číslo jednací: 19484/2026/500
spisová značka: S0174/2026/VZ

Instance	I.
Věc	Rozvoj Agendového informačního systému státní báňské správy
Účastníci	Česká republika – Český báňský úřad
Typ správního řízení	Veřejná zakázka
Výrok	§ 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb.
Rok	2026
Datum nabytí právní moci	16. 6. 2026
Dokumenty	2026_S0174.pdf 398 KB

PID	UOHSX00MXGXQ	Adresát/i dle rozdělovníku
Č. j.	ÚOHS-19484/2026/500
Sp. zn.	ÚOHS-S0174/2026/VZ
Datum, místo	29. 5. 2026, Brno

Rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve správním řízení zahájeném dne 12. 3. 2026 z moci úřední, jehož účastníkem je

Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona jmenovaným obviněným v souvislosti s veřejnou zakázkou „Rozvoj Agendového informačního systému státní báňské správy“ zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 28. 11. 2022 pod ev. č. Z2022-047063,

rozhodl takto:

Obviněný – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 52 ve spojení s § 55 citovaného zákona, když veřejnou zakázku „Rozvoj Agendového informačního systému státní báňské správy“ zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 28. 11. 2022 pod ev. č. Z2022-047063, aniž by byly splněny podmínky pro postup v tomto druhu zadávacího řízení, a to včetně podmínek uvedených v § 63 odst. 3 písm. b)citovaného zákona, na které jmenovaný obviněný odkazuje, jelikož neprokázal neexistenci hospodářské soutěže z technických důvodůu citované veřejné zakázky, a nelze vyloučit, že existují tuzemští či zahraniční dodavatelé, kteří by byli schopni se o citovanou veřejnou zakázku ucházet za situace, kdy by jmenovaný obviněný použitím jednacího řízení bez uveřejnění nevyloučil hospodářskou soutěž, přičemž na předmět plnění uzavřel dne 15. 11. 2022 smlouvu o dílo s vybraným dodavatelem – Asseco Central Europe, a.s., IČO 27074358, se sídlem Budějovická 778/3a, 140 00 Praha – přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ukládá

pokuta ve výši 85 000 Kč (osmdesát pět tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha – ukládá povinnost

uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč (dva tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. POSTUP OBVINĚNÉHO PŘI POŘIZOVÁNÍ PŘEDMĚTNÉHO PLNĚNÍ

1. Obviněný – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha (dále jen „obviněný“ nebo též „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění[1] (dále jen „zákon“), uzavřel dne 15. 11. 2022 smlouvu o dílo (dále jen „smlouva o dílo č. 2“) s dodavatelem – Asseco Central Europe, a.s., IČO 27074358, se sídlem Budějovická 778/3a, 140 00 Praha (dále jen „vybraný dodavatel“) – za účelem realizace veřejné zakázky „Rozvoj Agendového informačního systému státní báňské správy“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění s odkazem na § 63 odst. 3 písm. b) zákona, jehož oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 28. 11. 2022 pod ev. č. Z2022-047063 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Předmětem smlouvy o dílo č. 2 je dle jejího čl. 3.1 provedení díla spočívajícího v rozvoji Agendového informačního systému státní báňské správy (dále jen „AISSBS“) dle příloh dotčené smlouvy.

3. V čl. 9.1 smlouvy o dílo č. 2 je stanoveno, že cena za realizaci předmětu veřejné zakázky činí částku ve výši 3 109 700 Kč bez DPH, resp. 3 762 737 Kč vč. DPH, přičemž dle čl. 9.2 dotčené smlouvy platí, že výše specifikovaná částka je stanovena jako cena nejvýše přípustná a nepřekročitelná.

II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad"), který je podle § 248 a § 270 odst. 5 zákona příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem a k dozoru nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle zákona, obdržel dne 8. 8. 2024 podnět s žádostí o prošetření postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky, přičemž šetření tohoto podnětu bylo vedeno pod sp. zn. ÚOHS-P0607/2024/VZ.

5. Stěžovatel v podnětu mj. uvádí, že obviněný pochybil, když veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění s odkazem na § 63 odst. 3 písm. b) zákona, neboť v posuzovaném případě nebyly dány technické důvody, které by zapříčinily faktickou neexistenci hospodářské soutěže ve smyslu citovaného ustanovení zákona. Stěžovatel v této souvislosti uvádí, že důvody pro použití jednacího řízení bez uveřejnění ze strany obviněného jsou organizačního, personálního a ekonomického charakteru, pročež nemohou být relevantní pro postup v tomto druhu zadávacího řízení.

6. Na základě obdrženého podnětu si Úřad přípisem ze dne 16. 8. 2024 vyžádal od obviněného dokumentaci k veřejné zakázce a jeho vyjádření k obsahu podnětu. Dne 2. 9. 2024 Úřad od obviněného obdržel vyjádření ze dne 28. 8. 2024 (dále jen „vyjádření obviněného k podnětu“).

Vyjádření obviněného k podnětu

7. Obviněný ve vyjádření k podnětu předně uvádí, že přistoupil k zadávání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění (dále též „JŘBU“) s ohledem na skutečnost, že jím poptávané služby rozvoje AISSBS spočívají především v náhradě funkcionalit předmětného systému, které mají natolik úzkou vazbu na již existující jedinečné technické řešení zajišťované vybraným dodavatelem, že je vyloučeno poskytování rozvoje AISSBS jiným dodavatelem, aniž by vznikly problémy při jeho provozu. Obviněný v této souvislosti dodává, že stávající moduly AISSBS jsou postaveny na unikátní technologické platformě ASSEBA, která byla v době zadávání šetřené veřejné zakázky využívána pouze vybraným dodavatelem. S ohledem na právě uvedené má obviněný za to, že jiný dodavatel nemůže stávající moduly AISSBS efektivně, hospodárně a účelně vyvíjet nebo upravovat, aniž by byla ohrožena konzistence a funkčnost systému a nehrozily by významné problémy při jeho provozu.

8. Obviněný dále uvádí, že s ohledem na unikátní povahu technologické platformy ASSEBA by pro jakoukoliv změnu nebo rozvoj systému bylo nutné předat vývoj i provozování systému třetí straně jako celek. Předání vývoje a provozu AISSBS jinému dodavateli by však dle obviněného mělo významné následky technického a analytického charakteru, neboť jakákoliv změna platformy ASSEBA by vyžadovala kompletní revizi analytických modelů, datových struktur a postupů souvisejících s integrací AISSBS s externími IT systémy obviněného, přičemž takový postup by mohl zapříčinit vznik rizika ztráty konzistence dat, nekompatibility a delšího vývojového cyklu nových funkcí. Obviněný v této souvislosti dodává, že jiný dodavatel by rovněž byl nucen vyvinout nové analytické nástroje a metodiky, což by s sebou neslo riziko chybných implementací ohrožujících provoz celého AISSBS.

9. Kompletní převzetí provozu a vývoje AISSBS jiným dodavatelem by dle názoru obviněného mělo finanční dopady, kdy by vyžadovalo investice do přenosu know-how, školení a přizpůsobení technologií a náklady na přistoupení nového dodavatele by dle názoru obviněného výrazně převyšovaly náklady vynaložené na pokračování spolupráce s vybraným dodavatelem. Mohlo by to také vést ke zvýšení nákladů na údržbu předmětného informačního systému, protože nový dodavatel by neměl přístup k know-how spojenému s provozem platformy ASSEBA a musel by řešit problémy složitějším a nákladnějším způsobem.

10. Obviněný dále poukazuje na uživatelské dopady. Přechod na technologii jiného dodavatele by dle obviněného mohl znamenat nutnost přepracování uživatelského rozhraní a funkcionalit AISSBS, což by vedlo k narušení uživatelského komfortu (s důsledky nového zaškolení a adaptace na změněné rozhraní), kdy by v důsledku ztráty kontinuity zejm. mohla být zpomalena reakce na uživatelské požadavky, následkem čehož by se prodloužila čekací doba na implementaci nových funkcí systému nebo oprav chyb.

11. Obviněný také uvádí provozní a bezpečnostní dopady, kdy sděluje, že pokud by předmět šetřené veřejné zakázky měla realizovat osoba odlišná od vybraného dodavatele, vyžadovalo by to investice do infrastruktury a bezpečnostních opatření, které jsou specifické pro ASSEBA. Také by mohlo docházet k nesprávným implementacím, které by mohly mít závažné důsledky pro kontinuitu provozu AISSBS a bezpečnost dat. Také by se musely revidovat smlouvy a dohodnuté SLA (Service Level Agreements). Další rizika spolupráce s novým dodavatelem obviněný spatřuje v oblasti provádění aktualizací komponent předmětného informačního systému, při kterých by mohlo docházet ke ztrátě dat či výpadku funkčnosti. V této souvislosti obviněný sděluje, že AISSBS je integrován s dalšími IT systémy, se kterými obviněný operuje, a jejichž koordinaci by přistoupení nového dodavatele ještě více zkomplikovalo. Obviněný také uvádí, že změnové požadavky mají dopad do stávajících funkcionalit a pro jejich realizaci by bylo nutné upravit současnou podobu aplikace, tedy že změnové požadavky staví nad technologiemi vyvinutými v ASSECO, ke kterým převzal zdrojové kódy, jiný dodavatel ale nemusí využívat ve svých řešeních technologický rámec ASSECO a mohly by vznikat duplicitní funkcionality. Obviněný tak uzavírá, že se nejedná o žádné organizační důvody, ale objektivně existující skutečnosti, které plynou z technologické jedinečnosti produktu.

12. V další argumentaci vyjadřuje obviněný přesvědčení, že „text smlouvy na pořízení AISSBS z roku 2018 nemá žádný vliv na otázku, proč a zda vůbec mělo či nemělo být použito JŘBÚ v roce 2022. Skutečnost, že je obviněný na základě předmětné smlouvy z roku 2018 majitelem autorských práv a zdrojových kódů k AISSBS, nevylučuje, že se při zadávání šetřené veřejné zakázky nejednalo o technicky jedinečné řešení. Důvodem […] byla zejména skutečnost, že pro rozvoj systému v roce 2022 byly nezbytné zásahy do stávajících funkcionalit, pro něž bylo nutné využití technologické platformy ASSEBA, kterou v tu dobu využíval pouze původní dodavatel systému.“ Dle názoru obviněného skutečnost, že od roku 2018 nevznikl žádný kompatibilní produkt, resp. že nikdo mimo původního dodavatele nenabízí rozvoj platformy ASSEBA, nebo že neexistuje s ní kompatibilní produkt, nelze klást obviněnému k tíži, a postup zvolený v roce 2022 nelze považovat za narušení hospodářské soutěže.

13. S ohledem na shora uvedené obviněný uzavírá, že při zadávání šetřené veřejné zakázky postupem podle § 63 odst. 3 písm. b) zákona nikterak nepochybil.

III. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

14. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k postupu obviněného při zadávání veřejné zakázky Úřad považoval skutková zjištění z předložených materiálů za dostatečná a považoval za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, zahájil postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), v návaznosti na § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), řízení o přestupku z moci úřední vydáním příkazu č. j. ÚOHS-09458/2026/500 ze dne 12. 3. 2026 (dále jen „příkaz“). Příkaz byl obviněnému doručen stejného dne.

15. Ve výroku I. příkazu Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 52 ve spojení s § 55 zákona, když veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by byly splněny podmínky pro postup v tomto druhu zadávacího řízení, a to včetně podmínek uvedených v § 63 odst. 3 písm. b) zákona, na které obviněný odkazuje, jelikož neprokázal neexistenci hospodářské soutěže z technických důvodů u veřejné zakázky, přičemž na předmět plnění veřejné zakázky uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo, přičemž tento postup tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele.

16. Výrokem II. příkazu uložil Úřad za spáchání uvedeného přestupku obviněnému pokutu ve výši 85 000 Kč.

17. Příkaz byl obviněnému doručen dne 12. 3. 2026 a tímto dnem bylo podle § 249 ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

18. Účastníkem řízení o přestupku je podle § 68 písm. a) zákona o přestupcích obviněný.

19. Dne 19. 3. 2026 obdržel Úřad proti příkazu odpor obviněného ze stejného dne (dále jen „odpor“).

Odpor

20. Obviněný v odporu uvádí, že při zadání veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem. Úřad v příkazu závěr o neexistenci technických důvodu pro užití JŘBU opírá o skutečnost, že obviněný na základě smlouvy o dílo ze dne 6. 9. 2018 (dále jen „smlouva o dílo č. 1“) získal zdrojové kódy k AISSBS, široká licenční oprávnění a smluvní zajištění exit plánu, proto měl k dispozici veškeré technické prostředky potřebné k tomu, aby rozvoj AISSBS mohl zadat jinému dodavateli. Dle obviněného Úřad tento závěr založil na nesprávném skutkovém zjištění, jelikož nerozlišil mezi zdrojovými kódy AISSBS, které byly obviněnému na základě smlouvy o dílo č. 1 skutečně předány, a proprietární technologickou platformou ASSEBA (dále jen „platforma ASSEBA“), na které je AISSBS postaven a bez které předané zdrojové kódy nelze použít. Platforma ASSEBA je interním produktem vybraného dodavatele, proto nebyla obviněnému předána. Bez přístupu k platformě ASSEBA nemá jiný dodavatel faktickou možnost s předanými zdrojovými kódy pracovat způsobem, který by umožnil požadovaný dílčí rozvoj AISSBS. Úřad v příkazu tuto skutečnost žádným způsobem nezohlednil.

21. Tvrzení obviněného má oporu v čl. 10.7 smlouvy o dílo č. 1, který rozlišuje mezi dvěma kategoriemi duševního vlastnictví s odlišným režimem předání a licencování, a to unikátními díly (tj. autorskými díly vytvořenými vybraným dodavatelem výhradně k poskytování plnění na základě této smlouvy) a neunikátními díly (tj. standardním softwarem vybraného dodavatele nebo třetích stran, který nebyl vyvinut vybraným dodavatelem a není aplikační softwarovou komponentou AISSBS vyvinutou v rámci smlouvy o dílo č. 1). Platforma ASSEBA spadá do kategorie neunikátních děl. Čl. 1.1. smlouvy o dílo č. 1 stanoví povinnost předat zdrojový kód výhradně k unikátním dílům ve smyslu čl. 10.7 této smlouvy. Čl. 7.4 smlouvy o dílo č. 1 poté popisuje dodání a instalaci standardních softwarových produktů jako samostatnou kategorii plnění, odlišnou od vytvoření AISSBS. Platforma ASSEBA je tedy smluvně koncipována jako infrastrukturní vrstva, nikoli jako součást AISSBS. Tuto skutečnost potvrzuje i čl. 12.2 smlouvy o dílo č. 1, který uvádí, že AISSBS bude podporovat a fungovat na SW platformě.

