číslo jednací: 13882/2026/452
spisová značka: S0053/2026/PR
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Nezřízení odštěpných závodů |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | ostatní (dle zákona o dráhách) |
| Výrok | zastaveno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 5. 5. 2026 |
| Související rozhodnutí | 02198/2026/164 13882/2026/452 |
| Dokumenty |  2026_S0053.pdf 484 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0053/2026/PR |
|
|
|
Číslo jednací: ÚOHS-13882/2026/452 |
|
Brno 17. 4. 2026 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, příslušný k projednání přestupků podle § 52a odst. 1 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 78 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů,
ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 13. 7. 2022 pod sp. zn. POK004/22, a aktuálně vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0053/2026/PR, podle § 78 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve věci možného porušení povinností uložených § 42c odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 426/2021 Sb., jehož účastníkem je společnost České dráhy, a. s., IČO 70994226, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Nové Město, 110 00 Praha 1,
rozhodl podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů,
takto:
Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0053/2026/PR, zahájené dne 13. 7. 2022 pod sp. zn. POK004/22 z moci úřední, ve věci možného porušení zákona podle § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách, ve znění zákona č. 426/2021 Sb., se zastavuje, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem.
ODŮVODNĚNÍ
I. Průběh řízení
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“), příslušný k projednání přestupků podle § 52a odst. 1 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o dráhách“), vede předmětné řízení sp. zn. ÚOHS-S0053/2026/PR.
2. Toto řízení bylo zahájeno Úřadem pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále též „ÚPDI“) dne 13. 7. 2022 pod sp. zn. POK004/22. ÚPDI byl právním předchůdcem Úřadu.
Státní dozor
3. ÚPDI zahájil dne 23. 6. 2020 u společnosti České dráhy, a.s., se sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1, IČO 70994226 (dále též „účastník řízení“) státní dozor podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, jehož předmětem bylo mimo jiné plnění povinností podle § 42a až § 42c zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 426/2021 Sb. (dále též „zákon o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb.“).
4. ÚPDI mimo jiné zjistil, že účastník řízení je provozovatelem celostátní dráhy mezi železničními stanicemi Praha Vršovice – seřaďovací nádraží a Praha Jih a dále v obvodech železničních stanic Praha Jih, Bohumín a Děčín, hlavní nádraží (dále též „dotčené úseky celostátní dráhy“). Účastník řízení provozoval též drážní dopravu, která nesloužila výhradně k zajištění provozování této dráhy.
Průběh předmětného řízení
5. Na základě skutečností zjištěných v rámci státního dozoru ÚPDI zahájil dne 13. 7. 2022 řízení o přestupku vedené pod sp. zn. POK004/22.
6. ÚPDI dále zjistil, že účastník řízení vlastní pozemky v obvodu dráhy dalších železničních stanic (dále též „dotčené pozemky“), které užívá Správa železnic, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 (dále též „Správa železnic“). Ve vztahu k těmto dotčeným pozemkům účastník řízení vystavil Správě železnic faktury z titulu bezdůvodného obohacení, což ÚPDI vyhodnotil jako výpočet ceny za užití dráhy, tedy vykonání hlavní činnosti provozovatele dráhy.
7. Rozhodnutím ze dne 21. 9. 2022, č. j. UPDI-3034/22/UM, sp. zn. POK004/22 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), ÚPDI shledal vinným účastníka řízení, jako provozovatele celostátní dráhy mezi železničními stanicemi Praha Vršovice seř. n. (odj. skupina) a Praha Jih, v obvodech železničních stanic Bohumín, Děčín hl. n. a Praha Jih, a dále jako provozovatele celostátní a regionální dráhy v rozsahu pozemků v obvodu dráhy v dalších železničních stanicích, že v rozporu s § 42c odst. 1 zákon o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. V období od 15. 1. 2020 do 13. 7. 2022 nezřídil odštěpné závody, prostřednictvím kterých měl povinnost provozovat drážní dopravu odděleně od provozování dráhy, neboť provozoval zároveň celostátní dráhu i drážní dopravu, která neslouží výhradně k zajištění provozování dráhy, čímž spáchal přestupek podle § 51 odst. 4 písm. v) zákon o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb., za což byla účastníkovi řízení uložena podle § 51 odst. 10 písm. d) zákon o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. pokuta ve výši 1 000 000 Kč.
8. Dne 5. 10. 2022 podal účastník řízení proti všem výrokům prvostupňového rozhodnutí včasný rozklad. Předseda ÚPDI rozhodnutím ze dne 3. 11. 2022, č. j. UPDI-3553/22/KP, sp. zn. POK004/22 (dále též „druhostupňové rozhodnutí“), rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Žaloba a kasační stížnost
9. Účastník řízení následně napadl druhostupňové rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem č. j. 15 A 108/2022-90 ze dne 13. 2. 2024 (dále též „rozsudek MS“).
10. Proti rozsudku MS podal účastník řízení kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 9 As 90/2024-80 ze dne 3. 12. 2025 (dále též „rozsudek NSS“) tak, že rozsudek MS i druhostupňové rozhodnutí zrušil, a věc vrátil Úřadu[1] k dalšímu řízení.
11. Nejvyšší správní soud shledal, že účastník řízení se nestal provozovatelem dráhy na základě požadování plateb za užívání dotčených pozemků Správou železnic (požadování plateb z titulu bezdůvodného obohacení nenaplňuje znak činností při sjednávání a výpočtu ceny a výběrem platby za užití dráhy podle § 2 odst. 12 zákon o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb.), a provozovatelem dráhy je tak pouze v rozsahu dotčených úseků celostátní dráhy.
12. Věc se tedy vrátila do stádia řízení o rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí. V tomto dalším řízení je Úřad vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v rozsudku NSS. O tomto rozkladu rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím o rozkladu č. j. ÚOHS-02198/2026/164 ze dne 19. 1. 2026, sp. zn. ÚOHS-R0177/2025/DI (dále též „rozhodnutí o rozkladu“).
Rozhodnutí o rozkladu
13. Podle ustanovení § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), přezkoumal předseda Úřadu soulad řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo s právními předpisy. Napadené rozhodnutí podle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“), přezkoumal v plném rozsahu.
14. Předseda Úřadu v rozhodnutí o rozkladu uvedl, že rozsudkem NSS byly fakticky vypořádány hlavní rozkladové námitky – tedy že vlastnictví ani pronájem pozemků pod dráhou nepředstavuje provozování dráhy, a že cena fakturovaná Správě železnic za užití dotčených pozemků účastníka řízení není cenou za užití dráhy ve smyslu zákona o dráhách.
15. Nejvyšší správní soud např. v bodě 43 rozsudku NSS uvedl: „Jestliže stěžovatelka fakturovala Správě železnic platby z titulu bezdůvodného obohacení, protože Správa železnic využívala pozemky v jejím vlastnictví, nejedná se o výpočet ceny či výběr platby za užití dráhy ve smyslu § 2 odst. 12 zákona o dráhách a čl. 31 až 37 směrnice č. 2012/34/EU […] Nejvyšší správní soud proto nemohl přisvědčit závěru, že požadování plateb z titulu bezdůvodného obohacení naplňuje znak činností při sjednávání a výpočtu ceny a výběrem platby za užití dráhy podle § 2 odst. 12 zákona o drahách.“ Prvostupňové rozhodnutí tak v tomto ohledu stojí na nesprávném právním posouzení věci.
16. V bodě 47 rozsudku NSS pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že přestupek spočívající v nezřízení odštěpných závodů účastník řízení spáchal ve vztahu k úsekům celostátní dráhy, kde byl prokazatelně provozovatelem dráhy (na základě prohlášení o dráze) a současně dopravcem. Nejvyšší správní soud v daném bodě rozsudku NSS též uvádí, že jen a pouze k těmto úsekům celostátní dráhy tížila účastníka řízení povinnost zřídit odštěpný závod.
