číslo jednací: R459/2014/VZ-16734/2015/322/KMr

• Instance: II.
• Věc: Revitalizace zámeckého parku v Koryčanech
• Účastníci:
  1. ZÁBOJNÍK - contractors, s.r.o.
  2. Zámecký park Koryčany o.p.s.
  3. ZAHRADA Olomouc s.r.o.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 13. 7. 2015
• Související rozhodnutí: S848/2014/VZ-25759/2014/532/IBu; R459/2014/VZ-16734/2015/322/KMr

Č. j.:ÚOHS-R459/2014/VZ-16734/2015/322/KMr

7. července 2015

V řízení o rozkladu ze dne 23. 12. 2014 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 29. 12. 2014 navrhovatelem –

• ZÁBOJNÍK - contractors, s.r.o., IČO 26258692, se sídlem Jeřabinová 1424, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, v řízení o rozkladu zastoupeným na základě plné moci ze dne 11. 6. 2015 JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, ev. č. ČAK 01201, se sídlem Tovačovského 2784/24, 767 01 Kroměříž,

proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS‑S848/2014/VZ-25759/2014/532/IBu ze dne 5. 12. 2014 ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

• Zámecký park Koryčany o.p.s., IČO 02009145, se sídlem Zámecká 65, 768 05 Koryčany

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Revitalizace zámeckého parku v Koryčanech“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 10. 7. 2014 a uveřejněno dne 15. 7. 2014 pod ev. č. 485030 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 136-244451, jehož dalším účastníkem je vybraný uchazeč –

• ZAHRADA Olomouc s.r.o., IČO 48395013, se sídlem Železniční 469/4, 779 00 Olomouc – Chválkovice,  

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS‑S848/2014/VZ-25759/2014/532/IBu ze dne 5. 12. 2014

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 15. 10. 2014 byl Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušnému podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“[1]), k dohledu nad dodržováním zákona, doručen návrh navrhovatele – ZÁBOJNÍK - contractors, s.r.o., IČO 26258692, se sídlem Jeřabinová 1424, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, v řízení o rozkladu zastoupeného na základě plné moci ze dne 11. 6. 2015 JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, ev. č. ČAK 01201, se sídlem Tovačovského 2784/24, 767 01 Kroměříž (dále jen „navrhovatel“), na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů (dále jen „návrh“) zadavatele – Zámecký park Koryčany o.p.s., IČO 02009145, se sídlem Zámecká 65, 768 05 Koryčany (dále jen „zadavatel“), učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Revitalizace zámeckého parku v Koryčanech“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 10. 7. 2014 a uveřejněno dne 15. 7. 2014 pod ev. č. 485030 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 136-244451 (dále jen „veřejná zakázka“). Dnem doručení návrhu Úřadu bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 113 a násl. zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

2. Návrhem se navrhovatel domáhal, aby Úřad uložil zadavateli nápravné opatření, spočívající ve zrušení rozhodnutí o podaných námitkách ze dne 6. 10. 2014, zrušení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 15. 9. 2014, zrušení rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení ze dne 15. 9. 2014, a zároveň navrhovatel navrhoval vydání předběžného opatření podle § 117 odst. 1 písm. a) a § 117 odst. 1 písm. b) zákona, jímž se domáhal, aby Úřad uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení veřejné zakázky a rovněž aby pozastavil zadávací řízení veřejné zakázky.

3. Dne 19. 11. 2014 Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S848/2014/VZ-24459/2014/532/IBu (dále jen „rozhodnutí o PO“) návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření zamítl.

4. Dne 2. 12. 2014 byla Úřadu zadavatelem doručena smlouva o dílo, ze které vyplývá, že dne 1. 12. 2014 uzavřel zadavatel s vybraných uchazečem – ZAHRADA Olomouc s.r.o., IČO 48395013, se sídlem Železniční 469/4, 779 00 Olomouc – Chválkovice (dále jen „vybraný uchazeč“) smlouvu o dílo na plnění předmětu veřejné zakázky (dále jen „smlouva o dílo“).

