číslo jednací: 42690/2025/164
spisová značka: R0131/2025/DI
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Roční plán výluk 2026 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | omezení provozování dráhy (dle zákona o dráhách) |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 4. 11. 2025 |
| Dokumenty |  2025_R0131.pdf 338 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0131/2025/DI Číslo jednací: ÚOHS-42690/2025/164 |
|
Brno 4. 11. 2025 |
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 9. 2025 sp. zn. ÚOHS-S0498/2025/OD, č. j. ÚOHS-34181/2025/400, jež bylo vydáno ve věci žádosti podané Správou železnic, státní organizací, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1, IČO 70994234, o schválení návrhu plánu omezení provozování dráhy na rok 2026 podle ustanovení § 23c odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, podal účastník řízení České dráhy, a.s., se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, IČO 70994226, jsem podle ustanovení § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a na návrh rozkladové komise
rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 9. 2025, sp. zn. ÚOHS-S0498/2025/OD, č. j. ÚOHS-34181/2025/400
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Relevantní procesní vývoj
1. Dne 14. 7. 2025 bylo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) zahájeno správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0498/2025/OD (dále též „předmětné správní řízení“) vedené dle § 23c zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoD“) ve věci schválení návrhu plánu omezení provozování dráhy na rok 2026 (dále též „RVP 2026“), když bylo Úřadu doručeno podání provozovatele dráhy - Správy železnic, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1, IČO 70994234 (dále též „Správa železnic“) označené jako „Žádost o schválení Návrhu plánu omezení provozování dráhy na rok 2026“.
2. Dne 17. 7. 2025 Úřad oznámil dotčeným subjektům prostřednictvím veřejné vyhlášky zahájení řízení ve věci RVP 2026 (dále též „oznámení o zahájení řízení“),[1] přičemž tyto subjekty, včetně účastníka řízení České dráhy, a.s., se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, IČO 70994226 (dále též „dopravce“) byly vedle dalšího poučeny o svých právech v předmětném správním řízení a postupu Úřadu ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). Na základě výzvy Úřadu ze dne 4. 8. 2025[2] a vyjádření Správy železnic ze dne 5. 8. 2025[3] došlo k zúžení předmětu řízení dle § 45 odst. 4 správního řádu,[4] o čemž Úřad účastníky řízení informoval dne 6. 8. 2025 v rámci oznámení o ukončení dokazování (dále též „oznámení o ukončení dokazování“).[5]
3. Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2025, sp. zn. ÚOHS-S0498/2025/OD, č. j. ÚOHS-34181/2025/400 (dále též „napadené rozhodnutí“) následně Úřad schválil žádost Správy železnic o schválení RVP 2026 v rozsahu uvedeném v příloze č. 2 napadeného rozhodnutí.
II. Rozklad
4. Dopravce podal dne 23. 9. 2025 včasný rozklad proti napadenému rozhodnutí (dále též „rozklad“). Dopravce má za to, že napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, trpí vadami způsobujícími jeho nezákonnost. Hlavní rozkladové námitky dopravce jsou shrnuty níže.
5. Předně dopravce namítá, že Úřad zásadním způsobem porušil zásadu legitimního očekávání, když navzdory předchozí správní praxi v řízeních dle § 23c ZoD nedoručoval všem účastníkům předmětného správního řízení písemnosti jednotlivě, ale učinil tak prostřednictvím veřejné vyhlášky. Tímto postupem Úřad znemožnil dopravci uplatnit svá práva v této věci.
6. Dopravce má dále za to, že Úřad nezjistil ve spolupráci s dalšími správními úřady úplný skutkový stav věci týkající se navrhované výluky s označením V-017125/24 v úseku Hodonín-Rohatec na výlukovém rameni (dále též „VR“) 316 (dále též „předmětná výluka“). Úřad tak v konečném důsledku nedostál zásadě materiální pravdy dle § 3 správního řádu.
7. Konečně dopravce navrhuje, aby Úřad za účelem naplnění zásady procesní ekonomie rozhodoval v budoucích řízeních podle § 23c ZoD o jednotlivých VR zvláštními výroky v témže rozhodnutí ve smyslu § 23c odst. 2 ZoD.
8. Na základě výše uvedených rozkladových námitek dopravce předsedovi Úřadu navrhuje, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. K rozkladu se následně dne 30. 9. 2025 vyjádřila i Správa železnic, která jej považuje na neopodstatněný a nedůvodný.
III. Řízení o rozkladu
9. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 správního řádu, a proto v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
10. Podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal v celém rozsahu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, popřípadě vyžadoval-li to veřejný zájem, přičemž jsem dospěl k závěrům uvedeným v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Použitá právní úprava
11. Prvostupňový orgán aplikoval v předmětném správním řízení procesněprávní a hmotněprávní úpravu obsaženou ve správním řádu a ZoD, a to v aktuálním a účinném znění. Stejně tak bude i v řízení o rozkladu postupováno dle výše uvedených obecně závazných právních předpisů, a to v platném a účinném znění. Nadto podotýkám, že ze strany dopravce nezazněly v rámci rozkladu žádné námitky týkající se nesprávné aplikace obecně závazných právních předpisů.
IV. Přezkum napadeného rozhodnutí
Přezkum zákonnosti napadeného rozhodnutí
12. Před samotným meritorním posouzením jednotlivých rozkladových námitek jsem přistoupil k přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí jako celku ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí[6] je zjevné, že správní orgán prvního stupně se pečlivě zabýval otázkou dodržení podmínek a postupů dle § 23b ZoD ze strany Správy železnic.[7] Prvostupňový orgán dospěl ke správnému závěru, že důvody, pro které jsou výluky plánovány, spadají pod činnosti uvedené v § 23b odst. 1 ZoD, přičemž podstata těchto omezení tkví v zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy na předmětných dráhách.[8]
13. Prvostupňový orgán rovněž podrobně vyhodnocoval splnění zákonných podmínek v otázce projednání RVP 2026 s dotčenými subjekty, přičemž se zaměřil na vypořádání připomínek dopravců k jednotlivým výlukám,[9] když vycházel především ze Zápisu z porady k závěrečnému projednání Návrhu RVP 2026 ze dne 10. 7. 2025 a podkladů tvořících přílohu tohoto dokumentu (dále též „zápis z porady“).[10] Prvostupňový orgán pak v bodech 19 až 29 napadeného rozhodnutí na základě dostatečné informační báze správně vyhodnotil, že Správa železnic se jednotlivými připomínkami detailně zabývala, s dopravci pravidelně komunikovala, vyvíjela snahu dosáhnout kompromisu ve sporných bodech a svá stanoviska odůvodnila. Oprávněnost tohoto závěru podporuje i skutečnost, že během předmětného správního řízení nebyly, vyjma rozkladu dopravce, vzneseny žádné další připomínky ze strany dopravců vůči postupu Správy železnic, respektive jednotlivým projednaným výlukám.
14. Na základě těchto skutečností konstatuji, že napadené rozhodnutí naplnilo všechny zákonné předpoklady, přičemž prvostupňový orgán své závěry řádně odůvodnil. Níže se již budu věnovat konkrétním rozkladovým námitkám dopravce.
Doručování účastníkům řízení
15. Dopravce v prvé řadě vytýká Úřadu, že se odchýlil od dosavadní správní praxe v řízeních dle § 23c ZoD, když ve věci RVP 2026 nedoručoval předmětné dokumenty účastníkům řízení jednotlivě, ale učinil tak prostřednictvím veřejné vyhlášky. Tato neočekávaná změna v oblasti doručování fakticky devalvovala možnost dopravce uplatnit svá procesní práva v předmětném správním řízení. Úřad tak jednal v rozporu se zásadou zachování legitimního očekávání ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu.
16. S výše uvedenou dílčí námitkou dopravce se jednoznačně neztotožňuji. Z oznámení o zahájení řízení totiž plyne, že v předmětném správním řízení bylo celkově 131 účastníků řízení. Bez pochyb tak byly naplněné zákonné předpoklady pro doručování veřejnou vyhláškou dle § 144 odst. 1 správního řádu. Prvostupňový orgán v otázce doručování postupoval zcela v intencích zákona, když dotčené subjekty, respektive účastníky řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu s ohledem na jejich množství informoval o zahájení řízení ve věci RVP 2026 veřejnou vyhláškou dle § 144 odst. 2 správního řádu, přičemž během celého předmětného správního řízení dodržel všechny zákonné lhůty a předpoklady imanentně spojené s touto formou doručování.[11] Ostatně, zákonný postup Úřadu v této věci konstatuje i samotný dopravce.[12] Uzavírám tedy, že byly naplněny správním řádem stanovené podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou a Úřad byl oprávněn tento postup použít.
