číslo jednací: 33184/2026/500
spisová značka: S1091/2014,S0354/2015/VZ

• Instance: I.
• Věc: CZVV - zajištění informační infrastruktury a souvisejících služeb pro řízení a kontrolu společné části maturitní zkoušky (MZ) - JŘBÚ
• Účastníci:
  1. Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 117a písm. f) zákona č. 137/2006 Sb.
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 30. 9. 2026
• Související rozhodnutí: S1091/2014, S0354/2015/VZ-21931/2015/542/JVo; R277/2015/VZ-36916/2016/322/KBe; S1091/2014, S0354/2015/VZ-21931/2015/542/JVo; 29242/2023/162; 25482/2026/163; 33184/2026/500

PID	UOHSX00NDC3F
Č. j.	ÚOHS-33184/2026/500
Sp. zn.	ÚOHS-S1091/2014,S0354/2015/VZ
Datum, místo	11. 9. 2026, Brno

Rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, ve společném správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S1091/2014,S0354/2015/VZ, které vzniklo spojením správního řízení zahájeného na návrh dne 12. 12. 2014 a správního řízení zahájeného z moci úřední dne 15. 6. 2015, která byla dne 18. 6. 2015 spojena do společného správního řízení, jehož účastníkem je

• zadavatel – Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, IČO 72029455, se sídlem Jankovcova 933/63, 170 00 Praha, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 9. 6. 2023 JUDr. Josefem Donátem, LL.M., advokátem, ev. č. ČAK 13119, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, zadavatelem – Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, IČO 72029455, se sídlem Jankovcova 933/63, 170 00 Praha – v souvislosti s nedodržením postupu stanoveného v ustanovení § 21 odst. 2 citovaného zákona při zadávání veřejné zakázky „CZVV - zajištění informační infrastruktury a souvisejících služeb pro řízení a kontrolu společné části maturitní zkoušky (MZ) - JŘBÚ“, jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 13. 11. 2014 pod ev. č. zakázky 401892 a v Úředním věstníku Evropské unie bylo oznámení uveřejněno dne 14. 11. 2014 pod ev. č. 2014/S 220-389417,

rozhodl takto:

Správní řízení ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, zadavatelem – Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, IČO 72029455, se sídlem Jankovcova 933/63, 170 00 Praha – v souvislosti s nedodržením postupu stanoveného v ustanovení § 21 odst. 2 citovaného zákona při zadávání veřejné zakázky „CZVV - zajištění informační infrastruktury a souvisejících služeb pro řízení a kontrolu společné části maturitní zkoušky (MZ) - JŘBÚ“, jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 13. 11. 2014 pod ev. č. zakázky 401892 a v Úředním věstníku Evropské unie bylo oznámení uveřejněno dne 14. 11. 2014 pod ev. č. 2014/S 220-389417, se podle § 117a písm. f) citovaného zákona zastavuje, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 citovaného zákona.

Odůvodnění

I.            ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ NA VEŘEJNOU ZAKÁZKU

1.         Zadavatel – Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání, IČO 72029455, se sídlem Jankovcova 933/63, 170 00 Praha, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 9. 6. 2023 JUDr. Josefem Donátem, LL.M., advokátem, ev. č. ČAK 13119, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel dle § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), zahájil dne 27. 10. 2014 odesláním Výzvy k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění z téhož dne (dále jen „výzva“) zadávací řízení na veřejnou zakázku „CZVV - zajištění informační infrastruktury a souvisejících služeb pro řízení a kontrolu společné části maturitní zkoušky (MZ) - JŘBÚ“, zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění, jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 13. 11. 2014 pod ev. č. zakázky 401892 a v Úředním věstníku Evropské unie bylo oznámení uveřejněno dne 14. 11. 2014 pod ev. č. 2014/S 220-389417 (dále jen „veřejná zakázka“). Předmětem veřejné zakázky je zajištění informační infrastruktury a souvisejících služeb pro přípravu a realizaci maturitní zkoušky. Zadavatel odůvodňoval svůj postup pro zadávání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění postupem dle § 23 odst. 4 písm. b) zákona. Podle čl. 4 Zadávací dokumentace ze dne 27. 10. 2014 (dále jen „zadávací dokumentace“) byla předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanovena ve výši 149 628 571 Kč bez DPH, pročež se jedná o nadlimitní veřejnou zakázku, kdy podle oddílu II formuláře Oznámení o zadání zakázky ze dne 12. 11. 2014 je veřejná zakázka veřejnou zakázkou na služby.

2.        Výzvou byl dodavateli – NESS Czech s.r.o., IČO 45786259, se sídlem V Parku 2335/20, 148 00 Praha (dále jen „vybraný uchazeč“) – stanoven termín pro jednání na 29. 10. 2014, přičemž termín posledního možného jednání s vybraným uchazečem byl stanoven na 31. 10. 2014. Dne 31. 10. 2014 podal vybraný uchazeč nabídku na veřejnou zakázku a téhož dne zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, přičemž akceptoval nabídku vybraného uchazeče, a rovněž téhož dne uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky (dále jen „smlouva“).

II.         SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ VEDENÁ ÚŘADEM PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

Správní řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014/VZ

3.        Dne 12. 12. 2014 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh navrhovatele – CGI IT Czech Republic s.r.o., IČO 62412388, se sídlem Laurinova 2800/4, 155 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – z téhož dne (dále jen „návrh“) na zahájení řízení na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku. Doručením návrhu bylo dne 12. 12. 2014 zahájeno podle § 113 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedené Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S1091/2014/VZ. Účastníky správního řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014/VZ podle § 116 zákona jsou zadavatel, navrhovatel a vybraný uchazeč. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení přípisem ze dne 17. 12. 2014.

Návrh

4.        Navrhovatel v návrhu mj. uvedl přesvědčení, že zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění nezákonně, neboť nebyly splněny podmínky pro postup v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. b) zákona. Podle navrhovatele nebyly naplněny zákonné podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění z důvodu existence krajní naléhavosti, protože zadavatel se do situace naplňující znaky krajně naléhavého případu dostal sám svým vlastním jednáním, které mohl a měl předvídat.

5.        Podle navrhovatele, i když si zadavatel byl vědom skutečnosti, že stávající smlouva o outsourcingu služeb ze dne 23. 2. 2010 pozbyde účinnosti dne 31. 10. 2014, zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku „CZVV - zajištění informační infrastruktury a souvisejících služeb pro řízení a kontrolu společné části maturitní zkoušky" zadávanou v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno dne 6. 6. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 9. 6. 2014 pod ev. č. 377420, ve znění opravy uveřejněné dne 24. 6. 2014 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 6. 2014 pod ev. č. 2014/S 111-196007, ve znění opravy uveřejněné dne 27. 6. 2014 (dále jen „užší řízení“), pouhé čtyři měsíce před ukončením stávající smlouvy. K výběru nového poskytovatele služeb přitom zvolil užší řízení, které je časově mnohem náročnější než např. otevřené řízení. Zadavatel tak zjevně při tvorbě harmonogramu užšího řízení nezohlednil skutečnost, že by některý z uchazečů mohl v tomto zadávacím řízení využít svého práva bránit se proti úkonům zadavatele, u nichž je přesvědčen o rozporu se zákonem, a napadnout postup zadavatele námitkami či případným návrhem k Úřadu. Tuto skutečnost zadavatel dle navrhovatele mohl a měl předvídat.

6.        Podle navrhovatele zadavatel rovněž zapříčinil stav krajní naléhavosti, když v užším řízení nepostupoval v souladu se zákonem. Navrhovatel byl proto nucen tento postup zadavatele napadnout námitkami a následně podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele a návrhu na vydání předběžného opatření u Úřadu. Na podporu svých argumentů navrhovatel uvedl, že Úřad ve správním řízení vedeném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele v užším řízení získal důvodné pochybnosti o zákonnosti postupu zadavatele a nařídil v něm předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v užším řízení. Navrhovatel doplnil, že skutečnost, že zadavatel nemohl uzavřít smlouvu v užším řízení v důsledku toho, že běžely zákonné blokační lhůty pro uzavření dané smlouvy v důsledku podaných námitek a návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele a následně z důvodu vydání předběžného opatření nelze interpretovat tak, že zadavatel tento stav nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat.

7.        Navrhovatel dále uvedl, že zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku se stejným předmětem plnění, jako byla zakázka v užším řízení, avšak ve větším rozsahu ve smyslu doby plnění (v užším řízení byla stanovena na 24 měsíců, zatímco smlouva na veřejnou zakázku je na dobu neurčitou) a výše předpokládané hodnoty (předpokládaná hodnota veřejné zakázky je 149 628 571 Kč bez DPH oproti předpokládané hodnotě zakázky v užším řízení, která činila 94 000 000 Kč bez DPH). Zadavatel se dle navrhovatele rovněž dopustil porušení § 84 odst. 6 zákona a § 147a odst. 2 zákona. Navrhovatel navrhl, aby Úřad ve smyslu ustanovení § 118 odst. 2 písm. a) zákona uložil zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku, a zároveň aby byla zadavateli uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. c) zákona.

Vyjádření zadavatele ze dne 23. 12. 2014

8.        Dne 23. 12. 2014 doručil zadavatel Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 23. 12. 2014“). Zadavatel se předně odkázal na svá vyjádření a stanoviska předložená ve správním řízení sp. zn. S887/2014/VZ, které bylo vedeno Úřadem ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v užším řízení. V nich, jak zadavatel uvádí, jasně doložil, že v rámci užšího řízení postupoval zcela v souladu se zákonem. Podle zadavatele veškeré návazné kroky navrhovatele, tedy podání námitek a návrhu na zahájení správního řízení, včetně návrhu na nařízení předběžného opatření jsou především zneužitím výkonu práva ze strany navrhovatele a jeho účelovou snahou obstruovat celý zadávací proces.

9.        K důvodům realizace jednacího řízení bez uveřejnění a existenci veřejného zájmu zadavatel uvedl, že z § 4 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška"), vyplývá, že přihlášky k maturitním zkouškám se podávají nejpozději do 1. 12. 2014. Dle § 4 odst. 5 písm. a) prováděcí vyhlášky pak platí, že nejpozději do 15. 12. 2014 musí být údaje o přihláškách zaneseny do informačního systému zadavatele. Pro splnění výše uvedených termínů musí být informační systém trvale přístupný tak, aby umožnil ředitelům škol připravit podmínky pro přihlašování žáků a generovat žákům přihlášky. Informační systém musí být trvale v provozu bez ohledu na termíny přihlašování žáků, neboť jeho součástí je registr žáků a výsledků a registr pedagogických pracovníků. Bez jeho trvalé funkčnosti není možné splnit zákonné povinnosti zadavatele. Nejpozději od 1. 11. 2014, kdy končila účinnost dosavadní smlouvy, byl zadavatel nucen uzavřít novou smlouvu, aby zajistil, že jím provozovaný informační systém bude zachován v plném provozu, a aby bylo bez jakýchkoli pochybností zajištěno plnění všech povinností zadavatele. Veřejný zájem na realizaci plnění dle smlouvy na veřejnou zakázku vyplývá dle něj z povinnosti zadavatele mít nejpozději ke dni 1. 11. 2014 a dále plnohodnotně zprovozněn infomační systém, jehož správa (outsourcing služeb informační infrastruktury a souvisejících služeb) je předmětem plnění veřejné zakázky, aby byl schopen dostát svým zákonným povinnostem.

10.      Vzhledem k podanému návrhu navrhovatele ze dne 23. 10. 2014, kterým bylo zahájeno správní řízení sp. zn. Ú0HS-S887/2014/VZ, bylo zadavateli zřejmé, že nejméně do 24. 11. 2014 nebude moci v rámci užšího řízení uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky, a to v důsledku blokační lhůty dle § 111 odst. 5 zákona. Ke dni uzavření smlouvy dne 31. 10. 2014 tak bylo zadavateli zřejmé, že neexistuje jiný způsob, jak naplnit jeho zákonné povinnosti na zajištění provozu informačního systému po 31. 10. 2014, kdy končila účinnost dosavadní smlouvy, než uzavřením smlouvy v rámci jednacího řízení bez uveřejnění s vybraným uchazečem, jehož nabídka byla zadavatelem vyhodnocena v užším řízení jako nejvýhodnější.

11.       K argumentu navrhovatele o opožděnosti zahájení a volbě časově náročného druhu zadávacího řízení zadavatel uvedl, že přípravu užšího řízení zahájil na přelomu roku 2013 a 2014. Součástí kroků v rámci přípravy byl schvalovací proces u zadavateli organizačně nadřízené
složky ̶ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále jen „MŠMT“). Dne 6. 6. 2014 došlo k zahájení užšího řízení, a to více jak čtyři měsíce před okamžikem, kdy zadavatel musel uzavřít smlouvu na realizaci předmětu plnění. Zadavatel má za to, že tento časový limit je třeba považovat za zcela dostatečný pro provedení řádného užšího řízení včetně vyřízení námitek uchazečů. Volba druhu zadávacího řízení je irelevantní, protože pokud by po zadavateli bylo možno spravedlivě žádat, aby do svého harmonogramu zahrnul rovněž dostatečný časový prostor pro vyřízení námitek a návrhu před Úřadem, pak toto by nebylo možné ani v rámci otevřeného řízení, které navrhovatel doporučuje. Podle zadavatele nelze ze strany Úřadu požadovat, aby při sestavování harmonogramu veřejné zakázky bral zadavatel v potaz také případnou délku správního řízení před Úřadem, jelikož toto může dosahovat délky cca 5 až 6 měsíců v prvním stupni a až 18 měsíců v případě řízení o rozkladu.

12.      K vedenému správnímu řízení ve věci přezkumu úkonů zadavatele v užším řízení zadavatel uvedl, že vydání předběžného opatření nelze interpretovat jako potvrzení tvrzení navrhovatele o porušení zákona zadavatelem. Odkaz navrhovatele na údajné porušení zákona zadavatelem, či případně na potvrzení této domněnky navrhovatele Úřadem, je zcela irelevantní, a zadavatel proto odmítá, že by důvody pro jednací řízení bez uveřejnění byly způsobeny porušením zákona na straně zadavatele.

13.      Zadavatel uvedl, že předpokládanou hodnotu veřejné zakázky určil v souladu s dotčenými ustanovenými zákona, kdy v případě uzavření smlouvy na dobu neurčitou je předpokládanou hodnotou veřejné zakázky hodnota celkového peněžitého závazku zadavatele za 48 měsíců, zatímco předmět plnění na zakázku zadávanou v užším řízení byl počítán pouze na 24 měsíců. Smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena na dobu neurčitou, nicméně s možností tuto vypovědět kdykoli s jednoměsíční výpovědní dobou, aby zadavatel mohl kdykoli ukončit poskytování služeb na základě smlouvy na veřejnou zakázku, a to tak, aby se plnění nepřekrývalo s plněním poskytovaným na základě smlouvy uzavřené v užším řízení, jejíž uzavření zadavatel předpokládal.

14.      Zadavatel požádal, aby Úřad podaný návrh zamítl, když nejsou dány zákonné důvody pro uložení zákazu plnění ze smlouvy, neboť zadavatel byl oprávněn uspokojit svou krajně naléhavou potřebu postupem v rámci jednacího řízení bez uveřejnění. Zadavatel uvedl, že je rovněž dán veřejný zájem na pokračování v plnění předmětu veřejné zakázky.

Další průběh správního řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014/VZ

15.      Usnesením ze dne 29. 12. 2014 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které byli oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

16.      Na základě žádosti navrhovatele ze dne 7. 1. 2015 Úřad usnesením ze dne 9. 1. 2015 určil účastníkům řízení novou lhůtu, ve které byli oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

Vyjádření zadavatele ze dne 22. 1. 2015

17.      Dne 22. 1. 2015 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 22. 1. 2015“). Zadavatel se předně opakovaně odkázal na svá podání učiněná ve správním řízení vedeném Úřadem pod sp. zn. S887/2014/VZ a též na obsah vyjádření zadavatele ze dne 23. 12. 2014. Současně Úřad informoval, že se vyjádří poté, co mu bude umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí a stanovena mu bude lhůta pro vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí. Zadavatel společně s předmětným vyjádřením zaslal Úřadu dodatek č. 1 smlouvy na veřejnou zakázku uzavřený dne 22. 1. 2015 ve věci nového sjednání podmínek zániku smlouvy.

Další průběh správního řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014/VZ

18.      Dne 23. 1. 2015 vydal Úřad opravné usnesení z téhož dne, kterým opravil nesprávnost spočívající v označení vybraného uchazeče v usnesení ze dne 9. 1. 2015 a určil účastníkům řízení novou lhůtu, ve které byli oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

Vyjádření navrhovatele ze dne 23. 1. 2015

19.      Dne 23. 1. 2015 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele z téhož dne (dále jen „vyjádření navrhovatele ze dne 23. 1. 2015“). Navrhovatel uvedl, že využil proti zadavateli legitimní postup dle zákona. Dle navrhovatele rovněž Úřad získal pochybnosti o postupu zadavatele, když pro užší řízení vydal v rámci vedeného správního řízení sp. zn. S887/2014/VZ předběžné opatření spočívající v zákazu zavřít smlouvu na předmět plnění dané zakázky.

20.     K časové tísni zadavatele navrhovatel opakovaně uvedl, že zadavatel při svém postupu v užším řízení nepočítal s minimálními zákonnými blokačními lhůtami a okamžik zahájení a časový harmonogram užšího řízení nepřizpůsobil své potřebě mít nejpozději ke dni 1. 11. 2014 plnohodnotně zprovozněn příslušný infomační systém. Navrhovatel uvedl, že zadavatel je subjekt znalý předmětu plnění, jakož i procesu zadávání veřejných zakázek, a proto mu muselo být zřejmé, že s ohledem na složitost předmětu plnění, nutnost stanovit přiměřené délky lhůt pro podání žádostí o účast a pro podání nabídek a časovou náročnost posouzení a vyhodnocení nabídek byla možnost uzavřít smlouvu za 4 měsíce od zahájení užšího řízení nereálná. Dle závazně stanoveného harmonogramu obsaženého v zadávacích podmínkách užšího řízení (návrhu dotčené smlouvy) byl první časový milník plnění stanoven limitně do 30. 9. 2014. Aby tento termín mohl být splněn, musela být smlouva uzavřena před tímto datem. Smlouva může být uzavřena nejdříve po marném uplynutí lhůty pro podání námitek, která činí 15 kalendářních dnů ode dne doručení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky uchazečům. K rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky by tak muselo dojít nejpozději na počátku září 2014, tedy maximálně 3 měsíce po zahájení zadávacího řízení. Při postupu v otevřeném řízení lze podle navrhovatele oproti užšímu řízení dosáhnout časové úspory (kratší minimální zákonné lhůty, možnost okamžitého navázání procesu posouzení a hodnocení nabídek na uzavření posouzení kvalifikace apod.). Volbou otevřeného řízení tedy mohl dle navrhovatele zadavatel zvýšit své šance na včasné ukončení zadávacího řízení.

21.      Zadavatel se dle navrhovatele do časové tísně s možností včas zahájit plnění dostal ještě dříve, než mohl navrhovatel využít jakýkoliv prostředek k obraně proti postupu zadavatele. Navrhovatel obdržel rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky v užším řízení dne 25. 9. 2014. S ohledem na zákonnou lhůtu pro podání námitek by tak dle něj i v případě, kdyby žádné námitky podány nebyly, mohl zadavatel smlouvu na zakázku v užším řízení uzavřít nejdříve dne 11. 10. 2014, tedy až po uplynutí prvního závazně stanoveného milníku, kdy akceptace prováděcího projektu měla být ukončena nejpozději do 30. 9. 2014, a pouhé čtyři dny před limitním koncem termínu dalších tří částí plnění dané zakázky, který byl stanoven nejpozději na 15. 10. 2014. Harmonogram přitom počítal s plněním těchto částí po dobu v řádu týdnů.

22.     K trvání a rozsahu smlouvy na předmět plnění veřejné zakázky navrhovatel uvedl, že zadavatel nesplnil podmínky pro možnost uzavření smlouvy v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. b) zákona. Zadavatel byl povinen identifikovat pouze ty části plnění veřejné zakázky, které musí být nezbytně a neodkladně plněny v překlenovacím období do uzavření smlouvy na základě řádného zadávacího řízení, a jenom ty mohl (při splnění dalších podmínek) zajistit prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění. Smlouva uzavřená na předmět plnění veřejné zakázky pokrývá dle navrhovatele celý předmět zakázky z užšího řízení. Navrhovatel je na základě svých zkušeností s plněním předmětu zakázky přesvědčen, že nebylo nezbytné, aby do uzavření nové smlouvy na plnění předmětu zakázky v užším řízení byly poskytovány všechny služby dle smlouvy na veřejnou zakázku. Pokud by zadavatel zareagoval na námitky proti výsledku užšího řízení, postačovalo dle něj zajistit pouze činnosti umožňující přihlašování studentů k maturitě, protože vlastní maturity už mohl podporovat poskytovatel služeb vybraný v regulérním zadávacím řízení. Podmínka zadání v nezbytně nutném rozsahu nebyla dle něj rovněž splněna tím, že předpokládaná hodnota plnění veřejné zakázky zásadně přesahuje předpokládanou hodnotu zakázky v užším řízení, kterou nahrazuje. Závěrem navrhovatel zopakoval, že se zadavatel rovněž dostal do rozporu s ustanovením § 84 odst. 6 zákona a že nesplnil povinnost podle § 147a odst. 2 zákona.

23.     Navrhovatel uzavřel, že trvá na svém návrhu a že požaduje, aby Úřad uložil zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku a uložil zadavateli pokutu za spáchání správního deliktu.

Další průběh správního řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014/VZ

24.     Usnesením ze dne 3. 2. 2015 určil Úřad zadavateli lhůtu pro doručení dokumentů, ze kterých vyplývá odpovědnost zadavatele za přípravu a realizaci maturitní zkoušky.

Vyjádření zadavatele ze dne 5. 2. 2015

25.     Dne 5. 2. 2015 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 5. 2. 2015“). Zadavatel v něm uvedl, že jeho odpovědnost za přípravu a realizaci maturitní zkoušky vyplývá z § 80 odst. 1, 2 a 3 a § 113 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“) a dále z prováděcí vyhlášky. Zadavatel byl za účelem zajištění výše uvedených zákonných úkolů zřízen MŠMT zřizovací listinou vydanou dne 24. 3. 2009 (dále jen „zřizovací listina“), která obsahuje bližší vymezení účelu a předmětu činnosti zadavatele. Zadavatel společně s vyjádřením ze dne 5. 2. 2015 zaslal Úřadu zřizovací listinu a její dodatky č. 1 a č. 2.

Další průběh správního řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014/VZ

26.     Usnesením ze dne 4. 3. 2015 určil Úřad zadavateli lhůtu pro doručení dokumentů, z nichž vyplývají důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem vyžadující pokračování plnění ze smlouvy na veřejnou zakázku.

Vyjádření zadavatele ze dne 12. 3. 2015

27.     Dne 12. 3. 2015 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 12. 3. 2015“). Zadavatel se v něm vyjadřoval k existenci důvodů hodných zvláštního zřetele spojených s veřejným zájmem vyžadující plnění ze smlouvy na veřejnou zakázku.

28.     Zadavatel se odkázal na své vyjádření ze dne 5. 2. 2015, znění dokumentace veřejné zakázky a příslušné právní předpisy. Zákonné povinnosti jsou dle zadavatele vymezeny ve školském zákoně, prováděcí vyhlášce a zřizovací listině zadavatele. Ze zřizovací listiny vyplývá, že zadavatel byl zřízen MŠMT za účelem zajištění úkolů, v tomto případě zejména (v souladu s ustanoveními § 80 odst. 1, 2 a 3 školského zákona) zajištění přípravy a realizace maturitní zkoušky. Pro zajišťování veškerých činností zadavatele dle školského zákona a prováděcí vyhlášky je nezbytné využívání informačního systému, který zajišťuje komunikaci mezi zadavatelem a jednotlivými školami, digitalizaci záznamových archů s řešeními didaktických testů a jejich vyhodnocování, digitalizaci dalších personalizovaných dokumentů osvědčujících průběh a výsledky maturitní zkoušky, správu a ukládání veškeré dokumentace maturitní zkoušky a podporu dalších subsystémů komplexního informačního systému maturitní zkoušky. Informační systém maturitní zkoušky je pro zadavatele zajišťován formou outsourcingu, tedy formou komplexního poskytování služeb infrastruktury tohoto informačního systému, a to jak jeho hardwarové, tak i jeho softwarové části. Zadavatel není vlastníkem hardware, na němž je informační systém provozován a ani nedisponuje kapacitami, které by mu umožňovaly řádný provoz softwarové části informační infrastruktury, s čímž počítá i zákonem definovaný model rozpočtové skladby finančního zajištění zadavatele. V případě, že by nebyla plněna smlouva na zajištění outsourcingu infrastruktury maturitní zkoušky, zadavatel by nemohl žádným způsobem zajišťovat úkoly na základě školského zákona a bylo by nemožné provést maturitní zkoušku.

29.     S ohledem na složitost předmětu plnění smlouvy, rozsah a strukturu zpracovávaných a spravovaných dat není dle zadavatele možné, aby byly zajištěny služby v souvislosti s provozem informační infrastruktury maturitní zkoušky jinak, než na základě tohoto smluvního vztahu. Případným neplněním smlouvy by podle mínění zadavatele došlo k ohrožení veřejného zájmu na řádném konání a průběhu maturitní zkoušky ve smyslu školského zákona.

30.     Zadavatel dále uvedl, že uzavření smlouvy na základě otevřené formy zadávacího řízení je možné v podstatě jen k termínu 1. listopadu, v jediném termínu, kdy lze, bez dramatického dopadu do úrovně plnění zákonných povinností, provést reinstalaci systémů a migraci dat. Zadavatel rovněž sdělil, že již činí konkrétní kroky k zadání zakázky, která nahradí plnění na základě smlouvy, a to v otevřené soutěži předpokládané zákonem.

Další průběh správního řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014/VZ

31.      Usnesením ze dne 7. 5. 2015 určil Úřad zadavateli lhůtu pro doručení dokumentů, z nichž vyplývají konkrétní kroky k zahájení zadávacího řízení na zakázku, která nahradí plnění ze smlouvy na veřejnou zakázku.

Vyjádření zadavatele ze dne 14. 5. 2015

32.     Dne 14. 5. 2015 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 14. 5. 2015“). Zadavatel k žádosti Úřadu o doručení dokumentů, z nichž vyplývají konkrétní kroky k zahájení zadávacího řízení na zakázku, která nahradí plnění ze smlouvy, uvedl následující. Zadavatel neprodleně po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku zahájil kroky směřující k zahájení nového zadávacího řízení způsobem předpokládaným dle zákona, jehož předmět by nahradil plnění na základě smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem. Protože však rozhodl o změně koncepce provozu informační infrastruktury maturitní zkoušky, která spočívá zejména v nahrazení outsourcingu hardwarové části informační infrastruktury maturitní zkoušky poptáním dodávky tohoto hardware a dále v oddělení služeb housingu datového centra a poskytování konektivity od služeb provozu informační infrastruktury maturitní zkoušky, zahájil nejdříve práce na vypracování zadávacích podmínek zakázky na výběr dodavatele hardware pro informační infrastrukturu maturitní zkoušky a poskytovatele služeb provozu informační infrastruktury maturitní zkoušky. Zadavatel uvedl, že zadávací podmínky jsou z jeho strany finalizovány, přičemž na začátku dubna 2015 byly v souladu s vnitroresortními předpisy odeslány odboru veřejných zakázek MŠMT k vyjádření. Kladné stanovisko MŠMT je nezbytnou podmínkou zahájení zadávacího řízení. Toto kladné stanovisko MŠMT dosud zadavatel neobdržel. Zadavatel předpokládá odeslání oznámení předběžných informací neprodleně po ukončení připomínkového řízení a udělení souhlasu se zakázkou ze strany MŠMT. Přílohou zadavatel Úřadu předložil souhrn emailové komunikace s MŠMT od 7. 4. 2015 do dne 13. 5. 2015, ze které má vyplývat, že zadavatel podniká konkrétní kroky k zahájení zadávacího řízení na zakázku, která nahradí plnění ze smlouvy na veřejnou zakázku.

Správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0354/2015/VZ

33.     Úřad na základě obdrženého návrhu a dokumentace o veřejné zakázce získal pochybnosti, zda zadavatel dodržel při zadávání veřejné zakázky postup stanovený v ustanovení § 21 odst. 2 zákona, když veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 23 odst. 4 písm. b) zákona, a rovněž, zda zadavatel dodržel postup stanovený § 146 odst. 1 zákona, když uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení podle ustanovení § 146 odst. 1 zákona, ačkoli byl povinen toto oznámení uveřejnit. Úřad tak získal pochybnost, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem, konkrétně zda se nedopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona.

34.     Zahájení správního řízení sp. zn. S0354/2015/VZ oznámil Úřad zadavateli přípisem ze dne 15. 6. 2015, který byl zadavateli doručen téhož dne a tímto dnem bylo podle § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno správní řízení sp. zn. S0354/2015/VZ ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona. Účastníkem správního řízení sp. zn. S0354/2015/VZ je podle § 116 zákona zadavatel.

35.     Usnesením ze dne 15. 6. 2015 určil Úřad zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

Společné správní řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014,S0354/2015/VZ

36.     Usnesením ze dne 18. 6. 2015 Úřad spojil správní řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014/VZ a sp. zn. ÚOHS-S0354/2015/VZ za účelem vedení společného správního řízení, neboť se uvedená správní řízení týkají posouzení postupu zadavatele v zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

37.     Usnesením ze dne 19. 6. 2015 určil Úřad účastníkům společného správního řízení, tj. zadavateli, navrhovateli a vybranému uchazeči, novou lhůtu, ve které byli oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko, a rovněž lhůtu, ve které byli oprávněni seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim.

Vyjádření zadavatele ze dne 23. 6. 2015

38.     Dne 24. 6. 2015 obdržel Úřad vyjádření zadavatele ze dne 23. 6. 2015 (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 23. 6. 2015“). Zadavatel zopakoval, že veřejná zakázka byla zadána v souladu se zákonem, kdy použil jednací řízení bez uveřejnění ve smyslu § 23 odst. 4 písm. b) zákona a byly naplněny veškeré podmínky pro jeho užití.

39.     Zadavatel se odkázal na své předchozí vyjádření, které učinil v reakci na usnesení Úřadu ze dne 4. 3. 2015 s tím, že v tomto vyjádření popisoval okolnosti, které podmiňovaly vznik krajně naléhavého případu ve smyslu § 23 odst. 4 písm. b) zákona a odůvodňovaly zadání veřejné zakázky na zajištění informační infrastruktury a souvisejících služeb pro řízení a kontrolu společné části maturitní zkoušky v jednacím řízení bez uveřejnění.

40.     Zadavatel opětovně uvedl, že dle školského zákona je subjektem odpovědným za přípravu a realizaci maturitní zkoušky. Jeho povinnosti se tedy vztahují v první řadě k přípravě a realizaci maturitní zkoušky, zejména její společné části, která se koná formou didaktického testu, formou písemné práce a ústní formou před zkušební maturitní komisí. Konkrétní způsob zajišťování povinností zadavatele stanovených v § 80 školského zákona je vymezen v dotčené vyhlášce, přičemž tato předpokládá součinnost mezi školami, na nichž se maturitní zkoušky konají, a zadavatelem prostřednictvím informačního systému. Zadavatel zdůraznil, že bez tohoto informačního systému by nebylo možné provádět úkoly v rozsahu stanoveném školským zákonem a dotčenou vyhláškou a jeho nefunkčnost by zcela znemožnila přípravu a realizaci maturitní zkoušky.

41.      Zadavatel zopakoval, že informační systém maturitní zkoušky je již od roku 2010 zajišťován formou outsourcingu komplexního poskytování služeb infrastruktury toho informačního systému, a to jak jeho hardwarové, tak i jeho softwarové části. Jelikož byla infrastruktura informačního systému poskytována formou služby, zadavatel není, a ani v době zadání veřejné zakázky nebyl, vlastníkem hardware, na němž byl informační systém provozován. Současně zadavatel v době zadání veřejné zakázky nedisponoval kapacitami, které by mu umožňovaly řádný provoz softwarové části informačního systému.

42.     Zadavatel sdělil, že pro jarní zkušební období musí žák podat přihlášku nejpozději do 1. 12., resp. 25. 6. pro podzimní zkušební období, přičemž ředitelé středních škol jsou povinni odeslat prostřednictvím informačního systému zadavateli přihlášky nejpozději do 15. 12., resp. 30. 6. pro podzimní zkušební období. Ve výše vymezených obdobích a v obdobích tomu předcházejících je nezbytné, aby byla zajištěna funkčnost informačního systému zadavatele.

43.     Zadavatel konstatoval, že účinnost smlouvy o outsourcingu uzavřené s navrhovatelem byla ukončena ke dni 31. 10. 2014. Jelikož byly ze strany navrhovatele podány námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky a následně dne 23. 10. 2014 také podán návrh na přezkoumání úkonů zadavatele, nebyl zadavatel oprávněn uzavřít smlouvu na plnění zakázky v užším řízení. Ode dne 1. 11. 2014 tak zadavatel neměl zajištěny služby informační infrastruktury maturitní zkoušky.

44.     Zadavatel sdělil, že výše uvedené okolnosti mu bránily ve výkonu jeho zákonem stanovených povinností souvisejících se zajištěním společné části maturitní zkoušky. Pokud by tedy zadavatel neuzavřel novou smlouvu na zajištění ICT podpory infrastruktury maturitní zkoušky na základě jednacího řízení bez uveřejnění, nemohl by žádným způsobem plnit úkoly stanovené mu školským zákonem a nezajistil by přípravu a realizaci maturitní zkoušky s tím, že tato skutečnost by měla negativní následky nejen ekonomického charakteru, ale zejména by byl významně poškozen veřejný zájem, neboť by bylo ohroženo ukončení středoškolského vzdělávání a zahájení dalšího navazujícího vzdělávání pro téměř sto tisíc žáků středních škol v České republice. Zadavatel shrnul, že zajištění informační infrastruktury pro konání maturitní zkoušky bylo zcela nezbytné a nevyhnutelné.

45.     Ke vzniku krajně naléhavého případu zadavatel uvedl, že jej nezpůsobil, ani jej nemohl odůvodněně předvídat. S vědomím, že aktuálně účinnost smlouvy o outsourcingu informační infrastruktury maturitní zkoušky uzavřené s navrhovatelem končí k 31. 10. 2014, zahájil již v roce 2013 aktivní kroky k přípravě nové veřejné zakázky na další období. Zadavatel zpracoval návrh variant dalšího možného postupu a předložil jej ke schválení gremiální poradě skupiny II a následně pak poradě vedení. Zadavatel uvedl, že dne 16. 12. 2013 byla poradou náměstků MŠMT schválena varianta A předloženého návrhu. Dne 20. 12. 2013 schválil ministr uveřejnění předběžného oznámení zadavatele o úmyslu zadat zakázku formou užšího řízení dle § 28 zákona. Základními parametry takto schválené zakázky na outsourcing služeb byly předpokládaná hodnota 194 000 000 Kč bez DPH a doba realizace čtyři roky. Před zahájením zadávacího řízení však došlo k zásadnímu posunu v predikci dalšího vývoje maturitní zkoušky po roce 2016 ze strany MŠMT. Novým vedením MŠMT bylo rozhodnuto o změně základních parametrů zakázky, a to zejména co do doby trvání smlouvy o poskytování služeb outsourcingu, když byla stanovena předpokládaná hodnota plnění na 94 000 000 Kč bez DPH a doba trvání smlouvy na 2 roky. Dne 23. 4. 2014 obdržel zadavatel souhlas ministra k uveřejnění oznámení předběžných informací. Příslušné opravné předběžné oznámení veřejného zadavatele bylo uveřejněno dne 25. 4. 2014. Dne 9. 6. 2014 bylo ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele uveřejněno oznámení o zakázce a na profilu zadavatele byla současně uveřejněna kvalifikační dokumentace. Lhůta pro podání žádostí o účast a prokázání kvalifikace v rámci užšího řízení byla stanovena do 14. 7. 2014. S ohledem na žádost o dodatečné informace ze strany jednoho ze zájemců o účast byla lhůta prodloužena do dne 21. 7. 2014. Dne 29. 7. 2014 odeslal zadavatel dvěma uchazečům výzvu k podání nabídek, přičemž lhůta pro podání nabídek byla stanovena na 9. 9. 2014. Dne 25. 9. 2014 zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky. Navrhovatel podal dne 10. 10. 2014 námitky proti předmětnému rozhodnutí zadavatele. Rozhodnutí o nevyhovění námitkám bylo navrhovateli doručeno dne 14. 10. 2014. Následně, jak bylo popsáno výše, došlo k podání dotčeného návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele a k nařízení předběžného opatření.

46.     Zadavatel konstatoval, že z načrtnuté časové osy je zřejmé, že v dostatečném předstihu zahájil kroky směrující k uzavření navazující smlouvy o outsourcingu služeb na základě užšího řízení. V důsledku podání dotčeného návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele a následného nařízeného předběžného opatření nebyl zadavatel oprávněn předmětnou smlouvu uzavřít a vznikl krajně naléhavý případ, který zadavatel v žádném případě nezpůsobil.

47.     Zadavatel dále uvedl, že co se týče rozhodování o záměru a způsobu zadání zakázky (v užším řízení) byl zcela závislý na MŠMT, přičemž nemohl předvídat ani ovlivnit změnu koncepce maturitní zkoušky ze strany nového vedení MŠMT, která měla za následek nutnost změny zadávacích podmínek původní řádně připravené a oznámené zakázky.

48.     Závěrem zadavatel uvedl, že si není vědom žádného porušení zákona v rámci realizace zadávacího řízení, kvůli kterému by bylo na místě zahájit řízení o přezkumu úkonů zadavatele z moci úřední, případně které by představovalo spáchání správního deliktu. Zopakoval, že zadal veřejnou zakázku z důvodů krajní naléhavosti uvedených v § 23 odst. 4 písm. b) zákona, přičemž veškeré podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění byly dle jeho mínění zcela nepochybně naplněny. S ohledem na výše uvedené zadavatel navrhl, aby Úřad správní řízení zahájené z moci úřední zastavil, neboť nejsou dány důvody pro uložení opatření k nápravě.

Vyjádření navrhovatele ze dne 23. 6. 2015

49.     Dne 26. 6. 2015 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele ze dne 23. 6. 2015 (dále jen „vyjádření navrhovatele ze dne 23. 6. 2015“). Navrhovatel sdělil, že k doposud navrženým důkazům nebude doplňovat další ani činit jiné návrhy.

Rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015

50.     Dne 7. 8. 2015 vydal Úřad rozhodnutí z téhož dne (dále jen „rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015“). Jeho výrokem I. Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když zadal veřejnou zakázku z důvodu krajně naléhavého případu v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 23 odst. 4 písm. b) zákona, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku.

51.      Výrokem II. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona tím, že uzavřel dne 31. 10. 2014 smlouvu na veřejnou zakázku bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení podle § 146 odst. 1 zákona, ačkoli byl povinen toto oznámení uveřejnit.

52.     Výrokem III. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 Úřad uložil zadavateli za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 pokutu ve výši 500 000 Kč.

53.     Výrokem IV. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 Úřad rozhodl, že se návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku podle § 118 odst. 5 písm. b) zákona zamítá, neboť Úřad ve smyslu ustanovení § 118 odst. 3 zákona shledal, že existují důvody hodné zvláštního zřetele, spojené s veřejným zájmem, vyžadující pokračování plnění smlouvy na veřejnou zakázku.

Rozklad zadavatele ze dne 24. 8. 2015

54.     Dne 24. 8. 2015 podal zadavatel proti výrokům I., II. a III. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 rozklad z téhož dne (dále jen „rozklad zadavatele ze dne 24. 8. 2015“ nebo „rozklad“). Zadavatel namítá, že Úřad nedostatečně zjistil skutkový stav při vyslovení závěru, že zadavatel nezahájil včas zadávací řízení s totožným předmětem jako má veřejná zakázka, a tedy že stav krajní nouze pro realizaci jednacího řízení bez uveřejnění tímto zavinil. Úřad se totiž v rozhodnutí ze dne 7. 8. 2015 nevypořádal s okolnostmi mimo vliv zadavatele, které způsobily prodlení v užším řízení. Zadavatel dále namítá, že Úřad pochybil, pokud mu vytýká, že stav krajní naléhavosti vznikl proto, že nepočítal v harmonogramu zakázky zadávané v užším řízení s možností zahájení správního řízení Úřadem. Tento závěr Úřadu dle zadavatele představuje nesprávný výklad zákona a odůvodnění rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 je rovněž v této otázce zmatečné, když nedává jasnou odpověď na to, s čím konkrétně byl zadavatel povinen počítat při plánování užšího řízení. Podle zadavatele Úřad učinil nesprávný závěr, když tvrdí, že mohl přizpůsobit harmonogram plnění zakázky zadávané v užším řízení posunutím data nejzazšího termínu realizace etapy „Prováděcí projekt – akceptace objednatelem“ a dalších fází její realizace. Úřad podle zadavatele postupuje hrubě nesprávně, pokud uvedenou skutečnost posuzuje na základě průběhu veřejné zakázky, která byla ve stavu krajní naléhavosti. Zadavatel rovněž namítá, že Úřad pomíjí, že zkrácení etapy „Prováděcí projekt – akceptace objednatelem“ a dalších navazujících etap v rámci plnění smlouvy bylo způsobeno právě v důsledku krajní naléhavosti a nouzového stavu, který zadavatele přiměl i k částečně rizikové variantě řešení. Úřad též dle něj pomíjí, že rizikový postup vyvolaný stavem krajní nouze nelze aplikovat na běžné zadávací řízení, u kterého se předpokládá plně „nerizikový“ průběh. Zadavatel navrhl, aby předseda Úřadu rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016

55.     Dne 6. 9. 2016 vydal předseda Úřadu rozhodnutí o rozkladu z téhož dne (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016“). Rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016 bylo rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 potvrzeno a podaný rozklad byl zamítnut. V odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016 předseda Úřadu uvedl, že zadavatel vlastním jednáním způsobil krajní naléhavost tím, že užší řízení nezahájil včas, v harmonogramu nebral ohled na zákonné lhůty a nevytvořil žádnou rozumnou časovou rezervu pro případná zdržení ve vedeném zadávacím řízení. Zadavatel měl při sestavení harmonogramu zakázky zadávané v užším řízení vzít v úvahu zákonné lhůty, ve kterých nelze uzavřít smlouvu. Podle předsedy Úřadu byl zadavatel sice zřízen MŠMT, ale má vlastní právní subjektivitu. Pokud tedy měnil parametry zakázky, které měly za důsledek zdržení užšího řízení, nelze provedené změny přičítat jiné osobě než jemu. I když byly změny způsobeny zřizovatelem zadavatele, nejde o okolnost, která by zprošťovala zadavatele jeho povinností, neboť změny stále formálně učinil on. Vnitřní postupy zadavatele či jeho zřizovatele nemohou mít vliv na splnění povinností zadavatele podle zákona.

Rozsudek krajského soudu ze dne 26. 9. 2018

56.     Proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016 podal zadavatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 i rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozsudkem č. j. 31 Af 80/2016-85 ze dne 26. 9. 2018 (dále jen „rozsudek krajského soudu ze dne 26. 9. 2018“) rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016 zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

57.     Krajský soud se nejdříve zabýval výrokem II. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015, kdy dospěl k závěru, že trestnost za správní delikt dle tohoto výroku zanikla v důsledku subsidiární povahy deliktu trestnosti za správní delikt hlavní. Podle krajského soudu, pokud má být sankcionováno uzavření smlouvy v rozporu s pravidly zákona, bude se aktuálně jednat o delikt výlučně podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), který v sobě integroval některé delikty, které byly v zákoně vyčleněny pod samostatné skutkové podstaty, a to včetně deliktu sankcionovaného ve výroku II. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona.

58.     Podle krajského soudu pak bylo rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016 nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve vztahu k deliktu popsanému ve výroku I. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015. Krajský soud uvedl, že pokud je příspěvková organizace jako zadavatel při zadávání veřejné zakázky odkázána na rozhodnutí zřizovatele, které má dopad na práva a povinnosti neurčitého počtu osob, tak je v postavení jako jakákoliv jiná osoba, která své budoucí poměry může upravit až na základě normativního právního aktu. Správní orgán má proto vyhodnotit, nakolik se jedná o situaci, která měla, nebo mohla mít dopad do práv neurčitého počtu osob, tj. nakolik zřizovatel zadavatele vystupoval v pozici normotvůrce a v souvislosti s tím nakolik je předmětná zakázka vázána na výsledek jeho normotvorby, nebo nakolik se jednalo o situaci prostého aktu řízení. Úřad se proto musel vypořádat s námitkami ohledně vnějších okolností a možné změny názoru nového ministra školství na podobu a obsah státních maturit. Krajský soud také zavázal Úřad k jasnému vymezení, jaké zákonné lhůty považuje ze strany zadavatele za nedodržené a jak se to projevilo na nezákonnosti postupu zadavatele.

Rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2022

59.     Proti rozsudku krajského soudu ze dne 26. 9. 2018 podal Úřad kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen „NSS“). Rozsudkem č. j. 5 As 340/2018-64 ze dne 27. 1. 2022 (dále jen „rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2022“) zrušil NSS rozsudek krajského soudu ze dne 26. 9. 2018 a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

60.     NSS uvedl, že z rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 jednoznačně plyne závěr, že zadavatel měl při zahájení užšího řízení předvídat, že jeho včasné ukončení není reálné s ohledem na zákonem stanovené lhůty. Zadavatel měl počítat pouze se zákonnými blokačními lhůtami. NSS konstatoval, že z argumentace zadavatele plyne, že zahájení užšího řízení neoddálilo přijetí normativního aktu, ale udělení nezbytného souhlasu ministrem podle vnitřních předpisů. Nic tedy nebrání přezkumu závěru Úřadu, podle něhož nejsou vnitřní procesy MŠMT pro věc relevantní. Polemika s věcnými závěry Úřadu nečiní napadená správní rozhodnutí nepřezkoumatelnými.

Rozsudek krajského soudu ze dne 2. 11. 2022

61.      Krajský soud vydal v dalším řízení rozsudek č. j. 31 Af 80/2016-164 ze dne 2. 11. 2022 (dále jen „rozsudek krajského soudu ze dne 2. 11. 2022“), jímž rozhodl, že se rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016 zrušuje a věc se vrací Úřadu k dalšímu řízení.

62.     Krajský soud konstatoval, že k odložení zahájení užšího řízení došlo nikoliv z důvodů působících erga omnes, nýbrž z důvodů na straně zadavatele, respektive jeho zřizovatele, které jsou čistě interní záležitostí. Z dokumentů doložených zadavatelem sice vyplynulo, že v první polovině roku 2014 probíhala jednání o možné změně modelu státních maturit, avšak z ničeho nevyplývá, že by se taková změna mohla reálně udát již ve vztahu k roku 2015, aby se jednalo o skutečnost relevantní pro postup zadavatele při zadávání užšího řízení. Podle krajského soudu měl zadavatel při sestavování harmonogramu zakázky zadávané v užším řízení vzít v úvahu také lhůtu podle § 111 odst. 5 zákona. Postup zadavatele při sestavování harmonogramu měl podle krajského soudu vliv na vznik krajní naléhavosti jako důvodu použití jednacího řízení bez uveřejnění. K výroku I. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 tak krajský soud neshledal pochybení Úřadu.

63.     Ve vztahu k výroku II. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 krajský soud uvedl obdobné závěry jako ve svém rozsudku ze dne 26. 9. 2018. Krajský soud uvedl, že skutek, který je kvalifikován jako samostatný delikt dle zákona, nelze podřadit pod samostatnou skutkovou podstatu dle ZZVZ. Zadavatele proto nelze stíhat za dva samostatné delikty, což má bezpochyby vliv nejméně na výši sankce. Právní úprava dle ZZVZ je podle krajského soudu pro zadavatele příznivější, proto soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016.

Rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2023

64.     Proti rozsudku krajského soudu ze dne 2. 11. 2022 podal Úřad kasační stížnost k NSS. Rozsudkem č. j. 9 As 220/2022-33 ze dne 11. 5. 2023 (dále jen „rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2023“) byla kasační stížnost zamítnuta.

65.     NSS neshledal rozsudek krajského soudu ze dne 2. 11. 2022 nepřezkoumatelným i přesto, že dle něj krajský soud při posouzení příznivosti právní úpravy rozvíjí minimálně dvě odlišné úvahy. Přestože jsou tedy úvahy krajského soudu v určitém rozsahu věcně nesprávné, vedou vždy k totožnému závěru, a to spáchání jednoho deliktu. Správní delikt dříve upravený v § 120 odst. 1 písm. c) zákona podle NSS ztratil po přijetí ZZVZ povahu samostatného správního deliktu. Uzavření smlouvy na veřejnou zakázku za současného porušení povinnosti uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení lze nadále podřadit pod skutkovou podstatu správního deliktu, resp. přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ. Bylo-li tedy zadavateli vytýkáno jednání, kterým spáchal jak delikt dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tak delikt dle § 120 odst. 1 písm. c) zákona, půjde v případě nové právní úpravy již toliko o jediný delikt, resp. přestupek dle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ, nikoliv o jednočinný nestejnorodý souběh dvou deliktů.

Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023

66.     Dne 4. 8. 2023 vydal předseda Úřadu rozhodnutí z téhož dne (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023“), jímž opětovně rozhodoval o rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015.

67.     Výrokem I. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 předseda Úřadu potvrdil výrok I. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 a podaný rozklad zamítl. Výrokem II. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 předseda Úřadu zrušil výrok II. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 a správní řízení v jeho části zastavil, neboť ve vztahu k danému skutku nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona. Výrokem III. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 předseda Úřadu změnil výrok III. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 tak, že se nově ukládá pokuta ve výši 350 000 Kč. Výrokem IV. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 předseda Úřadu zrušil výrok IV. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 a správní řízení o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku zastavil pro bezpředmětnost, protože závazek ze smlouvy byl splněn.

68.     V odůvodnění výroku I. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 předseda Úřadu uvedl totéž, co v rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016 ve vztahu k dané části. Doplnil přitom argumentaci vyplývající z rozsudku krajského soudu ze dne 2. 11. 2022, který tyto závěry podpořil.

69.     V odůvodnění výroku II. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 předseda Úřadu citoval závěry rozsudku krajského soudu ze dne 2. 11. 2022 a rozsudku NSS ze dne 11. 5. 2023, podle kterých ztratil správní delikt dříve upravený v § 120 odst. 1 písm. c) zákona povahu samostatného správního deliktu po přijetí ZZVZ. V současné době jde podle správních soudů již jen o jediný delikt.

70.     V odůvodnění výroku III. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 předseda Úřadu nejprve popsal, že dosud nedošlo k zániku odpovědnosti zadavatele za správní delikt, a to ani v kontextu pozdější právní úpravy. Konstatoval, že jednání zadavatele je nutné považovat za jedno z nejzávažnějších porušení zákona, protože zcela došlo k vyloučení hospodářské soutěže. Jako přitěžující okolnost předseda Úřadu shledal, že byť byla smlouva, kterou byl spáchán správní delikt, nahrazena, došlo k tomu s relativně velkým zpožděním. Současně předseda Úřadu zohlednil dlouhou dobu od spáchání správního deliktu a požadavek na to, aby uložená pokuta nebyla likvidační. Poukázal i na to, že vypuštěním ustanovení § 120 odst. 1 písm. c) zákona zákonodárce nepřestal trestat porušení zájmu, který toto ustanovení chránilo, pouze je nyní zájem chráněný původně dvěma ustanoveními chráněný jen jedním ustanovením ZZVZ. Snížení pokuty v tomto případě reflektovalo spíše snížení horní hranice pokuty z důvodu znalosti celkové ceny veřejné zakázky.

71.      V odůvodnění výroku IV. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 předseda Úřadu uvedl, že plnění, kterému chtěl navrhovatel svým návrhem zabránit, již bylo provedeno. Návrh na zákaz plnění smlouvy se proto stal bezpředmětným.

Rozsudek krajského soudu ze dne 1. 4. 2025

72.     Proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 podal zadavatel žalobu ke krajskému soudu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 i rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 a vrácení věci Úřadu k dalšímu řízení. Rozsudkem č. j. 31 Af 40/2023-84 ze dne 1. 4. 2025 (dále jen „rozsudek krajského soudu ze dne 1. 4. 2025“) krajský soud rozhodl, že se předmětná žaloba zamítá.

73.     Krajský soud odkázal na závěry z rozsudku krajského soudu ze dne 2. 11. 2022. Konstatoval, že odložení zahájení užšího řízení (pro které došlo ke vzniku krajní naléhavosti) zapříčinilo jednání MŠMT, kdy se jednalo o interní úkony zřizovatele, které jsou zadavateli přičitatelné. O legislativní činnosti MŠMT erga omnes neexistuje podle krajského soudu žádný formalizovaný podklad. Pro posouzení věci současně není podle krajského soudu potřebné zjistit pohnutky ministra či dalších pracovníků MŠMT, proto neprováděl navržené důkazy k jejich svědecké výpovědi. Krajský soud také zopakoval závěry týkající se lhůt, se kterými měl zadavatel počítat při zadávání užšího řízení předcházejícího jednacímu řízení bez uveřejnění, a sice, že měl počítat s blokačními lhůtami, nikoliv s délkou celého správního řízení. Krajský soud nepřisvědčil argumentaci, že nejzazším termínem uzavření smlouvy byl den 31. 10. 2014, nikoli den 30. 9. 2014, protože k dřívějšímu datu již měla být realizována akceptace prováděcího projektu.

Rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2026

74.     Proti rozsudku krajského soudu ze dne 1. 4. 2025 podal zadavatel kasační stížnost k NSS, kterou se domáhal jeho zrušení, a to případně i včetně rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 a rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015. Rozsudkem č. j. 21 As 83/2025-59 ze dne 30. 4. 2026 (dále jen „rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2026“) zrušil NSS rozsudek krajského soudu ze dne 1. 4. 2025 a rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

75.     Podle NSS úvaha správního orgánu, že časový prostor, aby vybraný uchazeč začal plnit předmět zakázky, trval jen do 30. 9. 2014, je formalistická a zkratkovitá, k čemuž poukázal na to, že se neposuzuje původní zakázka (zadávaná v užším řízení), ale veřejná zakázka zadávaná v jednacím řízení bez uveřejnění. NSS uvedl, že v argumentaci správních orgánů by mělo být případně uvedeno, proč jde skutečně o poslední v úvahu připadající termín, po kterém by už postrádalo smysl pokračovat v otevřenějším zadávacím řízení. Akcentoval, že takový okamžik totiž nemusí splývat s termínem dle harmonogramu plnění původní zakázky. Podle NSS jde spíše o nejzazší datum, do nějž bylo možné uzavřít smlouvu bez ohrožení potřeb a zájmů zadavatele.

76.     Dále se NSS zabýval tím, jaké lhůty stanovuje zákon či jaké jsou racionálně akceptovatelné. Uvedl, že po zadavateli nelze požadovat, aby předem zohledňoval blokační lhůtu podle § 111 odst. 5 zákona. V případě této lhůty pro podání návrhu by zadavatel musel počítat se lhůtou, u níž není jasné, zda bude aktivována, a která není závislá od jednání zadavatele, ale od aktivity jiných osob. NSS vycházel ze svého rozsudku č. j. 1 As 63/2025–64 ze dne 23. 6. 2025, kde uvedl, že při hodnocení toho, zda se zadavatel mohl pokusit odvrátit krajně naléhavou okolnost zadáním v otevřenějším řízení, je nutné počítat s ideálním zadávacím řízením, jinak by docházelo k omezení hospodářské soutěže na základě pouze potenciálního nezvládnutí otevřenějšího řízení. Zahrnutí takových potencialit není s ohledem na výjimečnou povahu jednacího řízení bez uveřejnění přípustné.

77.      Podle NSS nelze ale ani ustat na mechanickém součtu minimálních dotčených lhůt. Je nutné zohlednit modifikaci těchto lhůt ve smyslu § 39 odst. 1 zákona s ohledem na povahu, resp. předmět veřejné zakázky. Je nutné navíc připočítat i další nezbytné úkony zadavatele v zadávacím řízení (příprava zadávací dokumentace, vyhodnocení nabídek, uzavření smlouvy apod). Zároveň je podle NSS nutné zodpovědět, zda postup zadavatele nemohla urychlit jiná forma zadávacího řízení namísto užšího řízení, pokud by to bylo racionální, a zda lze další případná zdržení přičítat zadavateli a nakolik je mohl zadavatel předvídat (opravné oznámení u užšího řízení, dodatečné informace k zadávacím podmínkám).

78.     Následně se NSS vyjádřil k otázce včasnosti zahájení užšího řízení. Podle NSS krajský soud pochybil, pokud odmítl provést výslech navrženého svědka – bývalého ministra a dalších neurčených pracovníků MŠMT – s odůvodněním, že není potřeba zjistit jeho pohnutky, ale jen to, zda existoval rozumný důvod oddalování souhlasu v podobě přípravy legislativní změny. Podle NSS platí, že pokud soud nevyhoví důkaznímu návrhu, musí takový postup přesvědčivě odůvodnit. Krajský soud podle NSS nenaplnil ani jednu z možných variant pro odmítnutí provedení navrženého důkazu, které vyplývají např. z rozsudku NSS č. j. 5 Afs 147/2004-89 ze dne 28. 4. 2005, nebo svůj postup dostatečně neodůvodnil. NSS uvedl, že nebylo možné požadovat prokázání, jaké byly normotvorné záměry ministra v rozhodnou dobu, a současně odmítnout provedení důkazu, u kterého nelze vyloučit přispění k vyjasnění jeho činnosti a záměrů v relevantním období. Obdobně pak u dalších pracovníků MŠMT. Krajský soud se podle NSS nevypořádal ani s argumentací zadavatele, že nemohl ministrovi uložit povinnost vytvářet o svých úvahách oficiální dokumenty. Zrušením rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023 NSS přenesl potřebu tohoto dokazování do řízení před Úřadem. Připomněl však, že odůvodnění možnosti využití jednacího řízení bez uveřejnění tíží zadavatele.

79.     NSS uzavřel, že je třeba blíže skutkově objasnit, zda zadavatel způsobil nezbytnost zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění v krajně naléhavém případě a zda zadavatel tento stav nemohl předvídat.

Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 7. 2026

80.     Dne 20. 7. 2026 vydal předseda Úřadu rozhodnutí z téhož dne (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 7. 2026“). Výrokem I. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 7. 2026 předseda Úřadu zrušil výroky I. a III. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 a věc v jejich rozsahu vrátil Úřadu k novému projednání. Výrokem II. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 7. 2026 předseda Úřadu zrušil výrok II. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 a správní řízení v části týkající se možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona tím, že uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení podle ustanovení § 146 odst. 1 zákona, ačkoli byl povinen toto oznámení uveřejnit, zastavil, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly ve vztahu k popsanému skutku zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona. S odkazem na závěry rozsudku krajského soudu ze dne 2. 11. 2022 a rozsudku NSS ze dne 11. 5. 2023 předseda Úřadu naznal, že předmětný správní delikt již není podle nové právní úpravy dle ZZVZ samostatným správním deliktem, resp. přestupkem, a tedy již nemohou být zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona. Výrokem III. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 7. 2026 předseda Úřadu zrušil výrok IV. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 a správní řízení o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku pro bezpředmětnost zastavil, neboť bylo zjištěno, že závazek ze smlouvy byl splněn. Ve vztahu k důvodům zrušení výroků I. a III. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 týkajících se konstatování spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a uložení výše pokuty zadavateli předseda Úřadu shledal konkrétně následující.

81.      Předseda Úřadu uvedl, že je nutné se v návaznosti na závazný právní názor NSS zabývat vadami, které NSS identifikoval v předchozím průběhu správního řízení. K tomu se odkázal na konkrétní závěry NSS uvedené v rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2026.

82.     Předseda Úřadu uvedl, že NSS se v rozsudku ze dne 30. 4. 2026 zabýval tím, jaký byl nejzazší okamžik, ke kterému už bylo nezbytně nutné, aby vybraný uchazeč začal plnit předmět veřejné zakázky, a to z důvodu vymezení časového prostoru na zadání zakázky v užším řízení. Předseda Úřadu akcentoval, že NSS uvedl, že úvaha Úřadu, že časový prostor pro uzavření smlouvy trval pouze do dne 30. 9. 2014, je formalistická a zkratkovitá, kdy aktuálně se neposuzuje zakázka zadávaná v užším řízení, ale veřejná zakázka zadávaná v jednacím řízení bez uveřejnění. Jestliže tedy Úřad chce trvat na tom, že posledním termínem, po kterém už pro zadavatele postrádalo smysl pokračovat v otevřenějším zadávacím řízení, je právě den 30. 9. 2014, musí toto tvrzení odůvodnit. Předseda Úřadu k tomu připomněl, že takový nejzazší termín však nemusí splývat s termínem dle harmonogramu plnění zakázky v užším řízení. NSS podle předsedy Úřadu k tomu připojil svůj názor, že takovým nejzazším termínem bude spíše datum, do nějž bylo možné uzavřít smlouvu bez ohrožení potřeb a zájmů zadavatele.

83.     Předseda Úřadu dále poukázal na to, že z rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2026 rovněž vyplývá, že po zadavateli nelze požadovat, aby předem zohledňoval blokační lhůtu pro podání návrhu podle § 111 odst. 5 zákona. Důvodem je, že by musel počítat se lhůtou, u které není jasné, zda vůbec bude aktivována, protože není závislá na jednání zadavatele. Předseda Úřadu poukázal, že NSS s odkazem na vlastní rozsudek č. j. 1 As 63/2025–64 ze dne 23. 6. 2025 shledal, že při hodnocení toho, zda bylo možné odvrátit krajně naléhavou okolnost zadáním v otevřenějším řízení, je nutné počítat s ideálním zadávacím řízením.

84.     Předseda Úřadu poznamenal, že podle NSS také není možné ustat jen na mechanickém součtu minimálních lhůt, ale je nutné posoudit jejich případnou modifikaci ve smyslu § 39 odst. 1 zákona s ohledem na předmět zakázky. Předseda Úřadu uvedl, že NSS poukázal i na to, že je nutné připočítat i další úkony, které musí zadavatel provést, tj. přípravu zadávací dokumentace, vyhodnocení nabídek, uzavření smlouvy a podobně. Předseda Úřadu dodal, že podle NSS je také nutné zodpovědět, jestli nemohla postup zadavatele urychlit jiná forma zadávacího řízení v rámci původní zakázky, pokud by to bylo racionální. Současně je nutné posoudit přičitatelnost zdržení zadavateli a nakolik jej mohl předvídat. Předseda Úřadu uvedl, že NSS tedy konstatoval, že Úřad musí v rámci doby, která počíná zahájením zadávacího řízení na původní zakázku (zadávanou v užším řízení), v intencích skutečností popsaných v rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2026 zhodnotit, zda zadavatel postupoval přiměřeně aktivně z hlediska toho, zda mu lze následně přičítat způsobení stavu nezbytnosti zadání veřejné zakázky v krajně naléhavém případě v režimu jednacího řízení bez uveřejnění, a nakolik mohl zadavatel tento stav předvídat.

85.     Předseda Úřadu rovněž poukázal na to, že NSS zpochybnil postup krajského soudu ve vztahu k důkazním návrhům zadavatele, kterými mělo dojít k získání informací o realitě na počátku roku 2014 a o skutečných záměrech ministra a MŠMT v únoru 2014. Krajský soud dle něj nenaplnil žádnou z variant pro odmítnutí navrženého důkazu, nebo svůj postup nedostatečně odůvodnil. NSS k tomu dle předsedy Úřadu uvedl, že není možné požadovat prokázání normotvorných závěrů ministra a následně odmítnout provedení důkazu, který k tomu mohl přispět. Krajský soud se také nezabýval argumentací zadavatele, že nemohl ministrovi uložit vytvářet o svých záměrech oficiální dokumenty. Předseda Úřadu uvedl, že vzhledem k tomu že NSS zrušil jak rozsudek krajského soudu ze dne 1. 4. 2025, tak rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023, přenesl odpovědi na dané otázky na Úřad. Podle předsedy Úřadu se jedná o vady, které vyžadují další zjištění a posouzení, tedy je není možné učinit v řízení o rozkladu, protože by došlo k odnětí práva na podání potenciálního opravného prostředku proti novému posouzení.

86.     Předseda Úřadu shrnul, že s ohledem na popsaná pochybení v dosavadním průběhu správního a soudního řízení nemůže rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 v současné podobě obstát. Podle předsedy Úřadu může Úřad rozhodnout o tom, zda zadavatel spáchal uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku správní delikt, až ve chvíli, kdy zodpoví následující otázky formulované v rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2026, tj. že Úřad:

• stanoví a přesvědčivě odůvodní nejzazší termín pro uzavření smlouvy na předmět plnění původní zakázky (tj. zakázky zadávané v užším řízení), po kterém už postrádalo smysl pokračovat v otevřenějším zadávacím řízení;
• nebude počítat do časových úseků, se kterými měl zadavatel počítat při zahájení zadávacího řízení na původní zakázku (zadávanou v užším řízení), blokační lhůtu pro podání návrhu;
• zohlední další nutné úkony spojené se zadávacím řízením na původní zakázku (zadávanou v užším řízení), se kterými zadavatel musel počítat, a zda postup zadavatele nemohla urychlit jiná forma původní zakázky, pokud to bylo racionální;
• posoudí, zda zadavatel neměl počítat s delšími než minimálními lhůtami pro zvolené zadávací řízení na původní zakázku (zadávanou v užším řízení) ve smyslu § 39 odst. 1 zákona;
• posoudí, zda zadavatel postupoval přiměřeně aktivně z hlediska toho, zda mu lze přičítat způsobení stavu nezbytnosti zadání veřejné zakázky v krajně naléhavém případě v režimu jednacího řízení bez uveřejnění a nakolik mohl tento stav předvídat;
• se vypořádá s důkazními návrhy zadavatele, které předkládá za účelem zjištění, zda existoval rozumný důvod oddalování souhlasu v podobě přípravy legislativní změny, a pokud jim Úřad nevyhoví, musí své rozhodnutí pečlivě zdůvodnit.

87.     Předseda Úřadu uzavřel, že vzhledem k tomu, že výrok III. rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015 o pokutě je navázaný na jeho rušený výrok I., je nutné stejně postupovat i ve vztahu k němu.

Další průběh společného správního řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014,S0354/2015/VZ

88.     Přípisem ze dne 29. 7. 2026 Úřad zadavateli oznámil, že se ve společném správním řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014,S0354/2015/VZ v části týkající se možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem v souvislosti s nedodržením postupu stanoveného v ustanovení § 21 odst. 2 zákona při zadávání veřejné zakázky pokračuje.