17. Předseda Úřadu v rozhodnutí o rozkladu uzavřel, že účastník řízení se nestal provozovatelem dráhy na základě toho, že po Správě železnic požadoval platbu z titulu bezdůvodného obohacení ke svým pozemkům. Ve vztahu k těmto dotčeným pozemkům tedy nenaplnil znaky přestupku podle § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb., spočívajícího v nezřízení odštěpného závodu podle § 42c odst. 1 zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. Účastník řízení spáchal předmětný přestupek pouze ve vztahu k dotčeným úsekům celostátní dráhy, kde byl prokazatelně provozovatelem dráhy a zároveň byl provozovatelem drážní dopravy, která neslouží výhradně k zajištění provozování dráhy, což jsou skutečnosti, které ani účastník řízení nerozporuje.
18. Proto předseda Úřadu prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
II. Nové projednání věci
19. Úřad je povinen v rámci nového projednání věci vycházet ze závěrů nadřízeného správního orgánu i závěrů správních soudů, které mají vliv na šíři vytýkaného protizákonného jednání a ve svém důsledku i na otázku uložení správního trestu.
20. V době vedení řízení ÚPDI pod sp. zn. POK004/22 byl účinný zákon o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb.
21. Jak je uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí v předposledním odstavci na straně 6 s odkazem na ustanovení § 42a až § 42c zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb.: „Pokud jeden podnik provozuje jak dráhu, tak drážní dopravu na téže dráze, musí dojít k oddělení provozování dráhy a drážní dopravy formou zřízení odštěpných závodů podle § 42c zákona o dráhách. Druhou možností je oddělení provozování dráhy a drážní dopravy formou více podniků, které ale smějí být součástí téhož vertikálně integrovaného podniku. Pravidla tohoto oddělení jsou uvedena v § 42a a § 42b téhož zákona.“
22. V ustanovení § 42c odst. 1 zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. je stanoveno, že „Provozuje-li provozovatel dráhy celostátní nebo regionální anebo veřejně přístupné vlečky drážní dopravu, která neslouží výhradně k zajištění provozování dráhy, zřídí odštěpné závody, prostřednictvím kterých bude drážní dopravu provozovat odděleně od provozování dráhy.“
23. Podle prvostupňového rozhodnutí byl výrokem I. shledán účastník řízení vinným ze spáchání přestupku podle § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb., spočívajícího v nezřízení odštěpného závodu podle § 42c odst. 1 zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. Výrok I. prvostupňového rozhodnutí byl založen na dvou hlavních dílčích závěrech – fakturování dotčených pozemků účastníkem řízení Správě železnic je fakticky provozováním dráhy, a dále provozování dotčených úseků celostátní dráhy bylo realizováno účastníkem řízení.
24. Oba výše zmíněné dílčí závěry ÚPDI vyhodnotil jako provozování dráhy, a zároveň provozování drážní dopravy na téže dráze, bez splnění podmínek § 42a až § 42c zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb.
25. ÚPDI tedy uzavřel, že účastník řízení v rozporu s § 42c odst. 1 zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. nezřídil odštěpné závody, prostřednictvím kterých měl povinnost provozovat drážní dopravu odděleně od provozování dráhy.
K argumentaci ÚPDI vlastnictvím dotčených pozemků a právní názor soudu
26. ÚPDI zastával názor, že pro účastníka řízení jsou fakturované částky příjmem za provozování částí drah v rozsahu pozemků železničních stanic, což měla potvrdit i odpověď Správy železnic. Jelikož byly pozemky obsaženy v seznamu položek železniční infrastruktury, uvedeném v příloze I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, nejednalo se o pronájem pozemků, ale o provozování položky pozemky jako součásti železniční infrastruktury.
27. Nejvyšší správní soud zastává odlišný názor. Jak je shrnuto např. pod bodem 47 rozsudku NSS: „Neplatí totiž, že stěžovatelka provozovala dráhu, pokud po Správě železnic požadovala platbu z titulu bezdůvodného obohacení ke svým pozemkům. Ve vztahu k těmto pozemkům tedy nenaplnila znaky přestupku nezřízení odštěpného závodu podle § 42c odst. 1 zákona o drahách. Uvedený přestupek spáchala pouze ve vztahu k dotčeným úsekům celostátní dráhy, kde byla prokazatelně provozovatelkou dráhy (na základě prohlášení o dráze) a současně dopravcem. Jen a pouze k těmto úsekům celostátní dráhy jí tížila povinnost zřídit odštěpný závod. Shora vyřčené závěry mají vliv na šíři vytýkaného přestupkového jednání a ve svém důsledku i výši uložené pokuty.“
28. Jak je uvedeno výše, i předseda Úřadu v rozhodnutí o rozkladu v souladu s právním názorem soudu uvedl, že účastník řízení se nestal provozovatelem dráhy na základě toho, že po Správě železnic požadoval platbu z titulu bezdůvodného obohacení ke svým pozemkům. Ve vztahu k těmto dotčeným pozemkům tedy účastník řízení nenaplnil znaky přestupku podle § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. spočívajícího v nezřízení odštěpného závodu podle § 42c odst. 1 zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb.
K argumentaci ÚPDI provozováním dotčených úseků celostátní dráhy
29. Ustanovení § 42c odst. 1 zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. stanovilo, že „Provozuje-li provozovatel dráhy celostátní nebo regionální anebo veřejně přístupné vlečky drážní dopravu, která neslouží výhradně k zajištění provozování dráhy, zřídí odštěpné závody, prostřednictvím kterých bude drážní dopravu provozovat odděleně od provozování dráhy.“ Porušení této povinnosti označoval jako přestupek § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb.
30. Aktuálně ustanovení § 42c odst. 1 zákona o dráhách zní, že „Provozuje-li provozovatel dráhy celostátní nebo regionální anebo veřejně přístupné vlečky drážní dopravu, která neslouží výhradně k zajištění provozování dráhy, zřídí pobočky, prostřednictvím kterých bude drážní dopravu provozovat odděleně od provozování dráhy.“ Porušení této povinnosti označuje jako přestupek § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách.
31. K této změně došlo novelizací zákona o dráhách zákonem č. 303/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále též „novela“). Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 11. 2023, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 5, které ale pro předmětné řízení není relevantní.
32. Tato novela byla projednána jako sněmovní tisk 332 v 9. období.[2] Uvedená změna § 42c odst. 1 zákona o dráhách byla zařazena pozměňovacím návrhem SD 2517 poslance Stanislava Blahy. Ten v důvodové zprávě uvedl následující.
„Provozuje-li provozovatel dráhy celostátní nebo regionální anebo veřejně přístupné vlečky drážní dopravu, která neslouží výhradně k zajištění provozování dráhy, je podle § 42c odst. 1 zákona o dráhách povinen zřídit odštěpné závody, prostřednictvím kterých bude drážní dopravu provozovat odděleně od provozování dráhy. Ustanovení § 42c odst. 2 až 4 téhož zákona pak stanoví povinnosti takového provozovatele ve vztahu k takto zřízeným odštěpným závodům.
Uvedená právní úprava představuje transpozici čl. 3 bodu 31, čl. 6 odst. 2 a čl. 7a odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, v platném znění. Tato směrnice požaduje zřízení „divizí“ bez samostatné právní osobnosti, čemuž právně odpovídá pobočka ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Unijní právo tedy nepožaduje, aby zřízení divizí bylo veřejně evidováno či aby se v této evidenci uváděly relevantní údaje. K zajištění účelu sledovaného směrnicí tedy zcela postačí zřízení pobočky, která se, na rozdíl od odštěpného závodu, nezapisuje do obchodního rejstříku podle § 503 odst. 2 občanského zákoníku.
Povinnost zřizovat odštěpný závod podle dosavadního znění § 42c zákona o dráhách provozovatele dráhy nadbytečně administrativně zatěžuje. Navíc je třeba uvést, že zřízení pobočky je považováno za dostatečné též pro zabránění zneužití postavení provozovatele zařízení služeb podle § 23f zákona o dráhách[3]. Analogicky se proto navrhuje využít stejného přístupu i v případě provozovatele dráhy provozujícího dráhu celostátní nebo regionální anebo veřejně přístupnou vlečku a zároveň drážní dopravu, která neslouží výhradně k zajištění provozování dráhy.
Právní forma pobočky, jako části závodu vykazující hospodářskou a funkční samostatnost, o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou, odpovídá požadavku citované směrnice na zřízení samostatných divizí. Je vhodné ponechat na rozhodnutí seskupení dopravce a provozovatele dráhy, zda pobočku zapíše do obchodního rejstříku a nestanovovat tuto povinnost přímo v zákonu o dráhách. Jako podpůrný důvod lze uvést skutečnost, že forma odštěpného závodu je v praxi využíván spíše pro pobočku zahraniční společnosti, která sídlí v jiném státě, než je ten, v kterém firma působí. Založení odštěpného závodu v rámci jednoho státu není v praxi běžné.“
33. Fakticky to tedy znamená, že vzhledem k proběhlým novelizacím zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. je nyní legislativní situace u dotčených úseků celostátní dráhy odlišná. Původní formulace § 42c odst. 1 zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. požadovala zřízení odštěpného závodu, zatímco nyní toto ustanovení zákona o dráhách vyžaduje zřízení pobočky.
34. Ustanovení § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách tedy nyní odkazuje na jinou povinnost než předchozí právní úprava. Došlo tedy ke zmírnění povinnosti ukládané zákonem o dráhách účastníkovi řízení.
35. Protože je pro účastníka řízení příznivější právní úprava obsažená aktuálně v zákoně o dráhách, Úřad v souladu s § 2 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky postupuje v souladu s účinným zněním. Jednání účastníka řízení tedy již není přestupkem, a Úřad je proto nemůže postihovat. Úřad zároveň nemůže zpětně požadovat plnění povinností, které ukládá zákon o dráhách. Skutek, o němž se vede řízení, proto již není přestupkem.
III. Závěr
36. Ve vztahu k dotčeným pozemkům účastník řízení nenaplnil znaky přestupku podle § 51 odst. 4 písm. v) zákona o dráhách ve znění zákona č. 426/2021 Sb. spočívajícího v nezřízení odštěpného závodu podle § 42c odst. 1 téhož zákona.
37. Ve vztahu k provozování dotčených úseků celostátní dráhy jednání účastníka řízení již není přestupkem, a Úřad je proto nemůže postihovat. Úřad zároveň nemůže zpětně požadovat plnění povinností, které v současnosti ukládá zákon o dráhách.
38. Proto Úřad rozhodl podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, a předmětné řízení zastavil.
POUČENÍ
Proti tomuto usnesení lze podle § 152 odst. 1 ve spojení s § 83 odst. 1 a § 76 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 602 00 Brno. Rozklad proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek.
JUDr. Petr Solský
místopředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
České dráhy, a.s., nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1, datová schránka e52cdsf
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] ÚPDI byl s účinností od 1. 1. 2024 zrušen podle čl. X odst. 1 zákona č. 464/2023 Sb., kterým se mění a ruší některé zákony v souvislosti se zrušením Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře. Podle čl. X odst. 2 téhož zákona přešla působnost Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře na Úřad. V ust. čl. X odst. 10 části věty za středníkem téhož zákona je stanovena právní fikce, že dosavadní úkony Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře se považují za úkony Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
[3] Uvedená změna ustanovení § 23f zákona o dráhách byla součástí původního vládního návrhu.