číslo jednací: 18408/2026/161
spisová značka: R0060/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Obnova přivaděče Štěpánovice Čebín HOBAS DN1400 – V. etapa |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 25. 5. 2026 |
| Dokumenty |  2026_R0060.pdf 260 KB |
|
PID |
UOHSX00MWEGU |
|
Adresát/i dle rozdělovníku
|
|
Č. j. |
ÚOHS-18408/2026/161 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0060/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
25. 5. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 23. 3. 2026 navrhovatelem
- T4 Building s. r. o., IČO 04352530, se sídlem Třídvorská 1386, 280 02 Kolín, ve správním řízení zastoupeným společností Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s. r. o., IČO 28360125, se sídlem Helfertova 2040/13, 613 00 Brno,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 5. 3. 2026, č. j. ÚOHS-08577/2026/500, sp. zn. ÚOHS-S0958/2025/VZ vydanému ve věci návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele
- Vírský oblastní vodovod, sdružení měst, obcí a svazků obcí, IČO 60552662, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno, ve správním řízení zastoupeného společností ikis, s. r. o., IČO 63485290, se sídlem Kaštanová 496/123a, 621 00 Brno,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Obnova přivaděče Štěpánovice Čebín HOBAS DN1400 – V. etapa“, která je zadávaná jako podlimitní sektorová veřejná zakázka mimo zadávací řízení na základě výzvy k podání nabídky zaslané dne 14. 10. 2025 určitému okruhu dodavatelů,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu a podle § 152 odst. 6 písm. a) a § 90 odst. 1 písm. b) téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 5. 3. 2026, č. j. ÚOHS-08577/2026/500, sp. zn. ÚOHS-S0958/2025/VZ r u š í m a věc v r a c í m Úřadu k novému projednání.
Odůvodnění
I. Postup zadavatele a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel v postavení veřejného zadavatele odeslal určitým dodavatelům 14. 10. 2025 výzvu k podání nabídky na veřejnou zakázku „Obnova přivaděče Štěpánovice Čebín HOBAS DN 1400 – V. etapa“. Dle zadavatele se jedná o podlimitní sektorovou veřejnou zakázku, kterou není povinen zadávat v zadávacím řízení.
2. Navrhovatel proti postupu zadavatele podal námitky, které zadavatel rozhodnutím odmítl. Posléze dne 8. 12. 2025 proto navrhovatel podal k Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkum úkonů zadavatele. Tímto dnem bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
3. Navrhovatelovy námitky proti postupu zadavatele se nesou ve dvou rovinách. Navrhovatel v prvé řadě poukazuje na to, že zadavatel neoprávněně postupuje mimo režim zákona, neboť zadavatel nevykonává relevantní činnost, tedy jde o veřejnou zakázku, nikoliv o podlimitní sektorovou zakázku. Nadto navrhovatel namítá, že zadavatel neoprávněně odděluje tuto veřejnou zakázku od ostatních veřejných zakázek, s nimiž tvoří jeden celek, čímž snižuje její předpokládanou hodnotu, a v důsledku toho se vyhýbá povinnosti zakázku zadat v zadávacím řízení.
II. Napadené rozhodnutí
4. Dne 5. 3. 2026 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0958/2025/VZ, č. j. ÚOHS-08577/2026/500, kterým návrh zamítl dle § 265 písm. c) zákona, neboť nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle tohoto zákona.
5. Úřad se zabýval postavením zadavatele i z hlediska zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „ZVaK“) a uzavřel, že zadavatel vykonává relevantní činnost v odvětví vodárenství. Veřejná zakázka je tedy sektorovou veřejnou zakázkou.
6. Dále Úřad zkoumal, zda veřejná zakázka netvoří jeden funkční celek s veřejnými zakázkami realizovanými v I.-IV. etapě, a tedy zda zadavatel neměl sčítat předpokládané hodnoty uvedených etap. Úřad konstatoval, že zadavatel nebyl povinen předpokládanou hodnotu veřejné zakázky (V. etapa) sčítat s předchozími etapami, neboť neshledal časovou souvislost mezi veřejnou zakázkou (V. etapou) a etapami I-III. Ke IV. etapě nepřihlédl proto, že zadávací řízení na tuto etapu bylo v mezidobí pravomocně zrušeno a zadavatel uvedl, že její opětovné zadání aktuálně neplánuje.
7. Úřad neprovedl důkaz důkazními prostředky, které navrhovatel uvedl ve vyjádření k podkladům rozhodnutí, a to v důsledku zákonné koncentrace řízení dle § 251 odst. 4 a 5 zákona.
III. Rozklad navrhovatele
8. Dne 23. 3. 2026 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí odůvodněný rozklad navrhovatele. Napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 6. 3. 2025. Rozklad byl podán řádně a včas.
Námitky rozkladu
9. Navrhovatel v rozkladu namítá, že veřejná zakázka není sektorovou veřejnou zakázkou, neboť vlastník vodovodu nevykonává relevantní činnost. Úřad dle názoru navrhovatele vykládá zákonem užitý pojem „poskytování vodovodu“ příliš extenzivně.
