číslo jednací: 02624/2026/163
spisová značka: R0170/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Služby tiskového prostředí MO |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 21. 1. 2026 |
| Související rozhodnutí | 45430/2025/500 02624/2026/163 |
| Dokumenty |  2025_R0170.pdf 476 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0170/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-02624/2026/163 |
|
Brno 21. 1. 2026 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 5. 12. 2025 navrhovatelem
- OFFICE-CENTRUM s.r.o.,IČO 27143562, se sídlem Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-45430/2025/500 ze dne 20. 11. 2025 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0566/2025/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Česká republika – Ministerstvo obrany,IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6,
ve věci přezkoumání úkonů jmenovaného zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Služby tiskového prostředí MO“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 6. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek 20. 6. 2025 pod ev. č. Z2025-033191 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 6. 2025 pod ev. č. 399891-2025, ve znění pozdějších oprav,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0566/2025/VZ, č. j. ÚOHS-45430/2025/500 ze dne 20. 11. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel zahájil dne 19. 6. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání nadlimitní veřejné zakázky. Dne 18. 7. 2025 podal navrhovatel námitky proti postupu zadavatele v šetřeném zadávacím řízení (dále jen „námitky č. 1[1]“), v nichž navrhovatel požadoval prodloužení lhůty pro podání nabídek v návaznosti na provedené materiální změny v zadávací dokumentaci. Zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 18. 7. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách č. 1[2]“) těmto námitkám vyhověl, když odeslal dne 18. 7. 2025 Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení – obecná veřejná zakázka s evidenčním číslem F2025-039997, který byl uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 21. 7. 2025 (dále jen „formulář o zahájení[3]“), v němž prodloužil lhůtu pro podání nabídek do 29. 7. 2025 do 8:00 hodin.
2. Dne 19. 7. 2025 navrhovatel zadavateli doručil v pořadí druhé námitky proti zadávacím podmínkám a postupu zadavatele v zadávacím řízení (dále jen „námitky č. 2[4]“). Navrhovatel následně námitky č. 2 dne 28. 7. 2025 doplnil, když doručil zadavateli třetí dokument obsahující doplnění námitek (dále jen „námitky č. 3[5]“). Rozhodnutím o námitkách ze dne 30. 7. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách č. 2[6]“) zadavatel odmítl námitky č. 2. Téhož dne vydal zadavatel rozhodnutí o námitkách č. 3 (dále jen „rozhodnutí o námitkách č. 3[7]“), které odmítl pro opožděnost.
3. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí o námitkách č. 2 a č. 3 za učiněná v souladu se zákonem, podal dne 11. 8. 2025 návrh[8] k Úřadu. Dnem obdržení předmětného návrhu bylo v souladu s § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“)[9] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky.
4. Navrhovatel podaným návrhem brojil proti nezákonnosti odmítnutí námitek č. 3 pro opožděnost, dále namítal nepřiměřenost technických požadavků zadavatele (konkrétně se jednalo na požadavek tisku o rychlosti 33 stran/minutu, požadavek na jednoprůchodový automatický podavač, zákaz využití repasovaných zařízení bez dalšího technického zdůvodnění, nepřiměřené technické požadavky na hardware a vágní parametry Service Level Agreement, tj. dohody o úrovni poskytovaných služeb), netransparentnost zadávací dokumentace (kterou spatřuje zejména v podobě řady žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace díky vágní specifikaci, v neuveřejnění předpokládané hodnoty veřejné zakázky, v rozporu v CPV kódech, zjevných právních chybách či v prodloužení lhůty pro podání nabídek o pouhých 6 kalendářních dnů), dále nepřiměřenost podmínek kvalifikace a deformaci hodnocení v souvislosti s vymezením požadavku na stěhování zařízení.
II. Napadené rozhodnutí
5. Dne 20. 11. 2025 vydal Úřad napadené rozhodnutí[10], jehož výrokem I správní řízení v části návrhu navrhovatele týkající se:
- namítané nezákonnosti zadávacích podmínek v návaznosti na obsah odpovědí zadavatele č. 1, 2, 5, 7, 10, 11, 12, 15, 19, 20 (ve vztahu k namítané neurčitosti předmětu plnění veřejné zakázky), 21 a 23 uvedených ve Vysvětlení a změně zadávací dokumentace č. 9 ze dne 16. 7. 2025,
- tvrzení, podle něhož zadavatel „nestanovil zadávací podmínky dostatečně přesně“,
- namítané „deformace hodnocení – stěhování zařízení“
podle § 257 písm. h) ZZVZ zastavil, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky. Ve výroku II Úřad uvedl, že návrh navrhovatele, se s výjimkou části, ve vztahu ke které bylo správní řízení zastaveno dle výroku I napadeného rozhodnutí, podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
6. V rámci odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí se Úřad věnoval nejprve problematice opožděnosti námitek č. 3, které byly součástí návrhu navrhovatele (viz bod 80-120 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Úřad se zabýval zejména tím, zda byla naplněna (s ohledem na zadavatelovu výhradu dle § 242 odst. 5 ZZVZ uvedenou v zadávací dokumentaci[11]) základní podmínka pro to, aby se mohl danou částí návrhu věcně zabývat. Úřad tedy velmi detailně přezkoumal povahu jednotlivých tvrzení uvedených v námitkách č. 3[12], což mělo za cíl vyjasnit povahu těchto námitek, tedy zejména proti jakému úkonu zadavatele směřovaly.
7. Výsledkem výše uvedeného přezkumu bylo rozdělení tvrzení v rámci námitek č. 3 na tři okruhy. Do prvního okruhu zařadil Úřad tvrzení[13], která nelze, s ohledem na jejich absenci tvrzené domnělé nezákonnosti, posoudit tak, že se jedná o námitky ve smyslu § 241 ZZVZ. Druhým okruhem již byla tvrzení[14] směřující proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle ZZVZ uveřejnit či odeslat dodavatelům. S ohledem na to, že se na tento okruh tvrzení nevztahovala výhrada zadavatele dle § 242 odst. 5 ZZVZ (dále též „výhrada“), Úřad se jimi věcně zabýval v odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí. Třetím okruhem byly dle Úřadu části námitek č. 3[15] směřující vůči zadávacím podmínkám. Zde Úřad konstatoval, že s ohledem na výhradu zadavatele v zadávací dokumentaci představuje lhůta stanovená pro podání námitek proti zadávacím podmínkám přesně vymezený časový bod (72 hodin před skončením lhůty pro podání nabídek). Jedná se tedy o lhůtu, jejíž konec je pevně stanoven, a současně jde o lhůtu, jejíž počátek není dán žádnou určující okolností. Současně nelze dle Úřadu přehlížet, že zkrácení lhůty pro podání námitek je stanoveno v hodinách, a tedy se dle Úřadu nejednalo o lhůtu, která se počítá ve smyslu § 605 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“ nebo též „OZ“), pročež na ni nebylo možné aplikovat ustanovení § 607 občanského zákoníku. Lhůta pro podání námitek proti zadávacím podmínkám tedy dle Úřadu v souladu s využitým pravidlem dle § 242 odst. 5 ZZVZ, uplynula dne 26. 7. 2025 v 8:00 hod. Třetí okruh námitek č. 3 proti zadávacím podmínkám byl tedy podán opožděně, přičemž z tohoto důvodu Úřad danou část návrhu navrhovatele zastavil, neboť návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.
8. Další část odůvodnění výroku I se týkala navrhovatelem namítané deformace hodnocení, když Úřad konstatoval, že dané tvrzení bylo uvedeno výlučně v podaném návrhu, přičemž mu nepředcházely řádně a včas podané námitky (když tyto nebyly před podáním návrhu podány zadavateli vůbec).
9. V rámci odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí se Úřad nejprve vypořádal s již výše zmíněnou částí návrhu v podobě námitek č. 3 (viz druhý okruh tvrzení z bodu 7 odůvodnění tohoto rozhodnutí), když konstatoval, že v postupu zadavatele neshledal porušení zákona. Jednalo se o namítanou nedostatečnost prodloužení lhůty pro podání nabídek, nezákonnost postupu zadavatele při stanovení lhůt při vyřízení žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace, která je obsahem vysvětlení zadávací dokumentace č. 14 a o nezákonnost postupu zadavatele při vysvětlení zadávací dokumentace č. 9.
10. Dále se Úřad v rámci odůvodnění výroku II zabýval namítanými technickými podmínkami (viz body 164-219 odůvodnění napadeného rozhodnutí), konkrétně požadovanou rychlostí tisku, typu podavače, zákazu repasovaných zařízení a dalšími požadavky zadavatele v závislosti na předmětu veřejné zakázky. Závěry Úřadu budou následně detailněji rozebrány v kapitole věnující se námitkám rozkladu. Obecně lze uzavřít, že Úřad posoudil dané zadávací podmínky stanovené zadavatelem za objektivně odůvodněné, nenašel v nich logické nesrovnalosti ani nepřiměřenost. Úřad konstatoval, že sporované zadávací podmínky měly přímou souvislost s praktickým využitím tiskových zařízení a nepředstavovaly neodůvodněné omezení hospodářské soutěže mezi dodavateli.
