvořit a dodat harmonogram, návrh architektury na zapojení a zprovoznění tiskových služeb jako celku včetně dokumentace, (…);

b)      dodat a implementovat software pro správu podnikového tisku (dále jen „Ř-SW“), (…);

c)      vytvořit pilotní (testovací) instalaci k ověření vlastností dodávaných MFP (…);

d)      dodat a zprovoznit MFP v rámci 1. etapy, tj. místa plnění ve stávajících lokalitách (…);

e)      dodat a zprovoznit MFP v rámci 2. etapy, tj. místa plnění v nových lokalitách (…);

f)       vytvořit univerzální ovladače pro MFP a MSI balíčky ke vzdálené distribuci do IS resortu (…);

g)      zajistit reporting o provozovaných MFP;

h)      zajistit sledování a řízení tisků,

i)        zajistit prvotní a průběžné školení na provozovaný Ř-SW a obsluhu dodaných zařízení (…);

j)        přenechat MFP v požadovaném počtu/typu a Ř-SW dodané objednateli do užívání;

k)      zahájit poskytování tiskových služeb a zajistit komplexní správu tiskového prostředí v určených lokalitách dle čl. V. odst. 5.1 této smlouvy;

l)        provádět servisní služby formou servisní podpory, doplňování a výměny servisních dílů včetně automatické dodávky spotřebního materiálu (…);

m)   v případě vyžádání objednatelem zajistit přesun a opětovné zprovoznění MFP v rámci lokalit,

n)      provést 1 x za 10 měsíců na základě výzvy oprávněné osoby objednatele optimalizaci rozmístění a provozu tiskových zařízení na jednotlivých lokalitách (…),

o)      od zahájení provozu provést 1 x za 2 roky elektrické revize MFP dle platné normy (…);

p)      dle doporučení výrobce MFP provádět profylaktické údržby (…);

q)      2 měsíce před koncem platnosti smlouvy vypracovat harmonogram odvozu zařízení z lokalit MO a spolupracovat s následným dodavatelem na ukončování poskytování služeb včetně odvozu veškerého materiálu.

Podrobný popis požadovaných služeb je uveden v příloze č. 1 této smlouvy.«.

175.     V bodu 7.5 návrhu smlouvy se uvádí, že „Cena za skutečně provedenou službu Nájem zařízení – typ A a Nájem zařízení – Typ B (…) bude poskytovatelem účtována formou paušální pravidelné čtvrtletní platby. K tomu bude přičtena cena za černobílý a barevný výtisk, (...).“.

176.     V čl. 7 zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „bude nabídky hodnotit podle jejich ekonomické výhodnosti a v souladu s ust. § 114 odst. 2 ZZVZ bude ekonomickou výhodnost hodnotit podle součtu nejnižších nabídkových cen bez DPH, následujícím způsobem:

1)    nejnižší nabídková cena bez DPH za nájem tiskových zařízení, kritérium minimalizační s vahou 50 %;

2)    nejnižší nabídková cena bez DPH výtisků A4 černobíle/barevně, kritérium minimalizační s vahou 30 %;

3)    nejnižší nabídková cena bez DPH za služby na vyžádání (nákladové), kritérium minimalizační s vahou 20 %“.

Posouzení věci

177.     Úřad nejprve rekapituluje, že navrhovatel v návrhu brojí mj. proti některým technickým podmínkám zakotveným v zadávací dokumentaci, k nimž se zadavatel vyjadřoval i v rámci odpovědí na dotazy k zadávacím podmínkám. Konkrétně pak navrhovatel namítá, že zadavatelem stanovené požadavky omezují hospodářskou soutěž, přičemž specifické nastavení technických požadavků vyvolává podezření, že jsou přizpůsobeny konkrétním produktům.

178.     Úřad předně v obecné rovině uvádí, že veškeré požadavky zadavatele na předmět plnění (technické podmínky) musí vždy vycházet z jeho objektivně zdůvodnitelných potřeb, aby bylo dosaženo účelu předvídaného zákonem, tj. uskutečnění soutěže o konkrétní veřejnou zakázku za dodržení základních zásad veřejného zadávání, jež jsou stanoveny v § 6 zákona. Obdobně se vyjádřil i předseda Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ-26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019, v rámci něhož mj. uvedl, že „[n]astavením zadávacích podmínek stanovuje zadavatel základní parametry plnění, kterými hodlá uspokojit určitou svou oprávněnou potřebu. Je tedy nutné, aby nastavené zadávací podmínky odrážely ve všech aspektech potřebu zadavatele, byly stanoveny ve vztahu k této potřebě přiměřeně a byly danou potřebou odůvodněny.“. K tomu lze doplnit, že je to samozřejmě zadavatel, kdo stanovuje požadavky na poptávaný předmět plnění a obecně zadávací podmínky, jež mají reflektovat jeho potřeby; to je ostatně i důvodem, proč veřejnou zakázku zadává.

179.     V souvislosti s problematikou specifikace předmětu plnění v návaznosti na potřeby zadavatele lze též odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 3/2015-29 ze dne 19. 12. 2016, v němž se uvedený soud vyjádřil následovně: „Předně soud považuje za nutné konstatovat, že každý zadavatel při zadávání veřejné zakázky reaguje na svoji potřebu a k té samozřejmě směřuje svou snahu o uzavření smlouvy prostřednictvím veřejné zakázky. Podle názoru soudu je naprosto v pořádku, pokud zadavatel reaguje vypsáním zakázky na svoji vzniklou potřebu řešení určité situace. Z povahy věci tak samotná potřeba zadavatele v sobě implikuje omezení pro její řešení, neboť určité zájmy zadavatelů v sobě implikují pouze limitní množství řešitelů.“. Dále lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 87/2008-81 ze dne 9. 7. 2009, v němž uvedený soud konstatoval, že „[p]ředmět veřejné zakázky vychází z potřeb zadavatele a může mít nejrůznorodější charakter daný jeho věcným obsahem, potřebami zadavatele, jeho finančními možnostmi, apod.“.

180.     Obecně je třeba ve vztahu k procesu zadávání veřejných zakázek konstatovat, že v zadávacím řízení lze ve své podstatě každou zadávací podmínku či požadavek zadavatele považovat za do určité míry limitující a omezující. Zadavatel je však v případě, že klade na dodavatele (účastníky) určitá omezení – požadavky na dodávané plnění, vázán jednotlivými zákonnými ustanoveními, stejně tak pak je povinen reflektovat ve vztahu ke všem jeho úkonům, tedy i nastavení zadávacích podmínek ustanovení § 6 zákona, v němž jsou vyjádřeny základní zásady zadávacího řízení. Zadavatelům není zákonem upírána možnost stanovit technické podmínky podle svých potřeb, nicméně technická specifikace poptávaného plnění musí vycházet z objektivně zdůvodnitelných požadavků zadavatele.

181.     Důvodnost určité zadavatelem stanovené zadávací podmínky je dále nutno posuzovat prizmatem zásady přiměřenosti, tzn. že nikoliv pouze samotná zadávací podmínka musí být stanovena přiměřeně k určité potřebě zadavatele, nýbrž i důvod, proč zadavatel ke stanovení dané zadávací podmínky přistoupil, musí být ve vztahu k této podmínce přiměřený. Podle shora citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu[14] pak „[v] praxi (…) nelze po zadavateli požadovat, aby jednoduchou a nijak excesivní podmínku stanovenou pro požadované plnění odůvodňoval sofistikovanými úvahami, výpočty či dokonce znaleckými posouzeními, pokud pro její použití svědčí jednoduché, avšak logické vysvětlení. Při stanovení zadávacích podmínek tak nelze akceptovat libovůli na straně zadavatele, nelze však ani nutit zadavatele, aby každou stanovenou podmínku zadávací dokumentace vyčerpávajícím způsobem obhajoval.“.

182.     Za účelem posouzení, zda se stanovením předmětných zadávacích podmínek zadavatel nedopustil porušení zákona, se Úřad zabýval otázkou, zda navrhovatelem namítané technické podmínky nebyly stanoveny bezdůvodně, jinými slovy řečeno, zda stanovením těchto zadávacích podmínek zadavatel bezdůvodně neomezil hospodářskou soutěž.

K požadované rychlosti tisku

183.     Navrhovatel v návrhu napadá požadavek na rychlost tisku (specifikovaný v příloze návrhu smlouvy v rámci podrobné specifikace předmětu plnění), který zadavatel stanovil min. na 33 stran/minutu. Podle navrhovatele je v České republice nejrozšířenější rychlost 30 stran/minutu a požadavek na 33 str./min. je velmi neobvyklý, přičemž požadované zařízení posouvá do vyšší kategorie (produkčních) cenově výraznějších strojů. Podle navrhovatele přitom zanedbatelný časový přínos neodůvodňuje skokové navýšení ceny a umělé omezení soutěže.

184.     Úřad uvádí, že požadovanou rychlost tisku zadavatel stanovil v příloze č. 1 návrhu smlouvy (Podrobná specifikace předmětu smlouvy), kde ve vztahu k parametrům barevného tiskového zařízení formátu A3 – jak ve vztahu typu A, tak ve typu B stanovil požadavek na minimální „Rychlost tisku / kopírování - A4 - černobíle/barevně“ ve shodné podobě „33/33 str./min.“.

185.     Úřad doplňuje, že k danému požadavku se vztahuje taktéž odpověď zadavatele ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 1, v němž na dotaz č. 2, zda bude „akceptovat u obou kategorií (A i B) tiskové zařízení s rychlostí 30 výtisků za minutu černobíle / barevně“ zadavatel odpověděl, že na daném požadavku trvá s tím, že požadovanou minimální rychlost tisku 33/33 str./min. považuje za zcela standardní a běžně dostupnou na trhu (přičemž ve stejné třídě jsou na trhu běžně nabízeny i rychlosti např. 35/35 nebo 40/40 str./min.).

186.     Úřad se tedy zabýval tím, zda předmětný požadavek na rychlost tisku „33/33 str./min.“ nestanovil zadavatel diskriminačně, resp. nepřiměřeně, tj. zda se jeho stanovením dopustil bezdůvodného omezení hospodářské soutěže.

187.     V rozhodnutí o námitkách č. 2 zadavatel konstatoval, že technické požadavky v podobě mj. rychlost tisku 33 str./min. (i jednoprůchodového automatického podavače u části zařízení a požadavek na nově vyrobená zařízení) považuje za zcela standardní konfiguraci tiskových zařízení, která jsou běžně dostupná na trhu a daná konfigurace není výhradní pro konkrétního výrobce či distributora zařízení. Zadavatel považuje minimální kvalitativní standard za zcela běžný a legitimní požadavek zadavatele, který má ze své podstaty vždy za následek omezení určité části možných řešení požadované služby či dodávky. Zadavatel současně uvedl, že minimální rychlost tisku a podávání vytištěných stran je hospodárným požadavkem tam, kde zadavatel vyžaduje rychlý tisk a skenování dokumentů o stovkách stran v rámci nárazově vypjaté činnosti zadavatele.