10. Dále navrhovatel nesouhlasí s posouzením jednoho funkčního celku, který dle navrhovatele tvoří všechny etapy rekonstrukce vodovodního přivaděče, tedy etapy I-V. Zadavatel tak stanovil nesprávně předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Jedná se o zakázku nadlimitní, která měla být zadávána v zákonem předvídaném režimu.
11. Konkrétně navrhovatel uvádí, že zadávací řízení na etapu IV bylo zrušeno až po zahájení zadávacího řízení na etapu V, tedy zadavatel v okamžiku zahájení etapy V měl hodnotu této etapy kalkulovat společně s hodnotou etapy IV. Není možné, aby mu byl jeho nezákonný postup v zadávacím řízení na etapu IV ku prospěchu nyní při zadávání etapy V.
12. Co se týká etap I-III, uvádí navrhovatel, že všechny jsou součástí jediného plánu rekonstruovat přivaděč, nejde přímo o reakci na konkrétní havárii. Při minulé rekonstrukci přivaděče bylo použito nevyhovující potrubí HOBAS, které nyní způsobuje problémy a vede k haváriím, zadavatel deklaruje nutnost opravit úsek přivaděče v délce 14 km.
13. Navrhovatel v rozkladu namítá i procesní pochybení Úřadu spočívající v neprovedení důkazů, které navrhl. Úřad totiž nezákonně prolomil koncentraci řízení ve prospěch zadavatele, kterého vyzval k doplnění původně obecných tvrzení a důkazů. Jednalo se však o tvrzení a důkazy, které zadavatel měl k dispozici již při rozhodování o námitkách. V návaznosti na to však neposkytl navrhovateli procesní prostor k tomu, aby se mohl k tvrzením a důkazním návrhům zadavatele vyjádřit. Tím porušil zásadu rovnosti účastníků řízení ve prospěch zadavatele. Koncentrace řízení fakticky dopadla jen na navrhovatele. Jde o procesní vadu, která mohla mít přímý dopad na výsledek řízení.
Závěr rozkladu
14. Navrhovatel navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
15. K rozkladu se podáním ze dne 30. 3. 2026 vyjádřil zadavatel, který se ztotožnil se závěry Úřadu obsaženými v napadeném rozhodnutí.
16. Zadavatel uvádí, že vlastník vodovodu je nositelem nepřevoditelných veřejnoprávních povinností a odpovědnosti. Investice do obnovy přivaděče tak je přímým výkonem zákonné povinnosti vlastníka podle § 8 odst. 1 ZVaK, naplňuje smysl sektorové úpravy a je výkonem relevantní činnosti.
17. Ohledně stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky zadavatel upozorňuje, že Úřad je povinen v rozhodnutí vycházet ze skutkového stavu ke dni jeho vydání, tzn. zadávací řízení na etapu IV bylo již v ten okamžik pravomocně zrušeno, toto plnění již neexistuje a nelze jej tak s žádným dalším plněním spojovat, neboť v tento okamžik již jde jen o hypotetický záměr. Etapy IV a V navíc dělí i různý cíl, který by přesahoval rámec běžné údržby infrastruktury, etapa V je realizována v důsledku havárií, etapa IV měla potrubí materiálově sjednotit.
18. Mezi etapami I-III a etapou V absentuje věcná a časová souvislost. Rekonstrukce celých 14 km přivaděče je pouze hypotetickým záměrem, který bude přetrvávat po celou dobu existence zadavatele, protože cílem zadavatele je mít přivaděč v co nejlepším stavu.
19. Zadavatel nesouhlasí s tím, že by se Úřad dopustil procesní vady. Závěrem zadavatel žádá o přednostní projednání věci, neboť předmět plnění má být částečně hrazen z dotace a navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a rozklad zamítnut.
IV. Řízení o rozkladu
20. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
21. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a na základě návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad v části týkající se jednoho funkčního celku nezjistil správně skutkový stav a neposoudil věc v souladu se zákonem.
V. K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí
22. V posuzované věci navrhovatel tvrdí, že zadavatel není oprávněn zadávat posuzovanou veřejnou zakázku jako podlimitní sektorovou zakázku ze dvou důvodů: nejde o sektorovou zakázku a její hodnota překračuje hranici nadlimitní veřejné zakázky, neboť zadavatel nesprávně určil předpokládanou hodnotu zakázky.
K sektorové veřejné zakázce
23. Navrhovatel rozporuje, že by se jednalo o sektorovou veřejnou zakázku, neboť zadavatel jakožto vlastník vodovodu nevykonává relevantní činnost, vodovod neprovozuje, a tedy není poskytovatelem vodovodu. Spor se tak v posuzované věci týká především výkladu a aplikace § 153 odst. 1 písm. d) zákona.
24. Podle tohoto ustanovení se relevantní činností pro účely tohoto zákona rozumí v odvětví vodárenství 1. poskytování nebo provozování vodovodu podle jiného právního předpisu, nebo 2. dodávka pitné vody do vodovodu. Dle § 153 odst. 2 zákona se dodávkou rozumí výroba, jiná forma produkce nebo prodej.
25. Zákon v § 153 odst. 1 písm. d) bod 1 rozlišuje pojem poskytování vodovodu a jeho provozování. Zde souhlasím s Úřadem v tom, že poskytování je pojem širší a obecnější a lze mu rozumět tak, že jde o to, aby vodovodní síť byla zpřístupněna pro dodávku vody. Provozování vodovodu je aktivní zajištění fungování vodovodu pro distribuci vody.
26. Zákon v dotčeném ustanovení odkazuje na jiný právní předpis, kterým je ZVaK. Ten nepracuje se shodnými pojmy poskytování a provozu, nicméně rozlišuje vlastníka vodovodu a jeho provozovatele. Oběma pak stanovuje konkrétní rozsah povinností. V této souvislosti je významné, že ZVaK od vlastníků vodovodu nepožaduje žádné zvláštní povolení k výkonu jejich povinností, jsou jim ukládány bez dalšího. Tak je vlastník podle § 8 odst. 1 ZVaK povinen zajistit jeho plynulý a bezpečný provoz, vytvářet finanční rezervu na obnovu a na obnovu ji využívat a je povinen zajistit provoz, popř. vodovod sám provozovat. Pokud tedy zákon v § 153 odst. 1 písm. d) bod 1 v odvětví vodárenství odkazuje ohledně poskytování vodovodu na zvláštní předpis, odkazuje na ty části ZVaK týkající se vlastníka vodovodu.
27. I dle komentářové literatury se relevantní činnost spočívající v poskytování vodovodu podle § 153 odst. 1 písm. d) bod 1 týká vlastníka vodovodu.[2] Ten může smluvně upravit práva a povinnosti týkající se vodovodu – pověřit jiný subjekt, aby vodovod provozoval, dodával pitnou vodu, dokonce aby vykonával povinnosti uložené jinak ZVaK vlastníkovi, nicméně to nic nemění na tom, že poskytovatelem vodovodu je jeho vlastník[3] a odpovědnost za plnění vlastnických povinností nese ze zákona sám. Od toho se pak odvíjí fakt, že smlouvy uzavírané vlastníkem vodovodu týkající se vodovodu s cílem poskytovat služby veřejnosti jsou uzavírány při výkonu relevantní činnosti.[4]
28. V této souvislosti je nerozhodné, jaký model provozu vodovodu vlastník zvolí, tedy zda vodovod provozuje sám, či zda jeho provozem pověří třetí osobu, popř. kombinaci různých modelů. Způsob provozování vodovodu nemá vliv na postavení vlastníka jako poskytovatele vodovodu a nemá vliv ani na odpovědnost vlastníka za plnění svých zákonných povinností dle ZVaK.
29. Výklad pojmu poskytování vodovodu, který provedl Úřad a s nímž jsem se výše v tomto rozhodnutí ztotožnil, odpovídá textu zákona i odkazu na ZVaK, odpovídá i komentářové literatuře a názoru gestora zákona, které jsou výše citovány. Smyslem směrnice č. 2014/25/EU o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky a poštovních služeb (dále jen „sektorová směrnice“) je její široké využití. Z čl. 24 preambule sektorové směrnice vyplývá, že by zadavatelé působící v odvětví pitné vody měli směrnici využívat při veškerých činnostech v odvětví vodního hospodářství, ať se jedná o jakoukoliv část „vodního cyklu“.
30. Navrhovatelův výklad pojmu v tom smyslu, že poskytování vodovodu není obecnější pojem a nepřísluší vlastníkovi, nýbrž je de facto konkrétní složkou provozování vodovodu, je nepřípustně zužující a v podstatě nesmyslný. Pokud by pojem poskytování představoval jen jednu součást provozu vodovodu (kdy touto součástí by bylo poskytnutí vodovodu/vody veřejnosti, zatímco druhou by byl výkon ostatních zákonných povinností provozovatele), nebylo by vůbec nutné, aby pojem poskytování v zákoně figuroval. Výkon relevantní činnosti by totiž příslušel pouze provozovatelům.
31. Navíc by tento výklad vedl k absurdním důsledkům: Znamenal by totiž, že veřejní zadavatelé, kteří by pouze vlastnili infrastrukturu, ale neměli by povolení k jejímu provozu, a kteří by proto nebyli provozovateli, by nikdy nevykonávali relevantní činnost. Byli by tedy povinni i v souvislosti s touto infrastrukturou zadávat výhradně veřejné zakázky, nikoliv zakázky sektorové. Současně by tento výklad znamenal, že jiné osoby (definované v § 151 odst. 2 zákona) by naopak nemusely postupovat vůbec podle zákona, tedy nemusely by zadávat sektorové veřejné zakázky v případě, že by infrastrukturu pouze vlastnily, ale samy neprovozovaly, případně v situaci, kdy by ji teprve pořizovaly či budovaly, ale dosud neprovozovaly. Shodně by podle zákona nemusely postupovat subjekty, které by teprve budovaly sektorovou infrastrukturu, neboť by rovněž šlo o infrastrukturu dosud neprovozovanou.
32. Takový výklad je zjevně nezamýšlený a neudržitelný. Smyslem úpravy sektorových veřejných zakázek je v prvé řadě sjednocení postavení subjektů, které infrastrukturu budují, vlastní či provozují. V případě sektorových činností jde o takové činnosti, které by mohly být a často jsou svěřeny soukromému sektoru, nicméně vzhledem ke specificky uzavřenému charakteru trhů je třeba ponechat tyto činnosti v režimu veřejných zakázek, byť s mírnějšími pravidly. Nedává pak žádný smysl, aby soukromý vlastník infrastruktury nemusel sektorové zakázky zadávat v zadávacím řízení vůbec, zatímco veřejný zadavatel by tytéž zakázky zadával v režimu běžných veřejných zakázek, tedy i podlimitní.