11. K namítané netransparentnosti zadávacího řízení se Úřad dále vyjádřil v bodech 220-246 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ani zde však, v části návrhu týkajícího se namítaného množství a rozsahu vysvětlení zadávací dokumentace, „chaosu“ v definici předmětu veřejné zakázky, zjevných právních chyb, nedostatečné odpovědi na dotaz ohledně kapacity sešívání a nejasností týkajících se licenční politiky, neshledal porušení ZZVZ.
12. Závěrem napadeného rozhodnutí se Úřad vyjádřil v bodech 247-261 k namítané údajné nepřiměřenosti požadované technické kvalifikace a k údajnému neuveřejnění předpokládané hodnoty. I toto odůvodnění Úřadu bude blíže rozebráno v kapitole týkající se námitek rozkladu, přičemž jej z toho důvodu neshledávám efektivním v této části rozhodnutí o rozkladu rozebírat. Z toho důvodu pouze konstatuji, že ani v této části návrhu neshledal Úřad rozpor se ZZVZ.
III. Námitky rozkladu
13. Dne 5. 12. 2025 obdržel Úřad rozklad[16] navrhovatele proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 20. 11. 2025. Konec 15denní odvolací lhůty dle § 83 správního řádu připadl, v souladu s počítáním času dle § 40 správního řádu, na pátek 5. 12. 2025. Navrhovatel tedy podal rozklad v zákonné lhůtě.
14. Navrhovatel v rozkladu uvádí tři okruhy námitek. První z nich směřuje proti výroku I napadeného rozhodnutí, když rozporuje údajně nesprávné posouzení otázky konce lhůty pro podání námitek. Úřad dle navrhovatele posoudil konec lhůty v rozporu s právní úpravou § 242 ZZVZ, dále v rozporu s účelem výhrady dle § 242 odst. 5 ZZVZ, v rozporu s právní úpravou počítání lhůt i v rozporu s požadavkem na nepoškozování dodavatele při využití předmětné výhrady, tak jak to vyžaduje výkladové stanovisko Úřadu (dále též „stanovisko“)[17]. Úřadem zastávaný právní názor by dle navrhovatele vedl k poškození práv dodavatelů podat námitky i k omezení práva žádat vysvětlení zadávací dokumentace. Navrhovatel tato svá tvrzení odůvodňuje mimo jiné tím, že považuje konec lhůty pro podání námitek při využití výhrady za nestanovený pevným okamžikem, když její konec je počítán zpětným odečtem 72 hodin. Dle navrhovatele se tedy jedná o lhůtu „počítanou“, jejíž pravidla jsou upravena obecně v ustanoveních § 605-608 občanského zákoníku.
15. Dále navrhovatel rozporuje Úřadem posouzenou povahu námitek č. 3, když uvádí, že se jednalo pouze o doplnění argumentace, resp. rozvinutí a konkretizaci již podaných námitek č. 2. Námitky č. 3 tak byly dle navrhovatele podány včas, přičemž tomu svědčí i fakt, že v mezičase došlo ze strany zadavatele k prodloužení lhůty pro podání nabídek, a k okamžiku doplnění tak byly námitky opět včasné, i pokud by byly posuzovány samostatně.
16. Druhý okruh rozkladových námitek již cílí na nezákonnost výroku II napadeného rozhodnutí. Navrhovatel rozporuje posouzení Úřadu týkající se změn zadávací dokumentace, když uvádí, že tyto změny byly posuzovány pouze izolovaně, přičemž bylo potřeba zhodnotit i jejich „kumulativní efekt“. Navrhovatel zároveň namítá, že v důsledku změn zadávací dokumentace byl nucen neustále revidovat svou nabídku, v důsledku čehož mělo dojít k řádnému prodloužení lhůty pro podání nabídek. S tím dle navrhovatele souvisí také odmítnutí odpovědi na dotazy navrhovatele ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 14, neboť pokud by lhůta pro podání nabídek byla řádně prodloužena, s ohledem na změny zadávací dokumentace, nebyla by žádost o vysvětlení odmítnuta jako opožděná.
17. V rámci třetího okruhu rozkladových námitek navrhovatel rozporuje požadavek zadavatele na zákaz použití repasovaných zařízení. Navrhovatel k tomu uvádí, že Úřad své odůvodnění postavil na bezpečnostních rizicích, přitom existují certifikované postupy pro mazání dat a zabezpečení repasované techniky, díky kterým mohou být repasovaná zařízení na totožné úrovni jako zařízení nová. Úřad si však dle navrhovatele technické otázky týkající se repasovaných zařízení neověřil a spokojil se pouze s tvrzením zadavatele, čímž zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.
18. Dále navrhovatel spatřuje porušení ZZVZ v neposkytnutí informace na dotaz o předpokládané hodnotě, i když tato byla uveřejněna v zadávacích podmínkách. Navrhovatel v souvislosti s předpokládanou hodnotou dále namítá nepřiměřenost kvalifikačních požadavků vzhledem k rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky. K této námitce uvádí, že zadavatel úmyslně nadhodnotil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, což je zjevné nejen v porovnání s hodnotou předchozí zakázky, ale i v porovnání se závěry průzkumu trhu. Dle navrhovatele pak kvalifikační požadavky znamenaly překážku pro účast mnoha dodavatelů.
19. Další námitka rozkladu cílí na nezákonnost požadavku zadavatele na rychlost tisku 33 stran/min. Dle navrhovatele je tento požadavek zcela neodůvodněný, neboť časová úspora oproti tiskovému zařízení s rychlostí tisku 30 stran/minutu je zcela zanedbatelná, přičemž nelze ani teoreticky hovořit o urychlení administrativy.
20. Závěrem rozkladu navrhovatel brojí také proti požadavku zadavatele na typ podavače tiskového zařízení, kdy je dle navrhovatele argumentace Úřadu v bodě 203 napadeného rozhodnutí ohledně nutnosti manuálního zásahu zcela lichá, neboť obracení listů se děje uvnitř tiskového zařízení mechanicky, a tedy zcela automaticky, bez jakéhokoliv manuálního zásahu. Z uživatelského hlediska je dle navrhovatele podavač s mechanickým obrácením naprosto totožný jako jednoprůchodový podavač, přičemž nelze hovořit ani o jakékoliv časové úspoře.
Závěr rozkladu
21. Navrhovatel s ohledem na uvedené skutečnosti navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
22. Dne 12. 12. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele. Zadavatel se v něm ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a trvá na své argumentaci, kterou uvedl v předchozích vyjádřeních.
23. Zadavatel setrvává na svém přesvědčení, že svým postupem v zadávacím řízení neporušil ZZVZ. Argumentaci navrhovatele v rozkladu shledává obdobnou s argumentací obsaženou již v návrhu na zahájení správního řízení.
24. Závěrem svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad zamítl.
IV. Řízení o rozkladu
25. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
26. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K námitkám rozkladu
K námitkám proti výroku I napadeného rozhodnutí
27. Navrhovatel brojí v rozkladu proti výroku I napadeného rozhodnutí, když rozporuje údajně nesprávné posouzení otázky konce lhůty pro podání námitek s ohledem na výhradu dle § 242 odst. 5 ZZVZ. Navrhovatel má za to, že při mechanickém odečtu lhůty 72 hodin připadl v rámci nyní šetřené veřejné zakázky poslední den lhůty na sobotu, přičemž v tomto případě je nutné daný konec lhůty posunout na nejblíže následující pracovní den ve smyslu § 607 OZ. Námitky č. 3 nebyly dle navrhovatele podány opožděně a zadavatel i Úřad se s nimi měl náležitě vypořádat.
28. Úřad se k této problematice vyjádřil v bodech 118 a 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když konstatoval, že účelem výhrady je zajistit, aby zadavatel měl po určitou pevně vymezenou dobu před uplynutím lhůty pro podání nabídek jistotu neměnnosti zadávacích podmínek a aby měl současně dostatečný časový prostor pro vypořádání případných námitek, které mohou být v této době uplatněny. Dle Úřadu z jazykového i systematického výkladu výhrady vyplývá, že zákonodárce měl na mysli konkrétní, přesně určitelné datum a hodinu, které vzniknou jednoduchým odečtením 72 hodin od konce lhůty pro podání nabídek. Tím je konec lhůty pro podání námitek stanoven dle Úřadu jako přesně určitelný okamžik, nikoli jako lhůta, která by mohla být dále prodlužována či posouvána v závislosti na obecných pravidlech pro počítání času dle ustanovení § 605 a násl. občanského zákoníku. Lhůta pro podání námitek tedy dle Úřadu v souladu s využitým pravidlem dle § 242 odst. 5 ZZVZ, uplynula dne 26. 7. 2025 v 8:00 hod. Námitky proti zadávacím podmínkám (§ 242 odst. 4 ZZVZ) či proti podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci dodavatele (§ 242 odst. 3 ZZVZ) ze dne 28. 7. 2025 (jednalo se o část námitek č. 3), byly tedy dle Úřadu podány opožděně.
29. Ve vztahu k dané problematice považuji za nutné nejprve uvést, že zadavatel si v čl. 8.5. bodu 12) zadávací dokumentace vyhradil, že v souladu s ustanovením § 242 odst. 5 ZZVZ jsou dodavatelé povinni podat námitky proti (i) podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast, (ii) zadávacím podmínkám nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání nabídek.
