číslo jednací: 37528/2026/500
spisová značka: S0579/2026/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Společné datové prostředí (CDE) Povodí Ohře |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 28. 10. 2026 |
| Dokumenty |
|
PID |
UOHSX00NI3X7 |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-37528/2026/500 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-S0579/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
12. 10. 2026, Brno |
Rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 19. 8. 2026 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou
- zadavatel – Povodí Ohře, státní podnik, IČO 70889988, se sídlem Bezručova 4219, 430 03 Chomutov, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci podepsané dne 28. 8. 2026 KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 05732069, se sídlem Na příkopě 988/31, 110 00 Praha 1,
- navrhovatel – Digital Construction Consulting s.r.o., IČO 11637498, se sídlem Stupkova 1441/7, 170 00 Praha 7,
ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Společné datové prostředí (CDE) Povodí Ohře“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 3. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 3. 2026 pod ev. č. Z2026-014069 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 3. 2026 pod ev. č. 188264-2026,
rozhodl takto:
Návrh navrhovatele – Digital Construction Consulting s.r.o., IČO 11637498, se sídlem Stupkova 1441/7, 170 00 Praha 7 – ze dne 19. 8. 2026 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Povodí Ohře, státní podnik, IČO 70889988, se sídlem Bezručova 4219, 430 03 Chomutov – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Společné datové prostředí (CDE) Povodí Ohře“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 3. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 3. 2026 pod ev. č. Z2026-014069 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 3. 2026 pod ev. č. 188264-2026, se podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
Odůvodnění
I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ
1. Zadavatel – Povodí Ohře, státní podnik, IČO 70889988, se sídlem Bezručova 4219, 430 03 Chomutov, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci podepsané dne 28. 8. 2026 KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 05732069, se sídlem Na příkopě 988/31, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – zahájil jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), dne 16. 3. 2026 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Společné datové prostředí (CDE) Povodí Ohře“, přičemž citované oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 3. 2026 pod ev. č. Z2026-014069 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 3. 2026 pod ev. č. 188264-2026 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Podle čl. 3. „Vymezení předmětu zakázky“ zadávací dokumentace je předmětem veřejné zakázky „zajištění služeb/dodávka CDE (tj. společného datového prostředí) pro vybrané projekty v rámci jejich projektování“ (konkrétně „CDE pro projekt VD Kryry“, „CDE pro projekt Převody vody z Ohře do povodí Rakovnického potoka“, „CDE pro projekt VD Kamenička“ a „CDE pro projekt MVE Terezín“) a dále související plnění („zajištění tzv. udržovací licence“, „poskytování školení“, „poskytování programovacích služeb“ a „poskytování uživatelské podpory“).
3. Z obdržené dokumentace je zřejmé, že zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek mj. nabídku navrhovatele – Digital Construction Consulting s.r.o., IČO 11637498, se sídlem Stupkova 1441/7, 170 00 Praha 7 (dále jen „navrhovatel“).
4. „Rozhodnutím a oznámením o vyloučení z účasti v zadávacím řízení“ podepsaným dne 14. 7. 2026 (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“) vyloučil zadavatel navrhovatele z účasti v zadávacím řízení.
5. Dne 28. 7. 2026 doručil navrhovatel zadavateli „Námitky“ podepsané téhož dne (dále jen „námitky“). „Rozhodnutím o námitkách“ podepsaným dne 12. 8. 2026 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, zadavatel uvedené námitky odmítl.
6. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nesouhlasil s důvody uvedenými v rozhodnutí o námitkách, podal dne 19. 8. 2026 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne (dále jen „návrh“). Návrh byl dne 20. 8. 2026 ve stejnopise doručen zadavateli.
II. OBSAH NÁVRHU
7. Navrhovatel brojí proti rozhodnutí zadavatele o jeho vyloučení ze zadávacího řízení. K tomu uvádí, že jeho nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější, avšak zadavatel jej vyloučil ze zadávacího řízení s odkazem na § 48 odst. 2 písm. a) zákona z důvodu údajného nesplnění požadavků zadávací dokumentace ověřovaných prostřednictvím vzorku nabízeného řešení, což však navrhovatel považuje za nezákonné a nepřiměřené.
8. Navrhovatel předně tvrdí, že postup zadavatele v souvislosti s jeho vyloučením ze zadávacího řízení vykazuje následující procesní vady.
9. Ve vztahu k nevyužití postupu podle § 46 zákona navrhovatel namítá, že si zadavatel v zadávací dokumentaci v souvislosti s ověřováním vzorku vyhradil možnost objasnění nabídky postupem podle § 46 zákona či formou odborné rozpravy v případě zjištěných nedostatků a tento postup v zadávacím řízení již jednou využil při řešení problémů souvisejících s přístupem ke vzorku. Vyloučení ekonomicky nejvýhodnější nabídky „bez jediné výzvy k objasnění a bez odborné rozpravy – u zjištění, jejichž podstata spočívá v úrovni oprávnění přístupu ke vzorku, ve volbě správného modulu či ve výkladu pojmů“ proto navrhovatel považuje za rozporné se zásadou přiměřenosti. Navrhovatel má tedy za to, že zadavatel měl postupem podle § 46 zákona odstranit pochybnosti a unést důkazní břemeno k prokázání důvodů jeho vyloučení.
10. Ve vztahu k přístupu do vzorku navrhovatel uvádí, že zadávací dokumentace požadovala pouze zajistit přihlášení alespoň tří souběžných uživatelů, avšak žádnou konkrétní úroveň oprávnění nestanovila, a tím, že navrhovatel zadavateli zpřístupnil účet na úrovni správce projektu, postupoval dle svého přesvědčení „nad rámec požadavku“ zadávací dokumentace. Podle navrhovatele je přitom část posuzovaných požadavků, zejména zakládání rolí dle Zjištění č. 1, v nabízeném řešení „z povahy věci svěřena úrovni správce organizace, kterou zadávací podmínky nevyžadovaly zpřístupnit“, a pakliže tedy zadavatel narazil „při posouzení na hranici oprávnění testovacího účtu, nemohl z toho bez dalšího dovozovat absenci funkce“.
11. Ve vztahu ke zjištění skutkového stavu navrhovatel namítá, že část závěrů zadavatele o nevyhovujícím vzorku nebyla založena na ověření vzorku samotného, nýbrž na domněnkách vycházejících z internetových zdrojů, diskusních fór a výstupů nástrojů umělé inteligence. Dle navrhovatele tak zadavatel nepostupoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu.
12. Dále navrhovatel namítá věcnou nesprávnost důvodů jeho vyloučení ze zadávacího řízení pro nesplnění požadavků dle Přílohy č. 3 zadávací dokumentace (Zjištění č. 1 až Zjištění č. 3), když tvrdí, že jím předložený vzorek splnění daných požadavků prokazuje.
13. Ke Zjištění č. 1 (Definování rolí a skupin) navrhovatel uvádí, že požadavek míří na vlastnost systému, nikoliv na úroveň oprávnění, na níž je funkce dostupná, přičemž vlastní role se v nabízeném řešení zakládají na úrovni správy organizace a na úrovni projektu se role uživatelům přiřazují a váží se k nim přístupová práva k datům. Zadavatel tak dle navrhovatele „testoval na úrovni správce projektu a z hranice oprávnění nesprávně dovodil absenci funkce“. Navrhovatel dále uvádí, že toto posouzení je vnitřně rozporné, neboť zadavatel akceptoval požadavky na přístupová práva k informačním kontejnerům a na sdílení dokumentů dle oprávnění uživatele/role/skupiny – tedy funkce, které existenci rolí a skupin předpokládají. Navrhovatel tak trvá na tom, že vzorek zakládání rolí umožňuje, k čemuž již v námitkách zadavateli doložil nově založenou roli „POH-testovací role“, a zadavatel tak „fakticky uplatnil nenapsané kritérium – dostupnost funkce na úrovni správce projektu“, které však dle navrhovatele zadávací dokumentace nestanovila.
14. Ke Zjištění č. 2 (Lokalizace do češtiny) navrhovatel uvádí, že požadavek byl definován binárně (ANO/NE), přičemž čeština je oficiálně podporovaným jazykem nabízeného řešení a jazyk rozhraní se řídí nastavením uživatelského profilu. Dle navrhovatele tak byl daný požadavek splněn, přičemž zadavatel do binárního požadavku „vložil kvalitativní měřítko (‚nezanedbatelný rozsah’ nebo ‚nekvalitně’), které však zadávací dokumentace neobsahuje. Dle navrhovatele přitom „ojedinělé nepřeložené řetězce v hloubkových konfiguračních obrazovkách určených správcům nečiní z lokalizovaného produktu produkt nelokalizovaný“, což bylo dle navrhovatele navíc řešitelné postupem podle § 46 zákona.
15. Ke Zjištění č. 3 (Správa vlastních negrafických informací) navrhovatel tvrdí, že požadovanou funkcionalitu poskytuje modul Zařízení (Assets), kdy správce projektu definuje vlastní uživatelská pole, záznam se naváže na konkrétní prvek modelu a data jsou uložena v databázi CDE odděleně od modelu v režimu, který požadavek popisuje. Dle navrhovatele tak tester zadavatele posuzoval pouze panel „Vlastnosti“ v prohlížeči modelu, který zobrazuje parametry autorované ve zdrojovém modelu v režimu pouze pro čtení, a správný nástroj nepoužil. Navrhovatel je přesvědčen, že důsledně rozlišoval data CDE k prvku a zápis do modelu, když však zadavatel obě funkcionality nesprávně směšuje.
16. Konečně navrhovatel namítá, že důvody jeho vyloučení ze zadávacího řízení pro nesplnění funkcionalit dle Přílohy č. 4 zadávací dokumentace (Zjištění č. 4 až Zjištění č. 8) nejsou opřeny o správné posouzení vzorku, když tvrdí, že jím předložený vzorek splnění daných funkcionalit prokazuje. Současně navrhovatel tvrdí, že tato zjištění souvisejí výlučně s hodnotícími kritérii, a pokud měl zadavatel za to, že navrhovatelem deklarované údaje neodpovídají skutečnosti, měl postupovat podle § 48 odst. 2 písm. c) zákona, včetně posouzení, zda by případná korekce bodového hodnocení mohla mít vliv na výsledek zadávacího řízení, což však neučinil.
17. Ve vztahu ke Zjištění č. 4 až Zjištění č. 8 navrhovatel uvádí následující. Ke Zjištění č. 4 (Nastavení průhlednosti prvků modelu) uvádí, že systém umožňuje poloprůhledné zobrazování prvků modelu v režimech izolace a zvýraznění a že případné rozpory vyplývají pouze z odlišného výkladu pojmu „nastavení průhlednosti“. Ke Zjištění č. 5 (Vkládání komentářů do modelu) navrhovatel namítá, že komentování modelu je umožněno prostřednictvím nástroje pro evidenci vad, který umožňuje vkládání prostorově ukotvených komentářů přímo do 3D modelu, přičemž zadavatel podle něj nesprávně vyložil požadavek jako požadavek na vytváření grafických revizních obláčků přímo ve 3D prostředí. Ke Zjištění č. 6 (Zobrazení prvků podle vrstvy/IfcPresentationLayerAssignment) navrhovatel uvádí, že požadované zobrazování prvků podle vrstev či zatřídění je zajištěno prostřednictvím filtrování a vytváření vyhledávacích sad, přičemž zadavatel nepřipustil rovnocenné technické řešení předvídané zadávacími podmínkami a své závěry založil na posouzení jediného testovacího IFC souboru. Ke Zjištění č. 7 (Online výměna BCF dat) navrhovatel namítá, že zadavatel závěr o absenci online výměny BCF dat opřel o domněnky a internetové zdroje, aniž funkcionalitu řádně ověřil, ačkoliv řešení umožňuje online sdílení připomínek prostřednictvím aplikačních rozhraní a integrací s nástroji třetích stran, které navrhovatel považuje za rovnocenné technické řešení ve smyslu zadávací dokumentace. Ke Zjištění č. 8 (Podpora formátu *.BCF export a import) navrhovatel uvádí, že export i import souborů ve formátu BCF představují standardní součást nabízeného řešení a že zadavatel neprokázal správnost svého závěru o absenci této funkcionality.
18. Navrhovatel je proto přesvědčen, že zadavatel neprokázal existenci důvodů pro jeho vyloučení ze zadávacího řízení, nesprávně posoudil zjištěné skutečnosti a postupoval v rozporu se zásadou přiměřenosti.
19. S ohledem na uvedené navrhovatel navrhuje, aby Úřad zrušil rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení.
III. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
20. Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo zahájeno správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0579/2026/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele dnem 19. 8. 2026, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.
21. Účastníky správního řízení jsou podle § 256 zákona zadavatel a navrhovatel.
22. Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 25. 8. 2026.
Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 28. 8. 2026
23. Dne 28. 8. 2026 obdržel Úřad od zadavatele jeho vyjádření k návrhu z téhož dne.
24. Zadavatel uvádí, že navrhovatel v návrhu opakuje argumentaci obsaženou v námitkách, s níž se podle svého přesvědčení řádně vypořádal v rozhodnutí o námitkách, na které odkazuje. Současně zadavatel namítá, že navrhovatel v návrhu nově uplatňuje některé skutečnosti, které mohl uplatnit již v námitkách, a jejichž posouzení je proto v rozporu s pravidlem koncentrace řízení podle § 251 odst. 4 zákona.
25. K tvrzeným procesním vadám postupu zadavatele při vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení uvádí zadavatel následující.
26. Dle zadavatele zadávací dokumentace nestanovila žádnou minimální ani jinou konkrétní úroveň oprávnění pro přístup ke vzorku. Bylo proto výlučně odpovědností navrhovatele poskytnout takový přístup ke vzorku, který umožní ověřit všechny požadavky a funkcionality označené k ověření. Zadavatel odmítá tvrzení navrhovatele, že poskytl přístup ke vzorku „nad rámec“ požadavků zadávací dokumentace, neboť zadávací dokumentace žádnou konkrétní úroveň oprávnění nepožadovala. Podle zadavatele proto nelze současně tvrdit, že určitá úroveň přístupu nebyla požadována, a zároveň že její poskytnutí představovalo plnění nad rámec zadávacích podmínek. Zadavatel zdůrazňuje, že navrhovatel jako odborník v oblasti předmětu plnění veřejné zakázky nesl odpovědnost za úplnost a správnost nabídky, včetně vzorku, a měl sám vyhodnotit, jaká oprávnění zadavateli poskytne tak, aby bylo možné všechny deklarované funkcionality řádně ověřit. Zadavatel dále uvádí, že podle zadávací dokumentace představovalo neúspěšný výsledek zkoušky vzorku nejen nesplnění deklarované funkcionality, ale i situace, kdy vzorek neumožňoval její ověření či posouzení. Pokud tedy navrhovatelem zpřístupněná úroveň oprávnění neumožnila některé deklarované funkcionality ověřit, jde tato skutečnost podle zadavatele k tíži navrhovatele.
27. Ve vztahu k námitce nevyužití postupu podle § 46 zákona zadavatel uvádí, že využití tohoto postupu bylo jeho právem, nikoliv povinností. Současně zdůrazňuje, že dřívější výzva podle § 46 zákona se týkala pouze zajištění samotného přístupu do vzorku, nikoliv věcného posouzení deklarovaných funkcionalit. Skutečnost, že zadavatel v jedné fázi zadávacího řízení postup podle § 46 zákona využil, podle něj nezakládá povinnost využít jej i v dalších situacích. Zadavatel dále odmítá tvrzení, že zjištěné nedostatky představovaly pouze otázku úrovně oprávnění, volby správného modulu nebo výkladu pojmů, přičemž uvádí, že nesplnění či neověřitelnost byť jediného parametru měly podle zadávací dokumentace za následek neúspěšný výsledek zkoušky vzorku. Současně zadavatel zdůrazňuje, že navrhovatel proti takto nastaveným zadávacím podmínkám ve lhůtě pro podání nabídek nijak nebrojil.
28. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu a využívání internetových zdrojů zadavatel uvádí, že rozhodnutí o vyloučení vycházelo z posouzení předloženého vzorku a odkazy na veřejně dostupné zdroje představovaly pouze podpůrné podklady potvrzující závěry učiněné při jeho posouzení. Ve vztahu k použití nástrojů umělé inteligence zadavatel uvádí, že tyto byly využity pouze jako prostředek k vyhledání veřejně dostupných informací, přičemž převážná část použitých zdrojů pocházela přímo z oficiální dokumentace výrobce nabízeného řešení. Zadavatel je proto přesvědčen, že skutkový stav zjistil dostatečně.
29. K námitkám proti Zjištění č. 1 až Zjištění č. 3 zadavatel uvádí, že vzorek navrhovatele u těchto požadavků neumožnil jejich splnění ověřit, případně prokázal jejich nesplnění.
30. Ke Zjištění č. 1 (Definování rolí a skupin) zadavatel uvádí, že nerozporuje, že požadavek směřoval k funkcionalitě systému. Podle zadavatele však navrhovatel pomíjí, že tato funkcionalita musela být současně ověřitelná prostřednictvím předloženého vzorku. Vzorek navrhovatele podle zadavatele neumožňoval ověřit vytvoření nové role, a proto byl oprávněn uzavřít, že deklarovaná funkcionalita nebyla ve vzorku prokázána. Zadavatel odmítá tvrzení, že by uplatnil nepředvídané kritérium spočívající v dostupnosti funkce na úrovni správce projektu, a uvádí, že pouze aplikoval zadávací podmínky, podle nichž musela být deklarovaná funkcionalita na předloženém vzorku ověřitelná. Jestliže navrhovatel zvolil takové nastavení přístupu, které její ověření neumožňovalo, jde tato skutečnost podle zadavatele k tíži navrhovatele.
31. Ke Zjištění č. 2 (Lokalizace do češtiny) zadavatel uvádí, že nelze rezignovat na materiální posouzení splnění požadavku pouze proto, že byl v zadávací dokumentaci formulován binárně. Podle zadavatele by opačný přístup vedl k situaci, kdy by postačovala jen deklarace dodavatele bez ohledu na skutečný stav. Zadavatel uvádí, že z posouzení vzorku vyplynulo, že česká lokalizace nebyla zajištěna v nezanedbatelném rozsahu, což podle něj dokládají i podklady zachycené v rozhodnutí o vyloučení. Z tohoto důvodu nesouhlasí s názorem navrhovatele, že existence částečné české lokalizace automaticky znamená splnění požadavku zadávací dokumentace.
32. Ke Zjištění č. 3 (Správa vlastních negrafických informací) zadavatel uvádí, že funkcionalita, na kterou navrhovatel odkazuje prostřednictvím modulu Assets, nebyla ve vzorku zpřístupněném zadavateli dostupná. Zadavatel proto odmítá tvrzení, že použil nesprávný nástroj pro ověření této funkcionality. Současně uvádí, že navrhovatel podle jeho názoru do vzorku po podání nabídky následně zasahoval, a za rozhodný proto považuje stav vzorku v době jeho posouzení.
33. Ve vztahu ke Zjištění č. 4 až Zjištění č. 8 zadavatel nesouhlasí s názorem navrhovatele, že mělo být postupováno podle § 48 odst. 2 písm. c) zákona, neboť navrhovatel směšuje hodnocení nabídek s posouzením vzorku. Podle zadavatele byly tyto funkcionality označeny k ověření v rámci zkoušky vzorku podle zadávací dokumentace a jejich nesplnění či neověřitelnost proto představovaly důvod pro vyloučení podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona bez ohledu na jejich současnou souvislost s hodnoticími kritérii. Zadavatel proto považuje aplikaci § 48 odst. 2 písm. a) zákona za správnou a odmítá, že byl povinen provádět test vlivu na výsledek hodnocení nabídek. Současně odmítá argumentaci navrhovatele založenou na tom, že jeho nabídka byla ekonomicky nejvýhodnější.
34. Ke Zjištění č. 4 (Nastavení průhlednosti prvků modelu) zadavatel nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že jde pouze o rozdílný výklad pojmu průhlednost, a uvádí, že požadovaná funkcionalita se technicky liší od režimu „ghost“, na který navrhovatel odkazuje. Ke Zjištění č. 5 (Vkládání komentářů do modelu) zadavatel uvádí, že funkcionalita evidence vad nepředstavuje vkládání komentářů přímo do modelu a neumožňuje vytváření požadovaných 3D anotací nezávisle na evidenci vady. Ke Zjištění č. 6 (Zobrazení prvků podle vrstvy/IfcPresentationLayerAssignment) zadavatel uvádí, že zadávací dokumentace vyžadovala konkrétně zobrazení prvků podle daného standardu, nikoliv obecné filtrování prvků podle kategorií či tříd. Současně zadavatel odmítá argumentaci navrhovatele, podle níž měl připustit rovnocenné technické řešení, neboť odkaz na daný standard nepředstavuje podle jeho názoru odkaz na konkrétní výrobek, dodavatele nebo obchodní označení ve smyslu § 89 odst. 6 zákona. Zadavatel dále namítá, že argumentaci založenou na údajné přípustnosti rovnocenného řešení navrhovatel uplatnil až v návrhu, nikoliv již v námitkách, a jedná se proto o nepřípustné rozšíření návrhu oproti námitkám. Ke Zjištění č. 7 (Online výměna BCF dat) zadavatel uvádí, že navrhovatelem odkazované integrace a aplikační rozhraní neprokazují splnění požadavku na online výměnu BCF dat ve smyslu zadávací dokumentace. Současně zadavatel odmítá argumentaci navrhovatele založenou na přípustnosti rovnocenného technického řešení a uvádí, že ani v tomto případě nejde o situaci předvídanou § 89 odst. 6 zákona. Dále zadavatel namítá, že navrhovatel nově předložil dokumentaci k Autodesk Platform Services a integraci Solibri, přestože obdobnou argumentaci mohl uplatnit již v námitkách, a jedná se proto podle zadavatele o nepřípustné rozšíření návrhu oproti námitkám. Ke Zjištění č. 8 (Podpora formátu *.BCF export a import) zadavatel uvádí, že v době posuzování vzorku nebyla funkcionalita importu BCF dat zpřístupněna, přičemž tento závěr odpovídá jak výsledkům posouzení vzorku, tak veřejně dostupným informacím výrobce produktu.
35. Zadavatel je proto přesvědčen, že postupoval při vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení v souladu se zákonem, a navrhuje, aby Úřad návrh zamítl.
Další průběh správního řízení
36. Usnesením ze dne 18. 9. 2026 stanovil Úřad účastníkům správního řízení lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí.
37. Zadavatel se ve stanovené lhůtě ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.
Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 25. 9. 2026
38. Dne 25. 9. 2026 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne, v němž navrhovatel setrvává na své dosavadní argumentaci, k čemuž doplňuje následující.
39. Navrhovatel namítá, že část tvrzení zadavatele obsažených ve vyjádření k návrhu je v rozporu s obsahem spisu. Odmítá jednak tvrzení zadavatele o účelových dodatečných zásazích navrhovatele do vzorku, k čemuž odkazuje na protokol aktivit projektu, z něhož podle jeho názoru naopak vyplývá, že do vzorku po jeho zpřístupnění aktivně zasahoval především sám zadavatel. Dále navrhovatel namítá, že zadavatel nesprávně reprodukuje obsah jeho námitek, když mu přisuzuje souhlas se Zjištěním č. 2, Zjištěním č. 5 a Zjištěním č. 7. Současně navrhovatel trvá na tom, že internetové zdroje použité na podporu jednotlivých zjištění nepředstavovaly pouze podpůrné podklady, ale byly v některých případech využity jako hlavní podklad pro závěry zadavatele, aniž by byly dané funkcionality řádně ověřeny prostřednictvím samotného vzorku.
40. Ke Zjištění č. 1 navrhovatel uvádí, že daný požadavek má dvě složky, které je třeba posoudit odděleně. Ke složce požadavku „definování rolí a skupin“ navrhovatel uvádí, že zadavatel výslovně ve vyjádření k návrhu uznává, že daný požadavek směřoval na funkcionalitu systému. Zadavatel přitom dle navrhovatele nezpochybnil existenci rolí a skupin ve vzorku, ale „výhradně to, že novou roli nemohl založit v úrovni správce projektu“, přičemž „založení role je v nabízeném řešení úkonem správy účtu“, což dle navrhovatele „potvrzuje i zdroj, na který zadavatel u tohoto zjištění sám odkazuje – stránka výrobce věnovaná správě účtu“. Z uvedeného navrhovatel dovozuje, že „zadavatel měl tedy k dispozici vlastní podklad o tom, že funkce v nabízeném řešení existuje, a přesto z úrovně oprávnění testovacího účtu dovodil, že ji CDE nemá“. Ke složce požadavku „definování práv na přístup k datům ve vazbě na role“ navrhovatel uvádí, že tuto složku zadavatel ve vzorku „nejen mohl ověřit, ale sám ji opakovaně provedl“, když dle protokolu aktivit opakovaně přiřadil oprávnění ke složkám rolím „BIM konzultant“, „Projektant“ či „BIM Koordinátor“. Dle navrhovatele z uvedené vyplývá, že tato složka daného požadavku byla ověřitelná a funkční. Na základě uvedeného má navrhovatel za to, že z celého požadavku „zůstal neověřen jediný dílčí krok – založení nové role, a to výlučně proto, že testovací účet neměl oprávnění správy účtu“. Navrhovatel tedy shrnuje, že šlo o „překážku v přístupu, tj. o překážku téhož druhu, jakou zadavatel v témže řízení odstranil výzvou dle § 46“ zákona, a tedy měl-li „zadavatel z vlastního zdroje informaci, že funkce v produktu existuje, a sám provedl druhou složku požadavku, nemohl mít ‚postaveno najisto’, že vzorek požadavek nesplňuje“.
41. Ke Zjištění č. 2 navrhovatel uvádí, že daný požadavek nestanovil podíl nepřeložených textů ani nedefinoval „nezanedbatelný rozsah“ lokalizace. Navrhovatel trvá na tom, že zadavatel vzorek ověřil a výsledek ověření zachycený printscreenem obrazovky ze vzorku svědčí o splnění daného požadavku. Navrhovatel poukazuje na to, že rozhodnutí o vyloučení je v tomto bodě založeno na jediném podkladě, tj. na printscreenu ze vzorku, z něhož však plyne, že česky jsou všechny ovládací prvky („Okamžitě“, „Spravovat“) i názvy skupin („Soubory“, „Formuláře“, „Vady“) a „u každé ze čtyř zobrazených položek je česky alespoň jeden ze dvou řádků (název nebo popis)“. Rovněž dle navrhovatele printscreen ze vzorku zachycuje „rozhraní v češtině (‚Aktivity se soubory’, ‚Exportovat’, ‚Posledních 7 dní’, ‚Členové’, ‚Zprávy’); dialog ‚Importovat vady’ je v češtině celý“. Navrhovatel tak má za to, že „jediná obrazovka nastavení oznámení s dílčími nepřeloženými texty nemůže doložit, že CDE ‚není v nezanedbatelném rozsahu lokalizováno’“.
42. Ke Zjištění č. 3 navrhovatel uvádí, že jediným výslovným omezením u daného požadavku bylo, že nejde o zápis vlastností do samotného modelu, ale o data CDE. Podle navrhovatele zadávací dokumentace nestanovila, jakým konkrétním datovým modelem má být vazba mezi prvkem modelu a daty CDE realizována. Dále navrhovatel namítá, že zadavatel v průběhu řízení postupně měnil odůvodnění svého závěru, když v rozhodnutí o vyloučení uvedl pouze, že přidání nebo správa vlastní negrafické informace není možná ani pro správce projektu, zatímco až v rozhodnutí o námitkách argumentoval způsobem realizace funkcionality prostřednictvím modulu Assets a funkcionalitou „Parameters Service / Extended Properties“. Navrhovatel má za to, že zadavatel fakticky začal požadavek poměřovat konkrétní funkcionalitou výrobce, kterou však zadávací dokumentace nevyžadovala. Současně odmítá tvrzení o účelových zásazích do vzorku a uvádí, že otázka dostupnosti příslušného modulu ve vzorku byla otázkou vhodnou pro objasnění podle § 46 zákona či odbornou rozpravu.
43. Ke Zjištění č. 4 navrhovatel uvádí, že zadavatel ve skutečnosti nezpochybnil existenci průhledného zobrazení prvků modelu, neboť sám v rozhodnutí o námitkách označil screenshot pořízený ve vzorku jako „průhlednost v ACC Forma“. Podle navrhovatele spor nespočívá v existenci této funkcionality, ale v míře či způsobu průhlednosti. Namítá proto, že zadavatel dodatečně uplatnil kritérium „zachování hmot tělesa“, které v zadávací dokumentaci obsaženo nebylo. Současně navrhovatel uvádí, že zdroj, na který zadavatel odkazuje, je pouze uživatelským návrhem na rozšíření funkcionality, nikoliv důkazem, že systém průhledné zobrazení neumožňuje. Ke Zjištění č. 5 navrhovatel poukazuje na to, že zadavatel sám připustil možnost vkládání komentářů prostřednictvím nástroje „Vady“. Současně navrhovatel odkazuje na protokol aktivit projektu, z něhož podle něj vyplývá, že zadavatel tento nástroj aktivně používal, vytvářel vady, přiřazoval je a komentoval. Navrhovatel tvrdí, že zadavatel dodatečně vytvořil dvě podmínky, které zadávací dokumentace nestanovila, a sice požadavek na existenci komentáře bez vazby na vadu a požadavek na kreslení přímo do geometrie modelu. Dále navrhovatel uvádí, že formulace použité v zadávací dokumentaci neumožňují dovodit požadavek na kreslení přímo do 3D geometrie modelu a že zadavatel vykládá zadávací podmínky extenzivně až po podání nabídek. Ke Zjištění č. 6 navrhovatel namítá, že zjištění zadavatele neodpovídá obsahu podkladů, neboť screenshot zadavatele zachycuje filtr vrstev a podle navrhovatele prokazuje, že systém data o vrstvách načítá a umožňuje s nimi pracovat. Dále tvrdí, že zadavatel své závěry založil pouze na jednom IFC souboru s polskými názvy vrstev, jehož původ a parametry exportu nejsou zřejmé. Současně odkazuje na model, který do systému nahrál sám zadavatel, a uvádí, že zadavatel při rozhodování selektivně citoval pouze část dokumentace, zatímco její další část potvrzovala možnost zobrazení a skrytí prvků podle skupin. Podle navrhovatele tak Zjištění č. 6 neobstojí ani bez řešení otázky rovnocenného technického řešení. Ke Zjištění č. 7 navrhovatel zdůrazňuje, že toto zjištění neobsahuje výsledek posouzení vzorku, ale pouze závěry vycházející z internetové rešerše a formulace typu „nepodařilo se dohledat“ nebo „pravděpodobně“. Namítá rovněž, že odborná rozprava byla zadávací dokumentací předvídána i pro tento parametr. Současně uvádí, že zadávací dokumentace nepožadovala existenci BCF‑API serveru, ale online výměnu BCF dat, kterou podle jeho názoru řešení zajišťuje prostřednictvím veřejných rozhraní Autodesk Platform Services. Dále navrhovatel zpochybňuje argumentaci zadavatele založenou na tvrzené certifikaci systému a odkazuje na skutečnost, že seznam buildingSMART je podle upozornění provozovatele založen na informacích poskytovaných výrobci a nepředstavuje seznam certifikovaných nástrojů. Ke Zjištění č. 8 navrhovatel uvádí, že screenshot zadavatele zachycuje import vad z tabulky ve formátu CSV nebo XLSX, nikoliv import BCF dat. Zdůrazňuje, že import BCF dat je podle jeho názoru dostupný v jiném nástroji systému a že na tuto funkcionalitu již odkazoval v námitkách. Současně k vyjádření připojuje nové vyjádření společnosti ADEON CZ s.r.o., podle něhož je import i export BCF dat standardní součástí příslušných modulů řešení, nelze jej samostatně aktivovat ani vypnout a případná nedostupnost může souviset pouze s nastavením oprávnění uživatele. Navrhovatel proto namítá, že zadavatel neprokázal absenci této funkcionality, ale nanejvýš existenci překážky v přístupu k ní.
44. Navrhovatel proto setrvává na návrhu, aby Úřad rozhodnutí zadavatele o jeho vyloučení ze zadávacího řízení zrušil.
IV. ZÁVĚRY ÚŘADU
45. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména relevantních částí obdržené dokumentace o zadávacím řízení a stanovisek předložených účastníky správního řízení a na základě vlastního zjištění rozhodl podle § 265 písm. a) zákona o zamítnutí návrhu navrhovatele, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. K tomu uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.
Relevantní ustanovení zákona
46. Podle § 46 odst. 1 zákona může zadavatel pro účely zajištění řádného průběhu zadávacího řízení požadovat, aby účastník zadávacího řízení v přiměřené lhůtě objasnil předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely nebo doplnil další nebo chybějící údaje, doklady, vzorky nebo modely. Zadavatel může tuto žádost učinit opakovaně a může rovněž stanovenou lhůtu prodloužit nebo prominout její zmeškání.
47. Podle § 48 odst. 2 zákona zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení
a) nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil,
b) nebyly účastníkem zadávacího řízení objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle § 46 zákona, nebo
c) neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení.
48. Podle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení
Zadávací dokumentace
49. Podle čl. 3 „Vymezení předmětu zakázky“, bodu 3.1., zadávací dokumentace nabízené plnění „musí splňovat veškeré funkcionality, parametry či požadavky uvedené v Příloze č. 3 této zadávací dokumentace“.
50. Podle čl. 7 „Způsob hodnocení nabídek dle hodnoticích kritérií“, bodu 7.2., zadávací dokumentace bude ekonomická výhodnost nabídek hodnocena podle dílčích hodnoticích kritérií „nabídková cena v Kč bez DPH“ s vahou 70 % a „funkcionality“ s vahou 30 %.
51. Podle čl. 9 „Podmínky a požadavky na zpracování a podání nabídky“, bodu 9.8., zadávací dokumentace požadoval zadavatel předložit v nabídce mj.
- vyplněnou Přílohu č. 3 zadávací dokumentace (Požadované funkcionality), v níž měli dodavatelé ve sloupci „Deklarace splnění parametru“ vyplnit, zda jím nabízené řešení „daný požadavek splňuje či nikoliv (ANO/NE); Zadavatel pro vyloučení pochybností uvádí, že plnění musí splňovat veškeré funkcionality, parametry či požadavky uvedené v Příloze č. 3 této zadávací dokumentace.“,
- vyplněnou Přílohu č. 4 zadávací dokumentace (Tabulka pro účely hodnocení – nabídková cena a hodnocení funkcionality),
- vzorek pro účely posouzení nabídek.
52. Podle čl. 10 „Vzorek pro účely posouzení nabídek“, bodu 10.2., zadávací dokumentace „[s]oučástí nabídky bude předložen vzorek - funkční demonstrace nabízeného řešení CDE pro účely posouzení nabídky vybraného dodavatele z hlediska splnění technických požadavků uvedených v Příloze č. 3 zadávací dokumentace (Požadované funkcionality) a dále z hlediska splnění deklarovaných funkcionalit předložených v nabídce v rámci Přílohy č. 4 zadávací dokumentace (Tabulka pro účely hodnocení – nabídková cena a hodnocené funkcionality).“
53. Podle čl. 10 „Vzorek pro účely posouzení nabídek“, bodu 10.3., zadávací dokumentace „[v]zorek bude předložen formou modelového prostředí v rámci softwarové aplikace CDE dodavatele (‚softwarová aplikace CDE’), v rámci které bude zadavatel posuzovat splnění jednotlivých technických požadavků uvedených v Příloze č. 3 a funkcionalit deklarovaných v Příloze č. 4. Vzorek budou tvořit přihlašovací údaje, případně alternativní popis postupu, který zadavateli umožní přístup k softwarové aplikaci CDE, a to prostřednictvím připojení k internetu. Účastník zadávacího řízení musí pro účely posouzení vzorku zajistit, aby se do softwarové aplikace v jeden okamžik mohli přihlásit a aplikaci využívat alespoň 3 uživatelé zároveň; za tím účelem lze případně poskytnout různé přihlašovací údaje.“
54. Podle čl. 10 „Vzorek pro účely posouzení nabídek“, bodu 10.4., zadávací dokumentace „[p]ředmětem posouzení vzorku bude ověření plnění dodavatele a skutečnosti, zda požadované a dále i hodnocené funkcionality dané CDE skutečně nabízí. Nesplnění některého z parametrů či požadavků dle Přílohy č. 3 zadávací dokumentace a nesplnění některého z parametrů či požadavků dle Přílohy č. 4 zadávací dokumentace“, u nichž zadavatel uvedl, že budou ověřovány DEMO přístupem, „deklarovaných dodavatelem bude představovat neúspěšný výsledek zkoušky vzorku dle § 104 písm. b) ZZVZ a dodavatel bude z daného důvodu vyloučen ze zadávacího řízení. Zadavatel pro vyloučení jakýchkoliv pochybností upozorňuje, že vzorek (softwarová aplikace CDE) musí umožňovat realizaci ověření veškerých ‚označených’ požadavků či parametrů dle Přílohy č. 3 a veškerých ‚označených’ požadavků či parametrů Přílohy č. 4 zadávací dokumentace deklarovaných dodavatelem. Pokud by vzorek jakýkoliv ‚označený’ parametr či požadavek dle Přílohy č. 3 a jakýkoliv ‚označený’ požadavek či parametr dle Přílohy č. 4 zadávací dokumentace deklarovaný dodavatelem neumožňoval ověřit/posoudit, bude to zadavatelem hodnoceno jako nevyhovění požadavkům na vzorek, tedy neúspěšný výsledek zkoušky vzorku a dodavatel bude ze zadávacího řízení vyloučen. K tomu však Zadavatel doplňuje, že výše uvedené nevylučuje možnost objasnění případně zjištěných nedostatků prostřednictvím postupu dle § 46 ZZVZ v rámci stanovených zákonných limitů, a to případně rovněž formou odborné rozpravy k softwarové aplikaci CDE za účelem přezkoumání, posouzení a ověření splnění požadavků a parametrů stanovených pro vzorek.“
55. Z Přílohy č. 3 zadávací dokumentace vyplývá, že nabízené plnění muselo splňovat mj. požadavky:
- „CDE umožňuje libovolně definovat role/skupiny, k nimž jsou následně definována práva na přístup k datům“,
- „CDE je lokalizováno do češtiny“ a
- „CDE umožňuje spravovat vlastní negrafické informace (parametry) pro jednotlivé elementy modelu (…)“,
přičemž dodavatelé měli u všech těchto požadavků ve sloupci „Deklarace splnění parametru“ potvrdit (ANO/NE), zda jimi nabízené řešení daný požadavek splňuje. U všech těchto požadavků bylo zároveň označeno („X“), že jejich splnění „bude ověřováno DEMO přístupem“.
56. Z Přílohy č. 4 zadávací dokumentace vyplývá, že dodavatelé měli vyplnit pro účely hodnotícího kritéria „funkcionality“:
- tabulku „Hodnotící kritérium 2a: kvalita funkcionalit CDE – obecně (bez rozlišení platformy)“, v níž měli ve sloupci „Odpověď ANO/NE“ uvést (ANO/NE), zda jimi nabízené řešení splňuje mj. funkcionality:
■ „Umožňuje CDE výměnu BCF dat online, tedy nikoliv cestou exportu/importu souborů BCF (…)?“,
■ „Podporuje CDE formát *.BCF (export a import)?“,
- tabulku „Hodnotící kritérium 2b: kvalita funkcionalit CDE - webová aplikace“, v níž měli ve sloupci „Odpověď ANO/NE“ uvést (ANO/NE), zda jimi nabízené řešení splňuje mj. funkcionality:
■ „Podporuje CDE nastavení průhlednosti prvků modelu?“,
■ „Umožňuje CDE vkládání komentářů (revizní obláčky a texty) do modelu?“ a
■ „Umožňuje CDE zobrazení prvků podle vrstvy (pomocí datové třídy IfcPresentationLayerAssignment)? (…)“,
přičemž u všech těchto funkcionalit bylo zároveň označeno („X“), že jejich splnění „bude ověřováno DEMO přístupem“.
Nabídka navrhovatele
57. Z nabídky navrhovatele vyplývá, že navrhovatel u každého z požadavků dle Přílohy č. 3 zadávací dokumentace:
- „CDE umožňuje libovolně definovat role/skupiny, k nimž jsou následně definována práva na přístup k datům“,
- „CDE je lokalizováno do češtiny“,
- „CDE umožňuje spravovat vlastní negrafické informace (parametry) pro jednotlivé elementy modelu (…)“,
deklaroval jeho splnění uvedením „ANO“.
58. Zároveň z nabídky navrhovatele vyplývá, že navrhovatel u každé z funkcionalit dle Přílohy č. 4 zadávací dokumentace:
- „Umožňuje CDE výměnu BCF dat online, tedy nikoliv cestou exportu/importu souborů BCF (…)“,
- „Podporuje CDE formát *.BCF (export a import)?“,
- „Podporuje CDE nastavení průhlednosti prvků modelu?“,
- „Umožňuje CDE vkládání komentářů (revizní obláčky a texty) do modelu?“ a
- „Umožňuje CDE zobrazení prvků podle vrstvy (pomocí datové třídy IfcPresentationLayerAssignment)? (…)“,
deklaroval její splnění uvedením „ANO“.
Výzva k objasnění či doplnění nabídky a odpověď navrhovatele
59. Ve „Výzvě k objasnění či doplnění nabídky“ ze dne 12. 5. 2026, kterou zadavatel adresoval navrhovateli, jej s odkazem na § 46 zákona vyzval „k objasnění, respektive nápravě nemožnosti přihlášení se do softwarové aplikace CDE“. K tomu zadavatel uvedl, že „dle dodaného návodu pro přístup do softwarové aplikace CDE není možné se přihlásit“, neboť odkaz obsažený v navrhovatelem předloženém návodu není funkční a dle uvedeného postupu není možné do softwarové aplikace přistoupit.
60. V reakci na uvedenou výzvu navrhovatel zadavateli dne 14. 5. 2026 zaslal opravenou verzi návodu a uvedl, že technický problém byl způsoben deaktivací vloženého odkazu při exportu původního dokumentu do PDF. Současně navrhovatel vyjádřil přesvědčení, že po opravě odkazu bude možné přístup do zkušebního prostředí a ověření požadovaných funkcionalit provést bez dalších obtíží.
Rozhodnutí o vyloučení
61. V rozhodnutí o vyloučení zadavatel uvedl, že navrhovatel se „umístil jako první v pořadí“ a zadavatel tedy provedl posouzení jeho vzorku, přičemž dospěl k závěru, že vzorek navrhovatele „v rozporu s deklarovanými informacemi v nabídce“ navrhovatele „nesplňuje níže uvedené parametry či požadavky dle Přílohy č. 3 a Přílohy č. 4 zadávací dokumentace“:
62. K jednotlivým požadavkům a funkcionalitám uvedl zadavatel v rozhodnutí o vyloučení následující:
- Zjištění č. 1: „Znění požadavku: CDE umožňuje libovolně definovat role/skupiny, k nimž jsou následně definována práva na přístup k datům“ (dále jen „Zjištění č. 1“):
„Nelze založit novou roli ani jako správce projektu. Vzorek poskytnutý Dodavatelem nesplnil tento parametr. Uvedené zjištění potvrzují i veřejně dostupné informace o produktu Autodesk https://www.autodesk.com/learn/ondemand/curated/account-administration-in-autodesk construction-cloud/5Q3vnwplpt2Qwfsl0SvDVD?utm_source=chatgpt.com.“
- Zjištění č. 2: „Znění požadavku: CDE je lokalizováno do češtiny“ (dále jen „Zjištění č. 2“):
„CDE není v nezanedbatelném rozsahu lokalizováno do češtiny nebo je lokalizováno nedostatečně, nekvalitně. S ohledem na skutečnost, že v CDE na straně zadavatele budou rovněž pracovat uživatelé nehovořící anglickým jazykem, jedná se o kritickou chybu CDE (vzorku Dodavatele) v rozporu s deklarací Dodavatele. Namátkově zadavatel k učiněnému zjištění poskytuje níže printscreen vzorku Dodavatele stran lokalizace do češtiny.“
- Zjištění č. 3: „Znění požadavku: CDE umožňuje spravovat vlastní negrafické informace (parametry) pro jednotlivé elementy modelu (nemyslí se tím zápis vlastností do samotného modelu, ale jako data CDE pro daný element)“ (dále jen „Zjištění č. 3“):
„Přidání nebo správa vlastní negrafické informace není možná ani pro správce projektu. Deklarace funkcionality CDE tak neodpovídá poskytnutému vzorku Dodavatelem.“
- Zjištění č. 4: „Znění požadavku: Podporuje CDE nastavení průhlednosti prvků modelu?“ (dále jen „Zjištění č. 4“):
„Průhlednost nastavit nelze. Lze pouze nastavit barevnost nebo prvek skrýt zcela. Deklarace funkcionality CDE tak neodpovídá poskytnutému vzorku Dodavatelem. Uvedené zjištění potvrzují i veřejně dostupné informace o produktu Autodesk – https://forums.autodesk.com/t5/forma-for construction-ideas/add-transparency-control-to-object-colors-in-the-model-viewer/idi-p/13933063.“
- Zjištění č. 5: „Znění požadavku: Umožňuje CDE vkládání komentářů (revizní obláčky a texty) do modelu?“ (dále jen „Zjištění č. 5“):
„Vzorek neumožňuje vkládat komentáře (revizní obláčky a texty) přímo do modelu. Deklarace funkcionality CDE tak neodpovídá poskytnutému vzorku Dodavatelem. Vzorek umožňuje vložení komentáře jen do 2D otisku scény pomocí „vady“, což však neodpovídá deklarovanému parametru. Uvedené zjištění potvrzují i veřejně dostupné informace o produktu Autodesk – https://www.autodesk.com/support/technical/article/caas/sfdcarticles/sfdcarticles/Markup-tool not-available-for-3D-view-in-ACC.html?utm_source=chatgpt.com.“
- Zjištění č. 6: „Znění požadavku: Umožňuje CDE zobrazení prvků podle vrstvy (pomocí datové třídy IfcPresentationLayerAssignment)? Více viz: https://standards.buildingsmart.org/IFC/RELEASE/IFC4/ADD2_TC1/HTML/link/ifcpresentationlayeras signment.htm“ (dále jen „Zjištění č. 6“):
„Zobrazení v této struktuře není možné. Deklarace funkcionality CDE tak neodpovídá poskytnutému vzorku Dodavatelem. Ani provedení workaroundem přes ‚průzkumníka modelu’ nedává korektní výsledek – nezobrazuje všechny vrstvy v modelu. (…)“
- Zjištění č. 7: „Znění požadavku: Umožňuje CDE výměnu BCF dat online, tedy nikoliv cestou exportu/importu souborů BCF. Více viz popis na: https://github.com/buildingSMART/BCF-API“ (dále jen „Zjištění č. 7“):
„Nepodařilo se dohledat BCF-API server nabízeného produktu, na který by se dalo připojit (Podle dostupných zdrojů má vzorek Dodavatele a nabízený produkt CDE certifikaci jen Autodesk ACC a to jen pro verzi bcfXML 2.1 a jen jako BCF klient. Nemá tedy pravděpodobně vůbec svůj BCF-API server a nemůže obsluhovat výměnu BCF dat online pro projekt). Uvedené zjištění potvrzují i veřejně dostupné informace: https://society.solibri.com/topic/3513/solibri-acc/6.“
- Zjištění č. 8: „Znění požadavku: Podporuje CDE formát *.BCF (export a import)?“ (dále jen „Zjištění č. 8“):
„Vzorek Dodavatele daný parametr nesplňuje, když je umožněn jen export, nikoliv import. Deklarace funkcionality CDE tak neodpovídá poskytnutému vzorku Dodavatelem.“
63. S ohledem na uvedené „v souladu s čl. 10.4. zadávací dokumentace a v souladu s § 48 odst. 2 písm. a) ZZVZ tak zadavatel přistupuje k vyloučení [navrhovatele] ze zadávacího řízení“.
Právní posouzení
64. Předmětem vedeného správního řízení je posouzení otázky, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když navrhovatele s odkazem na § 48 odst. 2 písm. a) zákona vyloučil z účasti v zadávacím řízení z důvodu neúspěšného výsledku zkoušky vzorku ve smyslu bodu 10.4. zadávací dokumentace. Mezi zadavatelem a navrhovatelem je sporné, zda zadavatel na základě posouzení vzorku předloženého navrhovatelem dospěl oprávněně k závěru, že tento vzorek nesplňuje některé povinné požadavky stanovené zadavatelem a některé funkcionality deklarované navrhovatelem pro účely hodnocení nabídek jako splněné, resp. zda vzorek navrhovatele ověření splnění daných požadavků a funkcionalit umožňoval.
65. Úřad nejprve obecně uvádí, že zákon dává zadavateli v § 48 oprávnění (a v některých případech přímo povinnost) vyloučit účastníka zadávacího řízení. Zadavatel je však zároveň podle § 48 odst. 1 zákona v možnosti vyloučení ze zadávacího řízení limitován, a to tak, že k němu může přistoupit výlučně z důvodů zákonem aprobovaných. Mezi tyto zákonné důvody patří mj. důvod uvedený v § 48 odst. 2 písm. a) zákona, podle nějž lze účastníka zadávacího řízení vyloučit, jestliže jím předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník ve stanovené lhůtě nedoložil. Primárním předpokladem zákonnosti vyloučení je to, že důvod vyloučení musí být věcně naplněn. Zadavatel musí mít naplnění takového důvodu postaveno najisto, přičemž vylučovací důvod musí mít oporu jak v zadávacích podmínkách, tak ve zjištěných skutkových okolnostech. Při vyloučení účastníka ze zadávacího řízení je zároveň povinností zadavatele dodržet zásadu transparentnosti podle § 6 zákona, když z pohledu dodržení této zásady obstojí pouze takový postup zadavatele, který je zpětně objektivně přezkoumatelný. Z rozhodnutí o vyloučení tedy musí být dostatečně jasné, jaké konkrétní skutečnosti zadavatel považoval za důvod pro vyloučení, z jakých podkladů při svých úvahách vycházel a jak dospěl k závěru o naplnění důvodu pro vyloučení. Pouze odůvodněné a skutkově podložené rozhodnutí o vyloučení totiž umožňuje účastníku zadávacího řízení účinně brojit proti jeho závěrům a rovněž následný přezkum postupu zadavatele. Pro závěr o zákonnosti vyloučení ze zadávacího řízení je tedy nezbytné, aby byl důvod vyloučení věcně naplněn a aby byl v rozhodnutí o vyloučení dostatečně, srozumitelně a přezkoumatelně odůvodněn.
66. Zákon předpokládá, že zadavatel může za účelem ověření vlastností nabízeného plnění požadovat předložení vzorků nebo modelů. Smyslem tohoto institutu je umožnit zadavateli ověřit, zda dodavatelem deklarované vlastnosti, funkcionality či parametry nabízeného plnění odpovídají skutečnosti, a to nikoliv pouze na základě tvrzení samotného dodavatele, nýbrž i prostřednictvím praktického ověření. Ustanovení § 104 písm. b) zákona pak umožňuje zadavateli požadovat od vybraného dodavatele úspěšný výsledek zkoušek vzorků jako podmínku pro uzavření smlouvy.
67. Je-li zadavatelem požadován vzorek za účelem ověření vlastností nabízeného plnění, stává se výsledek jeho posouzení součástí posouzení splnění zadávacích podmínek. Zjistí-li zadavatel na základě posouzení vzorku, že vzorek požadavkům stanoveným zadávací dokumentací, jejichž ověření prostřednictvím vzorku požadoval, neodpovídá, případně že z něj nelze ověřit, že těmto požadavkům odpovídá, je oprávněn z takového zjištění vyvodit důsledky pro posouzení splnění zadávacích podmínek, včetně případného vyloučení účastníka zadávacího řízení podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona. Jiný výklad by popíral samotný smysl institutu vzorku, neboť zadavatel by sice byl oprávněn prostřednictvím vzorku ověřovat vlastnosti nabízeného plnění, avšak nemohl by z výsledků tohoto ověření vyvozovat důsledky pro posouzení splnění zadávacích podmínek.
68. V kontextu uvedeného přistoupil Úřad k posouzení otázky, zda byl v šetřeném případě naplněn zadavatelem tvrzený důvod pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona, tedy zda u navrhovatele nastala některá ze situací předvídaných bodem 10.4. zadávací dokumentace, s nimiž zadavatel spojil nesplnění podmínek stanovených pro vzorek a vyloučení účastníka ze zadávacího řízení.
69. Úřad nejprve rekapituluje z dokumentace o zadávacím řízení relevantní skutečnosti týkající se vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení.
70. Zadavatel v Příloze č. 3 zadávací dokumentace stanovil soubor požadavků, jež musí dodavatelem nabízené řešení povinně splňovat. Současně zadavatel v Příloze č. 4 zadávací dokumentace vymezil další funkcionality nabízeného řešení, jejichž splnění nebylo povinnou podmínkou účasti v zadávacím řízení, avšak bylo zohledňováno v rámci hodnocení nabídek v dílčím hodnotícím kritériu „funkcionality“. Dodavatelé měli v nabídce potvrdit, zda jejich řešení jednotlivé povinné požadavky dle Přílohy č. 3 zadávací dokumentace a jednotlivé hodnocené funkcionality dle Přílohy č. 4 zadávací dokumentace splňuje.
71. Součástí nabídky měl být zároveň vzorek nabízeného řešení, a to ve formě modelového prostředí v rámci softwarové aplikace CDE, prostřednictvím kterého si zadavatel u dodavatele, jehož nabídka bude vyhodnocena jako nejvýhodnější, měl ověřit, že nabízené řešení skutečně splňuje jím stanovené povinné požadavky dle Přílohy č. 3 zadávací dokumentace (tj. požadavky představující minimální standard nabízeného řešení), a rovněž že disponuje těmi fakultativními funkcionalitami dle Přílohy č. 4 zadávací dokumentace, které vybraný dodavatel deklaroval ve své nabídce jako splněné (a za které mu tedy byly při hodnocení jeho nabídky přiděleny body). Zadavatel si tedy vyhradil možnost prostřednictvím vzorku si prakticky ověřit soulad nabízeného řešení s povinnými požadavky stanovenými v Příloze č. 3 zadávací dokumentace a s nepovinnými funkcionalitami deklarovanými vybraným dodavatelem pro účely hodnocení nabídek jako splněné, tj. zda byly body v rámci hodnocení nabídek přiděleny oprávněně.
72. Zadavatel v bodě 10.4. zadávací dokumentace výslovně stanovil důsledky výsledku posouzení vzorku. Za neúspěšný výsledek zkoušky vzorku označil situaci, kdy prostřednictvím vzorku zjistí nesplnění některého z povinných požadavků dle Přílohy č. 3 zadávací dokumentace nebo nesplnění některé z funkcionalit dle Přílohy č. 4 zadávací dokumentace, kterou dodavatel deklaroval jako splněnou, a rovněž situaci, kdy vzorek neumožní ověření či posouzení některého z těchto požadavků či funkcionalit. Zadavatel tedy v zadávací dokumentaci jednoznačně neúspěšný výsledek zkoušky vzorku spojil jak s nesplněním ověřovaného požadavku či funkcionality, tak s nemožností jejich ověření prostřednictvím předloženého vzorku. Současně zadavatel stanovil, že neúspěšný výsledek zkoušky vzorku bude představovat důvod pro vyloučení účastníka ze zadávacího řízení.
73. Z rozhodnutí o vyloučení vyplývá, že zadavatel vyhodnotil nabídku navrhovatele jako ekonomicky nejvýhodnější a následně při posouzení jím předloženého vzorku dospěl k závěru, že tento nesplňuje celkem osm požadavků či funkcionalit, jejichž splnění mělo být podle zadávací dokumentace prostřednictvím vzorku ověřováno. Ve třech případech šlo o zjištění vztahující se k povinným požadavkům na nabízené řešení vymezených v Příloze č. 3 zadávací dokumentace (Zjištění č. 1 až Zjištění č. 3) a v pěti případech šlo o zjištění vztahující se k nepovinným funkcionalitám deklarovaným navrhovatelem v Příloze č. 4 zadávací dokumentace pro účely hodnocení nabídek jako splněné (Zjištění č. 4 až Zjištění č. 8). Na základě těchto zjištění zadavatel uzavřel, že vzorek předložený navrhovatelem nesplnil podmínky stanovené v bodě 10.4. zadávací dokumentace a představoval tak neúspěšný výsledek zkoušky vzorku, pročež rozhodl s odkazem na § 48 odst. 2 písm. a) zákona o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení.
K důvodu vyloučení dle Zjištění č. 1
74. Jak vyplývá z rozhodnutí o vyloučení, jedním z důvodů, pro které zadavatel přistoupil k vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, byl důvod označený jako „Zjištění č. 1“ týkající se požadavku vymezeného v Příloze č. 3 zadávací dokumentace „CDE umožňuje libovolně definovat role/skupiny, k nimž jsou následně definována práva na přístup k datům“. Šlo tedy o povinný požadavek zadavatele na nabízené řešení, jehož splnění bylo podmínkou účasti v zadávacím řízení a jež mělo být prostřednictvím vzorku ověřeno.
75. Zadavatel k tomu v rozhodnutí o vyloučení uvedl: „Nelze založit novou roli ani jako správce projektu. Vzorek poskytnutý Dodavatelem nesplnil tento parametr. Uvedené zjištění potvrzují i veřejně dostupné informace o produktu Autodesk https://www.autodesk.com/learn/ondemand/curated/account-administration-in-autodesk construction-cloud/5Q3vnwplpt2Qwfsl0SvDVD?utm_source=chatgpt.com.“
76. Úřad se nejprve zabýval otázkou, zda zadavatel v rozhodnutí o vyloučení dostatečně a přezkoumatelným způsobem odůvodnil závěr o nesplnění předmětného požadavku.
77. K tomu Úřad uvádí, že byť zadavatel odůvodnění Zjištění č. 1 v rozhodnutí o vyloučení pojal poměrně stručně, z jeho obsahu je zřejmé, jaký požadavek ze vzorku ověřoval, k jakému skutkovému zjištění dospěl a jaký závěr z tohoto zjištění vyvodil. Zadavatel v rozhodnutí o vyloučení výslovně uvedl, že „nelze založit novou roli ani jako správce projektu“, a na základě tohoto zjištění uzavřel, že vzorek poskytnutý navrhovatelem nesplnil daný parametr. Úřad má proto za to, že důvody, pro které zadavatel považoval daný požadavek za nesplněný, jsou z rozhodnutí o vyloučení dostatečně zřejmé a umožňují přezkum jeho postupu. Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že zadavatel v rozhodnutí o vyloučení odkázal rovněž na veřejně dostupné informace o produktu Autodesk. Z formulace rozhodnutí o vyloučení totiž nevyplývá, že by zadavatel založil svůj závěr výlučně či převážně na obsahu tohoto externího zdroje. Naopak je zřejmé, že rozhodujícím podkladem pro jeho závěr bylo vlastní ověření vzorku, při němž zjistil, že z poskytnutého účtu nelze novou roli založit. Odkaz na veřejně dostupné informace tak Úřad vnímá toliko jako podpůrný argument, jímž zadavatel potvrzoval závěr, ke kterému dospěl na základě posouzení vzorku.
78. Úřad má tedy za to, že závěry týkající se Zjištění č. 1 byly v rozhodnutí o vyloučení odůvodněny dostatečně, srozumitelně a přezkoumatelným způsobem.
79. Úřad se dále zabýval otázkou, zda byl závěr zadavatele dle Zjištění č. 1 věcně správný, tj. zda skutečnosti zjištěné při posouzení vzorku byly způsobilé založit důvod pro vyloučení navrhovatele podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona.
80. Navrhovatel v návrhu odmítá závěr zadavatele dle Zjištění č. 1 uvedený v rozhodnutí o vyloučení. Dle navrhovatele požadavek na možnost definovat role a skupiny směřuje na vlastnost systému, nikoliv na úroveň oprávnění, na níž je tato možnost dostupná, přičemž vlastní role se v nabízeném řešení zakládají na úrovni správy organizace, zatímco na úrovni správce projektu jsou role pouze přiřazovány jednotlivým uživatelům a jsou k nim navazována příslušná přístupová práva. Navrhovatel má za to, že zadavatel nesprávně dovodil absenci možnosti definovat role a skupiny pouze z omezení oprávnění účtu, který mu byl pro účely posouzení vzorku zpřístupněn. Navrhovatel uvádí, že zadavateli zpřístupnil účet na úrovni správce projektu, přičemž dle jeho názoru skutečnost, že z takto zpřístupněného účtu nebylo možné vytváření rolí a skupin ověřit, neznamená, že tato možnost v nabízeném řešení neexistuje. K tomu navrhovatel argumentuje, že zadávací dokumentace nestanovila konkrétní úroveň oprávnění, která měla být zadavateli v rámci vzorku zpřístupněna, a je přesvědčen, že zadavateli poskytl přístup nad rámec požadavků zadávací dokumentace. Pokud tedy zadavatel při posouzení vzorku zjistil, že z poskytnutého účtu správce projektu nelze vytváření rolí a skupin ověřit, nemohl dle navrhovatele bez dalšího uzavřít, že tato možnost v nabízeném řešení vůbec neexistuje a za této situace měl využít postup podle § 46 zákona, případně odbornou rozpravu předvídanou zadávací dokumentací, a umožnit objasnění existence a fungování možnosti definovat role a skupiny.
81. Zadavatel oproti tomu ve vyjádření k návrhu uvádí, že rozhodující nebylo, na jaké úrovni oprávnění je možnost definovat role a skupiny v systému dostupná, ale zda bylo možné její existenci a fungování prostřednictvím předloženého vzorku ověřit. Podle zadavatele z navrhovatelem zpřístupněného účtu vytvořit novou roli možné nebylo. Zadavatel dále uvádí, že zadávací dokumentace nestanovila konkrétní rozsah oprávnění, který měl být pro účely posouzení vzorku zpřístupněn, a bylo tedy na navrhovateli, aby zadavateli poskytl takový přístup, který umožní ověření všech požadavků a funkcionalit. Pokud navrhovatelem poskytnutý účet takové ověření neumožňoval, jde podle zadavatele tato skutečnost k tíži navrhovatele. Zadavatel současně odkazuje na bod 10.4. zadávací dokumentace, podle něhož představoval neúspěšný výsledek zkoušky vzorku nejen případ nesplnění požadavku či funkcionality, ale rovněž situace, kdy vzorek neumožňoval jejich ověření. Ve vztahu k nevyužití postupu podle § 46 zákona zadavatel uvádí, že využití tohoto institutu bylo jeho právem, nikoliv povinností.
82. Navrhovatel sice trvá na tom, že jím nabízené řešení vytváření rolí a skupin umožňuje, současně však netvrdí, že by bylo možné splnění tohoto požadavku ověřit prostřednictvím jím poskytnutého vzorku, resp. prostřednictvím účtu, který zadavateli pro účely posouzení vzorku zpřístupnil, tj. na úrovni správce projektu. Navrhovatel tedy nezpochybňuje závěr zadavatele, že v jím poskytnutém vzorku „nelze založit novou roli ani jako správce projektu“, jímž zadavatel v rozhodnutí o vyloučení odůvodnil svůj závěr, že poskytnutý vzorek nesplnil daný parametr. Navrhovatel naopak sám uvádí, že „vlastní role se v nabízeném řešení zakládají na úrovni správy organizace“, zatímco „na úrovni projektu se role uživatelům přiřazují“, tedy že zakládání rolí je „z povahy věci svěřeno úrovni správce organizace“. Z argumentace navrhovatele tak vyplývá, že možnost definovat role a skupiny nebyla z účtu správce projektu, který zadavateli v rámci poskytnutého vzorku zpřístupnil, dostupná, avšak byla dostupná z jiného účtu, tedy z účtu správce organizace, jenž však zadavateli nezpřístupnil.
83. Lze tedy shrnout, že navrhovatel v daném případě nerozporuje závěr zadavatele, že vzorek neumožňoval ověřit splnění daného požadavku, přičemž svou návrhovou argumentaci staví pouze na tvrzení, že nemožnost tohoto ověření neměla být přičítána k jeho tíži.
84. Z argumentace navrhovatele především vyplývá, že nepřipouští, že by nemožnost ověření splnění daného požadavku byla důsledkem jeho pochybení, tj. důsledkem zřízení nedostatečného přístupu ke vzorku. Navrhovatel tvrdí, že zadávací dokumentace požadovala pouze zpřístupnění vzorku umožňujícího souběžné přihlášení alespoň tří uživatelů, přičemž žádnou konkrétní úroveň oprávnění nestanovila, když zpřístupnění účtu na úrovni správce projektu považuje navrhovatel za učiněný „nad rámec požadavku“ zadávací dokumentace.
85. Úřad se s touto argumentací navrhovatele neztotožňuje.
86. Úřad k tomu uvádí, že lze přisvědčit navrhovateli, že zadávací dokumentace nestanovila konkrétní úroveň oprávnění, která měla být zadavateli pro účely posouzení vzorku zpřístupněna. Z této skutečnosti však nelze zároveň dovozovat, že způsob zpřístupnění vzorku nebyl požadavky zadávací dokumentace nijak limitován, tj. že by bylo možné vzorek zpřístupnit zcela libovolným způsobem. Jak již Úřad uvedl výše, účelem vzorku bylo umožnit zadavateli ověřit splnění požadavků a funkcionalit uvedených v Příloze č. 3 a v Příloze č. 4 zadávací dokumentace, přičemž zároveň zadávací dokumentace výslovně stanovila, že vzorek musí umožňovat ověření všech označených požadavků a funkcionalit a že nemožnost jejich ověření bude považována za neúspěšný výsledek zkoušky vzorku. Ze zadávací dokumentace tedy bylo jednoznačně zřejmé, že zadavatel nepovažoval za rozhodující konkrétní úroveň oprávnění poskytnutého přístupu, nýbrž jeho způsobilost umožnit ověření všech stanovených požadavků a funkcionalit. Ze zadávací dokumentace tedy jasně vyplývalo, že dodavatelé jsou povinni zajistit takovou podobu vzorku s takovým přístupem, který umožní provést ověření všech označených požadavků a funkcionalit.
87. Byť tedy zadavatel konkrétní způsob zajištění přístupu ke vzorku, včetně rozsahu přístupových oprávnění poskytnutých pro účely jeho posouzení, výslovně nestanovil a volbu konkrétní podoby zpřístupnění ponechal na dodavatelích, je zároveň zřejmé, že rámcově své požadavky na formu zpřístupnění vzorku vymezil, tj. požadoval zajistit takovou podobu vzorku, která umožní provést ověření daných požadavků a funkcionalit, a to včetně požadavku „CDE umožňuje libovolně definovat role/skupiny, k nimž jsou následně definována práva na přístup k datům“. Pokud tedy zadavatel ponechal na dodavatelích způsob zpřístupnění vzorku, bylo na každém dodavateli, aby s ohledem na znalost jím nabízeného řešení a jeho struktury zajistil takový způsob zpřístupnění svého vzorku, tj. takové nastavení přístupových oprávnění, které umožní ověření všech požadavků a funkcionalit, jejichž ověřování zadávací dokumentace předpokládala.
88. Úřad v této souvislosti připomíná, že obecně odpovědnost za správnost a úplnost nabídky nese účastník zadávacího řízení, nikoliv zadavatel. Zadavatel byl přitom oprávněn vycházet i z předpokladu, že účastníci zadávacího řízení jakožto odborní dodavatelé tomuto požadavku přizpůsobí podobu předloženého vzorku. Tím spíše to platí v šetřeném případě, kdy předmětem veřejné zakázky bylo dodání a implementace systému CDE, kde lze dle přesvědčení Úřadu vyvozovat, že otázka správy uživatelských rolí a oprávnění představuje jednu ze základních vlastností takového typu softwarového řešení. Za těchto okolností byl dle Úřadu zadavatel oprávněn předpokládat, že dodavatelé disponují dostatečnou odbornou znalostí svého řešení k tomu, aby byli sami schopni správně určit, jaký rozsah přístupových oprávnění je třeba pro účely ověření jednotlivých požadavků a funkcionalit udělit. Skutečnost, že zadávací dokumentace konkrétní úroveň oprávnění neurčila, proto nelze vykládat tak, že by zadavatel převzal odpovědnost za správnost zvoleného rozsahu oprávnění.
89. Navrhovatel sám uvádí, že zadavateli zpřístupnil účet na úrovni správce projektu, avšak možnost definovat role a skupiny byla v nabízeném řešení dostupná až na vyšší úrovni přístupu, tj. na úrovni správce organizace, kterou však zadavateli nezpřístupnil. Současně navrhovatel netvrdí, že by existoval způsob, jímž mohl zadavatel z takto zpřístupněného účtu splnění předmětného požadavku ověřit. Není tedy sporu o tom, že z navrhovatelem zpřístupněného účtu skutečně nebylo možné splnění požadavku „CDE umožňuje libovolně definovat role/skupiny, k nimž jsou následně definována práva na přístup k datům“ ověřit.
90. Zpřístupnění vzorku na úrovni správce projektu přitom nebylo důsledkem nejasnosti či neurčitosti zadávací dokumentace (což ani navrhovatel netvrdí), nýbrž důsledkem vlastního rozhodnutí navrhovatele, jenž zpřístupnil účet právě na této úrovni, přestože disponuje znalostí, že možnost definovat role a skupiny je dostupná až na úrovni správce organizace. O rozsahu oprávnění zpřístupněných zadavateli tedy rozhodoval sám navrhovatel, jenž však zvolil takovou úroveň přístupu, z níž nebylo možné splnění předmětného požadavku ověřit, tedy jež byla pro tento účel nedostačující. Navrhovatel přitom neuvedl, z jakého důvodu zvolil rozsah oprávnění na úrovni správce projektu, z něhož ověření daného parametru nebylo možné, a nikoliv na úrovni správce organizace. Navrhovatel k tomu pouze objasňuje, proč z jím zvoleného rozsahu oprávnění ověření možné nebylo. Byť nelze vyloučit, že uvedený rozsah oprávnění k vzorku byl zadavateli navrhovatelem udělen pouze v důsledku nesprávného vyhodnocení potřebného rozsahu přístupu pro účely ověření vzorku, event. určité chyby, nemůže být tato okolnost pro posouzení věci rozhodná. Rozhodující je, že navrhovatel zadavateli zpřístupnil právě takový obsah oprávnění, z něhož nebylo možné splnění řešeného požadavku ověřit.
91. Navrhovatel tedy nezajistil zpřístupnění vzorku způsobem odpovídajícím požadavku zadávací dokumentace, tj. způsobem umožňujícím ověření splnění daného požadavku. V tomto smyslu nelze tím spíše přisvědčit argumentaci navrhovatele, podle níž zpřístupnil účet „nad rámec požadavků“ zadávací dokumentace - jestliže totiž zadávací dokumentace žádnou konkrétní úroveň oprávnění nestanovila, nelze současně tvrdit, že určitá úroveň oprávnění byla poskytnuta nad rámec jejích požadavků.
92. Za situace, kdy zadávací dokumentace výslovně spojovala s předloženým vzorkem požadavek ověřitelnosti požadavků a funkcionalit a současně ponechávala na dodavatelích konkrétní způsob zpřístupnění systému, nelze odpovědnost za nedostatečnou formu zpřístupnění vzorku pro ověření splnění daného požadavku přičítat zadavateli, neboť právě navrhovatel rozhodoval o rozsahu oprávnění zpřístupněných pro účely posouzení vzorku a právě on tak nesl odpovědnost za to, zda prostřednictvím takto zpřístupněného vzorku bude možné požadavky a funkcionality, jejichž ověření zadávací dokumentace předpokládala, skutečně ověřit.
93. Pakliže tedy navrhovatel nezajistil takovou podobu vzorku, která by umožňovala ověřit splnění požadavku „CDE umožňuje libovolně definovat role/skupiny, k nimž jsou následně definována práva na přístup k datům“, nesplnil požadavek zadávací dokumentace na zpřístupnění vzorku způsobem umožňujícím jeho ověření, přičemž nemožnost ověření tohoto požadavku je nutno přičíst navrhovateli, nikoliv zadavateli.
94. Z argumentace navrhovatele dále vyplývá, že dle jeho přesvědčení měl zadavatel v situaci, kdy při posouzení vzorku narazil na hranici oprávnění poskytnutého účtu a nemohl tak možnost definovat role a skupiny ověřit, přistoupit k dalším krokům směřujícím k ověření splnění tohoto požadavku. Jinými slovy, dle navrhovatele měl zadavatel vycházet z toho, že tato možnost je dostupná na jiné úrovni oprávnění, a využít postup podle § 46 zákona, případně odbornou rozpravu, tj. vyžádat si od navrhovatele takový přístup, jenž by ověření splnění tohoto požadavku umožnil.
95. Úřad se ani s touto argumentací navrhovatele neztotožňuje.
96. Úřad k tomu uvádí, že postup podle § 46 odst. 1 zákona představuje procesní nástroj, jehož účelem je umožnit zadavateli objasnit nebo doplnit předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely v situaci, kdy je to potřebné pro zajištění řádného průběhu zadávacího řízení. Uvedené ustanovení je koncipováno jako oprávnění zadavatele, nikoliv jako jeho obecná povinnost. Jeho využití se vždy odvíjí od konkrétních okolností daného případu a od toho, zda zadavatel potřebuje odstranit pochybnosti o obsahu nabídky či jiných předložených podkladech. Smyslem postupu podle § 46 zákona je objasnění nebo doplnění již předložených údajů, nikoliv přenášení odpovědnosti za správnost a úplnost nabídky na zadavatele nebo vytváření prostoru pro dodatečné napravování nedostatků nabídky či vzorku. Prostřednictvím tohoto institutu lze objasňovat nebo doplňovat skutečnosti, které byly součástí nabídky již v okamžiku jejího podání, nikoliv za účastníka zadávacího řízení vyhledávat nové skutečnosti svědčící ve prospěch splnění zadávacích podmínek. Nelze vyloučit, že v určitých situacích může být zadavatel povinen před přijetím závěru o nesplnění zadávacích podmínek odstranit existující pochybnosti o skutkovém stavu. Taková situace však nastává zejména tehdy, nemá-li zadavatel postaveno najisto, zda nabídka zadávacím podmínkám vyhovuje či nikoliv. Pokud z předložených podkladů vyplývají rozpory nebo jiné okolnosti zakládající pochybnost o skutečném stavu věci, může být zadavatel povinen využít dostupné prostředky ke zjištění skutkového stavu, včetně postupu podle § 46 zákona. Povinnost odstranit pochybnosti však nelze zaměňovat s povinností poskytovat účastníkovi zadávacího řízení další příležitosti k nápravě nedostatků nabídky či vzorku. Současně nelze ani ze skutečnosti, že zadavatel v průběhu zadávacího řízení již dříve postup podle § 46 zákona využil, dovozovat jeho povinnost použít tento institut opakovaně při posuzování dalších skutečností rozhodných pro posouzení nabídky, a to ani tehdy, pokud by se jednalo o splnění téže zadávací podmínky.
97. Úřad vyšel z toho, že jak již bylo dovozeno výše, mezi zadavatelem a navrhovatelem není sporu o tom, že z účtu správce projektu zpřístupněného navrhovatelem zadavateli nebylo možné splnění požadavku na vytváření rolí a skupin ověřit, a to z důvodu nedostatečnosti oprávnění uděleného navrhovatelem zadavateli. Navrhovatel netvrdí, že by vytváření rolí a skupin bylo z poskytnutého účtu možné, naopak sám vysvětluje, že zakládání rolí bylo dostupné až na jiné úrovni. Lze tedy konstatovat, že skutkový stav byl po posouzení vzorku zřejmý: z poskytnutého přístupu nebylo možné splnění požadavku na vytváření rolí a skupin ověřit. Naopak nelze dovodit, že v dané situaci existovala nejasnost či rozpor, který by bylo třeba prostřednictvím postupu podle § 46 zákona odstraňovat. Zadavatel měl totiž na základě posouzení vzorku jasný závěr, že z navrhovatelem zpřístupněného účtu není možné splnění daného požadavku ověřit, a nevznikla mu proto potřeba vyžadovat od navrhovatele další objasnění.
98. Úřad nezpochybňuje, že za situace, kdy zadavatel zjistil, že z poskytnutého účtu správce projektu nelze vytváření rolí a skupin ověřit, mohl teoreticky předpokládat, že tato možnost může být v nabízeném řešení dostupná na jiné úrovni oprávnění, a za tímto účelem využít postup podle § 46 zákona a vyžádat si jiný rozsah přístupových oprávnění. Stejně tak však nemohl bez dalšího vyloučit, že nabízené řešení předmětnou možnost vůbec neobsahuje. Skutečnost, že bylo možné uvažovat o prvně uvedené variantě, proto sama o sobě neznamená, že byl zadavatel povinen zvolit právě tento předpoklad a postupovat podle § 46 zákona.
99. Argumentace navrhovatele týkající se povinnosti aplikovat § 46 zákona tak ve skutečnosti nesměřuje k tvrzení, že zadavatel měl nejasný či neúplný skutkový stav, nýbrž k tvrzení, že zadavatel měl po zjištění nemožnosti ověření splnění daného požadavku aktivně zkoumat, zda se možnost vytváření rolí a skupin nenachází v jiné části systému, zda není dostupná pod jinou úrovní oprávnění, případně si od navrhovatele vyžádat další či odlišný přístup. S takovým výkladem se však Úřad neztotožňuje. Zadávací dokumentace výslovně vyžadovala, aby předložený vzorek umožňoval zadavateli ověření stanovených požadavků. Dodavatelé proto nemohli legitimně očekávat, že v případě, kdy jimi zvolený způsob zpřístupnění takové ověření neumožní, bude zadavatel jejich nedostatky napravovat, domýšlet alternativní způsoby přístupu do systému či aktivně vyhledávat jiné nezbytné úrovně oprávnění. Takový postup by navíc ve svém důsledku znamenal, že by zadavatel již neodstraňoval pochybnosti o obsahu nabídky, ale aktivně vyhledával alternativní způsoby, jak nahradit nedostatky vzorku předloženého navrhovatelem, což účelu institutu objasnění nabídky neodpovídá.
100. Úřad nepřehlédl, že zadavatel v bodě 10.4. zadávací dokumentace vedle důsledků spojených s neúspěšným výsledkem zkoušky vzorku současně uvedl, že „výše uvedené nevylučuje možnost objasnění případně zjištěných nedostatků prostřednictvím postupu dle § 46 ZZVZ v rámci stanovených zákonných limitů, a to případně rovněž formou odborné rozpravy“. Z citované formulace však podle Úřadu nevyplývá povinnost zadavatele využít postup podle § 46 zákona pokaždé, kdy v rámci posouzení vzorku zjistí nedostatek či nemožnost ověření určitého požadavku či funkcionality. Zadavatel si tímto ustanovením toliko vyhradil možnost takový postup využít, bude-li to považovat za potřebné. Současně nelze přehlédnout, že tentýž bod zadávací dokumentace výslovně spojoval již samotnou nemožnost ověření požadovaného parametru s neúspěšným výsledkem zkoušky vzorku. Ani zadávací dokumentace tedy nezakládala navrhovateli legitimní očekávání, že zadavatel bude v případě zjištěných nedostatků postupovat podle § 46 zákona a jeho prostřednictvím dodatečně upozorňovat na nedostatky ve způsobu zpřístupnění vzorku a poskytovat mu další příležitosti k jejich nápravě. Přijetí opačného výkladu by ve svém důsledku znamenalo, že odpovědnost za zajištění ověřitelnosti parametrů deklarovaných dodavatelem by byla přenesena z dodavatele na zadavatele, což by bylo v rozporu se smyslem vzorku i s odpovědností účastníka zadávacího řízení za správnost a úplnost jeho nabídky.
101. Úřad současně nepřehlédl, že zadavatel již vůči navrhovateli postup podle § 46 zákona v průběhu zadávacího řízení využil, když výzvou ze dne 12. 5. 2026 navrhovatele upozornil na nemožnost přihlášení do softwarové aplikace CDE a poskytl mu prostor k odstranění technických nedostatků souvisejících se samotným zpřístupněním vzorku. Je tedy zřejmé, že navrhovatel již jednou získal příležitost zajistit funkční a použitelný přístup ke vzorku určenému pro jeho posouzení, byť předmětem citované výzvy bylo odstranění překážky, která zadavateli bránila ke vzorku vůbec přistoupit, nikoliv ověřovat parametry nabízeného řešení. Bez ohledu na uvedené však ani tato skutečnost sama o sobě nezakládala povinnost zadavatele využít postup podle § 46 zákona opakovaně. Ze samotného faktu, že zadavatel v rámci zadávacího řízení tohoto institutu již využil, totiž bez dalšího nelze dovozovat jeho povinnost postupovat stejným způsobem i při posuzování dalších skutečností rozhodných pro posouzení nabídky či vzorku.
102. Úřad nepřehlédl rovněž ani skutečnost, že navrhovatel byl v okamžiku posouzení vzorku v postavení dodavatele, jehož nabídka se umístila jako první v pořadí. Ani tato okolnost však nemůže založit povinnost zadavatele postupovat podle § 46 zákona. Zákon totiž nestanoví pro aplikaci § 46 zákona ani vůči vybranému dodavateli žádná zvláštní pravidla, z nichž by bylo možné dovodit vyšší míru odpovědnosti zadavatele za odstraňování nedostatků nabídky či vzorku nebo povinnost poskytovat takovému dodavateli další příležitosti k nápravě zjištěných nedostatků. Také ve vztahu k vybranému dodavateli tak zůstává postup podle § 46 zákona zásadně fakultativním nástrojem zadavatele, jehož využití závisí na konkrétních okolnostech posuzovaného případu.
103. I pokud by Úřad vyšel z předpokladu, že zpřístupnění účtu na úrovni správce projektu bylo pouze důsledkem nesprávného vyhodnocení potřebného rozsahu oprávnění pro účely ověření vzorku a že daný nedostatek bylo možné odstranit jednoduchým rozšířením rozsahu přístupových oprávnění, nebyly by tyto okolnosti pro posouzení dané věci rozhodné. Úřad totiž nepovažuje za nepřiměřené, že zadavatel po zjištění dalšího nedostatku vzorku navrhovatele spočívajícího v nemožnosti ověření předmětného požadavku již nepřistoupil k dalším výzvám směřujícím k úpravě rozsahu přístupových oprávnění, když již dříve navrhovateli poskytl prostor k odstranění nedostatků souvisejících se vzorkem, a že vycházel již ze stavu vzorku, který měl k dispozici.
104. Úřad proto neshledal důvod, pro který by bylo možné zadavateli vytýkat, že po zjištění nemožnosti ověření splnění daného požadavku nepřistoupil k dalším výzvám podle § 46 zákona ani k odborné rozpravě. Skutečnost, že tak neučinil, nelze považovat za porušení zákona ani za postup v rozporu se zadávací dokumentací. Zadavatel byl naopak oprávněn vycházet z rozsahu oprávnění, která mu navrhovatel pro účely posouzení vzorku sám zpřístupnil, a jejich prostřednictvím posoudit splnění požadavků stanovených zadávací dokumentací. Skutečnost, že navrhovatel byl dodavatelem, jehož nabídka se umístila jako první v pořadí, na uvedeném závěru ničeho nemění.
105. K argumentaci navrhovatele, že závěr zadavatele je vnitřně rozporný, neboť zadavatel současně akceptoval jiné požadavky předpokládající existenci rolí a skupin, uvádí Úřad následující. Skutečnost, že určité části systému pracují s rolemi či skupinami nebo umožňují jejich využívání, sama o sobě neprokazuje splnění požadavku spočívajícího v možnosti role či skupiny vytvářet. Předmětem ověření nebyla obecná existence rolí v systému, nýbrž konkrétní požadavek, zda CDE umožňuje role a skupiny definovat. Z jiných funkcionalit systému proto bez dalšího nelze dovozovat splnění tohoto požadavku, ani to, že z navrhovatelem zpřístupněného vzorku bylo možné splnění daného požadavku ověřit.
106. K argumentaci navrhovatele, že následně v námitkách doložil existenci nově založené role „POH-testovací role“, uvádí Úřad následující. Rozhodující je stav vzorku a rozsah oprávnění zpřístupněný zadavateli v době jeho posouzení. Skutečnosti předložené až následně nemohou změnit závěr o tom, že z navrhovatelem zpřístupněného vzorku nebylo možné splnění předmětného požadavku ověřit.
107. K argumentaci navrhovatele ve vyjádření k podkladům rozhodnutí, podle níž je třeba předmětný požadavek rozlišovat na dvě samostatné složky a podle níž zadavatel sám ověřil druhou složku požadavku spočívající v přiřazování oprávnění k jednotlivým rolím, uvádí Úřad následující. Navrhovatel k tomu sám uvádí, že „zůstal neověřen jediný dílčí krok – založení nové role, a to výlučně proto, že testovací účet neměl oprávnění správy účtu“, a že „vlastní role se v nabízeném řešení zakládají na úrovni správy organizace“. Tím navrhovatel znovu potvrzuje, že z účtu správce projektu zpřístupněného zadavateli nebylo možné ověřit právě tu část požadavku, která byla mezi účastníky sporná, tj. zakládání rolí či skupin. Skutečnost, že zadavatel mohl prostřednictvím tohoto účtu pracovat s již existujícími rolemi a přiřazovat jim oprávnění (tedy ověřit jednu část tohoto požadavku), proto sama o sobě neprokazuje splnění daného požadavku jako celku. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení navrhovatele, že měl zadavatel z podkladů výrobce, které v rozhodnutí o vyloučení zmínil, vědět o existenci dané funkcionality, neboť ani případná existence této funkcionality na jiné úrovni oprávnění nemění nic na tom, že z navrhovatelem zpřístupněného vzorku nebylo možné splnění předmětného požadavku ověřit.
108. Úřad tedy na základě všeho uvedeného dospěl k závěru, že navrhovatelem zpřístupněný vzorek neumožňoval ověřit splnění požadavku „CDE umožňuje libovolně definovat role/skupiny, k nimž jsou následně definována práva na přístup k datům“. Navrhovatel totiž zadavateli zpřístupnil na základě svého rozhodnutí pouze účet na úrovni správce projektu, ačkoliv možnost definovat role a skupiny byla v nabízeném řešení dostupná až na vyšší úrovni oprávnění správce organizace. Zadavatel tedy z navrhovatelem zpřístupněného vzorku nemohl ověřit existenci možnosti definovat role a skupiny s návaznými přístupovými právy, a to v důsledku způsobu zpřístupnění vzorku zvoleného navrhovatelem.
109. V případě daného požadavku tak nastala situace předvídaná v bodě 10.4. zadávací dokumentace, neboť prostřednictvím navrhovatelem zpřístupněného vzorku nebylo možné splnění uvedeného požadavku ověřit a zadavatel byl proto oprávněn vyhodnotit uvedenou skutečnost jako neúspěšný výsledek zkoušky vzorku ve smyslu bodu 10.4. zadávací dokumentace.
110. Úřad proto uzavírá, že ve vztahu ke Zjištění č. 1 byl naplněn důvod pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona ve spojení s bodem 10.4. zadávací dokumentace. Jelikož navrhovatelem zpřístupněný vzorek neumožňoval ověřit splnění požadavku „CDE umožňuje libovolně definovat role/skupiny, k nimž jsou následně definována práva na přístup k datům“, byl zadavatel oprávněn tuto skutečnost vyhodnotit jako neúspěšný výsledek zkoušky vzorku a navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučit. Postup zadavatele ve vztahu ke Zjištění č. 1 proto Úřad shledal souladným se zákonem.
K důvodu vyloučení dle Zjištění č. 2
111. Jak dále vyplývá z rozhodnutí o vyloučení, dalším z důvodů, pro které zadavatel přistoupil k vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, byl důvod označený jako „Zjištění č. 2“ týkající se požadavku uvedeného v Příloze č. 3 zadávací dokumentace „CDE je lokalizováno do češtiny“. Šlo tedy o povinný požadavek zadavatele na nabízené řešení, jehož splnění bylo podmínkou účasti v zadávacím řízení a jež mělo být prostřednictvím vzorku ověřeno.
112. Zadavatel k tomu v rozhodnutí o vyloučení uvedl: „CDE není v nezanedbatelném rozsahu lokalizováno do češtiny nebo je lokalizováno nedostatečně, nekvalitně. S ohledem na skutečnost, že v CDE na straně zadavatele budou rovněž pracovat uživatelé nehovořící anglickým jazykem, jedná se o kritickou chybu CDE (vzorku Dodavatele) v rozporu s deklarací Dodavatele. Namátkově zadavatel k učiněnému zjištění poskytuje níže printscreen vzorku Dodavatele stran lokalizace do češtiny.“ Na podporu svého závěru zadavatel připojil do rozhodnutí o vyloučení printscreen ze vzorku navrhovatele zachycující části uživatelského rozhraní, které považoval za nedostatečně lokalizované do českého jazyka.
113. Úřad se nejprve zabýval otázkou, zda zadavatel v rozhodnutí o vyloučení dostatečně a přezkoumatelným způsobem odůvodnil závěr o nesplnění předmětného požadavku.
114. K tomu Úřad uvádí, že byť zadavatel odůvodnění Zjištění č. 2 v rozhodnutí o vyloučení pojal poměrně stručně, z jeho obsahu je zřejmé, jaký požadavek ze vzorku ověřoval, k jakému skutkovému zjištění dospěl a jaký závěr z tohoto zjištění vyvodil. Zadavatel v rozhodnutí o vyloučení uvedl, že CDE není v nezanedbatelném rozsahu lokalizováno do českého jazyka, popřípadě je lokalizováno nedostatečně či nekvalitně, a na základě tohoto zjištění uzavřel, že vzorek poskytnutý navrhovatelem nesplnil požadavek na lokalizaci do češtiny. Současně zadavatel v rozhodnutí o vyloučení identifikoval důvod, pro který považoval zjištěný nedostatek za významný, když uvedl, že se systémem budou pracovat rovněž osoby nehovořící anglickým jazykem. K tomu zadavatel připojil printscreen ze vzorku zachycující části uživatelského rozhraní, které nebyly lokalizovány do českého jazyka. Úřad má proto za to, že důvody, pro které zadavatel považoval daný požadavek za nesplněný, jsou z rozhodnutí o vyloučení dostatečně zřejmé a umožňují přezkum jeho postupu.
115. Úřad má tedy za to, že závěry týkající se Zjištění č. 2 byly v rozhodnutí o vyloučení odůvodněny dostatečně, srozumitelně a přezkoumatelným způsobem.
116. Úřad se dále zabýval otázkou, zda byl závěr zadavatele dle Zjištění č. 2 věcně správný, tj. zda skutečnosti zjištěné při posouzení vzorku byly způsobilé založit důvod pro vyloučení navrhovatele podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona.
117. Navrhovatel v návrhu odmítá závěr zadavatele dle Zjištění č. 2 uvedený v rozhodnutí o vyloučení. Dle navrhovatele požadavek na lokalizaci do českého jazyka byl v zadávací dokumentaci stanoven binárně, tedy jako požadavek typu ANO/NE. Navrhovatel má za to, že tento požadavek splnil, neboť čeština je oficiálně podporovaným jazykem nabízeného řešení a jazyk uživatelského rozhraní je řízen nastavením uživatelského profilu. Současně navrhovatel uvádí, že případné nepřeložené položky se týkají pouze jednotlivých řetězců v hlubších konfiguračních obrazovkách určených správcům systému, přičemž dle jeho názoru takové ojedinělé nepřeložené položky nemohou vést k závěru, že produkt není lokalizován. Navrhovatel současně namítá, že zadavatel dovozuje nesplnění požadavku na základě kritérií spočívajících v rozsahu a kvalitě lokalizace, ačkoliv taková kritéria ze zadávací dokumentace nevyplývají.
118. Zadavatel oproti tomu ve vyjádření k návrhu argumentuje, že nelze rezignovat na materiální posouzení splnění požadavku pouze proto, že byl v zadávací dokumentaci formulován binárně. Z posouzení vzorku podle zadavatele vyplynulo, že česká lokalizace nebyla v nezanedbatelném rozsahu zajištěna, a proto nebylo možné považovat požadavek za splněný.
119. Lze tedy shrnout, že mezi navrhovatelem a zadavatelem není zásadní spor o tom, že se ve vzorku nacházely určité položky, které nebyly plně lokalizovány do českého jazyka. Navrhovatel tuto skutečnost nezpochybňuje, když sám připouští existenci nepřeložených částí systému. Podstata sporu mezi navrhovatelem a zadavatelem tak spočívá především v otázce, zda existence nepřeložených položek (vzhledem k jejich rozsahu a charakteru) znamená nesplnění požadavku zadávací dokumentace na lokalizaci systému do českého jazyka.
120. Úřad proto posuzoval, jaký obsah je třeba požadavku „CDE je lokalizováno do češtiny“ přisoudit a zda existence nepřeložených částí systému je s takto stanoveným požadavkem slučitelná.
121. Zadávací dokumentace stanovila požadavek, aby bylo CDE „lokalizováno do češtiny“. Úřad má za to, že tímto požadavkem je třeba rozumět takové přizpůsobení uživatelského rozhraní, při němž je jeho obsah uživateli standardně zpřístupňován v českém jazyce a kdy uživatel systému komunikuje s jeho funkcionalitami primárně prostřednictvím českých textů.
122. Ze zadavatelem předloženého printscreenu ze vzorku navrhovatele v rozhodnutí o vyloučení je zřejmé, že se v uživatelském rozhraní vzorku navrhovatele současně vyskytovaly české i anglické texty. U položek „File shared with you, your role, or your company“, „File uploaded to folder you are subscribed to“ a „Package content update“ byl nejprve zobrazen text v anglickém jazyce, pod nímž byl následně uveden (menším písmem) český text. U položky „File shared with you, your role, or your company“ český text „Soubor nebo složka jsou sdíleny s vámi, vaší rolí nebo vaší společností“ významově odpovídal anglickému označení. Naproti tomu u položky „File uploaded to folder you are subscribed to“ byl použit český text „Jeden nebo více souborů je odesláno do složky, kterou odebíráte“, který nepředstavuje doslovný překlad anglického textu. Obdobně u položky „Package content update“ byl pod anglickým označením uveden český text „Soubory nebo parametry balíčku, který sledujete, jsou aktualizovány“, který spíše vysvětluje význam dané položky, než aby představoval její doslovný překlad. Současně se v uživatelském rozhraní nacházela v českém jazyce položka „Pozorovatel balíčků“, pod níž byl zobrazen anglický text „You're added to or removed from a package's watchers, or the watcher list of a package you manage changes.“ Ani v tomto případě nejde o vzájemně odpovídající jazykové verze téhož textu, neboť český text představuje pouze stručné označení položky, zatímco anglický text obsahuje podrobný popis příslušné události.
123. Souhrnně lze tedy konstatovat, že na základě printscreenu ze vzorku předloženého zadavatelem v rozhodnutí o vyloučení je zřejmé, že minimálně ve čtyřech položkách byly vedle českých textů použity rovněž texty anglické, když ve třech z těchto položek byly anglické texty zobrazeny jako primární a české texty byly uvedeny až následně (menším písmem), a současně anglické a české texty nepředstavovaly vždy vzájemně odpovídající jazykové verze téhož obsahu, ale místy šlo spíše o volné významové ekvivalenty nebo významově rozšiřující popisy.
124. Úřad považuje tento zjištěný stav již z logiky věci za neodpovídající situaci, kdy by český jazyk představoval hlavní a ucelený jazyk uživatelského rozhraní. Samotná skutečnost, že se v uživatelském rozhraní vedle českých textů vyskytovaly rovněž texty anglické, by přitom bez dalšího nemusela znamenat nesplnění požadavku na lokalizaci do češtiny (když nemožnost výskytu textu i v jiném jazyce nevyplývá ani ze znění daného požadavku v zadávací dokumentaci), pokud by ovšem anglické texty byly pouze doprovodné či technického charakteru. V daném případě je však rozhodující způsob jejich zobrazení (tj. pořadí a velikost) a také jejich vztah k českým textům, tedy jak byly jednotlivé informace uživateli zpřístupňovány. Pokud byly některé položky zobrazovány primárně v anglickém jazyce a český text byl uveden až následně jako doplňující, nelze mít za to, že byl daný obsah standardně zpřístupněn v českém jazyce. Stejně tak za řádnou lokalizaci nelze považovat situaci, kdy české a anglické texty netvořily vzájemně odpovídající jazykové verze téhož obsahu. V takovém případě totiž český text nepředstavoval plnohodnotnou jazykovou variantu informace obsažené v textu anglickém, ale pouze její významové přiblížení, což by mohlo vyvolávat nejistotu ohledně jejich vzájemného vztahu a významu dané položky. Takový způsob provedení proto podle Úřadu neodpovídá požadavku na lokalizaci systému do českého jazyka. V posuzovaných částech rozhraní tedy český jazyk nevystupoval jako hlavní jazyk, jehož prostřednictvím je uživateli zpřístupňován obsah systému, a z pohledu uživatele mohlo dané uspořádání působit tak, že primárním jazykem je jazyk anglický, zatímco české texty mají pouze podpůrný či doplňující charakter. Takové uspořádání však nekoresponduje s požadavkem zadávací dokumentace, aby bylo CDE lokalizováno do češtiny.
125. Z uvedeného důvodu nelze přisvědčit argumentaci navrhovatele, že samotná existence českých textů v systému postačuje k závěru o splnění předmětného požadavku. Rozhodující je, zda je obsah systému uživateli zpřístupňován primárně a uceleně v českém jazyce, což ze zadavatelem doložených částí uživatelského rozhraní nevyplývá.
126. Úřad nepřehlédl, že z rozhodnutí o vyloučení vyplývají konkrétně pouze zjištění týkající se omezeného počtu položek uživatelského rozhraní a že tedy převážná část systému mohla být lokalizována řádně (byť zároveň Úřad zaznamenal to, že zadavatel předložený printscreen označil za namátkovou ukázku zjištěného stavu, což by mohlo nasvědčovat tomu, že své závěry nezaložil pouze na těchto několika jednotlivých položkách). Stejně tak Úřad vzal v úvahu, že se některé z dotčených položek mohly nacházet v méně frekventovaných či pokročilejších částech systému, které navíc jsou určené zejména pro správce systému. Ani tyto skutečnosti však nemohou vést k závěru o splnění předmětného požadavku. Zadávací dokumentace totiž nestanovila žádnou toleranci, výjimku ani přípustný rozsah částí systému, které by mohly zůstávat nelokalizované nebo pouze částečně lokalizované, ani nerozlišovala mezi jednotlivými částmi systému podle okruhu uživatelů, kteří je využívají. Pro posouzení dané věci tedy není samo o sobě rozhodující, zda zadavatelem identifikované nedostatky představovaly pouze omezený počet položek uživatelského rozhraní nebo zda se týkaly méně využívaných částí systému. Pokud totiž zadavatel při ověření vzorku identifikoval části systému, které nesplňovaly požadavek na lokalizaci do českého jazyka v uvedeném smyslu, byl oprávněn z této skutečnosti vyvodit závěr o nesplnění ověřovaného požadavku, a to bez ohledu na rozsah takto zjištěných nedostatků či povahu částí systému, v nichž se nacházely.
127. K argumentaci navrhovatele, podle níž byl požadavek formulován binárně jako požadavek typu ANO/NE a byl splněn již tím, že čeština představuje jeden z podporovaných jazyků systému, uvádí Úřad následující. Takový výklad by ve svém důsledku redukoval požadavek na lokalizaci do češtiny pouze na existenci české jazykové mutace, aniž by bylo zkoumáno, zda je české prostředí skutečně implementováno způsobem odpovídajícím obsahu daného požadavku. Zadavatel však prostřednictvím vzorku neověřoval, zda systém podporuje český jazyk, nýbrž zda konkrétní nabízené řešení vykazuje vlastnost spočívající v lokalizaci do češtiny.
128. K argumentaci navrhovatele, že zadavatel dovozoval nesplnění daného požadavku na základě kritérií spočívajících v rozsahu a kvalitě lokalizace, ačkoliv taková kritéria zadávací dokumentace nestanovila, uvádí Úřad následující. Skutečnost, že zadavatel v rozhodnutí o vyloučení uvedl, že CDE není lokalizováno do češtiny „v nezanedbatelném rozsahu“ nebo je lokalizováno „nedostatečně, nekvalitně“, nelze chápat jako aplikaci dodatečných požadavků, které by neměly oporu v zadávací dokumentaci. Zadavatel tímto způsobem dle Úřadu pouze vyjadřoval důvody, pro které dospěl k závěru, že zjištěný stav již neodpovídá požadavku, aby bylo CDE lokalizováno do češtiny, přičemž posouzení toho, zda zjištěná podoba uživatelského rozhraní odpovídá obsahu daného požadavku, bylo nezbytnou součástí ověření vzorku. Bylo proto logické, že zadavatel v rámci odůvodnění svého závěru popsal nejen samotnou existenci zjištěných nedostatků, ale vyjádřil se i k jejich významu z hlediska posouzení splnění tohoto požadavku. Nelze proto přisvědčit názoru navrhovatele, že by zadavatel prostřednictvím úvah o rozsahu či kvalitě lokalizace hodnotil kritéria, která ze zadávací dokumentace nevyplývala. Těmito úvahami zadavatel pouze vysvětloval, proč zjištěný způsob provedení uživatelského rozhraní nepovažoval za odpovídající požadavku na lokalizaci do českého jazyka.
129. K argumentaci navrhovatele ve vyjádření k podkladům rozhodnutí, podle níž z obrazové dokumentace použité zadavatelem v rozhodnutí o vyloučení vyplývá splnění požadavku, neboť „česky jsou všechny ovládací prvky“, „i názvy skupiny“ a u každé ze zobrazených položek je „česky alespoň jeden ze dvou řádků“, Úřad uvádí, že ani tato argumentace nemůže na posouzení věci nic změnit. Navrhovatel jí totiž nezpochybňuje existenci anglických textů ve vzorku, ale polemizuje pouze s významem, který jim zadavatel přisoudil. Jak však vyplývá z výše uvedeného, problém nespočíval pouze v samotné existenci anglických textů, nýbrž též v tom, že v některých případech byly zobrazovány jako primární a že české a anglické texty nepředstavovaly odpovídající jazykové verze téhož obsahu. Samotná skutečnost, že se vedle anglického textu nacházel též text český, proto sama o sobě nepostačuje k závěru, že byla daná část uživatelského rozhraní lokalizována do českého jazyka v souladu s požadavkem zadávací dokumentace.
130. Úřad tedy na základě všeho uvedeného dospěl k závěru, že vzorek navrhovatele nesplňoval požadavek zadávací dokumentace „CDE lokalizováno do češtiny“. Ačkoli se v uživatelském rozhraní vzorku vyskytovaly české texty a čeština byla jedním z podporovaných jazyků systému, zjištěný stav neodpovídal plně lokalizovanému českému uživatelskému prostředí. Ve vzorku se totiž nacházely části rozhraní, v nichž byly anglické texty zobrazovány jako primární, případně české a anglické texty nepředstavovaly vzájemně odpovídající jazykové verze téhož obsahu.
131. V případě daného požadavku tak nastala situace předvídaná v bodě 10.4. zadávací dokumentace a zadavatel byl proto oprávněn uvedenou skutečnost vyhodnotit jako neúspěšný výsledek zkoušky vzorku ve smyslu bodu 10.4. zadávací dokumentace.
132. Úřad proto uzavírá, že ve vztahu ke Zjištění č. 2 byl naplněn důvod pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona ve spojení s bodem 10.4. zadávací dokumentace. Jelikož vzorek navrhovatele nesplňoval požadavek „CDE je lokalizováno do češtiny“, byl zadavatel oprávněn tuto skutečnost vyhodnotit jako neúspěšný výsledek zkoušky vzorku a navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučit. Postup zadavatele ve vztahu ke Zjištění č. 2 proto Úřad shledal souladným se zákonem.
K dalším důvodům vyloučení
133. Úřad uvádí, že nepřehlédl další navrhovatelem tvrzená pochybení zadavatele v souvislosti s dalšími důvody jeho vyloučení ze zadávacího řízení, tj. s důvody vyloučení dle Zjištění č. 3 [týkající se požadavku „CDE umožňuje spravovat vlastní negrafické informace (parametry) pro jednotlivé elementy modelu (…)“], dle Zjištění č. 4 [týkající se požadavku „Podporuje CDE nastavení průhlednosti prvků modelu?“], dle Zjištění č. 5 [týkající se požadavku „Umožňuje CDE vkládání komentářů (revizní obláčky a texty) do modelu?“], dle Zjištění č. 6 [týkající se požadavku „Umožňuje CDE zobrazení prvků podle vrstvy (pomocí datové třídy IfcPresentationLayerAssignment)? (…)“], dle Zjištění č. 7 [týkající se požadavku „Umožňuje CDE výměnu BCF dat online, tedy nikoliv cestou exportu/importu souborů BCF (…)“] a dle Zjištění č. 8. [týkající se požadavku „Podporuje CDE formát *.BCF (export a import)?“].
134. Avšak vzhledem k tomu, že jak bylo dovozeno výše, rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení bylo učiněno již z obou výše odůvodněných důvodů dle Zjištění č. 1 a dle Zjištění č. 2 v souladu se zákonem, považuje Úřad již za nadbytečné zabývat se dalšími namítanými skutečnostmi a argumenty navrhovatele. Úřad tedy konstatuje, že se k dalším skutečnostem, které navrhovatel ve svém návrhu uvádí, nevyjadřuje, a to s odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 A 2/1999-20 ze dne 24. 6. 1999, který judikoval, že za situace, kdy existuje alespoň jediný oprávněný důvod k vyloučení uchazeče, je nadbytečné zkoumat další namítané důvody pro vyloučení[1]. Šetření dalších důvodů vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení by totiž nemohlo mít na výsledek rozhodnutí Úřadu, tj. že zadavatel vyloučil navrhovatele v souladu se zákonem, vliv. Úřad tak shledává přezkum dalších důvodů pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení za nadbytečný v případě, kdy byl Úřadem prokázán alespoň jeden důvod za oprávněný, resp. když v daném případě byly prokázány důvody dva. K tomuto postupu Úřad přistoupil v souladu se zásadou procesní ekonomie, neboť považuje za neúčelné, aby se věcně zabýval všemi důvody pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení v případě prokázání oprávněnosti alespoň jednoho z nich, resp. dvou z nich, tedy aby k prokázání či vyvrácení existence dalších důvodů prováděl rozsáhlé dokazování, jež dále zatíží účastníky řízení a případně též nedůvodně pozdrží průběh přezkumného a zadávacího řízení, když i po posouzení těchto skutečností by se na výsledku rozhodnutí nic nezměnilo.
135. Tedy za situace, kdy již dva samostatné důvody vztahující se k povinným požadavkům dle Přílohy č. 3 zadávací dokumentace (dle Zjištění č. 1 a Zjištění č. 2) samy o sobě obstojí jako zákonný důvod pro vyloučení navrhovatele, nemůže mít další přezkum dalšího důvodu vyloučení vztahujícího se k povinnému požadavku dle Přílohy č. 3 zadávací dokumentace (dle Zjištění č. 3), ani přezkum dalších důvodů vyloučení vztahujících se k funkcionalitám dle Přílohy č. 4 zadávací dokumentace (dle Zjištění č. 4 až Zjištění č. 8), včetně posouzení jejich způsobilosti založit důvod pro vyloučení, vliv na závěr o zákonnosti napadeného rozhodnutí o vyloučení.
Závěr
136. Úřad shrnuje, že v posuzovaném případě shledal, že podmínky pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení byly naplněny ve vztahu ke Zjištění č. 1 týkajícímu se požadavku „CDE umožňuje libovolně definovat role/skupiny, k nimž jsou následně definována práva na přístup k datům“ i ve vztahu ke Zjištění č. 2 týkajícímu se požadavku „CDE je lokalizováno do češtiny“.
137. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že ve vztahu k oběma uvedeným zjištěním byl naplněn důvod pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona ve spojení s bodem 10.4. zadávací dokumentace. Zadavatel proto navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučil oprávněně a své závěry v rozhodnutí o vyloučení odůvodnil dostatečně, srozumitelně a přezkoumatelným způsobem. Postup zadavatele při vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení z těchto důvodů tak byl v souladu se zákonem.
138. Úřad pouze nad rámec uvedeného podotýká, že vzhledem k tomu, že zadavatel spojoval v šetřeném případě výsledky ověření vzorku s důsledky předvídanými pro postup podle § 104 zákona, bylo by možné uvažovat v souvislosti s vyloučením navrhovatele ze zadávacího řízení rovněž o aplikaci § 122 odst. 8 zákona, dle něhož zadavatel vybraného dodavatele vyloučí, pokud výsledky zkoušek vzorků nebo modelů neodpovídají zadávacím podmínkám. Tato otázka však není pro posouzení věci rozhodná. I pokud by totiž bylo možné uvažovat o odlišném právním podřazení důvodu vyloučení navrhovatele, rozhodující je, že faktický a materiální důvod vyloučení byl v rozhodnutí o vyloučení skutkově jednoznačně vymezen. Právě jednoznačná identifikace skutkových okolností vedoucích k vyloučení je pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele při vyloučení podstatnější než přesné označení použitého zákonného ustanovení. V posuzovaném případě přitom zadavatel skutkové důvody vyloučení v rozhodnutí o vyloučení jasně popsal a navrhovatel jim také zjevně porozuměl, o čemž svědčí i jeho argumentace uplatněná v námitkách a v návrhu. V posuzovaném případě je proto rozhodující, že byly naplněny skutkové okolnosti, se kterými zákon a zadávací dokumentace spojovaly možnost vyloučení dodavatele ze zadávacího řízení. Ani případná odlišná právní kvalifikace těchto skutečností by proto nemohla mít vliv na závěr o zákonnosti postupu zadavatele.
139. S ohledem na vše výše uvedené Úřad uzavírá, že v navrhovatelem napadeném postupu zadavatele při vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení neshledal rozpor se zákonem. Úřad proto neshledal důvody pro uložení nápravného opatření a návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Adresát/i:
1. KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář, Na příkopě 988/31, 110 00 Praha 1
2. Digital Construction Consulting s.r.o., Stupkova 1441/7, 170 00 Praha 7
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Přestože se tento rozsudek vztahoval k dnes již neplatnému zákonu č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je závěr v něm zaujatý aplikovatelný i v nyní projednávané věci.