22. K čl. 10.14 smlouvy o dílo č. 1, na který odkazuje Úřad v příkazu, obviněný uvádí, že tento článek směřuje k odstranění právních (licenčních) překážek. Obviněnému však v zadání veřejné zakázky v jiném řízení, než je JŘBU, bránily faktické technické překážky, a to absence zdrojového kódu a technické dokumentace k platformě ASSEBA. Čl. 10.14 smlouvy o dílo č. 1 zajišťuje, že obviněný smí nechat AISSBS rozvíjet jiným dodavatelem, to však neznamená, že jiný dodavatel fakticky může takový rozvoj provést bez přístupu k platformě, jejíž zdrojový kód nebyl předán. Dané ustanovení lze dle obviněného vykládat v jeho prospěch, jelikož nasvědčuje tomu, že si smluvní strany byly vědomy rizika, že licenční podmínky by mohly vytvořit bariéru pro přechod k jinému dodavateli, proto se snažily o odstranění alespoň právních překážek. Čl. 10.14 zároveň potvrzuje, že přechod k jinému dodavateli nebyl považován za bezproblémový, jinak by nebyl zapotřebí. Pokud by byl výklad čl. 10.14 smlouvy o dílo č. 1 zastávaný Úřadem správný, nebyl by důvod do čl. 20.1 této smlouvy vložit exit plán.

23. K odkazu Úřadu na ustanovení smlouvy o dílo č. 1 ohledně exit plánu a širokých licenčních oprávnění, obviněný uvádí, že tato smluvní ustanovení směřují primárně k zajištění možnosti kompletního převzetí provozu a rozvoje AISSBS. Předmětem veřejné zakázky byl pouze dílčí rozvoj konkrétních komponent AISSBS spočívající v úpravě a náhradě stávajících funkcionalit, které musely být kompatibilní se stávajícím jádrem systému běžícím na platformě ASSEBA. Pro tento dílčí rozvoj je přístup k platformě ASSEBA nezbytný. Čl. 20.1 smlouvy o dílo č. 1 upravuje exit plán počítající s náročným procesem předání díla na nového poskytovatele, zahrnující spolupráci po dobu minimálně 2 let od zániku smlouvy. Pouhé držení zdrojových kódů AISSBS a licenčních oprávnění nestačí k provozu a rozvoji systému jiným dodavatelem.

24. Obviněný dále uvádí, že v roce 2025 zadal typově obdobnou veřejnou zakázku formou otevřené výzvy. S nejnižší nabídkovou cenou se přihlásil uchazeč odlišný od vybraného dodavatele. Tento uchazeč po seznámení s technickou specifikací tehdejší veřejné zakázky dospěl k závěru, že jedinečnost technického řešení mu neumožňuje práci provést a ze zadávacího řízení odstoupil. Dle obviněného tato skutečnost potvrzuje nemožnost zadat předmětnou veřejnou zakázku jinak než v JŘBU.

25. Dle obviněného Úřad nepřípustně odděluje technické a ekonomické dopady změny dodavatele. Technická překážka nespočívá v pouhé neefektivnosti nebo nehospodárnosti jiného postupu, ale v tom, že bez přístupu k nepředaným částem platformy ASSEBA nebylo možné požadované plnění plnit jiným dodavatelem. Zvýšené náklady a nižší efektivita jsou přímým důsledkem technické provázanosti systému. Jedná se tak o technickou bariéru, nikoliv jen o ekonomickou nevýhodu.

26. Obviněný dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 42/2012-53 ze dne 11. 1. 2013, dle kterého mohou technické důvody dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona spočívat v požadavku na zajištění kompatibility nebo v technických okolnostech, pro které by plnění od jiného dodavatele vyvolalo nepochybně vyšší náklady nebo značné riziko nefunkčnosti již pořízeného plnění. Předmětem šetřené veřejné zakázky byl dílčí rozvoj komponent AISSBS, který musel být plně kompatibilní se stávajícím jádrem AISSBS běžícím na platformě ASSEBA, se sdílenými službami a interními API této platformy a s dalšími integrovanými informačními systémy obviněného a veřejné správy. Co se týče odkazu Úřadu na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“) ve věci C-385/02, obviněný uvádí, že neargumentuje pouhou znalostí prostředí, jako tomu bylo v daném případě, ale tím, že platforma ASSEBA, na které je AISSBS postaven, je interním produktem vybraného dodavatele a bez přístupu k ní nelze dílčí rozvoj AISSBS realizovat, což je kvalitativně odlišná situace.

27. Obviněný je přesvědčen, že unesl důkazní břemeno, jelikož odkázal na konkrétní články smlouvy o dílo č. 1, čímž předkládá konkrétní důkazy o tom, že platforma ASSEBA nebyla součástí díla předaného obviněnému. Dle obviněného jsou závěry Úřadu založeny na nedostatečné analýze smluvních ujednání mezi obviněným a vybraným dodavatelem.

28. Ohledně pokuty uložené výrokem II. příkazu obviněný uvádí, že v příkazu uvedený údaj o příjmech obviněného ve výši 626 872 000 Kč neodpovídá skutečnosti. Za rok 2025 byl zůstatek příjmového účtu obviněného pouze ve výši 280 023 867 Kč. Výše příjmů navíc sama o sobě není vhodným kritériem pro stanovení pokuty. Obviněný je organizační složkou státu, jejíž rozpočtové příjmy jsou soustřeďovány na příjmových účtech státního rozpočtu. Tyto příjmy jsou poté příjmy státního rozpočtu, nikoliv rozpočtu obviněného. Obviněný v daném roce reálně disponoval prostředky ve výši schváleného rozpočtu výdajů. Celkové výdaje obviněného za rok 2025 činily 194 117 930 Kč, z toho ostatní běžné výdaje činily 17 516 550 Kč a byly kryty jednak schváleným rozpočtem a jednak úsporami z minulých let, které byly kromě částky 16 350 Kč k 31. 12. 2025 zcela vyčerpány. Posouzení Úřadu o přiměřenosti pokuty tak bylo učiněno na základě nesprávného skutkového stavu. Dle obviněného jeho výdaje dlouhodobě dosahují poměru přesahujícího 95 % konečného rozpočtu. Ačkoliv se příkazem uložená pokuta ve výši 85 000 Kč může jevit jako nízká, pro obviněného představuje reálnou zátěž v kontextu jeho skutečných prostředků pro úhradu ostatních běžných výdajů. Obviněný proto navrhuje, aby Úřad při posuzování pokuty přihlédl k jeho skutečné ekonomické situaci.

29. Vzhledem ke všemu výše uvedenému obviněný navrhuje, aby Úřad zastavil řízení o přestupku, neboť se nedopustil přestupku uvedeného ve výroku I. příkazu anebo aby Úřad podstatně snížil uloženou pokutu nebo od jejího uložení upustil.

Další průběh řízení o přestupku

30. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

31. Usnesením ze dne 20. 3. 2026 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu vyjádřit v řízení své stanovisko.

32. Dne 30. 3. 2026 obdržel Úřad vyjádření obviněného ze stejného dne, ve kterém obviněný uvedl, že nenavrhuje žádné nové důkazy ani návrhy a že odkazuje na odůvodnění odporu.

33. Dne 14. 4. 2026 se Úřad z důvodu nutnosti prošetření tvrzení obviněného uvedených v odporu zaslal žádost vybranému dodavateli ze stejného dne, ve kterém mu z důvodu nutnosti prošetření tvrzení obviněného v odporu položil následující dotazy:

„1. Bylo by dle Vašeho názoru možné plnit šetřenou veřejnou zakázku na rozvoj AISSBS, na jejíž plnění s Vámi uzavřel zadavatel smlouvu o dílo č. 2, i bez toho, aby společnost Asseco poskytla jinému dodavateli či přímo zadavateli součinnost, např. v podobě předání zdrojových kódů a technické dokumentace k proprietární technologické platformě ASSEBA? Resp. je podle Vás teoreticky možné, aby jiný dodavatel provedl rozvoj AISSBS, který je předmětem šetřené veřejné zakázky, i bez aktivní součinnosti společnosti Asseco? Pokud je to technicky možné, prosím, uveďte alespoň obecný způsob, jak by v takovém případě mohl jiný dodavatel zajistit rozvoj AISSBS.

2. Pokusil se zadavatel či jiný dodavatel získat od společnosti Asseco nezbytné technické prostředky k tomu, aby měl možnost zajistit plnění díla, tj. rozvíjet AISSBS (který je předmětem šetřené veřejné zakázky), tj. vyvíjel kroky k tomu, aby mu byly poskytnuty např. zdrojové kódy, technická dokumentace apod. k proprietární technologické platformě ASSEBA?

3. V případě, že by byla společnost Asseco k tomu oslovena, za jakých (smluvních, finančních atp.) podmínek by byla ochotna zadavateli (nebo případně jinému dodavateli) poskytnout prostředky nezbytné k tomu, aby jiný dodavatel provedl rozvoj systému AISSBS? Za jakých podmínek by společnost Asseco poskytla zdrojové kódy a technickou dokumentaci k proprietární technologické platformě ASSEBA za tímto účelem?“

Úřad na zodpovězení výše uvedených otázek určil vybranému dodavateli 5 dnů. Tato žádost byla vybranému dodavateli doručena stejného dne.

34. Vybraný dodavatel Úřad dne 21. 4. 2026 zaslal žádost o prodloužení lhůty na zodpovězení výše uvedených otázek o 5 pracovních dnů. Této žádosti Úřad vyhověl přípisem ze stejného dne, který lhůtu pro vyjádření vybraného dodavatele prodloužil o pět pracovních dnů. Tento přípis byl vybranému dodavateli doručen dne 22. 4. 2026.

35. Vybraný dodavatel dne 29. 4. 2026 zaslal Úřadu vyjádření ze stejného dne (dále jen „vyjádření vybraného dodavatele“).

Vyjádření vybraného dodavatele

36. Vybraný dodavatel ve svém vyjádření k prvnímu dotazu Úřadu uvádí, že rozvoj informačního systému vystavěného na platformě ASSEBA, k níž má výlučná oprávnění konkrétní subjekt, je z technického i smluvního hlediska významně podmíněn rozsahem práv, součinností vlastníka této platformy a obsahem uzavřených smluvních ujednání mezi vlastníkem platformy, obviněným a případně dalším dodavatelem. Z tohoto důvodu nemůže vybraný dodavatel bez podrobného posouzení konkrétního technického řešení a smluvního rámce obecně a jednoznačně potvrdit, že jiný dodavatel by byl schopen zajistit shodný rozsah a kvalitu rozvoje předmětného systému bez odpovídající součinnosti vlastníka platformy. Případná realizovatelnost takového řešení by závisela na celé řadě technických, smluvních a organizačních faktorů, které jsou individuální pro konkrétní projekt.

37. Ke druhému dotazu Úřadu vybraný dodavatel uvádí, že vybraný dodavatel v rámci smluvního vztahu s obviněným standardně poskytuje součinnost a plnění v rozsahu sjednaném ve smlouvách, zejména pokud jde o zpřístupnění a užití softwarových produktů, dokumentace a souvisejících technických informací v dohodnutém rozsahu. Vybraný dodavatel dále uvádí, že poskytnutí dalších technických prostředků nad rámec smluvního ujednání, zejména pak zdrojových kódů k platformě ASSEBA nebo související dokumentace, by muselo být vždy předmětem samostatného smluvního ujednání a posouzení z hlediska ochrany práv duševního vlastnictví, know-how a obchodního tajemství. Vybraný dodavatel a obviněný nerozšiřovali rozsah poskytnuté dokumentace nad rámec původních smluvních ujednání ve znění dodatků.

38. Ke třetímu dotazu Úřadu vybraný dodavatel konstatuje, že případné poskytnutí jakýchkoli dalších prostředků nezbytných k tomu, aby jiný dodavatel prováděl rozvoj AISSBS (včetně případného zpřístupnění zdrojových kódů či technické dokumentace k platformě ASSEBA), by záviselo na výsledku individuálního smluvního vyjednávání s dotčenými subjekty. Podmínky, za kterých by se tak dělo, by byly stanoveny individuálně podle rozsahu, konkrétní formy předání, časové náročnosti atd. Bez konkrétního smluvního návrhu a znalosti všech souvisejících okolností nelze předjímat, za jakých konkrétních podmínek a v jakém rozsahu by případné poskytnutí takových prostředků přicházelo v úvahu.

Další průběh řízení o přestupku

39. Usnesením ze dne 7. 5. 2026 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl podle § 261 odst. 3 zákona vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se k podkladům rozhodnutí vyjádřil dne 14. 5. 2026 vyjádřením ze dne 13. 5. 2026 (dále jen „vyjádření obviněného k podkladům“).

Vyjádření obviněného k podkladům

40. Obviněný ve vyjádření k podkladům uvádí, že vyjádření vybraného dodavatele v klíčových bodech potvrzuje argumentaci obviněného z odporu. Vybraný dodavatel ve svém vyjádření k technické závislosti obviněného na spolupráci vybraného dodavatele jako vlastníka platformy ASSEBA uvedl, že rozvoj informačního systému postaveného na proprietární technologické platformě je významně podmíněn rozsahem práv a součinností vlastníka této platformy a bez podrobného posouzení konkrétního technického řešení nelze jednoznačně potvrdit, že jiný dodavatel by byl schopen zajistit shodný rozsah a kvalitu rozvoje AISSBS bez odpovídající součinnosti vybraného dodavatele. Dle obviněného toto tvrzení potvrzuje tvrzení obviněného, že bez přístupu k platformě ASSEBA jiný dodavatel fakticky nemůže rozvoj AISSBS uskutečnit.

41. Vybraný dodavatel ve svém vyjádření dále potvrdil, že nedošlo k rozšíření dokumentace poskytnuté obviněnému, čímž bylo potvrzeno, že obviněný nedisponuje zdrojovými kódy ani technickou dokumentací k platformě ASSEBA. Dále vybraný dodavatelem ve vyjádření uvedl, že bez konkrétního smluvního návrhu nelze předjímat, za jakých podmínek by došlo k poskytnutí zdrojového kódu či technické dokumentace k platformě ASSEBA. Tato skutečnost potvrzuje tvrzení obviněného, že přístup k platformě ASSEBA není automatický ani snadno dostupný a že závěr Úřadu o dostatečnosti licenčních oprávnění obviněného ignoruje faktickou nedostupnost těchto prostředků. Dle obviněného představuje vyjádření vybraného dodavatele zásadní důkaz ve prospěch argumentů uvedených v odporu, jelikož vybraný dodavatel jako subjekt, který zná technickou architekturu platformy ASSEBA nejlépe, nepotvrdil, že by jiný dodavatel mohl rozvoj AISSBS zajistit bez jeho součinnosti. Pokud vlastník a tvůrce platformy ASSEBA nedokázal Úřadu jednoznačně potvrdit, že by rozvoj AISSBS mohl zajistit jiný dodavatel bez jeho součinnosti, není zřejmé, na jakém skutkovém podkladu Úřad v příkazu dospěl k opačnému závěru. Předpoklad Úřadu, že obviněný disponoval všemi potřebnými technickými prostředky k zadání veřejné zakázky jinému dodavateli, tak byl vyjádřením vybraného dodavatele vyvrácen.

42. Obviněný proto navrhuje, aby Úřad řízení o přestupku zastavil, případně aby přihlédl k faktickému potvrzení technické exkluzivity ze strany vybraného dodavatele, a své rozhodnutí tomu přizpůsobil.

IV. ZÁVĚRY ÚŘADU

43. Úřad přezkoumal na základě § 248 a § 270 odst. 5 a souvisejících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména příslušné části dokumentace o zadávacích řízeních, vyjádření obviněného, a na základě vlastních zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. až III. tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

44. Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až § 12, § 155, § 156, § 189 a § 190 zákona.

45. Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

46. Podle § 3 zákona se zadávacím řízení pro účely tohoto zákona rozumí

a) zjednodušené podlimitní řízení,

b) otevřené řízení,

c) užší řízení,

d) jednací řízení s uveřejněním,

e) jednací řízení bez uveřejnění,

f) řízení se soutěžním dialogem,

g) řízení o inovačním partnerství,

h) koncesní řízení, nebo

i) řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

47. Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

48. Podle § 16 odst. 1 zákona stanoví zadavatel před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

49. Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

50. Podle § 25 zákona je nadlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté zákona, pokud není zadávána podle části páté až sedmé zákona, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

51. Podle § 26 odst. 1 zákona je podlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 zákona a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.

52. Podle § 26 odst. 2 zákona podlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v podlimitním režimu podle části třetí zákona, pokud ji nezadává ve zjednodušeném režimu, nebo u ní neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

53. Podle § 27 zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky

a) na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč, nebo

b) na stavební práce částce 6 000 000 Kč.

54. Podle § 52 zákona může zadavatel pro zadání veřejné zakázky v podlimitním režimu použít

a) zjednodušené podlimitní řízení s výjimkou veřejné zakázky na stavební práce, jejíž předpokládaná hodnota přesáhne 50 000 000 Kč, nebo

b) druhy zadávacích řízení pro nadlimitní režim; v takovém případě zadavatel postupuje podle části čtvrté zákona obdobně s tím, že

1. jednací řízení s uveřejněním může zadavatel použít i bez splnění podmínek podle § 60 zákona,

2. u jednacího řízení bez uveřejnění musí být splněna také podmínka nemožnosti dodržet lhůty pro zjednodušené podlimitní řízení, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku, kterou by jinak zadavatel mohl zadat ve zjednodušeném podlimitním řízení,

3. ustanovení části čtvrté zákona se nepoužijí pro lhůty stanovené v § 54 zákona.

55. Podle § 55 zákona může zadavatel pro zadání veřejné zakázky v nadlimitním režimu použít otevřené řízení nebo užší řízení a za splnění dále uvedených podmínek také jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění, řízení se soutěžním dialogem nebo řízení o inovačním partnerství.

56. Podle § 63 odst. 3 zákona zadavatel může také použít jednací řízení bez uveřejnění, pokud veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem, neboť

a) předmětem plnění veřejné zakázky je jedinečné umělecké dílo nebo výkon,

b) z technických důvodů neexistuje hospodářská soutěž, nebo

c) je to nezbytné z důvodu ochrany výhradních práv včetně práv duševního vlastnictví.

57. Podle § 63 odst. 4 zákona jsou podmínky podle § 63 odst. 3 písm. b) a c) zákona splněny pouze v takovém případě, že nelze využít jiného postupu a že zadavatel nestanovil zadávací podmínky veřejné zakázky s cílem vyloučit hospodářskou soutěž.

58. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

59. Podle § 2 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek (dále jen „nařízení vlády o finančních limitech“), ve znění účinném od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023 činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na dodávky pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona 3 653 000 Kč.

Zjištěné skutečnosti z dokumentace k veřejné zakázce

60. Dle čl. II výzvy k jednání o předložení nabídky v jednacím řízení bez uveřejnění je předmětem veřejné zakázky rozvoj AISSBS.

61. V Odůvodnění použití JŘBU, které tvoří část výzvy k jednání o předložení nabídky, obviněný uvedl, že se v projednávaném případě jedná o „veřejnou zakázku, která se velmi úzce technicky váže na dosavadní plnění, proto došlo k použití JŘBÚ dle § 63, odst. 3 písmeno b) zákona. Za stávající situace je režim JŘBU nejjednodušším řešením k zadání zakázky. […] Agendový informační systém je integrován s dalšími IT systémy (Spisová služba, Systém úhrad, Gis). Uvedené systémy mají své dodavatele a již v tento moment je organizačně velice náročné zvládat jejich koordinaci. Další dodavatel by jednoznačně již takto náročnou koordinaci téměř znemožnil.“

62. Z dokumentace o zadávacím řízení, konkrétně z části „Důvody, které vedou k tomu, že by mělo být použito JŘBÚ“ dokumentu nazvaného „Harmonogram IT zakázky ČBÚ – výběrové řízení v roce 2022“ ze dne 10. 6. 2022 (dále jen „harmonogram veřejné zakázky“) vyplývá, že obviněný přistoupil k zadání šetřené veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění s odkazem na § 63 odst. 3 písm. b) zákona, přičemž k postupu v tomto druhu zadávacího řízení obviněného vedly důvody, které jsou dle obviněného povahy ekonomické, technické, organizační a bezpečnostní.

63. Pokud jde o ekonomické důvody pro použití jednacího řízení bez uveřejnění, v harmonogramu veřejné zakázky je uvedeno, že nový dodavatel by byl nucen „proniknout do systému, seznámit se s AISSBS, získat příslušné know-how, což by vše stejně znamenalo nutnost spolupracovat v součinnosti s ASSECO (jelikož se nejedná o kompletní převzetí AISSBS, ale jen o dílčí změnu již vzniklého produktu). Ekonomicky by tedy bylo nutné zasmluvnit jak dodavatele nové funkcionality (3. stranu), tak součinnost ASSECO.“

64. Co se týče technických důvodů vedoucích k tomu, že šetřená veřejná zakázka byla zadána v jednacím řízení bez uveřejnění, obviněný v rámci harmonogramu veřejné zakázky uvádí, že „změnové požadavky staví nad technologiemi vyvinutými v ASSECO, ke kterým jsme převzali zdrojové kódy. 3 strana nemusí využívat ve svých řešeních technologický rámec ASSECO a budou vznikat duplicitní funkcionality.“

65. K organizačním důvodům použití JŘBU je v harmonogramu veřejné zakázky uvedeno, že přistoupení nového dodavatele k dopracování funkcionalit AISSBS přináší riziko spočívající převážně ve „spolupráci dvou společností vyvíjejících jeden SW. Velice problematický je samotný vývoj nových komponent v rámci stávajícího projektu, ale jako téměř nemožné je úprava již vyvinutých modulů systému.“

66. Pokud jde o bezpečnostní důvody ospravedlňující použití JŘBU při zadávání šetřené veřejné zakázky, v harmonogramu veřejné zakázky je uvedeno, že „[v] současné době je zvýšená pravděpodobnost výskytu bezpečnostních rizik (konflikt na Ukrajině, riziko činnosti bezpečnostně nespolehlivých dodavatelů, nedohledatelná vlastnická struktura některých IT firem atd.). Rozšiřovat za této situace okruh dodavatelů se jeví jako nevhodné.“

67. Dle č. 2.1 smlouvy o dílo č. 2 je účelem šetřené veřejné zakázky rozvoj AISSBS, a to v souladu s požadavky obviněného definovanými touto smlouvou a zadávací dokumentací včetně případných dodatečných informací k zadávacím podmínkám veřejné zakázky a jednáním učiněným v průběhu zadávacího řízení a dále v souladu se zásadami činnosti obviněného. Účelem šetřené veřejné zakázky je dále zajištění „oprávnění Objednatele k užití výsledku rozvoje AISSBS, a to v rozsahu, jenž je potřebný pro řádné užívání a rozvoj AISSBS Objednatelem a dalšími subjekty a plnění povinnosti Objednatele při provozování AISSBS stanovených právními předpisy dle zákonných povinností, a to včetně legislativních požadavků vzniklých po skončení účinnosti této Smlouvy.“

68. Z dokumentace o zadávacím řízení dále vyplývá, že obviněný uzavřel dne 6. 9. 2018 smlouvu o dílo s vybraným dodavatelem na realizaci veřejné zakázky „Agendový informační systém státní báňské správy“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 4. 2018 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 4. 2018 pod ev. č. Z2018-000448 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 4. 2018 pod ev. č. 171090-2018 (dále jen „původní veřejná zakázka“). Dle bodu 2.2 písm. a) zadávací dokumentace původní veřejné zakázky je jejím předmětem mimo jiné i uvedení AISSBS do provozu, dodání dokumentace k AISSBS včetně výstupů úvodních analýz a podrobného návrhu řešení, dodání zdrojových kódů AISSBS a udělení nevýhradní licence k AISSBS tak, aby bylo možné AISSBS nezávisle rozvíjet.

69. Předmětem smlouvy o dílo č. 1 je dle jejího čl. 2.1 „vytvoření a provoz zcela nového informačního systému pro podporu agend úřadu […]. Účelem této Smlouvy je dále zajištění oprávnění Objednatele k užití a změně Agendového informačního systému státní báňské správy […] nebo jeho části bez potřeby dalšího souhlasu či licence Zhotovitele či jiných osob, a to v rozsahu, jenž je potřebný pro řádné užívání a rozvoj AISSBS Objednatelem a dalšími subjekty a plnění povinností Objednatele při provozování AISSBS stanovených právními předpisy dle zákonných povinností, a to včetně legislativních požadavků vzniklých po skončení účinnosti této Smlouvy. Zhotovitel je povinen zajistit, že pokud bude výstupem migrace dat do AISSBS autorské dílo, tak Objednatel bude mít k migrujícím datům do AISSBS dostatek autorských práv […].“

70. V čl. 3.1 a čl. 3.1.1 smlouvy o dílo č. 1 se vybraný dodavatel zavázal provést pro obviněného dílo spočívající ve vytvoření AISSBS, přičemž realizace tohoto díla zahrnuje mj. dodávku příslušného software, hardware a rovněž poskytnutí souvisejících licencí a dokumentace. Předmětem smlouvy o dílo č. 1 je dle jejího čl. 3.1.2 a čl. 3.1.3 dále poskytování údržby a provozní podpory AISSBS, resp. poskytování služeb rozvoje a úprav AISSBS podle požadavků obviněného.

71. Dle čl. 7.7.18 smlouvy o dílo č. 1 je nejpozději v den podpisu akceptačního protokolu vybraný dodavatel povinen předat obviněnému detailní specifikace, dokumentaci testování, vývojovou dokumentaci, provozní dokumentaci a zdrojové kódy k AISSBS a jejich dokumentace (tzv. dokumentaci).

72. V čl. 10.2 smlouvy o dílo č. 1 je uvedeno, že k součástem předmětu plnění dotčené smlouvy, které naplňují znaky autorského díla ve smyslu § 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonu, vybraný dodavatel obviněnému poskytne licence ve smyslu § 2358 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

73. Dle čl. 10.3 smlouvy o dílo č. 1 platí, že obviněný je od okamžiku poskytnutí licence ve smyslu čl. 10.2 předmětné smlouvy oprávněn „vykonávat práva duševního vlastnictví k tomuto autorskému dílu tak, že je mu umožněno takové autorské dílo užít všemi způsoby přicházejícími v úvahu […] v neomezeném množstevním a územním rozsahu, v neomezeném počtu prostředí a s neomezeným časovým rozsahem. Pro vyloučení pochybností smluvní strany uvádí, že licence se vztahuje na autorská díla v budoucnu poskytnutá Objednateli Zhotovitelem v rámci provádění Plnění.“

74. V čl. 10.4 smlouvy o dílo č. 1 je uvedeno, že „součástí oprávnění poskytnutých Objednateli společně s licencí je i právo provádět bez dalšího jakékoliv modifikace, úpravy, změny autorského díla tvořícího součást plnění a dle svého uvážení do něj zasahovat, zapracovávat do dalších autorských děl nebo jej s jinými autorskými díly funkčně propojovat, zhotovovat jeho rozmnoženiny, zařazovat jej do databází či na jeho základě či s jeho použitím vytvořit nové autorské dílo či jiný předmět duševního vlastnictví apod. […]. V případě počítačových programů se licence vztahuje ve stejném rozsahu na autorské dílo ve strojovém i zdrojovém kódu, jakož i koncepčním přípravným materiálům, a to i na případné další verze informačních systémů upravené na základě této Smlouvy. Objednatel je bez potřeby jakéhokoliv dalšího svolení Zhotovitele oprávněn udělit třetí osobě podlicenci k výkonu práv duševního vlastnictví k autorskému dílu nebo svoje oprávnění k výkonu práv duševního vlastnictví k autorskému dílu třetí osobě podstoupit.“

75. V čl. 10.7 smlouvy o dílo č. 1 je uvedeno, že se předchozí ustanovení tohoto článku vztahují pouze na autorská díla, která byla vytvořena zhotovitelem a/nebo jeho poddodavateli či osobami jimi využitými k poskytování plnění na základě této smlouvy (dále jen „unikátní díla“). Zhotovitel je povinen objednateli poskytnout nebo pro objednatele zajistit práva užit autorská díla, která nejsou unikátními díly, ale představují standardní software zhotovitele nebo třetích stran jako např. softwarové vybavení dodané v rámci smlouvy, které nebylo vyvinuto zhotovitelem a není aplikační softwarovou komponentou AISSBS vyvinutou v rámci smlouvy (dále jen „Neunikátní díla“), a to přinejmenším v rozsahu standardní licence umožňující minimálně užívání AISSBS v souladu s jeho určením, přičemž teritoriální rozsah poskytnuté licence musí být sjednán alespoň na území České republiky a licence musí být poskytnuta jako nevypověditelná minimálně na dobu trvání majetkových autorských práv. Pro vyloučení jakýchkoliv pochybností smluvní strany sjednávají, že jakákoliv autorská práva poskytnutá Objednateli v rámci plnění dle této Smlouvy jsou Unikátními díly, nejsou-li zhotovitelem předem a výslovně označena za neunikátní díla. Použití jakéhokoliv neunikátního díla zhotovitelem v rámci plnění dle této smlouvy podléhá předchozímu písemnému schválení ze strany objednatele. Tímto ustanovením odst. 10.7 smlouvy není dotčeno ustanovení odst. 10.4 smlouvy.

76. V čl. 10.11 smlouvy o dílo č. 1 je stanoveno, že práva získaná v rámci plnění předmětné smlouvy přechází i na případného právního nástupce obviněného, přičemž případná změna v osobě vybraného dodavatele, ke které by mohlo dojít např. na základě právního nástupnictví, nebude mít vliv na oprávnění udělená vybraným dodavatelem obviněnému prostřednictvím dotčené smlouvy.

77. Dle čl. 10.14 smlouvy o dílo č. 1 platí, že „licenční oprávnění poskytnutá Objednateli na základě této Smlouvy nesmí omezovat Objednatele v poskytnutí AISSBS k užití jiným osobám, ani nesmí omezovat Objednatele v zajišťování provozu a rozvoje AISSBS jiným dodavatelem, než je Zhotovitel.“

78. V čl. 10.15 smlouvy o dílo č. 1 vybraný dodavatel prohlašuje a výslovně obviněnému garantuje, že „na základě práv poskytnutých Zhotovitelem bude Objednatel oprávněn poptávat služby údržby, podpory a rozvoje AISSBS nebo podobná či související plnění u jiných dodavatelů v budoucích zadávacích řízeních dle ZZVZ, resp. v zadávacích řízeních dle budoucích předpisů upravujících zadávání veřejných zakázek.“

79. Vybraný dodavatel se v čl. 11.1 a čl. 11.2 smlouvy o dílo č. 1 zavázal předat obviněnému dokumentované zdrojové kódy ke všem aplikačním komponentům AISSBS vyvinutým na základě dotčené smlouvy, jakož i ke všem opravám, změnám a doplněním zdrojového kódu AISSBS, ke kterým dojde při plnění předmětu původní veřejné zakázky.

80. V čl. 20.1 smlouvy o dílo č. 1 se vybraný dodavatel zavázal poskytnout obviněnému veškerou potřebnou součinnost a dokumentaci a účastnit se jednání obviněného s jinými dodavateli za účelem plynulého převedení poskytování služeb provozní podpory AISSBS na jiného dodavatele, ke kterému dojde nebo má dojít po skončení účinnosti předmětné smlouvy. Za tímto účelem se vybraný dodavatel v témže článku smlouvy o dílo č. 1 zavázal „v dodatečném předstihu vypracovat […] exit plán vymezující veškeré podmínky pro převedení další údržby a podpory či jiného relevantního plnění na nového poskytovatele (dále jen „Exit plán“) a poskytnout plnění nezbytná k realizaci tohoto Exit plánu. […] Zhotovitel se zavazuje součinnost dle tohoto odstavce a Exit plánu […] poskytovat s odbornou péčí, zodpovědně a do doby úplného převzetí a inicializace poskytování služeb podobným službám Provozní podpory díla či plnění souvisejícího novým poskytovatelem.“

81. Pokud obviněný přistoupí k uzavření nové smlouvy týkající se služeb provozní podpory AISSBS či souvisejícího plnění s jiným dodavatelem, nežli s vybraným dodavatelem, zavazuje se tento v čl. 20.2 smlouvy o dílo č. 1 poskytovat obviněnému po skončení účinnosti předmětné smlouvy „veškerou součinnost potřebnou pro účely plynulého a řádného poskytování služeb obdobných službám Provozní podpory díla či jejich příslušné části novým poskytovatelem, pokud bude naplnění tohoto cíle záviset na znalostech Zhotovitele získaných na základě plnění této smlouvy.“

Právní posouzení

82. V šetřeném případě je posuzována otázka, zda byl obviněný oprávněn šetřenou veřejnou zakázku zadat v jednacím řízení bez uveřejnění, respektive zda pro tento jeho postup byly splněny předpoklady dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona.

83. Úřad nejprve v obecné rovině konstatuje, že JŘBU lze dle § 55 zákona zvolit jen za naplnění zákonem taxativně stanovených podmínek. Princip JŘBU spočívá v tom, že zadavatel vyzývá k jednání jednoho dodavatele, případně omezený okruh dodavatelů, se kterým jedná o uzavření smlouvy a v průběhu jednání může měnit nebo doplňovat zadávací podmínky.

84. Úřad s ohledem na shora uvedené uvádí, že JŘBU je druhem zadávacího řízení vykazujícím nejnižší míru transparentnosti, vnější kontroly a hospodářské soutěže, neboť v JŘBU jsou sice veřejné zakázky zadávány v zákonném režimu, avšak vzhledem k povaze tohoto řízení je hospodářská soutěž fakticky v řadě případů vyloučena; vyloučen je tak ten aspekt zadávacího řízení, který má zajistit ekonomickou výhodnost pořízení předmětu plnění veřejné zakázky a rovněž omezit jakékoli nezákonné jednání. Současně je tento druh zadávacího řízení postupem podle zákona nejméně formalizovaným a kontrolovatelným. Tato skutečnost je především patrná z toho, že zadavatele nestíhají povinnosti spočívající v provádění výběru mezi neomezeným počtem potenciálních dodavatelů, nýbrž zadavatel de facto zahajuje soukromoprávní kontraktační proces s jedním dodavatelem (pouze výjimečně pak s více dodavateli).

85. Jednací řízení bez uveřejnění by tedy mělo být pouze krajním řešením, a to v těch případech, kdy není jinak možné zajistit plnění požadované zadavatelem v některém z hospodářské soutěži otevřenějších zadávacích řízeních. Obdobně se vyjádřil v rozsudku sp. zn. 5 Afs 42/2012 ze dne 11. 1. 2013 i Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“), když uvedl, že zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění je „[m]ožné použít v tom případě, kdy uspokojení potřeby zadavatele není nebo nebylo možné dosáhnout v ‚klasickém‘ zadávacím řízení, tj. soutěží o zakázku.“[2]

86. Úřad dále uvádí, že použití JŘBU je možné pouze za kumulativního splnění tzv. formální a materiální podmínky, jak plyne například z rozsudku NSS č. j. 7 As 286/2022-77 ze dne 7. 2. 2023. Formální podmínku představuje naplnění důvodů, pro které je užití tohoto druhu zadávacího řízení zákonem dle jeho textu dovoleno a které se koncentrují v ustanovení § 63 zákona. Podmínkou materiální je pak požadavek, aby naplnění formální podmínky nebylo způsobeno zadavatelem, tedy aby zadavatel zákonný důvod umožňující použití jednacího řízení bez uveřejnění sám nevytvořil nebo aby nevznikl z důvodu přičitatelného zadavateli. Na základě posouzení naplnění výše specifikovaných podmínek pak lze učinit závěr, zda bylo použití JŘBU v daném případě oprávněné či nikoliv.

87. Jak přitom vyplývá z rozhodovací praxe Úřadu, jakož i judikatury správních soudů a Soudního dvora Evropské unie, právní úpravu JŘBU nelze z důvodu jeho výjimečnosti vykládat jinak než restriktivně. Rovněž platí, že je to zadavatel, kdo nese důkazní břemeno ohledně splnění podmínek pro jeho použití. Je tedy povinností zadavatele, aby doložil veškeré důvody, které svědčí pro naplnění podmínek použití JŘBU, a objektivně prokázal zákonnost svého postupu. V neposlední řadě je zadavatel rovněž povinen zajistit, aby objektivní existence důvodů, která vedla k aplikaci JŘBU, byla prokazatelná a přezkoumatelná (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 31/2019-85 ze dne 1. 7. 2020, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 26/2024-177 ze dne 3. 4. 2025 či rozsudek NSS č. j. 1 As 8/2024-143 ze dne 17. 4. 2025).

88. Úřad dále uvádí, že dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona může zadavatel použít JŘBU, pokud veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem, neboť z technických důvodů neexistuje hospodářská soutěž. Specifikem uvedeného důvodu opravňujícího zadavatele k postupu v rámci JŘBU je tedy skutečnost, že veřejná zakázka může být splněna pouze jediným dodavatelem, který disponuje určitými vlastnostmi či jinými specifickými dovednostmi, kterými nedisponuje žádný jiný dodavatel. Jinak řečeno, musí být dána prokazatelná objektivní nemožnost ostatních dodavatelů poskytnout zadavateli jím požadované plnění a pro zadavatele tedy neexistuje jiné řešení, než veřejnou zakázku zadat pouze jednomu konkrétnímu dodavateli. Objektivní nemožnost ve výše specifikovaném smyslu je pak třeba zkoumat k okamžiku zahájení jednacího řízení bez uveřejnění, přičemž zadavatel musí nezpochybnitelným způsobem prokázat a náležitě zdokumentovat, že objektivně neexistuje více než jeden dodavatel veřejné zakázky. K uvedenému Úřad pro úplnost dodává, že zadavatel by měl při zkoumání toho, zda jsou naplněny podmínky pro použití tohoto druhu zadávacího řízení, vycházet nejen ze stavu dodavatelského portfolia existujícího na území České republiky, ale též ze stavu na celém území Evropské unie (aby nedošlo k omezení vnitřního trhu Evropské unie) a teprve potom zhodnotit, zda jsou skutečně naplněny podmínky pro tento postup.

89. Současně je zadavatel povinen dbát na § 63 odst. 4 zákona, podle kterého platí, že podmínky pro uplatnění odstavce 3 písm. b) citovaného ustanovení zákona jsou splněny pouze v takovém případě, pokud nelze využít jiného postupu a že zadavatel nestanovil zadávací podmínky veřejné zakázky s cílem vyloučit hospodářskou soutěž. Zadavatel se tedy musí zabývat tím, zda vedle plnění, které je schopné splnit pouze jeden dodavatel, neexistuje ještě jiné alternativní plnění, které uspokojí potřebu zadavatele stejným nebo obdobným způsobem, a které je schopné splnit více dodavatelů.

90. V souladu s výše uvedenými teoretickými východisky Úřad konstatuje, že charakter technických důvodů opravňujících obviněného zadat šetřenou veřejnou zakázku v JŘBU musí být takový, aby tyto důvody ve svém důsledku znamenaly jednoznačnou a nezpochybnitelnou nezbytnost zadání předmětné veřejné zakázky právě vybranému dodavateli. Z dokladů prokazujících technickou výlučnost vybraného dodavatele, resp. jím nabízeného plnění, tak musí vyplývat, jaké konkrétní technické důvody (které by měly být jasně a přesně popsány) existují a vedou k tomu, že předmět šetřené veřejné zakázky nemůže realizovat jiný dodavatel než vybraný dodavatel.

91. Úřad zde dodává, že v projednávaném případě se jedná o podlimitní veřejnou zakázku, jelikož předpokládaná hodnota veřejné zakázky, která činí 3 109 700 Kč bez DPH, nepřekračuje limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na dodávky pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona, který v rozhodném období (tj. od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023) činil dle § 2 odst. 1 písm. a) nařízení vlády o finančních limitech 3 653 000 Kč. V takovém případě zadavatel může pro zadání veřejné zakázky ve smyslu § 52 písm. b) zákona použít druhy zadávacích řízení pro nadlimitní režim (tedy i JŘBU), kdy se postupuje podle části čtvrté zákona obdobně s tím, že v případě JŘBU musí být splněna také podmínka nemožnosti dodržet lhůty pro zjednodušené podlimitní řízení, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku, kterou by jinak zadavatel mohl zadat ve zjednodušeném podlimitním řízení. V každém případě však musí být naplněny podmínky i přímo dle příslušených ustanovení dle části čtvrté zákona ve vztahu k tomu druhu zadávacího řízení, které zadavatel použil, zde tedy JŘBU.

K postupu obviněného

92. V šetřeném případě obviněný opakovaně (i v odporu) trvá na tom, že k zadání šetřené veřejné zakázky v JŘBU přistoupil v souladu s § 63 odst. 3 písm. b) zákona, jelikož v daném případě z technických důvodů neexistovala hospodářská soutěž. Úřad na tomto místě shrnuje, že pro posouzení souladu postupu obviněného se zákonem je třeba nejprve posoudit, zda byla v případě šetřené veřejné zakázky naplněna formální podmínka pro použití jednacího řízení bez uveřejnění, tj. zda byly v posuzovaném případě dány objektivní technické důvody ve smyslu § 63 odst. 3 písm. b) zákona pro použití tohoto druhu zadávacího řízení. Jak již přitom Úřad uvedl výše, důkazní břemeno ohledně naplnění důvodů pro užití JŘBU leží na zadavateli a úkolem zadavatele je svůj postup nejen odůvodnit, ale také doložit relevantními podklady.

93. Úřad na tomto místě připomíná, že pokud má být veřejná zakázka zadána v JŘBU z technických důvodů, musí tyto důvody opravdu znamenat, že předmět veřejné zakázky po technické stránce může splnit pouze konkrétní dodavatel, protože nastává situace, že je zde faktická technická neslučitelnost, potažmo nepropojitelnost původního plnění a nového plnění, pokud by toto bylo poskytnuto rozdílnými dodavateli, která by měla za následek vyvolání škodlivého stavu na straně zadavatele a nefunkčnost původního plnění. Úřad již na tomto místě předesílá, že obviněný nutnost plnění ze strany vybraného dodavatele dovozuje de facto pouze ze skutečnosti, že jde o plnění navázané na plnění dosud poskytované obviněnému vybraným dodavatelem na platformě ASSEBA, která byla v době zadání veřejné zakázky využívána vybraným dodavatelem, kdy vývoj či úprava AISSBS jiným dodavatelem by byla neefektivní, nehospodárná či neúčelná a hrozily by komplikace s provozem systému, nicméně obviněný nedokládá reálnost uvedených tvrzení. Nadto případná neefektivnost, neúčelnost či nehospodárnost jiného postupu, resp. určitá provozní rizika související s tímto jiným postupem nicméně neznamenají (technickou) nemožnost plnění jiným dodavatelem.

94. Úřad před posouzením jednotlivých tvrzení obviněného uvádí, že z dokumentace k veřejné zakázce, konkrétně z článků 2.1 a 3.1 smlouvy o dílo č. 2, zjistil, že předmětem přezkoumávané veřejné zakázky je rozvoj AISSBS a dále zajištění dostatečných oprávnění pro obviněného k užití výsledků tohoto rozvoje, a to v rozsahu, jenž je potřebný pro řádné užívání a budoucí vývoj AISSBS, ať už ze strany obviněného, nebo jiných osob. Předmětný informační systém byl přitom vytvořen v rámci realizace původní veřejné zakázky, tedy na základě smlouvy o dílo č. 1, jejíž prostřednictvím obviněný pořídil dodávku AISSBS a rovněž související služby údržby, provozní podpory a úprav tohoto systému. V posuzovaném případě tak nemůže být sporu o tom, že uzavřením smlouvy o dílo č. 2 dochází k modifikaci parametrů plnění pořizovaného na základě smlouvy o dílo č. 1. Ostatně i sám obviněný ve své argumentaci uvádí, že předmět šetřené veřejné zakázky spočívá v náhradě funkcionalit AISSBS, které mají úzkou vazbu na již existující řešení daného informačního systému poskytovaného obviněnému vybraným dodavatelem. Z výše uvedeného vyplývá, že naplnění formálního důvodu pro použití JŘBÚ ve smyslu § 63 odst. 3 písm. b) zákona je v nyní šetřeném případě možné dovozovat právě z předmětu plnění, na nějž byla uzavřena smlouva o dílo č. 1. Úřad je proto nucen vzít do úvahy postup obviněného při poptávání AISSBS a posoudit, jak byly nastaveny smluvní podmínky v rámci původní veřejné zakázky z hlediska oprávnění obviněného zasahovat do předmětného informačního systému způsobem, který by mu umožnil zadávat navazující veřejné zakázky otevřenějšími formami zadávacího řízení. Úřad tedy přistoupil k posouzení, jak byla možnost modifikace AISSBS, resp. získání nového dodavatele na služby spočívající v rozvoji a údržbě daného informačního systému koncipována v rámci smlouvy o dílo č. 1.

95. V návaznosti na výše uvedené Úřad poukazuje na čl. 2.1 smlouvy o dílo č. 1, ve kterém je deklarováno, že účelem předmětné smlouvy je mj. zajištění oprávnění pro obviněného k užití a změně AISSBS nebo jeho části bez potřeby dalšího souhlasu či udělení licence ze strany vybraného dodavatele nebo jiných osob. Šíře tohoto oprávnění má dosahovat dostatečného rozsahu, jenž je potřebný k řádnému užívání dotčeného informačního systému obviněným nebo jiným subjektem. Z čl. 7.7.18.5 a 11.1 a 11.2 smlouvy o dílo č. 1 Úřad dále zjistil, že se vybraný dodavatel zavázal předat obviněnému dokumentované zdrojové kódy k AISSBS a ke všem dalším aplikačním komponentům dotčeného informačního systému, které byly vyvinuty na základě citované smlouvy. V této souvislosti Úřad dále odkazuje na články 10.2 až 10.7 smlouvy o dílo č. 1, ve kterých vybraný dodavatel udělil obviněnému oprávnění užít veškerá autorská díla vytvořená zadavatelem či jinými osobami za účelem poskytování plnění na základě této smlouvy, a to všemi způsoby připadajícími v úvahu v době uzavření smlouvy o dílo č. 1 a v neomezeném množstevním, územním a časovém rozsahu. Součástí oprávnění udělených obviněnému vybraným dodavatelem v čl. 10.4 předmětné smlouvy je mj. právo provádět bez dalšího jakékoliv modifikace, úpravy nebo změny poskytovaných autorských děl a dle svého uvážení do nich zasahovat a zapracovávat je do jiných autorských děl, nebo je do těchto propojovat či na jeho základě vytvořit zcela nové autorské dílo, ať už z vlastní činnosti, nebo prostřednictvím jiné osoby. Shora popsaná práva duševního vlastnictví je obviněný dle téhož článku smlouvy o dílo č. 1 oprávněn udělit třetím osobám i bez souhlasu vybraného dodavatele. V neposlední řadě Úřad nepřehlíží ani čl. 10.14 dotčené smlouvy, dle kterého platí, že licenční oprávnění poskytnutá obviněnému vybraným dodavatelem nesmí obviněného omezit v možnosti poskytnout AISSBS k užití jiným osobám, ani nesmí obviněného omezit v zajišťování provozu a rozvoje AISSBS jiným dodavatelem, než je vybraný dodavatel.

96. Ze shora citovaných článků smlouvy o dílo č. 1 Úřad nelze dovodit, že by obviněný disponoval pouze omezenou licencí k užívání AISSBS, která by mu neumožňovala vývoj, modifikaci nebo změny dotčeného informačního systému bez udělení souhlasu ze strany vybraného dodavatele. Smlouva o dílo č. 1 naopak obsahuje takové informace, ze kterých je patrné, že obviněný měl možnost zasahovat do AISSBS zcela autonomně a nezávisle na vůli vybraného dodavatele, resp. takový zásah mohl bez dalšího umožnit i dalším osobám. Stejně tak obviněný disponoval na základě smlouvy o dílo č. 1 dokumentovanými zdrojovými kódy k aplikačním komponentům AISSBS, přičemž nebyl nijak omezen v nakládání s nimi ani v možnosti poskytovat je dalším subjektům. V posuzovaném případě tak smlouva o dílo č. 1 obsahuje ujednání, ze kterých je patrné, že obviněný dopředu kalkuloval s možností, že údržbu či rozvoj AISSBS bude v budoucnu provádět (i) osoba odlišná od vybraného dodavatele a zajistil si dostatek oprávnění, která mu umožní poptávat navazující plnění spočívající v rozvoji AISSBS i u jiných dodavatelů. O této skutečnosti svědčí i fakt, že v čl. 10.15 smlouvy o dílo č. 1 vybraný dodavatel garantuje, že na základě práv poskytnutých obviněnému bude tento v budoucnu oprávněn poptávat služby údržby, podpory a rozvoje AISSBS jakožto obdobná a související plnění kromě vybraného dodavatele i u jiných subjektů. Zásah dalšího dodavatele do vývoje AISSBS je předvídán i v čl. 20.1 smlouvy o dílo č. 1, ve kterém se vybraný dodavatel zavázal vypracovat tzv. „exit plán“ a poskytnout obviněnému veškerou potřebnou součinnost za účelem plynulého převedení služeb provozní podpory AISSBS a souvisejícího plnění na nového dodavatele.

97. Úřad tak shrnuje, že na podkladě obsahu smlouvy o dílo č. 1 nezjistil existenci žádného technického (ale ani autorskoprávního) důvodu, který by bránil podílení se na AISSBS ze strany jiných dodavatelů, resp. zadání šetřené veřejné zakázky v „otevřenějším“ druhu zadávacího řízení při zachování hospodářské soutěže mezi dodavateli. Z pohledu Úřadu tak nemůže obstát argumentace obviněného založená na nutnosti zadat veřejnou zakázku pouze vybranému dodavateli s poukazem na návaznosti na plnění dosud poskytované obviněnému vybraným dodavatelem, neboť dokumentace poskytnutá Úřadu obviněným neobsahuje žádnou indicii, ze které by bylo možné učinit závěr o neexistenci jiných dodavatelů schopných realizovat předmět šetřené veřejné zakázky, pokud by k tomu dostali ze strany obviněného možnost.

98. V rámci harmonogramu veřejné zakázky poté obviněný uvedl, že co se týče technických důvodů vedoucích k tomu, že šetřená veřejná zakázka byla zadána v jednacím řízení, bylo tak postupováno proto, že „změnové požadavky staví nad technologiemi vyvinutými v ASSECO, ke kterým jsme převzali zdrojové kódy. 3 strana nemusí využívat ve svých řešeních technologický rámec ASSECO.“ Úřad nicméně uvádí, že obviněný nepředložil žádné konkrétní skutečnosti a důkazy o tom, že by jiný dodavatel nebyl s to využít daný technický rámec, potažmo že by při soutěžení požadovaného plnění v otevřenějším druhu zadávacího řízení nemohlo být s ohledem na výše nastíněný právní i faktický rámec stále vysoutěženo ono technicky potřebné řešení, o které zadavatel opírá svou argumentaci. Úřad je přesvědčen, že hospodářská soutěž v daném případě nemusela být takto omezena, když obviněný zjevně měl zajištěny všechny předpoklady pro to, aby třetí strana mohla získat a využívat potřebné prostředky pro zajištění rozvoje AISSBS. Obviněný zkrátka neprokázal faktickou (technickou) nemožnost plnění veřejné zakázky jiným dodavatelem.

99. V rámci harmonogramu veřejné zakázky jsou v rámci zdůvodnění použití JŘBU zmiňovány i organizační důvody, když je uvedeno, že přistoupení nového dodavatele k dopracování funkcionalit AISSBS přináší riziko spočívající převážně ve „spolupráci dvou společností vyvíjejících jeden SW. Velice problematický je samotný vývoj nových komponent v rámci stávajícího projektu, ale jako téměř nemožné je úprava již vyvinutých modulů systému.“ Úřad k tomuto důvodu uvádí, že jde pouze o obecné prohlášení obviněného, které není jakkoliv blíže rozvedeno, tedy takto nemůže obstát.

100. V harmonogramu veřejné zakázky jsou také zmíněny bezpečnostní důvody, konkrétně že „[v] současné době je zvýšená pravděpodobnost výskytu bezpečnostních rizik (konflikt na Ukrajině, riziko činnosti bezpečnostně nespolehlivých dodavatelů, nedohledatelná vlastnická struktura některých IT firem atd.). Rozšiřovat za této situace okruh dodavatelů se jeví jako nevhodné.“ Pouhé prohlášení, že s ohledem na aktuální situaci se jeví nevhodné rozšiřovat za takové situace okruh dodavatelů, pak také jistě neodůvodňuje postup zadavatele v JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona.

101. Obviněný v odporu ke splnění formální podmínky pro užití JŘBU namítá, že nevlastní zdrojové kódy a technickou dokumentaci k platformě ASSEBA, na které je závislá funkčnost AISSBS, z tohoto důvodu podle něj nebylo možné plnit veřejnou zakázku na rozvoj AISSBS jiným subjektem než vybraným dodavatelem, který je vlastníkem dané platformy. Obviněný dále tvrdí, že šetřená veřejná zakázka se týkala pouze dílčího rozvoje AISSBS, ke kterému byl nutný přístup k platformě ASSEBA a že unesl své důkazní břemeno tím, že odkázal na konkrétní ustanovení smlouvy o dílo č. 1, ze kterých vyplývá pravdivost jeho tvrzení o tom, že obviněnému nebyl předán přístup k platformě ASSEBA.

102. Důvod zakládající objektivní nemožnost zadat veřejnou zakázku v otevřenějším druhu řízení, než je JŘBU, dle obviněného spočívá v nepředání platformy ASSEBA, jež je ve vlastnictví vybraného dodavatele, přičemž bez přístupu k této platformě není možné provést rozvoj AISSBS. Jelikož obviněný v odporu ani ve sdělení ze dne 30. 3. 2026 ničím nedoložil své tvrzení, že rozvoj AISSBS skutečně není možný bez přístupu k platformě ASSEBA, respektive bez zdrojových kódů a technické dokumentace k této platformě, Úřad se s žádostí ze dne 14. 4. 2026 obrátil na vybraného dodavatele jako vlastníka platformy ASSEBA. Vybraný dodavatel na dané dotazy odpověděl sdělením ze dne 29. 4. 2026. K prvnímu dotazu v němž se Úřad dotazoval, zda by bylo možné plnit šetřenou veřejnou zakázku na rozvoj AISSBS, i bez toho, aby společnost Asseco poskytla jinému dodavateli či přímo zadavateli součinnost (např. v podobě předání zdrojových kódů a technické dokumentace k proprietární technologické platformě ASSEBA), vybraný dodavatel uvedl, že „rozvoj informačního systému vystavěného na proprietární technologické platformě, k níž má výlučná oprávnění konkrétní subjekt, je z technického i smluvního hlediska významně podmíněn rozsahem práv a součinnosti vlastníka této platformy a obsahem uzavřených smluvních ujednání mezi vlastníkem platformy, zadavatelem a případně dalším dodavatelem. Za těchto okolností nelze bez podrobného posouzení konkrétního technického řešení a smluvního rámce obecně a jednoznačně potvrdit, že jiný dodavatel by byl schopen zajistit shodný rozsah a kvalitu rozvoje předmětného systému bez odpovídající součinnosti vlastníka platformy. Případná realizovatelnost takového řešení by závisela na celé řadě technických, smluvních a organizačních faktorů, které jsou individuální pro konkrétní projekt.“

103. K druhému dotazu, zda se zadavatel či jiný dodavatel pokusil získat od společnosti Asseco nezbytné technické prostředky k tomu, aby měl možnost zajistit plnění díla, tj. rozvíjet AISSBS (který je předmětem šetřené veřejné zakázky), tj. vyvíjel kroky k tomu, aby mu byly poskytnuty např. zdrojové kódy, technická dokumentace apod. k proprietární technologické platformě ASSEBA, vybraný dodavatel konstatoval, že „v rámci smluvního vztahu se zadavatelem standardně poskytuje součinnost a plnění v rozsahu sjednaném ve smlouvách, zejména pokud jde o zpřístupnění a užití softwarových produktů, dokumentace a souvisejících technických informací v dohodnutém rozsahu. Lze obecně uvést, že poskytnutí jakýchkoli dalších technických prostředků nad rámec smluvního ujednání, zejména pak zdrojových kódů k proprietární platformě nebo související dokumentace, by muselo být vždy předmětem samostatného smluvního ujednání a posouzení z hlediska ochrany práv duševního vlastnictví, know-how a obchodního tajemství. Smluvní strany v tomto případě nerozšiřovaly rozsah poskytnuté dokumentace nad rámec původních smluvních ujednání ve znění dodatků.“

104. Ke třetímu dotazu zda v případě, že by byla společnost Asseco k tomu oslovena, za jakých (smluvních, finančních atp.) podmínek by byla ochotna zadavateli (nebo případně jinému dodavateli) poskytnout prostředky (zdrojové kódy a technickou dokumentaci) nezbytné k tomu, aby jiný dodavatel provedl rozvoj systému AISSBS, poté vybraný dodavatel uvedl, že případné „poskytnutí jakýchkoli dalších prostředků nezbytných k tomu, aby jiný dodavatel prováděl rozvoj systému AISSBS (včetně případného zpřístupnění zdrojových kódů či technické dokumentace k proprietární technologické platformě), by záviselo na výsledku individuálního smluvního vyjednávání s dotčenými subjekty. Podmínky, za kterých by se tak dělo by byly stanoveny individuálně podle rozsahu, konkrétní formy předání, časové náročnosti atd. Bez konkrétního smluvního návrhu a znalosti všech souvisejících okolností nelze předjímat, za jakých konkrétních podmínek a v jakém rozsahu by případné poskytnutí takových prostředků přicházelo v úvahu.“

105. Obviněný ve vyjádření k podkladům dané vyjádření vybraného dodavatele interpretuje tím způsobem, že v něm vybraný dodavatel potvrzuje jeho argumentaci uvedenou v odporu, jelikož z něj vyplývá, že bez přístupu k platformě ASSEBA jiný dodavatel fakticky nemůže rozvoj AISSBS realizovat, dále že obviněný nedisponuje zdrojovými kódy ani technickou dokumentací k platformě ASSEBA, neboť tyto nebyly předmětem smlouvy o dílo č. 1 a také že přístup k platformě ASSEBA není automatický ani snadno dostupný.