33. Pokud navrhovatel nesprávnost předestřeného výkladu demonstruje na příkladu v oblasti dopravy, kde dle něj nelze dovozovat, že každá veřejná zakázka týkající se dopravní infrastruktury má automaticky povahu sektorové veřejné zakázky jen proto, že jde o infrastrukturu, kterou lze využívat i k sektorové činnosti (veřejná doprava), pak jde o příklad velmi nepřiléhavý. Vodohospodářská infrastruktura neslouží k jinému účelu než právě k vodohospodářskému, na rozdíl od silniční sítě, která slouží i soukromé dopravě. Mimoto vlastníku vodovodu jsou ZVaK přímo ukládány celé soubory povinností, jejichž plněním je zajištěno budování, správa, provoz i rozvoj vodovodu za účelem jeho provozu. Vlastník vodovodu při jeho opravě tedy plní své povinnosti dle ZVaK a vykonává z hlediska zákona o zadávání veřejných zakázek relevantní činnost. Oproti tomu budování silniční sítě sektorová činnost není, viz čl. 11 sektorové směrnice.[5]
34. Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele není rozhodné, v jakém režimu zadával předchozí etapy rekonstrukce vodovodu, tedy není rozhodné, že je zadavatel zadával jako veřejné zakázky, nikoliv zakázky sektorové.
35. Závěrem tedy konstatuji, že zadavatel zadává sektorovou veřejnou zakázku, neboť údržba vodovodu, která je předmětem posuzované zakázky, je výkonem relevantní činnosti ve smyslu § 153 odst. 1 písm. d) zákona.
K podlimitní sektorové zakázce
36. Navrhovatel je nadále přesvědčen, že zadavatel nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky tak, aby se jednalo o zakázku podlimitní. Přitom posuzovaná veřejná zakázka tvoří jeden funkční celek se zakázkami realizovanými v předchozích etapách I-IV, což z ní dělá nadlimitní veřejnou zakázku.
37. Úřad v napadeném rozhodnutí zjednodušeně řečeno konstatoval, že mezi etapami I-III a současnou etapou V není časová souvislost a zadávací řízení na etapu IV bylo zrušeno, tedy hodnotu etapy V nelze s hodnotami jiných etap sčítat.
38. Klíčové pro posouzení předpokládané hodnoty veřejné zakázky se tak jeví otázka, které etapy tvoří funkční celek ve smyslu § 18 zákona a zda je nutno jejich hodnoty sčítat.
39. Podle § 18 odst. 2 zákona platí, že součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě výjimečného případu uvedeného v § 18 odst. 3 zákona pak musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.
40. Judikatura ve vztahu k § 18 odst. 2 zákona dovozuje, že užitím pojmu funkční celek zákon akcentuje požadavek na existenci jednotícího prvku, který povyšuje prostou souvislost jednotlivých plnění na jejich vzájemnou provázanost.[6] Rovněž platí, že čím silnější je funkční a místní vazba mezi plněními, tím méně přísně je třeba nahlížet na časovou souvislost.[7] Časová souvislost se liší v každém jednotlivém případě, může být dána i při delším odstupu, který může dosahovat i několika let, je-li prokázán širší jednotný záměr.[8]
41. Ohledně pojmu „časová souvislost“ lze rovněž odkázat na jeho výklad v komentářové literatuře: „Časová souvislost jako prvek určující jednu veřejnou zakázku je obecně zachován. Zákonodárce zřejmě zcela záměrně nedefinoval přesně, o jakou časovou souvislost se jedná, jelikož takové pojetí je s ohledem na rozličnost možných plnění prakticky neurčitelné. Jde současně o propojení s bývalým prvkem předvídatelnosti (záměru) potřebného plnění; neboli; zda je zadavateli zřejmé, zda a nakolik jednotlivá plnění, která tvoří jeden funkční celek, jsou součástí jednoho celkového projektu či záměru, který je například jen administrativně (či z důvodu financování) rozdělen na více etap. Časovou souvislostí v tomto pojetí tak může být jak doba několika dnů či týdnů, tak i doba několika měsíců a let (například v případě plánované výstavby areálu či postupného zpracování jednotlivých stupňů projektových dokumentací).“[9] nebo také: „Časovou souvislostí rozumíme souvislost jednotlivých fází zadávání a realizace částí veřejné zakázky v čase. Nejjednodušším příkladem časové souvislosti je souběžná realizace jednotlivých částí veřejné zakázky, popřípadě situace, kdy na sebe realizace jednotlivých částí těsně navazuje. V časové souvislosti však mohou být i činnosti předcházející, tj. příprava zadání dané části veřejné zakázky, vlastní zadávací proces, ale i příprava vlastního projektu dané části apod. Čím je doba mezi realizací jednotlivých částí veřejné zakázky delší, tím je samozřejmě určení existence časové souvislosti obtížnější. Avšak v obecné rovině bychom za časově souvislé části veřejné zakázky tvořící funkční celek mohli považovat v případě veřejných zakázek na dodávky a služby jedno účetní období (či kalendářní rok), u veřejných zakázek na stavební práce potom období přesahující jedno účetní období (či kalendářní rok) – dle povahy konkrétních stavebních prací. U všech druhů plnění veřejných zakázek však bude záležet především na konkrétních okolnostech daného případu.“[10]
