číslo jednací: 02198/2026/164
spisová značka: R0177/2025/DI
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Nezřízení odštěpných závodů |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | ostatní (dle zákona o dráhách) |
| Výrok | rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 20. 1. 2026 |
| Dokumenty |  2025_R0177.pdf 266 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0177/2025/DI Číslo jednací: ÚOHS-02198/2026/164 |
|
Brno 19. 1. 2026 |
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře sp. zn. POK004/22, č. j. UPDI-3034/22/UM, ze dne 21. 9. 2022, ve věci spáchání přestupku podle § 51 odst. 4 písm. v) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, podal účastník řízení, obviněný, společnost České dráhy, a.s., se sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1, IČO 70994226, jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a na návrh rozkladové komise
rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře sp. zn. POK004/22, č. j. UPDI-3034/22/UM, ze dne 21. 9. 2022
r u š í m a věc v r a c í m
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.
Odůvodnění
I. Relevantní procesní vývoj
1. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále též „ÚPDI“)[1] zahájil dne 23. 6. 2020 u společnosti České dráhy, a.s., se sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1, IČO 70994226 (dále též „účastník řízení“) státní dozor podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, jehož předmětem bylo mimo jiné plnění povinností podle § 42a až § 42c zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o dráhách“).
2. ÚPDI mimo jiné zjistil, že účastník řízení je provozovatelem celostátní dráhy mezi železničními stanicemi Praha Vršovice – seřaďovací nádraží a Praha Jih a dále v obvodech železničních stanic Praha Jih, Bohumín a Děčín, hlavní nádraží (dále též „dotčené úseky celostátní dráhy“). Účastník řízení provozoval též drážní dopravu, která nesloužila výhradně k zajištění provozování této dráhy.
3. Na základě zjištěných skutečností ÚPDI zahájil řízení o přestupku vedené pod sp. zn. POK004/22.
4. ÚPDI dále zjistil, že účastník řízení vlastní pozemky v obvodu dráhy dalších železničních stanic (dále též „dotčené pozemky“), které užívá Správa železnic, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 (dále též „Správa železnic“). Ve vztahu k těmto dotčeným pozemkům účastník řízení vystavil Správě železnic faktury z titulu bezdůvodného obohacení, což ÚPDI vyhodnotil jako výpočet ceny za užití dráhy, tedy vykonání hlavní činnosti provozovatele dráhy.
5. Rozhodnutím ze dne 21. 9. 2022, č. j. UPDI-3034/22/UM, sp. zn. POK004/22 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“)[2], ÚPDI uznal účastníka řízení, jako provozovatele celostátní dráhy mezi železničními stanicemi Praha Vršovice seř. n. (odj. skupina) a Praha Jih, v obvodech železničních stanic Bohumín, Děčín hl. n. a Praha Jih, a dále jako provozovatele celostátní a regionální dráhy v rozsahu pozemků v obvodu dráhy v ostatních železničních stanicích, vinného tím, že v rozporu s § 42c odst. 1 zákona o dráhách v období od 15. 1. 2020 do 13. 7. 2022 nezřídil odštěpné závody, prostřednictvím kterých měl povinnost provozovat drážní dopravu odděleně od provozování dráhy, neboť provozoval zároveň celostátní dráhu i drážní dopravu, která neslouží výhradně k zajištění provozování dráhy, čímž spáchal přestupek podle § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách, za což byla účastníku řízení uložena podle § 51 odst. 10 písm. d) zákona o dráhách pokuta ve výši 1 000 000 Kč.
6. Dne 5. 10. 2022 podal účastník řízení proti všem výrokům prvostupňového rozhodnutí včasný rozklad.[3] Předseda ÚPDI rozhodnutím ze dne 3. 11. 2022, č. j. UPDI-3553/22/KP, sp. zn. POK004/22 (dále též „druhostupňové rozhodnutí“), rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
7. Účastník řízení následně napadl druhostupňové rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 13. 2. 2024, č. j. 15 A 108/2022-90.
8. Proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal účastník řízení kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 12. 2025, č. j. 9 As 90/2024-80 (dále též „rozsudek NSS“) tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2024, č. j. 15 A 108/2022-90 a druhostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) k dalšímu řízení.
9. Nejvyšší správní soud shledal, že účastník řízení se nestal provozovatelem dráhy na základě požadování plateb za užívání dotčených pozemků Správou železnic (požadování plateb z titulu bezdůvodného obohacení nenaplňuje znak činností při sjednávání a výpočtu ceny a výběrem platby za užití dráhy podle § 2 odst. 12 zákona o dráhách) a provozovatelem dráhy je tak pouze v rozsahu dotčených úseků celostátní dráhy.
10. Věc se tedy vrátila do stádia řízení o rozkladu, když o tomto rozkladu nyní rozhoduje předseda Úřadu. V tomto dalším řízení je Úřad vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyřčeným v rozsudku NSS.
II. Rozklad
11. Podstatu rozkladu tvoří námitky, že vlastnictví ani pronájem pozemků pod dráhou nepředstavuje provozování dráhy a že cena fakturovaná Správě železnic za užití pozemků účastníka řízení není cenou za užití dráhy ve smyslu zákona o dráhách.
12. Účastník řízení má dále za to, že s ním ÚPDI souhlasí v tom, že účastníkem řízení realizovaný postup směřující ke změně kategorie dráhy představuje úsilí, které je způsobilé liberovat účastníka řízení z odpovědnosti za přestupek, na druhou stranu však ÚPDI dostatečně neověřil, zda toto úsilí účastník řízení v kvalifikovaném rozsahu vyvinul.
13. Účastník řízení namítá též nesprávné posouzení jeho majetkových poměrů pro stanovení výše pokuty. Účastník řízení uvádí, že ÚPDI vzal v úvahu jen aktiva účastníka řízení, nikoliv i pasiva, resp. jen celkové výnosy neoproštěné od nákladů. Tržby z jízdného v důsledku epidemie covid-19 výrazně poklesly, což ÚPDI rovněž nezohlednil.
14. V petitu rozkladu účastník řízení navrhuje předsedovi ÚPDI, aby prvostupňové rozhodnutí zcela zrušil a řízení zastavil. Pokud se tak nestane, účastník řízení předsedu ÚPDI žádá, aby prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení zastavil v rozsahu, v jakém se týká dotčených pozemků účastníka řízení a ve zbývajícím rozsahu, aby předseda ÚPDI věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. V případě, že ani to předseda ÚPDI neučiní, účastník řízení žádá, aby předseda ÚPDI napadené rozhodnutí změnil a pokutu snížil výrazně blíže k dolní sazbě.
III. Řízení o rozkladu
15. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), a proto v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem správnímu orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
16. Podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal soulad řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo s právními předpisy. Napadené rozhodnutí jsem podle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“), přezkoumal v plném rozsahu, přičemž jsem dospěl k závěrům uvedeným v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.
IV. Přezkum napadeného rozhodnutí
17. Vzhledem k tomu, že prvostupňové rozhodnutí s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu ruším a věc vracím Úřadu k novému projednání, budu se v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení rozkladovým námitkám účastníka řízení věnovat pouze stručně, a to zejména těm, které mohou mít význam pro pokračující řízení.
18. V této souvislosti též uvádím, že odpověď na základní námitky rozkladu v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související.[4]
19. Rozsudkem NSS byly fakticky vypořádány hlavní rozkladové námitky, tedy že vlastnictví ani pronájem pozemků pod dráhou nepředstavuje provozování dráhy a že cena fakturovaná Správě železnic za užití dotčených pozemků účastníka řízení není cenou za užití dráhy ve smyslu zákona o dráhách. Nejvyšší správní soud totiž shledal, že účastník řízení se nestal provozovatelem dráhy na základě požadování plateb za užívání dotčených pozemků Správou železnic a ve vztahu k těmto pozemkům tedy nenaplnil znaky přestupku dle § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách spočívajícího v nezřízení odštěpného závodu dle § 42c odst. 1 zákona o dráhách. Nejvyšší správní soud např. v bodě 43 daného rozsudku uvedl: „Jestliže stěžovatelka fakturovala Správě železnic platby z titulu bezdůvodného obohacení, protože Správa železnic využívala pozemky v jejím vlastnictví, nejedná se o výpočet ceny či výběr platby za užití dráhy ve smyslu § 2 odst. 12 zákona o dráhách a čl. 31 až 37 směrnice č. 2012/34/EU […] Nejvyšší správní soud proto nemohl přisvědčit závěru, že požadování plateb z titulu bezdůvodného obohacení naplňuje znak činností při sjednávání a výpočtu ceny a výběrem platby za užití dráhy podle § 2 odst. 12 zákona o drahách.“ Prvostupňové rozhodnutí tak v tomto ohledu stojí na nesprávném právním posouzení věci a je nutné jej (i s ohledem na formulaci jednoho výroku o vině a trestu) zrušit a věc vrátit orgánu první správní stolice k novému projednání.
20. V bodě 47 rozsudku NSS pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že přestupek spočívající v nezřízení odštěpných závodů účastník řízení spáchal ve vztahu k úsekům celostátní dráhy, kde byl prokazatelně provozovatelem dráhy (na základě prohlášení o dráze) a současně dopravcem. Nejvyšší správní soud v daném bodě rozsudku též uvádí, že jen a pouze k těmto úsekům celostátní dráhy tížila účastníka řízení povinnost zřídit odštěpný závod a že „[s]hora vyřčené závěry mají vliv na šíři vytýkaného přestupkového jednání a ve svém důsledku i výši uložené pokuty.“
21. Správní orgán prvního stupně tedy v novém projednání věci posoudí znovu právní otázku spáchání přestupku ve vztahu k dotčeným úsekům celostátní dráhy, včetně toho, zda byl dán liberační důvod dle § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky, který účastník řízení spatřuje ve svém postupu směřujícím ke změně kategorie dráhy. Následně se prvostupňový orgán bude zabývat otázkou uložení správního trestu.
22. K námitce ve vztahu k uložené pokutě, že ÚPDI posoudil majetkové poměry účastníka řízení neadekvátně, když vzal v úvahu pouze aktiva a nikoliv pasiva účastníka řízení, uvádím, že Nejvyšší správní soud se k této otázce opakovaně[5] vyjádřil a např. v bodě 72 rozsudku ze dne 31. 3. 2025, č. j. 8 As 178/2023-51 uvedl, že: „[…] nevidí důvod pro to, aby správní orgány měly při posuzování majetkových poměrů účastníka řízení brát v potaz i jeho pasiva. V případě řádně vedeného účetnictví se totiž aktiva musí rovnat pasivům. Jedná se o vyjádření charakteru majetku (aktiva) a vyjádření zdrojů majetku (pasiva), kdy tato vyjádření představuj ve svém souhrnu stejné částky.“ Tuto námitku tak považuji za nedůvodnou.
V. Závěr
23. Jsa vázán závazným právním názorem vysloveným v rozsudku NSS, shrnuji, že účastník řízení se nestal provozovatelem dráhy na základě toho, že po Správě železnic požadoval platbu z titulu bezdůvodného obohacení ke svým pozemkům. Ve vztahu k těmto dotčeným pozemkům tedy nenaplnil znaky přestupku dle § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách spočívajícího v nezřízení odštěpného závodu dle § 42c odst. 1 zákona o dráhách. V tomto rozsahu napadené rozhodnutí stojí na nesprávném právním hodnocení a nemůže obstát. Účastník řízení spáchal předmětný přestupek pouze ve vztahu k dotčeným úsekům celostátní dráhy, kde byl prokazatelně provozovatelem dráhy a zároveň byl provozovatelem drážní dopravy, která neslouží výhradně k zajištění provozování dráhy, což jsou skutečnosti, které ani účastník řízení nerozporuje.
24. Úřad bude v rámci nového projednání věci vycházet ze shora uvedených závěrů, které mají vliv na šíři vytýkaného přestupkového jednání a ve svém důsledku i na otázku uložení správního trestu.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
České dráhy, a.s., nábřeží Ludvíka Svobody 1222, 110 15 Praha 1, IČO 70994226
Dotčený orgán:
Drážní úřad, Bělehradská 222/128, 120 00 Praha 2, IČO 61379425
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, se sídlem Myslíkova 171/31, 110 00 Praha 1, byl s účinností od 1. 1. 2024 zrušen dle čl. X odst. 1 zákona č. 464/2023 Sb., kterým se mění a ruší některé zákony v souvislosti se zrušením Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře. Dle čl. X odst. 2 téhož zákona přešla působnost Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V ust. čl. X odst. 10 části věty za středníkem téhož zákona je stanovena právní fikce, že dosavadní úkony Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře se považují za úkony Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
[2] Dokument č. 17 spisu sp. zn. POK004/22.
[3] Dokument č. 18 spisu sp. zn. POK004/22.
[4] Srov. blíže např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2025, č. j. 8 As 93/2024-52, ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58 a ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66.
[5] Viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2025, č. j. 8 As 178/2023-51 a ze dne 18. 9. 2025, č. j. 4 As 74/2025-45.