106. Úřad názor obviněného o tom, že vyjádření vybraného dodavatele potvrzuje jeho argumentaci, nesdílí. Z vyjádření vybraného dodavatele totiž vyplývá, že vybraný dodavatel nevylučuje poskytnutí zdrojového kódu a technické dokumentace k platformě ASSEBA obviněnému či jinému dodavateli, pouze není schopen v obecné rovině říct, za jakých podmínek a v jakém rozsahu by k tomuto poskytnutí z jeho strany došlo. Když vybraný dodavatel uvádí, že „nelze […] obecně a jednoznačně potvrdit, že jiný dodavatel by byl schopen zajistit [rozvoj] předmětného systému bez odpovídající součinnosti vlastníka platformy“, nejedná se o potvrzení technické nemožnosti ale o obecné tvrzení, že realizovatelnost závisí na smluvních podmínkách, technickém řešení či rozsahu spolupráce. Vybraný dodavatel tedy vyjádřil podmíněnost a ne nemožnost, resp. nejedná se o potvrzení technické nemožnosti, ale o obecné vyjádření poukazující na podmíněnost realizace plnění konkrétními technickými a smluvními okolnostmi. Z uvedeného vyjádření však současně nevyplývá, že by realizace požadovaného plnění jiným dodavatelem byla objektivně nemožná. Úřad proto konstatuje, že ani z vyjádření vybraného dodavatele nelze dovodit naplnění podmínek § 63 odst. 3 písm. b) zákona. Vybraný dodavatel tak nepotvrdil tvrzení obviněného ohledně objektivní nemožnosti plnění předmětné veřejné zakázky ze strany jiného dodavatele, než je vybraný dodavatel, jelikož vybraný dodavatel nevyloučil, že by k platformě ASSEBA mohl na základě smluvního ujednání umožnit přístup obviněnému či jinému dodavateli, tedy že by jiný dodavatel mohl mít přístup k platformě ASSEBA, která je podstatná pro umožnění rozvoje AISSBS. Pokud jde o samotný přístup ke zdrojovým kódům platformy ASSEBA, vybraný dodavatel totiž uvedl, že poskytuje plnění v rozsahu smluvních ujednání a další přístup je možný (na základě dalšího smluvního ujednání), tj. neuvádí, že by jeho poskytnutí nebylo možné nebo bylo odmítnuto nebo že by o poskytnutí zdrojových kódů byl vůbec požádán. Zadavatel tak neprokázal, že by se o faktické získání zdrojových kódu vůbec pokusil, nadto pokud lze vůbec v daném případě uvažovat o nějaké překážce v jejich získání, tak maximálně v rovině smluvních ujednání, kdy ani tato rovina, tj. že by nemožnost jejich poskytnutí vylučovalo aktuální smluvní ujednání mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem, není dle názoru Úřadu postavena na jisto. Úřad tak shrnuje, že skutečnost, že obviněný rovněž nedoložil, že by přístup k těmto prostředkům (zdrojovým kódům a technické dokumentaci k platformě ASSEBA) nebylo možné získat ani za jiných smluvních podmínek, přičemž z dostupných podkladů nevyplývá, že by taková možnost byla vyloučena, nezakládá objektivní nemožnost přístup k platformě ASSEBA získat, která by potvrzovala naplnění formální podmínky pro oprávněné zadání veřejné zakázky v JŘBU. Vybraný dodavatel totiž výslovně potvrdil, že poskytnutí dotčených prostředků k rozvoji aplikace by bylo možné (nicméně záviselo by na konkrétním smluvním ujednání, pročež není schopen říct jaké by byly konkrétní podmínky). Ačkoliv z vyjádření vybraného dodavatele nelze vyvodit, jakými konkrétními podmínkami by přístup k platformě ASSEBA podmínil, nedá se zjevně hovořit o objektivní nemožnosti provést požadovaný rozvoj AISSBS jiným dodavatelem, kdy potvrzena však nebyla existence objektivní technické překážky, která by vylučovala možnost plnění veřejné zakázky jiným dodavatelem.

107. Úřad se dále vyjádří k jednotlivým odkazům obviněného na články smlouvy o dílo č. 1, ze kterých obviněný dovozuje správnost svého postupu spočívajícího v zadání veřejné zakázky na rozvoj AISSBS vybranému dodavateli v rámci JŘBU.

108. Co se týče čl. 10.7 smlouvy o dílo č. 1, na který obviněný odkazuje v odporu a který rozlišuje mezi unikátními díly, tedy autorskými díly vytvořenými výhradně k poskytování plnění na základě této smlouvy, a neunikátními díly, která nejsou aplikační softwarovou komponentou AISSBS vyvinutou v rámci dané smlouvy, Úřad uvádí, že nepopírá tvrzení obviněného, že platforma ASSEBA spadá pod výše uvedená neunikátní díla, ke kterým obviněný nemá autorská práva. Tato skutečnost však nevytváří objektivní technické důvody ve smyslu § 63 odst. 3 písm. b) zákona pro zadání veřejné zakázky v JŘBU. Obviněný totiž žádným způsobem neprokázal, že by platformu ASSEBA jako neunikátní dílo ve smyslu čl. 10.7 smlouvy o dílo č. 1 nebylo možné předat či využít komerčně, tedy prostřednictvím licence, respektive že by nebylo objektivně možné, aby obviněný či jiný dodavatel získal přístup k platformě ASSEBA v rámci smluvního ujednání s vybraným dodavatelem jako vlastníkem dané platformy. Úřad k tomu připomíná, že vybraný dodavatel ve svém vyjádření obecně nevyloučil komerční předání této platformy, pouze nebyl v obecné rovině schopen říct, za jakých podmínek by tak učinil. Skutečnost, že platforma ASSEBA je neunikátním díle dle čl. 10.7 smlouvy o dílo č. 1 tak sama o sobě objektivně nevylučuje možnost provedení rozvoje AISSBS jiným subjektem, než je vybraný dodavatel.

109. K tvrzení obviněného, že čl. 10.14 smlouvy o dílo č. 1, jenž ukládá vybranému dodavateli povinnost zajistit, aby licenční oprávnění poskytnutá obviněnému na základě této smlouvy nebránily v rozvoji AISSBS, řeší pouze právní (licenční) omezení, nikoliv omezení faktické spočívající v tom, že obviněný nemá zdrojové kódy a technickou dokumentaci k platformě ASSEBA, Úřad uvádí, že čl. 10.14 smlouvy o dílo č. 1 stanoví, že licenční oprávnění poskytnutá obviněnému na základě smlouvy o dílo č. 1 nesmí omezovat obviněného v poskytnutí AISSBS k užití jiným osobám, ani nesmí omezovat obviněného v zajišťování provozu a rozvoje AISSBS jiným dodavatelem, než je vybraný dodavatel. Úřadu z uvedeného ustanovení přitom plyne, že cílem smluvních stran bylo zajistit, aby licenční ujednání samo o sobě nevytvářelo překážku pro zapojení jiného dodavatele. Samotná existence tohoto ustanovení však nevylučuje, že případné další podmínky zapojení jiného dodavatele by závisely na konkrétním smluvním nastavení. Čl. 10.14 smlouvy o dílo č. 1, který uvádí, že licenční oprávnění (udělené dle předmětné smlouvy) nesmí omezovat obviněného v zajišťování provozu a rozvoje AISSBS jiným dodavatelem, tak dle Úřadu prima facie počítá s pluralitou dodavatelů pro rozvoj systému AISSBS, resp. dané ustanovení výslovně garantuje, že předmětná licence nesmí bránit zapojení jiného dodavatele. K tomu Úřad opět odkazuje na vyjádření vybraného dodavatele, ve kterém vybraný dodavatel uvedl, že „případné poskytnutí jakýchkoli dalších prostředků nezbytných k tomu, aby jiný dodavatel prováděl rozvoj systému AISSBS (včetně případného zpřístupnění zdrojových kódů či technické dokumentace k proprietární technologické platformě[3]), by záviselo na výsledku individuálního smluvního vyjednávání s dotčenými subjekty.“ Vybraný dodavatel tedy ve svém vyjádření netvrdí, že by od něj zdrojové kódy či technickou dokumentaci k platformě ASSEBA nebylo fakticky možné získat, tedy že by v daném případě skutečně existovaly faktické technické překážky zadání veřejné zakázky jinému dodavateli, jak tvrdí obviněný. Skutečnost, že se obviněný nepokusil zdrojové kódy a technickou dokumentaci k platformě ASSEBA od vybraného dodavatel tímto způsobem získat, neprokazuje, že by tyto zdrojové kódy a technickou dokumentaci objektivně získat nemohl a čl. 10.14. smlouvy o dílo č. 1 by nenabízel řešení jeho situace.

110. Na výše uvedeném závěru nic nemění ani odkaz obviněného na čl. 7.4 smlouvy o dílo č. 1, dle kterého je dodání a instalace standardních softwarových produktů (do kterých obviněný zařazuje i platformu ASSEBA) odlišnou kategorií od unikátních děl ve smyslu čl. 10.7 této smlouvy, ani čl. 11.1 smlouvy o dílo č. 1, dle kterého má vybraný dodavatel povinnost předat zdrojový kód pouze k části AISSBS, která je unikátním dílem ve smyslu čl. 10.7 této smlouvy. Dle Úřadu nebylo prokázáno, že by některý z těchto článků vylučoval komerční předání zdrojového kódu a technické dokumentace k platformě ASSEBA, což jak je rozvedeno výše, nevylučuje ani vybraný dodavatel ve svém vyjádření k dotazům Úřadu.

111. Ohledně tvrzení obviněného, že pokud by byl výklad čl. 10.14 smlouvy o dílo č. 1 zastávaný Úřadem v příkazu správný, nebyl by důvod do čl. 20.1 této smlouvy vložit exit plán, Úřad nejprve konstatuje, že exit plán upravený v daném článku smlouvy o dílo č. 1 zavazuje vybraného dodavatele k poskytnutí veškeré potřebné součinnosti a dokumentace a dále k účasti na jednání obviněného s jinými dodavateli za účelem plynulého převedení poskytování služeb provozní podpory AISSBS na jiného dodavatele, ke kterému dojde nebo má dojít po skončení účinnosti předmětné smlouvy. Obviněný ohledně exit plánu tvrdí, že slouží ke kompletnímu převzetí provozu a rozvoje AISSBS jako celku, nikoliv k provedení pouze dílčího rozvoje, jako tomu je u předmětné veřejné zakázky. Úřad k tomu uvádí, že i pokud by bylo přijato tvrzení obviněného o omezené relevanci exit plánu pro dílčí rozvoj (tj. v případě, kdy by byl exit plán vložen do smlouvy o dílo pouze pro případ kompletního převzetí rozvoje AISSBS), samo o sobě to neprokazuje objektivní nemožnost zajistit požadovaný rozvoj jiným dodavatelem, neboť obviněný neprokázal, že by nebylo možné nastavit jiné řešení umožňující realizaci požadovaného plnění, resp. obviněný nedoložil, že by pro dílčí rozvoj AISSBS nebylo možné zajistit přístup k zdrojovým kódům a technické dokumentaci k platformě ASSEBA.

112. K související námitce obviněného, že předmětem plnění byly pouze dílčí změny AISSBS, Úřad uvádí, že pro projednávanou věc není podstatné, zda byl veřejnou zakázkou měněn celý AISSBS nebo zda na základě ní došlo pouze k dílčím změnám tohoto systému, jelikož obviněný neprokázal, že k tomuto dílčímu rozvoji nemohl využít jiného dodavatele, respektive že nebylo možné od vybraného dodavatele získat zdrojový kód a technickou dokumentaci k platformě ASSEBA prostřednictvím licence, díky čemuž by jiný dodavatel mohl realizovat i dílčí rozvoj AISSBS. Pokud by Úřad přistoupil na to, že dílčí povaha prováděného rozvoje bez dalšího odůvodňuje zadání veřejné zakázky v JŘBU, obviněný by mohl do budoucna zcela vyloučit ohledně AISSBS hospodářskou soutěž tím, že by vždy pořizoval pouze dílčí rozvoj AISSBS. Takový postup by však představoval obcházení zákona.

113. Ohledně tvrzení, že dílčí rozvoj AISSBS musí být kompatibilní s dalšími integrovanými informačními systémy veřejné správy, Úřad konstatuje, že obviněný nijak nerozvádí ani neprokazuje, že by této kompatibility nebylo možné dosáhnout prostřednictvím komerčního předání zdrojových kódů a technické dokumentace k platformě ASSEBA, případně vybudováním nového informačního systému od odlišného dodavatele. Skutečnost, že by takový postup mohl být náročnější či finančně nákladný, sama o sobě nevylučuje kompatibilitu takového systému s dalšími integrovanými informačními systémy veřejné správy, a tedy ani nepředstavuje objektivní technický důvod pro zadání veřejné zakázky v JŘBU.

114. Obdobně je třeba reagovat na tvrzení obviněného, že AISSBS je provázán s jinými systémy obviněného. V případě možných organizačních či provozních potíží se nejedná o technické důvody, pro které veřejná zakázka může být plněna pouze vybraným dodavatelem. Obviněným předestřené skutečnosti představují pouze určité možné obtíže přirozeně spojené s vývojem části plnění na míru obviněnému a nutností jeho provázanosti s jinými systémy obviněného, rozhodně se nejedná o technické důvody, pro které by žádný jiný dodavatel nemohl plnit předmět šetřené veřejné zakázky. Případné obtíže a rizika lze přitom ze strany zadavatele v rámci zadávacího řízení eliminovat vhodným nastavením zadávacích, zejm. technických a smluvních podmínek.

115. Pro úplnost Úřad uvádí, že obviněný ve vyjádření k podnětu tvrdil, že zadání veřejné zakázky jinému dodavateli by způsobilo významné technické a analytické dopady, neboť jakákoliv změna unikátní technologické platformy dotčeného informačního systému by vyžadovala kompletní revizi analytických modelů, datových struktur a integraci s externími systémy, což s sebou nese riziko ztráty konzistence dat, vzniku nekompatibilit a prodloužení vývojového cyklu nových funkcí. Dle obviněného by jiný dodavatel byl rovněž nucen vyvinout nové analytické nástroje a metodiky, což by mohlo vést ke vzniku chybných implementací změn systému nebo časovým a finančním ztrátám. Úřad i nadále setrvává na svém závěru uvedeném v příkazu, že obviněný tuto svou argumentaci blíže nerozvádí a konkrétně neuvádí, jak na základě uváděných skutečností dospěl k závěru, že pouze řešení vybraného dodavatele vyhovuje veškerým požadavkům obviněného, resp. jak jej jím prezentovaná hypotetická situace limitovala v možnosti poptávat požadované plnění u jiného dodavatele, přičemž dle přesvědčení Úřadu se nejedná o technické důvody, pro které by žádný jiný dodavatel nemohl plnit předmět šetřené veřejné zakázky. Současně tvrzené případné dopady jsou pouze nepodložené hypotézy či domněnky obviněného zahrnující výčet určitých možných obtíží či rizik spojených i s vývojem části plnění na míru obviněnému.

