číslo jednací: 40276/2026/161
spisová značka: R0144/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Zajištění poskytování distanční zdravotní pohotovostní služby v Karlovarském kraji prostřednictvím online komunikační platformy |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 11. 11. 2026 |
| Související rozhodnutí | 31616/2026/500 40276/2026/161 |
| Dokumenty |
|
PID |
UOHSX00NKXYI |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-40276/2026/161 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0144/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
10. 11. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 9. 9. 2026 navrhovatelem
- MEDDI hub a.s., IČO 06230458, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0479/2026/VZ, č. j. ÚOHS-31616/2026/500 ze dne 1. 9. 2026, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 10. 7. 2026 na návrh ze dne 9. 7. 2026 výše označeného navrhovatele ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Karlovarský kraj, IČO 70891168, se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 14. 7. 2026 advokátní kanceláří HAVEL & PARTNERS s. r. o., IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1,
jehož dalším účastníkem je vybraný dodavatel
- ANYCARE s.r.o., IČO 17131294, se sídlem Kramolínská 955, 199 00 Praha 9,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zajištění poskytování distanční zdravotní pohotovostní služby v Karlovarském kraji prostřednictvím online komunikační platformy“ ve zjednodušeném režimu, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 2. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 23. 2. 2026 pod ev. č. Z2026-010286, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 23. 2. 2026 pod ev. č. 124672-2026, ve znění pozdějších oprav,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0479/2026/VZ, č. j. ÚOHS-31616/2026/500 ze dne 1. 9. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
I. SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ VEDENÉ ÚŘADEM PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
1. Úřad obdržel dne 10. 7. 2026 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“) ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
II. Napadené rozhodnutí
2. Úřad rozkladem napadeným rozhodnutím rozhodl ve výroku I tak, že se správní řízení v částech návrhu, obsažených v bodech E, F, G, H návrhu, směřujících proti
a) posouzení splnění technické kvalifikace vybraného dodavatele zadavatelem,
b) posouzení splnění požadavků na software, bezpečnost a certifikace platformy ze strany vybraného dodavatele zadavatelem,
c) posouzení kontinuity kvalifikačních kapacit vybraného dodavatele v souvislosti se změnou jeho ovládající osoby zadavatelem,
podle § 257 písm. h) zákona zastavuje, neboť návrhu v předmětných částech nepředcházely řádně a včas podané námitky.
3. Ve výroku II napadeného rozhodnutí potom Úřad rozhodl tak, že se návrh vyjma těch částí, ve vztahu ke kterým bylo správní řízení zastaveno výrokem I napadeného rozhodnutí, podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad k výroku I uvedl, že pochybnosti navrhovatel dovozuje převážně z údajů veřejně dostupných již v době podání námitek, zejména z účetních závěrek vybraného dodavatele uveřejněných ve Sbírce listin, z údajů obsažených ve veřejných rejstřících a z požadavků na technickou kvalifikaci stanovených zadávací dokumentací. Úřad přitom ověřil, že uvedené účetní závěrky byly ve Sbírce listin uveřejněny již před podáním námitek navrhovatele. Na rozdíl od skutečností týkajících se prokazování ekonomické kvalifikace vybraného dodavatele prostřednictvím jiné osoby tedy navrhovatel nevychází z informací, které mu byly nově sděleny zadavatelem až v rozhodnutí o námitkách. Pokud navrhovatel právě z těchto veřejně dostupných informací dovozuje pochybnosti o tom, zda vybraný dodavatel referenční služby v požadovaném rozsahu skutečně poskytl, zda disponoval potřebnými kapacitami a oprávněními a zda zadavatel splnění technické kvalifikace vybraného dodavatele dostatečně ověřil, mohl tyto výhrady dle přesvědčení Úřadu uplatnit již vůči zadavateli v námitkách. Z pohledu Úřadu se tedy nejedná o skutečnosti, které by navrhovatel ve smyslu § 251 odst. 4 zákona nemohl tvrdit již vůči zadavateli.
5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad k výroku II uvedl, že vybraný dodavatel prokázal ekonomickou kvalifikaci prostřednictvím jiné osoby – společnosti Circulos Group s.r.o., IČO 03043878, se sídlem Kramolínská 955, 199 00 Praha 9 (dále jen „jiná osoba“) způsobem stanoveným v bodech 8.2 a 8.4 výzvy k podání nabídky. Vybraný dodavatel jinou osobu ve své nabídce řádně identifikoval, doložil k prokázání požadavků ekonomické kvalifikace stanovených zadávací dokumentací její obrat v požadované výši a předložil rovněž ostatní doklady požadované zadávacími podmínkami. Závazek jiné osoby byl vzhledem k povaze prokazované ekonomické kvalifikace vymezen dle Úřadu dostatečně určitě, přičemž jeho obsah, způsob naplnění, časový rozsah a rozsah společné a nerozdílné odpovědnosti vybraného dodavatele a jiné osoby při plnění veřejné zakázky byly v průběhu objasňování nabídky vybraného dodavatele dále konkretizovány a potvrzeny přímo jinou osobou. Jelikož již doklady předložené v nabídce vybraného dodavatele obsahovaly závazek jiné osoby poskytnout vybranému dodavateli potřebné plnění nebo práva, podílet se na plnění veřejné zakázky v rozsahu prokazované kvalifikace a nést s ním společnou a nerozdílnou odpovědnost, následnými objasněními nebyl založen nový závazek ani dodatečně vytvořena dříve neexistující kvalifikace, resp. nedošlo k materiální změně nabídky vybraného dodavatele.
III. Rozklad navrhovatele
6. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 2. 9. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 9. 9. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
7. Navrhovatel napadl napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Podstatou rozkladu již není původní tvrzení z návrhu, že ekonomickou kvalifikaci nebylo možné doplnit podle § 46 zákona, nýbrž argument, že napadené rozhodnutí dostatečně neoddělilo přípustnost pozdějšího doplnění kvalifikačního dokladu od zákonnosti výběru uskutečněného již 3. 6. 2026, tedy před jeho doplněním.
8. Navrhovatel má za to, že Úřad směšuje dvě odlišné otázky. Podle navrhovatele může být pozdější doplnění nabídky podle § 46 zákona samo o sobě přípustné, avšak tím není vyřešeno, zda byl zákonný již původní výběr vybraného dodavatele ze dne 3. 6. 2026. Jestliže zadavatel následně sám zjistil nesoulad určitého dokladu se zadávací podmínkou, měl podle navrhovatele posoudit, zda nejde o vlastní nezákonný postup vyžadující nápravné opatření podle § 49 odst. 1 zákona. Navrhovatel nepovažuje za dostatečné konstatování Úřadu, že zákon nevyžaduje po každém doplnění nabídky zrušení původního výběru.
9. Samostatným rozkladovým důvodem činí navrhovatel nedostatečné vyřízení námitek. Rozhodnutí o námitkách ze dne 2. 7. 2026 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) podle něj nezmiňuje výzvu ze dne 29. 6. 2026 (dále také jako „výzva k objasnění 3“) ani aktualizovaný závazek ze dne 1. 7. 2026, ačkoliv právě tyto dokumenty podle něj zásadně mění skutkový obraz věci. Navrhovatel tvrdí, že vzhledem k obsahu námitek, v nichž zpochybňoval řádné prokázání ekonomické kvalifikace prostřednictvím jiné osoby, měl zadavatel vysvětlit nejen konečný stav, ale také to, že po výběru identifikoval nedostatek dokladu a vyžádal si jeho doplnění.
10. Navrhovatel dále namítá neúplnost skutkových zjištění. Požaduje zejména opatření relevantních ustanovení smlouvy o spolupráci mezi vybraným dodavatelem a jinou osobou ze dne 10. 4. 2026, aby bylo možné určit, zda úplný rozsah společné a nerozdílné odpovědnosti existoval již před výběrem, nebo byl vytvořen až následně. Podle jeho názoru není možné zároveň tvrdit, že šlo po celou dobu o tentýž smluvní závazek, a odmítnout provedení důkazu, který by jeho původní obsah mohl objektivně prokázat.
11. K výroku I napadeného rozhodnutí navrhovatel polemizuje především s posouzením bodu F návrhu. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že Úřad sám uznal, že informace o spuštění služby online zdravotní pohotovosti pro Plzeňský kraj vznikla až po podání námitek. Podle navrhovatele tedy měla být samostatně posouzena jako nová skutečnost ve smyslu § 251 odst. 4 zákona, nikoli odmítnuta jen proto, že tematicky souvisí s jeho již dříve možnými pochybnostmi o technické kvalifikaci.
Závěr rozkladu
12. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí v obou výrocích zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání. Nebudou-li shledány důvody ke zrušení výroku I v celém rozsahu, navrhovatel navrhuje jeho zrušení alespoň v oddělitelné části týkající se nových skutečností uplatněných v bodě F návrhu. Nezávisle na posouzení výroku I navrhovatel navrhuje zrušení výroku II a vrácení věci v tomto rozsahu k novému projednání.
IV. Řízení o rozkladu
13. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
14. Podáním ze dne 10. 9. 2026 požádal zadavatel o prodloužení lhůty pro vyjádření k rozkladu do 21. 9. 2026, a to s ohledem na dovolenou odpovědné advokátky, což mu bylo umožněno usnesením předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-33495/2026/161 ze dne 14. 9. 2026.
15. Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil podáním ze dne 18. 9. 2026. Ve svém vyjádření uvádí, že navrhovatel nesprávně dovozuje, že vybraný dodavatel nesplňoval ekonomickou kvalifikaci v době vydání rozhodnutí o výběru. Podle zadavatele byla kvalifikace splněna již v okamžiku výběru dodavatele a následná výzva k objasnění pouze formálně upřesnila rozsah závazku jiné osoby, nikoliv že by doplňovala chybějící kvalifikaci.
16. Zadavatel zdůrazňuje, že v průběhu zadávacího řízení nikdy nekonstatoval nesplnění ekonomické kvalifikace ani absenci závazku jiné osoby. Podle jeho názoru navrhovatel zaměňuje formální nejasnost ve znění dokumentu za neexistenci samotného závazku. Současně uvádí, že ani případné pozdější vyjasnění kvalifikačního dokladu nezakládá povinnost zrušit rozhodnutí o výběru dodavatele a vydávat nové rozhodnutí, pokud se nezmění obsah nabídky, kvalifikace ani pořadí dodavatelů.
17. K námitce nepřezkoumatelnosti oznámení o výběru dodavatele zadavatel uvádí, že ve zjednodušeném režimu sdělil všechny podstatné informace o prokazování ekonomické kvalifikace, zejména identifikaci jiné osoby, údaje o jejím obratu a obsah jejího závazku. Dále poukazuje na to, že samotný navrhovatel v rozkladu připouští, že rozhodnutí o námitkách tyto informace obsahovalo. Zadavatel proto nesouhlasí s tvrzením, že jeho rozhodnutí o námitkách bylo nepřezkoumatelné.
18. K návrhům na doplnění dokazování zadavatel namítá, že požadované důkazy nejsou pro posouzení zákonnosti jeho postupu relevantní. Za nadbytečné považuje zejména předložení smlouvy mezi vybraným dodavatelem a jinou osobou, protože rozsah závazku byl podle něj již dostatečně doložen jinými dokumenty.
19. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad navrhovatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu
20. Vybraný dodavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 16. 9. 2026, v němž uvádí, že považuje rozklad navrhovatele za nedůvodný, protože podle něj pouze opakuje argumenty, s nimiž se již Úřad vypořádal. Vybraný dodavatel uvádí, že ekonomickou kvalifikaci prokázal řádně prostřednictvím jiné osoby podle § 83 zákona a že následná objasnění na základě výzvy zadavatele pouze upřesnila již existující závazek této osoby, aniž by docházelo ke změně nabídky nebo doplňování chybějící kvalifikace.
21. Vybraný dodavatel dále souhlasí se závěry Úřadu ohledně technické kvalifikace i přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách a tvrdí, že navrhovatel neprokázal žádné konkrétní pochybení zadavatele ani dopad na výběr dodavatele. Rozklad označuje za účelový prostředek směřující k prodlužování řízení a navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad zamítl.
Stanovisko předsedy Úřadu
22. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K námitkám rozkladu
K výroku II napadeného rozhodnutí
23. Gros argumentace navrhovatele směřuje proti výroku II napadeného rozhodnutí, proto nejprve vypořádám námitky proti této části napadeného rozhodnutí.
24. Skutkové okolnosti k této části podrobně rekapituloval Úřad v bodech 121 až 137 napadeného rozhodnutí. Navazující právní posouzení potom Úřad provedl v bodech 146 až 186 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry se ztotožňuji.
25. Pro posouzení rozkladu v této části jsou rozhodné především skutkové okolnosti týkající se způsobu prokazování ekonomické kvalifikace vybraným dodavatelem a následného postupu zadavatele při ověřování závazku jiné osoby.
26. Jak vyplývá z bodu 8.4 výzvy k podání nabídky, dodavatel mohl prokázat určitou část profesní a technické kvalifikace prostřednictvím jiných osob, k čemuž byl povinen předložit mj. doklady prokazující splnění chybějící části kvalifikace prostřednictvím jiné osoby, „smlouvu nebo jinou osobou podepsané potvrzení o její existenci, jejímž obsahem je závazek jiné osoby k poskytnutí plnění určeného k plnění veřejné zakázky nebo k poskytnutí věcí nebo práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat při plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém jiná osoba prokázala kvalifikaci za dodavatele“, a navíc „s ohledem na to, že zadavatel vyžaduje, aby dodavatel a jiná osoba, jejímž prostřednictvím dodavatel prokazuje ekonomickou nebo technickou kvalifikaci, nesli společnou a nerozdílnou odpovědnost za plnění této veřejné zakázky, musí být v tomto případě součástí dokladů prokazujících splnění kvalifikace i doklad (např. smlouva), z něhož bude zřejmý závazek, že všichni tito dodavatelé budou vůči zadavateli a třetím osobám z jakýchkoliv právních vztahů vzniklých s veřejnou zakázkou zavázáni společně a nerozdílně, a to po celou dobu plnění veřejné zakázky, jakož i po dobu trvání jiných závazků vyplývajících z této veřejné zakázky“.
27. Lze dále shrnout, že vybraný dodavatel prokazoval ekonomickou kvalifikaci prostřednictvím jiné osoby. Již v nabídce předložil potvrzení o existenci smlouvy uzavřené dne 10. 4. 2026, podle něhož se jiná osoba zavázala podílet se na plnění veřejné zakázky v rozsahu prokazované kvalifikace, poskytnout potřebné plnění nebo práva a nést s vybraným dodavatelem společnou a nerozdílnou odpovědnost. Následně na základě první a druhé výzvy zadavatele doplnil vybraný dodavatel objasnění (dále jen „objasnění 1, 2“), v nichž konkrétněji popsal ekonomické, provozní, technické a personální zázemí poskytované touto společností a předložil její potvrzení o pravdivosti těchto údajů.
28. Zásadní význam pro rozklad má skutečnost, že po vydání oznámení o výběru dodavatele dne 3. 6. 2026 (dále také jako „oznámení o výběru“) zadavatel ještě dne 29. 6. 2026 zaslal vybranému dodavateli výzvu k objasnění 3. V ní uvedl, že dosud doložený rozsah společné a nerozdílné odpovědnosti neodpovídá plně požadavkům čl. 8.4 výzvy k podání nabídky, a vyžádal si doklad, z něhož bude jednoznačně vyplývat společná a nerozdílná odpovědnost vůči zadavateli i třetím osobám, ze všech právních vztahů souvisejících s veřejnou zakázkou a po celou dobu plnění i trvání dalších závazků.
29. Na tuto výzvu vybraný dodavatel reagoval dne 1. 7. 2026 předložením aktualizovaného potvrzení jiné osoby (dále jen „objasnění 3“), které již výslovně obsahovalo požadovaný rozsah společné a nerozdílné odpovědnosti vůči zadavateli i třetím osobám, vztahující se na všechny právní vztahy vzniklé v souvislosti s veřejnou zakázkou a po celou dobu trvání souvisejících závazků. Současně bylo potvrzeno, že všechny informace uváděné v předchozích objasněních odpovídají skutečnému obsahu smluvního vztahu mezi oběma společnostmi.
30. Právě tato časová posloupnost úkonů (výběr dne 3. 6. 2026, výzva k doplnění dne 29. 6. 2026 a doplnění dne 1. 7. 2026) a závěr Úřadu, že šlo pouze o konkretizaci již existujícího závazku, tvoří skutkový základ rozhodný pro posouzení hlavních rozkladových námitek směřujících proti zákonnosti původního výběru, dostatečnosti následné nápravy a úplnosti vypořádání námitek zadavatelem.
K námitce nezákonnosti původního výběru dodavatele
31. Navrhovatel dovozuje nezákonnost původního výběru dodavatele ze skutečnosti, že zadavatel po oznámení o výběru využil postup podle § 46 zákona a vyžádal si od vybraného dodavatele další objasnění rozsahu společné a nerozdílné odpovědnosti jiné osoby. Současně namítá, že případná přípustnost takového doplnění nemůže sama o sobě zhojit nezákonnost původního výběru dodavatele. S tímto závěrem se však neztotožňuji.
32. Úřad se přípustností postupu podle § 46 zákona přesvědčivě zabýval v bodech 166 až 170 napadeného rozhodnutí. Tyto závěry Úřadu je nutno propojit rovněž s předcházejícími přiléhavými skutkovými a právními zjištěními obsaženými v bodech 147 až 165 napadeného rozhodnutí.
33. Úřad v uvedených bodech podrobně analyzoval požadavky bodu 8.4 výzvy k podání nabídek, smlouvu o spolupráci uzavřenou mezi vybraným dodavatelem a jinou osobou, jednotlivá objasnění nabídky i navazující postup zadavatele. Z této analýzy vyplývá, že existence závazku jiné osoby podílet se na plnění veřejné zakázky a nést společnou a nerozdílnou odpovědnost nebyla v průběhu zadávacího řízení nikdy zpochybněna.
34. Již smlouva o spolupráci předložená v nabídce osvědčovala existenci právního vztahu mezi vybraným dodavatelem a jinou osobou a závazek související s prokazováním ekonomické kvalifikace. Přesné znění popisu tohoto závazku ve smlouvě o spolupráci bylo: „Poddodavatel se tímto výslovně zavazuje, že se bude podílet na plnění veřejné zakázky v rozsahu, v jakém za dodavatele kvalifikaci prokazuje; ponese společnou a nerozdílnou odpovědnost s Dodavatelem za plnění veřejné zakázky (…). Již toto znění lze vykládat tak, že společná a nerozdílná odpovědnost bude nesena za celé plnění veřejné zakázky, tedy po celou dobu plnění a rovněž ohledně následných závazků, které s plněním budou souviset. Zadavatel jej ostatně takto i zjevně vykládal, z uvedeného znění neplynulo, že by závazek poddodavatele měl být omezen jen na část plnění veřejné zakázky. Proto rozhodl o výběru vybraného dodavatele. Podle § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platí, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího. Zadavatel si chtěl následně ověřit, že jeho původní výklad odpovídá skutečnému obsahu závazku, proto požadoval jeho upřesnění. Následné konečné upřesnění ze dne 1. 7. 2026, jehož znění je: „Poddodavatel Circulos Group s.r.o. a Dodavatel ANYCARE s.r.o. jsou vůči Zadavateli – Karlovarskému kraji – i vůči třetím osobám z jakýchkoliv právních vztahů vzniklých v souvislosti s Veřejnou zakázkou „Zajištění poskytování distanční zdravotní pohotovostní služby v Karlovarském kraji prostřednictvím online komunikační platformy“ zavázáni společně a nerozdílně, a to po celou dobu plnění této Veřejné zakázky, jakož i po dobu trvání jiných závazků vyplývajících z této Veřejné zakázky“ se fakticky obsahově nijak neliší od původního znění, neboť strany potvrdily, že již původně měl mít jejich závazek tento význam. Postup zadavatele tak lze hodnotit spíše jako postup tzv. z opatrnosti, neboť si již původní závazek vykládal jako souladný se zadávacími podmínkami, s ohledem na formálnost zadávacího řízení však chtěl mít závazek specifikován zcela přesně.
35. Jednotlivá objasnění nabídky ani výzvy zadavatele tedy nesměřovaly k odstranění absence předmětného závazku, ale pouze k upřesnění jeho obsahu. Zadavatel si prostřednictvím objasnění 1 a 2 ověřoval rozsah již deklarovaného vztahu mezi vybraným dodavatelem a jinou osobou a ve výzvě k objasnění 3 požadoval toliko jednoznačnější vymezení již doloženého závazku společné a nerozdílné odpovědnosti ve vztahu k požadavkům bodu 8.4 zadávacích podmínek.
36. Nelze proto souhlasit s tvrzením navrhovatele, že využití § 46 zákona svědčí o nezákonnosti původního výběru dodavatele. Z dokumentace naopak vyplývá, že zadavatel si prostřednictvím jednotlivých objasnění pouze ověřoval a konkretizoval tentýž závazek, který byl v základních rysech doložen již v nabídce. Nedošlo tak k vytvoření nového kvalifikačního dokladu ani k dodatečnému zhojení jeho neexistence, nýbrž pouze ke zpřesnění již existujících skutečností. Na uvedené skutkové závěry navazují právní úvahy Úřadu obsažené v bodech 166 až 170 napadeného rozhodnutí, s nimiž se rovněž plně ztotožňuji.
37. Stejně tak nelze přisvědčit tvrzení navrhovatele, že použití § 46 zákona automaticky zakládalo povinnost zadavatele postupovat podle § 49 odst. 1 zákona a zrušit původní výběr dodavatele. Takový závěr by bylo možno přijmout pouze tehdy, pokud by bylo zjištěno, že vybraný dodavatel podmínky účasti původně nesplnil nebo že příslušný závazek jiné osoby v době podání nabídky neexistoval. Nic takového však z dokumentace ani ze závěrů Úřadu nevyplývá. Naopak bylo postaveno najisto, že předmětem následných objasnění bylo pouze přesnější vymezení obsahu již existujícího závazkového vztahu.
38. Za této situace nelze dovodit, že by samotné využití postupu podle § 46 zákona zpochybňovalo zákonnost posouzení splnění podmínek účasti či přímo výběru dodavatele. Souhlasím proto se závěrem Úřadu, že zadavatel prostřednictvím jednotlivých výzev k objasnění pouze ověřoval a konkretizoval závazek, jehož existence byla doložena již v nabídce, přičemž nedošlo k novému prokázání původně neexistující kvalifikace ani k nepřípustné změně nabídky. Předmětná rozkladová námitka je proto nedůvodná.
K námitce neúplného vypořádání námitek
39. Navrhovatel namítá, že zadavatel porušil § 245 odst. 1 zákona tím, že se v rozhodnutí o námitkách nevypořádal se všemi rozhodnými okolnostmi věci, když v něm neuvedl výzvu k objasnění nabídky ze dne 29. 6. 2026 (tedy výzvu k objasnění 3) ani navazující aktualizované potvrzení jiné osoby ze dne 1. 7. 2026, ačkoliv tyto dokumenty měl již v době vydání rozhodnutí o námitkách k dispozici. Podle navrhovatele proto rozhodnutí o námitkách neobsahuje úplné a transparentní odůvodnění postupu zadavatele. K tomu předesílám, že ani tato námitka není důvodná.
40. Předně nelze přisvědčit tvrzení navrhovatele, že by se Úřad uvedenou otázkou v napadeném rozhodnutí nezabýval. Z bodů 169 a 170 napadeného rozhodnutí výslovně vyplývá, že Úřad nepřehlédl argumentaci navrhovatele, podle níž zadavatel v rozhodnutí o námitkách nezmínil výzvu k objasnění nabídky 3 ani aktualizované potvrzení jiné osoby, které měl v době vydání rozhodnutí o námitkách již k dispozici. Úřad se s touto argumentací vypořádal a dospěl k závěru, že zadavatel navrhovateli sdělil základní skutečnosti rozhodné pro posouzení ekonomické kvalifikace vybraného dodavatele a že neuvedení všech jednotlivých procesních kroků, které předcházely výslednému posouzení nabídky vybraného dodavatele, samo o sobě nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách. S uvedeným závěrem se plně ztotožňuji.
41. Připomínám, že účelem § 245 odst. 1 zákona je zajistit, aby se stěžovatel z rozhodnutí o námitkách seznámil s důvody, pro které zadavatel jeho námitkám nevyhověl, a aby následně mohl kvalifikovaně zvážit další procesní postup. Rozhodnutí o námitkách musí být přezkoumatelné, srozumitelné a musí obsahovat důvody, na nichž zadavatel své závěry založil. Smyslem přezkumu podle § 245 odst. 1 zákona ostatně není nahrazovat přezkum věcné správnosti jednotlivých úkonů zadavatele, ale posoudit, zda zadavatel na námitky reagoval srozumitelným a přezkoumatelným způsobem, což v daném případě prokazatelně nastalo.
42. V nyní posuzované věci totiž zadavatel v rozhodnutí o námitkách vysvětlil, že vybraný dodavatel prokazoval ekonomickou kvalifikaci prostřednictvím jiné osoby, identifikoval tuto osobu, uvedl, jakými doklady byla ekonomická kvalifikace prokázána, a současně popsal podstatný obsah závazku této osoby vůči vybranému dodavateli. Z rozhodnutí o námitkách tak bylo zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění a úvah zadavatel dospěl k závěru, že ekonomická kvalifikace vybraného dodavatele byla prokázána. Sama skutečnost, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách výslovně nezmínil rovněž výzvu k objasnění nabídky 3 a následné doplnění nabídky ze dne 1. 7. 2026, proto bez dalšího nemůže založit závěr o porušení § 245 odst. 1 zákona. Nadto zadavatel reagoval na obsah námitek tak, jak byly podány. Ty totiž zpochybňovaly samotnou možnost vybraného dodavatele prokázat ekonomickou kvalifikaci jako takovou. S ohledem na to, že zadavatel postupuje ve zjednodušeném podlimitním řízení, oznámení o výběru obsahovalo informace o hodnocení nabídek, nikoliv však informaci o tom, že ekonomickou kvalifikaci vybraný dodavatel prokazoval pomocí třetí osoby. To ostatně vyplývá i z námitek, ve kterých se výslovně uvádí, že z rozhodnutí o výběru „nevyplývá, že by Vybraný dodavatel prokazoval obrat prostřednictvím jiné osoby, což by byl jediný způsob, jak mohla ANYCARE s.r.o. formálně “doplnit” svůj nedostatečný obrat“. Zadavatel tedy rozhodnutím o námitkách situaci navrhovateli vysvětlil a opravil jeho mylný předpoklad, že ekonomická kvalifikace není prokazována třetí osobou. Současně také uvedl, jak byla kvalifikace prokázána a jak si dostatečnost závazku ověřoval. Potvrzení, že k vyjasnění závazku mezi vybraným dodavatelem a třetí osobou probíhalo vícero, nebylo pro vypořádání námitek nezbytné, stejně jako uvedení konkrétních formulací, neboť to již nebylo (a z podstaty věci ani nemohlo být) předmětem námitek, které zadavatel vypořádával. Zároveň zadavateli žádné ustanovení zákona nezakazuje vyjasňovat si pochybnosti i poté, co rozhodl o výběru.
43. Nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí považuji za vhodné uvést, že argumentace navrhovatele ve skutečnosti směřuje převážně proti obsahu závěrů zadavatele, nikoliv proti jejich absenci. Navrhovatel opakovaně polemizuje s tím, proč zadavatel považoval předložené dokumenty za dostačující a proč přijal určitou interpretaci závazku jiné osoby. Taková polemika však svědčí spíše o tom, že důvody rozhodnutí o námitkách byly navrhovateli známy a že na ně dokázal navázat vlastní argumentací. Pokud je stěžovatel schopen konkrétně napadat jednotlivé úvahy zadavatele, zpravidla to současně potvrzuje, že tyto úvahy byly v rozhodnutí o námitkách dostatečně identifikovány a vysvětleny.
44. Uzavírám proto, že skutečnost, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách výslovně nezachytil výzvu k objasnění nabídky 3 a navazující doplnění nabídky ze dne 1. 7. 2026, sama o sobě neprokazuje, že by se s námitkami navrhovatele nevypořádal, ani neodůvodňuje závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách dostatečně vyložil, z jakých skutkových a právních důvodů považoval námitky navrhovatele za nedůvodné. Neshledávám proto důvod pro zásah do závěrů uvedených v bodech 169 a 170 napadeného rozhodnutí, a i tuto rozkladovou námitku považuji za nepřípadnou.
K námitce neprovedení navrhovaného dokazování a nedostatečného zjištění skutkového stavu
45. Navrhovatel v rozkladu namítá, že Úřad nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť si neopatřil smlouvu o spolupráci uzavřenou mezi vybraným dodavatelem a jinou osobou dne 10. 4. 2026. Bez jejího obsahu podle navrhovatele nebylo možné ověřit, zda později předložená potvrzení představovala pouze upřesnění původního závazku, nebo jeho nepřípustné rozšíření.
46. S touto námitkou se neztotožňuji. Úřad v bodech 166 až 171 napadeného rozhodnutí vycházel z potvrzení o existenci smlouvy, jednotlivých objasnění nabídky a potvrzení jiné osoby a na jejich základě dospěl k závěru, že po celou dobu šlo o tentýž závazkový vztah vzniklý již před podáním nabídky, který byl následně toliko konkretizován. Současně neexistovala žádná konkrétní indicie nasvědčující tomu, že by byl tento vztah po podání nabídky změněn nebo nově vytvořen.
47. Navrhovatel oproti tomu nepředložil žádné konkrétní skutečnosti, které by správnost tohoto závěru zpochybňovaly. Jeho argumentace je založena pouze na domněnce, že rozdílná míra podrobnosti jednotlivých potvrzení může naznačovat odlišný obsah původního smluvního vztahu. Taková úvaha však sama o sobě neodůvodňuje potřebu provedení dalšího dokazování. Správní orgán není povinen opatřovat každý účastníkem navržený důkaz, ale pouze takový, který může přispět ke zjištění relevantních skutečností. Jestliže již z jiných podkladů bezpečně vyplývá skutkový stav, není neprovedení dalšího důkazu vadou řízení.
48. Přitom je třeba zdůraznit, že předmětem posouzení nebyl soukromoprávní obsah smlouvy uzavřené mezi vybraným dodavatelem a jinou osobou jako takový, nýbrž otázka, zda vybraný dodavatel vůči zadavateli doložil splnění podmínek stanovených zadávací dokumentací a zda následná objasnění nepředstavovala nepřípustnou změnu nabídky. Zákon výslovně umožňuje, aby dodavatel předložil toliko potvrzení o existenci smlouvy, nikoliv smlouvu samotnou. K posouzení, zda dodavatel prokázal závazek postupem dle § 83 odst. 1 písm. d) zákona, tak byly rozhodné dokumenty předložené vybraným dodavatelem zadavateli v zadávacím řízení, nikoliv celé znění smlouvy o spolupráci. Navíc, jak bylo uvedeno shora, výklad právních jednání vyjádřených slovy se provádí rovněž dle úmyslu jednajícího, tento úmysl pak byl dostatečně konkretizován v následných vysvětleních, která korespondovala s původním zněním prohlášení ze dne 6. 5. 2026. Úřad proto správně vyhodnotil, že obsah smlouvy ze dne 10. 4. 2026 není pro rozhodnutí ve věci nezbytný, neboť relevantní skutečnosti bylo možné dostatečně zjistit z potvrzení o existenci smlouvy, jednotlivých objasnění nabídky a potvrzení jiné osoby.
49. Rovněž nelze přisvědčit názoru navrhovatele, že vznikl rozpor mezi závěrem Úřadu o neměnnosti závazku a odmítnutím provést důkaz předmětnou smlouvou. Úřad svůj závěr nepostavil na nepodloženém předpokladu obsahu smlouvy, ale na obsahu listin předložených v zadávacím řízení, které na tuto smlouvu navazovaly a jejichž vzájemná časová i obsahová souvislost svědčila o postupném upřesňování jediného existujícího závazku, který byl vůči zadavateli dostatečně určitý
50. Významné je rovněž to, že navrhovatel v rozkladu neuvádí žádné konkrétní indicie, které by mohly vést k závěru, že obsah smlouvy ze dne 10. 4. 2026 byl odlišný od prohlášení o existenci závazku ze dne 6. 5. 2026 nebo od následných upřesnění. Vybraný dodavatel a jiná osoba vždy spolupracovaly při vyjádření k výzvě dle § 46 zákona, navíc se jedná o osoby propojené. Tvrzení o případném rozporu původní smlouvy a jejího potvrzení je tak zcela hypotetické a k jeho vyvrácení není třeba provádět další dokazování. Tím spíše za situace, kdy zákon sám v ustanovení § 83 odst. 1 písm. d) s předložením toliko potvrzení o existenci smlouvy počítá.
51. Lze proto uzavřít, že Úřad měl pro své rozhodnutí dostatečný skutkový podklad a nepochybil, když navrhované dokazování neprovedl. Navrhovatel neprokázal, že by požadovaný důkaz byl pro posouzení věci nezbytný nebo že by jeho neprovedení mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. I tato námitka je proto nedůvodná.
K výroku I napadeného rozhodnutí
52. Navrhovatel se v závěru rozkladu vymezuje i proti výroku I napadeného rozhodnutí, v němž Úřad správní řízení zčásti zastavil, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky. Namítá zejména, že Úřad nesprávně aplikoval § 251 odst. 4 zákona, když odmítl přihlédnout k argumentaci vztahující se k referenční službě poskytované pro Plzeňský kraj. Podle navrhovatele nešlo o novou skutečnost či nový důvod návrhu, ale pouze o další rozvedení již uplatněné argumentace týkající se nesplnění kvalifikace vybraným dodavatelem. Navrhovatel má za to, že Úřad se touto otázkou měl meritorně zabývat.
53. Skutkové okolnosti k této části rekapituloval Úřad v bodech 93 až 95 napadeného rozhodnutí. Navazující právní posouzení potom Úřad provedl v bodech 96 až 113 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry se ztotožňuji. Ani této námitce tak dle mého názoru nelze přisvědčit.
54. Připomínám, že navrhovatel v námitkách namítal, že vybraný dodavatel nesplnil podmínku ekonomické kvalifikace spočívající v dosažení minimálního obratu 13 mil. Kč za roky 2023 a 2024, přičemž z dostupných účetních dokumentů podle něj vyplývá výrazně nižší obrat a současně nebylo zřejmé, že by kvalifikaci prokazoval prostřednictvím jiné osoby. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že ekonomická kvalifikace byla prokázána v plném rozsahu prostřednictvím jiné osoby, která se zavázala podílet na plnění veřejné zakázky, poskytnout potřebné zdroje a nést společnou a nerozdílnou odpovědnost za její plnění, a proto námitky navrhovatele neshledal důvodnými.
55. Navrhovatel potom v návrhu napadl nejen dle něj faktické nesplnění ekonomické kvalifikace vybraným dodavatelem, ale navíc i nesplnění technické kvalifikace vybraným dodavatelem, a to v bodech E, F, G, H návrhu, jak je popsáno v napadeném rozhodnutí. Argumentace navrhovatele uvedená v návrhu směřuje proti posouzení technické kvalifikace vybraného dodavatele, zejména proti ověření významných služeb, jimiž svou technickou kvalifikaci prokazoval, a jeho personálních a odborných kapacit. Podstatnou část této argumentace navrhovatel zakládá na údajích z účetních závěrek vybraného dodavatele za roky 2023 a 2024, jež byly uveřejněny ve Sbírce listin, na údajích z veřejně dostupných rejstříků, zejména Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb, a na požadavcích na významné služby stanovených ve výzvě k podání nabídky, u nichž navrhovatel vznáší pochybnosti o jejich splnění vybraným dodavatelem.
56. Předně zdůrazňuji, že při posuzování rozsahu přezkumu je třeba důsledně respektovat koncentrační zásadu zakotvenou v § 251 odst. 4 zákona. Smyslem uvedeného ustanovení je zajistit, aby skutkové a právní důvody, na nichž navrhovatel svůj návrh staví, byly vymezeny již ve lhůtě pro podání návrhu, a aby následně nedocházelo k postupnému doplňování dalších samostatných důvodů přezkumu v průběhu správního řízení. Tento princip odpovídá dlouhodobé koncepci přezkumu úkonů zadavatele a sleduje požadavek právní jistoty všech účastníků zadávacího řízení. Rozhodující proto není, jak navrhovatel své pozdější tvrzení označil, ale zda se obsahově jedná o pouhé doplnění již uplatněné argumentace, nebo o nový skutkový základ návrhu. Právě tuto otázku Úřad v napadeném rozhodnutí správně posoudil.
57. Konkrétně Úřad v bodech 104 až 111 napadeného rozhodnutí správně vyšel ze smyslu a účelu § 251 odst. 4 zákona, který připouští uplatnění nových skutečností pouze tehdy, pokud je navrhovatel objektivně nemohl tvrdit již vůči zadavateli v námitkách. Samotná okolnost, že určitá informace vznikla až po podání námitek, však ještě bez dalšího neznamená, že zakládá nový přípustný návrhový důvod. Rozhodující je, zda se jedná o skutečnost zakládající nový okruh tvrzené nezákonnosti, anebo pouze o další argument podporující námitky, které mohl navrhovatel uplatnit již v námitkovém řízení.
58. V této souvislosti považuji za podstatné, že navrhovatel ve svých námitkách ze dne 17. 6. 2026 vůči technické kvalifikaci vůbec nebrojil. Tato argumentace byla obsažena až v návrhu, avšak jak správně uvedl Úřad v bodě 104 napadeného rozhodnutí, navrhovatel své pochybnosti o splnění technické kvalifikace vybraného dodavatele dovozoval převážně z údajů, které byly veřejně dostupné již v době podání námitek, zejména z účetních závěrek vybraného dodavatele zveřejněných ve Sbírce listin, z údajů obsažených ve veřejných rejstřících a z požadavků zadávací dokumentace. Současně nevycházel z informací, které by mu byly nově sděleny až v rozhodnutí o námitkách. Pokud z těchto veřejně dostupných podkladů dovozoval pochybnosti o tom, zda vybraný dodavatel referenční služby skutečně realizoval, zda disponoval potřebnými kapacitami a oprávněními a zda zadavatel dostatečně ověřil splnění jeho technické kvalifikace, nic mu nebránilo, aby takové výhrady uplatnil již v námitkách. Úřad proto správně uzavřel, že se nejedná o skutečnosti, které by navrhovatel ve smyslu § 251 odst. 4 zákona nemohl vůči zadavateli tvrdit již dříve.
59. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že služba online zdravotní pohotovosti pro Plzeňský kraj byla vybraným dodavatelem spuštěna až po podání námitek. Zde odkazuji na bod 106 napadeného rozhodnutí, v němž Úřad správně rozlišil mezi objektivně novou informací a novým návrhovým důvodem. Samotná novost určité informace totiž ještě neznamená, že je přípustné otevřít nový okruh přezkumu (tedy otázku technické kvalifikace), který však v původních námitkách absentoval. Rozhodující je, zda tato informace zakládá samostatný důvod nezákonnosti, nebo zda pouze podporuje argumentaci vztahující se k námitkám, které mohl navrhovatel uplatnit již dříve.
60. V posuzovaném případě navrhovatel význam skutečnosti týkající se služby pro Plzeňský kraj spojoval s tvrzením, že vybraný dodavatel nemusel disponovat dostatečnými technickými kapacitami, zkušenostmi či vlastní platformou. Tato argumentace však směřuje právě k otázce splnění technické kvalifikace vybraného dodavatele, tedy k témuž okruhu výhrad, který byl postaven převážně na veřejně dostupných informacích existujících již v době podání námitek. Nově vzniklá skutečnost tak nepředstavovala samostatný návrhový důvod, ale pouze další podpůrnou indicii ve prospěch pochybností o splnění technické kvalifikace. Tu však navrhovatel žádnými námitkami vůči zadavateli nenamítal. Nemohla být tedy ani předmětem posouzení Úřadu. Zjednodušeně – zadavatel neměl možnost zabývat se jakýmikoliv námitkami proti údajnému nesplnění technické kvalifikace, nemohl se jimi tedy zabývat ani Úřad.
61. Nadto ani samotné spuštění služby pro Plzeňský kraj nevypovídá bezprostředně o tom, zda vybraný dodavatel splňoval podmínky účasti v nyní přezkoumávaném zadávacím řízení. Jak ostatně vyplývá i z argumentace navrhovatele, tato služba nemohla sloužit jako referenční zakázka pro prokázání kvalifikace. Její význam proto spočívá pouze v tom, že podle navrhovatele podporuje jeho již dříve vyslovené pochybnosti o technických možnostech vybraného dodavatele. Právě z tohoto důvodu Úřad nepochybil, když ji neposoudil jako samostatně přípustnou novou skutečnost ve smyslu § 251 odst. 4 zákona.
62. Lze proto uzavřít, že Úřad správně dovodil, že navrhovatelovy pochybnosti týkající se technické kvalifikace vybraného dodavatele vycházely převážně z informací, které byly veřejně dostupné již v době podání námitek, a mohly být tedy vůči zadavateli uplatněny již v této fázi řízení. Skutečnost, že po podání námitek došlo ke spuštění služby pro Plzeňský kraj, na tomto závěru nic nemění, neboť navrhovatel vůči zadavateli původně technickou kvalifikaci vůbec nenamítal, nemůže tedy k technické kvalifikaci ani rozšiřovat argumentaci. Úřad proto rozhodl správně, když správní řízení v částech týkajících se údajného nesplnění technické kvalifikace vybraným dodavatelem zastavil, neboť zde návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky. Námitka navrhovatele vůči výroku I napadeného rozhodnutí je proto nedůvodná.
K zákonnosti napadeného rozhodnutí
63. Napadené rozhodnutí jsem přezkoumal z hlediska zákonnosti a shrnuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.
64. K zákonnosti napadeného rozhodnutí konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, na který aplikoval relevantní ustanovení zákona, interpretovaná ve světle příslušné judikatury. Úřad řádně označil všechny podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě vyhodnotil, že se zadavatel namítaného porušení zákona nedopustil. Úřad rovněž uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám za srozumitelné, vnitřně bezrozporné a přezkoumatelné. Uzavírám, že jsem v dotčeném případě nezjistil procesní vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí.
VI. Závěr
65. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.
66. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát/i:
1. HAVEL & PARTNERS s. r. o., Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1
2. MEDDI hub a.s., Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1
3. ANYCARE s.r.o., Kramolínská 955, 199 00 Praha 9
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