89.     Usnesením ze dne 29. 7. 2026 Úřad určil zadavateli lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

90.     Přípisem ze dne 29. 7. 2026 Úřad informoval zadavatele, navrhovatele a vybraného uchazeče, že rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 7. 2026 nabylo právní moci dne 20. 7. 2026.

Vyjádření zadavatele ze dne 10. 8. 2026

91.      Dne 10. 8. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 10. 8. 2026“). Zadavatel předně uvedl, že nesouhlasí s Úřadem, že v pokračování ve vedeném správním řízení neshledal důvod pro nařízení ústního jednání. Podle zadavatele se v šetřeném případě jedná o situaci, kdy je nezbytné nařídit ústní jednání pro splnění účelu řízení a uplatnění jeho práv. Zadavatel sdělil, že Úřad je vázán závěry rozsudku NSS, podle nichž zůstává v šetřeném případě spornou otázka, zda si zadavatel nezpůsobil existenci krajně naléhavého případu sám, resp. zda jej mohl předvídat. Zadavatel poznamenal, že NSS uvedl, že krajský soud ve vztahu k otázce rozlišování mezi úlohami ministra jako zřizovatele a jako normotvůrce pochybil, jelikož řádně neprovedl dokazování a nevyhodnotil příslušné důkazy. Ze závěrů NSS i předsedy Úřadu je dle zadavatele zřejmé, že Úřad je povinen provést důkazy zadavatelem navrhované, které tíží důkazní břemeno prokázání splnění podmínek pro užití jednacího řízení bez uveřejnění. Zadavatel uvedl, že navrhuje výslech ministra MŠMT a pracovníků MŠMT k řádnému zjištění skutkových okolností.

92.     Konkrétně zadavatel navrhuje důkaz svědeckou výpovědí bývalého ministra MŠMT a bývalých náměstků MŠMT. Zadavatel rovněž navrhl, aby Úřad vyzval MŠMT k identifikaci konkrétních svědků v rámci svých interních procesů, aby mohli být vyzváni k podání svědecké výpovědi, jelikož zadavatel není schopen identifikovat další zaměstnance MŠMT, kteří by mohli relevantní svědeckou výpověď poskytnout. Zadavatel totiž nebyl přímým účastníkem připravované změny státních maturit v roce 2014. Podle zadavatele by předmětné výslechy mohly přinést podrobné informace o průběhu normotvorného procesu na počátku roku 2014, aby byl řádně zjištěn skutkový stav věci, tj. o realitě počátku roku 2014 a skutečných záměrech ministra a MŠMT v únoru roku 2014. Podle zadavatele přitom není stěžejní, z jakého důvodu chtěl ministr v roce 2014 měnit maturity, tedy nelze řešit jeho „pohnutky“, ale je třeba zjistit, jestli tento záměr měl již pro maturity roku 2015. Rovněž relevantní pracovníci MŠMT by mohli dle zadavatele doložit skutečné úvahy a záměry projednávané na MŠMT v rozhodném období.

93.     Zadavatel podotkl, že již v rámci svých předchozích podání u Úřadu a správního soudu uváděl, že možné legislativní zásahy do předmětu veřejné zakázky byly reálně a relevantně zvažovány, tedy že MŠMT podnikalo „nějaké“ kroky, navíc s možným dopadem na maturity roku 2015. Tedy že prokázal, že za zdržení způsobené MŠMT jako normotvůrcem neodpovídá. Zadavatel je přesvědčen, že jednal s péčí řádného hospodáře a bral zcela vážně veškeré prezentované záměry ministra. Vycházel přitom z toho, že nemůže porušit interní předpisy a zahájit zadávací řízení s předmětem plnění, který se v důsledku plánované a proveditelné změny legislativy může ukázat jako nerealizovatelný, protože by v mezičase došlo novelizací příslušné vyhlášky ke změně koncepce státních maturit. Zadavatel uzavřel, že jestliže Úřad nepřistoupí k navrhovaným výslechům, je povinen v souladu se závěry předsedy Úřadu pečlivě zdůvodnit tento svůj krok a vypořádat se s důkazními návrhy zadavatele.

94.     Zadavatel se pak v rámci svého stanoviska zejména odkázal na všechna svá předchozí vyjádření učiněná ve správním řízení, na nichž setrval, zejména pak poukázal na obsah svého vyjádření ze dne 19. 5. 2026 učiněného v řízení o rozkladu, ve kterém stručně shrnul svoji argumentaci. Zadavatel zopakoval, že z důvodu úmyslu nového ministra MŠMT provést koncepční změnu bylo celé zadávací řízení (užší řízení) zdrženo o čtyři měsíce. Jelikož pak proti výběru nejvhodnější nabídky byl podán návrh na zahájení správního řízení, zadavatel sdělil, že mu nezbývalo nic jiného než uzavřít smlouvu v jednacím řízení bez uveřejnění. Zadavatel je přesvědčen, že dostatečně prokázal, že za zdržení se zahájením užšího řízení není zodpovědný, jelikož nový ministr MŠMT zvažoval koncepční změnu státních maturit v takovém rozsahu, který by podstatným způsobem ovlivnil zadávací podmínky a předmět plnění zakázky. Zadavatel tak byl nucen vyčkat, zda budou tyto úvahy ministra MŠMT realizovány, jelikož nemohl zahájit zadávací řízení dříve, než bude znát zadávací podmínky pro dané zadávací řízení. Nezískal současně od MŠMT formální souhlas se zahájením zadávacího řízení.

95.     Zadavatel je přesvědčen že užší řízení bylo vedeno řádně s dostatečnými časovými možnostmi. Harmonogram do dne 31. 10. 2014 umožnil podle zadavatele plynutí lhůty pro podání námitek, rozhodnutí o námitkách a rovněž plynutí lhůty pro podání návrhu k Úřadu. Protože však byl dotčený návrh podán dne 23. 10. 2014, byl zadavatel dne 27. 10. 2014 v nastalém stavu krajní naléhavosti nucen zahájit jednací řízení bez uveřejnění. Zadavatel je přesvědčen, že užší řízení zahájil a vedl „přiměřeně ideálně“. K tomu poukázal na to, že podle závěrů NSS není povinen při přípravě zadávacího řízení reflektovat blokační lhůtu související s podáním případného návrhu k Úřadu, jelikož u této lhůty není jasné, zda bude aktivována a není principiálně závislá na jednání zadavatele. Zadavatel shrnul, že závěr o „přiměřeně ideálním“ postupu jej zbavuje odpovědnosti za zásahy třetích osob, neodpovídá tedy za vznik stavu krajní naléhavosti, který vznikl v důsledku jednání třetích osob. Závěrem zadavatel dodal, že sice v rámci zadávacích podmínek deklaroval jako nejzazší termín uzavření smlouvy datum dne 30. 9. 2014, ale faktický interní deadline byl až o měsíc později, tedy do dne 31. 10. 2014, kdy končila platnost dosavadního smluvního vztahu pokrývajícího předmět plnění a současně zůstával jeden měsíc do technologického časového okna pro úpravu informačního systému státních maturit.

96.     Zadavatel uzavřel, že i nadále trvá na své argumentaci, že za předmětnou situaci nenese odpovědnost. Nezpůsobil nezbytnost zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění z důvodu krajní naléhavosti a tento stav nemohl předvídat. Zadavatel proto žádá, aby Úřad vedené správní řízení zastavil, neboť v něm nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce. Pakliže Úřad nesouhlasí se závěrem zadavatele, zadavatel navrhl provedení důkazů spočívajících ve výsleších svědků, které dle něj tento závěr prokážou.

Další průběh společného správního řízení sp. zn. ÚOHS-S1091/2014,S0354/2015/VZ

97.     Usnesením ze dne 19. 8. 2026 Úřad určil zadavateli lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Zadavatel se v předmětné lhůtě a ani později do doby vydání tohoto rozhodnutí k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

III.     závěry úřadu

98.     Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech relevantních podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce, dokumentace o užším řízení, vyjádření zadavatele, závazného právního názoru předsedy Úřadu, závěrů soudní rozhodovací praxe a na základě vlastních zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Rozhodná právní úprava

99.     Úřad konstatuje, že je povinen zohlednit jakoukoli pozdější právní úpravu zákona či později účinnou právní úpravu ZZVZ či jeho prováděcích právních předpisů a posoudit, zda tato není pro zadavatele příznivější. Uvedené pravidlo vyplývá z čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (na úrovni mezinárodního práva z čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech), které je základem výjimky z jinak obecně platného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější, přičemž podle ustálené judikatury NSS je v daném případě přípustná analogie mezi normami soudního (trestněprávního) trestání a správního trestání. Podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod konkrétně platí, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, kdy pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ve smyslu uvedeného tedy Úřad přistoupil k posouzení zde šetřené věci.

100.   Úřad uvádí, že posoudil právní úpravu zákona ve znění v době uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, k čemuž došlo dne 31. 10. 2014, tj. k okamžiku případného spáchání správního deliktu zadavatelem, a otázku příznivosti pozdější právní úpravy (zákona i ZZVZ) jako celku. Shledal přitom, že pozdější právní úprava zákona je v šetřeném případě pro zadavatele příznivější. Konkrétně se jedná o právní úpravu zákona ve znění od 6. 3. 2015 do 31. 12. 2015 [založenou novelou č. 40/2015 Sb.] (případně až do 30. 9. 2016, když pozdější úprava zákona nedoznala v dotčených ustanoveních dalších změn). Konkrétně z hlediska naplnění podmínek pro zánik odpovědnosti zadavatele za případný správní delikt právní úprava zákona ve znění od 6. 3. 2015 do 31. 12. 2015 (resp. až do 30. 9. 2016) stanovuje, že odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán (což je pro zadavatele příznivější právní úprava než ustanovení § 121 odst. 3 zákona ve znění do dne 5. 3. 2015, jež stanovovala časový test v délce 5 a 10 let). Stejná úprava zániku odpovědnosti zadavatele uplynutím promlčecí doby pak byla zakotvena i v § 270 odst. 3 ZZVZ ve znění účinném do 30. 6. 2017, kdy podle Úřadu ani pozdější právní úprava ZZVZ nepředstavuje v tomto pro zadavatele úpravu příznivější, o čemž svědčí i závěry předsedy Úřadu z jeho rozhodnutí ze dne 20. 7. 2026.

Relevantní ustanovení zákona

101.    Podle § 21 odst. 1 zákona zákon upravuje tyto druhy zadávacích řízení:

a)         otevřené řízení (§ 27 zákona),

b)         užší řízení (§ 28 zákona),

c)         jednací řízení s uveřejněním (§ 29 zákona),

d)         jednací řízení bez uveřejnění (§ 34 zákona),

e)         soutěžní dialog (§ 35 zákona),

f)          zjednodušené podlimitní řízení (§ 38 zákona).

102.   Podle § 21 odst. 2 zákona zadavatel může pro zadání veřejné zakázky použít otevřené řízení nebo užší řízení a za podmínek stanovených v § 22 a § 23 zákona rovněž jednací řízení s uveřejněním nebo jednací řízení bez uveřejnění; otevřené řízení se nepoužije v případě veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti.

103.   Podle § 23 odst. 4 písm. b) zákona může zadavatel zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění rovněž tehdy, jestliže veřejnou zakázku je nezbytné zadat v krajně naléhavém případě, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat, a z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení.

104.   Podle § 39 odst. 1 zákona musejí být veškeré lhůty určené veřejným zadavatelem stanoveny s ohledem na předmět veřejné zakázky.

105.   Podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona platí, že lhůta pro doručení žádostí o účast v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním nebo soutěžním dialogu a požadovaných dokladů prokazujících splnění kvalifikace nesmí být u nadlimitních veřejných zakázek kratší než 37 dnů.

106.   Podle § 39 odst. 3 písm. a) bod 2. zákona platí, že lhůta pro podání nabídek nesmí být u nadlimitních veřejných zakázek v užším řízení kratší než 40 dnů.

107.   Podle § 40 odst. 1 zákona platí, že pokud veřejný zadavatel uveřejní na profilu zadavatele zadávací dokumentaci v plném rozsahu již ode dne uveřejnění oznámení otevřeného řízení nebo užšího řízení, může zkrátit lhůtu pro podání nabídek o 5 dnů.

108.   Podle § 81 odst. 1 zákona zadavatel rozhodne o výběru nejvhodnější nabídky toho uchazeče, jehož nabídka byla podle hodnotících kritérií vyhodnocena jako

a)         ekonomicky nejvýhodnější, nebo

b)         nabídka s nejnižší nabídkovou cenou.

109.   Podle § 81 odst. 3 věty první zákona zadavatel odešle oznámení o výběru nejvhodnější nabídky do 5 pracovních dnů po rozhodnutí podle § 81 odst. 1 zákona všem dotčeným zájemcům a všem dotčeným uchazečům.

110.    Podle § 82 odst. 1 zákona zadavatel nesmí před uplynutím lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky podle § 110 odst. 4 zákona uzavřít smlouvu s uchazečem, jehož nabídka byla vybrána jako nejvhodnější podle § 81 zákona.

111.     Podle § 82 odst. 2 zákona platí, že pokud nebyly ve stanovené lhůtě podány námitky podle § 110 odst. 4 zákona, uzavře zadavatel smlouvu s vybraným uchazečem do 15 dnů po uplynutí lhůty pro podání námitek. Smlouvu uzavře zadavatel v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče, popřípadě upraveným podle § 32 zákona.

112.    Podle § 86 odst. 1 zákona veřejný zadavatel uveřejní formou předběžného oznámení nadlimitní a podlimitní veřejné zakázky. Veřejný zadavatel je oprávněn zahájit zadávací řízení nejdříve 1 měsíc od odeslání předběžného oznámení.

113.    Podle § 110 odst. 4 zákona musí stěžovatel námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky nebo proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení doručit zadavateli do 15 dnů a v případě zjednodušeného podlimitního řízení do 10 dnů ode dne doručení oznámení o výběru nejvhodnější nabídky veřejné zakázky podle § 81 zákona nebo rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení.

114.    Podle § 117a písm. f) zákona Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 zákona nebo § 120a zákona.

Skutečnosti zjištěné ohledně zakázky zadávané v užším řízení

115.    Dne 23. 10. 2014 podal navrhovatel Úřadu návrh z téhož dne na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v užším řízení. Předmětné správní řízení bylo Úřadem vedeno pod sp. zn. ÚOHS-S887/2014/VZ, přičemž z dokumentace o zakázce zadávané v užším řízení, kterou měl Úřad v rámci citovaného správního řízení k dispozici, a z informací zjištěných v průběhu zde vedeného správního řízení, vyplývá následující průběh užšího řízení.

116.    Užší řízení předcházelo zadávání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění. Předmětem zakázky zadávané v užším řízení bylo zajištění služeb ICT řešení maturitní zkoušky, kdy se jednalo o obdobný předmět plnění jako v případě následné veřejné zakázky zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění. Předmět plnění zakázky zadávané v užším řízení konkrétně spočíval v zajištění informační infrastruktury a souvisejících služeb pro řízení a kontrolu společné části maturitní zkoušky. Jednalo se o poskytování outsourcingu služeb informační infrastruktury a souvisejících služeb nezbytných pro provoz ICT řešení maturitní zkoušky jako systému ICT řízení a kontroly průběhu maturitní zkoušky (provozní služby), prvotní a inicializační služby, tedy vytvoření technických podmínek a předpokladů pro poskytování tohoto outsourcingu vč. poskytování konzultačních a dalších služeb. V harmonogramu plnění, který tvořil přílohu závazného vzoru smlouvy, byly konkretizovány dílčí části plnění jednotlivých fází předmětu zakázky, ke kterým byly formou stanovení pevného data přiřazeny nejzazší termíny, do kterých měly být tyto fáze splněny. Pro fázi nazvanou „prováděcí projekt – akceptace objednatelem“ zadavatel stanovil, že musí být hotová nejpozději do dne 30. 9. 2015, přičemž další vybrané fáze spočívající v inicializaci služeb provozu a v první vlně migrace dat měly být provedeny do dne 15. 10. 2014 a samotné zahájení poskytování služeb provozu a konzultačních služeb bylo závazně stanoveno nejpozději ode dne 1. 11. 2014 (jen ve dvou případech ode dne 1. 1. 2015).

117.    Přípravy k zadání zakázky v užším řízení zahájil zadavatel oznámením předběžných informací dne 23. 12. 2013. V důsledku opravy nesprávných údajů zadavatel dne 25. 4. 2014 vydal opravné oznámení předběžných informací. Užší řízení bylo zahájeno odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění dne 6. 6. 2014, které bylo uveřejněno dne 9. 6. 2014. Oprava předmětného oznámení ze dne 23. 6. 2014 byla uveřejněna dne 24. 6. 2014. Lhůta pro podání žádostí o účast byla zadavatelem stanovena do dne 14. 7. 2014 do 10:00 hodin, přičemž v rámci opravného oznámení byla tato lhůta prodloužena do dne 21. 7. 2014 do 10:00 hodin. Výzvou k podání nabídky ze dne 29. 7. 2014 zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek do dne 9. 9. 2014 do 10:00 hodin s tím, že otevírání obálek se bude konat rovněž dne 9. 9. 2014. Ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 22. 9. 2014 vyplývá, že hodnoceny byly 2 nabídky dodavatelů. Dne 25. 9. 2014 zadavatel doručil oběma uchazečům o zakázku v užším řízení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky z téhož dne, jímž rozhodl o výběru vybraného uchazeče.

118.    Dne 9. 10. 2014 obdržel zadavatel od navrhovatele námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky z téhož dne (dále jen „námitky“). Zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 14. 10. 2014 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) částečně námitkám nevyhověl a částečně námitky odmítl. Vzhledem k tomu, že se navrhovatel neztotožnil se závěry zadavatele uvedenými v rozhodnutí o námitkách, podal k Úřadu dne 23. 10. 2014 návrh z téhož dne na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v užším řízení. Usnesením ze dne 13. 1. 2014 vydaným ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S887/2014/VZ Úřad dané správní řízení zastavil, neboť předmětný návrh navrhovatele, tj. žádost se stala zjevně bezpředmětnou, když zadavatel dne 8. 1. 2015 rozhodl o zrušení užšího řízení.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

119.    Zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku dne 27. 10. 2014 odesláním výzvy vybranému uchazeči. Předmětem veřejné zakázky je zajištění informační infrastruktury a souvisejících služeb pro přípravu a realizaci maturitní zkoušky. Konkrétně se jedná o zajištění služeb ICT řešení maturitní zkoušky (dále jen „IŘMZ“), a to poskytování outsourcingu služeb informační infrastruktury a souvisejících služeb nezbytných pro provoz IŘMZ jako systému ICT řízení a kontroly průběhu maturitní zkoušky (provozní služby), inicializaci těchto služeb, tedy vytvoření technických podmínek a předpokladů pro poskytování tohoto outsourcingu (inicializační služby) a poskytování dalších služeb (konzultační služby). Součástí předmětu plnění je také instalace a inicializace centrálních i distribuovaných komponent IŘMZ včetně poskytnutí kompletní hardware infrastruktury po dobu trvání smlouvy. Hlavním cílem předmětu plnění zakázky je zajistit výstavbu a provoz dotčených komponent IŘMZ, a to jak na aplikační, tak technické (infrastrukturní) vrstvě v souladu se stávající architektonickou koncepcí IŘMZ, metodicky směrovat a koordinovat integraci s ostatními komponentami IŘMZ, zajistit migraci dat z existujícího produkčního prostředí a uplatňovat správu IT služeb nad všemi komponentami IŘMZ. Podle návrhu smlouvy se jednalo v případě veřejné zakázky o smlouvu na dobu neurčitou, kde zadavatel byl oprávněn smlouvu vypovědět s výpovědní lhůtou jednoho měsíce. Podle čl. 17 odst. 17.2.4 návrhu smlouvy účinnost smlouvy zanikala mj. uzavřením smlouvy na plnění předmětu První veřejné zakázky nebo smlouvy s obdobným předmětem plnění.

120.   Podle návrhu harmonogramu plnění bylo předpokládáno zahájení poskytování služeb provozu většiny dotčených částí (datového centra, technické infrastruktury pro centrální komponenty IŘMZ včetně housingu technické infrastruktury, telekomunikační infrastruktury datového centra, Autorizačního systému, Centrálního dokumentového úložiště, Řídícího a dohledového centra, Operačního střediska, konzultační služby systémové integrace, IT architektury a governance informační bezpečnosti) ode dne 1. 11. 2014, jakožto nejzazší termín realizace (vyjma dvou částí, a to Datových digitalizačních terminálů a Datové a Vytěžovací Farmy, u nichž bylo zahájení poskytování služeb provozu předvídáno nejpozději až ode dne 1. 1. 2015).

121.    Použití jednacího řízení bez uveřejnění v případě veřejné zakázky zadavatel odůvodnil v příloze č. 2 výzvy následovně. Zadavatel je podle školského zákona odpovědný za přípravu a realizaci maturitní zkoušky. Pro tyto účely disponuje komplexním informačním systémem pro přípravu a realizaci maturitní zkoušky, který byl plně ověřen a využit při realizaci maturitní zkoušky v jarních i podzimních obdobích v letech 2011, 2012 a 2013. Zadavatel zahájil užší řízení, kde cílem bylo uzavření smlouvy na zajištění služeb informační infrastruktury a souvisejících služeb pro přípravu a realizaci maturitní zkoušky. Zahájení poskytování služeb na základě smlouvy uzavřené v užším řízení mělo plynule navazovat na poskytování služeb informační infrastruktury a souvisejících služeb pro přípravu a realizaci maturitní zkoušky, které byly na základě smlouvy se stávajícím dodavatelem poskytovány v letech 2011, 2012 a 2013, přičemž účinnost této smlouvy končí ke dni 31. 10. 2014. Jako nejvhodnější nabídku vybral zadavatel nabídku vybraného uchazeče. Po odeslání oznámení o rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky obdržel zadavatel námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky podané navrhovatelem, který se zakázky zadávané v užším řízení účastnil jako uchazeč. Námitkám navrhovatele nebylo vyhověno a následně byl k Úřadu podán navrhovatelem návrh na přezkoumání úkonů zadavatele. Následkem podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele plyne v současné době lhůta 45 dnů ode dne podání námitek, po kterou není zadavatel oprávněn s vybraným uchazečem uzavřít smlouvu na zakázku zadávanou v užším řízení. K prodloužení této lhůty, po kterou nebude moci být uzavřena smlouva, může dojít, pokud bude Úřadem vyhověno návrhu navrhovatele na vydání předběžného opatření. Vzhledem k nutnosti řádného plnění zákonných povinností zadavatele souvisejících s přípravou maturitní zkoušky není možné, aby došlo k prodlevě mezi ukončením plnění poskytovaného stávajícím poskytovatelem a zahájením plnění na základě smlouvy uzavřené v užším řízení či smlouvy uzavřené jiným krajně naléhavým způsobem. Jelikož není možné zahájit poskytování služeb v potřebném termínu na základě smlouvy uzavřené v užším řízení, zahájil zadavatel zadávací řízení veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění.

122.   Konkrétní naplnění podmínek oprávněnosti postupu dle § 23 odst. 4 písm. b) zákona v případě veřejné zakázky odůvodnil zadavatel v příloze č. 2 výzvy následovně. Zadavatel naplňuje podmínku existence krajně naléhavého případu tím, že řádně a včas zahájil zadávací řízení na původní zakázku (užší řízení), avšak realizace jejího plnění dosud z objektivních důvodů nemohla být zahájena. Krajně naléhavý případ spočívá ve skutečnosti, že zajištění služeb informační infrastruktury maturitní zkoušky je nezbytné pro řádný průběh maturitní zkoušky, jak vyplývá ze zákonných povinností zadavatele. Zadavatel zahájil zadávací řízení původní zakázky (užší řízení) v dostatečném předstihu před dobou ukončení poskytování plnění na základě původní smlouvy o outsourcingu služeb, která nastane 31. 10. 2014. Zadavatel počítal v rámci harmonogramu přípravy původní zakázky (zadávané v užším řízení) mimo jiné také s případným podáním námitek a rozhodnutím o nich, k čemuž také došlo. Podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele spolu s návrhem na vydání předběžného opatření znemožnilo uzavření smlouvy na původní zakázku před ukončením poskytování služeb stávajícím dodavatelem. Zadavatel si tak řádně splnil veškeré zákonné povinnosti a učinil veškeré kroky k tomu, aby došlo k výběru dodavatele a uzavření smlouvy ještě před uplynutím doby poskytování plnění na základě smlouvy o outsourcingu uzavřené se stávajícím dodavatelem. V případě, že by nedošlo k podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, byla by smlouva k původní zakázce (zadávané v užším řízení) uzavřena s dostatečným předstihem před uplynutím doby poskytování služeb outsourcingu dle stávající smlouvy a došlo by k řádnému zahájení poskytování služeb. Podání nebo nepodání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele jde zcela mimo moc zadavatele, přičemž s ohledem na lhůty pro řízení před Úřadem není rozumně možné po zadavateli požadovat, aby v případě přípravy harmonogramu zadávacího řízení zakázky počítal také s podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, jehož následkem je oddálení uzavření smlouvy. Z hlediska zákonných povinností zadavatele vyplývajících ze školského zákona v souvislosti se zajištěním maturitní zkoušky je nezbytné, aby byly služby informační infrastruktury poskytovány v přímé návaznosti na služby poskytované stávajícím dodavatelem. Současně zákonem stanovené termíny konání společné části maturitní zkoušky předpokládají poskytování služeb informační infrastruktury v době jejího konání, přičemž nejzazším termínem pro zahájení poskytování je listopad 2014.

123.   Zadavatel v příloze č. 2 výzvy dále uvedl, že vyzývá k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění vybraného uchazeče z důvodu, že jeho nabídka zcela splnila požadavky definované zadavatelem v užším řízení, čímž vybraný uchazeč prokázal, že má potřebnou kvalifikaci a schopnosti požadované plnění řádně poskytnout. Zároveň byla daná nabídka zadavatelem, resp. hodnotící komisí, vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější.

124.   Výzvou zadavatel určil vybranému uchazeči termín pro první jednání na den 29. 10. 2014, přičemž termín posledního možného jednání s vybraným uchazečem byl stanoven na den 31. 10. 2014. Dne 31. 10. 2014 podal vybraný uchazeč nabídku na veřejnou zakázku a téhož dne zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, přičemž akceptoval nabídku vybraného uchazeče, a rovněž téhož dne uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku. Podle výsledného harmonogramu plnění tvořícího přílohu č. 3 smlouvy na veřejnou zakázku byl nejzazší termín provedení zahájení dotčených částí plnění, zahájení poskytování služeb provozu a zahájení poskytování konzultačních služeb od 1. 11. 2014, kdy i pro zahájení poskytování inicializačních služeb byl stanoven termín na 1. 11. 2014.

Právní posouzení

125.   Úřad se před novým posouzením věci předně zabýval tím, zda v šetřeném případě nejsou dány okolnosti, které by mohly odůvodňovat zastavení předmětného správního řízení, a to s ohledem na možný zánik odpovědnosti zadavatele za správní delikt v důsledku uplynutí promlčecí doby ve vztahu k projednávanému správnímu deliktu.

126.   Podle § 121 odst. 3 zákona (ve znění účinném od 6. 3. 2015) odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. V šetřeném případě se Úřad o možném spáchání správního deliktu zadavatelem dozvěděl z návrhu, který obdržel dne 12. 12. 2014, přičemž správní řízení vedené mj. o možném spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zahájil dne 15. 6. 2015, tedy ve lhůtě podle části první § 121 odst. 3 zákona. K uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky, a tedy k případnému spáchání správního deliktu v předmětném případě došlo dne 31. 10. 2014. Pětiletá promlčecí doba by zde tak počala běžet dnem 31. 10. 2014.

127.   Jak již poukázal předseda Úřadu ve svém rozhodnutí ze dne 20. 7. 2026, podle § 41 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v rozhodném znění, lhůta pro zánik odpovědnosti neběží po dobu řízení před správními soudy. V nyní šetřeném případě přitom bylo řízení před soudy vedeno, a to před krajským soudem i NSS, opakovaně. Zadavatel podal první žalobu (proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 9. 2016) dne 7. 11. 2016, přičemž rozsudek krajského soudu ze dne 26. 9. 2018 byl vydán téhož dne a věc byla pravomocně ukončena dne 6. 11. 2018. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu ze dne 26. 9. 2018 podal Úřad dne 5. 11. 2018, přičemž rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2022 byl vydán téhož dne a dne 27. 1. 2022 i nabyl právní moci. Spis byl vrácen krajskému soudu dne 1. 2. 2022, přičemž rozsudek krajského soudu ze dne 2. 11. 2022 byl vydán téhož dne a věc byla pravomocně ukončena dne 2. 12. 2022. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu ze dne 2. 11. 2022 podal Úřad dne 16. 12. 2022, přičemž rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2023 byl vydán téhož dne a dne 12. 5. 2023 nabyl právní moci. Zadavatel následně podal druhou žalobu (proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 8. 2023) dne 2. 10. 2023, přičemž rozsudek krajského soudu ze dne 1. 4. 2025 byl vydán téhož dne a věc byla pravomocně ukončena dne 10. 4. 2025. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu ze dne 1. 4. 2025 podal zadavatel dne 24. 4. 2025, přičemž rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2026 byl vydán téhož dne a dne 5. 5. 2026 nabyl právní moci. Vzhledem k tomu, že před správními soudy probíhalo řízení přibližně 8 let a 10 měsíců a od možného spáchání správního deliktu zadavatelem uplynulo přibližně 11 let a 10 měsíců, lze shledat, že promlčecí doba v délce 5 let dosud neuplynula, tedy odpovědnost zadavatele za případný správní delikt dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona dosud nezanikla. Úřad tak v rámci nového posouzení věci přistoupil k věcnému prošetření relevantních skutečností, k čemuž uvádí následující.

128.   Podstatou zde šetřeného postupu zadavatele je posouzení otázky spáchání správního deliktu zadavatelem. Konkrétně Úřad shledal pochybnost, zda se zadavatel nedopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona v souvislosti s nedodržením postupu stanoveného v ustanovení § 21 odst. 2 zákona při zadávání veřejné zakázky, když pro účely zadání veřejné zakázky využil jednací řízení bez uveřejnění s odkazem na ustanovení § 23 odst. 4 písm. b) zákona. Otázkou tak v šetřeném případě je, zda byly splněny zákonné podmínky citovaného ustanovení zákona pro postup zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění, jímž zadavatel odůvodňuje svůj postup při zadávání veřejné zakázky.

129.   Úřad předně připomíná, že podle § 23 odst. 4 písm. b) zákona platí, že zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění, jestliže je veřejnou zakázku nezbytné zadat v krajně naléhavém případě, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat, a z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení. Při postupu dle citovaného ustanovení zákona tedy musí být kumulativně naplněny celkem 4 dílčí podmínky, resp. předpoklady, a to 1) existence krajně naléhavého případu, 2) nezpůsobení tohoto stavu zadavatelem, 3) nemožnost předvídání tohoto stavu zadavatelem a 4) nemožnost zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení. Jak vyplývá ze závěrů rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2026, uvedené podmínky se úzce týkají právě zahájení jednacího řízení bez uveřejnění, tedy první i čtvrtá podmínka by se měla posuzovat k okamžiku zahájení jednacího řízení bez uveřejnění.

130.   Závěry rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2026 rovněž potvrzují, že v šetřeném případě není spor o to, zda zadavatel zadal veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění v krajně naléhavém případě, když i podle NSS byla naplněna první výše uvedená podmínka pro volbu dotčeného jednacího řízení bez uveřejnění a minimálně implicitně to platí rovněž o podmínce čtvrté ohledně existence časových důvodů pro realizaci jednacího řízení bez uveřejnění. Úřad k tomu pro úplnost dodává, že již v rozhodnutí ze dne 7. 8. 2015 shledal, že zadavatel zadával veřejnou zakázku ve stavu krajní nouze způsobené skutečností, že smlouva se stávajícím poskytovatelem outsourcingu služeb informačního systému k zajištění průběhu maturitních zkoušek končila ke dni 31. 10. 2014. Shodně tak i předseda Úřadu v rozhodnutí ze dne 6. 9. 2016 potvrdil, že podmínka existence krajně naléhavého případu byla zadavatelem prokázána, jelikož bez zajištění fungování předmětného informačního systému by zadavatel nemohl vykonávat své zákonné povinnosti související se zajištěním maturitní zkoušky a ohrožen by byl veřejný zájem na řádném ukončení středoškolského vzdělání nemalého počtu žáků. S ohledem na ukončení účinnosti stávající smlouvy přitom bylo nezbytné mít dále zajištěno předmětné plnění i po 31. 10. 2014. Úřad nyní v rámci nového posouzení věci přitom neshledal skutečnosti, pro které by se měl od výše uvedeného dílčího závěru odklonit. Úřad v kontextu právě uvedeného připomíná, že pro naplnění podmínky existence krajně naléhavého případu se musí objektivně jednat o události výjimečné povahy, které ve svém důsledku vyvolají mimořádné řešení vzniklé situace odchylující se od obecných či standardních postupů souvisejících se zadáním veřejné zakázky. Obecně půjde o situace, které v sobě zahrnují prvek naléhavosti, tj. jež jsou svou povahou akutní, havarijní či přímo krizové, přičemž prvek naléhavosti objektivně dosahuje značné (krajní) intenzity. Stejně tak Úřad nemá v rámci nového posouzení věci pochyb o naplnění čtvrté podmínky, když zadavatel zahájil jednací řízení bez uveřejnění na veřejnou zakázku dne 27. 10. 2014, přičemž plnění ze stávající smlouvy měl zajištěno do dne 31. 10. 2014, pročež v takto krátkém časovém úseku zjevně skutečně nebylo možné zadat z časových důvodů veřejnou zakázku za účelem zajištění potřebného předmětu plnění v jiném druhu zadávacího řízení.

131.    Jak dospěl k závěru NSS ve svém rozsudku ze dne 30. 4. 2026, sporným tedy nyní zůstalo (ne)naplnění dalších podmínek, a to konkrétně podmínky druhé a třetí, tj. zda si zadavatel nezpůsobil existenci krajně naléhavého případu sám, resp. zda jej nemohl předvídat. K tomu Úřad předně připomíná, že předmětné podmínky předpokládají, že jednání či opomenutí zadavatele není v příčinné souvislosti s existencí krajně naléhavého případu. Musí se tedy jednat o objektivně nepředvídatelné skutečnosti vzniklé nezávisle na vůli zadavatele, jejichž vznik zadavatel nemohl předpokládat a ani je svým jednáním (případně opomenutím) nezpůsobil. Za nepředvídatelné případy tak nelze považovat situace, které vznikly v důsledku jednání zadavatele, nebo pro jejichž vznik zadavatel připravil podmínky. Úřad, vázán závazným právním názorem předsedy Úřadu vysloveným v rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 7. 2026 vycházejícím ze závěrů rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2026 tedy přistoupil k novému posouzení postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Úřad tak přistoupil k novému posouzení postupu zadavatele v rámci vzešlé pochybnosti o možném spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, k čemuž Úřad uvádí následující.

132.   Úřad, vázán závazným právním názorem předsedy Úřadu, za účelem prošetření postupu zadavatele nejprve přistoupil k posouzení nejzazšího termínu pro uzavření smlouvy na poptávaný předmět plnění v zadavatelem dříve vedeném užším řízení, které zadání veřejné zakázky předcházelo, tj. termínu po kterém již postrádalo smysl pokračovat v otevřenějším zadávacím řízení. Takové posouzení je zde podstatné pro následné vymezení časového prostoru pro zadání zakázky v užším řízení a pro závěr o tom, zda potřeba výsledné realizace jednacího řízení bez uveřejnění byla zadavateli přičitatelná.

133.   Z odůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění učiněného zadavatelem přílohou výzvy vyplývá, že cílem realizace užšího řízení (které realizaci veřejné zakázky předcházelo a jehož předmět byl obdobný předmětu veřejné zakázky) bylo zajištění plnění poptávaných služeb tak, aby plynule navazovaly na poskytování služeb informační infrastruktury a souvisejících služeb pro přípravu a realizaci maturitní zkoušky, které byly zadavateli zajišťovány stávajícím dodavatelem. Plnění ze stávající smlouvy přitom končilo ke dni 31. 10. 2014. Zadavatel zde mj. akcentoval, že z hlediska jeho zákonných povinností vyplývajících ze školského zákona v souvislosti se zajištěním maturitní zkoušky je nezbytné, aby byly služby informační infrastruktury poskytovány v přímé návaznosti na služby poskytované stávajícím dodavatelem. K tomu zadavatel dodal, že zákonem stanovené termíny konání společné části maturitní zkoušky předpokládají poskytování služeb v době jejího konání, přičemž nejzazším termínem pro zahájení poskytování plnění je listopad 2014. Zadavatel pak i v průběhu vedeného správního řízení poukazoval na potřebu zajištění kontinuální funkčnosti dotčené informační infrastruktury a souvisejících služeb, když předmětný informační systém poskytuje v průběhu roku i různé podpůrné služby související s maturitními zkouškami. V této souvislosti zadavatel i později ve svých vyjádřeních upozorňoval na to, že pro výměnu dodavatele plnění existuje pouze inicializační okno mezi jednotlivými termíny pro přihlašování k maturitní zkoušce, a to tak, aby nebyl průběh maturitní zkoušky ohrožen. Kupř. ve svém vyjádření ze dne 23. 6. 2015 zadavatel zmínil, že předpokladem pro řádné zajištění procesu přihlašování k jarnímu zkušebnímu období byl funkční informační systém nejpozději k datu 15. listopadu. Ve vyjádření ze dne 19. 5. 2026 učiněném v řízení o rozkladu pak zadavatel zdůraznil, že sice v rámci zadávacích podmínek užšího řízení deklaroval jako nejzazší termín uzavření dotčené smlouvy datum 30. 9. 2014, avšak faktický mezník byl až o měsíc později, tedy dne 31. 10. 2014, kdy končila platnost dosavadního smluvního vztahu pokrývajícího předmět plnění a současně zůstával jeden měsíc do technologického časového okna pro úpravu informačního systému státních maturit. Zadavatelem vedené odůvodnění tedy dle Úřadu směřuje k tomu, že fakticky nejzazším termínem uzavření smlouvy bylo datum 31. 10. 2014, a to zejména s ohledem na končící plnění ze stávající smlouvy.

134.   Úřad uvádí, že se v rámci svého rozhodnutí ze dne 7. 8. 2015 z hlediska posouzení doby, resp. nejzazšího okamžiku, kdy zadavatel potřeboval mít zajištěnu realizaci poptávaného plnění, zaměřil již na v užším řízení předvídanou dobu prvotní fáze plnění týkající se části „Prováděcí projekt – akceptace objednatelem“, pro níž byl v rámci návrhu závazného harmonogramu stanoven nejzazší termín realizace do 30. 9. 2014. Dle NSS však závěry Úřadu postavené na tomto milníku představovaly úvahu značně zkratkovitou a formalistickou. NSS s odkazem na své závěry učiněné v rozsudku č. j. 7 As 131/2024-37 ze dne 15. 4. 2025 ve vztahu k identifikaci posledního v úvahu zde pro zadavatele připadajícího termínu, po němž by už postrádalo smysl pokračovat v otevřenějším zadávacím řízení, upozornil, že tento okamžik nemusí splývat s termínem uvedeným v harmonogramu plnění zakázky zadávané před realizací jednacího řízení bez uveřejnění, tj. zde zakázky v užším řízení. NSS se v rámci zde šetřeného případu vyjádřil tak, že se spíše přiklání k tomu, že klíčovým okamžikem by mělo být až nejzazší datum, do nějž bylo možno uzavřít smlouvu bez ohrožení potřeb a zájmů zadavatele. NSS k tomu poznamenal, že tento okamžik pak bude zpravidla vycházet z tvrzení zadavatele, na němž zdůvodnění využití jednacího řízení bez uveřejnění stojí, kdy s tímto okamžikem by měly správní orgány, tedy zde Úřad, řádně polemizovat.

135.   S ohledem na výše uvedené Úřad opětovně přezkoumal dostupné podklady, přičemž shledal, že ačkoli zadávací podmínky užšího řízení vymezovaly pro prvotní fázi plnění nejzazší datum již 30. 9. 2014, tedy zjevně jako ideální předpoklad počátku plnění pro výsledné bezproblémové zajištění poptávaných služeb v následném období za stanovených podmínek, nelze zapomínat, že posuzováno je zde naplnění podmínek pro realizaci jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. b) zákona. V praxi přitom může platit, že původní ideální časové rozvržení jednotlivých kroků počítajících třeba i s určitou časovou rezervou se nemusí shodovat s reálným pro zadavatele nejpozdějším milníkem potřeby zajištění, resp. zasmluvnění poptávaného plnění. Nelze tak přehlédnout, že ze zadavatelem doloženého odůvodnění postupu v jednacím řízení bez uveřejnění učiněného již součástí výzvy vyplývá, že nejzazším okamžikem, do nějž bylo možno uzavřít smlouvu na poptávané plnění bez ohrožení potřeb a zájmů zadavatele, bylo v šetřeném případě zjevně až datum 31. 10. 2014, neboť od 1. 11. 2014 potřeboval mít zadavatel zajištěnu alespoň určitou podobu pokračování v poptávaném plnění, a to s ohledem na ukončení plnění ze stávající smlouvy. O tom, že potřeba zajištění následujících služeb ICT řízení maturitní zkoušky měla být zajištěna od 1. 11. 2014, svědčí i obsah oznámení užšího řízení [viz jeho čl. II bod 1.5].

136.   Reálný okamžik, ke kterému se v šetřeném případě zjevně upínaly kroky zadavatele a který pro něj představoval objektivně nepřekročitelný mezník, tedy byl vzhledem k ukončení plnění ze stávající smlouvy až den 31. 10. 2014. V logice potřeby navázání na stávající plnění, která zde byla, lze v takovém případě přisvědčit, že poslední racionální okamžik, do nějž mělo případně smysl pokusit se zajistit plnění v případném otevřenějším druhu zadávacího řízení, pro zadavatele představovalo až datum 31. 10. 2014, kdy vysoutěžené plnění mělo nahradit plnění ze stávající smlouvy. O tom, že v šetřeném případě bylo rozhodným nejzazším okamžikem právě datum 31. 10. 2014, přitom svědčí i výsledná podoba harmonogramu plnění uzavřená v jednacím řízení bez uveřejnění. Z něj vyplývá, že alespoň dílčí části plnění měly být ve výsledku provedeny již ke dni 1. 11. 2014 a že i samotné zahájení poskytování služeb provozu vč. konzultačních služeb mělo být realizováno ode dne 1. 11. 2014, tedy že bylo potřeba již od této doby navázat (alespoň v určité podobě) na stávající plnění. Úřad dodává, že i návrh harmonogramu plnění z užšího řízení předpokládal nejzazší termín pro zahájení poskytování služeb provozu většiny dotčených částí vč. poskytování konzultačních služeb od 1. 11. 2014. Skutečnost, že pro některé části plnění výsledný harmonogram stanovil i pozdější nejzazší milník realizace, pak dle Úřadu může vyplývat z charakteru poptávaného plnění, stejně jako z možností zadavatele i vybraného uchazeče, což však nic nemění na tom, že nejzazším okamžikem, ke kterému zjevně objektivně směřovalo úsilí zadavatele smluvně zajistit pokračování v plnění dotčených služeb provozu bylo datum 31. 10. 2014. Podobně pak, jestliže zadavatel v návrhu harmonogramu stanoveném v užším řízení počítal u dílčích částí plnění i s dřívějším termínem než 31. 10. 2014, nelze zadavateli vyčítat snahu o jejich dřívější zajištění (třeba i s určitou časovou rezervou), kdy tyto mezníky byly formulovány zjevně i s ohledem na podmínky užšího řízení a tamní představu o výsledné podobě realizace poptávaného plnění.

137.   Ze samotného postupu zadavatele a situace, v níž se nacházel, tedy podle Úřadu vyplývá, a potvrzuje to i samotné odůvodnění zadavatele k jednacímu řízení bez uveřejnění, že rozhodným okamžikem bylo v šetřeném případě právě datum 31. 10. 2014. K němu zadavatel ve výsledku směřoval i potřebu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, a to za účelem, aby od 1. 11. 2014 mohl navázat na smluvní zajištění potřebného plnění pro další období. S ohledem na výše uvedené tak Úřad shledal, že datum, které bylo možné považovat za nejzazší racionální okamžik, do nějž mělo smysl pokračovat v zadávání zakázky v otevřenějším druhu zadávacího řízení zde bylo 31. 10. 2014, jak potvrzuje i zadavatel.

138.   Pakliže tedy bylo možné považovat za nejzazší termín pro uzavření smlouvy na předmět plnění, po kterém už postrádalo smysl pokračovat v otevřenějším druhu zadávacího řízení, datum 31. 10. 2014, je zřejmé, že zadavatel měl v rámci realizovaného užšího řízení, jež bylo zahájeno dne 6. 6. 2014, téměř 5 měsíců na zadání poptávaného plnění.

139.   Vyvstává tedy otázka, zda v tomto téměř 5-měsíčním období měl zadavatel objektivně dostatek času na to, aby bylo možné poptávané plnění vysoutěžit v jím zvoleném užším řízení. S jakými konkrétními (minimálními) lhůtami přitom musel zadavatel počítat, vyplývá přímo ze zákona, jenž stanoví lhůty pro jednotlivé fáze zadávacího řízení. Jak poukázal i NSS ve svém rozsudku ze dne 30. 4. 2026, v případě zadavatelem zvoleného užšího řízení, kde nejprve probíhá posouzení kvalifikace a až následně jsou podávány a hodnoceny nabídky, se v případě realizace nadlimitní veřejné zakázky v základu jedná minimálně o lhůtu 37 dnů pro doručení žádostí o účast [§ 39 odst. 2 písm. a) zákona] a 40 dnů pro podání nabídek [§ 39 odst. 3 písm. a) bod 2. zákona]. Zadavatel je rovněž vázán blokační lhůtou podle § 82 odst. 1 zákona ve spojení s § 110 odst. 4 zákona, podle níž nesmí před uplynutím lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem, přičemž tato lhůta činí v případě užšího řízení 15 dnů od doručení oznámení o výběru nejvhodnější nabídky. Tyto 3 základní lhůty v součtu činí celkem minimální dobu 92 dnů, tj. cca 3 měsíce, které jsou zcela nezbytné při realizaci užšího řízení. Úřad pro úplnost dodává, že v šetřeném případě se nejedná o tzv. významnou veřejnou zakázku ve smyslu § 16a zákona, pro níž by platilo, že uvedené lhůty pro podání žádostí o účast a pro podání nabídek se prodlužují alespoň o polovinu [viz § 39 odst. 4 zákona]. Nejedná se zde přitom o konečnou časovou náročnost zadávacího řízení, když toto není omezeno jen na uvedené 3 izolované úkony. Zadavatel musí počítat i s dalšími souvisejícími a navazujícími kroky, jež jsou nezbytnou součástí řádné realizace zadávacího řízení. Současně nelze mechanicky ustrnout vždy jen na zákonem předvídaných minimálních lhůtách, když je třeba činit racionální posouzení potřebné doby pro realizaci jednotlivých úkonů i vzhledem ke specifikům konkrétního případu.

140.   Úřad dále uvádí, že co se týká toho, zda lze po zadavateli požadovat, aby do průběhu vedeného zadávacího řízení započítával vyjma výše uvedené lhůty pro podání námitek proti výběru i další blokační lhůty předvídané zákonem, lze k tomu poukázat též na závěry učiněné v rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2026. NSS s odkazem na svou rozhodovací praxi [rozsudek NSS č. j. 1 As 63/2025-64 ze dne 23. 6. 2025] shledal, že nelze bez dalšího po zadavateli požadovat, aby předem zohledňoval blokační lhůtu podle § 111 odst. 5 zákona, neboť zadavatel by musel prospektivně počítat při zadávání veřejné zakázky i se lhůtou, u níž není jasné, zda bude aktivována, a která principiálně není závislá na jednání zadavatele, ale od aktivity jiných osob. NSS odkazem na svou recentní rozhodovací praxi poukázal na skutečnost, že při hodnocení toho, zda se zadavatel mohl pokusit odvrátit krajně naléhavou okolnost poptáním plnění v otevřenějším řízení, je nutné počítat s tzv. ideálním zadávacím řízením. V takovém případě pak zjevně není rozhodné kupř. vysvětlení zadávací dokumentace, vyřízení námitek anebo řízení před Úřadem, kdy jinak by totiž docházelo k omezení hospodářské soutěže na základě pouze potenciálního nezvládnutí otevřenějšího řízení. NSS k tomu mj. poznamenal, že v době zahájení řízení není zřejmé, jestli bude zadavatel poskytovat vysvětlení zadávací dokumentace spojené s prodloužením lhůty pro podání nabídek, zda budou podány námitky či zahájeno řízení u Úřadu spojené se zákazem uzavřít smlouvu. Zahrnutí takové potenciality není dle NSS s ohledem na výjimečnou povahu jednacího řízení bez uveřejnění přípustné. Pokud se ovšem dle NSS v otevřenějším zadávacím řízení vyskytnou problémy, v jejichž důsledku jej není možné včas dokončit, lze při naplnění dalších podmínek postup v jednacím řízení bez uveřejnění akceptovat.

141.    NSS odkazem na závěry svého rozsudku č. j. 7 As 131/2024-37 ze dne 15. 4. 2025 dále poznamenal, že není možné požadovat po zadavateli, který postupoval „přiměřeně ideálně“ či dokonce „ideálně“, aby zohledňoval okolnosti nezávislé na jeho vůli, které ho donutí následně přistoupit k zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění. NSS zde poukázal příkladem na situaci týkající se podání námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, které je spojeno se lhůtami, během nichž zadavatel nemůže uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku. Pokud podle NSS taková situace nastane, zadavatel sice stav krajní naléhavosti nezpůsobil, mohl jej však předvídat. Pokud však vzniku tohoto stavu nemohl předcházet, resp. se na něj připravit, není mu dle NSS možné přičítat nesplnění třetí podmínky, týkající se předvídatelnosti vzniku stavu krajní naléhavosti. Takový postup by byl dle NSS v rozporu s cíli zákona, neboť by nevedl zadavatele k tomu, aby alespoň vyzkoušel zadat veřejnou zakázku v co nejotevřenějším druhu zadávacího řízení a byla tím zajištěna co nejširší soutěž o veřejnou zakázku, a to pouze proto, že mohl předvídat podání námitek. S ohledem na závěry rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2026 je dle Úřadu zřejmé, že zde odkazované závěry ukazují logiku principu, kterým je třeba se při posouzení postupu zadavatele řídit. Konkrétně lhůta ve smyslu § 82 odst. 1 zákona ve spojení s § 110 odst. 4 zákona je však dle závěrů rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2026 zjevně lhůtou, s níž má zadavatel v průběhu vedení zadávacího řízení počítat, když zde i NSS uvádí, že nelze ustat na mechanickém součtu minimálních lhůt (37 dnů + 40 dnů + 15 dnů), kdy uvedeným navazuje na minimální zákonem předvídané lhůty v užším řízení v případě nadlimitní veřejné zakázky pro podání žádostí o účast, nabídek a na konstatování, že zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem před uplynutím lhůty pro podání námitek, která činí podle § 82 odst. 1 zákona ve spojení s § 110 odst. 4 zákona 15 dnů.

142.   S ohledem na výše uvedené závěry NSS Úřad uvádí, že při potřebě zohlednit tzv. ideální průběh zadávacího řízení, kdy nelze po zadavateli požadovat, aby počítal s takovou lhůtou, u níž není jasné, zda bude aktivována, je-li tato odvislá od aktivity jiných osob než zadavatele, není důvodné po zadavateli požadovat, aby pro průběh, resp. časovou náročnost otevřenějšího zadávacího řízení počítal i s jinými blokačními lhůtami než již s výše uvedenou lhůtou pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky. Povinnost zadavatele posečkat dotčenou dobu po výběru nejvhodnější nabídky je dána přímo ze zákona [srov. § 82 odst. 1 zákona], kdy její aktivace tak není explicitně vázána jen na úkon třetí osoby a je logickou součástí postupu v zadávacím řízení, když učinění výběru nejvhodnější nabídky v otevřenějším zadávacím řízení je předpokladem pro následné uzavření smlouvy. Úřad pro úplnost dodává, jak konstatoval předseda Úřadu s ohledem na učiněné závěry NSS, že v rámci nového posouzení věci však nelze počítat do časových úseků, se kterými měl zadavatel počítat při zahájení užšího řízení, blokační lhůtu pro podání návrhu, resp. nelze bez dalšího po zadavateli požadovat, aby předem zohledňoval blokační lhůtu podle § 111 odst. 5 zákona.

143.   Co se týká dalších nutných úkonů spojených s vedením užšího řízení, se kterými však měl podle Úřadu zadavatel počítat, je zřejmé, že zadavatel musel činit před zahájením zadávacího řízení přípravu zadávacích podmínek a v samotném průběhu užšího řízení pak pamatovat na to, že určitou dobu zaberou úkony spojené s posouzením splnění podmínek kvalifikace, s hodnocením nabídek a následným výběrem vybraného uchazeče. Zákon pak předvídá i dobu, do kdy má být zadavatelem po úspěšném výběru vybraného uchazeče uzavřena smlouva. Zadavatel by přitom měl pamatovat na to, že časovou náročnost úkonů je vždy nutné přizpůsobit specifikům konkrétního plnění vycházejícím z předmětu zakázky [srov. § 39 odst. 1 zákona]. Při posouzení postupu zadavatele v souvislosti s vedením užšího řízení se dle Úřadu lze ve vztahu k závěru o (ne)přiměřenosti lhůt a o tom, zda byla zadavatelem pro realizaci užšího řízení objektivně ponechána dostatečná doba, podpůrně přihlédnout k vlastnímu průběhu zde vedeného řízení.

144.   Z postupu zadavatele v užším řízení předně vyplývá, že zadavatel se při stanovení lhůty pro podání žádostí o účast a pro podání nabídek držel zákonem předvídaných minimálních lhůt. Pro podání žádostí o účast stanovil zadavatel původně délku 37 dnů a 10 hodin, resp. po opravném oznámení tato celkem činila 44 dnů a 10 hodin, lhůtu pro podání nabídek pak stanovil v délce 41 dnů a 10 hodin. Z postupu zadavatele dále vyplývá, že pro posouzení kvalifikace měl zadavatel 8 dnů a pro hodnocení nabídek a následný výběr dodavatele celkem 16 dnů. Úřad má za to, že s ohledem na poptávaný předmět plnění, stanovené zadávací podmínky (zadavatel kupř. realizoval hodnocení prostřednictvím stanovených 3 dílčích hodnotících kritérií) a počet obdržených nabídek, se nejeví takové lhůty v šetřeném případě jako zcela nepřiměřené, resp. nerealizovatelné. O tom svědčí i situace, kdy zadavatel byl při nich schopen ve výsledku učinit rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky dne 25. 9. 2014, tedy více jak s měsíčním předstihem před milníkem, který bylo možné považovat za nejzazší racionální okamžik, do nějž mělo smysl pokračovat v zadávání zakázky v otevřenějším druhu zadávacího řízení.

145.   Ze samotného průběhu užšího řízení tedy vyplývá, že byť se zadavatel držel z hlediska zákonem předvídaných lhůt jejich spodní hranice, nejednalo se zde o přístup zcela nepřiměřený. I časová náročnost pro posouzení žádostí o účast a hodnocení nabídek společně pro následný výběr vybraného uchazeče zde byla taková, že předmětné úkony byly v této době zjevně v intencích specifik šetřeného případu realizovatelné. Bylo-li tedy možné pro zde vedené užší řízení počítat i se lhůtami, jejichž celkový součet do rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky činil kolem 101 dnů, popř. dle reálných možností cca 110 dnů, k čemuž bylo nutné připočíst minimálně i 15 dnů po učiněném rozhodnutí o výběru [viz § 82 odst. 1 zákona ve spojení s § 110 odst. 4 zákona], jednalo se o minimální časovou náročnost v délce 116 až cca 125 dnů, resp. se zákonem předvídanou dobou pro uzavření smlouvy od oznámení výběru nejvhodnější nabídky v celkové délce cca 117 až 126 dnů, popř. až 140 dnů, pokud by smlouva byla uzavírána nikoli obratem, ale až v nejzazším možném termínu [viz § 82 odst. 2 zákona]. Za situace, kdy zadavatel měl reálně s ohledem na zahájení užšího řízení dne 6. 6. 2014 a nejzazší možný očekávaný termín uzavření smlouvy dne 31. 10. 2014 tedy celkem 147 dnů, tak nelze v šetřeném případě shledat, že by postup zadavatele při realizaci užšího řízení bylo možné označit za objektivně nerealizovatelný.

146.   Úřad dodává, že při výpočtu časové náročnosti zadavatelem vedeného užšího řízení byl výše uvedený odhad stanoven za předpokladu zcela minimálních lhůt pro doručování relevantních písemností (ideálně již v den jejich odeslání) a za předpokladu hladkého průběhu užšího řízení. Za situace, kdy se i v zadavatelem vedených lhůtách dalo objektivně předpokládat včasné uzavření smlouvy na poptávané plnění, když zadavatel měl od rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky dne 25. 9. 2014 více jak měsíc na uzavření smlouvy, není dle Úřadu důvodné vést další polemiku o tom, zda zadavatel mohl zajistit realizaci užšího řízení lépe. Úřad tak shrnuje, že v souvislosti se zadavatelem zvoleným způsobem vedení užšího řízení neshledal, že by tato volba vedla k závěru, že zadavateli lze přičítat způsobení stavu krajně naléhavého případu a nezbytnosti zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění, resp. že zadavatel mohl tento stav předvídat.

147.   Úřad k tomu doplňuje, že ani ze samotného průběhu vedeného užšího řízení, a to od okamžiku jeho zahájení dne 6. 6. 2014, prima facie nevyplývá, že by potřeba následného vedení jednacího řízení bez uveřejnění byla zadavateli přičitatelná. V jeho průběhu zjevně nedocházelo k opakovanému několikerému prodlužování lhůt či činění vícero opravných úkonů, jež by bylo zapříčiněno pochybením či opomenutím zadavatele. Bylo zde vyhotoveno jen jedno opravné oznámení, které bylo spojeno s prodloužením dotčené lhůty o 7 dnů. Aktuálně nic nenasvědčuje tomu, že zde existovalo takové pochybení či opomenutí zadavatele, které by způsobilo prodlení, pro nějž nebylo možné užší řízení realizovat, resp. že by jeho nerealizovatelnost byla zadavateli přičitatelná. Úřad nadto opakovaně připomíná, že zadavatel nebyl v rámci kalkulace ideálního zadávacího řízení povinen počítat s blokační lhůtou podle § 111 odst. 5 zákona a možností zahájení správního řízení u Úřadu.

148.   V souvislosti se zadavatelem vedeným užším řízením, jehož zadávání předcházelo realizaci veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění, tedy dle Úřadu zjištěné skutečnosti a dostupné podklady nesvědčí o tom, že by bylo prokázáno a bylo možné tak konstatovat, že si zadavatel způsobil existenci krajně naléhavého případu sám či že by jej mohl předvídat, resp. že by mu vznik podmínek pro realizaci jednacího řízení bez uveřejnění v rámci zadávání veřejné zakázky byl přičitatelný, k čemuž dodává následující.

149.   Návrh proti postupu zadavatele v užším řízení byl podán dne 23. 10. 2014, tj. v době, kdy do nejzazšího termínu uzavření smlouvy zbývalo jen 8 dnů. Byť se tedy zadavatel nikoli neracionálním postupem vedením užšího řízení pokoušel vysoutěžit poptávaný předmět plnění, tato snaha byla ve výsledku s ohledem na podání návrhu a následné vedení správního řízení u Úřadu neúspěšná, když zadavatel byl ve výsledku vázán právě blokační lhůtou ve smyslu § 111 odst. 5 zákona. Pakliže byly námitky podány dne 9. 10. 2014, zadavatel nesměl po podání včasného návrhu uzavřít smlouvu dle citovaného ustanovení zákona do dne 24. 11. 2014. Za takové situace je zřejmé, že zadavatel v důsledku podání návrhu již nebyl schopen uzavřít v užším řízení smlouvu tak, aby zajistil naplnění svých potřeb, pro které bylo předmětné zadávací řízení vedeno, když k zasmluvnění realizace poptávaného plnění mělo dojít nejpozději dne 31. 10. 2014. Zadavatel se tedy zjevně až s ohledem na podání návrhu, resp. nic nesvědčí o opaku, ocitl ve stavu krajní nouze, když vzhledem k jeho podání bylo očividné, že již není reálné vysoutěžit v užším řízení poptávané plnění tak, aby od 1. 11. 2014 bylo možné plnit z nové smlouvy a zajistit tak pokračování služeb nezbytných pro zajištění ICT řešení maturitní zkoušky, ačkoli toho zjevně jinak vedené užší řízení bylo alespoň potenciálně schopné.

150.   Úřad shrnuje, že při zohlednění výše uvedených skutečností, při započítání tzv. ideálního zadávacího řízení, kdy zadavatel nebyl povinen počítat s blokační lhůtou podle § 111 odst. 5 zákona, se postup zadavatele v užším řízení nejevil jako zcela nerealizovatelný. Bylo zřejmé, že až vzhledem k podání návrhu se zadavatel ocitl v situaci krajní nouze, kdy bylo evidentní, že již není možné stihnout zrealizovat zajištění nového plnění v užším řízení do dne 31. 10. 2014.

151.    Co se týká dalších okolností, k jejichž prošetření byl Úřad v rámci zde vedeného nového posouzení věci zavázán, uvádí Úřad následující. K posouzení, zda postup zadavatele nemohla urychlit jiná forma zadávacího řízení původní zakázky než užší řízení, pokud to bylo racionální, Úřad s odkazem na výše uvedené konstatuje, že za situace, kdy zjevně nebylo objektivně nerealizovatelné (za ideálního průběhu zadávacího řízení) vysoutěžit poptávané plnění ve vymezeném časovém rozsahu již v zadavatelem vedeném užším řízení, jež bylo zahájeno dne 6. 6. 2014, není důvodné se dále zabývat tím, zda i jiný otevřenější druh zadávacího řízení mohl stanovit předpoklad včasnosti zajištění poptávaného plnění zadavatelem. Byť by v případě otevřeného řízení nebyla stanovena samostatná lhůta pro podání žádostí o účast a bylo by v případě jeho vedení počítáno souhrnně se lhůtou pro podání nabídek v minimální délce 52 dnů v rámci nadlimitní zakázky, neznamená to, že zadavateli lze přičítat k tíži, že namísto toho vedl výše popsané užší řízení, pakliže i to bylo teoreticky realizovatelné tak, aby mohlo být zajištěno naplnění potřeb zadavatele, resp. když i v tomto užším řízení byl zjevně alespoň potenciálně dostatečný časový prostor, aby zadavatel byl schopen dle svých potřeb poptávané plnění zajistit.

152.   Ohledně dalšího posouzení, zda zadavatel postupoval v souvislosti s vedením užšího řízení přiměřeně aktivně, lze opakovaně dodat, že z postupu zadavatele v užším řízení od doby jeho zahájení nevyplývá, že by zadavatel nebyl přiměřeně aktivní, když se zjevně snažil činit úkony spíše bez zbytečného odkladu, popř. že by činil v užším řízení (některé) úkony nepřiměřeně dlouho vzhledem ke specifikům užšího řízení, poptávanému předmětu plnění a stanoveným zadávacím podmínkám. Jinými slovy o opaku nic z dostupných podkladů dle Úřadu aktuálně nesvědčí. Co se týká doby před zahájením užšího řízení, popř. otázky, zda zadavatel neměl zahájit užší řízení dříve než dne 6. 6. 2014, i zde Úřad opakuje, že za situace, kdy i užší řízení zahájené dne 6. 6. 2014 bylo ve vztahu k nejzazšímu možnému milníku uzavření smlouvy zjevně objektivně realizovatelné, a to v kontextu závěrů NSS o nutnosti počítat s tzv. ideálním zadávacím řízením, resp. jeho průběhem a jen některými dotčenými lhůtami, je již bezpředmětné zabývat se v podrobnostech takovým posouzením, tj. kupř. tím, čím a kým bylo zapříčiněno, že k zahájení užšího řízení došlo právě až dne 6. 6. 2014.

153.   V této souvislosti tak již není důvodné ani bližší šetření toho, jak do stanovení zadávacích podmínek a schvalování jejich výsledné podoby vč. ovlivnění časového rámce pro tyto úkony zasahovala činnost MŠMT či zda byl racionální postup zadavatele s ohledem na výstupy a případné záměry ministra MŠMT na začátku roku 2014. Uvedené a související otázky se týkají již přípravné fáze užšího řízení, tj. okolností uveřejnění předběžného oznámení nadlimitní zakázky a jeho opravy, za nichž bylo ve výsledku užší řízení zahájeno právě dne 6. 6. 2014. Úřad v tomto kontextu též uvádí, že vzhledem k tomu, že neshledal důvodným zabývat se blíže okolnostmi před samotným zahájením užšího řízení, mj. tím, co zapříčinilo, že k zahájení užšího řízení došlo až dne 6. 6. 2014, nepřistoupil proto ve výsledku ani k nařízení ústního jednání, jež navrhuje zadavatel. Jak poukaze sám zadavatel, předmětné ústní jednání by mohlo přinést podrobné informace o průběhu normotvorného procesu na počátku roku 2014, tedy o realitě počátku roku 2014 a o skutečných záměrech ministra a MŠMT v únoru roku 2014. Zabývat se blíže těmito okolnostmi považuje Úřad s ohledem na výše uvedené závěry již za nadbytečné, když nemají potenciál tyto jakkoli ovlivnit. Podle Úřadu je tak v současné době již neúčelné, zabývat se v podrobnostech okolnostmi při uveřejnění předběžného oznámení a v době mezi tímto předběžným oznámením a zahájením užšího řízení.

154.   Úřad s ohledem na vše výše uvedené tedy uzavírá, že jelikož tak nebylo prokázáno nenaplnění podmínek pro postup zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění ve smyslu § 23 odst. 4 písm. b) zákona, resp. nedodržení postupu dle § 21 odst. 2 zákona zadavatelem v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění, nejsou v této rovině dány ani předpoklady pro konstatování spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a v souvislosti s tím pro uložení sankce podle § 120 zákona. Byly tak naplněny zákonem stanovené předpoklady pro zastavení zde vedeného správního řízení ve smyslu § 117a písm. f) zákona.

155.   Vzhledem k tomu, že Úřad v rámci nového prošetření věci neshledal zřejmé naplnění podmínek pro konstatování spáchání správního deliktu zadavatelem a v souvislosti s tím pro uložení sankce podle § 120 zákona v rámci zde vymezeného předmětu správního řízení, rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Adresát:

JUDr. Josef Donát, LL.M., advokát, Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy