číslo jednací: 14417/2026/510
spisová značka: V0038/2026/PV
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Stavební úpravy části školy pro potřeby Vzdělávacího a výcvikového střediska a umístění sídla Správy silnic MSK v Ostravě-Zábřehu |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | zamítnuto |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 16. 6. 2026 |
| Související rozhodnutí | 14417/2026/510 20827/2026/163 |
| Dokumenty |  2026_V0038.pdf 355 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-V0038/2026/PV Číslo jednací: ÚOHS-14417/2026/510 |
|
Brno 20. 4. 2026 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o žádosti žadatele
- OSBAU s.r.o., IČO 02117436, se sídlem Radvanická 2269, 735 41 Petřvald, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 3. 8. 2020 Mgr. Tadeuszem Zientkem, advokátem ev. č. ČAK 11385, se sídlem Stodolní 31, 702 00 Ostrava,
ze dne 5. 2. 2026 o vrácení kauce, kterou citovaný žadatel složil ve správním řízení vedeném Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0514/2023/VZ ve věci návrhu citovaného žadatele ze dne 10. 8. 2023 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Střední škola stavební a dřevozpracující, Ostrava, příspěvková organizace, IČO 00845213, se sídlem U Studia 2654/33, 700 30 Ostrava – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Stavební úpravy části školy pro potřeby Vzdělávacího a výcvikového střediska a umístění sídla Správy silnic MSK v Ostravě-Zábřehu“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 4. 4. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 4. 4. 2023 pod ev. č. Z2023-013079,
rozhodl takto:
Žádost žadatele – OSBAU s.r.o., IČO 02117436, se sídlem Radvanická 2269, 735 41 Petřvald – ze dne 5. 2. 2026 o vrácení kauce, kterou citovaný žadatel složil ve správním řízení vedeném Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0514/2023/VZ ve věci návrhu citovaného žadatele ze dne 10. 8. 2023 , na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Střední škola stavební a dřevozpracující, Ostrava, příspěvková organizace, IČO 00845213, se sídlem U Studia 2654/33, 700 30 Ostrava – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Stavební úpravy části školy pro potřeby Vzdělávacího a výcvikového střediska a umístění sídla Správy silnic MSK v Ostravě-Zábřehu“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 4. 4. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 4. 4. 2023 pod ev. č. Z2023-013079, se zamítá.
Odůvodnění
1. Dne 5. 2. 2026 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) žádost žadatele – OSBAU s.r.o., IČO 02117436, se sídlem Radvanická 2269, 735 41 Petřvald, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 3. 8. 2020 Mgr. Tadeuszem Zientkem, advokátem ev. č. ČAK 11385, se sídlem Stodolní 31, 702 00 Ostrava (dále jen „žadatel“ nebo „navrhovatel“) – o vrácení kauce ve výši 100 000,- Kč, která jím byla složena na účet Úřadu ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0514/2023/VZ ve věci návrhu žadatele ze dne 10. 8. 2023 , na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Střední škola stavební a dřevozpracující, Ostrava, příspěvková organizace, IČO 00845213, se sídlem U Studia 2654/33, 700 30 Ostrava (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Stavební úpravy části školy pro potřeby Vzdělávacího a výcvikového střediska a umístění sídla Správy silnic MSK v Ostravě-Zábřehu“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 4. 4. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 4. 4. 2023 pod ev. č. Z2023-013079 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. S odkazem na rozhodovací praxi, a to konkrétně rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 10/2021-104 ze dne 8. 8. 2022, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 109/2023-47 ze dne 1. 2. 