42. V kontextu shora uvedeného je pak třeba nahlížet na potřebu zjistit skutkový stav a na jeho následné posouzení.
43. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad co do zjištění skutkového stavu vycházel ze zprávy o poruchách 2011, z níž zjistil, že se na přivaděči vyskytly v roce 2011 dvě poruchy a byly odstraněny. Dále Úřad vyšel z Analýzy VOV Drásov 10/2018, z níž vyplývá, že i v roce 2018 došlo na přivaděči k poruchám. Dále Úřad cituje studii společnosti AQUATIS z roku 2019[11] (dále též jen „studie z roku 2019“), která se zabývá poruchami na přivaděči v roce 2011 a 2018. Dále Úřad vychází z dokumentace o zadávacích řízeních na předchozí etapy a ze zprávy o poruše z roku 2023, z níž vyplývá, že 8. 3. 2023 došlo k havárii přivaděče 500 m od obnoveného potrubí v etapě I. Přivaděč byl zprovozněn 14. 3. 2023. Dle zadavatele pak realizace etapy V reaguje na posledně popsanou poruchu. Posledně uvedené vysvětlení Úřad akceptoval.
44. Na základě uvedených dokumentů se Úřad následně zaměřil na to, které havárie zadavatel mohl předvídat a které havárie (a jejich opravy) spolu souvisely. Dospěl k výše předestřenému závěru, že mezi etapami I-III a etapou V není časová souvislost, navíc etapa V je reakcí na poruchu přivaděče z března 2023, tedy s ostatními etapami nesouvisí ani věcně.
45. O takto zjištěném skutkovém stavu mám však důvodnou pochybnost, neboť z řady dokumentů, které jsou ve správním spisu obsaženy, je patrno, že zadavatelův postup není a nebyl prostou reakcí na konkrétní havárie, ačkoliv ty nepochybně akcelerovaly potřebu rekonstrukce přivaděče případně měly vliv na pořadí provedených oprav.
46. Ve studii z roku 2019, která rozebírá poruchy přivaděče, stanovuje kritický úsek přivaděče a navrhuje několik variant rekonstrukce, je jako příčina poruch označen použitý typ potrubí. Jako nejvhodnější řešení pak tato studie navrhuje výměnu potrubí a vymístění přivaděče mimo stávající zástavbu. Zadavatel si tak byl nejpozději od roku 2019 vědom problému s použitým potrubím. Tomu nasvědčuje i vyjádření předsedy představenstva ve výroční zprávě za rok 2018, který konstatuje, že bylo nutné u části přivaděče upravit provoz, aby nedocházelo k poruchám, přičemž však úprava přivaděče v úseku Štěpánovice – Čebín je zásadní akcí, u níž se zahájily práce na opatřeních, která by měla zajistit bezporuchové dodávky vody. Ve výroční zprávě za rok 2019 pak předseda představenstva konstatuje, že v roce 2020 bude možné zahájit práce na výměně potrubí v katastru obce Drásov. V započaté práci však bude nutné usilovně pokračovat i v následujících letech, neboť „musí dojít k výměně přibližně 14 km potrubí“. Proto se musí v roce 2020 připravit projektová dokumentace na druhou a třetí etapu a zahájit bude nutné i přípravu čtvrté etapy.
47. Zadavatel s rekonstrukcí přivaděče započal etapami I a II, neboť ty pokrývají mj. vymezený kritický úsek potrubí, kde se vyskytovaly havárie. Pokud zadavatel[12] argumentuje tím, že primárním účelem realizace etapy II bylo vymístění přivaděče mimo zástavbu rodinných domů, jeví se toto tvrzení zavádějící, neboť pro realizaci etapy II existovaly zcela shodné důvody jako pro realizaci etapy I, přičemž vymístění mimo zástavbu bylo součástí navrhované prevence budoucích poruch již ve studii z roku 2019. Ohledně etapy III zadavatel uvádí, že se dozvěděl o developerském záměru k zástavbě území, proto přivaděč v této části opravil dříve, než měla být zahájena výstavba. Jakkoliv zadavatel popírá, že by snad etapa III navazovala na etapu I a II, nenabízí se pro realizaci této etapy žádné jiné vysvětlení než potřeba opravit další část přivaděče dříve, než se oprava stane technicky náročnou a v důsledku toho náročnou i finančně. Postup zadavatele nasvědčuje tomu, že přistoupil k rekonstrukci přivaděče systematicky, od „nejpalčivějších“ úseků (poruchy, budoucí zástavba) a pokračuje dalšími etapami, přičemž limitujícím faktorem, který rekonstrukci přivaděče brzdí, jsou finanční prostředky, viz vyjádření zadavatele v tom smyslu, že „postupoval v rámci objektivně dostupných investičních prostředků, které byly odvozeny mimo jiné od výše nájemného hrazeného provozovatelem (tj. obchodní společnosti Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.) a v čase poskytovaných dotačních prostředků. Teprve postupem času bylo zřejmé, v jakém rozsahu je možné další etapy projektově připravit a následně realizovat.“
48. Ve správním spisu je dále obsažena např. souhrnná technická zpráva k dokumentaci pro provádění stavby V. etapy, kterážto je součástí zadávací dokumentace. Z ní vyplývá, že v roce 2000 byl uveden do provozu vodárenský systém Vírského oblastního vodovodu. Trubní přivaděče byly postaveny ze sklolaminátového potrubí od rakouského výrobce HOBAS. Na přivaděči Štěpánovice – Čebín došlo k pěti vážným poruchám. Z tohoto důvodu se vlastník infrastruktury rozhodl pro rekonstrukci úseku. Tak byla realizována etapa I, II, III, v roce 2025 pak má pokračovat IV. etapou a dále pak V. etapou ve směru na Železné. Obdobný text je uveden i v technických zprávách k etapám III a IV, které byly přílohami návrhu. Objednatelem těchto zpráv je zadavatel a tyto zprávy dále potvrzují jeho záměr přivaděč postupně rekonstruovat.
49. Pouze nad rámec shora popsaných zjištění uvádím, že uvedeným závěrům neodporují ani údaje obsažené v obchodním rejstříku, konkrétně ve sbírce listin zadavatele. I z tam obsažených výročních zpráv (např. roky 2024 a 2025) vyplývá, že probíhají výběrová řízení na akce dle harmonogramu výstavby a obnovy přivaděče. Z výročních zpráv rovněž vyplývá, že v průběhu fyzické realizace jednotlivé etapy již probíhají práce na přípravě projektové dokumentace etapy další. Takto na sebe navazuje všech 5 etap. Podobný závěr lze učinit i z webových stránek zadavatele, kde v části „Projekty“ představuje jednotlivé etapy a u jednotlivých etap uvádí, že další etapy budou následovat.[13]
50. Mám za to, že z důkazů obsažených ve správním spise plyne, že zadavatel si je vědom potřeby rekonstrukce celé problematické části přivaděče a systematicky ji realizuje. Mezi jednotlivými etapami je silná věcná, místní a funkční souvislost (zadavatel intenzivně řeší jediný, věcně i místně ohraničený konkrétní problém), přičemž časová souvislost závisí na rychlosti administrativních procedur a – jak uvádí zadavatel – na finančních možnostech. Je tak nutno citovat rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2017, č. j. 30 Af 53/2015-184, z něhož vyplývá, že zadavatel by měl při zadávání zakázek postupovat právě s vědomím jejich souvislosti: „Zadavatel si zcela jistě byl, resp. měl být, vědom, že např. z důvodu opotřebení vybavení pokojů i v dalších patrech, než která měla být vybavena v rámci první veřejné zakázky, bude rozhodovat či uvažovat o modernizaci dalších pokojů. S tímto vědomím a zejména s vědomím toho, že předpokládaná hodnota první veřejné zakázky byla určena velice blízko hranici pro nadlimitní veřejnou zakázku, nelze jakkoliv ospravedlnit postup zvolený žalobcem. Tvrzení, že o druhé veřejné zakázce žalobce v době související s první zakázkou neuvažoval ani v hypotetické rovině, žalobci nesvědčí, neboť i pokud by se jednalo o pravdivé tvrzení, pak lze konstatovat, že s ohledem na dodržování zákona o veřejných zakázkách měl uvažovat v širších souvislostech, aby se nedopustil některého ze správních deliktů podle tohoto zákona. V souhrnu tak lze dospět k závěru, že skutečně došlo k porušení ust. § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, neboť předmětné zakázky neměly být posuzovány zvlášť, a to s ohledem na jejich vzájemné souvislosti, jak je vyloženo výše.“
51. Dále je nutno podotknout, že zadavatel začal etapu V zadávat v době, kdy zadávací řízení na etapu IV ještě nebylo zrušeno. Dle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení. V posuzované věci však Úřad vyloučil etapu IV z posouzení předpokládané hodnoty z důvodů, které nastaly později, než byly jednotlivé etapy řešeny a zadávány. Pro stanovení předpokládané hodnoty je rozhodný okamžik, respektive stav v době zahájení postupu směřujícího k zadání veřejné zakázky. Ke dni 14. 10. 2025 (odeslání výzvy k podání nabídek na etapu V) již etapa IV existovala jako zadávané plnění a nebyla zrušena, přičemž naopak byla součástí plánovaných etap obnovy přivaděče. Její hodnota tedy měla být při stanovení postupu ohledně veřejné zakázky na etapu V vzata v úvahu. Na okraj dodávám, že je poněkud nejasné, co zadavatel míní tím, že etapu IV. „aktuálně neplánuje“, jak uvádí ve vyjádření k rozkladu. Zadavatel má k této etapě zpracovány veškeré nutné stavební podklady, což svědčí o jeho připravenosti etapu realizovat, byť např. v závislosti na výběru dodavatele a finanční situaci. Jeví se nepravděpodobné, že by jeho potřeba realizovat i etapu IV zcela zmizela jen proto, že zadávací řízení na tuto zakázku bylo zrušeno.
52. Ve vztahu k posouzení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je tak třeba dojít k závěru, že Úřad zjistil skutkový stav způsobem, o němž jsou důvodné pochybnosti, když v bodě 184 napadeného rozhodnutí uzavřel, že zadavatel „neměl k dispozici žádné indicie nasvědčující tomu, že bude nezbytné realizovat také nyní posuzovanou veřejnou zakázku“. Naopak ze shora uvedených skutečností jasně plyne, že tyto indicie existovaly. V dalším řízení je tak třeba, aby se Úřad posouzením souvislosti jednotlivých etap více zabýval, doplnil případně dokazování o zde naznačené (viz bod 49 tohoto rozhodnutí) či jiné podklady a na základě nově zjištěného skutkového stavu ve věci znovu rozhodl.
K procesním pochybením
53. Navrhovatel v návrhu uvádí, že zadavateli bylo umožněno se ve věci po uplynutí koncentrační lhůty vyjádřit a předložit nové důkazní prostředky, nicméně navrhovateli tento prostor dán nebyl, jeho důkazy akceptovány nebyly s odkazem na koncentraci řízení.
54. K této námitce předesílám, že účastníci řízení jsou oprávnění svá tvrzení a důkazní návrhy uplatnit toliko v rámci koncentrační lhůty dle § 251 odst. 5 zákona. K později uplatněným tvrzením a návrhům se nepřihlíží s výjimkou důkazů zpochybňujících věrohodnost podkladů rozhodnutí.
55. Koncentrace řízení nicméně omezuje primárně procesní aktivitu účastníků řízení, nikoliv vyšetřovací oprávnění Úřadu, který může opatřovat podklady pro zjištění skutkového stavu, o němž není důvodná pochybnost. Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedené na návrh dodavatele vykazuje rysy sporného řízení podle § 141 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2023 č. j. 6 As 338/2021-52, bod 31) a platí, že „správní orgán pak vychází zejména z důkazů, které byly účastníky navrženy; nadto může provést i další důkazy podle svého uvážení, přičemž zejména by měl doplnit ty důkazy, které jsou potřeba k ochraně veřejného zájmu.“.
56. Pokud se Úřad v posuzované věci na základě své úvahy obrátil se žádostí o doplnění tvrzení a důkazů č. j. ÚOHS-00881/2026/511 na zadavatele, který svá tvrzení a návrhy důkazů doplnil, nelze navrhovateli odepřít právo na tuto procesní aktivitu zadavatele reagovat. V situaci, kdy navrhovatel tvrdí, že zadavatelova tvrzení nejsou pravdivá, nelze dost dobře neakceptovat další důkazy, jimiž navrhovatel své tvrzení podepře, ačkoliv byl původně přesvědčen, že jím předložené důkazní prostředky postačují k vyvrácení tvrzení zadavatele (uvedených v rozhodnutí o námitkách či v koncentrační lhůtě). Tento princip je v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení dle § 7 správního řádu.
57. Tato situace je navíc odlišná od situace, na kterou Úřad odkazuje v bodě 189 napadeného rozhodnutí a která byla řešena v řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-R0174/2025/VZ. V uvedeném řízení šlo totiž o vyloučení možnosti výjimky ze zásady koncentrace řízení v případě aktivních návrhů účastníků, nikoliv v případě návrhů, které byly učiněny na základě výzvy Úřadu nebo v reakci na ni.
58. Je tak nutno konstatovat, že prolomí-li Úřad koncentraci řízení ke konkrétní otázce ve prospěch jednoho z účastníků, je v souladu s principem rovnosti třeba stejný procesní prostor poskytnout i straně druhé.
Závěr
59. Po zvážení všech aspektů dané věci jsem z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a jeho vrácení Úřadu k novému projednání.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát/i:
1. ikis s. r. o., Kaštanová 496/123a, 621 00 Brno
2. Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s. r. o., Helfertova 2040/13, 613 00 Brno
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pozn. Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona k okamžiku zahájení zadávacího řízení, postup Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] „Relevantní činnost spočívající v poskytování vodovodu podle § 153 odst. 1 písm. d) bod 1 se bude týkat vlastníka vodovodu. Samotné vlastnictví vodovodu ovšem není z hlediska naplnění definice relevantní činnosti nezbytnou podmínkou, neboť takovou činnost mohou vykonávat i jiné osoby (provozovatelé), kterým byl vodovod poskytnut. Vlastník vodovodu totiž může uzavřít smlouvu o provozování vodovodu s provozovatelem a na něho převést odpovědnost za správu vodovodu. Jestliže vlastník provozuje vodovod nebo kanalizaci svým jménem a na vlastní odpovědnost, vztahují se na něj všechna práva a povinnosti provozovatele. Relevantní činnost spočívající v poskytování nebo provozování vodovodu je odvozena od držení povolení k provozování vodovodu vydaného krajským úřadem podle § 6 VodKan a násl. Jelikož předmětem působnosti VodKan je úprava vztahů souvisejících s rozvojem, výstavbou a provozem vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě, provozování vodovodu pro vlastní osobní potřebu nebude představovat výkon relevantní činnosti.“
(ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 153 [Relevantní činnost]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1080.)
[3] Shodný názor zastává i Ministerstvo pro místní rozvoj coby gestor zákona: „Popisované vlastnictví vodovodní a kanalizační infrastruktury zjevně souvisí s tzv. relevantními činnostmi podle § 4 odst. 1 písm. d) bod 1. (zjednodušeně poskytování vodovodu sloužící veřejné potřebě) a § 4 odst. 1 písm. e) bod 2. (zjednodušeně související odvádění odpadních vod). Příslušné sdružení obcí a měst je tedy v případech zadávání veřejné zakázky související s touto činností v souladu s § 2 odst. 7 zákona veřejným zadavatelem vykonávajícím relevantní činnost. Podle tohoto ustanovení zákona bude takový veřejný zadavatel vykonávající relevantní činnost postupovat v případě veřejných zakázek zadávaných v souvislosti s touto relevantní činností podle pravidel platných pro zadavatele sektorové, tj. podle pravidel jednodušších. Ostatní veřejné zakázky pak bude zadávat standardním způsobem, tj. podle přísnějších pravidel určených veřejným zadavatelům.“
[4] Srov. komentář: „Ve vztahu k § 153 odst. 1 písm. d) lze shrnout, že za relevantní činnost bude v souladu s eurokonformním výkladem považována činnost osoby související s poskytováním nebo provozováním vodovodu nebo prodejem pitné vody (směřováním do vodovodu) s cílem poskytování služby veřejnosti, a to prostřednictvím vodních děl sloužících veřejné potřebě.“ (ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 153 [Relevantní činnost]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1080.)
[5] Čl. 11 sektorové směrnice: Tato směrnice se vztahuje na činnosti spojené s poskytováním nebo provozem sítí určených k poskytování služeb veřejnosti v oblasti železniční dopravy, automatizovaných systémů, tramvajové, trolejbusové, autobusové nebo lanové dopravy. Pokud jde o dopravní služby, má se za to, že síť existuje tam, kde je služba poskytována podle provozních podmínek stanovených příslušným orgánem členského státu, jako jsou podmínky pro obsluhované trasy, kapacita, která má být k dispozici, nebo četnost služeb.
[6] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2024, č. j. 8 As 43/2023-52.
[7] Viz právní věta rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2024, č. j. 30 Af 7/2022-71: „Při posuzování toho, zda samostatně zadané zakázky nepředstavují ve skutečnosti jen části jediné veřejné zakázky (§ 18 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek), platí, že čím volnější bude shledaná funkční souvislost mezi jednotlivými zakázkami, tím přísnější požadavky bude nutno klást na souvislost časovou. A naopak tam, kde spolu jednotlivé zakázky souvisí z funkčního a místního hlediska zcela jednoznačně a bez nejmenších pochybností, nemusí ani delší prodleva mezi jejich zadáním vést k přetržení časové souvislosti.“
[8] K tomu viz např. rozhodnutí Úřadu ze dne 3. 7. 2024, sp. zn. ÚOHS-S0529/2024/VZ: „Dále se Úřad zabýval otázkou, zda byl uvedený funkční celek zadáván v časové souvislosti. Jak vyplývá ze soudní judikatury (např. z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 68/2011-50 ze dne 7. 3. 2013), při posuzování hlediska časové souvislosti je třeba prošetřit zejména časové okolnosti zahájení zadávacího, resp. výběrového řízení, časový okamžik uzavření smluv s vybraným dodavatelem a rovněž termíny realizace veřejných zakázek. K časové souvislosti Úřad sděluje, že je nutno k jejímu posouzení přistoupit striktně kazuisticky, neboť, jak již bylo řečeno výše, záleží na konkrétních okolnostech daného případu. Časová souvislost není přesně ohraničená určitým pevně stanoveným okamžikem, ale je vždy nutno přihlížet k různým okolnostem. Časovou souvislost veřejných zakázek je třeba posuzovat v kontextu toho, zda zadavatel už v době zadávání první veřejné zakázky věděl či nutně měl předpokládat, že bude následovat zadání zakázky či zakázek dalších (které spolu se zadávanou tvoří funkční celek). Takovou vědomost lze bez dalšího presumovat pouze v situaci opravdové časové blízkosti zadání; není však vyloučeno konstatovat časovou souvislost i v případě plnění časově více vzdálených, bude-li prokázána právě vědomost zadavatele o tom, že další plnění budou, resp. mají nutně následovat.“
Dále např. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 13. 8. 2019 č. j. ÚOHS-R0103/2019/VZ-2346/2019/323/PBl: „Časová souvislost může v určitých případech činit i několik let, zejména pokud bude prokázáno, že zadavatel již v okamžiku zahájení první veřejné zakázky věděl či alespoň mohl důvodně předpokládat, že bude následně zadávat plnění (veřejnou zakázku), které s první veřejnou zakázkou tvoří jeden funkční celek.“
[9] Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 112.
[10] Macek, I. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2017, str. 80.
[11] Jde o dokument Odborné posouzení přivaděče Hobas DN1400 v úseku Štěpánovice – Čebín datované 2/2019.
[12] Jedná se o vyjádření zadavatele ze dne 29. 1. 2026, v němž zadavatel k dotazu Úřadu poskytuje bližší informace o jednotlivých etapách.