číslo jednací: 2R69/05
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Sportovní a rekreační areál - jižní tribuna, severní tribuna, hlavní vstupy+zpevněné plochy, volejbalové kurty |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 59 odst. 2 sř - rozhodnutí se mění |
| Rok | 2005 |
| Datum nabytí právní moci | 7. 3. 2006 |
| Související rozhodnutí | VZ/S153/05-154/3936/05-Der 2R69/05 |
| Dokumenty |
Č. j.: 2R 69/05 - Hr V Brně dne 25. ledna 2006
Ve správním řízení o rozkladu podaném dne 15.9.2005 městem Uherské Hradiště, zast. starostou Ing. Liborem Karáskem, se sídlem Masarykovo nám. 19, 686 70 Uherské Hradiště, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 31.8.2005 č. j. VZ/S153/05-154/3936/05-Der ve věci přezkoumání úkonů zadavatele - města Uherského Hradiště, se sídlem Masarykovo nám. 19, 686 70 Uherské Hradiště, učiněných při zadání veřejných zakázek
-
"Sportovní a rekreační areál - severní tribuna" zadané formou výzvy ze dne 28.1.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 424/2002 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb.,
-
"Sportovní a rekreační areál - jižní tribuna" zadané formou výzvy ze dne 22.1.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku podle § 49 odst. 1 posledně citovaného zákona,
-
"Sportovní a rekreační areál - hlavní vstupy, zpevněné plochy" zadané formou výzvy ze dne 17.3.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku podle § 49 odst. 1 posledně citovaného zákona a
-
"Sportovní a rekreační areál - volejbalové kurty" zadané formou výzvy ze dne 4.4.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku podle § 49 odst. 1 posledně citovaného znění zákona,
m ě n í m
podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu zvláštní komise, ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona, napadené rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. VZ/S153/05-154/3936/05-Der ze dne 31.8.2005 v prvním odstavci na straně dvě výroku napadeného rozhodnutí na konci věty takto:
"…výše uvedené veřejné zakázky na stavební práce zadal výzvami více zájemcům o veřejnou zakázku podle § 49 odst. 1 téhož zákona, aniž byly pro použití tohoto způsobu zadání splněny zákonné předpoklady, neboť celková výše peněžitého závazku, stanovená na základě § 67 téhož zákona přesáhla 30 mil. Kč".
O d ů v o d n ě n í
I. Zadání veřejné zakázky a napadené rozhodnutí Úřadu
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") na základě výsledků kontroly provedené jeho zaměstnanci dne 31.8.2004 a ukončené rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. 2R 22/05 - Hr ze dne 10.8.2005, získal pochybnosti o správnosti úkonů zadavatele - města Uherské Hradiště, zast. starostou Ing. Liborem Karáskem, se sídlem Masarykovo nám. 19, 686 70 Uherské Hradiště (dále jen "zadavatel"), učiněných při zadání veřejných zakázek:
-
"Sportovní a rekreační areál - severní tribuna" zadané formou výzvy ze dne 28.1.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 424/2002 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb. (dále jen "zákon")
-
"Sportovní a rekreační areál - jižní tribuna" zadané formou výzvy ze dne 22.1.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku podle § 49 odst. 1 zákona
-
"Sportovní a rekreační areál - hlavní vstupy, zpevněné plochy" zadané formou výzvy ze dne 17.3.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku podle § 49 odst. 1 zákona a
-
"Sportovní a rekreační areál - volejbalové kurty" zadané formou výzvy ze dne 4.4.2003 více zájemcům o veřejnou zakázku podle § 49 odst. 1 zákona.
2. Vzhledem k výše uvedeným pochybnostem zahájil Úřad ve věci těchto veřejných zakázek správní řízení, ve kterém jako jediného účastníka správního řízení označil zadavatele. Oznámení o zahájení správního řízení obdržel zadavatel dne 25.8.2005 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno.
Napadené rozhodnutí
3. Po posouzení všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 31.8.2005 rozhodnutí č. j. VZ/S153/05-154/3936/05-Der, kterým v postupu zadavatele konstatoval závažné porušení ustanovení § 3 odst. 1 a 2 zákona, kterého se zadavatel dopustil tím, že výše uvedené veřejné zakázky na stavební práce zadal formou výzev více zájemcům o veřejnou zakázku podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona, ačkoliv celková výše peněžitého závazku, stanovená na základě § 67 zákona přesáhla částku 20 mil. Kč. Za zjištěné porušení zákona pak Úřad uložil zadavateli pokutu 200 000,- Kč.
Meritum odůvodnění
4. V odůvodnění svého rozhodnutí Úřad uvádí, že ze smluv o dílo, uzavřených na základě výzev podle § 49 odst. 1 zákona, vznikl zadavateli v průběhu roku 2003 celkový peněžitý závazek ve výši 64 818 962,- Kč bez DPH. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona jsou zadavatelé povinni vyhlásit obchodní veřejnou soutěž, pokud výše budoucího peněžitého závazku bez DPH, jde-li o nemovitost, přesáhne částku 20 mil. Kč. Šetřené veřejné zakázky spočívaly v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, neboť se jednalo o investiční akce připravované zadavatelem ve shodném čase a lokalizované na shodném místě, přičemž všechny stavby, na něž byly předmětné veřejné zakázky zadávány, tvoří samostatný funkční celek - sportovní a rekreační areál. Zakázky byly zadávány a realizovány v jednom rozpočtovém roce a ve velmi krátkém časovém rozpětí (první výzva byla učiněna 22.1.2003 a poslední 4.4.2003). To svědčí dle názoru Úřadu o tom, že zadání jednotlivých veřejných zakázek zadavatel předem předpokládal, a to již v přípravné fázi zadávacího řízení. Srovnatelnost plnění potvrzují dle názoru Úřadu i data realizací jednotlivých výstaveb.
K výroku o uložení pokuty
5. Za zjištěná závažná porušení zákona uložil Úřad zadavateli pokutu ve výši 200 000,- Kč, což představuje cca jednu třetinu z maximální možné výše pokuty, částky 682 876,25 Kč. Při rozhodování o výši pokuty Úřad jednak zohlednil to, aby uložením pokuty nezpůsobil dlouhodobou platební neschopnost či zadluženost zadavatele. Zároveň však zohlednil závažnost porušení zákona a základních zásad zadávání veřejných zakázek, včetně bezdůvodného vyloučení konkurenčního prostředí při uzavírání smluv na plnění předmětných veřejných zakázek.
II. Námitky rozkladu
Výklad ustanovení § 67 zákona
6. Proti rozhodnutí Úřadu podal zadavatel dne 15.9.2005 rozklad, ve kterém s odkazem na definici veřejné zakázky jako smlouvy dle ustanovení § 2 písm. a) zákona vyslovuje názor, že o definici toho, co je veřejnou zakázkou, nerozhoduje ani místo a čas realizace, ale právě vznik příslušné smlouvy. Použití ustanovení § 67 zákona je dle názoru zadavatele problematické, neboť vychází z pouhého subjektivního posouzení, co je související časový úsek a místo plnění. Doplněním pojmu veřejná zakázka do ustanovení § 67 odst. 1 zákona první věta pak dostává zadavatel dle svého názoru logický protimluv, neboť uzavření smlouvy nemůže spočívat v uzavření několika smluv.
7. Zadavatel dovozuje, že dle Úřadem uplatněného výkladu ustanovení § 67 zákona by zadavatel musel sčítat všechny stavby provedené na území města Uherské Hradiště, protože jde o stejný druh prací. Tento výklad je zcela jasným logickým nesmyslem, a proto si zadavatel dle názoru Úřadu vypomohl novou definicí, kdy hovoří o zakázkách provedených na jednom místě a za místo si zvolil sportovně rekreační areál, aniž by k tomu hledal oporu v zákoně a vycházel toliko ze svého subjektivního výkladu pojmu veřejná zakázka.
Nepřiměřenost uložené sankce
8. Zadavatel uvádí, že na provedení každé stavby uzavíral úplatnou smlouvu s uchazečem, který předložil nejvhodnější nabídku na základě zadání veřejné zakázky. Všechny tyto aspekty zákona zadavatel splnil. Jediné pochybení, které je zadavateli Úřadem vyčítáno, je to, že nesečetl několik staveb dohromady a nezadal je společně za účelem vzniku jedné úplatné smlouvy. Z uvedeného zadavatel dovozuje nepřiměřenost výše uložené pokuty, neboť Úřad nesprávně definuje pojem stavba.
Namítané nedodržení lhůty pro uložení pokuty
9. Zadavatel dále dovozuje porušení ustanovení § 62 odst. 1 zákona, podle kterého lze uložit pokutu pouze ve lhůtě jednoho roku od dne, kdy se Úřad dozvěděl o porušení zákona. Uložením pokuty se dle názoru zadavatele rozumí to, že v této lhůtě musí být rozhodnutí o pokutě nejen vydáno, ale toto musí i nabýt právní moci, přičemž tento názor zadavatele podporuje dle jeho tvrzení i rozhodnutí předsedy Úřadu v obdobném případě. Kontrola, na základě které se Úřad dozvěděl o porušení zákona, proběhla dne 31.8.2004, zjištěná pochybení byla vypsána do protokolu sepsaného dne 19.10.2004 a k vydání rozhodnutí dne 31.8.2005 tak sice došlo v termínu jednoho roku, nicméně toto rozhodnutí v jednoroční lhůtě nenabylo právní moci.
Závěr rozkladu
10. Zadavatel se ve svém rozkladu domáhá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil.
III. Řízení o rozkladu
11. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu zvláštní komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a s přihlédnutím k doporučení této komise dospěl k následujícímu závěru:
12 Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. VZ/S153/05-154/3936/05-Der ze dne 31.8.2005 uložil zadavateli za zjištěná porušení zákona pokutu ve výši 200 000,- Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se v plné míře ztotožnil. Ke změně výroku napadeného rozhodnutí jsem přistoupil na základě chybně uvedeného limitu pro použití formy zadání podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona.
IV. K námitkám rozkladu
Výklad ustanovení § 67 odst. 1 zákona
13. Zadavatel ve svém rozkladu zpochybňuje výklad ustanovení § 67 zákona, jak jej podává napadené rozhodnutí, přičemž především dovozuje, že posouzení souvislosti místa a času realizace jednotlivých stavebních prací je výsledkem subjektivního posouzení Úřadu, které nemá oporu v zákoně. Ad absurdum zadavatel dovozuje, že by dle výkladu Úřadu měl zadávat společně všechny stavební práce ve městě. Rozhodujícím pro posouzení věcné a časové souvislosti je pouze vznik příslušné smlouvy. Dosazením definice veřejné zakázky z ustanovení § 2 písm. a) zákona do textu ustanovení § 67 odst. 1 zákona se pak snaží dovodit logickou nesmyslnost posledně citovaného ustanovení zákona.
14. K tomu uvádím, že Úřad v napadeném rozhodnutí nepodává obecný výklad ustanovení § 67 odst. 1 zákona, ale posuzuje splnění konkrétních ustanovení zákona s přihlédnutím k veškerým specifikům šetřené veřejné zakázky. Není proto namístě dovozovat, jak by měl zadavatel postupovat v případě zadávání jiných veřejných zakázek, realizovaných na území města Uherského Hradiště a dovozovat možné varianty ad absurdum, ale je třeba vycházet z konkrétních okolností realizace stavebních prací ve sportovním a rekreačním areálu a pouze tyto okolnosti posuzovat.
15. V šetřeném případě je nade vší pochybnost zřejmé, že k realizaci předmětů plnění jednotlivých zadavatelem zadaných veřejných zakázek docházelo souběžně v jednom časovém období a na jednom urbanistickém celku - sportovním a rekreačním areálu. Rovněž předmět plnění veřejné zakázky byl totožný, když se jednalo o realizaci stavebních úprav. Tyto skutečnosti Úřad dostatečným způsobem doložil v odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž nelze souhlasit s názorem zadavatele, že tyto skutečnosti jsou výsledkem pouze subjektivního posouzení Úřadu.
16. Závěry napadeného rozhodnutí ostatně potvrzuje i vyjádření zadavatele ze dne 30.11.2004, ve kterém za hlavní důvody rozdělení stavebních prací a jejich samostatnou realizaci označuje nejistotu ohledně zajištění finančních prostředků. Důvodem tedy nebylo to, že by se jednalo o odlišný a vzájemně nesourodý a nesouvisející charakter těchto prací, ale skutečnosti související se skladbou rozpočtu investora, tedy zadavatele, které jsou však pro aplikaci ustanovení § 67 odst. 1 zákona bezpředmětné.
17. Úřad ve svém rozhodnutí nepředepisuje zadavateli, že měl na realizaci všech veřejných zakázek uzavřít jednu smlouvu a takový výklad ustanovení § 67 odst. 1 zákon by ani nebyl správný. Zadavatel má pouze povinnost u zakázek od určitého finančního objemu umožnit takovou konkurenci nabídek, jak předpokládá zákon. Je lhostejné, v kolika samostatných zakázkách bude tento celkový objem realizován, pokud u jedné každé této zakázky bude zachováno konkurenční prostředí adekvátní pro celkový objem. V šetřeném případě tedy zadavatel například mohl veřejné zakázky zadat samostatně, avšak vždy formou obchodní veřejné soutěže, neboť celkový objem stavebních prací přesáhl částku 30 mil. Kč podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona, stejně jako mohl stavbu realizovat jako jedinou veřejnou zakázku opět formou obchodní veřejné soutěže, avšak na její jednotlivé části připustit dílčí plnění, která by umožnila flexibilní volbu termínu realizace jednotlivých částí, zhotovitelů jednotlivých částí atd. Zadavateli tedy není vytýkáno to, že na plnění veřejné zakázky neuzavřel jednu smlouvu, ale to, že při zadávání veřejné zakázky nezachoval konkurenční prostředí odpovídající celkové výši peněžitého závazku.
18. Ke spojení definice veřejné zakázky dle § 2 písm. a) zákona a textu § 67 odst. 1 zákona pak pouze uvádím, že k výkladu právní normy nelze přistupovat takto "matematickou" metodou, kdy interpret právní normy dosadí do textu jednoho ustanovení část jiného ustanovení zákona a následně dovozuje nesmyslnost takto složené věty. Jednotlivá ustanovení je nutno vykládat systematicky a v kontextu s předmětem, který upravují. Ustanovení § 67 odst. 1 má zamezit zadavatelům, aby účelovým rozdělením předmětu plnění velké veřejné zakázky mohli jednotlivé díly zadat jako samostatná plnění a vyhnout se tak složitějšímu způsobu zadání veřejné zakázky. Posledně citované ustanovení zákona v tomto případě ukládá zadavateli sečíst všechny peněžité závazky, které pro něj plynou z jednotlivých smluv a postupovat adekvátně k výši tohoto součtu, přičemž není v této souvislosti sporu o definici veřejné zakázky jako takové, a proto argumentace zadavatele se v tomto bodě jeví jako zřejmě účelová.
Dodržení lhůty pro uložení pokuty
19. Zadavatel ve svém rozkladu rovněž uvádí, že nebyla dodržena subjektivní jednoletá lhůta pro uložení pokuty podle ustanovení § 62 odst. 1 zákona, když Úřad v této lhůtě pouze vydal napadené prvostupňové rozhodnutí, aniž by však toto rozhodnutí nabylo právní moci.
20. K tomu uvádím, že požaduje-li ustanovení § 62 odst. 1 zákona, aby Úřad v subjektivní jednoroční lhůtě rozhodl o uložení pokuty, pak nelze do tohoto požadavku zahrnovat i následné skutečnosti doručení či právní moci, neboť takto by byla výrazně zkrácena lhůta pro rozhodování správního orgánu, případně by pravomocnost uložení pokuty spočívala na skutečnostech, které Úřad jako správní orgán nemůže ovlivnit, jako například převzetí jednoho vyhotovení rozhodnutí účastníkem správního řízení. Rozhodnout ve lhůtě neznamená nic jiného, než ve lhůtě rozhodnutí vydat a je tak rozhodné datum vydání rozhodnutí. V tomto svém právním názoru vychází Úřad rovněž z ustálené soudní judikatury, jako např. z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 A 11/2001 ze dne 25.2.2002.
21. Pokud se tedy Úřad dozvěděl o porušení zákona na straně zadavatele dne 31.8.2004 na základě provedené kontroly, začala následujícího dne 1.9.2004 běžet subjektivní jednoletá lhůta podle ustanovení § 62 odst. 1 zákona, v rámci které mohl uložit pokutu. Poslední den této lhůty pak připadl na 31.8.2005. Úřad tím, že v poslední den předmětné lhůty vydal napadené rozhodnutí, kterým zadavateli uložil za zjištěná porušení zákona pokutu, předmětnou jednoroční lhůtu zachoval a následné skutečnosti jako nabytí právní moci, podání rozkladu a podobně jsou pro zachování předmětné lhůty nerozhodné.
K namítané nepřiměřenosti výše uložené pokuty
22. Zadavatel ve svém rozkladu odvozuje nepřiměřenost výše uložené pokuty, když uvádí, že je mu vytýkáno pouze to, že nesečetl několik staveb. K tomu uvádím, že Úřad v napadeném rozhodnutí podrobným způsobem rozvedl a zdůvodnil výši uložené pokuty, stejně jako charakter a závažnost porušení zákona zadavatelem, přičemž s jeho argumenty jsem se ztotožnil, a proto na ni v této souvislosti v plné míře odkazuji.
Změna napadeného rozhodnutí
23. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí jsem musel přistoupit ke změně výroku napadeného rozhodnutí, neboť v prvním odstavci na straně dvě napadeného rozhodnutí Úřadu je nepřesně uvedena částka 20 mil. Kč jako limit podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona, nad který jsou zadavatelé povinni vyhlásit obchodní veřejnou soutěž. Podle znění § 3 odst. 2 zákona platného v době zadání veřejných zakázek je však tento limit 30 mil. Kč. Uvedená nepřesnost však nemá vliv na faktickou správnost výroku napadeného rozhodnutí, neboť celková výše závazku, který pro zadavatele plynul z uzavřených smluv činila cca 68 mil. Kč, a tedy příslušný limit dle posledně citovaného ustanovení zákona překročen byl.
V. Závěr
24. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu, avšak vzhledem k formálně stylistickému pochybení bylo nutno napadené rozhodnutí změnit, a proto jsem rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
Ing. Martin Pecina, MBA
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
-
Město Uherské Hradiště, se sídlem Masarykovo nám. 19, 686 70 Uherské Hradiště, zast. Ing. Liborem Karáskem,
-
spis.