2024 a dále rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-01451/2022/161 ze dne 21. 1. 2022 se žadatel domáhá vrácení kauce, kterou složil na účet Úřadu v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0514/2023/VZ, neboť má za to, že zadavatel se v důsledku podaného návrhu (jenž byl předmětem správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0514/2023/VZ) a hrozby uložení nápravného opatření sám rozhodl provést nápravu, což dle žadatele Úřad reflektoval ve výroku II. a III. rozhodnutí č. j. ÚOHS-20666/2024/500 ze dne 21. 5. 2024. Žadatel se domnívá že z rozhodovací praxe soudů a Úřadu pak lze dovodit vrácení kauce, pokud alespoň část návrhu shledá Úřad důvodným. Dle žadatele lze při uplatnění analogie dojít k závěru, že výrok, kterým Úřad ukládá nápravné opatření (a vyhovuje tím návrhu či jeho části) a který vede k vrácení kauce jako celku, musí být z hlediska povinnosti vrátit celou kauci posouzen naprosto stejně jako výrok zastavující řízení (jako celek nebo v jeho části) z důvodu, že sám zadavatel po podání návrhu zrušil přezkoumávané úkony, nebo přijal požadované opatření k nápravě (resp. zavinil bezpředmětnost části návrhu), čímž fakticky vyhověl podanému návrhu (nebo jeho části). Žadatel se tedy domnívá, že v řešeném případě, kdy byl návrh částečně zamítnut (výrok I. předmětného rozhodnutí) a rovněž správní řízení týkající se části návrhu zastaveno (výroky II. a III. předmětného rozhodnutí), kauce státu nepropadá a musí být v souladu s § 255 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), plně vrácena žadateli. Žadatel ve své žádostí poukazuje také na zásadu procesního zavinění, když má za to, že pokud o části návrhu je rozhodnuto tak, že z povahy věci nelze použít zásadu úspěchu ve věci (nebylo rozhodnuto meritorně), je nutné pro určení ne/úspěchu v této části použít zásadu procesního zavinění. V této souvislosti žadatel také uvedl, že kauce není správním či soudním poplatkem, které se (zjednodušeně řečeno) vracejí, jestliže nedojde k meritornímu projednání věci, ale kauce se v plné výši navrhovateli vrací, jestliže byl s návrhem úspěšný, přičemž zastavení správního řízení v části pro zrušení úkonu či nápravu zadavatelem nespočívá v procesním zavinění navrhovatele, což se rovná procesnímu úspěchu navrhovatele v části návrhu (v dané věci i faktického úspěchu) neboli ve výsledku také úspěchu pro účely vrácení kauce, protože i částečný úspěch ve věci má za následek vrácení kauce. Dle žadatele pak rozhodovací praxe dovodila, že i částečný úspěch znamená vrácení kauce v plné výši.
Postup Úřadu před vydáním rozhodnutí
3. Usnesením ze dne 12. 3. 2026 stanovil Úřad žadateli lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Žadatel se ve stanovené lhůtě, ani po jejím uplynutí k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.
Relevantní ustanovení zákona
4. Podle § 7 odst. 5 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správních poplatcích“), o vrácení poplatku, jeho části nebo přeplatku na poplatku rozhoduje a poplatek, jeho část nebo přeplatek na poplatku vrací správní úřad, kterému byl poplatek zaplacen.
5. Podle § 255 odst. 1 zákona je navrhovatel ve lhůtě pro doručení návrhu, nejde-li o případ podle odstavce 2, povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. Za nabídkovou cenu se pro účely výpočtu této kauce považuje rovněž cena uvedená v předběžné nabídce. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci ve výši 100 000 Kč. V případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč.
6. Podle § 255 odst. 3 zákona kauce připadne státu, jestliže Úřad
a) pravomocným rozhodnutím návrh zamítne podle § 265 písm. a) zákona, nebo
b) pravomocným rozhodnutím rozhodne o zastavení řízení, pokud vzal navrhovatel návrh zpět poté, co bylo v témže správním řízení nepravomocně rozhodnuto o zamítnutí návrhu podle § 265 písm. a) zákona.
7. Podle § 255 odst. 6 zákona pokud Úřad rozhodne jiným způsobem, než je uvedeno v odstavci 3, vrátí kauci nebo její část navrhovateli do 1 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
Právní posouzení
8. Úřad na úvod pouze pro úplnost poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 34/2021-57 ze dne 9. 3. 2023, potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 109/2023-47 ze dne 1. 2. 2024, jež potvrdily oprávnění Úřadu vést v případě žádosti o vrácení kauce samostatné správní řízení. Krajský soud v Brně konkrétně konstatoval, že „oprávněním žalovaného vést řízení o žádosti o vrácení kauce se zabýval Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 6. 8. 2018, č. j. 62 Af 21/2017-75. Konstatoval, že složení kauce (podobně jako např. zaplacení správního poplatku) je pouze procesní podmínkou vedení řízení před žalovaným, jež směřuje k rozhodnutí o případném uložení nápravného opatření. Výše kauce (existence případného přeplatku na ní) nemá vliv na výsledek řízení ve věci samé, a proto je třeba zákonnost výše kauce řešit v samostatném řízení zahájeném žádostí o vrácení kauce, popř. přeplatku na kauci (viz bod 11 rozsudku). Soud dále odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2014, č. j. 1 As 61/2014-42 (zejm. bod 19), že i přes určitou odlišnost institutu správního poplatku na straně jedné a kauce na straně druhé jsou oba tyto instituty, resp. procesní postupy s nimi spojené, srovnatelné. Tato srovnatelnost se přitom týká i otázky vracení přeplatku. Na vracení kauce se tak analogicky použije § 7 zákona o správních poplatcích v situaci, kdy zvláštní procesní předpis (zákon č. 137/2006 Sb.) postup při vracení přeplatku na kauci neupravuje. Soud souhlasí s tím, že daným výkladem dochází pouze k vyplnění mezery v procesní úpravě, které je ve prospěch ochrany práv účastníka správního řízení. Lze doplnit, že byť byly závěry citovaného rozsudku učiněny k předchozí právní úpravě (k § 115 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách), jsou pro srovnatelnost institutu kauce, resp. jejího smyslu, aplikovatelné i podle nynější právní úpravy.“. Úřad tedy v souladu s uvedeným rozhoduje o předmětné žádosti navrhovatele o vrácení kauce ve správním řízení vedeném v intencích § 7 odst. 5 zákona o správních poplatcích a vydává v něm toto rozhodnutí.
9. K samotné žádosti žadatele o vrácení kauce, která jím byla dne 10. 8. 2023 složena na účet Úřadu ve smyslu § 255 odst. 1 zákona ve výši 100 000 Kč v souvislosti s podáním návrhu z téhož dne na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, na jehož základě bylo Úřadem zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0514/2023/VZ, uvádí Úřad následující.
10. Dne 21. 5. 2024 vydal Úřad ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0514/2023/VZ rozhodnutí č. j. ÚOHS-20666/2024/500 (dále jen „rozhodnutí ze dne 21. 5. 2024“), kterým rozhodl
- ve výroku I., že návrh navrhovatele se v části týkající se posouzení zákonnosti zadávací podmínky stanovené v čl. 14.4 zadávací dokumentace, podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření,
- ve výroku II., že správní řízení se v části návrhu, týkající se namítané nepřiměřenosti kvalifikačního požadavku ve vztahu k seznamu stavebních prací a seznamu techniků dle čl. 10.5 zadávací dokumentaci, týkající se finančních objemů o hodnotě 30 mil. Kč, podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavuje, neboť zanikly skutečnosti, které měly být Úřadem přezkoumány a tato část návrhu (žádosti) navrhovatele se stala zjevně bezpředmětnou, a
- ve výroku III., že správní řízení se v části návrhu, týkající se namítané nezákonnosti zadávacích podmínek konkrétně čl. 10.2 a 10.3 zadávací dokumentace, ve vztahu k dokladům prokazujícím základní a profesní způsobilost, podle ustanovení § 257 písm. i) zákona zastavuje, neboť zadavatel přijal požadované opatření k nápravě.
11. Rozhodnutí ze 21. 5. 2024 bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-28295/2024/162 ze dne 23. 7. 2024 (dále jen „druhostupňové rozhodnutí“), přičemž obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 24. 7. 2024.
12. Na základě výše uvedených skutečností pak byla dne 31. 7. 2024 žadatelem složená kauce ve výši 100 000 Kč převedena do státního rozpočtu, tedy připadla státu.
13. Rozsudkem č. j. 30 Af 34/2024-53 ze dne 18. 12. 2025 rozhodl Krajský soud v Brně o žalobě navrhovatele proti druhostupňovému rozhodnutí tak, že žalobu navrhovatele zamítnul.
14. K otázce uhrazení kauce Úřad předně v obecnosti uvádí, že složení kauce v zákonem požadované výši ve lhůtě pro doručení návrhu je jedním z předpokladů, aby Úřad v návrhovém řízení mohl o věci meritorně rozhodnout. Účelem složení kauce ze strany navrhovatele je eliminace zjevně účelových a bezdůvodných návrhů, jejichž cílem by bylo toliko blokování dalšího průběhu zadávacího řízení. Pro zajištění výše uvedeného účelu je kauce v § 255 odst. 1 zákona primárně upravena tak, aby výše kauce byla v určitém poměru k hodnotě plnění nabízeného navrhovatelem (toliko v případě, kdy hodnotu plnění nelze stanovit, je kauce skládána v paušální výši). Nesložení kauce v souladu s § 255 zákona, tj. její nesložení vůbec či její složení opožděně nebo v nižší výši, než je zákonem požadováno, má za následek, že správní řízení zahájené na základě takového návrhu musí být Úřadem podle § 257 písm. c) zákona bez dalšího zastaveno. V souvislosti s uvedeným lze poukázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 66/2012-146 ze dne 3. 7. 2014, v němž jmenovaný soud judikoval, že „[ú]čelem kauce je zabránit bezdůvodným návrhům na přezkoumání úkonů zadavatele a odlehčit tak do jisté míry orgánu dohledu od návrhů podávaných v podstatě vždy a za každou cenu. Jde tedy o jakýsi pojistný mechanismus proti podávání nedůvodných, účelových či šikanózních návrhů, jež se odráží v tom, že vedle obecných náležitostí podání je – jako součást každého návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – vyžadován doklad o složení kauce.“. Obdobně byl výklad účelu kauce judikován v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 42/2010 ze dne 12. 1. 2012 či v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 5/2013 ze dne 18. 7. 2013. Úřad k tomu sděluje, že byť se citované rozsudky týkaly předchozí právní úpravy, tj. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, jsou závěry v nich vyjádřené plně aplikovatelné i na současnou právní úpravu, tj. na zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.
15. Je tedy zřejmé, že Úřad je povinen znění ustanovení § 255 odst. 3 a 6 zákona vykládat tak, aby účel institutu kauce zůstal zachován. Pokud by však Úřad přistoupil na argumentaci žadatele a kauci by vracel navrhovateli v případě, kdy kromě zamítnutí části návrhu podle § 265 písm. a) zákona rozhodne i jiným (procesním) způsobem, vedl by takový výklad k obcházení účelu kauce, neboť by navrhovatelé mohli účelově vkládat do podaných návrhů takové dílčí návrhy, o nichž by jim bylo předem známo, že správní řízení v části týkající se takových dílčích návrhů musí být Úřadem zastaveno. V takové situaci by bylo přitom proti smyslu samotného institutu kauce, aby Úřad kauci vracel, ačkoli část návrhu řádně přezkoumal a rozhodl podle § 265 písm. a) zákona o jeho zamítnutí. Obecně je tedy nutno konstatovat, že v situaci, kdy Úřad přezkoumává věcně jakoukoli část návrhu a rozhodne o jeho zamítnutí podle § 265 písm. a) zákona, kauce připadne státu, neboť přezkum postupu zadavatele v mezích řádně podaného návrhu byl Úřadem učiněn a bylo rozhodnuto o neoprávněnosti podaného návrhu (resp. jeho části). Pokud by Úřad v takových situacích kauci vracel, nemohl by být uplatňován pojistný mechanismus proti nedůvodným, účelovým či šikanózním návrhům.
16. K obdobným závěrům dospěl také Krajský soud v Brně č. j. 30 Af 34/2024-53 ze dne 18. 12. 2025 (kterým zamítnul žalobu navrhovatele) kde mj. uvedl, že žalobce nemá nárok na vrácení byť i jen části kauce v případě, že řízení o žalobcově návrhu (tedy návrhu navrhovatele) skončilo částečným zastavením řízení a částečným zamítnutím návrhu. V této souvislosti dále Krajský soud v Brně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 208/2022-29 ze dne 24. 1. 2024, z něhož citoval, že „pokud nebylo návrhu na přezkum úkonů zadavatele ani z části vyhověno, kauce složená společně s podáním tohoto návrhu připadne státu podle § 255 odst. 3 zákona č. 134/2016, o zadávání veřejných zakázek, i v případě jen částečného zamítnutí tohoto návrhu podle § 265 písm. a) citovaného zákona“ a dále uvedl, že „[n]ejvyšší správní soud v citovaném rozsudku zdůraznil, že kauce má regulatorní charakter a slouží k regulaci zátěže žalovaného, který musí přezkoumávat postupy zadavatelů. Kauce se pak vrací v případě, pokud tuto zátěž žalovaný nemusel vyvinout (např. došlo k zastavení řízení), nebo k zátěži došlo a návrh byl (alespoň zčásti) úspěšný. V nynější kauze sice žalovaný řízení v části zastavil, ale jinak se musel věcně zabývat žalobcovými námitkami a ty posoudil jako nedůvodné. Podle citovaného rozhodnutí se kauce nedělí a celá připadne státu.“.
17. Jak z výrokové části, tak z odůvodnění rozhodnutí ze dne 21. 5. 2024 je pak zřejmé, že Úřad tak po věcném přezkoumání návrhu dospěl k závěru, že je třeba návrh v části v části týkající se posouzení zákonnosti zadávací podmínky stanovené v čl. 14.4 zadávací dokumentace zamítnout a rovněž správní řízení zastavit v části návrhu, týkající se namítané nepřiměřenosti kvalifikačního požadavku ve vztahu k seznamu stavebních prací a seznamu techniků dle čl. 10.5 zadávací dokumentaci, týkající se finančních objemů o hodnotě 30 mil. Kč a dále v části návrhu, týkající se namítané nezákonnosti zadávacích podmínek konkrétně čl. 10.2 a 10.3 zadávací dokumentace, ve vztahu k dokladům prokazujícím základní a profesní způsobilost. V ustanovení § 255 odst. 3 písm. a) zákona je stanoveno, že kauce připadne státu, jestliže Úřad pravomocným rozhodnutím návrh zamítne podle § 265 písm. a) zákona. Jak vyplývá z výše uvedeného, právě uvedená okolnost v předmětné věci nastala, jelikož Úřad pravomocně rozhodl o zamítnutí návrhu, byť jen v jeho části. Uvedenou skutečnost nemůže změnit ani to, že Úřad správní řízení vedené ohledně části návrhu žadatele zastavil (a to z jakéhokoliv zákonného důvodu). Úřad je totiž povinen kauci nebo její část vrátit navrhovateli do 1 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle § 255 odst. 6 zákona v případech, pokud rozhodne jiným způsobem, než je uvedeno v odstavci 3, nebo zastaví řízení z jiného důvodu než podle odstavce 3. V uvedeném případě však Úřad rozhodl způsobem, který je zachycen v § 255 odst. 3 písm. a) zákona a byl tedy povinen se složenou kaucí navrhovatele naložit tak, že připadla státu.
18. Z uvedených důvodů Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, a žádost žadatele o vrácení kauce, kterou tento složil ve správním řízení vedeném Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0514/2023/VZ, zamítl.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Proti výroku tohoto rozhodnutí má včas podaný rozklad odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, činí výhradně prostřednictvím datové schrány nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
v z. Mgr. Michal Kobza
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Mgr. Tadeusz Zientek, advokát, Stodolní 31, 702 00 Ostrava
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy