číslo jednací: 34669/2026/161
spisová značka: R0124/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Telematika 2025 – Řízení provozu MHD |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 25. 9. 2026 |
| Související rozhodnutí | 24459/2026/500 34669/2026/161 |
| Dokumenty |  2026_R0124.pdf 199 KB |
|
PID |
UOHSX00NEVMQ |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-34669/2026/161 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0124/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
24. 9. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 28. 7. 2026 navrhovatelem
- Buse s.r.o., IČO 46972552, sídlem Masarykova 403/9, 678 01 Blansko, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 23. 2. 2026 JUDr. Miroslavem Cákem, advokátem, ev. č. ČAK 21009, AGM partners s.r.o., advokátní kancelář, IČO 21007519, sídlem Hilleho 1838/1, Černá Pole, 602 00 Brno,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-24459/2026/500 ze dne 10. 7. 2026 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0200/2026/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Dopravní podnik Ostrava a.s., IČO 61974757, sídlem Poděbradova 494/2, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 30. 3. 2026 Advokátní kanceláří Brož, Sedlatý s.r.o., IČO 24827452, sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Telematika 2025 – Řízení provozu MHD“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 10. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 10. 2025 pod ev. č. Z2024-049385, ve znění pozdější opravy, a téhož dne v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 644446-2025, ve znění pozdější opravy,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0200/2026/VZ, č. j. ÚOHS-24459/2026/500 ze dne 10. 7. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ A SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ VEDENÉ ÚŘADEM PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
1. Úřad obdržel dne 23. 3. 2026 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Navrhovatel v podaném návrhu vznesl námitky související s požadavky zadavatele na aplikaci standardu ITxPT. Namítá, že zadavatel v zadávací dokumentaci, smlouvě, technické specifikaci a dalších dokumentech požaduje po dodavatelích zajištění certifikace softwaru podle standardu ITxPT, aniž by k tomuto standardu poskytl alespoň základní informace, podmínky nebo technickou specifikaci nezbytnou pro získání této certifikace. Zadavatel tak podle navrhovatele požadoval, aby si dodavatelé bez poskytnutí bližších informací a bez přímého odkazu na konkrétního výrobce na vlastní odpovědnost zajistili dokumentaci potřebnou k získání certifikátu ITxPT. Navrhovatel dále napadá zadavatelem stanovená hodnoticí kritéria, konkrétně kritérium č. 2 „Zkušenosti členů realizačního týmu“ s váhou 10 % a kritérium č. 3 „Certifikace SW – ITxPT“ s váhou 30 %, přičemž v rámci obou těchto kritérií je zohledňována certifikace podle standardu ITxPT. To podle navrhovatele představuje diskriminační a nepřiměřenou podmínku, která fakticky působí jako kvalifikační kritérium, neboť zvýhodňuje úzký okruh zahraničních dodavatelů v takovém rozsahu, že ostatní dodavatelé, kteří certifikací ITxPT nedisponují, nejsou schopni podat relevantní nabídku. Postup zadavatele pak podle navrhovatele ve svém důsledku odporuje zásadám účelnosti, hospodárnosti a efektivity. Navrhovatel zároveň namítal nedostatečné vypořádání svých námitek zadavatelem.
3. Navrhovatel tak namítá, že zadavatel stanovil zadávací dokumentaci veřejné zakázky v rozporu se zásadami přiměřenosti, transparentnosti, rovného zacházení a nediskriminace podle § 6 odst. 1 a 2 zákona, v rozporu s § 36 odst. 1 zákona, když zadávací podmínky poskytují úzkému okruhu přímou a nepřiměřenou výhodu, v rozporu s § 89 odst. 5 zákona, když zadavatel v zadávací dokumentaci používá přímý odkaz na konkrétní technologii bez připuštění ekvivalentu a v rozporu s principy 3E.
II. Napadené rozhodnutí
4. Úřad napadeným rozhodnutím navrhovatelův návrh zamítl, když neshledal důvody pro uložení nápravného opatření.
5. Ohledně rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele dospěl Úřad k závěru, že toto rozhodnutí vyjadřuje ucelený pohled zadavatele na skutečnosti namítané navrhovatelem. Zadavatel se tak ve svém rozhodnutí o námitkách dostatečně vypořádal se všemi relevantními námitkami navrhovatele způsobem odpovídajícím požadavkům na řádné odůvodnění rozhodnutí.
6. U požadavku zadavatele na řešení splňující certifikaci ITxPT Úřad uzavřel, že takový požadavek vede k naplnění legitimních cílů zadavatele, spočívajících v odstranění historického vendor lock-inu, postupném sjednocení telematického ekosystému a zajištění interoperability a zaměnitelnosti jednotlivých komponentů. Zároveň Úřad přihlédl k tomu, že tento požadavek vycházel ze strukturovaného odborného procesu, a není tak projevem libovůle zadavatele. Současně Úřad akceptoval odůvodnění zadavatele, proč požadoval certifikaci podle standardu ITxPT a nepřipustil některá alternativní řešení uváděná navrhovatelem, konkrétně standardy VDV 301 a APTA.
7. Ohledně hodnoticích kritérií č. 2 a č. 3 Úřad dospěl k závěru, že jejich souhrnnou váhu, která činí 40 %, lze považovat za významnou, nikoliv však za excesivní. Zároveň přihlédl k tomu, že v rámci těchto kritérií lze získat i dílčí body, tudíž absence maximálního bodového zisku dodavatele z účasti v zadávacím řízení nevylučuje, ale pouze zhoršuje jeho postavení v hodnocení. Nutnost kompenzovat nižší bodový zisk v kvalitativních kritériích nabídkou nižší ceny pak Úřad považuje za přirozený prvek kvalitativního vícekriteriálního hodnocení. Jako přípustné shledal Úřad rovněž hodnoticí kritérium vztahující se ke zkušenostem členů realizačního týmu, neboť taková zkušenost je způsobilá ovlivnit kvalitu plnění. Úřad proto uzavřel, že požadavek na ITxPT odpovídá legitimním potřebám zadavatele a že napadená hodnoticí kritéria nepředstavují nepřiměřené ani diskriminační omezení hospodářské soutěže, které by bylo v rozporu se zákonem a odůvodňovalo uložení nápravného opatření.
III. Rozklad navrhovatele
8. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 13. 7. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 28. 7. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
9. Navrhovatel v podaném rozkladu namítá především vadu napadeného rozhodnutí, která podle něj spočívá v tom, že Úřad opomenul podstatnou část jím předložené argumentace. Navrhovatel odkazuje na rozsáhlou a komplexní argumentaci svědčící o nezákonnosti sporných hodnoticích kritérií, zejména na faktické vyloučení tuzemských dodavatelů, kteří nemají zkušenost s hodnoceným standardem, nedostatečný popis požadovaného řešení a jeho technických parametrů, deformující vliv hodnoticích kritérií na hospodářskou soutěž, existenci alternativních technických řešení a skutečnost, že historická zkušenost s požadovaným standardem není zárukou kvality dodávaného plnění. Úřad přitom podle navrhovatele rezignoval na posouzení otázky, zda nastavení hodnoticích kritérií nepůsobí diskriminačně nebo nepřiměřeně, a namísto toho se omezil na obecnou úvahu o vhodnosti standardu ITxPT jako technického řešení a legitimitě cíle sledovaného zadavatelem. Pominutí argumentace navrhovatele pak podle něj činí napadené rozhodnutí fakticky nepřezkoumatelným.
10. Navrhovatel přitom za klíčovou otázku, kterou měl Úřad opomenout, považuje skutečnost, že stanovením hodnoticích kritérií jsou zvýhodněni zahraniční dodavatelé, kteří již disponují požadovaným historicky dodaným řešením nebo jeho certifikací, a to za situace, kdy zadavatel požaduje splnění certifikace ITxPT smluvně až do tří let od uzavření smlouvy. Absenci zkušenosti s certifikací ITxPT pak podle navrhovatele vzhledem k váze jednotlivých hodnoticích kritérií není prakticky možné účinně kompenzovat výší nabídkové ceny. V kontextu ekonomické a tržní reality tak podle navrhovatele není dostatečně zohledněna ekonomická výhodnost nabídek.
11. Úřad podle navrhovatele rovněž opomenul otázku existence alternativního technického řešení k zadavatelem požadovanému standardu ITxPT, jímž je podle navrhovatele standard VDV 301. I v tomto opomenutí navrhovatel spatřuje důvod nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a důkaz toho, že Úřad rezignoval na posouzení otázky, zda zadavatel zvolil k dosažení sledovaného legitimního cíle nejméně omezující prostředek.
12. Navrhovatelem namítaná pochybení Úřadu jsou podle něj projevem formalistického přístupu, kdy Úřad posoudil pouze formální existenci legitimního cíle sledovaného zadavatelem, aniž by se současně zabýval otázkou, zda prostředky zvolené k dosažení tohoto cíle odpovídají požadavkům zákona na přiměřenost, rovné zacházení a zachování hospodářské soutěže. Samotná legitimita sledovaného cíle přitom podle navrhovatele nemůže být jediným kritériem pro posouzení zákonnosti zadávacích podmínek. V takovém případě by totiž pouhá deklarace legitimního cíle opravňovala zadavatele k přijetí prakticky jakýchkoli zadávacích podmínek bez ohledu na jejich skutečný dopad na hospodářskou soutěž.
13. Úřad podle navrhovatele v napadeném rozhodnutí rezignoval na materiální přezkum zákonnosti zadávacích podmínek, respektive hodnoticích kritérií. Namísto toho soustředil svou pozornost na otázku legitimity cíle sledovaného zadavatelem, tedy interoperability, a v napadeném rozhodnutí převzal argumentaci zadavatele. Pominutí argumentace navrhovatele pak podle něj činí napadené rozhodnutí fakticky nepřezkoumatelným.