30. Je také nutné připomenout, že zadavatel stanovil konec lhůty pro podání nabídek na úterý 29. 7. 2025 v 8:00 hod, přičemž dle Úřadu po mechanickém odečtu lhůty 72 hodin vycházel konec lhůty pro podání námitek skutečně na sobotu 26. 7. 2025 v 8:00 hod.
31. Dále považuji za vhodné uvést, že zadávací řízení představuje druh soukromoprávní kontraktace, pro niž zákonodárce zavedl zvláštní veřejnoprávní povinnosti zadavatelů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 5 As 74/2015). Z toho plyne, že lhůty stanovené ZZVZ, které zároveň nejsou lhůtami určenými k povedení úkonu ve správním řízení před Úřadem, se řídí co do pravidel počítání času občanským zákoníkem[18]. Ustanovení § 605 a násl. občanského zákoníku se proto bez dalšího uplatní na počítání těchto lhůt, neboť zákon v tomto směru neobsahuje zvláštní úpravu, a je proto namístě použít ustanovení občanského zákoníku jakožto lex generalis.
32. Pro posouzení, zda námitky č. 3 navrhovatele, které mimo jiné částečně směřovaly proti zadávacím podmínkám (jak dovodil Úřad v bodech 80-120 odůvodnění napadeného rozhodnutí), byly v této části podány opožděně či nikoliv, je důležité tedy zhodnotit povahu lhůty, která je určena v ustanovení § 242 odst. 5 ZZVZ v podobě hodin a zároveň zohlednit výklad právních norem obsažených v občanském zákoníku vztahujících se k počítání času (viz § 605 a násl. OZ).
33. Obecně lze uvést, že při aplikaci právní normy nepostačí pouhá její citace (jazykový výklad), ale je potřeba právní normu vykládat s ohledem na její smysl, účel a systematické zařazení v právním řádu[19]. V rámci tohoto výkladového postupu je třeba vykládat ustanovení § 607 OZ i v kontextu předchozích ustanoveních OZ, zejména tedy ustanovení § 605 a § 606 OZ. Z těchto ustanovení je patrné, že se hovoří o lhůtě stanovené ve dnech, týdnech či měsících, nikoliv však o lhůtě stanovené v hodinách (srov. § 608 OZ).
34. Co se týká povahy lhůty určené § 242 odst. 5 ZZVZ, jedná se o zpětně plynoucí lhůtu stanovenou v hodinách, jejímž smyslem je dát zadavateli prostor, tedy dostatečný časový úsek, pro případné přijetí odpovídajících kroků. Účelem dané lhůty je tedy vytvořit zadavateli, jakožto subjektu chráněnému zpětně plynoucí lhůtou, čas pro reakci na námitky jednotlivých dodavatelů.[20]
35. Tím, že v nyní projednávaném případě došlo ke stanovení zpětně plynoucí lhůty v hodinách (konkrétně 72 hodin), uplatní se v tomto ohledu pravidlo počítání lhůt podle § 608 OZ, v němž je uvedeno, že „[l]hůta nebo doba určená v kratších časových jednotkách, než jsou dny, se počítá od okamžiku, kdy začne, do okamžiku, kdy skončí.“ Komentářová literatura[21] k § 608 OZ dále uvádí, že „[j]e-li lhůta určena v kratších časových jednotkách, počítá se a momento ad momentum, tj. od okamžiku k okamžiku. ‚Okamžik‘ je tady míněn doslovně, tedy časový úsek, který lze vyjádřit jediným údajem o aktuálním čase, např. 15.35, popř. půl čtvrté a pět minut odpoledne. Nemá tedy význam den, jak je to obvyklé v ostatních případech“ (pozn. zvýraznění doplněno předsedou Úřadu). Pouze pro doplnění a jistý kontext je možné poukázat, že uvedený výklad není extenzivním výkladem, kdy i například v ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu, je uvedeno, že „odsunutí“ konce lhůty v případech víkendů či svátků na nejbližší příští pracovní den se neuplatní u lhůt, které jsou určeny podle hodin.
36. Stejným směrem se ubírá i komentářová literatura k § 242 odst. 5 ZZVZ[22], která poukazuje na to, že se subsidiárně pro danou lhůtu použije pravidlo v § 608 OZ a „je tak třeba vykládat, že lhůta pro podání námitek se zkracuje přesně o 72 hodin, konkrétně tedy pokud lhůta pro podání nabídek končí v 10 hodin dopoledne, pak lhůta pro podání námitek končí rovněž v 10 hodin o 3 dny dříve“. Zároveň se tato komentářová literatura vyjadřuje také k možné subsidiární aplikaci § 607 OZ, když uvádí, že „dle předmětného ustanovení může bez dalšího lhůta pro podání námitek končit kdykoli v průběhu víkendu nebo ve svátek (tedy 72 hodin před koncem lhůty pro podání nabídek), přičemž na takto stanovenou lhůtu se nepoužije ani obecná právní úprava počítání lhůt ve smyslu § 607 obč. zák. Ve smyslu rozhodnutí ÚOHS sp. zn. ÚOHS-S0182/2020/VZ, č. j. ÚOHS-17233/2020/531/JHl ze dne 9. 6. 2020 je totiž třeba vykládat, že pravidlo dle § 607 obč. zák. se ‚neuplatní v případě lhůty stanovené pevným datem‘. Že je lhůta stanovena pevným datem, pak bude dle našeho názoru platit jak v případě, kdy zadavatel výslovně uvedl den a hodinu, kdy končí zkrácená lhůta pro podání námitek, tak i ve spornějším případě, kdy zadavatel uvede pouze datum a čas konce lhůty pro podání nabídek a současně avizuje zkrácení lhůty pro námitky. Tedy i v tomto případě bude lhůta určena pevným datem (datum pro podání nabídek ‚mínus‘ 72 hodin), byť datum a čas konce této lhůty nebude uveden explicitně. Aplikaci § 607 obč. zák. tak autoři komentáře vzhledem k výše uvedenému spíše vylučují“ (pozn. zvýraznění doplněno předsedou Úřadu).
37. Lze tedy shrnout, že nejen dle výše uvedené komentářové literatury k § 242 odst. 5 ZZVZ je konec lhůty pro podání námitek určen pevným datem a časem (pro zachování lhůty 72 hodin je potřeba námitky podat nejpozději k chronologickému konci hodiny předcházející poslední hodině zpětně plynoucí lhůty, tedy 26. 7. 2025 v 7:59:59 hod.), byť zadavatel tento čas nemusel uvést explicitně v zadávací dokumentaci, jelikož i komentářová literatura k § 608 OZ se vyhrazuje proti významu dnu, na který připadne konec lhůty určené v hodinách. Dále také dle systematického zařazení § 607 OZ a až následně navazujícího § 608 OZ mám za to, že se dané ustanovení § 607 OZ nepoužije na lhůty určené podle hodin, což lze ostatně dovodit i z odlišné úpravy počítání lhůt ve správním řádu.
38. Zároveň se v obdobném duchu vyjadřuje k nyní přezkoumávané problematice i odborná literatura[23], když uvádí, že „u lhůt určených podle hodin a kratších časových jednotek nevyvstává problém odsunutí konce lhůty, jenž by jinak připadal na sobotu, neděli či svátek, na nejbližší pracovní den, neboť pravidlo, které takový posun konce lhůty plynoucí vpřed předvídá, je použitelné toliko na lhůty počítané podle dní, týdnů, měsíců nebo let. Na lhůty vyměřené v hodinách je zásadně aplikovat nelze, poněvadž stanovení lhůty v kratších časových jednotkách prozrazuje, že má konec lhůty podle vůle stran či hodnotového rozhodnutí zákonodárce nastat v konkrétně určený okamžik, a to i kdyby tento okamžik připadal na den pracovního či svátečního klidu, není-li v daném případě stanoveno jinak. Neužije-li se tedy § 607 o. z. ani na hodinové lhůty běžící vpřed, nedopadá tím spíše na lhůty vyměřené podle hodin, jež se počítají zpětně“.
39. Dále se k dané problematice částečně vyjádřil Úřad ve svém stanovisku k aplikaci § 242 odst. 5 ZZVZ, o které se opírá i navrhovatel v rozkladu. To uvádí, že „pokud zadavatel této možnosti využije, fakticky dodavatelům zkracuje (podle dosavadních pravidel počítanou) lhůtu pro podání námitek. Aby nedocházelo ke krácení práv dodavatelů, stanoví se, že předmětné tři dny (resp. 72 hodin) musí jít na vrub zadavatele, tzn. reálně o ně musí např. lhůtu pro podání nabídek prodloužit. Lapidárně řečeno, když se bude napříště (v situaci, kdy zadavatel využije výhradu podle § 242 odst. 5 ZZVZ) uvažovat o tom, jestli např. je lhůta pro podání nabídek přiměřená, jestli zadavatel uveřejnil vysvětlení zadávací dokumentace na profilu včas (ale také třeba jestli dodavatel včas požádal o vysvětlení podle § 98 odst. 3 ZZVZ), bude to poměřováno ne s koncem lhůty pro podání nabídek, ale s koncem lhůty pro podání námitek (protože to je lhůta, která nesmí být dodavatelům krácena).“
40. Jak bylo uvedeno výše, část citovaného textu stanoviska převzal ve svém rozkladu rovněž navrhovatel. Konkrétně odkázal na pasáž, v níž Úřad uvedl, že aby nedocházelo ke krácení práv dodavatelů, musí jít lhůta 72 hodin na vrub zadavatele. Navrhovatel však v rozkladu již neuvedl na tuto pasáž navazující část předmětného stanoviska. V ní Úřad vysvětluje, že k zamezení krácení práv dodavatelů je v případě uplatnění výhrady nezbytné, aby zadavatel současně počítal s nutným stanovením delší lhůty pro podání nabídek v případě zanesení výhrady do zadávacích podmínek. Nelze se tedy ztotožnit s názorem, že by stanovisko Úřadu umožňovalo „zhojit“ krácení práv dodavatelů posunem posledního dne lhůty z nepracovního dne na nejbližší následující pracovní den, a tím fakticky tuto lhůtu v neprospěch zadavatele zkrátit. Zároveň se nelze ztotožnit s názorem, že výhradou nelze zhoršit postavení dodavatele, neboť s tímto jeho omezením stanovisko výslovně počítá, avšak se jej snaží alespoň částečně eliminovat právě tvrzením o nutnosti stanovení přiměřených lhůt pro podání nabídek ze strany zadavatelů v zadávacích řízeních, ve kterých byla použita předmětná výhrada.
41. Zde je namístě připomenout, co již Úřad správně konstatoval v bodě 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a tedy základní účel ustanovení § 242 odst. 5 ZZVZ. Nad rámec výše uvedeného k nemožnosti aplikace § 607 OZ dodávám, že pokud by došlo ke zkrácení časového prostoru zadavatele pro vypořádání případných námitek díky posunu konce lhůty na následující nejbližší pracovní den, mohlo by to v případě, kdy by na navazující pracovní den připadl státní svátek znamenat úplné popření daného institutu výhrady. Např. pokud by konec lhůty 72 hodin připadl na sobotu a navazující pondělí (případně i úterý) by bylo státním svátkem, skončila by lhůta 72 hodin (a v důsledku i lhůta pro podání námitek) až po lhůtě pro podání nabídek. Taková varianta by zcela jistě nebyla v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení a ostatně i obecným pravidlem v § 242 odst. 3 a 4 věta první ZZVZ.
42. S ohledem na nyní uvedené mám za to, že povahu lhůty podle § 242 odst. 5 ZZVZ (72 hodin) je nutné vykládat tak, že se jedná o zpětně počítanou lhůtu určenou v hodinách ve smyslu § 608 OZ, přičemž aplikace ustanovení § 607 OZ tak v tomto případě není možná. Připadne-li tedy poslední den této lhůty na sobotu, neděli či svátek, neposouvá se její konec na nejbližší následující pracovní den. Navrhovatel tak řešenou část námitek č. 3 podal opožděně, a Úřad správně správní řízení v této části návrhu (obsahující námitky č. 3) zastavil, neboť návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky. Námitku navrhovatele týkající se nezákonnosti výroku I v důsledku nesprávného výkladu ustanovení § 242 odst. 5 ZZVZ, proto neshledávám důvodnou.
43. Dále navrhovatel rozporuje Úřadem posouzenou povahu námitek č. 3, když uvádí, že se jednalo pouze o doplnění argumentace, resp. rozvinutí a konkretizaci již podaných námitek č. 2. Úřad tedy dle navrhovatele pochybil, když námitky č. 3, resp. doplnění námitek odmítl jako celek pro opožděnost, což bylo dle jeho názoru, projevem nepřípustného formalismu.
44. K této námitce považuji za vhodné nejprve odkázat na ustanovení § 241 a násl. ZZVZ, v rámci kterých jsou stanovena jasná a striktní pravidla pro uplatňování námitek, náležitosti námitek, lhůty pro podání námitek a podmínky jejich vyřízení. Z těchto ustanovení je zřejmé, že námitky lze podávat pouze v jasně vymezených lhůtách, přičemž zadavatel má následně taktéž vymezeno, dokdy je nutné o námitkách rozhodnout. Je tedy především na dodavatelích, aby včas a úplně vymezili obsah svých námitek. ZZVZ ani odborná literatura neuvádí možnost, aby bylo možné námitky doplňovat, konkretizovat či rozšiřovat okruh namítaných skutečností po uplynutí lhůty k podání těchto námitek. Takový výklad by mohl vést k absurdním situacím, kdy by zadavatelé museli rozhodnout o námitkách v určité lhůtě, přičemž například den před uplynutím lhůty k rozhodnutí o námitkách by zadavatelům mohlo být doručeno jejich doplnění, na které by byli povinni reagovat v původní lhůtě. V nyní projednávaném případě by daný výklad povahy námitek č. 3, jakožto pouhého doplnění námitek č. 2, vedl k obdobně absurdní situaci, neboť námitky č. 3 byly podány až 9 dnů po podání námitek č. 2, když v tuto chvíli již uplynula zadavateli větší část lhůty pro jejich vyřízení, a zároveň byly podány po skončení lhůty pro podání námitek v souladu s výhradou (viz odůvodnění námitky výše).
45. Zároveň je nepochybné, že na podání je třeba pohlížet z pohledu jeho obsahu, nikoliv pouze na základě toho, jak jej navrhovatel označí (zde jako doplnění námitek). Nicméně je z odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí zřejmé, že Úřad se obsahem námitek č. 3 poměrně detailně zabýval, když jejich část posoudil (správně) jako podané včas, neboť směřovaly proti úkonům oznamovaným v dokumentech, přičemž o nich následně rozhodl ve výroku II napadeného rozhodnutí. Nelze tedy souhlasit s navrhovatelem v tom, že by námitky č. 3 Úřad odmítl pro opožděnost jako celek.
46. Pokud tedy navrhovatel namítá, že námitky č. 3 byly pouhým doplněním námitek č. 2, když byly podány 9 dnů po námitkách č. 2, nelze k takovému tvrzení s ohledem na výše uvedenou argumentaci přihlédnout. Uvažovat o možnosti doplnění by bylo maximálně možné ve formě formálních úprav původních námitek, jako jsou například zjevné chyby v psaní a počtech či obdobné formality, které nemění obsah podaných námitek. To však v řešené situaci nenastalo, neboť námitky č. 3 „doplňovaly“ předešlé námitky také po obsahové stránce.
47. Co se týká úvahy navrhovatele, že v mezičase (po podání námitek č. 3) došlo ze strany zadavatele k prodloužení lhůty pro podání nabídek, v důsledku čehož byly námitky č. 3 včasné, uvádím, že rozhodným okamžikem pro posouzení včasnosti podaných námitek je chvíle jejich podání, tedy doručení zadavateli. Námitky č. 3 byly podány dne 28. 7. 2025, přičemž v tento konkrétní den již uplynula lhůta pro jejich podání v souladu s výhradou (jak bylo ostatně uvedeno výše, ta skončila již dne 26. 7. 2025 v 8:00 hod.). Skutečnost, že dne 29. 7. 2025 došlo ze strany zadavatele k prodloužení lhůty pro podání nabídek, již na této skutečnosti o opožděnosti námitek č. 3 nemůže nic změnit.
48. Na základě výše uvedeného neshledávám námitku navrhovatele rozporující povahu námitek č. 3 za důvodnou.
K námitkám týkajícím se změn zadávací dokumentace
49. Navrhovatel rozporuje také posouzení Úřadu týkající se vysvětlení a změn zadávací dokumentace, když uvádí, že tyto změny byly posuzovány pouze izolovaně, přičemž bylo potřeba zhodnotit i jejich „kumulativní efekt“.
50. Úřad se danou problematikou zabýval v bodech 224-246 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když konstatoval, že samotný počet zadavatelem poskytnutých dodatečných informací k zadávacím podmínkám neindikuje bez dalšího nedodržení zásady transparentnosti zadávacích podmínek. Z pohledu Úřadu mohla mít na počet dodatečných informací vliv mj. složitost, resp. rozsáhlost předmětu plnění konkrétní veřejné zakázky, či duplicita vznášených dotazů ze strany dodavatelů.
51. K dané námitce lze konstatovat, že zadavatel v předmětném zadávacím řízení poskytl větší množství vysvětlení zadávací dokumentace, a to jak z hlediska jejich počtu, tak i rozsahu. Zde je však nutné souhlasit s posouzením Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že takové jednání samo o sobě nemůže svědčit o tom, že zadavatel nevěnoval zadávacímu řízení dostatečnou péči, nebo že je netransparentní či chybné.
52. Pro případný závěr o nezákonnosti či netransparentnosti zadávacího řízení je nezbytné posoudit, zda jednotlivá navrhovatelem rozporovaná vysvětlení či změny zadávací dokumentace, mohly mít reálný vliv na omezení hospodářské soutěže. Daným posouzením konkrétního potenciálního vlivu na omezení hospodářské soutěže se zabýval již Úřad v napadeném rozhodnutí, přičemž se s ním u konkrétních navrhovatelem namítaných změn[24] plně ztotožňuji. V řešené věci tedy závěr o nezákonnosti či netransparentnosti zadávacího řízení nelze učinit, neboť veškeré změny byly řádně provedeny a nenarušovaly podstatné části zadávacího řízení.
53. Navrhovatel dále namítá, že v důsledku změn zadávací dokumentace byl nucen neustále revidovat svou nabídku, v důsledku čehož mělo dojít k řádnému prodloužení lhůty pro podání nabídek.
54. K této námitce považuji za nutné uvést, že navrhovatelem v rozkladu namítané změny zadávací dokumentace nemohly mít žádný reálný vliv na zpracování nabídek uchazečů. Jednalo se o úpravu okamžiku považovaného za doručení oznámení o vyloučení či výběru dodavatele a o vypuštění odkazu na již neúčinný zákon o cenách ze zadávací dokumentace, k němuž došlo v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 9. V této souvislosti nelze ani rozumně dovodit, jakým způsobem by tyto změny mohly ovlivnit obsah nabídek, případně jaké skutečnosti by měl navrhovatel do své nabídky v důsledku těchto úprav doplňovat. Obdobný závěr přitom dovodil správně a dostatečně podrobně již Úřad v bodech 231-243 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nelze tedy souhlasit s námitkou navrhovatele, že by byl nucen v důsledku změn namítaných v rozkladu „neustále revidovat svou nabídku“. Pokud měl navrhovatel na mysli jiné konkrétní změny zadávací dokumentace, tyto v rámci rozkladu nijak blíže nespecifikoval.
55. Pokud navrhovatel zmiňuje, že na základě provedených změn zadávacích podmínek měl zadavatel poskytnout delší lhůtu pro podání nabídek, tak ani zde nelze s navrhovatelem souhlasit.
56. Detailním přezkumem povahy konkrétních změn zadávacích podmínek se zabýval Úřad v napadeném rozhodnutí, když dospěl k závěru, že zadavatel nebyl ani v jednom z rozporovaných případů povinen (s ohledem na povahu daných změn), prodloužit dodavatelům lhůtu pro podání nabídek. S daným tvrzením Úřadu se plně ztotožňuji, když v případě vypuštění odkazu na neúčinný zákon o cenách zůstal smysl zadávací podmínky i nadále zachován, a pro jednotlivé dodavatele to, stejně jako úprava okamžiku doručení konkrétních úkonů, nemělo co do tvorby nabídky žádný zásadní dopad. Nutno však podotknout, že zadavatel v reakci na žádost o vysvětlení v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 13 tak i přesto učinil, když prodloužil danou lhůtu pro podání nabídek o 6 dnů. Dané prodloužení lhůty proto považuji vzhledem k výše uvedeným okolnostem za dostačující.
57. Pokud měl navrhovatel na mysli jinou konkrétní změnu zadávací dokumentace, u níž mělo dojít k nedostatečnému prodloužení lhůty pro podání nabídek, měl ji v námitkách a návrhu blíže specifikovat. S ohledem na povahu změn obsažených ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 9, jimiž se Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně a dostatečně zabýval, nelze shledat pochybení v postupu zadavatele. Ten v návaznosti na tyto změny přiměřeně prodloužil lhůtu pro podání nabídek o 6 dnů, a to v souladu s § 99 odst. 2 ZZVZ.V důsledku této skutečnosti nelze souhlasit ani s tvrzením navrhovatele, že by žádost o vysvětlení zadávací dokumentace č. 14 nebyla podána opožděně.
58. S ohledem na výše uvedené neshledávám námitku navrhovatele důvodnou.
Ke konkrétním sporovaným zadávacím podmínkám
59. Navrhovatel spatřuje porušení ZZVZ také v jednání zadavatele, spočívajícím v neposkytnutí informace na dotaz o předpokládané hodnotě, i když tato byla uveřejněna v zadávacích podmínkách.
60. Úřad se k této námitce navrhovatele vyjádřil v bodě 261 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že i přesto, že dotaz navrhovatele na výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky (i námitka týkající se jejího neposkytnutí) byl do jisté míry nadbytečný, neboť tato informace byla řádně zveřejněna již v oznámení o zahájení zadávacího řízení ve Věstníku veřejných zakázek, způsob reakce zadavatele nebyl zcela vhodný. Úřad uvedl, že zadavatelé by se měli v rámci vzájemné komunikace s dodavateli snažit o maximální důvěru dodavatelů v korektní a otevřený průběh zadávacího řízení a projevovat maximální snahu o objasnění nejasností zadávacích podmínek. Sice lze dle Úřadu souhlasit se zadavatelem v tom směru, že mu zákon neukládá uveřejnit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, avšak v situaci, kdy tak učiní (a tedy předpokládanou hodnotu uveřejní), neshledává Úřad logický důvod, pro který by nemohl dodavatelům v rámci dotazů k zadávacím podmínkám (v námitkách apod.) takovou informaci sdělit či je odkázat na příslušné oznámení či dokument, v němž byla požadovaná informace obsažena.
61. Lze tedy shrnout, že i přesto, že zadavatel uveřejnil v oznámení o zahájení zadávacího řízení ve Věstníku veřejných zakázek a současně na svém profilu v detailu veřejné zakázky výši předpokládané hodnoty, v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 9, v rozhodnutí o námitkách č. 2 a ve vyjádření k návrhu ji uvést odmítl s odůvodněním, že mu tato povinnost ze ZZVZ nevyplývá.
62. Nejprve považuji za nutné souhlasit s názorem Úřadu (a taktéž zadavatele) uvedeným v bodě 261 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť ZZVZ skutečně nestanoví zadavateli povinnost uveřejnit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. O tomto tvrzení však v daném případě nebylo sporu. Sporným se v daném případě stalo až to, že zadavatel, byť předpokládanou hodnotu veřejné zakázky zveřejnil, tak v odpovědích na žádost o vysvětlení zadávací dokumentace a následně v rozhodnutí o námitkách i ve vyjádření k návrhu uváděl, že tuto informaci neuvedl.
63. Komentářová literatura k vysvětlení zadávací dokumentace dle § 98 ZZVZ[25] pak uvádí, že „žádost o vysvětlení zadávací dokumentace má sloužit primárně k objasnění či vysvětlení nejasných částí zadávací dokumentace. Žádost o vysvětlení zadávací dokumentace tak nemá nahrazovat institut námitek, tj. nemá odstraňovat případné nezákonnosti zadávacích podmínek či nemá objasňovat myšlenkové pochody zadavatele. Účelem institutu vysvětlení zadávací dokumentace je objasnit zadávací podmínky v takovém rozsahu, aby byli dodavatelé schopni podat nabídky odpovídající požadavkům zadavatele. Žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace, které však žádostmi o vysvětlení fakticky nejsou, tak zadavatel není povinen obsahově vypořádat. Nicméně lze zadavateli doporučit, aby i v takovém případě zveřejnil vysvětlení zadávací dokumentace, ve kterém tuto informaci potenciálním účastníkům transparentně a přezkoumatelně sdělí“.
64. Na základě výše uvedeného mám za to, že uveřejněná výše předpokládané hodnoty byla stanovena jasně a srozumitelně, přičemž se nejednalo o „nejasnou část zadávací dokumentace“, neboť navrhovatel si byl schopen tuto informaci bez větších obtíží opatřit i samostatně. Zadavatel tak nebyl dle výše uvedené komentářové literatury povinen takovou „žádost“ obsahově vypořádat. Pokud tedy zadavatel dané „objasnění“ v tomto konkrétním případě neposkytl, mám za to, že se nejednalo o porušení ZZVZ. Nicméně však bylo v dané situaci ze strany zadavatele vhodné, stejně jak to uvedl Úřad v napadeném rozhodnutí a zároveň se v obdobném duchu vyjadřuje i komentářová literatura, reagovat na žádost navrhovatele alespoň stručným odkazem na relevantní část zadávacích podmínek, a to zejména z důvodu vedení korektního a transparentního zadávacího řízení na veřejnou zakázku.
65. Námitku navrhovatele, spočívající v údajné nezákonnosti postupu zadavatele v podobě neposkytnutí informace na dotaz o výši předpokládané hodnoty, tedy neshledávám důvodnou.
66. Navrhovatel dále namítá nepřiměřenost kvalifikačního požadavku vzhledem k rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky. K této námitce navrhovatel dále uvádí, že zadavatel úmyslně nadhodnotil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, což je zjevné nejen v porovnání s hodnotou předchozí zakázky, ale i v porovnání se závěry průzkumu trhu. Dle navrhovatele pak rozporovaný kvalifikační požadavek znamenal překážku pro účast mnoha dodavatelů.
67. Úřad se touto problematikou zabýval v bodech 247 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí, když konstatoval, že požadovanou minimální hodnotu referenčních zakázek je z pohledu přiměřenosti nutno poměřovat primárně s předpokládanou hodnotou veřejné zakázky, která byla zadavatelem stanovena v oznámení o zahájení zadávacího řízení ve výši 112 439 750 Kč bez DPH. Z uvedeného vyplývá, že požadovaný minimální finanční objem referenčních zakázek (ve výši 100 mil. Kč bez DPH) byl zadavatelem stanoven poměrově ve výši 89 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky. S ohledem na předpokládanou hodnotu veřejné zakázky tak Úřad nepovažoval požadavek na finanční hodnotu referenčních veřejných zakázek za nepřiměřený. Úřad dále konstatoval, že kvalifikační předpoklad je třeba poměřovat s předmětem veřejné zakázky a nikoli s obdobnými požadavky v jiných (předchozích) zadávacích řízeních.
68. K této části vypořádání věnující se rozporovanému kritériu technické kvalifikace i jednotlivým technickým parametrům nejprve považuji za vhodné obecně uvést, že dle § 36 odst. 1 zákona platí, že zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.
69. K bezdůvodným překážkám hospodářské soutěže se blíže vyjádřil přímo zákonodárce v důvodové zprávě k zákonu, v níž uvedl: „Zadavatel nesmí zadávací podmínky stanovit a sdělit nebo zpřístupnit tak, aby určitým dodavatelům byla bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručena konkurenční výhoda nebo aby byly vytvořeny neodůvodněné překážky při hospodářské soutěži o veřejnou zakázku. Zásadní v této souvislosti je, že nepřípustné je ‚bezdůvodné‘ vytvoření překážky hospodářské soutěže. Prakticky veškeré zadávací podmínky totiž omezují okruh potenciálních dodavatelů, a tím vytvářejí překážku soutěže o veřejnou zakázku. Například stanovení konkrétních technických parametrů vyřazuje ze soutěže všechny dodavatele, jejichž výrobky požadované parametry nesplňují. Zadavatel je však oprávněn takové zadávací podmínky stanovit, pokud je to odůvodněno jeho potřebami, které prostřednictvím veřejné zakázky naplňuje. Technické parametry musí nastavit přiměřeně tak, aby účel veřejné zakázky byl naplněn. Některé zadávací podmínky zadavatel také může stanovit za účelem omezení rizik spojených s realizací zakázky. K tomuto účelu slouží například záruční podmínky nebo kritéria kvalifikace vyjadřující zkušenost dodavatele.“
70. Totožně se pak vyjadřuje také odborná literatura, konkrétně v publikaci Beck – Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 249-266.
71. Nutno podotknout, že nastavením konkrétních podmínek zadávacího řízení obecně dochází k vyloučení určité skupiny dodavatelů z účasti na veřejné zakázce. Zadavatel je tedy oprávněn takové zadávací podmínky stanovit, pokud je to odůvodněno jeho potřebami, které prostřednictvím veřejné zakázky naplňuje. Lépe řečeno, zadavatel musí dbát na to, aby tyto podmínky byly v souladu se zákonem a přiměřené složitosti a rozsahu veřejné zakázky. Účelem nastavení zadávacích podmínek není maximalizace otevřenosti hospodářské soutěže, ale potřeba zadavatele získat kvalifikované dodavatele, což má být zajištěno právě ověřením jejich zkušeností, přičemž toto ověření nesmí vést k bezdůvodným překážkám hospodářské soutěže.
72. Rozporovaný kvalifikační požadavek technické kvalifikace je uveden v čl. 4.1., pod bodem 3) zadávací dokumentace. Zadavatel zde stanovil, že „[s]plnění technické kvalifikace podle ust. § 79 odst. 2 písm. b) ZZVZ prokáže Dodavatel předložením: seznamu významných dodávek poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení s tím, že dodavatel v uvedeném období realizoval 3 významné zakázky obdobného charakteru jako je předmět této VZ v minimálním souhrnném finančním objemu za všechny referenční dodávky ve výši 100.000.000,- Kč s DPH. (…)“.
73. Z výše uvedeného vyplývá, že zadavatel požadoval sice 3 referenční zakázky, ale hodnota 100 mil. Kč bez DPH byla uvedena jakožto souhrnná hodnota těchto zakázek. Lze tedy konstatovat, že zadavatel požadoval předložení tří referencí v průměrné hodnotě ve výši cca 33 mil. Kč bez DPH za jednu. Výhodu tohoto vymezení předmětného požadavku pro dodavatele shledávám zejména ve faktu, že zadavatel neuvedl spodní hranici hodnoty referenční zakázky. Pokud tedy některý z dodavatelů realizoval v posledních třech letech jen jednu „větší“ zakázku v hodnotě kupříkladu 70 mil. Kč bez DPH, postačovalo mu k naplnění předmětné podmínky technické kvalifikace doložit zadavateli dvě zakázky mnohem menšího rozsahu. Celkově nastavení předmětného požadavku technické kvalifikace poskytuje dodavatelům širší prostor pro jeho prokázání než v případě striktně stanovených minimálních hodnot referenčních zakázek.
74. Ze ZZVZ současně vyplývá, že pokud zadavatel požaduje prokázání technické kvalifikace, musí tyto své požadavky stanovit v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky (viz. § 73 odst. 6 ZZVZ).
75. Složitost a rozsah předmětu veřejné zakázky pak vychází mimo jiné z výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky, stanovené zadavatelem na částku 112 439 750 Kč bez DPH, a dále z celkového rozsahu požadovaných služeb. V nyní projednávaném případě se dle zadávací dokumentace jednalo o zajištění služby, a to pořízení komplexní tiskové platformy určené pro správu tisku a digitalizaci dokumentů s přesně stanovenými funkcemi dle požadavku resortu Ministerstva obrany, když se formou outsourcingu mělo jednat o 465 ks tiskových zařízení propojených řídícím a monitorovacím SW včetně jejich servisu, doplňování materiálů rychlé spotřeby, elektrických revizí a profylaxe. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se jednalo o komplexní veřejnou zakázku na tiskové služby pro daný resort včetně jeho útvarů, a to poměrně velkého rozsahu i složitosti.
76. Co se týká argumentu navrhovatele ohledně nadhodnocení předpokládané hodnoty nyní šetřené veřejné zakázky, zde mám za to, že zadavatelé obecně vychází při stanovení výše předpokládaných hodnot z reálných jednotkových cen koncových dodavatelů jednotlivých položek, které se však mohou v případě zakázky většího rozsahu samozřejmě snižovat. Z protokolu o otevírání nabídek ze dne 5. 8. 2025[26] vyplývá, že nabídku podalo celkem 5 uchazečů, přičemž nabídkové ceny čtyř z nich se pohybovaly okolo 55 mil. Kč bez DPH. Jeden uchazeč podal nabídku, v níž celková nabídková cena činila více než 90 mil. Kč bez DPH. Byť předpokládaná hodnota ve srovnání s cenami skupiny nižších nabídek dodavatelů dosahovala až dvojnásobku, byla v zadávacím řízení podána rovněž nabídka s cenou na úrovni přibližně 80 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Z tohoto pohledu proto nelze konstatovat, že by stanovení předpokládané hodnoty vykazovalo znaky zjevné nepřiměřenosti či excesu. S ohledem na výše uvedená zjištění tedy nelze předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 112 439 750 Kč bez DPH shledat neúměrně nadhodnocenou.
77. Pokud jde o porovnání předpokládané hodnoty s jinou veřejnou zakázkou téhož zadavatele, mám za to, že tyto předpokládané hodnoty nejsou vzájemně porovnatelné. Důvodem mohou být nejen rozdíly v rozsahu poskytovaných služeb či dodávaných tiskových zařízení, ale mimo jiné také v nutnosti zohlednit skutečnost, že ocenění probíhalo v jiném časovém období, konkrétně v roce 2021, kdy se ceny dotčených služeb či dodávek mohly významně lišit. Z toho důvodu je nutné souhlasit s Úřadem v tom, že každá veřejná zakázka má být posuzována samostatně a nezávisle na jiných zadávacích řízeních.
78. Závěrem lze tedy konstatovat, že pokud vezmeme v úvahu předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, její poměrně velký rozsah a složitost, případně snahu zadavatele stanovit daný požadavek technické kvalifikace za účelem omezení rizik spojených s realizací veřejné zakázky,lze konstatovat, že požadavek zadavatele na 3 referenční zakázky zadávané v posledních třech letech v souhrnné hodnotě 100 mil. Kč bez DPH byl přiměřený a obhajitelný.
79. Zároveň nelze přisvědčit navrhovateli v jeho obecném tvrzení, že by kvalifikační požadavky znamenaly překážku pro účast mnoha dodavatelů, neboť s ohledem na počet podaných nabídek (5) se ani tato část argumentace nejeví jako důvodná. Zároveň je potřeba v tomto ohledu vzít v potaz, že navrhovatel konkrétně nenamítal, že by danou podmínku nebyl schopen splnit a dále že sporovaný požadavek technické kvalifikace byl shledán přiměřeným a odůvodněným vzhledem k rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky. S ohledem na výše uvedené ani tuto námitku navrhovatele neshledávám důvodnou.
80. Dále navrhovatel rozporuje v rozkladu požadavek zadavatele v podobě zákazu použití repasovaných zařízení. Navrhovatel k tomu uvádí, že zadavatel své odůvodnění této podmínky postavil na bezpečnostních rizicích, přitom existují certifikované postupy pro mazání dat a zabezpečení repasované techniky, díky kterým mohou být repasovaná zařízení na totožné úrovni jako nová.
81. Úřad se k dané problematice vyjádřil v bodech 207-219 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když souhlasil s odůvodněním zadavatele, a konstatoval, že klíčovým aspektem daného požadavku je zajištění bezpečnosti, přičemž v této souvislosti nelze přehlédnout, že osobou zadavatele, který bude pronajímaná tisková zařízení užívat, je resort obrany.
82. V bodu 6.5 návrhu smlouvy se uvádí, že „[p]oskytovatel je povinen dodat tisková zařízení objednateli nová, nerepasovaná a nepoužitá“.
83. K obecné rovině stanovení technických požadavků zadavatele odkazuji na body 68-71 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Dále k této problematice uvádím, že zadavatel je povinen vycházet při stanovení technických požadavků z objektivně zdůvodnitelných potřeb, které směřují k tomu, aby byla plnohodnotně naplněna potřeba zadavatele, pro kterou poptává požadované plnění, a tedy účel veřejné zakázky. Každý požadavek může být z určitého pohledu a pro některého potenciálního dodavatele limitující, nicméně určitá volnost s ohledem na potřeby a možnosti zadavatele je předvídaná a ZZVZ umožněná[27].
84. Zadavatel svůj požadavek rozsáhle odůvodnil zejména potřebou omezení bezpečnostních rizik spojených s realizací zakázky, ale také nutnou kompatibilitou a vysokou technickou spolehlivostí zařízení[28]. Pokud navrhovatel tedy uvádí, že nová zařízení mohou být taktéž vadná či zpočátku třeba i nefunkční, jedná se pouze o jeho polemiku nad možnými situacemi, přičemž zadavatel cílí především na omezení, resp. prevenci rizika bezpečnostních problémů. Je tedy logické, že u nových zařízení by riziko bezpečnostního problému mělo být co nejmenší, zatímco u repasovaných či použitých zařízení je takové riziko naopak zvýšené.
85. Zároveň nelze souhlasit s navrhovatelem, že by repasované či použité zařízení mohlo být vždy postaveno na roveň zařízení novému. U nového zařízení je obecně nižší pravděpodobnost, že by obsahovalo škodlivý kód nebo, že by s ním bylo jinak manipulováno. Naproti tomu repasovaná zařízení již zpravidla vykazují určitou míru opotřebení a amortizace, což se může negativně projevit na jejich životnosti. Zároveň bude u repasovaných zařízení z povahy věci téměř vždy docházet k nutnému zásahu dalších osob (odlišných od výrobce), provádějících činnosti související s repasováním. Obecně tak u nových zařízení existuje vyšší míra jistoty, že budou po celou dobu svého provozu fungovat řádně a spolehlivě.
86. Je rovněž nutné podotknout, že předmětná podmínka se vztahuje na všechny potenciální dodavatele a neposkytuje tedy žádnému z nich neoprávněnou výhodu. Pokud se tedy jednotliví dodavatelé chtějí účastnit veřejné zakázky, musí vědět, že jsou schopni zajistit pro zadavatele nová tisková zařízení. Lze také konstatovat, že navrhovatel v rozkladu ani v žádném jiném podání učiněném v průběhu správního řízení netvrdil, že by pro něj představovalo obtíž obstarání nových tiskových zařízení. Z obsahu rozkladu naopak toliko vyplývá, že jeho cílem bylo pouze „zjednodušit“ si plnění veřejné zakázky využitím stávajících tiskových zařízení, která již u zadavatele provozuje. Obecně pak ani zákon zadavateli nezakazuje chtít pouze nová zařízení. Naopak je to navrhovatel, kdo by musel přinést opravdu silné argumenty pro to, že by se měly připustit i použité výrobky. Jinak by to znamenalo, že je každý zadavatel povinen odůvodnit, proč chce nové zboží, což je z povahy věci absurdní.
87. S ohledem na povahu činnosti zadavatele, jímž je Ministerstvo obrany, resp. pod něj spadající i útvar Armády České republiky, je takový požadavek zcela adekvátní a přiměřený. Ani tato námitka navrhovatele proto nemůže obstát.
88. Další namítanou technickou podmínkou je zadavatelem požadovaná rychlost tisku 33 stran/minutu. Dle navrhovatele je tento požadavek zcela neodůvodněný, neboť časová úspora oproti tiskovému zařízení s rychlostí tisku 30 stran/minutu je zanedbatelná, přičemž nelze ani teoreticky hovořit o urychlení administrativy.
89. Úřad se k dané zadávací podmínce vyjádřil v bodech 183-194 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když konstatoval, že vyšší rychlost tisku nepochybně přináší uživateli tiskového zařízení určitý benefit, který spočívá v urychlení administrativy a snížení časové zátěže. S ohledem na vysokou frekvenci tisku a množství tištěného materiálu v nyní projednávaném případě se dle Úřadu jedná o legitimní požadavek na odpovídající výkon. Úřad tedy konstatuje, že vysvětlení zadavatele týkající se opodstatněnosti předmětné technické podmínky považuje za objektivně odůvodněné, nenachází v něm logické nesrovnalosti či nepřiměřenost, má přímou souvislost s praktickým využíváním tiskáren, a současně napadený požadavek na rychlost tisku neshledává nedůvodně omezujícím soutěž mezi dodavateli.
90. Obecně je potřeba opět odkázat na výše uvedené obecné požadavky (viz body 68-71 odůvodnění tohoto rozhodnutí a současně bod 83 tohoto rozhodnutí) týkající se nutnosti vycházet při stanovení technických podmínek z objektivně zdůvodnitelných potřeb zadavatele, které směřují k tomu, aby byla plnohodnotně naplněna potřeba zadavatele, pro kterou poptává požadované plnění.
91. Zadavatel v nyní projednávaném případě svůj požadavek odůvodnil tím, že se jedná o požadavek standardní povahy, který je na relevantním trhu zcela běžně dostupný, když požaduje v důsledku nárazově vypjaté činnosti zadavatele rychlý tisk a skenování dokumentů o stovkách stran.
92. V rámci daného požadavku na rychlost tisku lze tedy konstatovat, že rychlost tisku 33 stran/minutu představuje oproti rychlosti 30 stran/minutu objektivně vyšší výkonovou kapacitu zařízení, která se v provozních podmínkách projevuje zejména při větších tiskových objemech a kontinuálním zatížení. I zdánlivě rozdílná hodnota tří stran za minutu (rozporovaná ostatně navrhovatelem v rozkladu) může mít pro zadavatele v souhrnu významný praktický dopad, neboť při dlouhodobém provozu a opakovaném tisku rozsáhlejších dokumentů vede ke zkrácení doby tisku, vyšší průchodnosti zařízení a efektivnějšímu využití pracovního času uživatelů.
93. Zároveň je třeba uvést, že parametr 33 stran/minutu typicky odpovídá vyšší výkonnostní třídě kancelářských tiskových zařízení, která jsou konstruována pro intenzivnější provoz a vyšší měsíční zatížení, což v případě zadavatele – Ministerstvo obrany je zcela jistě odpovídající (toto ostatně dovodil i Úřad v napadeném rozhodnutí). Požadavek na takovou rychlost tisku proto nelze považovat za samoúčelný, nýbrž za racionální vymezení minimálního výkonového standardu odpovídajícího potřebám daného konkrétního zadavatele. Zároveň je třeba i v této souvislosti uvést, že předmětný požadavek byl stanoven jednotně a bez rozdílu pro všechny dodavatele.
94. Na základě výše uvedeného neshledávám námitku navrhovatele, rozporující odůvodnění zadavatele, resp. Úřadu v podobě možného urychlení administrativy při stanovení požadavku na rychlost tisku 33 stran/minutu, důvodnou. Požadavek zadavatele naopak shledávám co do odůvodněnosti a přiměřenosti za přípustný a bezdůvodně neomezující hospodářskou soutěž mezi jednotlivými dodavateli.
95. Závěrem rozkladu navrhovatel brojí také proti požadavku zadavatele na typ podavače, kdy je dle navrhovatele argumentace Úřadu v bodě 203 napadeného rozhodnutí ohledně nutnosti manuálního zásahu zcela lichá, neboť obracení listů se děje uvnitř tiskového zařízení mechanicky a zcela automaticky, bez jakéhokoliv manuálního zásahu. Z uživatelského hlediska je dle navrhovatele podavač s mechanickým obrácením naprosto stejný jako jednoprůchodový podavač, přičemž nelze hovořit ani o jakékoliv časové úspoře.
96. Úřad se k danému technickému požadavku vyjádřil v bodech 195-206 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když uvedl, že zadavatel ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 1, v rozhodnutí o námitkách č. 2 a ve vyjádření k návrhu poměrně detailně popsal výhody jednoprůchodového podavače, a to v porovnání s navrhovatelem zmiňovaným podavačem s mechanickým obracením listů. Tyto výhody pak lze stručně shrnout jako úspora času, nižší poruchovost, kvalita a přesnost skenování, budoucí udržitelnost, garance kvality digitalizace dokumentů. Uvedené výhody považoval Úřad za zcela postačující pro naplnění oprávněnosti zadavatelem stanoveného požadavku na jednoprůchodový podavač. Současně Úřad napadený požadavek na typ podavače neshledal nedůvodně omezující soutěž mezi dodavateli, a to zejména z důvodu počtu podaných nabídek v zadávacím řízení (5).
