číslo jednací: 29634/2026/500
spisová značka: S0558/2026/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | ČOV a splašková kanalizace v obci Korouhev |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 28. 8. 2026 |
| Dokumenty |  2026_S0558.pdf 167 KB |
|
PID |
UOHSX00N9ER5 |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-29634/2026/500 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-S0558/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
17. 8. 2026, Brno |
PŘÍKAZ
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) citovaného zákona obviněným
- obec Korouhev, IČO 00276855, se sídlem Korouhev 234, 569 93 Korouhev,
v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „ČOV a splašková kanalizace v obci Korouhev“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 5. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-025696 ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 5. 2025 pod ev. č. 300987-2025 ve znění pozdějších oprav,
vydává podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento
příkaz
I.
Obviněný – obec Korouhev, IČO 00276855, se sídlem Korouhev 234, 569 93 Korouhev – se při zadávání veřejné zakázky „ČOV a splašková kanalizace v obci Korouhev“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 5. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-025696 ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 5. 2025 pod ev. č. 300987-2025 ve znění pozdějších oprav, dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že postupoval při vyřizování námitek ze dne 18. 11. 2025 podaných stěžovatelem – „Společnost Korouhev – EVT + BAK + MOBIKO“ tvořená společnostmi EVT Stavby s.r.o., IČO 25260766, se sídlem V Zahrádkách 3, 568 02 Svitavy, BAK stavební společnost, a.s., IČO 28402758 se sídlem Žitenická 871/1, 190 00 Praha 9 a MOBIKO plus a.s., IČO 26788675, se sídlem Hranická 293/5, Krásno nad Bečvou, 757 01 Valašské Meziříčí – v rozporu s § 245 odst. 1 citovaného zákona, když se v rozhodnutí o námitkách ze dne 26. 11. 2025 podrobně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách, a to k námitce týkající se „stanovení procentuálního vyjádření u realizace činností při realizaci zakázky ze strany poddodavatele FERRMONT, a.s. – na 20,60%, což dle stěžovatele neodpovídá prokazované kvalifikaci ze strany tohoto poddodavatele a je to tak v rozporu se zákonem (FERRMONT, a.s. plní poměrově mnohem vyšší podíl v rámci prokazované kvalifikace než je podíl na realizaci samotné zakázky)“.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazuse obviněnému– obec Korouhev, IČO 00276855, se sídlem Korouhev 234, 569 93 Korouhev – podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá pokuta ve výši 25 000 Kč (dvacet pět tisíc korun českých). Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení
1. Obviněný – obec Korouhev, IČO 00276855, se sídlem Korouhev 234, 569 93 Korouhev (dále jen „zadavatel“ nebo „obviněný“) – zahájil dne 7. 5. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „ČOV a splašková kanalizace v obci Korouhev“, přičemž toto oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 12. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-025696 ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 5. 2025 pod ev. č. 300987-2025 ve znění pozdějších oprav (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Podle bodu 2. zadávací dokumentace je předmětem veřejné zakázky „výstavba splaškové gravitační kanalizace pro obec Korouhev, která odvádí splaškové odpadní vody na projektovanou čistírnu odpadních vod, která bude umístěna v severozápadní části obce“.
3. Podle bodu 2. zadávací dokumentace činí předpokládaná hodnota předmětu veřejné zakázky 318 484 803,14 Kč bez DPH.
4. Dne 3. 11. 2025 rozhodl obviněný o výběru dodavatele – PKS stavby a.s., IČO 46980059, se sídlem Brněnská 126/38, Žďár nad Sázavou 1, 591 01 Žďár nad Sázavou (dále jen „vybraný dodavatel“).
5. Proti oznámení o výběru, které stěžovatel – „Společnost Korouhev – EVT + BAK + MOBIKO“ tvořená společnostmi EVT Stavby s.r.o., IČO 25260766, se sídlem V Zahrádkách 3, 568 02 Svitavy, BAK stavební společnost, a.s., IČO 28402758 se sídlem Žitenická 871/1, 190 00 Praha 9 a MOBIKO plus a.s., IČO 26788675, se sídlem Hranická 293/5, Krásno nad Bečvou, 757 01 Valašské Meziříčí (dále jen „stěžovatel“) – obdržel dne 4. 11. 2025, podal stěžovatel námitky ze dne 18. 11. 2025, které byly obviněnému doručeny téhož dne. Obviněný o námitkách stěžovatele rozhodl dne 26. 11. 2025 a téhož dne bylo rozhodnutí o odmítnutí námitek doručeno stěžovateli.
6. Dne 26. 1. 2026 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění veřejné zakázky.
II. Postup Úřadu před vydáním příkazu
7. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), mj. k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem a k projednání přestupků podle zákona, obdržel dne 5. 12. 2025 podnět k prošetření postupu zadavatele ve věci výše uvedené veřejné zakázky. Stěžovatel mj. namítal, že jeho námitky nebyly vypořádány v souladu s § 245 odst. 1 zákona řádně, neboť se obviněný nevyjádřil k několika namítaným skutečnostem (popř. se vyjádřil obecně či vágně) a rozhodnutí o námitkách je tak z velké části nepřezkoumatelné.
8. Na základě obdrženého podnětu si Úřad přípisem ze dne 17. 12. 2025 od obviněného vyžádal dokumentaci o zadávacím řízení a vyjádření ke skutečnostem uvedeným v podnětu.
9. Dne 23. 12. 2025 obviněný zaslal Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení spolu s vyjádřením ke skutečnostem uvedeným v podnětu. Obviněný nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že by rozhodnutí o námitkách bylo nepřezkoumatelné, vágní či že by se nevypořádalo s podstatou jednotlivých námitek. Obviněný má za to, že reagoval na všechny relevantní námitky, vysvětlil své závěry a rovněž objasnil, proč nepovažoval postup vybraného dodavatele ani svůj vlastní postup za rozporný se zákonem. Skutečnost, že se obviněný neztotožnil s právním názorem stěžovatele, nemůže dle názoru obviněného sama o sobě zakládat nezákonnost rozhodnutí o námitkách ani jeho nepřezkoumatelnost.
10. Po přezkoumání předložených podkladů dospěl Úřad k závěru, že obviněný nedodržel pravidla stanovená zákonem pro zadání veřejné zakázky.
III. Závěry Úřadu
11. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem. Podle § 150 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu je prvním úkonem v řízení o přestupku.
12. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.
K výroku I. tohoto příkazu
Relevantní ustanovení právních předpisů
13. Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.
14. Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncese malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“).
15. Podle § 241 odst. 2 písm. a) zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek.
16. Podle § 241 odst. 3 zákona námitky týkající se jiných úkonů či opomenutí zadavatele, než je stanovení zadávacích podmínek, volba druhu zadávacího řízení, režimu veřejné zakázky a postup zadavatele směřující k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, může podat pouze účastník zadávacího řízení.
17. Podle § 242 odst. 2 zákona námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, musí být doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení stěžovateli.
18. Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí o odmítnutí námitek musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Dojde-li k odmítnutí námitek podle § 241 odst. 3 zákona, postačí odůvodnění ve vztahu ke splnění podmínek pro jejich odmítnutí. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.
19. Podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 245 odst. 1, 2, 3 nebo 4 zákona.
Právní posouzení
20. Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jako procesní institut představují primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o námitkách uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň své rozhodnutí odůvodnit v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), tedy tak, aby bylo zpětně přezkoumatelné. Tato povinnost zadavatele je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedeným, a to ve lhůtě do 15 dnů od jejich doručení. V této lhůtě je zadavatel povinen odeslat stěžovateli písemné rozhodnutí obsahující způsob vyřízení námitek, kdy zadavatel rozhodne buď o vyhovění námitkám či o jejich odmítnutí, přičemž je povinen své rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodnit. Podstatné je, aby byly námitky jednak vyřízeny některým ze shora uvedených způsobů, a současně bylo rozhodnutí zadavatele, kterým se tak stane, řádně odůvodněno a zadavatel v takovém odůvodnění reagoval na veškeré skutečnosti uvedené stěžovatelem v námitkách, ne pouze na některé z nich. Úřad v této souvislosti dodává, že zadavatel je povinen rozhodnout rovněž o námitkách, které nejsou podány oprávněnou osobou, jsou podány opožděně či nesplňují zákonné náležitosti. Dále je pro řádné vyřízení námitek zadavatel povinen poučit stěžovatele v případě, kdy podané námitky odmítne, o možnosti podat ve lhůtě podle § 251 odst. 2 zákona návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu a o povinnosti doručit v téže lhůtě stejnopis návrhu zadavateli.