14. Navrhovatel rovněž poukazuje na precedenční charakter napadeného rozhodnutí, z něhož dovozuje závěr, že bude možné v rámci hodnoticích kritérií výrazně zvýhodnit určitou technologii, technický standard nebo soukromou certifikaci pouze s odkazem na obecně deklarovaný veřejný zájem, což podle něj povede k oslabení ochrany hospodářské soutěže.
Závěr rozkladu
15. V závěru podaného rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
IV. Řízení o rozkladu
16. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
17. Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 3. 8. 2026. Ve svém vyjádření uvádí, že podaný rozklad považuje za účelový a směřující k zablokování veřejné zakázky inovativního charakteru. Dále v plném rozsahu odkazuje na svá předchozí vyjádření učiněná ve správním řízení a na rozhodnutí o námitkách navrhovatele. Zadavatel uzavírá, že se závěry napadeného rozhodnutí se zcela ztotožňuje, a navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Stanovisko předsedy Úřadu
18. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K námitkám rozkladu
19. Hlavní spornou otázkou v řešené věci je zákonnost zadavatelem stanovených hodnoticích kritérií. Zadavatel pro účely hodnocení podaných nabídek stanovil celkem 3 dílčí hodnoticí kritéria. 1. kritériem je celková nabídková cena s váhou 60 %. 2. kritériem jsou zkušenosti členů realizačního týmu s váhou 10 %, přičemž v rámci toho kritéria bude hodnocena „zkušenost jakéhokoliv člena realizačního týmu (tj. Projektový manažer – vedoucí týmu, Specialista backoffice nebo Specialista palubních systémů) s realizací zakázek nad rámec požadované technické kvalifikace ve smyslu čl. 6.14 písm. B zadávací dokumentace. Hodnoceny budou referenční zakázky členů realizačního týmu, kterými účastník neprokazuje splnění technické kvalifikace daného člena realizačního týmu, splňující níže uvedené požadavky: a) předmětem každé referenční zakázky byla implementace, instalace nebo správa telematických systémů pro veřejnou dopravu, kdy aplikovaný SW musel mít udělenou certifikaci IT&PT; b) každá referenční zakázka musela být poskytnuta v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení nebo po jeho zahájení, tj. do okamžiku podání nabídky.“ 3. hodnoticím kritériem je certifikace softwaru – dle standardu ITxPT s váhou 30 %, kde zadavatel vymezil 9 jednotlivých typů softwaru jejichž certifikace bude v rámci kritéria hodnocena bodovým ziskem (k jejich konkrétnímu přehledu viz bod 108 napadeného rozhodnutí).
20. Proti takto stanoveným hodnoticím kritériím se vymezuje navrhovatel, který je považuje za nepřiměřená a diskriminační. Podstatou argumentace navrhovatele je tvrzení, že navázání hodnoticích kritérií na certifikaci podle standardu ITxPT fakticky znevýhodňuje dodavatele, kteří takovou certifikací nedisponují, respektive je nutí kompenzovat její absenci nabídkovou cenou, jejíž výše by podle navrhovatele musela být zcela nereálná.
21. Na úvod považuji za vhodné stručně charakterizovat standard ITxPT. Tento standard představuje společný rámec pro technické provedení systémů veřejné dopravy, a to jak v oblasti softwaru, tak hardwaru. Je založen na parametrech obsažených ve volně dostupné dokumentaci poskytované organizací ITxPT, tedy neziskovým mezinárodním sdružením veřejných i soukromých subjektů působících v oblasti veřejné dopravy. Soulad technického řešení s těmito parametry přitom zajišťuje vzájemnou interoperabilitu řešení dodávaných různými dodavateli. Organizace ITxPT pak vedle samotného vytvoření a správy standardu provádí rovněž certifikaci jednotlivých technických řešení dodavatelů, která osvědčuje jejich soulad s tímto standardem.
22. V řešené věci je třeba zabývat se otázkou, zda zadavatelem stanovená hodnoticí kritéria byla nepřiměřená a diskriminační, respektive zda dosahovala takové míry nepřiměřenosti a diskriminačního působení, která by zakládala jejich nezákonnost. S ohledem na povahu sporné otázky je přitom třeba se v první řadě zabývat tím, jaká jsou východiska a meze přezkumu hodnoticích kritérií prováděného Úřadem. Zde lze především odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) č. j. 62 Ca 10/2009-113 ze dne 12. 8. 2010 ve kterém Krajský soud k přezkumu hodnoticích kritérií uvedl, že: „zákon (…) neobsahuje nástroj, prostřednictvím něhož by mohl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zasahovat do zadavatelem stanovených dílčích hodnoticích kritérií, tedy zadavatele ‚opravovat‘ v jeho představách o tom, jakou nabídku má on sám považovat za nabídku nejlépe odpovídající jeho potřebám. Na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže však je posoudit, zda konkrétní dílčí hodnoticí kritéria jsou kritérii určitými (musí být zřejmé, co zadavatel zamýšlí preferovat), jednoznačnými (dílčí kritéria nesmějí připouštět dvojí výklad), schopnými být předmětem hodnocení za předem jasně stanovených pravidel a nediskriminačními.“
23. K východiskům přezkumu hodnoticích kritérií se pak vyjadřuje i rozhodovací praxe předsedy Úřadu. Zde lze odkázat na rozhodnutí předsedy č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ-26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019, ve kterém předseda uvedl: “K přezkumu zadavatelových důvodů, kterými obhajuje nastavení hodnoticích kritérií předmětné veřejné zakázky, by (…) měl Úřad přistoupit pouze v případě zásadní logické či racionální nesrovnalosti, která zároveň bude z jeho strany dostatečně odborně podložena (...) přiměřenost důvodů pro nastavení určité zadávací podmínky ve vztahu k charakteru veřejné zakázky je třeba posuzovat i s ohledem na relevantní trh. Striktněji by tedy muselo být přistupováno k odůvodnění takového hodnoticího kritéria, které by svou vahou (např. 75 %) působilo v podstatě obdobně jako samotné kvalifikační kritérium dle § 79 zákona, tedy by z možnosti získání veřejné zakázky určité subjekty de facto diskvalifikovalo a tím zužovalo relevantní trh. Naopak benevolentněji lze přistupovat k odůvodnění takového kritéria, které určité kvalitě sice přiznává v soutěži o zakázku jistou výhodu, avšak nevylučuje z účasti další subjekty, které by byly schopny veřejnou zakázku realizovat.“
24. Výše uvedené lze shrnout tak, že zadavatel při stanovení hodnoticích kritérií disponuje širokou autonomií vůle. Úřad je pak omezen v tom, do jaké míry může v rámci přezkumu postupu zadavatele vstupovat do jeho úvah a případně je korigovat. Přezkum se tak v zásadě omezuje na posouzení srozumitelnosti stanovených kritérií, jejich relevance a odůvodněnosti ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a jejich případných diskriminačních dopadů na okruh potenciálních dodavatelů, respektive na hospodářskou soutěž. Současně je však třeba mít na paměti, že stanovení hodnoticích kritérií je primárně věcí zadavatele, a ačkoli na jejich přezkum nelze rezignovat, je namístě, aby Úřad při něm zachovával určitou míru zdrženlivosti. K přezkumu hodnoticích kritérií proto nelze přistupovat totožně jako například k přezkumu kvalifikačních kritérií či technických podmínek, u nichž je potenciál diskriminace dodavatelů a omezení hospodářské soutěže nesrovnatelně vyšší, neboť vymezují samotný okruh dodavatelů, kteří se mohou o veřejnou zakázku ucházet. Navrhovatel se však právě takového přezkumu dožaduje, neboť tvrdí, že nastavení hodnoticích kritérií má zásadní dopad na hospodářskou soutěž a stává se fakticky kvalifikačním kritériem.
25. Zde považuji za nutné poznamenat, že se Úřad v napadeném rozhodnutí rozsáhle zabýval východisky a mezemi přezkumu hodnoticích kritérií (viz body 129 až 142 napadeného rozhodnutí). Samotný přezkum hodnoticích kritérií pak provedl právě v rámci takto vymezených mezí. Pokud navrhovatel Úřadu vytýká, že rezignoval na materiální přezkum sporných kritérií, nelze s ním souhlasit, neboť postup Úřadu pouze reflektoval mantinely, v nichž se měl při přezkumu pohybovat.
26. Je věcí zadavatele, zda s ohledem na potřebu, která má být plněním veřejné zakázky uspokojena, upřednostní například čistě ekonomické kritérium vyjádřené hodnocením nabídkové ceny, nebo zda do hodnocení promítne i kvalitativní prvek vypovídající o schopnostech dodavatelů realizovat plnění v požadované či vyšší kvalitě. V případě kvalitativních kritérií přitom z § 116 zákona vyplývá, že taková kritéria musí souviset s předmětem veřejné zakázky a musí být nastavena tak, aby byla objektivně měřitelná a ověřitelná. Výsledkem hodnocení podle takto stanovených kritérií pak může být i to, že jako výhodnější bude hodnocena nabídka, která nemusí být nejvýhodnější z perspektivy čistě ekonomického hlediska. Tuto logiku kombinace ekonomického a kvalitativního prvku v rámci hodnocení přitom navrhovatel ve své argumentaci do značné míry pomíjí, když poukazuje na to, že v nastavení hodnoticích kritérií převažuje kvalitativní prvek nad prvkem ekonomickým, aniž by reflektoval, že takový důsledek může být zcela legitimní a odrážet váhu, kterou zadavatel kvalitativnímu prvku přisuzuje.
27. Právě takto pak v řešené věci postupoval zadavatel, když pro účely hodnocení stanovil kombinaci kritéria ekonomického (celková nabídková cena) a kritérií kvalitativních (2. a 3. hodnoticí kritérium). Společným rysem obou kvalitativních kritérií je jejich vazba na standard ITxPT. U druhého kritéria je hodnoceno, zda členové realizačního týmu dodavatele disponují zkušeností s referenční zakázkou, která byla podle tohoto standardu certifikována. U třetího kritéria je pak hodnoceno, zda dodavatel vytvořil software, který byl podle tohoto standardu certifikován.
28. Předně uzavírám, že hodnoticí kritéria nepůsobí natolik zásadní vychýlení hospodářské soutěže, aby je bylo možno považovat fakticky za kritéria kvalifikační. Při tomto závěru vycházím z faktické podoby sporných hodnoticích kritérií a charakteru certifikace podle standardu ITxPT. Navrhovatel vychází z premisy, v jejímž rámci staví vedle sebe zvýhodněného dodavatele, který získá hodnocení reflektující certifikaci ITxPT v plné váze 40 % celkového hodnocení, a diskriminovaného dodavatele, u něhož má být předmětem hodnocení pouze nabídková cena s váhou 60 %. Tato úvaha však pomíjí strukturu obou sporných hodnoticích kritérií, která jsou formulována tak, že dodavatelům přiznávají dílčí bodové hodnocení. U druhého hodnoticího kritéria zadavatel vymezil okruh členů realizačního týmu dodavatele (projektový manažer, vedoucí týmu, specialista backoffice nebo specialista palubních systémů), kteří mohou disponovat referenční zakázkou, přičemž připustil předložení až tří referenčních zakázek, z nichž každá je hodnocena 10 body. V rámci tohoto kritéria s váhou 10 % tak bylo možné získat bodové hodnocení na škále 0, 10, 20 a 30 bodů. U třetího hodnoticího kritéria zadavatel vymezil devět různých nabízených softwarových řešení, která jsou hodnocena 2 až 7 body. I pro dodavatele hodnocené v rámci těchto kritérií tedy existuje široká škála bodového zisku, kterého mohou v rámci celkového hodnocení dosáhnout. Nelze proto vycházet z premisy, že bude nabídková cena jako hodnoticí kritérium v rámci celkového hodnocení zcela marginalizována.
29. Zároveň nelze pominout, že disponování certifikací SW podle standardu ITxPT nepředstavuje z pohledu dodavatelů statický stav, který by sami nemohli změnit. Certifikace podle tohoto standardu je obecně otevřena i dalším subjektům, byť je spojena s určitými náklady, a dodavatel, který jí dosud nedisponoval, může svůj SW k takové certifikaci předložit (viz webové stránky asociace ITxPT[2]) V tomto kontextu nelze přehlédnout, že zadavatel uveřejnil zadávací dokumentaci na svém profilu dne 2. 10. 2025, přičemž konec lhůty pro podání nabídek stanovil na 2. 4. 2026. Pro úplnost poznamenávám, že s ohledem na změnu zadávací dokumentace uplynula lhůta pro podání nabídek dne 29. 4. 2026. Lhůta pro podání nabídek tak činila šest měsíců, během nichž měli i ti dodavatelé, kteří v okamžiku zahájení zadávacího řízení nedisponovali certifikací či zkušeností podle standardu ITxPT, možnost takovou certifikaci získat, případně angažovat člena realizačního týmu disponujícího relevantní zkušeností. Skutečnost, že zadavatel učinil certifikaci podle standardu ITxPT předmětem hodnocení, proto nepředstavovala absolutní překážku pro získání bodů v rámci sporných hodnoticích kritérií ani pro dodavatele, kteří relevantní certifikací či zkušeností dosud nedisponovali.
30. Jsem tedy přesvědčen, že zásah posuzovaných hodnoticích kritérií do hospodářské soutěže nedosáhl takové intenzity, aby je bylo možno považovat fakticky za kritéria kvalifikační. K takovému závěru jsem dospěl ve věci řešené v rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0051/2025/VZ, č. j. ÚOHS-22941/2025/163 ze dne 24. 6. 2026, kde však bylo posuzováno hodnoticí kritérium s váhou 60 % u medicinského přístroje, jehož cena je s ohledem na charakter plnění velmi málo variabilní. V nyní posuzované věci se jedná v mnoha ohledech o odlišný případ, který dle mého názoru pomyslnou hranici přestupu hodnoticích kritérií do kritérií kvalifikačních nepřestoupil. Celková váha kvalitativních kritérií v řešené věci činí 40 % celkového hodnocení. Zároveň dodavatel hodnocený v rámci těchto kritérií nemusí, s ohledem na skutečnost, že jsou stanovena četná dílčí hodnoticí hlediska, získat plnou výhodu, kterou sporná hodnoticí kritéria přinášejí (viz bod 28 tohoto rozhodnutí). Těžiště celkového hodnocení tak v řešené věci stále spočívá v kritériu ekonomické výhodnosti nabídek.
31. Pokud je pak hodnoticí kritérium posuzováno z perspektivy závěrů výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 10/2009-113, je třeba nejdříve posoudit vztah sporných hodnoticích kritérií k předmětu veřejné zakázky. Zde lze uvést, že zadavatel v prvé řadě vymezil cíle, kterých má být realizací předmětu plnění dosaženo, konkrétně zabránění vendor lock-inu a výhledové sjednocení celého telematického prostředí. K naplnění těchto cílů následně zvolil technologické řešení předmětu veřejné zakázky odpovídající standardu ITxPT, které má být podle tohoto standardu v budoucnu certifikováno. Na tomto místě je vhodné poznamenat, že samotná legitimita cílů sledovaných zadavatelem nebyla navrhovatelem nijak zpochybněna. Navrhovatel zároveň ani netvrdí, že by technologické řešení odpovídající standardu ITxPT nebylo samo o sobě způsobilé těchto cílů dosáhnout.
32. Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve své argumentaci nastoluje i otázku možnosti využití odlišného technického řešení v podobě standardu VDV 301 a poukazuje na absenci tuzemských dodavatelů disponujících zkušeností se standardem ITxPT, považuji za nutné uvést, že ačkoliv je snaha o co nejmenší omezení hospodářské soutěže jednou ze základních zásad veřejného zadávání, nelze ji vnímat absolutně a požadovat po zadavateli, aby v zájmu zpřístupnění veřejné zakázky co nejširšímu okruhu dodavatelů současně volil co nejširší okruh možných technických řešení. Zadavatel si vybral pro realizaci veřejné zakázky standard ITxPT, do vymezení předmětu veřejné zakázky není Úřad oprávněn vstupovat, neboť předmět veřejné zakázky vychází z potřeby zadavatele. Je potom logické, že tentýž standard bude zadavatel při hodnocení zvýhodňovat. Zadavatel specifikoval meze, které standard VDV 301 má (viz bod 158 a násl. napadeného rozhodnutí) a odůvodnil, proč se rozhodl bonifikovat pouze standard ITxPT. Toto odůvodnění považuji za dostatečné i s ohledem na shora uvedený závěr, že nastavení hodnoticích kritérií nelze z hlediska vlivu na hospodářskou soutěž posuzovat stejně, jako kritéria kvalifikační či jako technické podmínky pro plnění veřejné zakázky. Formálně žádné hodnoticí kritérium nebrání dodavatelům, aby se o získání veřejné zakázky ucházeli.
33. V této souvislosti lze odkázat i na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0117/2024/VZ, č. j. ÚOHS-30888/2024/161 ze dne 14. 8. 2024: „K otázce omezení hospodářské soutěže tak lze shrnout, že zadavatel měl bezpochyby možnost požadovat takové technické řešení předmětu veřejné zakázky, které by umožnilo se o veřejnou zakázku ucházet širšímu okruhu dodavatelů a vedlo by tudíž k zachování větší míry hospodářské soutěže (respektive k jejímu méně intenzivnímu omezení), přičemž tuto možnost nevyužil. Jakkoliv významný je zájem na co možná nejmenším omezení hospodářské soutěže, tak jej ovšem není možné vnímat jako kritérium absolutní. Jak vyplývá z výše uvedeného, v řešené věci existovaly na straně zadavatele racionální a logické důvody pro stanovení ve svém důsledku restriktivního požadavku na technické řešení předmětu veřejné zakázky.“
34. U otázky připuštění alternativního technického řešení, respektive alternativního standardu, nelze zároveň odhlédnout od skutečnosti, že z § 89 odst. 5 a 6 zákona vyplývá povinnost zadavatelů připustit alternativní řešení. Tato povinnost se však vztahuje k technickým podmínkám, nikoli k hodnoticím kritériím. Nelze proto považovat za pochybení zadavatele, že hodnoticí kritéria navázal na zvolené technické řešení předmětu veřejné zakázky a pro účely hodnocení neakceptoval zkušenost s odlišným technickým řešením.
35. K volbě technického řešení zadavatelem považuji za relevantní rovněž skutečnost, že tato volba byla ze strany zadavatele podrobně odůvodněna, zadavatel se zabýval i otázkou, zda je případná certifikace ITxPT dostupná pro neomezený okruh dodavatelů (viz dokumenty, které jsou přílohou vyjádření zadavatele ze dne 6. 5. 2026).[3] Zároveň nelze přehlédnout, že zadavatel v případě standardu ITxPT zvolil řešení vycházející z evropských standardů zaměřených na sjednocování telematické infrastruktury v rámci Evropské unie.
36. Pokud tedy zadavatel zcela legitimně zvolil konkrétní technické řešení požadovaného plnění a zároveň se rozhodl promítnout do hodnoticích kritérií kvalitativní prvek, považuji za zcela logické, že stanovil takové kritérium, které má vazbu k předmětu veřejné zakázky a reflektuje schopnost dodavatelů realizovat předmět veřejné zakázky s požadovaným technickým řešením. Pokud zadavatel požaduje, aby byl předmět veřejné zakázky realizován v souladu se standardem ITxPT a následně podle tohoto standardu certifikován, pak považuji za logické a vhodné takové hodnoticí kritérium, které přispívá k tomu, aby byli jako vhodnější hodnoceni dodavatelé disponující softwarem, jenž již byl podle tohoto standardu certifikován, respektive členy realizačního týmu, kteří mají zkušenost s referenční zakázkou certifikovanou podle tohoto standardu. Tyto skutečnosti nepochybně mají vypovídací hodnotu ve vztahu ke kvalitě nabízeného plnění jako určité přidané hodnotě. Je přitom logické, že pokud je požadováno plnění v souladu se standardem ITxPT, je předmětem hodnocení právě zkušenost s tímto standardem, nikoli se standardem jiným.
37. Pokud tedy navrhovatel namítá, že hodnoticí kritérium č. 3 nevyjadřuje poměr ceny a kvality, nemá vypovídací hodnotu o kvalitě dodavatele a nesouvisí s předmětem zakázky, nelze těmto námitkám přisvědčit. Jak bylo uvedeno shora, je na zadavateli, aby nastavil poměr ceny a kvality tak, jak to vyžadují jeho potřeby, přičemž Úřad do těchto úvah zasahuje pouze v omezené míře (viz výše odkaz na rozsudek krajského soudu č. j. 62 Ca 10/2009-113 ze dne 12. 8. 2010). Hodnoticí kritérium zcela jistě má k předmětu plnění veřejné zakázky vztah, neboť standard ITxPT je pro plnění veřejné zakázky vyžadován. Skutečnost, že se zadavatel rozhodl bonifikovat zkušenost s řešeními, která jsou podle požadovaného standardu již certifikována (a to i přesto, že pro budoucí plnění je požadavek na daný standard odložen o 3 roky), závisí na jeho uvážení a preferencích. Jistě, hodnoticí kritéria mohla být nastavena i jinak a zadavatel nemusel standard ITxPT bonifikovat. Pokud se tak ale rozhodl, daná kritéria s plněním veřejné zakázky souvisí, zadavatel srozumitelně a logicky jejich nastavení odůvodnil a jejich vliv na hospodářskou soutěž není zásadní (viz níže), není Úřad povolán k tomu, aby do takových úvah zadavatele zasahoval.
38. Posouzení zadavatelem zvolených hodnoticích kritérií nelze samozřejmě redukovat pouze na otázku, zda jsou tato kritéria vhodná a důvodná ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Považuji za nutné přihlédnout také k tomu, zda tato kritéria nejsou diskriminační, ve smyslu citovaného rozsudku krajského soudu č. j. 62 Ca 10/2009-113, tedy zda zásadně neomezují hospodářskou soutěž.
39. Na okraj považuji za vhodné poznamenat, že za prosoutěžní lze v zásadě považovat skutečnost, že zadavatel promítl požadavek na certifikaci či referenční zakázku podle standardu ITxPT do hodnoticích kritérií, nikoli do kritérií technické kvalifikace. Takový postup by sice mohl být účelný pro prokázání kompetencí dodavatelů, aniž by zde bylo předjímáno, zda by nepředstavoval nedůvodné omezení hospodářské soutěže, současně by však omezil okruh dodavatelů pouze na ty, kteří již disponují zkušeností s certifikací ITxPT. K takovému omezení v případě promítnutí této zkušenosti do hodnoticích kritérií nedochází.
40. Jako nedůvodnou pak shledávám argumentaci navrhovatele, který opakovaně uvádí, že diskriminační dopad hodnoticích kritérií spočívá především v upřednostňování zahraničních dodavatelů. Zákon přitom obecně nerozlišuje mezi tuzemskými a zahraničními dodavateli (respektive dodavateli, kteří mají sídlo v členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace, případně v jiném státě, který má s Českou republikou nebo Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující dodavatelům z těchto států přístup k zadávané veřejné zakázce). Nelze proto spatřovat pochybení zadavatele v tom, že nestanovil zadávací podmínky způsobem, který by zvýhodňoval tuzemské dodavatele. Volba technického řešení, které dosud není v tuzemsku rozšířeno, přitom může ve svém důsledku vést k rozšíření okruhu potenciálních dodavatelů, případně být projevem inovativního zadávání ve smyslu § 6 odst. 4 zákona.
41. K tvrzenému omezení hospodářské soutěže považuji za relevantní přihlédnout rovněž ke skutečnosti, že zadavatel v zadávacím řízení obdržel celkem tři nabídky (viz Protokol o otevírání nabídek ze dne 29. 4. 2026[4]). Tato skutečnost nasvědčuje tomu, že existuje nezanedbatelný okruh dodavatelů, kteří mají zájem ucházet se o veřejnou zakázku, a to i přesto, že podle navrhovatele je fakticky určena jedinému konkrétnímu dodavateli. Současně svědčí o tom, že byla zachována alespoň určitá míra hospodářské soutěže, odůvodnění nastavení hodnoticích kritérií tak s ohledem na tuto skutečnost obstojí.
42. S navrhovatelem nelze souhlasit, pokud tvrdí, že napadené rozhodnutí má precedenční charakter a že redukuje přezkum hodnoticích kritérií na čistě formální posouzení, čímž má umožňovat zneužití institutu hodnoticích kritérií za účelem omezení hospodářské soutěže. Z napadeného rozhodnutí zřetelně vyplývá (viz jeho body 129 až 142), že Úřad přistoupil k přezkumu zadávacích podmínek plně v intencích své ustálené rozhodovací praxe. Napadené rozhodnutí se od této ustálené rozhodovací praxe neodchyluje a nezakládá žádný precedent, který by dosavadní přístup Úřadu prolomil. Východiska vycházející z ustálené rozhodovací praxe pak Úřad aplikoval na konkrétní skutkové okolnosti řešené věci. Stejným způsobem bude Úřad postupovat i při přezkumu postupu jakéhokoli zadavatele, v jehož případě vyvstane obdobná právní otázka.
43. Závěrem s ohledem na výše uvedené shrnuji, že zadavatel v zadávacích podmínkách stanovil kvalitativní kritéria hodnocení nabídek, která reflektovala zkušenosti dodavatelů s realizací předmětu veřejné zakázky prostřednictvím zadavatelem požadovaného technického řešení. Takto stanovená hodnoticí kritéria považuji za zcela legitimní způsob, jak do hodnocení nabídek promítnout prvek kvality. Za zcela přirozený důsledek kvalitativního hodnocení lze považovat skutečnost, že do určité míry zvýhodňuje dodavatele disponující požadovanou zkušeností. Toto zvýhodnění však v řešené věci nedosahuje takové intenzity, aby pro dodavatele, kteří danou zkušeností nedisponují, představovalo překážku v ucházení se o veřejnou zakázku. Ztotožňuji se proto se závěrem, k němuž Úřad dospěl v napadeném rozhodnutí, tedy že zadavatel stanovením hodnoticích kritérií v podobě, v jaké je vymezil, nepostupoval v rozporu se zákonem, a není tudíž dán důvod pro uložení nápravného opatření.
K nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí
44. V úvodu svého rozkladu navrhovatel namítá neodůvodněnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kdy vytýká Úřadu, že se nevypořádal s podstatnou částí jeho argumentace a převážně pouze převzal stanovisko zadavatele bez vlastního kritického posouzení.
45. Otázka přezkoumatelnosti rozhodnutí byla opakovaně řešena i soudní judikaturou, například lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 102/2013-165 ze dne 10. 12. 2015 nebo na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 291/2015-26 ze dne 2. 6. 2016. V rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 10/2022-392 ze dne 20. 7. 2023 je pak uvedeno: „Nejprve se soud musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Její příčinou může být buď nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů. V obou případech však platí, že je potřeba s tímto institutem zacházet obezřetně a vyhradit jeho užití pouze těm případům, kdy vady odůvodnění reálně brání soudu v tom, aby napadené rozhodnutí přezkoumal (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013-25, bod [19], k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body [29] - [30]…). Zejména je nutno zdůraznit, že správní orgán, stejně jako soud, není povinen vyvracet jednotlivě každou dílčí námitku, pokud své rozhodnutí jako celek logicky a přesvědčivě odůvodní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247…). Rozhodnutí obou stupňů přitom tvoří jediný celek a navzájem se doplňují (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, čj. 6 Ads 134/2012-47).“
46. Napadené rozhodnutí shledávám ve světle uvedené judikatury z hlediska skutkových zjištění i jejich právního posouzení plně přezkoumatelným a zákonným. Úřad v napadeném rozhodnutí předestřel vlastní ucelenou argumentaci, dle které je dle jeho názoru nastavení kvalitativních hodnoticích kritérií souladné se zákonem. Pokud se s některými dílčími námitkami výslovně nezabýval, byly tyto námitky vypořádány v rámci ucelené argumentace, dle které napadená kritéria hodnocení nepředstavují skrytou podmínku účasti, souvisí s předmětem plnění veřejné zakázky a zadavatel představil logické argumenty, proč je pro něj nabídka dodavatele, jehož plnění bude v rámci hodnoticích kritérií bonifikováno, hodnotnější. Doplnění argumentace napadeného rozhodnutí pak lze čerpat i z odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu s ohledem na pravidlo, dle kterého tvoří rozhodnutí obou stupňů jediný celek.
VI. Závěr
47. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát/i:
1. Advokátní kancelář Brož, Sedlatý s.r.o., IČO 24827452, Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3
2. JUDr. Miroslav Cák, advokát, AGM partners s.r.o., advokátní kancelář, Hilleho 1838/1, Černá Pole,
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Položka č. 73 správního spisu.
[3] Položka č. 63 správního spisu.
[4] Položka č. 74 správního spisu.