188.     Ve vyjádření k návrhu pak zadavatel konstatoval, že požadovaná rychlost tisku byla stanovena po důsledném vzájemném porovnání požadavků zadavatele, který na jednu stranu vyžaduje rychlý tisk a skenování dokumentů, běžně v rozsahu stovkách či tisíců stran v rámci nárazově vypjaté činnosti zadavatele, a na druhou stranu chce umožnit co nejširší hospodářskou soutěž a dosáhnout co nejvýhodnější ceny. Zadavatel současně vyjádřil nesouhlas s tvrzeními navrhovatele, podle nichž rychlost 30 stran za minutu je nejrozšířenější business kategorií a že daný požadavek vytváří jakýsi „koridor“ pro konkrétní zařízení, když jsou na tuzemském trhu zcela běžně dostupná a používaná tisková zařízení nejen v rychlosti 33 stran za minutu, ale např. i o rychlosti 100 stran za minutu. Zadavatel má přitom za to, že zařízením, které splňuje předmětný technický parametr disponují dodavatelé napříč celým dotčeným trhem.

189.     V souvislosti se zadavatelem zmiňovanými důvody pro volbu technického požadavku na rychlost tisku – tj. důvodem souvisejícím s požadovanou rychlostí „33/33 str./min.“ – Úřad uvádí, že v šetřeném případě je předně nutno posoudit, zda dané důvody lze považovat za přiměřené, logické a zda korespondují s oprávněnými potřebami zadavatele.

190.     Úřad k dané věci předně konstatuje, že rychlost tisku je objektivně měřitelným technickým parametrem, který má přímý dopad na organizaci práce a plynulost vykonávaných administrativních činností. Vyšší rychlost tisku nepochybně přináší uživateli tiskového zařízení určitý benefit, který spočívá v urychlení administrativy a snížení časové zátěže uživatelů tiskových zařízení. Tento faktor nabývá na významu zejména v prostředí, kde se předpokládá zejména vysoká frekvence tisku či množství tištěného materiálu. Pokud se tedy očekává vyšší zatížení tiskového zařízení, lze považovat za legitimní požadavek na odpovídající výkon, aby bylo zajištěno, že zařízení skutečně co nejlépe splní účel, pro který je pořizováno.

191.     V šetřeném případě zadavatel na str. 8 přílohy č. 1 návrhu smlouvy (Podrobná specifikace předmětu smlouvy) uvedl, že „počet výtisků stránek A4 černobíle i barevně (včetně A3, počítáno jako 2×A4) pro celé tiskové řešení je 700 000 ks za kalendářní měsíc, průměrný počet skenovacích procesů je odhadován na 125 000 ks za kalendářní měsíc“. Pokud tedy zadavatel v šetřeném případě předpokládá, že bude v rámci své činnosti tisknout řádově stovky tisíc kopií měsíčně, je zjevné, že se nejedná o občasnou či nárazovou potřebu, ale o pravidelnou a systematickou činnost, která je součástí běžného provozu. V takovém případě je požadavek na vyšší rychlost tisku ještě naléhavější a zcela oprávněný, neboť zařízení musí být schopné dlouhodobě a spolehlivě zvládat vysokou pracovní zátěž. Požadavek na rychlejší tisk je přímým důsledkem rozsahu předpokládaného využití – čím větší množství výtisků je třeba pravidelně zpracovávat, tím významnější roli hraje rychlost zařízení. Je logické, že lze očekávat, že tiskárna s vyšším výkonem bude schopna takové objemy zvládnout efektivně a bez zbytečných prostojů.

192.     Pokud tedy zadavatel v daném případě ve vztahu k oprávněnosti požadavku na rychlost tisku argumentuje potřebou rychlého tisku běžně v rozsahu stovkách či tisíců stran, a tedy spojuje požadovanou rychlost tisku s jím vykonávanou činností, v rámci níž předpokládá i nárazovou potřebu většího rozsahu tisku a skenování, shledává toto zdůvodnění jako opodstatněné a přiměřené oprávněným potřebám zadavatele. Mezi takové oprávněné potřeby je jistě možno zahrnout připravenost tiskového zařízení k rychlému tisku (a to i nárazově) a zrychlení administrativy.

193.     Ohledně navrhovatelem namítaného omezení hospodářské soutěže, které podle navrhovatele způsobuje kumulativní efekt specifických technických požadavků (mj. právě rychlost tisku, či požadavek na jednoprůchodová pořadač) Úřad uvádí, že takovému názoru nelze přisvědčit, když samotný počet podaných nabídek (5) neindikuje, že by dané parametry byly pro dodavatele překážkou účasti v zadávacím řízení. Situace, kdy bylo podáno celkem pět nabídek, spíše svědčí o dostatečné míře konkurence na relevantním trhu a o tom, že stanovené technické požadavky nebyly nepřiměřené či diskriminační. Tento závěr ostatně potvrzuje i skutečnost, že svou nabídku podal i samotný navrhovatel, který přitom namítá údajnou omezující povahu uvedeného požadavku.

194.     S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Úřad konstatuje, že vysvětlení zadavatele týkající se opodstatněnosti předmětné technické podmínky považuje za objektivně odůvodněné, nenachází v něm logické nesrovnalosti či nepřiměřenost, má přímou souvislost s praktickým využíváním tiskáren, a současně napadený požadavek na rychlost tisku neshledává nedůvodně omezujícím soutěž mezi dodavateli (a to ani ve vztahu k navrhovateli).

K požadovanému typu podavače

195.     Navrhovatel brojí taktéž proti požadavku na typ podavače, kdy zadavatel požaduje „jednoprůchodový“ automatický podavač a odmítl jeho nahrazení (podle navrhovatele běžnějším) podavačem s mechanickým obracením listů.

196.     Úřad uvádí, že typ požadovaného podavače zadavatel určil v příloze č. 1 návrhu smlouvy (Podrobná specifikace předmětu smlouvy), kde k parametrům barevného tiskového zařízení formátu A3 – ve vztahu k typu A – stanovil požadavek na automatický podavač „Jednoprůchodový“ a k parametrům barevného tiskového zařízení formátu A3 – ve vztahu k typu B – stanovil požadavek na „Automatický oboustranný podavač dokumentů“.

197.     Úřad doplňuje, že daného požadavku se týká taktéž odpověď zadavatele ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 1, v němž na dotaz č. 1, zda bude „zadavatel akceptovat u kategorie A -Automatický oboustranný podavač dokumentů“ zadavatel odpověděl, že „Automatický podavač jednoprůchodový je požadován z toho důvodu, že těchto tiskáren bude méně (Typ - A) a budou umístěny v lokalitách s velkou koncentrací uživatelů. Nízký počet tiskáren v těchto lokalitách bude kompenzován vyšší funkcionalitou tiskáren. Jednoprůchodový podavač usnadňuje a hlavně urychluje práci s dokumenty, které obsahují vysoký počet listů. Skenování je tak rychlejší.“.

198.     Úřad se tedy na základě podaného návrhu zabýval tím, zda předmětný požadavek na typ podavače zadavatel nestanovil způsobem omezujícím hospodářskou soutěž či diskriminačně, resp. nepřiměřeně.

199.     V rozhodnutí o námitkách č. 2 zadavatel konstatoval, že technické požadavky v podobě jednoprůchodového automatického podavače u části zařízení (i rychlost tisku 33 str./min. a požadavek na nově vyrobená zařízení) považuje za zcela standardní konfiguraci tiskových zařízení, která jsou běžně dostupná na trhu a daná konfigurace není výhradní pro konkrétního výrobce či distributora zařízení. Zadavatel považuje minimální kvalitativní standard za zcela běžný a legitimní požadavek zadavatele, který má ze své podstaty vždy za následek omezení určité části možných řešení požadované služby či dodávky. Zadavatel současně uvedl, že minimální rychlost tisku a podávání vytištěných stran je hospodárným požadavkem tam, kde zadavatel vyžaduje rychlý tisk a skenování dokumentů o stovkách stran v rámci nárazově vypjaté činnosti zadavatele.

200.     Ve vyjádření k návrhu pak zadavatel k požadavku na jednoprůchodový podavač pro zařízení typu A uvedl, že „určitý počet takto vybavených zařízení vyžaduje z důvodu potřeby rychlého skenování oboustranných dokumentů na klíčových administrativních uzlech zadavatele. Oproti Navrhovatelem odkazovanému podavači s mechanickým obracením listů je jednoprůchodový podavač schopen skenování v polovičním čase. U požadovaných zařízení je přitom předpoklad skenování dokumentů čítajících stovky až tisíce stran. Zařízení s jednoprůchodovým podavačem tak zásadně zkracuje čas obsluhy a zatížení zařízení. Dalším z důvodů stanoveného požadavku jsou:

-            nižší poruchovost a vyšší spolehlivost, kdy otočné podavače se mechanicky více opotřebovávají, což vede k častějším poruchám (zadrhávání papíru, špatné otočení listu). Jednoprůchodová zařízení disponují menším počtem pohyblivých částí, a proto jsou spolehlivější pro dlouhodobý provoz.

-            kvalita a přesnost skenů – při otáčení listů může dojít k nepatrnému posunu nebo rozmazání. Jednoprůchodové skenery minimalizují riziko chybného zarovnání, takže poskytují konzistentní kvalitu skenů, což je důležité i pro OCR (rozpoznávání textu a digitalizaci dokumentu).

-            budoucí udržitelnost – zadavatel prostřednictvím tohoto parametru zajišťuje, že během celé doby trvání smlouvy budou zařízení schopna poskytovat výkon odpovídající aktuálním i budoucím potřebám Zadavatele (digitalizace, hromadné zpracování dokumentů, rychlé archivace).

Požadavek na jednoprůchodový skener ve svém důsledku představuje garanci efektivity, spolehlivosti a kvality digitalizace dokumentů po celou dobu trvání smlouvy. Zadavatel dále zdůrazňuje, že podavače jsou toliko modulární součástky tiskových zařízení dostupné takřka napříč daným trhem, neboť se jedná o běžně dostupné doplňky požadovaných zařízení, umožňující snadnou na montáž a demontáž. Tento požadavek proto v žádném případě významně neomezuje počet možných zařízení.“.

201.     V souvislosti se zadavatelem uváděnými důvody pro volbu technického požadavku na jednoprůchodový podavač u zařízení typu A je nutno v šetřeném případě posoudit, zda dané důvody lze považovat za přiměřené, logické a zda korespondují s oprávněnými potřebami zadavatele.

202.     V reakci na obsah zdůvodnění stanovení předmětného požadavku na typ podavače ve vyjádření zadavatele Úřad uvádí, že zadavatel poměrně detailně popsal výhody jednoprůchodového podavače, a to v porovnání s navrhovatelem zmiňovaným podavačem s mechanickým obracením listů. Tyto výhody pak lze stručně shrnout jako úspora času, nižší poruchovost, kvalita a přesnost skenování, budoucí udržitelnost, garance kvality digitalizace dokumentů.

203.     K zadavatelem popisované výhodě spočívající v úspoře času Úřad uvádí, že pokud je u podavače s mechanickým obracením nezbytné, aby každý list byl po naskenování jedné strany fyzicky otočen a znovu podán k načtení strany druhé (což je logicky spojeno s jistou časovou prodlevou), je jistě možno považovat z pohledu úspory času za výhodnější takový podavač, u něhož odpadá nutnost jakéhokoliv dodatečného mechanického zásahu. Lze sice souhlasit, že samotný (jednotlivý) úkon spočívající v mechanickém obracení listů je jednotlivě časově relativně nenáročný, avšak při větším počtu dokumentů se tyto úkony kumulují a ve svém souhrnu mohou vést k významnému prodloužení celkové doby potřebné k dokončení skenování. Možnost snímání obou stran dokumentu bez manuálního zásahu bezpochyby zrychluje celý proces skenování a zároveň se snižuje riziko technických komplikací, například nesprávného podání či zaseknutí listu. Úřad v této souvislosti odkazuje na zjištění týkající se předpokládaného rozsahu tisku a skenování výše, z čehož Úřad dovozuje, že právě v šetřeném případě, kdy má zadavatel v plánu zpracovávat větší množství dokumentů, se umocňuje a nabývá významu časová úspora spojená s vypuštěním nutnosti ručního překlápění papíru. Stejně tak argumentaci ohledně kvality a přesnosti skenů považuje Úřad za zcela logickou, když i nesprávná manipulace při ručním otáčení papíru při oboustranném tisku jistě může hrát svou roli v úspěšném a rychlém skenování.

204.     Již uvedené výhody považuje Úřad za zcela postačující pro naplnění oprávněnosti zadavatelem stanoveného požadavku (na jednoprůchodový podavač).

205.     Ohledně navrhovatelem namítaného omezení hospodářské soutěže Úřad odkazuje obdobně na argumentaci Úřadu výše týkající se počtu podaných nabídek na veřejnou zakázku a podání nabídky navrhovatelem.

206.     S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Úřad konstatuje, že vysvětlení zadavatele týkající se opodstatněnosti předmětné technické podmínky považuje za objektivně odůvodněné, nenachází v něm logické nesrovnalosti či nepřiměřenost, má přímou souvislost s praktickým využíváním tiskáren, a současně napadený požadavek na typ podavače neshledává nedůvodně omezujícím soutěž mezi dodavateli (a to ani ve vztahu k navrhovateli).

K zákazu repasovaných zařízení a k požadavkům zadavatele v závislosti na předmětu veřejné zakázky

207.     Navrhovatel v podaném návrhu vyjádřil přesvědčení, že ačkoli zadavatel formálně označuje předmět veřejné zakázky jako službu, zadávací podmínky jsou koncipovány jako kdyby se jednalo o nákup. S tímto tvrzením navrhovatel spojuje námitku proti požadavku zadavatele na dodání nových, nerepasovaných a nepoužitých zařízení. Taktéž navrhovatel upozornil na nepoměr parametrů kvality služby (SLA) a parametrů hardware, když podle jeho názoru zatímco technické parametry zařízení jsou v příloze smlouvy definovány velmi podrobně (desítky položek), samotné parametry kvality služby (SLA) jsou definovány jen velmi základně. Podle navrhovatele tak zadavatel klade důraz na hardware, což je typické pro dodávku, nikoli pro komplexní službu.

208.     S ohledem na charakter namítaných skutečností považuje Úřad za nutné se nejprve vyjádřit k otázce nastavení zadávacích podmínek v závislosti na předmětu veřejné zakázky. Z kapitoly 3.1 návrhu smlouvy vyplývá, že předmět plnění veřejné zakázky představuje dodávku, instalaci a implementaci tiskových zařízení, a to včetně dalších činností spočívajících například ve vytvoření harmonogramu, návrhu architektury na zapojení a zprovoznění tiskových služeb, vytvoření pilotní (testovací) instalace k ověření vlastností dodávaných tiskových zařízení, zajištění reportingu o provozovaných tiskových zařízení, zajištění sledování a řízení tisků, zajištění komplexní správy tiskového prostředí, provádění servisní služby formou servisní podpory, doplňování a výměny servisních dílů včetně automatické dodávky spotřebního materiálu atd. Přestože v rámci výčtu náplně předmětu veřejné zakázky je taktéž uvedena mj. dodávka tiskových zařízení, ve spojení s čl. 7 zadávací dokumentace, který definuje kritéria hodnocení (mezi nimiž figuruje mj. nájem tiskových zařízení), je zřejmé, že dodávaná tisková zařízení představují předmět nájmu a nejedná se o dodávku ve smyslu převodu vlastnických práv k nim na zadavatele. Skutečnost, že jde o nájem zařízení, a nikoli jejich pořízení, jednoznačně vyplývá i z návrhu smlouvy (Podrobná specifikace předmětu smlouvy), podle něhož má být cena za nájem zařízení (typu A a typu B) účtována formou paušální měsíční platby. Výše uvedené jednoznačně potvrzuje, že součástí předmětu je mj. nájem tiskových zařízení.

209.     V obecné rovině Úřad uvádí, že pokud je součástí předmětu plnění nájem zařízení, je zcela logické a odůvodněné, pokud zadavatel klade důraz na technickou specifikaci takového zařízení. Na rozdíl od situace, kdy by se jednalo pouze o poskytnutí služby realizované vybraným dodavatelem, zde totiž hraje podstatnou roli ta skutečnost, že zařízení bude po dobu nájmu přímo užíváno samotným zadavatelem. Jeho vlastnosti tedy mají bezprostřední dopad na kvalitu a funkčnost využívání předmětu nájmu zadavatelem. Pokud by zařízení nebylo dostatečně výkonné, kompatibilní či bezpečné atd., negativní důsledky by pociťoval právě zadavatel, který by nemohl zařízení využívat tak, jak zamýšlel. Je proto pochopitelné, když zadavatel stanoví určité minimální parametry, aby zajistil, že zařízení bude fungovat způsobem odpovídajícím jeho potřebám.

210.     Z uvedených důvodů považuje Úřad za logické a opodstatněné, když zadavatel stanovil požadavky na splnění určitých parametrů zařízení (a tedy i například to, že se má jednat o zařízení nová, nerepasovaná a nepoužitá), aby si zajistil, že bude využívat tisková zařízení k zamýšlenému účelu – tj. rychlý tisk a skenování relativně vysokého počtu dokumentů (a to i nárazově). Pokud se tedy ze stanovených zadávacích podmínek jeví, že zadavatel klade větší důraz na parametry hardware (a tedy tiskových zařízení), u nichž poměrně detailně stanovil minimální technické požadavky, nežli na parametry kvality služby, neshledává na tom Úřad nic nezákonného či nelogického. Přestože se v šetřeném případě nejedná o dodávku tiskových zařízení, je zřejmé, že dodávaný hardware má být předmětem užívání zadavatele, a tudíž lze stěží namítat proti stanovení určitých požadavků zadavatelem na vlastnosti zařízení, které má být užíváno v rámci plnění veřejné zakázky. Zájmem zadavatele v takovém případě je zajisté zabezpečit, aby i samotné vlastnosti najímaných zařízení do jisté míry garantovaly bezchybný, nekomplikovaný a rychlý provoz.

211.     Co se týče zadavatelem stanoveného požadavku na dodání nových, nerepasovaných a nepoužitých zařízení, Úřad uvádí, že tento požadavek jednoznačně plyne z bodu 6.5 návrhu smlouvy, v němž se výslovně uvádí, že „Poskytovatel je povinen dodat tisková zařízení objednateli nová, nerepasovaná a nepoužitá.“. V příloze č. 1 návrhu smlouvy je pak doplněno, že „Poskytovatel se zavazuje dodat tisková zařízení nová, nerepasovaná, nepoužitá, a to z důvodu bezpečnostních záruk, že s materiálem nebylo manipulováno a nebyl do něj vložen nebezpečný (škodlivý) kód.“. Podle názoru navrhovatele v důsledku stanovení takového požadavku došlo k omezení soutěže, jelikož se v daném případě jedná o službu, přičemž za funkčnost a očekávanou kvalitu služeb odpovídá poskytovatel, v jehož zájmu je nasadit spolehlivá zařízení. Požadavek na nová zařízení je podle navrhovatele navíc v rozporu se zadavatelem deklarovanými zásadami environmentálně odpovědného zadávání.

212.     Úřad uvádí, že k danému požadavku se zadavatel vyjadřoval již v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 4, v němž v reakci na zdůvodnění daného požadavku v příloze č. 1 návrhu smlouvy odpovídal na dotaz, o jaký materiál, s nimž nemá být manipulováno, se jedná. Zadavatel odpověděl, že oním materiálem myslel tiskové zařízení, a především jeho vnitřní technické součásti, které mohou být cílem manipulace nebo napadení škodlivým kódem. Současně zadavatel vysvětlil, že daný požadavek má zajistit, „že se do zařízení před jejich uvedením do provozu nedostaly žádné škodlivé softwarové nebo hardwarové úpravy, které by mohly ohrozit integritu vnitřní sítě, bezpečnost dat nebo funkčnost systému jako celku“. Na žádost o vysvětlení metodiky kontroly, že s materiálem nebylo manipulováno a není v něm nějaký škodlivý kód zadavatel mj. odpověděl, že nepožaduje přímé předložení detailní metodiky kontroly přítomnosti škodlivého kódu, nicméně klade důraz na prevenci tohoto rizika, a proto požaduje výhradně nová, nerepasovaná a nepoužitá zařízení, jejichž původ a skladování nebyly zatíženy rizikem manipulace.

213.     V rozhodnutí o námitkách č. 2 zadavatel konstatoval, že „Repasovaná či stará zařízení (…) nesplňují veškeré požadavky zadavatele na bezpečnost, kompatibilitu a vysokou technickou spolehlivost zařízení vyplývajících mj. z vnitřních pravidel rezortu ministerstva obrany a z kvalitativních požadavků jednotlivých útvarů Armády ČR“.

214.     Ve vyjádření k návrhu pak zadavatel uvedl, že poptávaná zařízení nevyhnutelně podléhají amortizaci, jejímž vlivem je zvýšena možnost poruchovosti a související možnost výpadku poptávaných služeb; současně zadavatel doplnil, že má v gesci udržování klíčové administrativní infrastruktury nutné k zajištění potřeb Armády ČR a Ministerstva obrany, což klade zvýšené nároky na minimalizaci jakýchkoliv výpadků požadované služby a s tím spojenou nutnost vpustit do objektu pracovníka vybraného dodavatele a vyčkat do opravy či výměny daného zařízení. Zajištění bezpečnosti z hlediska činnosti Armády ČR je podle zadavatele klíčovým aspektem daného požadavku. Zadavatel dále popsal, že požadovaná zařízení jsou vyráběna relativně přehlednou skupinou výrobců, kteří podléhají vyšším regulatorním povinnostem, přičemž každé nové zařízení je opatřeno výrobní pečetí prokazující, že zařízení dosud nebylo užíváno či modifikováno. U repasovaných či použitých zařízení je pak v podstatě vyloučena předběžná kontrola všech zařízení ze strany zadavatele, neboť zařízení či jeho jednotlivé komponenty (zejména paměťová média) mohly být v dispozici takřka neomezeného množství předchozích uživatelů. Dle interní znalosti zadavatele přitom i jednotlivé komponenty mohou obsahovat obtížně detekovatelný škodlivý hardware či ovlivňovat instalovaný software. Naproti tomu nová zařízení jsou ze strany výrobců dodávána zapečetěná v originálním balení či opatřena výrobními plombami a kontrolními štítky. Tato opatření pak zadavateli dávají jistotu, že se zařízením nebylo před jeho dodáním jakkoliv manipulováno. Nadto zadavatel uvedl, že nová zařízení jsou dodávána s aktuální verzí firmware, který je výrobcem nadále rozvíjen a výrobce k němu vydává pravidelné bezpečnostní aktualizace a záplaty, čímž zadavatel získává jistotu, že po dobu několika let bude možné udržovat zařízení v souladu s nejnovějšími bezpečnostními standardy. Repasovaná zařízení mohou podle zadavatele obsahovat již zastaralý firmware, u kterého výrobce ukončil nebo brzy ukončí podporu, což znamená, že i pokud by se objevila závažná bezpečnostní chyba, nebude na ni opravná aktualizace nikdy vydána. Takové zařízení pak představuje podle zadavatele trvalé bezpečnostní riziko. Zadavatel současně rozporuje tvrzení navrhovatele, že požadavek na nová zařízení je požadavkem nehospodárným, k čemuž uvádí, že nabídkové ceny v podaných nabídkách jsou nižší než v případě poskytnutí repasovaných zařízení za ceny, jež jsou zadavateli z jeho činnosti známy.

215.     Z výše uvedeného zdůvodnění vyplývá, že za klíčový důvod, pro který zadavatel přistoupil k požadavku na dodání nových tiskových zařízení, považuje zajištění bezpečnosti. V této souvislosti nelze přehlédnout, že osobou zadavatele, který bude pronajímaná tisková zařízení užívat je resort obrany. V případě tohoto resortu, který jistě pracuje s ať již více či méně podstatnými informacemi týkajícími se obrany státu, je logické, že klade důraz na bezpečnost při práci s materiály, s nimiž pracuje. Obavu úniku podstatných informací nelze považovat za nikterak banální, a to jednak s ohledem právě na resort, jehož se šetřená veřejná zakázka týká a jednak s ohledem na současnou mezinárodní bezpečnostní a geopolitickou krizi spojenou se zvýšeným napětím ve světě. Za těchto okolností tak Úřad shledává požadavek na dodávku nových zařízení za oprávněný a podložený logickými úvahami zadavatele.

216.     Stejně tak zadavatelem zmiňovaný důvod týkající se amortizace tiskových zařízení Úřad považuje za podložený smysluplným základem. Je zcela pochopitelné, že zadavatel preferuje užívání nového zařízení, když je obecně známo, že repasovaná technika s sebou nese řadu rizik a nevýhod, které mohou mít přímý dopad na spolehlivost, plynulost a efektivitu používání technického zařízení. I když může repasované zařízení na první pohled působit jako funkční a ekonomicky výhodné, ve skutečnosti může být zatíženo vyšší poruchovostí a kratší životností. Použité komponenty mohou být již opotřebované a jejich technická rezerva omezená, což zvyšuje riziko selhání či potřeby častějších oprav. To může vést k opakovaným výpadkům provozu a s tím spojeným komplikacím, které by zadavatel musel (v kooperaci s vybraným dodavatelem) řešit. Přestože jsou takové závady jistě řešitelné (opravami provedenými vybraným dodavatelem), nelze přehlížet, že každá taková situace představuje pro uživatele určité omezení. V době, kdy je zařízení mimo provoz, není možné jej využívat k zamýšlenému účelu, což může narušovat plynulost pracovních procesů a způsobovat prodlevy či výpadky v poskytovaných službách. Každá oprava navíc vyžaduje určitou organizaci, čas a administrativní kroky, což zadavateli komplikuje užívání technického zařízení. Z tohoto pohledu je zcela rozumné, že zadavatel preferuje zařízení nové a spolehlivé, u něhož je riziko poruchy a nutnosti zásahu podstatně nižší.

217.     K námitce, že předmětný požadavek zadavatele na dodávku nových zařízení je v rozporu se zadavatelem deklarovanými zásadami environmentálně odpovědného zadávání Úřad uvádí, že při hodnocení souladu s principy environmentální odpovědnosti je vždy třeba vycházet z povahy a účelu předmětu plnění veřejné zakázky. Zadavatel měl v tomto případě legitimní důvod trvat na tom, aby mu byla poskytnuta pouze nová zařízení, neboť právě jejich používání zajišťuje efektivní a bezproblémový provoz. I u nájemního vztahu je klíčové, aby najímané zařízení po celou dobu plnění fungovalo spolehlivě a bez vyšší poruchovosti. Starší zařízení, byť funkční, mohou nést vyšší riziko častějších závad, zvýšené spotřeby náhradních dílů či servisních zásahů, což ve výsledku může vést k vyšší materiálové a energetické zátěži než u nových zařízení. I z environmentálního hlediska proto považuje Úřad (ve spojení s výše uvedenými oprávněnými důvody pro stanovení takového požadavku) požadavek na nové tiskárny za racionální a obhajitelný.

218.     Na základě výše uvedeného Úřad uzavírá, že důvody, pro něž zadavatel přistoupil ke stanovení požadavku na dodávku nových zařízení, považuje za objektivně odůvodněné, nenachází v něm logické nesrovnalosti či nepřiměřenost, má přímou souvislost s praktickým využíváním tiskáren, a současně napadený požadavek neshledává nedůvodně omezujícím soutěž mezi dodavateli (a to ani ve vztahu k navrhovateli).

219.     Nadto Úřad k navrhovatelem namítanému omezení hospodářské soutěže, resp. tvrzení, podle něhož zadavatel nastavil technické požadavky na předmět plnění takovým způsobem, že jejich kumulativní účinek měl vést k faktickému zvýhodnění jednoho konkrétního výrobce nebo velmi omezeného okruhu dodavatelů, že z protokolu o otevírání nabídek vyplývá, že v zadávacím řízení bylo podáno celkem pět nabídek, mezi nimiž byla i nabídka samotného navrhovatele. Pokud by zadávací podmínky byly skutečně konstruovány tak, že by je mohl splnit pouze jediný výrobce, nelze rozumně předpokládat, že by se do soutěže přihlásilo pět nezávislých dodavatelů, včetně navrhovatele samotného. Úřad konstatuje, že je obecně známo, že na trhu existuje jak dostatek dodavatelů, kteří se zaměřují na dodávky repasovaných zařízení, tak i dodavatelů orientujících se pouze na dodávku zcela nových tiskových zařízení (případná na zařízení nová i repasovaná).

K namítané netransparentnosti

Relevantní ustanovení zákona

220.     Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

221.     Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

222.     Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 4 ze dne 10. 7. 2025 je uveden následující dotaz dodavatele a související odpověď zadavatele:

»Dotaz č. 15

„Požadavek: Sešívání

Dotaz: Požadovaná kapacita sešívání?“

Odpověď na dotaz č. 15

Požadujeme, aby zařízení umožňovalo funkci sešívání, konkrétní kapacita není pevně stanovena. Kapacita by měla odpovídat standardnímu provedení sešívače pro daný typ zařízení dostupných na trhu, a to tak, aby byly splněny ostatní požadavky uvedené v zadávací dokumentaci.«.

223.     Ve vysvětlení ZD č. 9 ze dne 16. 7. 2025 jsou uvedeny následující dotazy dodavatelů a související odpovědi zadavatele:

»Dotaz č. 1

„Je předmětem veřejné zakázky služba či dodávka? Tazatel vznáší tuto otázku, neboť je podstatná pro posouzení naplnění základních zásad zadávacího řízení, zejména zásady transparentnosti, rovného zacházení, nediskriminace a přiměřenosti, a zároveň zadavatel formuluje předmět zakázky na různých místech různě. Zadávací dokumentace obsahuje popis: "zajištění služby, a to pořízení komplexní tiskové platformy určené pro správu tisku a digitalizaci dokumentů s funkcí OCR formou outsourcingu." Tento popis sám o sobě je nesmyslnou změtí slov, neboť formulace "služba pořízení platformy" je nelogická a vnitřně rozporná, pokud tím není myšlena konzultace při pořízení platformy. Je také nesmyslná z pohledu ustanovení § 14 ZZVZ, který veřejnou zakázku, jejímž předmětem je pořízení věci, označuje jako veřejnou zakázku na dodávky, nikoliv jako službu. Ve vymezení pomocí CPV uvedl zadavatel:

48970000-8 Balík programů pro tiskárny,

30197630-1 Papír určený k tisku,

79811000-2 Digitální tisk,

79823000-9 Služby v oblasti tisku a jeho doručování,

98314000-7 Barevný tisk, 30125000-4 Fotokopírovací stroje,

79999100-4 Skenování

tedy jen jeden z vymezených předmětů CPV odpovídá službě, ostatní jsou dodávkami.

Ve Smlouvě, která tvoří přílohu 2 ZD, uvádí zadavatel rozporné údaje, když:

• v ustanovení 2.1. používá formulaci "vytvoření tiskového prostředí", odpovídající provedení díla, a tedy pořízení věci, tedy dodávky.
• v ustanovení 3.1. uvádí, že poskytovatel má poskytovat služby s tím, že "dodá, instaluje a implementuje tisková zařízení" a pod jednotlivými písmeny uvádí pojmy jako vytvořit a dodat, dodat a implementovat, dodat a zprovoznit, zajistit, přenechat do užívání.
• Dále označuje plnění za "nájem zařízení" apod.

Konečně v příloze Smlouvy "Podrobná specifikace předmětu smlouvy" je uvedena další bezobsažná a nesmyslná formulace: "Poskytovatel je povinen poskytnout objednateli outsourcingové dodání komplexní tiskové platformy s navzájem kompatibilními komponenty v rámci dodávky." když zároveň označuje předmět za outsourcing, což je služba, nicméně používá pojmy dodání v rámci dodávky. Je tedy předmětem zakázky služba či dodávka, neboť to má vliv na přiměřenost požadavků zadavatele?“

Odpověď na dotaz č. 1

Zakázka je koncipována jako veřejná zakázka na služby, protože jejím hlavním smyslem není pouze dodávka tiskáren v rámci nájmu, ale zajištění provozu komplexního tiskového prostředí formou outsourcingu – tedy jako služba, která zahrnuje dodání, instalaci, správu, podporu, pravidelnou údržbu, školení a plnění SLA, byť v sobě obsahuje i dodávky. Hlavním předmětem veřejní zakázky ve smyslu § 15 je však služba.

(…)

Dotaz č. 7

„V ustanovení 6.1. odst. 2) zadavatel uvedl: Dodavatel je povinen stanovit nabídkovou cenu maximálně do výše ceny v čase a místě obvyklé ve smyslu ust. § 12 odst. 4 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 2 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

Jakým způsobem má dodavatel toto ustanovení uchopit? Má snad zjišťovat u konkurence, jakou nabídkovou cenu hodlají nabídnout? Ustanovení § 12 odst. 4. zákona č. 219/2000 Sb. se vztahuje pouze na nabývání majetku, a to do výše rovnající se ocenění tohoto majetku podle zvláštního právního předpisu. Jak má dodavatel toto aplikovat? O ceně v místě a čase obvyklé pak hovoří stejné ustanovení, pouze jde-li o majetek nabývaný v zahraničí. Myslel zadavatel uvedený odkaz vážně a jak má být aplikován? Jak zadavatel myslel odkaz na ustanovení ust. § 2 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, když aktuálně účinné znění takové ustanovení neobsahuje?“ Odpověď na dotaz č. 7 Zadavatel jakožto subjekt vykládající veřejné finance je povinen nabývat požadované plnění za cenu, která je obdobná či nižší než cena na trhu obvyklá, a to ve smyslu účastníkem citovaného zákona. Tento korektiv je dále upřesněn ve vnitřních předpisech zadavatele a má za cíl předcházet zjevně nehospodárným akvizicím zadavatele. Dodavatel v tomto směru nemusí vynakládat žádnou činnost k ostatním potenciálním dodavatelům, je však povinen svoji nabídkovou cenu stanovit v mezích cen za požadované plnění, které jsou na trhu obvyklé mj. ve smyslu citovaného zákona. Odkaz uvedený v ZD však míří na již novelizované ustanovení zákona a zadavatel proto mění zadávací dokumentaci tak, aby ZD odpovídala účinné legislativě.

(…)

Dotaz č. 12

„V článku 8.5. Ostatní práva, podmínky a upřesnění zadavatele, odst. 6) Zadavatel si vyhrazuje právo uveřejnit oznámení o vyloučení Dodavatele a oznámení o výběru Dodavatele na profilu Zadavatele. V takovém případě se tato oznámení považují za doručená všem Dodavatelům okamžikem jejich uveřejnění na profilu Zadavatele. Je si zadavatel vědom, že toto řízení není ZPŘ a uvedený způsob doručení je v rozporu se ZZVZ? Trvá zadavatel na tomto ustanovení?“

Odpověď na dotaz č. 12

Zadavatel reflektuje dané ustanovení v kontextu § 211 odst. 9 ZZVZ, a proto mění předmětné ustanovení zadávací dokumentaci tak, že nově zní: „Zadavatel si vyhrazuje právo uveřejnit oznámení o vyloučení Dodavatele a oznámení o výběru Dodavatele na profilu Zadavatele. Za okamžik doručení tohoto oznámení účastníkům zadávacího řízení prostřednictvím elektronického nástroje se považuje přijetí datové zprávy na elektronickou adresu adresáta datové zprávy v elektronickém nástroji.“«.

Posouzení věci

224.     Navrhovatel v návrhu tvrdí, že množství a rozsah vysvětlení zadávací dokumentace jednoznačně prokazuje, že původní zadávací podmínky byly nejasné, neúplné a vnitřně rozporné, čímž zadavatel porušil zásadu transparentnosti a přenesl odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele. Pod tuto námitku navrhovatel podřazuje i námitku týkající se chaosu v definici předmětu (když tazatelé poukazovali na rozporné a nejasné formulace předmětu zakázky, které se projevily v CPV kódech i v návrhu smlouvy („vytvoření tiskového prostředí“ vs. „nájem zařízení“), zjevných právních chyb (když zadavatel odkazoval na již neplatný zákon o cenách a stanovil nezákonný způsob doručování oznámení, které „musel po upozornění dodatečně upravovat, přičemž nepřistoupil k prodloužení lhůty pro podání nabídek“) a nekonkrétních a nedostatečných odpovědí (v souvislosti s odpovědí na dotaz ohledně kapacity sešívání a nejasností týkajících se licenční politiky).

225.     Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že řádné stanovení zadávacích podmínek je jednou ze základních povinností zadavatele v rámci zadávacího řízení a má výrazný dopad na jeho další průběh. Odpovědnost za nastavení zadávacích podmínek spočívá plně na zadavateli, přičemž tento nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele, jak ostatně explicitně plyne z ustanovení § 36 odst. 3 zákona. Zadavatel má především povinnost stanovit takové zadávací podmínky, aby z nich všichni potenciální dodavatelé měli jasnou představu, jak připravit své nabídky. Podstatným kritériem pro stanovení zadávacích podmínek je tak požadavek, aby byly určité a jednoznačné.

226.     Za účelem vyjasnění nejasně a nesrozumitelně stanovených zadávacích podmínek pak ustanovení § 98 zákona stanoví, že pokud existují nejasnosti v zadávací dokumentaci, je zadavatel povinen vysvětlit tyto nejasnosti, tedy upřesnit či vyjasnit nekonkrétní a neurčité údaje, či údaje připouštějící více různých výkladů. Zadavatel tak může učinit na základě vlastního zjištění o existující nejasnosti v zadávací dokumentaci, nebo na základě žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace podané dodavatelem. Zákon tak za situace, kdy zadavatel obdrží od dodavatele žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, stanovuje zadavateli určité povinnosti.

227.     Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že vysvětlením zadávací dokumentace lze pouze vysvětlovat nejasnosti vyplývající ze zadávací dokumentace, či upřesňovat nekonkrétní a neurčité údaje, nebo údaje připouštějící více různých výkladů, které brání dodavateli v řádném zpracování nabídky, ale nemůže docházet ke změně nebo doplňování zadávacích podmínek (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 4/2015-51 ze dne 30. 9. 2015, jehož závěry, ač se vztahují k předchozí právní úpravě, jsou použitelné i za účinnosti zákona). Pokud zadavatel spolu s vysvětlením zadávací dokumentace provede i změnu zadávacích podmínek, musí v souladu s ustanovením § 98 odst. 5 zákona postupovat podle ustanovení § 99 zákona. Takový závěr lze dovodit i z komentářové literatury, na kterou např. v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0147/2018/VZ-31756/2018/321/EDy ze dne 21. 11. 2018 odkazuje také předseda Úřadu.

228.     K námitce navrhovatele, podle níž množství a rozsah vysvětlení zadávací dokumentace jednoznačně prokazuje, že původní zadávací podmínky byly nejasné, neúplné a vnitřně rozporné, čímž zadavatel porušil zásadu transparentnosti a přenesl odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele Úřad obecně předesílá, že zákon, z logiky věci, nestanovuje, od jakého počtu dodatečných informací k zadávacím podmínkám je již třeba zadávací dokumentaci považovat za nesrozumitelnou a netransparentní, a v důsledku toho za nezákonnou. Úřad nemá za to, že samotný počet zadavatelem poskytnutých dodatečných informací k zadávacím podmínkám indikuje bez dalšího nedodržení zásady transparentnosti zadavatelem. Z pohledu Úřadu může mít na počet dodatečných informací vliv mj. složitost, resp. rozsáhlost předmětu plnění konkrétní veřejné zakázky, či duplicita vznášených dotazů ze strany dodavatelů. Vyšší počet dodatečných informací k zadávacím podmínkám však automaticky neznamená, že by zadavatel ke zpracování zadávací dokumentace přistoupil nezodpovědně a že zadávací podmínky jsou netransparentní.

229.     V šetřeném případě zadavatel uveřejnil 19 sad odpovědí na žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám, které obsahovaly celkem 139[15] odpovědí na dotazy. Úřad v daném počtu bez dalšího neshledává jakékoli excesivní jednání a opakuje, že samotný počet dodatečných informací nezakládá automaticky nezákonnou netransparentnost zadávacích podmínek, která by mohla mít negativní vliv na podání nabídek na veřejnou zakázku. V reakci na související námitku navrhovatele Úřad doplňuje, že skutečnost, že zadavatel provedl vysvětlení zadávací dokumentace, neznamená, že by tímto přenášel odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele – lze totiž v obecné rovině připustit, že zadávací podmínky mohou na počátku jevit určitou netransparentnost, nicméně zákon zadavateli určuje, jakým způsobem musí takovou netransparentnost zhojit. Z formulace dané námitky navrhovatele, který hovoří o „původních zadávacích podmínkách“ však neplyne, že by podle jeho názoru byly zadávací podmínky netransparentní i po dodatečných informacích zadavatele. Danou námitku tudíž považuje Úřad za bezpředmětnou.

230.     K namítanému „chaosu“ v definici předmětu, který navrhovatel vysvětluje tím, že tazatelé (tj. patrně dodavatelé vznášející dotazy k zadávacím podmínkám – pozn. Úřadu) poukazovali na rozporné a nejasné formulace předmětu zakázky, které se projevily v CPV kódech i v návrhu smlouvy („vytvoření tiskového prostředí“ vs. „nájem zařízení“), Úřad zdůrazňuje, že nejasnost předmětu veřejné zakázky nelze dovozovat pouze z textu vytržených pojmů, nýbrž je třeba vnímat zadávací podmínky ve svém souhrnu a v kontextu všech zadávacích podmínek. Úřad má za to, že zadavatel v zadávací dokumentaci dostatečně popsal, co je předmětem veřejné zakázky. Úřadu přitom zdůrazňuje, že z návrhu navrhovatele není zřejmé, jakým způsobem se měly nejasné formulace projevit v CPV kódech, když navrhovatel tyto kódy ani nejmenuje a není tudíž zřejmé, co má být nejasné. V této souvislosti Úřad doplňuje, že v zadávací dokumentaci zadavatel uvedl tyto CPV kódy:

48970000-8 Balík programů pro tiskárny,

30197630-1 Papír určený k tisku,

79811000-2 Digitální tisk,

79823000-9 Služby v oblasti tisku a jeho doručování,

98314000-7 Barevný tisk,

30125000-4 Fotokopírovací stroje,

79999100-4 Skenování

Pokud přitom navrhovateli jde o případnou „rozpornost“ v uvedených CPV kódech, je třeba upozornit, že z logiky věci lze předmět veřejné zakázky definovat větším množstvím CPV kódů v případě, že jediný kód nemůže vystihnout celou šíři předmětu veřejné zakázky. Ačkoli z uvedených CPV kódů se Úřadu nejeví, že by se netýkaly daného předmětu veřejné zakázky (když evidentně souvisí s oblastí tisku dokumentů, jehož se týká i předmět zakázky popsaný v zadávací dokumentaci), je nutno opětovně akcentovat, že zadávací podmínky (a tedy i vymezení předmětu veřejné zakázky) je třeba dovozovat z kontextu celých zadávacích podmínek. Stejně tak má Úřad za to, že ani z návrhu smlouvy nelze vytrhávat pouze vybrané části předmětu plnění z obsahu návrhu smlouvy (jak činí navrhovatel, když hovoří toliko o pojmech „vytvoření tiskového prostředí“ vs. „nájem zařízení“); navrhovatel přitom blíže nepopsal, z jakého důvodu vnímá předmět veřejné zakázky jako nejasný, když zadávací dokumentace obsahuje poměrně detailní popis předmětu veřejné zakázky jak v textu zadávací dokumentace, tak v příloze návrhu smlouvy („Podrobná specifikace předmětu smlouvy“). Nadto neshledává důvod, pro který by bylo nutno navrhovatelem uvedené citace („vytvoření tiskového prostředí“ vs. „nájem zařízení“) ze zadávací dokumentace vnímat jako vzájemně si odporující, když předmět veřejné zakázky zahrnuje širší spektrum činností.

231.     K námitce navrhovatele ohledně „zjevných právních chyb“, které navrhovatel spatřuje v odkazu zadavatele na již neplatný zákon o cenách a stanovení nezákonného způsobu doručování oznámení, a které podle navrhovatele zadavatel „musel po upozornění dodatečně upravovat, přičemž nepřistoupil k prodloužení lhůty pro podání nabídek“, Úřad uvádí, že k oběma těmto skutečnostem se zadavatel vyjádřil ve vysvětlení ZD č. 9 (dotazy č. 7 a 12).

232.     Odkazu na zákon o cenách se přitom týká dotaz č. 7 ve vysvětlení ZD č. 9, v němž se tazatel dotázal na formulaci bodu 2) v čl. 6.1. zadávací dokumentace, v němž se uvádí, že „Dodavatel je povinen stanovit nabídkovou cenu maximálně do výše ceny v čase a místě obvyklé ve smyslu ust. § 12 odst. 4 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 2 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.“. Konkrétně se tazatel dotázal, jakým způsobem by měl toto ustanovení uchopit, zda má u konkurence zjišťovat, jakou hodlá nabídnout nabídkovou cenu a „Jak zadavatel myslel odkaz na ustanovení ust. § 2 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, když aktuálně účinné znění takové ustanovení neobsahuje?“.

233.     Zadavatel na tento dotaz odpověděl v uvedeném vysvětlení ZD č. 9 tak, že jakožto subjekt vynakládající veřejné finance je povinen nabývat požadované plnění za cenu obdobnou či nižší než cenu na trhu obvyklou, a to ve smyslu citovaného zákona o majetku České republiky. V rámci odpovědi zadavatel taktéž ujistil, že není třeba „vynakládat žádnou činnost k ostatním potenciálním dodavatelům, je však povinen svoji nabídkovou cenu stanovit v mezích cen za požadované plnění, které jsou na trhu obvyklé mj. ve smyslu citovaného zákona“. Zadavatel současně vyjasnil, že odkaz uvedený v zadávací dokumentaci „však míří na již novelizované ustanovení zákona a zadavatel proto mění zadávací dokumentaci tak, aby ZD odpovídala účinné legislativě“. V závěru vysvětlení zadávací dokumentace zadavatel uvedl nové znění bodu 2) v čl. 6.1. zadávací dokumentace, a to následovně: „Dodavatel je povinen stanovit nabídkovou cenu maximálně do výše ceny v čase a místě obvyklé ve smyslu ust. § 12 odst. 4 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.“.

234.     Z uvedeného vyplývá, že zadavatel na uvedený dotaz reagoval tak, že pouze vypustil problematický odkaz na zákon o cenách a upravovanou větu ponechal jinak ve stejném znění.

235.     Navrhovatelem zmiňovaného způsobu doručování oznámení (viz výše) se týká dotaz č. 12 ve vysvětlení ZD č. 9, v němž se tazatel dotázal, zda zadavatel trvá na ustanovení čl. 8.5., bod 6) zadávací dokumentace, podle něhož si zadavatel vyhradil právo uveřejnit oznámení o vyloučení dodavatele a oznámení o výběru dodavatele na profilu zadavatele, když v takovém případě se tato oznámení považují za doručená všem dodavatelům okamžikem jejich uveřejnění na profilu zadavatele.

236.     Zadavatel v odpovědi na tento dotaz uvedl, že reflektuje § 211 odst. 9 zákona a mění zadávací podmínky následovně: „Zadavatel si vyhrazuje právo uveřejnit oznámení o vyloučení Dodavatele a oznámení o výběru Dodavatele na profilu Zadavatele. Za okamžik doručení tohoto oznámení účastníkům zadávacího řízení prostřednictvím elektronického nástroje se považuje přijetí datové zprávy na elektronickou adresu adresáta datové zprávy v elektronickém nástroji.“.

237.     Je tedy zřejmé, že na základě uvedených dodatečných informací k zadávacím podmínkám (ve formě odpovědi na dotaz) změnil zadavatel informaci o tom, co bude považovat za okamžik doručení oznámení o vyloučení či oznámení o výběru dodavatele – podle původních zadávacích podmínek tímto okamžikem mělo být uveřejnění těchto oznámení na profilu zadavatele; naproti tomu po provedené změně mělo být za tento okamžik považováno přijetí datové zprávy obsahující předmětné oznámení na elektronickou adresu adresáta (účastníka zadávacího řízení) datové zprávy v elektronickém nástroji.

238.     Z předmětu provedené změny je zřejmé, že se týká výhradně okamžiku doručování oznámení o vyloučení dodavatelů či oznámení o výběru dodavatele, a tedy událostí, které mají nastat (ale také nemusí) až po uplynutí lhůty pro podání nabídek. Již z této skutečnosti vyplývá, že uvedená změna nemohla mít žádný reálný vliv na přípravu nabídky samotné. Stěží si lze představit, že by informace zadavatele o tom, jaký okamžik bude považovat za relevantní pro doručení oznámení o vyloučení či výběru dodavatele, mohla jakkoli dodavatele ovlivnit ať už při zvažování účasti v zadávacím řízení nebo při zpracování nabídky. Je nepochybné, že se zpracováním nabídky informace o tom, k jakému okamžiku bude považovat za doručení oznámení o vyloučení či výběru dodavatele (a tedy události, které k datu zpracování nabídky ještě ani nenastaly) naprosto nesouvisí a nemá na ni sebemenší vliv. Z uvedených důvodů je tak rovněž vyloučené, že by daná změna měla jakýkoliv vliv na okruh potenciálních dodavatelů.

239.     V uvedené souvislosti Úřad připomíná, že navrhovatel v podaném návrhu nebrojil proti tomu, že by zadavatel dané chyby (týkající se předmětu dotazů č. 7 a 12) neupravil, ale že nepřistoupil k prodloužení lhůty pro podání nabídek.

240.     Úřad v obecné rovině uvádí, že zadavatel je v případě, kdy dosud nedošlo k uplynutí lhůty pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek oprávněn zadávací podmínky měnit či doplňovat. Zákonodárce pak v § 99 odst. 2 zákona stanoví, že v určitých případech je zadavatel poté, co provede změnu zadávacích podmínek, povinen v souvislosti s uveřejněnou změnou zadávacích podmínek prodloužit lhůtu pro podání nabídek. Z věty první citovaného ustanovení vyplývá, že zadavatel je obecně povinen prodloužit lhůtou pro podání nabídek za předpokladu, že změnil nebo doplnil zadávací podmínky a povaha této změny nebo doplnění prodloužení lhůty vyžaduje. Zákon sice striktně nestanoví, které konkrétní změny mají povahu vyžadující prodloužení lhůty pro podání nabídek, a ponechává tak na uvážení zadavatele, zda povaha provedené změny či doplnění zadávacích podmínek v konkrétním případě vyžadují prodloužení lhůty pro podání nabídek, předběžných nabídek či žádostí o účast, či nikoliv, nicméně k samotnému posouzení je třeba přistupovat s ohledem na zásady zadávacího řízení, které jsou obecně platné po celou dobu průběhu zadávacího řízení. Pokud tedy změna či doplnění zadávacích podmínek objektivně vyžadují prodloužení lhůty pro podání nabídek, kdy rozhodujícím hlediskem je rozsah předpokládané (nutné) reakce dodavatelů na provedenou změnu, je nezbytné, aby tak zadavatel učinil a tuto lhůtu přiměřeně prodloužil.

241.     Úřad v této souvislosti dále uvádí, že zákon v ustanovení § 99 odst. 2 věta druhá stanoví, že jestliže zadavatelem provedená změna nebo doplnění zadávací dokumentace jsou způsobilé rozšířit okruh možných dodavatelů (oproti stavu před změnou zadávací dokumentace), je povinen prodloužit dotčenou lhůtu tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku.

242.     V případě výše uvedené změny spočívající de facto ve vypuštění odkazu na zákon o cenách je třeba předně zohlednit skutečnost, že i po vypuštění daného odkazu zůstal smysl zadávací podmínky nadále zachován, když na základě původního i nového znění zadávací dokumentace měli dodavatelé stanovit cenu v čase i místě obvyklou. Nelze mít tudíž za to, že na základě dané změny byli dodavatelé nuceni přepracovávat či měnit svou (již rozpracovanou) nabídku. Vzhledem k povaze změny (jíž nedošlo k vypuštění zadávací podmínky; ta naopak v zadávací dokumentaci zůstala, a to se zachováním jejího smyslu), kterou byl toliko vypuštěn odkaz na zákon o cenách, přitom lze jednoznačně vyloučit i možnost, že by jejím prostřednictvím mohlo dojít k rozšíření okruhu možných dodavatelů. Není tedy pochyb o tom, že samotné vypuštění odkazu na zákon o cenách v předmětné formulaci zadávacích podmínek v čl. 6.1., bodu 2) zadávací dokumentace evidentně nemá povahu změny, která by vyžadovala prodloužení lhůty pro podání nabídek, a tudíž zadavatel tím, že neprodloužil lhůtu pro podání nabídek z důvodu této změny zadávacích podmínek nepostupoval v rozporu se zákonem.

243.     Stejně tak ve vztahu k zadavatelem provedené změně zadávacích podmínek spočívající v korekci okamžiku považovaného za doručení oznámení o vyloučení či výběru dodavatele, Úřad opakuje, že tato změna nemohla mít žádný reálný vliv na přípravu nabídky samotné, ani na okruh potenciálních dodavatelů. Ani tato změna zadávacích podmínek ve formulaci v čl. 8.5., bod 6) zadávací dokumentace tak nepochybně nemá povahu změny, která by vyžadovala prodloužení lhůty pro podání nabídek, a zadavatel tedy nebyl povinen prodloužil lhůtu pro podání nabídek.

244.     K námitkám navrhovatele týkajících se nekonkrétních a nedostatečných odpovědí v souvislosti s odpovědí na dotaz ohledně kapacity sešívání a nejasností týkajících se licenční politiky Úřad uvádí následující.

245.     Navrhovatel brojí proti odpovědi zadavatele na dotaz ohledně požadované kapacity sešívání, kterou považuje za vágní a nedostatečně konkrétní pro přípravu seriózní nabídky. Úřad z dokumentace o zadávacím řízení zjistil, že daná námitka navrhovatele se týká dotazu č. 15 v dokumentu Vysvětlení zadávací dokumentace č. 4, v němž na dotaz na požadovanou kapacitu sešívání zadavatel odpověděl, že požaduje, aby „zařízení umožňovalo funkci sešívání, konkrétní kapacita není pevně stanovena. Kapacita by měla odpovídat standardnímu provedení sešívače pro daný typ zařízení dostupných na trhu, a to tak, aby byly splněny ostatní požadavky uvedené v zadávací dokumentaci“. Z uvedené formulace odpovědi zadavatele vyplývá, že zadavatel neupřesnil konkrétní požadavky na kapacitu a jednoznačně potvrdil, že požadavek na konkrétní kapacitu nestanovil. V takovém případě však nelze mít za to, že by neupřesnění kapacity představovalo netransparentnost postupu zadavatele, která by zakládala nezákonnost zadávacích podmínek, nýbrž to, že ačkoli zadavatel nadále trvá na samotném požadavku na možnost sešívání, kapacitě takového sešívání již nepřikládá význam. Takový přístup ovšem nelze považovat za nezákonný, nicméně si zadavatel musí být vědom, že kapacita sešívání nemůže být důvodem pro vyloučení dodavatele. Stejně tak z pohledu dodavatelů je to jasný signál toho, že z důvodu nedostatečné kapacity sešívání by nemohli být vyloučeni. Především je pak nutno dospět k závěru, že daná odpověď zadavatele nikterak nebrání dodavateli v podání nabídky. Z uvedených důvodů Úřad v postupu zadavatele, když blíže nekonkretizovat svůj požadavek na kapacitu sešívání, porušení zákona neshledal.

246.     Navrhovatel v podaném návrhu namítá taktéž „nejasnosti v klíčových komerčních podmínkách“, když podle jeho tvrzení původní zadávací dokumentace „vůbec neřešila zásadní otázky, jako například problematickou licenční politiku Ř-SW ("rozšíření... bez nutnosti dokupu licence"), kterou musel zadavatel po dotazu zásadně korigovat a upřesnit, že se jedná pouze o monitoring stávajících zařízení.“. K tomu Úřad uvádí, že z formulace dané námitky dovodil, že navrhovatel spatřoval v zadávacích podmínkách nejasnosti týkající se například licenční politiky, nicméně podle navrhovatele zadavatel tyto problematické otázky korigoval a upřesnil. Jak plyne již z výše uvedeného, má zadavatel obecně možnost zadávací podmínky měnit či doplňovat, a to i v případě, že původní zadávací podmínky vykazovaly jisté nejasnosti. Pokud zadavatel na základě doplňujících informací k zadávacím podmínkám tyto upřesnil či korigoval, lze takový postup považovat za žádoucí z hlediska řádné specifikace zadávacích podmínek dle zákona. Obecně lze samozřejmě namítat, že zadavatel zadávací podmínky neupravil dostatečně, nicméně v šetřeném případě navrhovatel toto v návrhu netvrdí a ani nikterak nepopisuje v uvedené souvislosti trvající nejasnost zadávacích podmínek.

K namítané nepřiměřenosti požadované technické kvalifikace a neuveřejnění předpokládané hodnoty veřejné zakázky

Relevantní ustanovení zákona

247.     Podle § 73 odst. 3 písm. b) zákona v nadlimitním režimu může zadavatel požadovat prokázání technické kvalifikace podle § 79 zákona.

248.     Podle § 73 odst. 6 zákona, pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit:

a)      která kritéria ekonomické nebo technické kvalifikace požaduje a

b)      minimální úroveň pro jejich splnění.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

249.     Ve formulářích o zahájení č. 1 až 5 je v kapitole s názvem „Rozsah veřejné zakázky“ uvedena předpokládaná hodnota veřejné zakázky bez DPH ve výši 112 439 750 Kč. Stejná hodnota je uvedena rovněž na profilu zadavatele v základních informacích o zadávacím postupu v detailu veřejné zakázky.

250.     V čl. 4.1., pod bodem 3) zadavatel mj. stanovil, že „Splnění technické kvalifikace podle ust. § 79 odst. 2 písm. b) ZZVZ prokáže Dodavatel předložením: seznamu významných dodávek poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení s tím, že dodavatel v uvedeném období realizoval 3 významné zakázky obdobného charakteru jako je předmět této VZ v minimálním souhrnném finančním objemu za všechny referenční dodávky ve výši 100.000.000,- Kč s DPH. (…).“.

251.     Ve vysvětlení ZD č. 9 ze dne 16. 7. 2025 je uvedeno mj. následující:

»Dotaz č. 2

„Zadavatel neuvedl předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Jaká je předpokládaná hodnota zakázky?

Tazatel tento dotaz vznáší s ohledem na technické kvalifikační předpoklady, které se vzhledem k současnému využívání tiskových služeb zdají jako nepřiměřené.“

Odpověď na dotaz č. 2

Zadavatel konstatuje, že předpokládanou hodnotu veřejné zakázky nezveřejňuje, neboť mu taková povinnost ze zákona o zadávání veřejných zakázek nevyplývá. Zadavatel dále uvádí, že technické kvalifikační předpoklady byly stanoveny přiměřeně předmětu a rozsahu plnění, a odpovídají požadovanému zajištění odborné a provozní způsobilosti poskytovatele pro zajištění komplexního outsourcingu tiskových služeb ve specifickém prostředí zadavatele.«.

Posouzení věci

252.     Navrhovatel v návrhu brojí proti požadavku na technickou kvalifikaci spočívajícímu v prokázání realizace tří významných zakázek v minimálním souhrnném objemu 100 mil. Kč včetně DPH, který je podle navrhovatele pro velkou část potenciálních dodavatelů diskriminující a porušující zásadu přiměřenosti. Toto tvrzení navrhovatel odůvodňuje tím, že je daný požadavek mnohonásobně vyšší než v předchozí veřejné zakázce z roku 2021 (kde bylo požadováno 15 mil. Kč včetně DPH), ačkoli nárůst počtu zařízení a lokalit neodpovídá tak drastickému zvýšení finančního objemu. V souvislosti s vysokými kvalifikačními předpoklady navrhovatel taktéž poukázal na odpověď zadavatele, jíž na žádost o sdělení předpokládané hodnoty veřejné zakázky odpověděl, že tuto hodnotu nezveřejnění, jelikož mu to zákon neukládá. Podle navrhovatele tak dodavatelé nemají možnost posoudit, zda jsou kvalifikační požadavky přiměřené skutečnému rozsahu a hodnotě zakázky, což považuje navrhovatel za netransparentní.

253.     V obecné rovině Úřad nejprve uvádí, že základním smyslem zadávacího řízení je omezit okruh dodavatelů způsobem, který povede u zadavatele k výběru vhodného dodavatele pro účely uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky. Uvedené omezení se děje prostřednictvím zadavatelem nastavených zadávacích podmínek (mj. i podmínek účasti v zadávacím řízení, včetně kritérií kvalifikace) a samotný výběr pak prostřednictvím hodnocení na základě předem stanovených kritérií hodnocení. Zadávací podmínky jsou tak nejvýznamnějším zdrojem informací, na jejichž základě zpracovávají dodavatelé své nabídky, proto zákon v § 36 odst. 3 zadavateli ukládá povinnost vymezit jejich prostřednictvím veškeré podrobnosti nezbytné pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Současně dle § 36 odst. 1 zákona je zadavatel povinen stanovit zadávací podmínky takovým způsobem, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo nezaručovaly konkurenční výhodu nebo nevytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, čemuž mají zabránit i zásady uvedené v § 6 zákona, mj. zásada přiměřenosti zakotvená v § 6 odst. 1 zákona a zásada zákazu diskriminace zakotvená v § 6 odst. 2 zákona. Odpovědnost za nastavení zadávacích podmínek leží však plně na zadavateli.

254.     Úřad dále v této souvislosti doplňuje, že mezi zadávací podmínky patří i podmínky kvalifikace, a tedy i požadavky na prokázání technické kvalifikace. Při stanovení požadavků na prokázání technické kvalifikace je potřeba vycházet z jejich účelu, kterým je zajištění nediskriminačního, transparentního a objektivního výběru dodavatele veřejné zakázky z takového okruhu subjektů, jež jsou schopny poskytnout zadavateli záruku realizovat veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě (s ohledem na potřeby zadavatele). A ačkoliv je stanovení konkrétních kritérií technické kvalifikace plně v gesci zadavatele a umožňuje zadavateli zákonem aprobovaným způsobem zúžit okruh subjektů, ze kterého dodavatele veřejné zakázky vybírá, je při jejich vymezení nucen respektovat jednotlivá zákonná ustanovení, v nichž se zároveň odráží i základní zásady postupu zadavatele uvedené v § 6 zákona, jak uvedeno i výše.

255.     Ve vztahu ke kritériím technické kvalifikace jsou uvedené zásady (konkrétně pak zásada přiměřenosti) promítnuty mj. i do ustanovení § 73 odst. 6 zákona, které uvádí, že kritéria technické kvalifikace musí být stanovena přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky. Přitom platí, že pokud by požadavky zadavatele vybočovaly z jeho oprávněných potřeb ve vztahu k dané veřejné zakázce, a tedy by byly stanoveny nepřiměřeně, mohlo by současně dojít i k porušení zásady zákazu diskriminace (vymezené v § 6 odst. 2 zákona), protože excesivní stanovení požadavků na technickou kvalifikaci by mohlo nedůvodně omezit okruh dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit.

256.     V šetřeném případě zadavatel v čl. 4.1., pod bodem 3) zadávací dokumentace stanovil k prokázání kritéria technické kvalifikace mj. požadavek na doložení tří referenčních zakázek (obdobného charakteru jako je předmět dané veřejné zakázky) v minimálním souhrnném finančním objemu 100 mil. Kč včetně DPH. Tuto požadovanou minimální částku je přitom z pohledu její přiměřenosti nutno poměřovat primárně s předpokládanou hodnotou veřejné zakázky, která byla zadavatelem stanovena v oznámení o zahájení zadávacího řízení ve výši 112 439 750 Kč bez DPH. Z uvedeného vyplývá, že požadovaný minimální finanční objem referenčních zakázek byl zadavatelem stanoven poměrově ve výši 89 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky. S ohledem na předpokládanou hodnotu veřejné zakázky tak Úřad nepovažuje požadavek na finanční hodnotu referenční veřejné zakázky za nepřiměřený.

257.     Navrhovatel staví svůj názor o nepřiměřenosti a diskriminačním nastavení uvedeného technického kvalifikačního předpokladu toliko na tom, že požadovaná hodnota 100 mil. Kč včetně DPH je mnohonásobně vyšší než v předchozí obdobné veřejné zakázce z roku 2021, v níž byla stanovena hodnota 15 mil. Kč s tím, že „nárůst počtu zařízení a lokalit (…) neodpovídá tak drastickému zvýšení finančního objemu“. K této argumentaci navrhovatele Úřad uvádí, že každé zadávací řízení je zcela samostatné a nezávislé na jiných zadávacích řízeních a nelze a priori dovozovat, že pokud zadavatel zvolil určité požadavky či postup v jednom zadávacím řízení, má povinnost postupovat v dalších zadávacích řízeních stejně. Povinnost dodržet zásadu přiměřenosti je vázána na konkrétní jedno zadávací řízení, a nelze tedy její porušení dovozovat z odlišného postupu zadavatele oproti jiným jím realizovaným zadávacím řízením či oproti zadávacím řízením realizovaným jinými zadavateli. Z uvedeného důvodu tak nelze dovozovat, že když zadavatel v obdobné veřejné zakázce v minulosti stanovil hodnotu referenčních zakázek mírněji (v částce 15 mil. Kč včetně DPH), nemohl by zadavatel ve vztahu k pozdější veřejné zakázce požadovat hodnotu vyšší. Teoreticky i v případě, že by se skutečně neměnil počet zařízení a lokalit, jak argumentuje navrhovatel, neměnilo by to ničeho na tom, že daný kvalifikační předpoklad je třeba poměřovat s předmětem veřejné zakázky a nikoli s obdobnými požadavky v jiných (předchozích) zadávacích řízeních. Úřad tudíž zdůrazňuje, že přiměřenost stanovené zadávací podmínky nelze určovat na základě srovnání s jinými zadávacími řízení, nýbrž s předmětem dané veřejné zakázky (resp. jeho rozsahem a složitostí).

258.     Ve vztahu k namítané nepřiměřenosti (a diskriminačnímu nastavení) daného kvalifikačního předpokladu považuje Úřad za nutné vyjasnit otázky týkající se výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Navrhovatel totiž v podaných námitkách i návrhu opakovaně argumentoval, že žádal zadavatele o sdělení předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Z dokumentace o zadávacím řízení přitom vyplývá, že na dotaz na výši předpokládané hodnoty zadavatel odpověděl v rámci odpovědí na žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám (tj. ve vysvětlení ZD č. 9). Na položenou otázku přitom zadavatel reagoval tak, že „předpokládanou hodnotu veřejné zakázky nezveřejňuje, neboť mu taková povinnost ze zákona o zadávání veřejných zakázek nevyplývá. (…)“. Obdobně přitom zadavatel reagoval taktéž v rozhodnutí o námitkách č. 2 a vyjádření k návrhu a výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky nesdělil ani v rozhodnutí o námitkách č. 2 a ve vyjádření k návrhu.

259.     Jak ale Úřad zjistil z Věstníku veřejných zakázek, výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky byla uveřejněna již od počátku zadávacího řízení v příslušném formuláři oznámení o zahájení zadávacího řízení, kde je v kapitole s názvem „Rozsah veřejné zakázky“ uvedena předpokládaná hodnota veřejné zakázky bez DPH ve výši 112 439 750 Kč. Tatáž informace o výši předpokládané hodnoty je přitom uvedena i ve všech následujících opravných formulářích. Stejná hodnota je uvedena rovněž na profilu zadavatele v základních informacích o zadávacím postupu v detailu veřejné zakázky.

260.     Z výše uvedeného je zřejmé, že informace o výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky byla již od počátku zadávacího řízení veřejně dostupná a navrhovatel měl možnost se s ní seznámit. Pokud tedy navrhovatel v návrhu deklaroval, že neměl možnost objektivně posoudit, zda jsou kvalifikační požadavky přiměřené skutečnému rozsahu a hodnotě zakázky, když od zadavatele nezjistil výši předpokládané hodnoty, postrádá tato argumentace opodstatnění. Na základě veřejně dostupných informací měl navrhovatel naopak možnost požadavky na stanovené referenční zakázky porovnat s výší předpokládané hodnoty veřejné zakázky a případně zhodnotit jejich zákonnost z pohledu přiměřenosti.

261.     Přestože tedy dotaz navrhovatele na výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky (i námitka týkající se jejího neposkytnutí) byl do jisté míry nadbytečný, neboť tato informace byla řádně zveřejněna již v oznámení o zahájení zadávacího řízení ve Věstníku veřejných zakázek, způsob reakce zadavatele Úřad nepovažuje za zcela vhodný. Úřad je toho názoru, že zadavatelé by se měli v rámci vzájemné komunikace s dodavateli snažit o maximální důvěru dodavatelů v korektní a otevřený průběh zadávacího řízení a projevovat maximální snahu o objasnění nejasností zadávacích podmínek. Sice lze souhlasit se zadavatelem v tom směru, že mu zákon neukládá uveřejnit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, avšak v situaci, kdy tak učiní (a tedy předpokládanou hodnotu uveřejní), neshledává Úřad logický důvod, pro který by nemohl dodavatelům v rámci dotazů k zadávacím podmínkám (v námitkách apod.) takovou informaci sdělit či je odkázat na příslušné oznámení či dokument, v němž byla požadovaná informace obsažena. Ačkoli se zadavatel v souvislosti s neposkytnutím informace o předpokládané hodnotě navrhovateli v rámci dodatečných informací k zadávacím podmínkám či v rámci rozhodnutí o námitkách nedopustil porušení zákona, apeluje Úřad na zadavatele, aby i
v situacích, kdy je požadovaná informace již zveřejněna a dotaz dodavatele se proto jeví jako nadbytečný, reagoval alespoň stručným odkazem na relevantní dokumentaci.

K namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách

262.     Navrhovatel v rámci podaného návrhu rovněž spatřuje pochybení zadavatele v tom, že „samotné rozhodnutí zadavatele o původních námitkách pak je nepřezkoumatelné, když pouze vyjadřuje přesvědčení zadavatele“.

263.     Úřad na tomto místě podotýká, že navrhovatel výše uvedené tvrzení nepodpořil žádnými argumenty, neuvedl konkrétně, které části rozhodnutí o námitkách jsou podle něj neurčité a v čem tuto neurčitost spatřuje. Současně navrhovatel nekonkretizoval, které rozhodnutí o „původních námitkách“ má v dané souvislosti na mysli, ačkoli sám podal námitky ze dne 18. 7. 2025, 19. 7. 2025 a 28. 7. 2025. Takto obecně, resp. neurčitě formulovaný argument nelze konkrétně přezkoumat; Úřad může pouze uvést, že zadavatel se s námitkami navrhovatele vypořádal jasně a srozumitelně a v souladu s § 245 odst. 1 zákona.

K doplnění návrhu ze dne 25. 9. 2025 a ke skutečnostem namítaným ve vyjádření k podkladům rozhodnutí

264.     Z ust. § 251 odst. 2 zákona vyplývá povinnost stěžovatele doručit návrh, není-li stanoveno jinak, Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 10 dnů ode dne, v němž stěžovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel námitky odmítnul. V šetřeném případě navrhovatel doručil v zadávacím řízení zadavateli prostřednictvím elektronického nástroje námitky proti zadávacím podmínkám dne 19. 7. 2025 (tj. námitky č. 2). Zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 30. 7. 2025, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, námitkám nevyhověl. Poslední den lhůty pro podání návrhu tak připadl na den 11. 8. 2025.[16] Úřad s odkazem na výše uvedené připomíná, že námitky č. 3 byly Úřadem posouzeny jako opožděně podané.

265.     Z ust. § 251 odst. 4 zákona vyplývá, že náležitosti návrhu stanovené ve větě první a druhé § 251 odst. 1 zákona, tj. obecné náležitosti podání, označení zadavatele, v čem je spatřováno porušení zákona, v důsledku čehož vznikla navrhovateli újma, návrhy na provedení důkazů a čeho se navrhovatel domáhá, nemohou být dodatečně měněny ani doplňovány. Výjimku představuje situace, kdy možnost doplnění vyplývá přímo ze zákona a Úřad stanoví navrhovateli lhůtu pro odstranění nedostatků návrhu. Jak vyplývá z ust. § 257 písm. a) zákona, Úřad může navrhovatele vyzvat k doplnění obecných náležitosti podání, dále ke sdělení, čeho se navrhovatel domáhá, či doplnění dokladu o složení kauce. Naproti tomu, jak vyplývá z ust. § 257 písm. b) zákona, Úřad naopak nemůže poskytnout navrhovateli dodatečnou lhůtu ke sdělení, v čem navrhovatel spatřuje porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma. Doplní-li navrhovatel návrh na základě vlastní iniciativy, tj. bez předchozí výzvy Úřadu o náležitosti, které nelze doplňovat, Úřad k takovému doplnění nepřihlíží.

266.     Úřad v šetřeném případě obdržel návrh dne 11. 8. 2025. Po kontrole obecných a formálních náležitostí návrhu Úřad neshledal pochybnosti o splnění náležitostí stanovených v § 251 odst. 1 zákona, neměl tedy důvod stanovit navrhovateli dodatečnou lhůtu k odstranění nedostatků návrhu. Úřad konkrétně v návrhu neshledal absenci obecných náležitosti podání, dále označení, čeho se navrhovatel domáhá a ani absenci dokladu o složení kauce. K argumentaci navrhovatele v předloženém návrhu Úřad uvádí, že Úřad dokázal dovodit, resp. návrh obsahoval, čeho se navrhovatel domáhá a v čem spatřuje porušení zákona. Důvody pro zastavení správního řízení dle § 257 písm. a) až e) Úřad tedy neshledal.

267.     Dne 25. 9. 2025 obdržel Úřad podání, jehož obsahem bylo doplnění návrhu o další důvody, v čem navrhovatel spatřuje porušení zákona ze strany zadavatele. Jak vyplývá z dikce ust. § 251 odst. 4 zákona, Úřad ke změnám a doplněním návrhu o další relevantní důvody poukazující na možné porušení zákona nepřihlíží. Pro úplnost lze konstatovat, že pokud by Úřad považoval za rozhodné datum podání návrhu až den 25. 9. 2025, kdy obdržel obsahově kompletní argumentaci navrhovatele, bylo by nutné správní řízení ve věci tohoto návrhu podle § 257 písm. e) zákona zastavit, jelikož návrh by v tomto případě nebyl doručen Úřadu v zákonné lhůtě. Úřad konstatuje, že v šetřeném případě při přezkoumávání úkonů zadavatele vycházel z návrhu, který byl Úřadu doručen dne 11. 8. 2025 a k doplnění návrhu o další důvody nezákonnosti postupu zadavatele ze dne 25. 9. 2025 nepřihlížel.

268.     Na tomto místě Úřad podotýká, že nepřehlédl ani argumentaci navrhovatele uvedenou ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 3. 10. 2025, a to konkrétně tvrzení o nezákonnosti obchodních podmínek v návrhu smlouvy a tvrzení ohledně nedostatečného vymezení dílčího hodnoticího kritéria č. 3, nicméně ani tyto skutečnosti nebyly namítány v rámci podaného návrhu ze dne 11. 8. 2025, a proto ani k těmto skutečnostem Úřad nepřihlížel.

Závěr

269.     Z uvedených důvodů Úřad návrh ve všech jeho částech (vyjma části, ve vztahu ke které bylo správní řízení zastaveno dle výroku I. tohoto rozhodnutí) podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku I. tohoto rozhodnutí nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Včas podaný rozklad proti výroku II. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1. Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6

2. OFFICE-CENTRUM s.r.o., Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Veřejně dostupné z: https://uohs.gov.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/verejne-zakazky/3626-urad-vydal-vykladove-stanovisko-k-novemu-ustanoveni-o-podavani-namitek-ve-verejnych-zakazkach.html

[2] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele, podle něhož „smlouva nepočítá se snížením ceny jež obsahuje DPH v případě snížení sazby DPH“

[3] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele, podle něhož je text odpovědi zadavatele změnou zadávací dokumentace

[4] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele týkající se neurčitosti předmětu plnění veřejné zakázky

[5] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele ohledně rozpornosti zadávací dokumentace

[6] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele týkající se neurčitosti předmětu plnění veřejné zakázky

[7] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele ohledně rozpornosti zadávací dokumentace

[8] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele týkající se neurčitosti předmětu plnění veřejné zakázky

[9] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele ohledně rozpornosti zadávací dokumentace

[10] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele, podle něhož je text odpovědi zadavatele změnou zadávací

dokumentace

[11] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele týkající se neurčitosti předmětu plnění veřejné zakázky

[12] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele ohledně rozpornosti zadávací dokumentace

[13] částečně – jen ve vztahu k části tvrzení navrhovatele týkající se neurčitosti předmětu plnění veřejné zakázky

[14] č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ-26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019

[15] počet odpovědí v jednotlivých vysvětleních zadávací dokumentace v řadě podle pořadového čísla je následující: 2, 2, 6, 41, 10, 15, 10, 3, 23, 3, 1, 1, 1, 14, 1, 1, 1, 3, 1

[16] Na tomto místě Úřad připomíná, že podle § 607 občanského zákoníku připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. (...) Jelikož však konec uvedené lhůty připadl na sobotu, došlo dle § 607 občanského zákoníku k posunu uvedené lhůty na nejblíže následující pracovní den, tedy na pondělí dne 11. 8. 2025.