21. Shora uvedené povinnosti jsou zadavateli zákonem uloženy především proto, že institut námitek slouží jako hlavní prostředek obrany dodavatelů proti domnělému porušení zákona zadavatelem, kdy by měl být vzniklý „problém“ pramenící z postupu zadavatele vyřešen primárně mezi zadavatelem a stěžovatelem v zadávacím řízení, nikoliv až ve správním řízení před Úřadem. Právě z tohoto důvodu by se měl zadavatel s podstatou argumentace uvedené v námitkách srozumitelně a jasně vypořádat, neboť prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména též o tom, zda bude proti postupu zadavatele, který jeho námitky odmítl, brojit návrhem u Úřadu či nikoliv. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou pak skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění takového návrhu. Proto by měla být argumentace zadavatele rozvedená v rozhodnutí o námitkách pokud možno co nejvíce komplexní, reagující na celý obsah podaných námitek, přičemž by měly být úvahy zadavatele přezkoumatelné, tím spíše v případě, kdy zadavatel námitky stěžovatele odmítá.
22. Lze tedy uzavřít, že účelem institutu námitek je, aby se stěžovatel primárně dozvěděl autentický názor zadavatele na veškeré jím vznesené připomínky k jeho postupu v zadávacím řízení, přičemž pro naplnění zákonného rámce je zásadní nejen samotný způsob, jakým zadavatel námitky vyřídí, ale i dodržení zákonné lhůty, ve které tak musí učinit a o svém rozhodnutí stěžovatele informovat.
23. Důležitost institutu námitek a toho, jak mají být zadavatelem vyřízeny, vyplývá i z úmyslu zákonodárce penalizovat zadavatele v případě, že na námitky nebude reagovat ve lhůtách a způsobem stanoveným zákonem. Zákonodárce pak ve vztahu k porušení postupu zadavatele vymezeného v § 245 zákona pracuje mj. i s odpovědností za případný přestupek [viz § 268 odst. 1 písm. f) zákona]. Zákonodárce tak jednoznačně vyjadřuje vůli chránit význam institutu námitek prostřednictvím sankcionování zadavatele v případě, že na námitky nebude reagovat způsobem stanoveným zákonem.
24. V šetřeném případě řízení pak Úřad posuzoval otázku, zda došlo ke spáchání přestupku ve smyslu § 268 odst. 1 písm. f) zákona tím, že se obviněný podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem namítaným skutečnostem stěžovatele v podaných námitkách.
25. Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že stěžovatel v námitkách ze dne 18. 11. 2025 (dále jen „námitky“) mj. uvedl, že „[d]le názoru Stěžovatele vybraný dodavatel měl být vyloučen (…) za stanovení procentuálního vyjádření u realizace činností při realizaci zakázky ze strany poddodavatele FERRMONT, a.s. – na 20,60%, což dle stěžovatele neodpovídá prokazované kvalifikaci ze strany tohoto poddodavatele a je to tak v rozporu se zákonem (FERRMONT, a.s. plní poměrově mnohem vyšší podíl v rámci prokazované kvalifikace než je podíl na realizaci samotné zakázky)“.
26. V rozhodnutí o námitkách ze dne 26. 11. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) pak obviněný k této části námitek uvedl následující:
„K objasnění podílu plnění poddodavatele
Stěžovatel namítá údajnou neurčitost vyčíslení podílu plnění společnosti FERRMONT a.s. Zadavatel uvádí, že tuto otázku v rámci opakovaného posouzení otevřel a vybraného dodavatele PKS stavby a.s. výslovně dotázal na potřebné objasnění s ohledem na ověření, zda rozsah plnění odpovídá skutečnostem.
Vybraný dodavatel poskytl zadavateli řádné a konkrétní objasnění, v němž podíl plnění společnosti FERRMONT a.s. specifikoval a zdůvodnil. Toto objasnění odstranilo veškeré pochybnosti zadavatele a bylo posouzeno jako úplné a věrohodné. Protože úpravy a objasnění směřovaly pouze k řádnému prokázání splnění kvalifikace a splnění podmínek účasti, je postup zadavatele v souladu se zákonem.“
27. Z výše citovaných pasáží vyplývá, že stěžovatel v námitkách vyjádřil konkrétní pochybnosti týkající se velikosti podílu účasti poddodavatele FERRMONT, a.s., IČO 31619916, se sídlem Trenčianska 1320/89, 020 01 Púchov, Slovenská republika, (dále jen „FERRMONT, a.s.“) na plnění veřejné zakázky, který dle stěžovatele neodpovídá rozsahu poddodavatelem prokazované kvalifikace. Obviněný však na tuto námitku stěžovatele v rozhodnutí o námitkách reagoval pouze obecným sdělením, že vybraný dodavatel poskytl obviněnému na jeho dotaz „řádné a konkrétní objasnění, v němž podíl plnění společnosti FERRMONT a.s. specifikoval a zdůvodnil“ a dále doplnil, že „[t]oto objasnění odstranilo veškeré pochybnosti zadavatele a bylo posouzeno jako úplné a věrohodné“. Obviněný tedy stěžovateli na jeho konkrétně vyjádřené pochybnosti týkající se otázky splnění kvalifikace vybraným dodavatelem odpověděl pouze obecným popisem průběhu jednotlivých úkonů objasňování jím vznesených pochybností, aniž by však stěžovateli sdělil konkrétní obsah těchto úkonů, tedy především co bylo obsahem „řádného a konkrétního objasnění“ vybraného dodavatele. Obviněný rovněž nesdělil stěžovateli, z jakých konkrétních důvodů bylo toto objasnění ze strany obviněného posouzeno jako „řádné“, „úplné a věrohodné“. Stěžovatel tedy od obviněného k předmětné námitce dostal pouze informaci o tom, že obviněný se na velikost podílu poddodavatele FERRMONT, a.s., na plnění veřejné zakázky vybraného dodavatele dotázal, ten mu odpověděl a obviněný tuto odpověď přijal. Stěžovatel se tak z rozhodnutí o námitkách nedozvěděl ani obsah objasnění nabídky vybraného dodavatele ani argumentaci obviněného, proč toto objasnění vybraného dodavatele akceptoval. Přestože obviněný v šetřené věci srozumitelně vyložil, proč námitku stěžovatele nepovažoval za důvodnou, jeho odůvodnění zůstalo pouze v obecné rovině a postrádalo konkrétní skutkové či právní okolnosti, na jejichž základě dospěl k závěru o nedůvodnosti námitky a jejím odmítnutí. Stěžovatel se tak nedozvěděl, z jakých konkrétních věcných důvodů obviněný považuje splnění kvalifikace vybraného dodavatele i přes jím vznesenou námitku za prokázanou.
28. Úřad tedy uzavírá, že v šetřeném případě nebyl naplněn zákonný požadavek na rozhodnutí o odmítnutí námitek, aby se zadavatel v jeho odůvodnění podrobně vyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Jen v takovém případě může být naplněn základní účel institutu námitek, aby se stěžovatel dozvěděl autentický názor zadavatele na veškeré jím vznesené připomínky k jeho postupu v zadávacím řízení, což se však v šetřeném případě nestalo. Úřad opětovně připomíná, že prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel seznamuje stěžovatele se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména o tom, zda bude proti postupu zadavatele brojit návrhem u Úřadu či nikoliv. A v případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou pak skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění takového návrhu.
29. Pro úplnost Úřad dodává, že k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. f) zákona není vyžadováno naplnění dalších podmínek, než je postup obviněného v rozporu s některým z odstavců § 245 zákona, přičemž tato podmínka byla v projednávané věci prokazatelně naplněna, jak Úřad rozvedl výše.
30. Na základě výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona tím, že postupoval při vyřizování námitek stěžovatele ze dne 18. 11. 2025 v rozporu s § 245 odst. 1 zákona, když se v rozhodnutí o námitkách ze dne 26. 11. 2025 podrobně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách, a proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
K výroku II. tohoto příkazu
31. Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 zákona o přestupcích skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
32. Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení pokuty nejprve zabýval tím, zda nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, zejména v souvislosti s uplynutím promlčecí doby [viz § 29 písm. a) zákona o přestupcích].
33. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí 5 let u přestupků podle § 268 zákona.
34. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
35. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 4. 12. 2025, tj. první den po uplynutí zákonné lhůty pro odeslání rozhodnutí o námitkách podaných stěžovatelem a na uvedené skutečnosti ani ničeho nemění to, že obviněný dne 26. 11. 2025 odeslal rozhodnutí o námitkách stěžovatele, neboť se obviněný v rozhodnutí o námitkách dostatečně podrobně nevypořádal se všemi namítanými skutečnostmi, jak mu stanovuje § 245 odst. 1 zákona, jak Úřad dovodil výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Řízení o přestupku je pak zahájeno dnem doručení tohoto příkazu. Z uvedených údajů vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.
36. Podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona se za přestupek uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. f) zákona.
37. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.
38. Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu.
39. Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen, jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 1 Afs 106/2012).
40. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že zákon jednoznačně vymezuje povinnost zadavatele přezkoumat a vyřídit veškeré námitky proti jeho postupu v zadávacím řízení. Tuto jemu uloženou povinnost obviněný v šetřeném případě nesplnil, když konkrétní námitku stěžovatele de facto vůbec nevyřídil, neboť se k ní podrobně nevyjádřil. Pochybení, kterého se obviněný dopustil, v podobě nepřezkoumání předmětné námitky stěžovatele tak, jak požaduje zákon, je přitom nutné hodnotit vzhledem k účelu, jehož má být institutem námitek dosaženo, jako středně závažné, neboť obviněný předmětnou námitku stěžovatele v rámci své argumentace v citovaném rozhodnutí o námitkách v podstatě ignoroval, když neuvedl dostatečně konkrétní důvody, které ho vedly k jejímu odmítnutí. Následkem protiprávního jednání obviněného bylo, že se stěžovatel nedozvěděl o postoji obviněného vůči všem jím namítaným skutečnostem obsaženým v podaných námitkách. Stěžovateli tak byla odňata možnost kvalifikovaně posoudit další postup k ochraně svých práv, zejména zvážit smysluplnost podání návrhu k Úřadu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Za situace, kdy stěžovatel neznal konkrétní argumentaci zadavatele, nebyl schopen realisticky vyhodnotit své šance na úspěch v případném správním řízení, což mohlo zásadním způsobem přispět k jeho rozhodnutí návrh na zahájení řízení k Úřadu nepodat. Postupem obviněného tak nejen nebylo naplněno legitimní očekávání stěžovatele, že na jeho námitky bude ze strany zadavatele náležitě a včas reagováno, ale rovněž došlo k reálnému oslabení účinnosti institutu námitek, jenž představuje základní prostředek ochrany dodavatelů v zadávacím řízení, a tím i k zásahu do práv stěžovatele. Úřad dodává, že úkon zadavatele spočívající ve vyřízení námitek, resp. poskytnutí věcného stanoviska k námitkám stěžovatele, nelze nijak zhojit či nahradit.
41. Byť tedy jednání zadavatele nelze s ohledem na výše uvedené rozhodně bagatelizovat, Úřad však současně nemůže v rámci stanovení trestu (výše sankce) pominout zohlednění i dalších aspektů případu, které by bylo možné případně vyhodnotit jako polehčující okolnosti ve vztahu k postupu zadavatele, což nepochybně vede k dosažení spravedlivého účelu trestu.
42. Úřad v uvedeném smyslu proto jako polehčující okolnost ve prospěch obviněného zohlednil tu skutečnost, že pochybení obviněného se týkalo jen jedné z námitek stěžovatele ze dne 26. 11. 2025, a rovněž skutečnost, že obviněný měl v rozhodnutí o námitkách alespoň snahu vyjádřit se k předmětné námitce stěžovatele, byť velmi obecně a nedostatečně.
43. Úřad žádné další polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly na výši uložené pokuty vliv, neshledal.
44. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. Nejvyšší správní soud současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se dále zabýval významem ustanovení § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. Nejvyšší správní soud dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.
45. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že šetřený přestupek není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.
46. Úřad při stanovení výše pokuty rovněž přihlédl k povaze činnosti obviněného, a v tomto směru výši uložené pokuty považuje za zcela přiměřenou tomu, že jde o obec.
47. Při určení výše pokuty Úřad dále přihlédl k ekonomické situaci obviněného, neboť není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2026[1] Úřad zjistil, že plánované příjmy obviněného na rok 2026 činí 20 728 717 Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující ekonomickou situaci obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).
48. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti, aniž by se jednalo o pokutu likvidační anebo nespravedlivou.
49. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.
50. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet místně příslušného Celního úřadu v Liberci zřízený u České národní banky v Brně číslo 3754-27727461/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
Poučení
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Adresát/i:
obec Korouhev, Korouhev 234, 569 93 Korouhev
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy