Různé pohledy na regulaci vztahu obchodních řetězců a jejich dodavatelů v rámci Evropské unie

Evropská komise se dlouhodobě zabývá vztahy mezi dodavateli a odběrateli potravin při dodávkách potravin určených pro maloobchodní prodej v obchodních řetězcích. Důvodem je skutečnost, že v řadě případů uplatňují obchodní řetězce vůči dodavatelům potravin nefér obchodní praktiky (Unfair Trading Practices). Je to tedy stejná situace, s jakou se setkává Úřad při šetření chování tuzemských obchodních řetězců vůči jejich dodavatelům potravin. A je třeba poznamenat, že zkušenosti a poznatky, které Úřad získal, jsou stejné, jako v ostatních členských státech. Jedná se např. o jednostranné změny (ze strany obchodních řetězců) sjednaných smluvních podmínek se zpětnou platností, bezdůvodné ukončení smluvního vztahu, vynucování plateb bez jakékoli protihodnoty a podobně.

Na úrovni členských států však neexistuje jednotný přístup k posuzování chování obchodních řetězců. Evropská komise proto spolu s členskými státy hledá způsob, jak nefér obchodním praktikám obchodních řetězců zabránit. Ze zprávy, kterou přednesli zástupci Evropské komise na posledním jednání, uskutečněném 17. 11. 2015 v Bruselu vyplynulo, že v členských státech existuje několik způsobů řešení této problematiky.

V některých členských státech (jedná se o šest států), neexistuje žádná regulace chování obchodních řetězců. Ve dvou členských státech je regulace chování obchodních řetězců pouze na dobrovolné bázi a v ostatních členských státech jsou k regulaci chování obchodních řetězců vůči jejich dodavatelům využívány nejrůznější zákony, jako např. soutěžní zákon, občanský zákoník apod.

Na jedné straně jsou to předpisy, které obsahují obecná ustanovení zaměřená na nefér obchodní praktiky. Výhodou tohoto přístupu je, že používané předpisy jsou poměrně flexibilní a pokrývají téměř všechny případy v celém dodavatelském řetězci. Nevýhodou je, že orgán dohledu musí zajistit velké množství faktických poznatků v každém jednotlivém případě. Jiné členské státy využívají legislativu, která obsahuje velmi detailní popis nefér chování. Na první pohled se zdá, že aplikace této legislativy je snadnější a přináší větší právní jistotu. Nevýhodou je, že tato legislativa vyžaduje pravidelnou aktualizaci v závislosti na stále nových způsobech nefér chování, které obchodní řetězce používají vůči svým dodavatelům.

Česká republika patří k zemím, kde je chování obchodních řetězců vůči dodavatelům upraveno speciálním zákonem, který v současné době prochází novelizací.

Velmi významnou roli, a to prakticky ve všech členských státech, hraje tzv. faktor strachu. To znamená, že dodavatel, který je dotčen nefér chováním obchodního řetězce, se obává následných „sankcí“ ze strany obchodního řetězce, pokud by na nefér chování upozornil. Proto je velmi důležité, aby byla v takových případech ze strany orgánu dohledu zachována maximální ochrana stěžovatele. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že Úřad takto postupuje a neoznamuje nikdy obchodním řetězcům, který z dodavatelů podal na chování obchodního řetězce stížnost.

Jako neefektivní se ukázala regulace formou nejrůznějších etických kodexů, které jsou založeny na dobrovolné bázi a v případě, že obchodní řetězce poruší pravidla obsažená v těchto kodexech, nelze žádným způsobem vynutit respektování těchto pravidel, či zakázat chování, kterým je etický kodex porušován.

Protože celý proces zaměřený na nefér chování obchodních řetězců vůči dodavatelům nebyl doposud ukončen, dá se předpokládat, že diskuse o regulaci chování obchodních řetězců bude pokračovat. Úřad se této diskuse aktivně účastní a o dalším vývoji bude opět informovat.

 

Tiskové oddělení ÚOHS

15/070/HS034