97. Sporovaný požadavek konkrétně zněl takto: typ požadovaného podavače zadavatel určil v příloze č. 1 návrhu smlouvy (Podrobná specifikace předmětu smlouvy), kde k parametrům barevného tiskového zařízení formátu A3 – ve vztahu k typu A (jednalo se o 155 kusů tiskových zařízení) – stanovil požadavek na automatický podavač „Jednoprůchodový“ a k parametrům barevného tiskového zařízení formátu A3 – ve vztahu k typu B (jednalo se o 310 kusů tiskových zařízení) – stanovil požadavek na „Automatický oboustranný podavač dokumentů“.
98. Obecně lze říci, že automatický podavač „jednoprůchodový“ pracuje tak, že v jednom „průchodu“ papíru skenuje či tiskne obě strany dokumentu současně, přičemž u automatického oboustranného podavače dokumentů dochází k tomu, že dokument je nasnímán z jedné strany, poté mechanicky uvnitř tiskového zařízení obrácen a veden znovu podavačem, aby mohla být nasnímána či natisknuta i druhá strana dokumentu.
99. Z výše uvedeného také vyplývá, že sporovaný typ podavače požadoval zadavatel pouze u tiskových zařízení typu A, kterých mělo být v rámci plnění veřejné zakázky méně (155 ks) než tiskových zařízení typu B (310 ks). Tomu také odpovídá argumentace zadavatele v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 1, kdy tento uvedl, že tisková zařízení typu A budou umístěna v lokalitách s velkou koncentrací uživatelů, přičemž nízký počet tiskových zařízení v těchto lokalitách bude kompenzován vyšší funkcionalitou tiskáren. Z tohoto důvodu se jeví podavač, který usnadňuje a urychluje práci s dokumenty, má nižší poruchovost, vyšší spolehlivost a je rychlejší, pro daný typ tiskáren (A) vhodnější.
100. Zadavatel dále argumentoval mimo jiné i vyšší kvalitou a přesností skenů, když při otáčení listů může dojít k nepatrnému posunu nebo rozmazání. Jednoprůchodové skenery minimalizují riziko chybného zarovnání, takže poskytují konzistentní kvalitu skenů, což je důležité i pro OCR (rozpoznávání textu a digitalizaci dokumentu). Mám tedy za to, že zadavatel zde jednal velmi racionálně, když vykompenzoval nižší počet tiskových zařízení A jejich vyšším standardem.
101. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že zadavatel poměrně detailně popsal výhody jednoprůchodového podavače, a to v porovnání s navrhovatelem zmiňovaným podavačem mechanickým. Do podrobností byly ostatně tyto důvody obsaženy již v odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž se s nimi ztotožňuji, jakož i s posouzením Úřadu uvedeným tamtéž.
102. Námitka rozkladu týkající se jednoprůchodového typu podavače však nesměřuje jen vůči posouzení odůvodněnosti sporovaného požadavku zadavatele, nýbrž také výslovně proti závěrům Úřadu uvedeným v bodě 203 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Úřad v rozporovaném bodě uvedl, že u automatického oboustranného podavače dokumentů musí dojít k manuálnímu zásahu uživatele tiskového zařízení, který ručně překlopí papír, aby mohlo dojít ke skenu druhé strany dokumentu. Taková argumentace ze strany Úřadu nebyla správná, neboť k žádnému manuálnímu obracení listů nemusí v daném případě docházet, když tiskárna si daný list otočí automaticky uvnitř tiskového zařízení. V dané části rozkladové námitky je tedy třeba souhlasit s navrhovatelem.
103. I přesto, že si Úřad argumentaci zadavatele ohledně funkcionality oboustranného podavače vyložil nesprávně (ač zadavatel tuto nutnost manuálního zásahu nikde výslovně neuvedl), nelze však souhlasit s navrhovatelem v tom, že by celkově jím stanovený požadavek na automatický podavač „Jednoprůchodový“ u tiskových zařízení typu A stanovil neodůvodněně či nepřiměřeně. Naopak, daný požadavek na typ obraceče měl přímou souvislost s praktickým využíváním tiskových zařízení typu A, pro které zadavatel zcela oprávněně zvolil vyšší standard kvality než pro rozšířenější tisková zařízení typu B.
104. Nadto je potřeba zdůraznit, že v nyní projednávaném případě šlo o službu, nikoli koupi (dodávku) konkrétního zařízení. Aby výše uvedené technické požadavky (ať už jednotlivě či ve vzájemné kombinaci) způsobovaly zásadní překážku hospodářské soutěže, musel by navrhovatel tvrdit a prokázat, že taková zařízení nejsou na trhu běžně dostupná. Jedině to by mu skutečně bránilo v účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku. V opačném případě to pouze znamená, že zadavatel stanovil požadavky na předmět plnění, které musí splnit všichni dodavatelé shodně. Dopad to pak má maximálně do ceny plnění, neboť jsou požadována tisková zařízení vyšší třídy. S tím však musel zadavatel počítat.
105. Zadavatel měl (stejně jako u požadavku na rychlost tisku a požadavku na nová tisková zařízení) i v rámci požadavku na daný typ obraceče za to, že se jedná o standardní konfiguraci tiskových zařízení, která je zcela běžně dostupná na trhu. Navrhovatel v rozkladu ani v předchozích podáních v rámci zadávacího či správního řízení vedeného Úřadem taktéž nenamítal případnou nedostupnost zadavatelem poptávaného plnění, z čehož nepochybně vyplývá, navíc i s přihlédnutím k množství podaných nabídek, že nedošlo stanovením předmětných sporovaných požadavků k bezdůvodnému omezení soutěže mezi dodavateli. Daný požadavek byl stanoven pro všechny dodavatele totožně a objektivně odůvodněně, když měl přímou souvislost s praktickým využíváním tiskových zařízení. Námitku navrhovatele sporující zadavatelem požadovaný typ podavače u tiskových zařízení typu A tedy neshledávám důvodnou.
VI. Závěr
106. Na základě výše uvedeného jsem shledal, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když návrh navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, Hradčany, 160 00 Praha 6
2. OFFICE-CENTRUM s.r.o., Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 23.
[2] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 24.
[3] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 22.
[4] Ve správním spise se nachází v příloze položky č. 23.
[5] Ve správním spise se nachází v příloze položky č. 23.
[6] Ve správním spise se nachází v příloze položky č. 24.
[7] Ve správním spise se nachází v příloze položky č. 24.
[8] Ve správním spise se nachází v příloze položky č. 1.
[9] Pozn. Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[10] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 36.
[11] Ve správním spise se nachází v příloze položky č. 26.
[12] Tyto byly součástí návrhu stejně jako námitky č. 2.
[13] Z kapitoly D námitek č. 3, konkrétně tvrzení č. 7, 8, 15, 18, částečně 21 a 22.
[14] V kapitole A námitek č. 3 ve vztahu k namítanému nedostatečnému prodloužení lhůty pro podání nabídek; v části kapitoly B) námitek č. 3 ve vztahu k namítané „nezákonnosti při stanovení lhůt“; v kapitole C) námitek č. 3 ve vztahu k postupu zadavatele při odmítnutí žádostí o informace citovaných ve vysvětlení ZD č. 14; v kapitole D) námitek č. 3 směřující vůči vysvětlením zadávací dokumentace, tj. v rozsahu tvrzení označených čísly 3, 5, 12, 13, 16, 20.
[15] V části kapitoly B) námitek č. 3 ve vztahu k námitce, podle níž zadavatel nestanovil zadávací podmínky dostatečně přesně; v kapitole D) námitek č. 3 směřující vůči zadávacím podmínkám (tj. v rozsahu tvrzení označených čísly 1, 2, 4, 6, 9, 10, 11, 14, 19, 20, 21 a 23).
[16] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 37.
[17] Dostupné na webové stránce https://uohs.gov.cz/cs/verejne-zakazky/metodicka-cinnost/vykladova-stanoviska-a-metodiky.html
[18] Viz rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0130/2021/VZ, č. j. ÚOHS- 31487/2021/162/JSr ze dne 22. 9. 2021.
[19] Nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 1898/09.
[20] Viz BRIM, L., Zpětné počítání lhůt a dob v občanském právu. Právník 2/2024 s.101-119. Dostupné z https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2024/2/1_Brim_101-119_2_2024.pdf .
[21] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-1-13]. ASPI_ID KO89_a2012CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.
[22] PODEŠVA, V., VOTRUBEC, J., SOMMER, L., FLAŠKÁR, M., HARNACH, J., MĚKOTA, J., JANOUŠEK, M. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-1-13]. ASPI_ID KO134_2016CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.
[23] Viz BRIM, L., Zpětné počítání lhůt a dob v občanském právu. Právník 2/2024 s.101-119. Dostupné z https://www.ilaw.cas.cz/upload/web/files/pravnik/issues/2024/2/1_Brim_101-119_2_2024.pdf
[24] Změna v korekci okamžiku považovaného za doručení oznámení o vyloučení či výběru dodavatele a změna v podobě vypuštění odkazu na zákon o cenách ze zadávací dokumentace.
[25] PODEŠVA, V., VOTRUBEC, J., SOMMER, L., FLAŠKÁR, M., HARNACH, J., MĚKOTA, J., JANOUŠEK, M. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-1-15]. ASPI_ID KO134_2016CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.
[26] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 21.
[27] Srov. rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0283/2020/VZ ze dne 4. 11. 2020.
[28] Viz. rozhodnutí o námitkách č. 2, vysvětlení zadávací dokumentace č. 4.