116. Obdobný závěr Úřad učinil i ve vztahu k argumentaci obviněného, podle které by ztráta kontinuity v osobě dodavatele služeb rozvoje AISSBS mohla mít dopady provozního a bezpečnostního charakteru, kdy by zejm. mohla být dle obviněného ohrožena kontinuita provozu předmětného systému a zároveň by mohla být ztížena koordinace a integrace AISSBS s dalšími IT systémy obviněného. Úřad uvádí, že i v případě těchto tvrzení se jedná o nepodložené domněnky obviněného, kdy ani v případě důvodů tohoto charakteru se nejedná o technické důvody, pro které může být veřejná zakázka zadána prostřednictvím JŘBU pouze jednomu dodavateli. Pokud existovaly u takového postupu rizika provozní a bezpečnostní povahy, bylo na obviněném, aby taková rizika v rámci zadávacího řízení eliminoval vhodným nastavením zadávacích a smluvních podmínek.

117. Co se týče tvrzení obviněného, že změna dodavatele rozvoje a údržby AISSBS by mohla mít uživatelské dopady, když by mohla vést k narušení uživatelského komfortu, potřebě zaškolení či adaptace v důsledku nutnosti přepracování uživatelského rozhraní a souvisejících funkcionalit, přičemž by mohlo dojít i ke zpomalení vyřizování uživatelských požadavků a implementaci nových funkcí a oprav chyb, Úřad nadále setrvává na závěru z příkazu, že i výše uvedené jsou primárně pouze nepodložené hypotézy či domněnky obviněného. Obviněným předestřené skutečnosti představují pouze výčet určitých možných obtíží či rizik, běžně spojených s vývojem části plnění na míru obviněnému, rozhodně se nejedná o technické důvody, pro který by žádný jiný dodavatel nemohl plnit předmět šetřené veřejné zakázky. Výše popsané případné obtíže a rizika lze přitom ze strany zadavatele v rámci zadávacího řízení eliminovat vhodným nastavením zadávacích, zejm. technických a smluvních podmínek.

118. Úřad dodává, že nerozporuje, že vybraný dodavatel má podrobné znalosti o AISSBS, které mu dávají značnou výhodu při pokračování v plnění a jeho další působení na předmětu veřejné zakázky by mohlo být v tomto smyslu jednodušší než předání započatého plnění novému dodavateli. To však dle Úřadu žádným způsobem neobhajuje postup, kdy obviněný zadá takové pokračující plnění stávajícímu dodavateli prostřednictvím JŘBU, tj. s omezením hospodářské soutěže v situaci, kdy není vyloučeno, že na trhu existují další kvalifikovaní dodavatelé způsobilí poskytovat předmětné plnění po předání stávajícím dodavatelem.

119. K tvrzení o neúspěšném pokusu zadat typově obdobnou veřejnou zakázku v otevřeném řízení v roce 2025 Úřad konstatuje, že obviněný tvrzení o tomto pokusu ničím neprokazuje a nedokládá, že se o zadání obdobné veřejné zakázky skutečně pokusil, přičemž obviněný ani nijak nerozvádí, co si je třeba představit pod pojmem „typově obdobná veřejná zakázka“. Úřad tak nemůže bez dalšího vycházet z jeho obecných a neprokázaných tvrzení o tom, že se mu tuto nijak nespecifikovanou veřejnou zakázku nepodařilo zadat v otevřenějším řízení. Dále obviněný nijak nerozvádí a ničím nedokládá, že uchazeč o tuto „typově obdobnou“ veřejnou zakázku ji nemohl plnit kvůli její technické jedinečnosti. Obviněný nepředložil žádné konkrétní skutečnosti dokládající, že by jiný dodavatel nebyl s to využít daný technický rámec. Tvrzení obviněného jsou tak pouze v obecné rovině a Úřad je proto nemůže ověřit ani z nich vyvodit jakýkoliv závěr. Nadto Úřad dodává, že ani samotná skutečnost, že „typově obdobnou“ veřejnou zakázku nemohl obviněný zadat v otevřenějším řízení v roce 2025 bez dalšího neprokazuje, jak by dopadlo zadávací řízení na nyní řešenou veřejnou zakázku v roce 2022, tedy v roce, kdy uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo č. 2. Objektivní nemožnost zadat veřejnou zakázku jiným způsobem než v JŘBU je totiž třeba vždy zkoumat k okamžiku zahájení tohoto řízení, jelikož podmínky pro zadání veřejné zakázky v JŘBU musí být splněny právě k tomuto okamžiku.[4] Obviněným tvrzený pokus o zadání „typově obdobné“ veřejné zakázky o tři roky později tak není ani z tohoto důvodu pro posouzení projednávané věci podstatný.

120. Co se týče námitky obviněného ohledně nepřípustného oddělování ekonomických důvodů od těch technických, Úřad uvádí, že nijak nerozporuje eventuální možnost zvýšení nákladů související s provedením rozvoje AISSBS dodavatelem odlišným od vybraného dodavatele a technickými komplikacemi při tomto plnění, nicméně je toho názoru, že tyto skutečnosti nenaplňují objektivní technické důvody pro zadání veřejné zakázky v JŘBU ve smyslu § 63 odst. 3 písm. b) zákona. Obviněný neprokázal a ničím nedoložil, že by rozvoj AISSBS odlišným dodavatelem nebyl objektivně možný, a to ať už s ohledem na technické potíže při tomto postupu či výši nákladů potřebných k takovému plnění. Obviněný mohl problematickou výši těchto nákladů doložit například ekonomickou analýzou prokazující podstatný finanční rozdíl mezi situací, kdy veřejnou zakázku plní vybraný dodavatel, a kdy by ji plnil jiný dodavatel. Tvrzení obviněného však v této části zůstaly pouze v obecné rovině, čímž se obviněnému nepodařilo vyvrátit závěry Úřadu o zadání veřejné zakázky v JŘBU v rozporu se zákonem.

121. Úřad zde s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 19/2019-115 ze dne 18. 2. 2021 uvádí, že aby zadavatel případně mohl s úspěchem argumentovat hospodárností zvoleného řešení, musel by prokázat ekonomickou výhodnost jeho postupu jako celku, tj. od zadání původní veřejné zakázky, přes veškeré související výdaje, až po navazující zadávací řízení formou jednacího řízení bez uveřejnění, nikoliv pouze finanční výhodnost dílčího zadávacího řízení navazujícího na postup zadavatele při zadání původní veřejné zakázky. K závěru, že obviněný byl oprávněn zadat veřejnou zakázku v JŘBU by tak mohlo vést jen komplexní ekonomické zhodnocení prokazující zřejmou efektivnost postupu obviněného. Ve zdejším případě nicméně obviněný žádné takové důkazy nepředložil a omezil se pouze na obecné konstatování, že ztráta spolupráce s vybraným dodavatelem by mohla vést ke zvýšení nákladů na rozvoj a údržbu AISSBS. Úřad pak ani z dokumentace poskytnuté obviněným nezískal žádné indicie o tom, že obviněný provedl hodnocení, jak by se cena původního plnění a na něj navazující šetřené veřejné zakázky, případně dalších souvisejících plnění, lišila, pokud by zadavatel postupoval formou otevřenějšího druhu zadávacího řízení. Úřadu tak nezbývá než konstatovat, že obviněný neunesl důkazní břemeno o tom, že je podmínka ekonomické výhodnosti jím zvoleného postupu naplněna.

122. Ohledně odkazu obviněného na rozsudek NSS č. j. 5 Afs 42/2012-53, dle kterého technickými důvody, pro které by plnění od jiného dodavatele vyvolalo nepochybně vyšší náklady či značné riziko nefunkčnosti již pořízeného plnění, Úřad uvádí, že v projednávané věci z ničeho nevyplynulo, že by při plnění předmětné veřejné zakázky jiným dodavatelem vznikly takové náklady či riziko, o kterém pojednává rozsudek NSS. Dle NSS totiž důvodem pro aplikaci § 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do dne 30. 9. 2016 (jenž odpovídá nynějšímu § 63 odst. 3 zákona) je skutečný a prokazatelný stav technické neslučitelnosti či provozních problémů, které by vznikly z důvodu změny dodavatele. Obviněnému se však v projednávané věci nepodařilo prokázat, že v projednávané věci existuje stav technické neslučitelnosti či provozních problémů, o kterých hovoří rozsudek NSS.

123. K rozsudku SDEU ve věci C-385/02, na který odkázal Úřad v příkazu a ohledně kterého obviněný uvádí, že řešil kvalitativně odlišnou situaci, než je nyní projednávaná věc, jelikož platforma ASSEBA jako interní produkt vybraného dodavatele není veřejně dostupný, licencovatelný ani dokumentovaný pro třetí strany, Úřad konstatuje, že z výše uvedeného rozsudku SDEU vyplývá, že důkazní břemeno ohledně existence výjimečných podmínek odůvodňujících použití JŘBU nese zadavatel, který o tomto druhu zadávacího řízení rozhodl a který za způsob zadání veřejné zakázky nese odpovědnost. Obviněný v projednávané věci neprokázal objektivní nemožnost užití platformy ASSEBA, na níž je AISSBS postaven. Obviněný tak neunesl své důkazní břemeno ohledně existence podmínek odůvodňující užití JŘBU. Závěry z rozsudku SDEU ve věci C385/02 jsou tak na projednávanou věc nadále použitelné.

124. Úřad na tomto místě považuje za vhodné odkázat na recentní rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-14208/2026/163 ze dne 20. 4. 2026, dle kterého není povinností Úřadu při posuzování zákonnosti užití JŘBU z důvodu dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona, aby ve správním řízení prokázal existenci hospodářské soutěže, nýbrž je primárně na zadavateli, aby tvrdil a označil důkazy k prokázání tvrzení, že veřejná zakázka mohla být z technických důvodů splněna jen vybraným dodavatelem. Až následně je povinností Úřadu, aby tyto důkazy provedl, zabýval se jimi a učinil závěr, zda z nich plyne naplnění podmínek pro použití JŘBU či nikoli. Obviněný však v projednávané věci své tvrzení, že veřejnou zakázku mohl z technických důvodů plnit pouze vybraný dodavatel, ničím neprokázal, pouze odkázal na ustanovení smlouvy o dílo č. 1, která však nemožnost plnění veřejné zakázky subjektem odlišným od vybraného dodavatele neprokazují ani nevylučují možnost komerčního přístupu k platformě ASSEBA. Vyjádření vybraného dodavatele poté naopak prokazuje, že možnost plnit veřejnou zakázku jiným dodavatelem není absolutně vyloučena. Obviněný tak neprokázal, že mu v zadání šetřené veřejné zakázky v otevřenějším řízení, než je JŘBU, skutečně bránily objektivní technické důvody ve smyslu § 63 odst. 3 písm. b) zákona.

125. S ohledem na výše uvedené tak Úřad dospěl k závěru, že obviněný nedodržel postup stanovený v § 52 zákona ve spojení s § 55 zákona, když šetřenou veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění s odkazem na § 63 odst. 3 písm. b) zákona, aniž by byly naplněny podmínky pro postup v tomto druhu zadávacího řízení, čímž naplnil první ze znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

126. Jak vyplývá z § 268 odst. 1 písm. a) zákona, další znak skutkové podstaty daného přestupku spočívá v tom, že nedodržení pravidel stanovených zákonem ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele. Aby tedy došlo k naplnění tohoto znaku skutkové podstaty dotčeného přestupku, musí nezákonným postupem zadavatele dojít k alespoň potenciálnímu ovlivnění výběru dodavatele.

127. K možnému vlivu nezákonného postupu obviněného na výběr dodavatele Úřad uvádí, že výše popsaný nezákonný postup obviněného přitom mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť použitím jednacího řízení bez uveřejnění obviněný nedůvodně omezil okruh dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit, resp. zcela vyloučil možnost účasti jakéhokoliv jiného dodavatele než vybraného dodavatele. Nelze vyloučit, že pokud by obviněný dodržel postup stanovený zákonem a zadával veřejnou zakázku v jiném, otevřenějším druhu zadávacího řízení, mohl obdržet i nabídky jiných dodavatelů, kteří mohli nabídnout výhodnější plnění než vybraný dodavatel.

128. Dnem 15. 11. 2022, kdy obviněný uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem, pak došlo kumulativně k naplnění poslední ze zákonných podmínek pro konstatování spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

129. Na základě všech výše uvedených skutečností tedy Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty

130. Úřad považuje ve smyslu § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 zákona o přestupcích skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst.1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

131. Před vlastním uložením pokuty se Úřad nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, především pak posouzením promlčecí doby, neboť odpovědnost za přestupek zaniká jejím uplynutím.

132. Podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí promlčecí doba u přestupků podle § 268 zákona 5 let.

133. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

134. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta podle § 270 odst. 3 písm. b) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 15. 11. 2022, kdy obviněný uzavřel na plnění veřejné zakázky smlouvu o dílo č. 2 s vybraným dodavatelem. Promlčecí doba vzhledem k tomuto jednání počala běžet dne následujícího, tj. dne 16. 11. 2022. Promlčecí doba se přerušuje doručením příkazu. V daném případě byl příkaz obviněnému doručen dne 12. 3. 2026. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.

135. Vzhledem ke zjištěnému přestupku Úřad přistoupil k uložení pokuty.

136. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

137. Úřad konstatuje, že cena veřejné zakázky, při jejímž zadání se obviněný dopustil přestupku, činí dle čl. 9.1 smlouvy o dílo č. 2 celkem 3 109 700 Kč bez DPH, tedy 3 762 737 Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty tak činí v souladu s § 268 odst. 2 písm. a) zákona částku ve výši 376 274 Kč (10 % ceny veřejné zakázky).

138. Podle § 37 písm. a), c) a g) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.

139. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

140. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

141. Co se týče posouzení závažnosti přestupku dle výroku I. tohoto rozhodnutí, Úřad konstatuje, že v šetřeném případě došlo konkrétním jednáním obviněného při zadávání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění, ačkoliv pro tento druh zadávacího řízení nebyly splněny podmínky, k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v řádné hospodářské soutěži dle zákona, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky při výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky a prostředkem k realizaci základních principů uvedených v § 6 zákona. V kontextu právě uvedeného je třeba jednání obviněného označit za jedno z typově vůbec nejzávažnějších, blížících se situaci úplné ignorace zákona.

142. Pokud jde o následky spáchaného přestupku, Úřadu nezbývá než konstatovat, že postup obviněného nedůvodně omezil hospodářskou soutěž a nebyl tak naplněn základní cíl zákona, kterým je zajištění účinné konkurence a efektivní hospodářské soutěže. Nezákonným postupem obviněného došlo k omezení účasti jiných v úvahu přicházejících dodavatelů, kteří v konkurenčním prostředí mohli vyvolat tlak na sjednanou cenu veřejné zakázky. Nelze proto vyloučit, že pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem a veřejnou zakázku zadal v jiném, otevřenějším druhu zadávacího řízení podle zákona umožňujícím hospodářskou soutěž mezi dodavateli, mohl v konečném důsledku získat méně nákladné řešení, než jaké mu v posuzovaném případě poskytl vybraný dodavatel.

143. Obviněný v odporu žádá o snížení pokuty uložené výroku II. příkazu, případně o upuštění od jejího uložení, jelikož příkazem uložená pokuta ve výši 85 000 Kč je nepřiměřeně vysoká s ohledem na skutečnost, že Úřad při jejím stanovení vycházel z nesprávného údaje o celkových příjmech obviněného a nezohlednil reálnou ekonomickou situaci obviněného.

144. Úřad dává obviněnému za pravdu, že v příkazu byla uvedena nesprávná výše skutečných celkových příjmů obviněného, jelikož celkové příjmy obviněného dle základních ukazatelů na webových stránkách aplikace Ministerstva financí[5] v roce 2025 činily 280 024 000 Kč, a nikoliv 626 872 000 Kč, jak bylo uvedeno v příkazu. Tato skutečnost však dle Úřadu sama nezpochybňuje správnost závěru o přiměřené povaze pokuty ve výši 85 000 Kč, tedy v částce nepředstavující ani dvě promile ze skutečných celkových příjmů obviněného. Výsledek hospodaření obviněného poté dle aplikace Ministerstva financí za rok 2025 činil 92 567 000 Kč[6], tedy ani při zohlednění této částky nelze pokutu ve výši 85 000 Kč považovat za nepřiměřenou. Co se týče tvrzení obviněného, že Úřad nemá při stanovení pokuty vycházet pouze z výše příjmů obviněného, Úřad dodává, že se stanovení pokuty na základě celkových příjmů obviněného je zcela obvyklým postupem Úřadu.[7] K tvrzení, že obviněný je organizační složkou státu, Úřad uvádí, že stejným způsobem postupuje i v případě organizačních složek státu.[8]

145. K reálné ekonomické situaci obviněného Úřad nejprve konstatuje, že obviněný neprokázal a ničím nedoložil, že by mu skutečně nezbývaly téměř žádné finanční prostředky na uhrazení pokuty, respektive že mu ke dni 31. 12. 2025 na účtu zbylo pouze 16 350 Kč, jak tvrdí v odporu. Dle Úřadu se v uložené pokutě zřetelně odráží její preventivní funkce, přičemž si zachovává také svou funkci represivní. K tomu je třeba připomenout, že každá peněžitá sankce představuje nepříznivý zásah do majetkové i jiné sféry povinného subjektu, a proto negativně dopadá na jeho činnost. S přihlédnutím k následkům spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, resp. následkům porušení zákonem chráněného zájmu na řádné a férové hospodářské soutěži o plnění veřejné zakázky, tj. zájmu na dodržení zákonného postupu pro průběh zadávacího řízení a pro výsledný výběr dodavatele k zajištění plnění veřejné zakázky, kdy uvedené představuje porušení zákona závažného charakteru, a vzhledem k nutnosti naplnění sankčních účinků nelze výši pokuty snížit, resp. minimalizovat či od jejího uložení upustit [srov. § 43 odst. 2 zákona o přestupcích], jak navrhuje obviněný, neboť ve vztahu ke skutkové podstatě deliktního jednání obviněného nelze uvedené považovat za vhodné. Překážkou uložení pokuty v odpovídající výši by proto nebyl sám o sobě uvedený nízký výsledek hospodaření, resp. ani samotné zjištění, že se obviněný nachází v dané finanční situaci, by nepostačovalo k rozhodnutí o snížení pokuty za situace, kdy pokuta uložená v předmětné výši evidentně a zcela jistě nepovede k nezvratnému ohrožení ekonomické „životaschopnosti“ zadavatele.

146. K námitce obviněného, že při zadávání veřejné zakázky jednal v dobré víře na základě svého právního posouzení situace, pročež se neztotožňuje s posouzením závažnosti přestupku, jak bylo uvedeno v příkazu, a to mj. i s ohledem na neexistenci přitěžujících okolností, proaktivní spolupráci s kontrolními orgány a dosavadní nesankcionování za obdobný přestupek, Úřad uvádí, že dobrý úmysl obviněného či jeho subjektivní právní názor nemá vliv na naplnění skutkové podstaty přestupku ani na posouzení jeho závažnosti, neboť odpovědnost za daný přestupek je odpovědností objektivní, založenou na porušení zákonem stanovené povinnosti, nikoliv na zavinění. Samotné přesvědčení obviněného o zákonnosti jeho postupu proto nemůže vést ke snížení závažnosti přestupku, resp. snížení výměry pokuty. Pokud jde o proaktivní spolupráci a „bezúhonnost“ obviněného, Úřad konstatuje, že součinnost poskytovaná účastníkem řízení v rozsahu odpovídajícím jeho procesním povinnostem nepředstavuje polehčující okolnost ve smyslu § 37 zákona o přestupcích. Obdobně Úřad nepovažuje za polehčující okolnost ani skutečnost, že obviněný nebyl v minulosti za obdobný přestupek sankcionován, kdy tato skutečnost představuje standardní stav typický pro většinu zadavatelů, a sama o sobě neodůvodňuje snížení sankce.

147. Úřad dále uvádí, že v souladu s § 37 písm. g) zákona o přestupcích při určení výše pokuty přihlédl také k povaze činnosti obviněného, která spočívá např. v stanovování dobývacích prostorů, vydávání povolení/oprávnění k hornické činnosti, činnosti prováděné hornickým způsobem a k nakládání s výbušninami (v civilním sektoru), ověřování odborné způsobilosti a vydávání příslušných osvědčení a průkazů, vedení evidencí či správa úhrad z dobývacích prostor a z vydobytých nerostů.

148. Při stanovení výše pokuty Úřad současně přihlédl k tomu, že dne 3. 4. 2025 nabyla účinnosti novela zákona, tj. zákon č. 69/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jenž mimo jiné zavádí zvýšení limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu na služby z původní částky 2 000 000 Kč bez DPH na 3 000 000 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že předpokládané hodnota šetřené veřejné zakázky činí 3 109 700 Kč bez DPH, a limit pro veřejné zakázky malého rozsahu na služby stanovený novelou zákona tak překračují mírněji než v případě tohoto limitu před novelou zákona, hodnotí Úřad shodně jako v příkazu hodnotu šetřených zakázek jako polehčující okolnost a promítá ji do konkrétního stanovení výše pokuty, neboť závažnost přestupku je v kontextu současné právní úpravy relativně nižší.

149. Žádné další polehčující okolnosti či přitěžující okolnosti, které by měly vliv na výši uložené pokuty, Úřad v daném případě neshledal.

150. Současně Úřad uvádí, že žádné části jednání, jímž byl přestupek spáchán, nedošlo za účinnosti zákona, který by za daný přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.

151. Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl: „Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“

152. Jak již bylo uvedeno výše, v šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí dne 15. 11. 2022, když obviněný uzavřel smlouvo o dílo č. 2. Ačkoliv tedy v šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku před více než 3 lety, což je skutečnost svědčící ve prospěch snížení ukládané pokuty, nelze na uložení pokuty rezignovat nebo uložit pokutu jen v symbolické výši, neboť stále je nutné v daném případě zohlednit skutečnost, že se jedná o přestupek s vysokou mírou závažnosti a odpovědnost obviněného za přestupek nezanikla.

153. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury NSS. Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. NSS současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. NSS dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.

154. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným pokračujícím přestupkem ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu.

155. Úřad konstatuje, že z úřední činnosti zjistil, že přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí je v souběhu s přestupkem, který obviněný spáchal dne 28. 11. 2023 a o kterém bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0782/2024/VZ příkazem Úřadu č. j. ÚOHS-37129/2024/500 ze dne 1. 10. 2024 (správní řízení bylo zahájeno dne 2. 10. 2024). Tímto příkazem byla obviněnému uložena pokuta ve výši 10 000 Kč za spáchání přestupku dle § 269 odst. 1 písm. a) zákona, kterého se obviněný dopustil tím, že v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Úprava informačního systému úhrad“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání o předložení nabídky ze dne 14. 9. 2023 v rozporu s § 126 ve spojení s § 212 odst. 3 písm. a) zákona neodeslal k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek oznámení o zadání veřejné zakázky do 30 dnů od uzavření „Smlouvy o dílo“ s vybraným dodavatelem – Software602 a.s., IČO 63078236, se sídlem Hornokrčská 703/15, 140 00 Praha 4 –, ke kterému došlo dne 27. 10. 2023, tj. oznámení neodeslal do dne 27. 11. 2023, nýbrž tak učinil až dne 11. 6. 2024. Dle § 269 odst. 3 zákona je za daný přestupek možné uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.

156. Úřad konstatuje, že má-li uložit obviněnému pokutu za přestupek, který je v souběhu s jiným přestupkem, za který již byla obviněnému uložena pokuta, pak s ohledem na to, že nemá zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“, lze absorpční zásadu aplikovat pouze tím způsobem, že v rámci uložení pokuty za přestupek, o němž rozhoduje později, zohlední předchozí uloženou pokutu za přestupek, jenž je s nyní sankcionovaným přestupkem v souběhu. Vyhodnotit přitom musí souběh daných přestupků tak, jako by postupoval v případě, kdy by byly oba sbíhající se přestupky řešeny ve společném správním řízení.

157. Dle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější. V souladu s citovanou zásadou absorpce v rámci správně-právního trestání Úřad tedy ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného, potažmo nejzávažnějšího přestupku. Zbylé přestupky zohlední v souladu s § 40 písm. b) zákona o přestupcích jako přitěžující okolnost při výměře výše pokuty.

158. Tudíž Úřad aktuálně musí dle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích posoudit, který z přestupků, jež obviněný spáchal ve vzájemném souběhu, považuje za přísněji trestný, případně závažnější (a jaký přestupek by byl brán pouze jakožto přitěžující okolnost), přičemž následně určí, jakou pokutu by uložil, pokud by posuzoval oba přestupky současně a ukládal pouze pokutu jedinou, a následně po zohlednění již uložené pokuty za sbíhající se přestupek určí „výslednou“ výši pokuty za právě řešený přestupek. Úřad proto posoudil oba dotčené přestupky optikou toho, který z nich je přísněji trestný, případně závažnější.

159. Porovnáním hranice maximální možné pokuty Úřad dospěl k závěru, že za přísněji trestný je třeba považovat přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť v tomto případě činí hranice maximální možné pokuty dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona 376 274 Kč, tedy částku vyšší než v případě řešeném v příkazu č. j. ÚOHS-37129/2024/500 ze dne 1. 10. 2024, ve kterém maximální možná výše pokuty dle § 269 odst. 3 písm. b) zákona činí 200 000 Kč.

160. Ve vztahu k aplikování tzv. absorpční zásady proto Úřad sděluje, že považuje za přísněji trestný ze sbíhajících se přestupků ten, jehož spáchání obviněným Úřad konstatoval ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Z tohoto důvodu je možné v nyní posuzovaném případě uložit pokutu v maximální výši 376 274 Kč. Ve vztahu ke sbíhajícímu se přestupku Úřad sděluje, že ho přičítá obviněnému coby přitěžující okolnost. V tomto kontextu tak Úřad v rámci aplikování tzv. absorpční zásady s ohledem na výše uvedené konstatuje, že pokud by posuzoval oba přestupky současně a ukládal pouze jedinou pokutu, uložil by nyní pokutu ve výši 95 000 Kč. Úřad přihlédl k již uložené pokutě za sbíhající se přestupek, kdy tedy od částky pokuty, kterou by uložil ve společném řízení, Úřad odečetl pokutu již uloženou ve výše citovaném rozhodnutí (10 000 Kč), a obviněnému tak v projednávané věci uložil konečnou výši pokuty tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

161. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mj. dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.

162. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

163. Pokuta uložená výrokem II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Praze zřízený u pobočky České národní banky číslo 3754-67724011/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení

164. Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

165. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

166. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

167. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.

168. Jelikož v daném případě Úřad zahájil správní řízení z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

169. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2026000174.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

v z. Ing. Petr Vévoda

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Adresát

Česká republika – Český báňský úřad, Kozí 748/4, 110 00 Praha

Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Pozn. Úřadu: Úřad je povinen zohlednit jakoukoli pozdější právní úpravu zákona či jeho prováděcích právních předpisů a posoudit, zda je tato úprava pro obviněného příznivější. Uvedené vyplývá z článku 40 odst. 6 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, jako součásti ústavního pořádku České republiky, a ostatně tak je třeba postupovat i podle § 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější. Úřad konstatuje, že posoudil otázku příznivosti pozdější právní úpravy a pozdější právní úprava zákona nebyla shledána v rámci posuzovaného přestupku příznivější, neboť zejména i nadále by bylo možné konstatovat spáchání téhož přestupku obviněným při nedodržení stejné povinnosti a stejná by byla při posuzování kontextu trestu i možná sazba výše pokuty, kdy shodná by byla též úprava promlčecí doby, resp. zániku odpovědnosti obviněného za přestupek.

[2] K citovanému rozsudku Úřad uvádí, že ačkoliv se uvedená judikatura vztahuje k postupu zadavatele dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tato skutečnost na posouzení šetřené věci v době účinnosti zákona ničeho nemění, neboť postavení jednacího řízení bez uveřejnění jakožto výjimečného a krajního řeše-ní zadání veřejné zakázky použitelného pouze při splnění omezujících podmínek, zůstalo i v nové právní úpravě zachováno. Právě řečené přitom obdobně platí i ve vztahu k níže citované judikatuře správních soudů a rozhodovací praxi Úřadu.

[3] Zvýraznění provedl Úřad.

[4] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 20/2018-126 ze dne 4. 10. 2019.

[5] Dostupné z: https://monitor.statnipokladna.gov.cz/ucetni-jednotka/00025844/prehled?rad=t&obdobi=2512

[6] Dostupné z: https://monitor.statnipokladna.gov.cz/ucetni-jednotka/00025844/ucetni-ukazatele?rad=t&obdobi=2512

[7] K tomu srov. např. nedávný příkaz Úřadu č. j. ÚOHS-06427/2026/500 ze dne 17. 2. 2026.

[8] K tomu srov. např. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-05582/2022/500 ze dne 14. 2. 2022.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program:

číslo jednací: 19484/2026/500spisová značka: S0174/2026/VZ

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

číslo jednací: 19484/2026/500
spisová značka: S0174/2026/VZ