17. To, co dopravce rozporuje, ve skutečnosti není samotné naplnění podmínek pro možnost doručovat veřejnou vyhláškou, ale to, že tento postup nebyl v minulosti v obdobných řízeních využíván. Jeho úvahy týkající se nenaplnění legitimního očekávání dle § 2 odst. 4 správního řádu jsou ovšem nesprávné. Ze znění předmětného ustanovení jednoznačně vyplývá, že tato zásada se váže k meritornímu rozhodování o skutkově shodných nebo podobných případech,[13] nikoliv k procesnímu postupu správního orgánu. Legitimní očekávání účastníků řízení tak „vzniká“ na základě (zvýraznění přidáno) „ustálené, jednotné a dlouhodobé činnosti (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů.“[14] V daném případě však k interpretaci a následné aplikaci ustanovení zákona ze strany prvostupňového orgánu nedošlo (a ani nemůže docházet), jelikož § 144 správního řádu „pouze nabízí“ alternativní postup v otázce doručování, který může správní orgán legitimně zvolit s ohledem na množství účastníků řízení,[15] aniž by byl vázán v minulosti preferovaným způsobem doručování.[16] Dopravce tak již z podstaty věci nemohl nabýt legitimního očekávání v dané věci. Jde o situaci ne nepodobnou principu aplikace novelizací procesních předpisů v běžících řízeních (pokud přechodná ustanovení neříkají něco jiného). I zde může dojít k tomu, že v určitém řízení je procesně postupováno jinak než dříve. Smyslem a účelem je to, aby procesy veřejné správy běžely efektivněji. Zásada legitimního očekávání je proto, jak je vysvětleno výše, vztažena k aplikaci či výkladu právních předpisů při meritorním rozhodování o skutkově obdobných či shodných věcech.
18. Vedle této skutečnosti není ani věcně správné (pravdivé) tvrzení dopravce o tom, že nemohl důvodně předpokládat změnu způsobu doručování ze strany Úřadu, který se v předmětném správním řízení odchýlil od předchozí správní praxe své, a i nyní již zaniklého Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále též „ÚPDI“). Úřad totiž již v rámci řízení ve věci schválení návrhu plánu omezení provozování dráhy na rok 2025 oznámením ze dne 25. 7. 2024 (dále též „oznámení“)[17] informoval jednotlivé[18] účastníky řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, že pro futuro budou v řízeních dle § 23c ZoD řízení doručovány veškeré dokumenty veřejnou vyhláškou ve smyslu § 144 správního řádu, jestliže budou naplněny zákonné předpoklady.[19] Úřad tak za účelem zefektivnění doručovacího procesu nenavázal na předchozí postup ÚPDI, což nad rámec své činnosti[20] dal jednotlivým dopravcům na vědomí. Neuplatnění případných procesních práv v předmětném správním řízení je tak odpovědností dopravce, který navzdory zákonné úpravě a oznámení Úřadu nevěnoval potřebnou pozornost procesní stránce věci a nedostál tak (byť převážně soukromoprávní) zásadě vigilantibus iura scripta sunt.
19. Na základě všech výše uvedených skutečností považuji danou dílčí námitku dopravce za nedůvodnou.
Naplnění zásady materiální pravdy
20. V navazující dílčí námitce dopravce uvádí, že prvostupňový orgán nezjistil úplný skutkový stav v dané věci, když se bezdůvodně spoléhal na vyjádření Správy železnic o nezbytnosti předmětné výluky, aniž by měl k dispozici vyjádření projektanta či jiného odborného subjektu. Úřad tak nepostupoval v souladu se zásadou materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu. Prvostupňový orgán si měl dle dopravce navíc pro účely vydání kvalifikovaného rozhodnutí obstarat stanovisko příslušného stavebního úřadu.
21. Zásada materiální pravdy je obsažena v § 3 správního řádu, dle kterého správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Povinnost správního orgánu zjistit skutečný stav věci tak není absolutní, přičemž je významně korigována zásadou procesní ekonomie.[21] Správní orgán tak není povinen provádět rozsáhlá dokazování a odstranit každý skutkový rozpor v dané věci,[22] pokud podklady, které shromáždil, dostatečně objasňují skutečný stav věci a správní orgán nemá o stavu věci důvodné pochybnosti. Posuzování jednotlivých podkladů je pak založeno na zásadě volného hodnocení důkazů ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu.[23]
22. V dané věci se prvostupňový orgán při vydání napadeného rozhodnutí, a to i v části týkající se předmětné výluky, opíral o několik podkladů, konkrétně o návrh RVP 2026 a zápis z porady včetně příloh. Zejména ze zápisu z porady a klíčové přílohy č. 4 tohoto dokumentu[24] jednoznačně plyne, že technologické důvody zamezují provést stavební práce (zde demolici mostu umístěného nad kolejemi, respektive dráhou) jiným než zvoleným způsobem a v odlišném (kratším) časovém rozsahu, který je i tak hraniční. Stanovená výluka je tak z hlediska zajištění bezpečnosti osob a věcí v důsledku stavebních prací jedinou možnou alternativou, což prvostupňový orgán řádně odůvodnil v bodě 22 napadeného rozhodnutí.
23. Prvostupňový orgán se tak v rámci své činnosti nespoléhal pouze na vyjádření Správy železnic, jak mylně uvádí v bodě 10 rozkladu dopravce, ale disponoval dalšími zásadními podklady, na základě nichž zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností o nezbytnosti výluky.[25] Prvostupňový orgán tak zcela určitě za tohoto důkazního stavu nevázala povinnost shromáždit další dokumenty zajišťující vydání zákonného[26] napadeného rozhodnutí.[27] Jedná se o zcela nedůvodné tvrzení dopravce nemající zákonnou oporu, respektive odporující zásadám ovládajícím správní řízení,[28] které není založeno na legální teorii důkazní,[29] ale principu volného hodnocení důkazů. Ostatně, dopravce v předmětném správním řízení ani v řízení o rozkladu nepředložil jakékoliv důkazní návrhy, kterými by „přispěl“ k „objasnění“ stavu věci a zůstává tak u nepodložených domnělých tvrzení.[30]
24. Na základě všech výše uvedených skutečností shledávám dílčí námitku dopravce jako nedůvodnou.
Rozhodování o jednotlivých VR samostatnými výroky
25. Konečně, dopravce navrhuje Úřadu, aby z důvodu procesní ekonomie nadále nerozhodoval v řízeních dle § 23c ZoD o všech VR jediným výrokem, ale činil tak zvláštními (jednotlivými) výroky v témže rozhodnutí. Jelikož se však jedná toliko o doporučení dopravce, nikoliv námitku sui generis vážící se k předmětu řízení a sporující zákonnost nebo správnost napadeného rozhodnutí, nebudu se jím v tomto rozhodnutí dále zabývat.
V. Závěr
26. Závěrem tak uvádím, že napadené rozhodnutí jako celek je zákonné, když správní orgán prvního stupně dospěl ke správným závěrům, jež řádně a dostatečně odůvodnil.
27. Prvostupňový orgán rovněž zcela v intencích obecně závazných právních předpisů doručil písemnosti v předmětném správním řízení prostřednictvím veřejné vyhlášky dle § 144 správního řádu, o čemž již dříve dopravce informoval. Procesní postup správních orgánů stran doručování písemností navíc ze své podstaty nepodléhá zásadě legitimního očekávání. Úřad tak žádným způsobem nejednal v rozporu se základními zásadami ovládajícími správní řízení, přičemž neuplatnění procesních práv v předmětném správním řízení je důsledkem přístupu dopravce.
28. Prvostupňový orgán rovněž shromáždil dostatečné množství věcně relevantních podkladů, jež v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů posoudil a zjistil tak skutkový stav, o němž nepanují důvodné pochybnosti. Správní orgán prvního stupně tak dostál zásadě materiální pravdy a za této situace vydal napadené rozhodnutí, jež není zatíženo vadami. Tvrzení dopravce týkající se absence dalších nezbytných podkladů pro úplné zjištění skutkového stavu jsou prázdná a odporují zásadám ovládajícím správní řízení. Sám dopravce pak své teze v průběhu (zejména) předmětného správního řízení a řízení o rozkladu zanechal bez jakékoliv důkazní opory.
29. Konečně, doporučení dopravce stran budoucích řízení dle § 23c ZoD jsou pro účely řízení o rozkladu bezpředmětná.
30. S přihlédnutím ke všem výše uvedeným skutečnostem mám za to, že rozklad dopravce je nedůvodný. Proto jsem jej zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Přílohy:
1. Seznam účastníků řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu
Obdrží
- Správa železnic, státní organizace, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1, IČO 70994234
- České dráhy, a. s., Nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1, IČO 70994226
Dotčený subjekt
- Drážní úřad, Bělehradská 222/128, 120 00 Praha 2, IČO 61379425
Písemnost se doručuje také veřejnou vyhláškou, která bude vyvěšena po dobu 15 dnů na úřední desce Úřadu v listinné podobě a současně i způsobem umožňujícím dálkový přístup, přičemž takto se doručuje účastníkům řízení dle ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu, jimiž jsou všichni dopravci uvedení v Seznamu dopravců dle přílohy č. 1 tohoto rozhodnutí.
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Viz dokument č. 3 správního spisu, sp. zn. ÚOHS-S0498/2025/OD.
[2] Viz dokument č. 5 správního spisu, sp. zn. ÚOHS-S0498/2025/OD.
[3] Viz dokument č. 6 správního spisu, sp. zn. ÚOHS-S0498/2025/OD.
[4] Konkrétně se jednalo o vyjmutí položky č. 1 na výlukovém rameni 535 označené jako V-008302/25 s místem vyloučení Krupka město – Oldřichov u Duchcova, včetně dopraven D3 Krupka, Teplice lesní brána z důvodu jejího mylného zařazení do návrhu plánu omezení ze strany Správy železnic.
[5] Viz dokument č. 7 správního spisu, sp. zn. ÚOHS-S0498/2025/OD.
[6] Především z bodů 12 až 29 napadeného rozhodnutí.
[7] Zde v pozici žadatele o schválení návrhu RVP 2026.
[8] Viz body 12 až 15 napadeného rozhodnutí.
[9] Zde je třeba poznamenat, že při posuzování vypořádání připomínek Správou železnic je třeba vycházet, jak to činil i prvostupňový orgán, z jejich stavu projednání a posléze členění zaznamenaném v zápisu z porady. Z předmětného dokumentu totiž plyne, že mnoho připomínek (z celkového počtu 44, viz bod 17 napadeného rozhodnutí) bylo Správou železnic kladně vypořádáno či se dokonce nejednalo o připomínku sui generis, ale o poznámku dopravce bez konkrétního požadavku na vypořádání. Některé připomínky dopravců byly rovněž duplicitní, čemuž odpovídalo totožné odůvodnění, respektive její vypořádání Správou železnic (viz např. VR č. 305). Pouze v několika případech (viz např. předmětná výluka) nebylo možné připomínce dopravce z objektivních důvodů vyhovět, což Správa železnic řádně odůvodnila. Prvostupňový orgán proto v napadeném rozhodnutí vždy souhrnně vyhodnotil postup a odůvodněnost závěrů Správy železnic stran vypořádání připomínek dopravců vůči jednotlivým výlukám, respektive VR, které předmětné (dotčené) výluky zahrnují.
[10] Viz dokument č. 4 správního spisu, sp. zn. ÚOHS-S0498/2025/OD.
[11] Procesně správný postup Úřadu je zřejmý i z oznámení o ukončení dokazování, když byli účastníci řízení vyzváni, aby se v zákonné lhůtě vyjádřili k dané věci, poučeni o dalších procesních právech a v souladu s dikcí zákona bylo účastníkům řízení dle § 27 odst. 2 správního řádu doručováno veřejnou vyhláškou.
[12] Viz bod 1 rozkladu.
[13] Viz POTĚŠIL, Lukáš; HEJČ, David; RIGEL, Filip; MAREK, David. Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 53. Odborný komentář k této problematice zde uvádí, že (zvýraznění přidáno): „Správní orgán je naopak povinen dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly důvodné rozdíly. Stěžejní je tedy okamžik rozhodování správního orgánu, kdy správní orgán musí rozhodovat v souladu s již vydanými rozhodnutími, která se týkala skutkově shodných či obdobných případů.“
[14] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132.
[15] Zde je třeba zdůraznit, že správní orgán může, ale nemusí využít možnost doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky, což plyne z dikce ustanovení § 144 odst. 2 správního řádu, když (zvýraznění přidáno): „Účastníky v řízení s velkým počtem účastníků lze o zahájení řízení uvědomit veřejnou vyhláškou.“ Existence zcela legitimní volby způsobu doručování v jednotlivých případech tak de facto vylučuje vznik jakéhokoliv legitimního očekávání účastníka řízení.
[16] Ostatně, existence legitimního očekávání (a jeho nenaplnění) v této věci by znamenala, že správní orgán na základě správního uvážení přistoupil k určité formě doručování a případný odklon od této praxe by podléhal odůvodnění, respektive musel by směřovat k „napravení“ dřívějšího nesprávného postupu ze strany Úřadu. Tento výklad však nelze aprobovat, když Úřad pouze zvolil odlišnou, nicméně zákonem stanovenou alternativu v oblasti doručování.
[17] Viz přílohy dokumentu č. 12 správního spisu, sp. zn. ÚOHS-S0498/2025/OD.
[18] Dopravcům bylo předmětné oznámení doručeno individuálně do jejich datových schránek.
[19] Z důvodu velkého množství účastníků řízení, a tedy za účelem efektivního procesního postupu.
[20] Tento vstřícný přístup prvostupňového orgánu nad rámec svých povinností plně odráží respektování zásady dobré správy.
[21] Viz JEMELKA, Luboš; PONDĚLÍČKOVÁ, Klára; BOHADLO, David. Správní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 40.
[22] Viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2011, č. j. 17 A 77/2010-30.
[23] Je tedy v gesci správního orgánu a na jeho uvážení, jaké důkazy provede, a které nikoliv. Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 10 As 25/2014-48.
[24] V předmětné příloze předložil pan Ing. Olšák, vedoucí investičního úseku oblasti Jih, Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Veveří, 602 00 Brno, vyjádření projektanta založené na technologickém rozboru stavebních prací v otázce možnosti zkrácení či etapizace předmětné výluky za účelem dosažení de facto neinvazivního stavu příznivého pro dopravce.
[25] Úřad navíc již v minulosti konstatoval, že není jeho „posláním“ rozptýlit všechny myslitelné pochyby v dané věci, ale přezkoumat na základě zjištěného skutkového stavu zákonnost postupu Správy železnic, která, jakožto odborník v oblasti dopravy, je nejlépe schopna posoudit stav dráhy, za který zodpovídá, a navrhnout vhodná řešení. Nelze sice „slepě“ spoléhat na závěry Správy železnic, ale rovněž je ani opomíjet či jim nepřikládat žádnou váhu, viz přiměřeně rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. ÚOHS-R0180/2024/DI, č. j. ÚOHS-48912/2024/164, body 28 a 29.
[26] Ve smyslu naplnění zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu.
[27] A to dokonce zcela konkrétní dokumenty zahrnující i stanovisko příslušného správního úřadu.
[28] Dopravce se staví do role subjektu určujícího nejen kvantitu, ale i nezbytnou kvalitu podkladů potřebných pro rozhodnutí správního orgánu v řízení, což mu však v žádném případě nepřísluší.
[29] Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. 7 A 82/2002-40. Dále dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2020, č. j. 5 Azs 205/2019-34 (zvýraznění přidáno) „ze správního řádu ani jiných právních předpisů přitom nevyplývá nezbytné penzum či podoba důkazních prostředků, prostřednictvím kterých je obecně nutné skutkový stav věci zjišťovat.“
[30] Přestože správní řízení „stojí“ na zásadě vyšetřovací, ve smyslu § 52 správního řádu se předpokládá i aktivní participace ze strany účastníka řízení, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 Azs 367/2018-34. Důležitost aktivního přístupu při objasňování skutkového stavu věci v podobě předkládání konkrétních tvrzení a podkladů vyvstává o to více v řízení o návrhu dle § 23c ZoD (obecně pak v „návrhových“ řízeních), jehož je účastno velké množství subjektů chránících svůj vlastní zájem, když tyto zájmy mohou být odlišné od zájmu navrhovatele. Zejména v těchto případech je na uvážení a rozhodnutí každého účastníka řízení, v jakém rozsahu a kvalitě bude aktivně vystupovat při „prosazování“ svého zájmu.