II. Napadené usnesení

5. Dne 5. 12. 2014 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS‑S848/2014/VZ-25759/2014/532/IBu (dále jen „napadené usnesení“), v jehož výroku rozhodl tak, že se správní řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastavuje, neboť návrh se stal zjevně bezpředmětným.

6. Výrok napadeného usnesení Úřad odůvodnil tím, že s ohledem na skutečnost, že zadavatel na základě zadávacího řízení uzavřel smlouvu o dílo s vybraným uchazečem, přičemž zadávací proces tím byl ukončen, nelze navrhovateli vyhověl, resp. není možné v řízení dosáhnout výsledku, kterého se navrhovatel domáhal, a jeho návrh se stal zjevně bezpředmětným a nastala tedy skutečnost, která je důvodem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. 

III. Rozklad navrhovatele

7. Dne 29. 12. 2014 doručil navrhovatel Úřadu proti napadenému usnesení rozklad ze dne 23. 12. 2014. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 10. 12. 2014. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

8. Navrhovatel v rozkladu namítá, že napadené usnesení nebylo vydáno v souladu se zákonem.

9. Navrhovatel v rozkladu rekapituluje jeho, zadavatelovy a úkony Úřadu předcházející vydání napadeného usnesení. Navrhovatel uvádí, že se zúčastnil zadávacího řízení veřejné zakázky a splnil základní hodnotící kritéria, přesto zadavatel rozhodl o vyloučení nabídky navrhovatele z účasti v zadávacím řízení veřejné zakázky a o výběru nejvhodnější nabídky, ač nabídková cena byla dvojnásobná v porovnání s nabídkovou cenou navrhovatele. Navrhovatel proti těmto rozhodnutím zadavatele podal námitky. Následně podal navrhovatel návrh na přezkoumání úkonů zadavatele, jehož součástí byl i návrh na nařízení předběžného opatření a jehož nařízení Úřad zamítl. Navrhovatel v rozkladu namítá, že Úřad tím, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření „umožnil tak zadavateli obejít zákon do té míry, že zadavatel dne 1. 12. 2014 uzavřel smlouvu o dílo s nejvhodnějším uchazečem, což byl jediný důvod toho, aby následně správní orgán řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zastavil, se shora uvedeným odůvodněním“.

10. Navrhovatel v rozkladu namítá, že se Úřad měl z úřední povinnosti zabývat tím, zda nedošlo k takovému porušení zákona ze strany zadavatele, které by bylo nutno sankcionovat, případně by bylo možno uvažovat o správním deliktu, ne-li trestném činu.

11. Navrhovatel v rozkladu namítá, že Úřad s rozhodnutím o návrhu navrhovatele vyčkával, když v usnesení č. j. ÚOHS-S848/2014/VZ-25131/2014/532/IBu ze dne 28. 11. 2014 stanovil lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí do 5. 12. 2014, a tohoto dne vydal napadené usnesení, přičemž přihlédl ke smlouvě o dílo uzavřené dne 1. 12. 2014 a doručené Úřadu dne 2. 12. 2014. Úřad podle navrhovatele přehlédl, že Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S848/2014/VZ-24047/2014/532/IBu ze dne 12. 11. 2014 určil účastníkům řízení lhůtu k předložení důkazů do 21. 11. 2014 a následným usnesením Úřadu č. j. ÚOHS-S848/2014/VZ-25131/2014/532/IBu ze dne 28. 11. 2014 byla účastníkům řízení určena lhůta do 5. 12. 2014 pouze k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Podle navrhovatele Úřad při rozhodování nesměl a ani nemohl podle zákona přihlédnout k důkazu – smlouvě o dílo, neboť je zřejmé, že ji zadavatel uzavřel zcela účelově, když měl vědomost o probíhajícím správním řízení a Úřad bezdůvodně vyčkával situace, kdy zadavatel obejde zákon a Úřad pak řízení zastaví. 

Závěr rozkladu

12. Navrhovatel v rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil.

IV. Řízení o rozkladu

13. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu postoupil spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Procesní vývoj během řízení o rozkladu

14. Dne 8. 6. 2014 vydal předseda Úřadu usnesení ÚOHS-R459/2014/VZ-12813/2015/322/KMr, kterým navrhovateli podle § 39 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu určil lhůtu pěti dnů ode dne doručení tohoto usnesení k provedení úkonu – doložení plné moci opravňující JUDr. Ladislavu Palatinovou, advokátku, ev. č. ČAK 01201, se sídlem Tovačovského 2784/24, 767 01 Kroměřížk zastupování navrhovatele v řízení o rozkladu proti napadenému usnesení.

15. Dne 15. 6. 2014 předseda Úřadu obdržel plnou moc ze dne 11. 6. 2015 opravňující JUDr. Ladislavu Palatinovou, advokátku, ev. č. ČAK 01201, se sídlem Tovačovského 2784/24, 767 01 Kroměřížk zastupování navrhovatele v řízení o rozkladu proti napadenému usnesení.

Stanovisko předsedy Úřadu

16. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

17. Úřad tím, že napadeným usnesením správní řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť se návrh stal zjevně bezpředmětným, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.

V. K přezkumu zákonnosti

18. Podle § 152 odst. 1 správního řádu proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad.

19. Podle § 152 odst. 4 správního řádu nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.

20. Podle § 89 odst. 2 věty první a druhé správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.  

21. Podle § 118 odst. 1 zákona, nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

22. Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže se žádost stala zjevně bezpředmětnou.

23. Úřad zahájil toto správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 113 zákona na základě návrhu navrhovatele. Návrhem se navrhovatel domáhal uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona v podobě zrušení rozhodnutí o podaných námitkách ze dne 6. 10. 2014, zrušení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 15. 9. 2014 a zrušení rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení ze dne 15. 9. 2014.

24. Dne 2. 12. 2014 prokázal zadavatel Úřadu, že podle § 82 zákona uzavřel dne 1. 12. 2014 smlouvu o dílo s vybraným uchazečem..

25. Důvody, pro které se nevydává rozhodnutí ve věci, ale řízení se zastavuje stanoví § 66 správního řádu. Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu v případě, že se žádost stala zjevně bezpředmětnou, správní orgán postupuje tak, že správní řízení zastaví. Podle tohoto ustanovení postupuje Úřad, tj. správní orgán I. stupně, v případě, že důvod pro zastavení nastane v průběhu správního řízení, vedeného před Úřadem, tj. v průběhu správního řízení vedeného v I. stupni. V tomto správním řízení lze bezpředmětnost návrhu, tj. žádosti ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, spatřovat v tom, že o návrhu navrhovatele již není možno meritorně rozhodnout, neboť zadávací řízení veřejné zakázky bylo zadavatelem ukončeno právem předvídaným způsobem, tj. uzavřením smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky podle § 82 zákona.

26. Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 50/2011-72 ze dne 15. 2. 2012 judikoval, že: „pokud citované ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu umožňuje odvoláním (rozkladem) napadené rozhodnutí zrušit a řízení zastavit, míní tím nepochybně možnost zastavit řízení pouze tehdy, je-li naplněna hypotéza některého ustanovení správního řádu nebo jiného zvláštního zákona (v daném případě by připadal v úvahu ZVZ [pozn. předsedy Úřadu: v citovaném rozsudku je zkratka ZVZ zavedena pro zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění platném a účinném ke dni vydání tohoto rozsudku]), podle něhož je třeba správní řízení zastavit. Podle zdejšího soudu tak bude namístě podle citovaného ustanovení postupovat vždy tehdy, dojde-li k situaci, s níž zákon spojuje zastavení řízení, tj. nastanou-li důvody předvídané v § 66 správního řádu (např. žadatel vzal svoji žádost zpět, žádost se stala bezpředmětnou, žadatel zemřel nebo zanikl nebo důvody pro zastavení řízení podle ZVZ.“.

27. Je nepochybné, že výše uvedený závěr Krajského soudu v Brně o postupu odvolacího správního orgánu lze přiléhavě aplikovat i na možnost zastavit správní řízení vedené před Úřadem, jakožto správním orgánem I. stupně, pokud došlo k naplnění hypotézy podle § 66 odst. 1 správního řádu již v době vedení řízení před Úřadem, nikoliv až po napadení rozhodnutí Úřadu rozkladem. S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že Úřad postupoval správně a v souladu s právními předpisy, když správní řízení zastavil postupem podle správního řádu, jelikož zastavení správního řízení připadá v úvahu, jak bylo soudem judikováno, „je-li naplněna hypotéza některého ustanovení správního řádu“, v tomto případě ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.

28. Bezpředmětnost ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je podle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 20/2011-52 ze dne 16. 8. 2012, proti němuž směřující kasační stížnost byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 79/2012-37 ze dne 26. 6. 2013 zamítnuta, nutno vnímat jako „stav, kdy jakýmkoliv rozhodnutím o žádosti, ať už kladným nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žadatele“.  

29. V době podání návrhu bylo cílem navrhovatele, zrušení rozhodnutí zadavatele o podaných námitkách ze dne 6. 10. 2014, zrušení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 15. 9. 2014 a zrušení rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení ze dne 15. 9. 2014. V průběhu vedení tohoto správního řízení však byla uzavřena smlouva o dílo, čímž bylo zadávací řízení veřejné zakázky skončeno. I kdyby Úřad zrušil zadavatelovo rozhodnutí o podaných námitkách ze dne 6. 10. 2014, rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 15. 9. 2014 a rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení ze dne 15. 9. 2014, byť podle § 118 odst. 1 zákona je Úřad oprávněn zrušit jednotlivé úkony zadavatele, pouze pokud nedošlo k uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky, nebylo by možné, aby se navrhovatel zadávacího řízení veřejné zakázky účastnil, neboť na plnění předmětu veřejné zakázky již byla uzavřena smlouva. Prvotního cíle, kterého chtěl navrhovatel podáním návrhu dosáhnout (uložení nápravného opatření), tedy již dosáhnout nelze a návrh navrhovatele je bezpředmětnou žádostí ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.

30. K bezpředmětnosti žádosti, jakožto k důvodu pro zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, se vyjádřil např. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 As 62/2009-68 ze dne 14. 10. 2010, v rozsudku č. j. 8 As 103/2011-92 ze dne 19. 3. 2012 a v rozsudku č. j. 7 Afs 79/2012-37 ze dne 26. 6. 2013 v nichž uvedl, že „důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam.“ Takový navrhovatelem sledovaný význam je potřeba vnímat jako právě ten zamýšlený význam, který by mělo pro navrhovatele eventuální budoucí rozhodnutí Úřadu, nikoli význam jiný. Tento význam přitom vždy vyplývá již z původního obsahu návrhu a v zásadě se kryje s předmětem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, tj. s cílem uložit konkrétní nápravné opatření, tj. to, kterého se navrhovatel v návrhu domáhal.

31. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se v usnesení č. j. 8 As 47/2005-86 ze dne 21. 10. 2008 vyjádřil k předmětu správního řízení, když uvedl, že „V obecné rovině lze předmět řízení definovat za pomocí dvou kritérií: subjektivního nebo objektivního. Subjektivní vymezení předmětu řízení je určeno hospodářským či společenským cílem, který subjekt vyvoláním řízení sleduje. Objektivní vymezení předmětu řízení je pak odvislé od veřejného zájmu a okruhu chráněných zájmů, o které se v tom či onom typů řízení jedná (…). Tyto dva typy vymezení předmětu řízení se přirozeně mohou a nemusí překrývat; sledování a naplnění jednoho (subjektivního) hospodářského cíle však může typicky zahrnovat posouzení několika okruhů veřejných zájmů, které mohou být upraveny celou řadou tzv. složkových zákonů.“

32. Hospodářským cílem návrhu navrhovatele v tomto řízení bylo uložení nápravného opatření v podobě zrušení rozhodnutí o podaných námitkách ze dne 6. 10. 2014, zrušení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 15. 9. 2014 a zrušení rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení ze dne 15. 9. 2014. S tímto hospodářským cílem návrhu navrhovatele, tj. subjektivním kritériem pro definování předmětu správního řízení, se v zásadě kryje význam, který by pro navrhovatele mělo eventuální budoucí rozhodnutí Úřadu.

33. Z výše popsaných skutkových okolností přitom vyplývá, že v tomto správním řízení došlo k takové změně skutkových okolností, která zapříčinila, že návrh, který v době svého podání bezpředmětným nebyl, se jím stal, neboť po uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky již nelze dosáhnout cíle, ke kterému návrh směřoval, tj. zrušení jednotlivých úkonů zadavatele v zadávacím řízení veřejné zakázky. Jakýmkoliv rozhodnutím Úřadu o návrhu navrhovatele by nedošlo ke změně v právním postavení navrhovatele a rozhodnutí Úřadu o návrhu navrhovatele by pro zadavatele nemělo význam, neboť naplnění významu navrhovatelem zamýšleného v době podání návrhu již nelze dosáhnou.

34. K tomu dodávám, že veřejný zájem v podobě dohledu nad dodržováním zákona je přitom Úřadem vykonáván nezávisle na trvání hospodářského cíle návrhu navrhovatele, a to v rámci projednávání správních deliktů podle § 112 odst. 2 zákona.

35. K době, kdy lze ještě dosáhnout účelu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, potažmo cíle návrhu navrhovatele a kdy má tudíž pro navrhovatele rozhodnutí Úřadu o návrhu ještě význam, se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 4 As 249/2014-43 ze dne 31. 3. 2015, v němž uvedl, že „účelem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je uložení nápravného opatření v případě kvalifikovaného porušení postupu pro zadání veřejné zakázky zadavatelem, tedy zjednání nápravy v době, kdy lze ještě pochybení zadavatele napravit, tj. před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku.“ V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud rovněž dospěl k závěru, že „v případě, že po podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dojde k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, je namístě řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu“.

36. Uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky zapříčiňuje odpadnutí předmětu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterým je, jak rovněž uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 As 249/2014-43 ze dne 31. 3. 2015 „trvající zadávací řízení, které lze korigovat uložením opatření dle § 118 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách“. Povinnost Úřadu vést řízení o přezkoumání úkonů zadavatele i poté, co byla uzavřena smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky, tj. poté co odpadl předmět řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, by byla konstruována nad rámec platné právní úpravy a zákonem stanovené pravomoci Úřadu.

37. V rámci přezkumu zákonnosti napadeného usnesení a postupu Úřadu jsem proto, s ohledem na skutečnost, že v průběhu správního řízení došlo k uzavření smlouvy o dílo s vybraným uchazečem, dospěl k závěru, že Úřad při vydání napadeného usnesení postupoval v souladu s právními předpisy. Napadené usnesení i postup Úřadu v řízení, který vydání napadeného usnesení předcházel, proto považuji za zákonný. Námitku navrhovatele, že napadené usnesení nebylo vydáno v souladu se zákonem, považuji za nedůvodnou.

VI. K přezkumu správnosti

38. S ohledem na to, že podle § 89 odst. 2 věty druhé správního řádu odvolací orgán přezkoumává správnost napadeného rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem, přezkoumal jsem správnost napadeného usnesení v rozsahu námitek uvedených v rozkladu navrhovatele.

39. K námitce navrhovatele, že Úřad tím, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření „umožnil tak zadavateli obejít zákon do té míry, že zadavatel dne 1. 12. 2014 uzavřel smlouvu o dílo s nejvhodnějším uchazečem, což byl jediný důvod toho, aby následně správní orgán řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zastavil, se shora uvedeným odůvodněním“, uvádím následující.

40. Podle § 68 odst. 1 správního řádu rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Podle § 68 odst. 5 správního řádu se v poučení uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává. Úřad navrhovatele v rozhodnutí o PO poučil, že proti rozhodnutí o PO lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu, a to prostřednictvím Úřadu. Navrhovatel proti rozhodnutí o PO rozklad nepodal.

41. V řízení o rozkladu proti napadenému usnesení lze uplatnit pouze námitky směřují proti napadenému usnesení, nikoliv námitky směřující proti rozhodnutí o PO. Domníval-li se navrhovatel, že rozhodnutí o PO není zákonné nebo správné, měl toto namítat v rozkladu proti rozhodnutí o PO, o čemž byl navrhovatel v rozhodnutí o PO řádně poučen.

42. Námitku navrhovatele, že Úřad tím, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, umožnil zadavateli obejít zákon do té míry, že zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu o dílo, však nepovažuji, z důvodu jejího uplatnění v řízení o rozkladu proti napadenému usnesení, za relevantní.

43. K námitce navrhovatele, že se Úřad měl z úřední povinnosti zabývat tím, zda nedošlo k takovému porušení zákona ze strany zadavatele, které by bylo nutno sankcionovat, případně by bylo možno uvažovat o správním deliktu, ne-li trestném činu, uvádím následující.

44. Samotné posouzení důvodnosti zahájení správního řízení o správním deliktu je plně v pravomoci Úřadu, jakožto správního orgánu I. stupně. Zastavil-li Úřad napadeným usnesení správní řízení vedené o návrhu navrhovatele, neznamená tato skutečnost nutně nemožnost dalšího prošetření zadávacího řízení veřejné zakázky či úkonů zadavatele v něm provedených. Získal-li by Úřad důvodné pochybnosti o souladu postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky se zákonem, byl by oprávněn zahájit správní řízení z moci úřední.

45. V souvislosti s výše uvedeným poukazuji na závěr Ústavního soudu uvedený v usnesení sp. zn. II. ÚS 586/02 ze dne 8. 10. 2002, a sice že „lze souhlasit s názorem, že nemůže záležet na libovůli správního orgánu, zda řízení, které lze zahájit z vlastního podnětu, zahájí či nikoliv, neboť jeho činnost je ovládána mimo jiné principem oficiality, podle kterého správní orgán má právo a povinnost zahájit řízení, jakmile nastane skutečnost předvídaná zákonem, bez ohledu na to, jak ji zjistí“. Z uvedeného lze tedy dovodit, že pokud se Úřad dozví o možném porušení zákona, a to bez ohledu na zdroj těchto informací, je nejen jeho právem, ale i povinností se takovouto skutečností zabývat a v případě, že nabyde důvodného podezření, že k porušení zákona skutečně došlo, zahájit správní řízení. Úřad ovšem nemůže, jak uvedl Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku č. j. 2 A 9/2001-62 ze dne 8. 2. 2002, „zahájit správní řízení z vlastního podnětu, nebylo-li ukončeno jiné, dříve zahájené správní řízení, jež se týkalo téže věci a identických účastníků řízení“.

46. K výše uvedeným úvahám a teoretickým závěrům pouze podotýkám, že tyto byly učiněny, aniž by byl předjímán další postup orgánu dohledu. Upozorňuji přitom na další z pasáží již citovaného usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 586/02 ze dne 8. 10. 2002, v níž Ústavní soud vyslovil názor, že: „na druhé straně však neexistuje dle názoru Ústavního soudu žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby vůči jinému subjektu bylo zahájeno správní řízení, v jehož rámci by byl tento subjekt za porušení právních předpisů stíhán“.

47. Podobně předseda Úřadu ve svém dřívějším rozhodnutí č. j. ÚOHS-R181/2008/02-1905/2009/310/ZČt ze dne 19. 2. 2009 k této otázce uvedl, že „Zahájení správního řízení z moci úřední je věcí správního uvážení Úřadu a není na něj právní nárok.“. Tento závěr potvrdil i Krajský soud v Brně, když v rozsudku sp. zn. 30 Af 138/2012 ze dne 19. 2. 2015 uvedl, že „Závěr o případném zahájení správního řízení o správním deliktu dle výše uvedeného ustanovení [pozn. předsedy Úřadu: § 120 odst. 1 písm. g) zákona ve znění rozhodném pro projednávanou věc] je pak plně na žalovaném [pozn. předsedy Úřadu: na Úřadu], a to včetně úvahy, zda v daném případě jednání zadavatele vůbec naplnilo materiální stránku správního deliktu.“

48. S ohledem na výše uvedené považuji námitku navrhovatele o povinnosti Úřadu zabývat se tím, zda nedošlo k takovému porušení zákona ze strany zadavatele, které by bylo nutno sankcionovat, uplatněnou v řízení o rozkladu, za nedůvodnou.

49. K námitce navrhovatele, že Úřad při rozhodování nesměl a ani nemohl podle zákona přihlédnout k důkazu – smlouvě o dílo, neboť je zřejmé, že ji zadavatel uzavřel zcela účelově, když měl vědomost o probíhajícím správním řízení a Úřad bezdůvodně vyčkával situace, kdy zadavatel obejde zákon a Úřad pak řízení zastaví, uvádím následující.

50. Zásada materiální pravdy, vyjádřená v § 3 správního řádu, stanovuje, že správní orgán má postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Ustanovení § 3 je konkretizováno v § 50 a násl. věnovaném podkladům pro vydání rozhodnutí.

51. Úřad není při vedení správního řízení vázán lhůtami, které je oprávněn podle § 39 odst. 1 správního řádu určovat účastníkům řízení k provedení úkonu, např. k navrhování důkazů a činění jiných návrhů podle § 36 odst. 1 správního řádu, v tom smyslu, že by nemohl přihlédnout ke skutečnostem, jejichž existenci byl účastník řízení oprávněn oznámit v určené lhůtě, ale neučinil tak. Podle § 50 odst. 2 správního řádu je totiž povinností správního orgánu opatřovat podklady pro vydání rozhodnutí a podle § 50 odst. 4 správního řádu je Úřad při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí povinen pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v průběhu celého správního řízení najevo.  

52. Zaslal-li zadavatel Úřadu smlouvu o dílo po uplynutí lhůty, stanovené mu Úřadem v usnesení č.j. ÚOHS-S848/2014/VZ-24047/2014/532/IBu ze dne 12. 11. 2014, přispěl tak ke zjištění stavu věci ve smyslu § 3 správního řádu. Zadavatel přitom z objektivní příčiny nemohl smlouvu o dílo Úřadu zaslat ve lhůtě podle usnesení č.j. ÚOHS-S848/2014/VZ-24047/2014/532/IBu ze dne 12. 11. 2014, jelikož  v něm určená lhůta pro navrhování důkazů a činění jiných návrhů a pro vyjádření stanoviska v řízení uplynula přede dnem uzavření smlouvy o dílo.

53. Zohlednil-li Úřad při vydání napadaného usnesení skutečnost, že byla uzavřena smlouva o dílo, postupoval v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu, kdy k uzavření smlouvy o dílo přihlédl jako ke skutečnosti, která vyšla v řízení najevo. Námitku navrhovatele, že Úřad při rozhodování nesměl a ani nemohl podle zákona přihlédnout k důkazu – smlouvě o dílo, proto považuji za nedůvodnou.

VII. Závěr

54. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení z důvodů uváděných v rozkladu.

55. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného usnesení, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. JUDr. Ladislava Palatinová, advokátka, Tovačovského 2784/24, 767 01 Kroměříž

2. Zámecký park Koryčany o.p.s., Zámecká 65, 768 05 Koryčany

3. ZAHRADA Olomouc s.r.o., Železniční 469/4, 779 00 Olomouc – Chválkovice 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.