číslo jednací: R321/2014/VZ-24365/2015/321/BRy

• Instance: II.
• Věc: Mezinárodní vzdělávací environmentální centrum Zámek Vimperk – zpracování projektové dokumentace
• Účastníci:
  1. Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 25. 8. 2015
• Související rozhodnutí: S474/2014/VZ-17826/2014/523/Krk; R321/2014/VZ-24365/2015/321/BRy

Č. j.:ÚOHS-R321/2014/VZ-24365/2015/321/BRy

24. srpna 2015

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 8. 9. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 9. 9. 2014, podaném zadavatelem –

• Správou národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, IČO 00583171, se sídlem 1. Máje 260, 385 01 Vimperk,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, č. j. ÚOHS-S474/2014/VZ-17826/2014/523/Krk ze dne 25. 8. 2014, vydaném ve věci možného spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. c) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění, výše specifikovaným zadavatelem při zadávání veřejné zakázky s názvem „Mezinárodní vzdělávací environmentální centrum Zámek Vimperk – zpracování projektové dokumentace“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 29. 9. 2008 pod evidenčním číslem zakázky 60022987, jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S474/2014/VZ-17826/2014/523/KRk,

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Soutěž o návrh a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil dne 10. 6. 2014 správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona, zadavatelem - Správou národního majetku a chráněné krajinné oblasti Šumava, IČO 00583171, se sídlem 1. Máje 260, 385 01 Vimperk (dále jen „zadavatel“) při zadávání veřejné zakázky s názvem „Mezinárodní vzdělávací environmentální centrum Zámek Vimperk – zpracování projektové dokumentace“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 29. 9. 2008 pod evidenčním číslem zakázky 60022987 (dále jen „veřejná zakázka“).

II. Napadené rozhodnutí

2. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 25. 8. 2014 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S474/2014/VZ-17826/2014/523/Krk (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým konstatoval ve výroku I. spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. c) zákona zadavatelem, když podle § 155 odst. 1 zákona neuchoval dokumentaci o veřejné zakázce, na kterou byla dne 21. 1. 2009 uzavřena smlouva o dílo, k níž byl následně dne 31. 8. 2010 uzavřen dodatek č. 2, kterým byl rozšířen předmět šetřené veřejné zakázky a navýšena cena předmětu plnění o celkem 5 350 000 Kč bez DPH. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli za správní delikt uložil pokutu ve výši 200 000 Kč.

3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že nejprve ověřil, zda jsou naplněny podmínky vymezující veřejnou zakázku podle zákona, přičemž dospěl k závěru, že cena sjednaná dodatkem č. 2 ze dne 31. 8. 2010 ke smlouvě o dílo, uzavřené dne 21. 1. 2009 (dále jen „dodatek č. 2“) dosahuje limitu pro nadlimitní veřejnou zakázku, a že byly naplněny všechny znaky veřejné zakázky stanovené zákonem, přičemž tak veřejná zakázka měla být zadána v některém z druhů zadávacího řízení, které vymezuje zákon v ust. § 21 odst. 1. Tento svůj závěr pak vyložil s ohledem na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2011, č. j. 62 Ca 25/2009-159. Úřad dále uvádí, že k předmětné veřejné zakázce, měl k dispozici pouze dodatek č. 2, když tak neměl k dispozici žádné další dokumenty, které by se k jeho uzavření vztahovaly. Úřad se v průběhu správního řízení opakovaně pokusil dokumentaci k veřejné zakázce získat, přičemž k předložení kompletní dokumentace vyzýval zadavatele výzvami ze dne 11.6.2014 a 15. 7. 2014 a zaslal rovněž žádost o předložení dokumentace k veřejné zakázce i Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality (dále jen „Policie ČR“), kterému dle svého sdělení zadavatel dokumentaci o veřejné zakázce předložil pro účely trestního řízení. Policie ČR na zaslanou žádost odpověděla s tím, že veškeré kopie dokumentů, které od zadavatele obdržela, již předala Úřadu a jiné dokumenty k dispozici nemá. Zadavatel na základě zaslaných výzev Úřadu sdělil, že k dodatku č. 2 nemá k dispozici žádné dokumenty, a vzhledem k organizačním změnám, které u něj proběhly, není schopen k uzavření tohoto dodatku sdělit ani žádné další informace.

4. Úřad tak v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že pokud zadavatel na opakované výzvy nepředložil dokumenty k uzavřenému dodatku č. 2, přičemž sám potvrdil, že žádné takové dokumenty nemá k dispozici, pak nemůže být sporu o tom, že zadavatel porušil ust. § 155 odst. 1 zákona, neboť neuchoval dokumentaci o veřejné zakázce, na jejímž základě byl uzavřen dodatek č. 2. Úřad tak uzavřel, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. c) zákona.

5. Výrokem II. napadeného rozhodnutí pak Úřad za správní delikt uložil zadavateli pokutu ve výši 200 000 Kč. Úřad při určení výměry pokuty přihlédl zejména k tomu, že neuchování dokumentace k veřejné zakázce vedlo v podstatě ke znemožnění přezkumu postupu zadavatele, přičemž tím zadavatel atakoval zásadu transparentnosti. Úřad při zohlednění ekonomické situace zadavatele za spáchaný správní delikt uložil pokutu ve výši 200 000 Kč.

6.  Napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 26. 8. 2014.

III. Námitky rozkladu

7. Dne 9. 9. 2014 obdržel Úřad rozklad zadavatele ze dne 8. 9. 2014. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

8. Zadavatel v podaném rozkladu uvádí, že dle jeho názoru je napadené rozhodnutí nesprávné, přičemž tuto nesprávnost spatřuje v tom, že Úřad v rozporu s požadavky ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, resp. v tom, že Úřad z podkladů, které měl k dispozici, učinil nesprávný skutkový závěr, podle nějž zadavatel neuchoval kompletní dokumentaci o veřejné zakázce. Zadavatel naopak namítá, že zadávací dokumentaci uchoval a skutečnost, že ji dnes nemá k dispozici, na tom nic nemění.

9. K tomu dále zadavatel uvedl, že zadávací dokumentaci k veřejné zakázce předal Policii ČR, přičemž o uvedené skutečnosti informoval i Úřad. Vzhledem k tomu, že byl vyzván k předání dokumentace Policií ČR, tak neměl možnost takový požadavek odmítnout, když si tak pro své potřeby nemohl zajistit ani kopie.

10. Zadavatel je tak přesvědčen, že se správního deliktu nedopustil a že tak Úřad ve věci nerozhodl správně.

Závěr rozkladu

11. Zadavatel ze shora uvedených důvodů navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil.

IV. Řízení o rozkladu

12. Úřad neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 správního řádu a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc odvolacímu správnímu orgánu.

Stanovisko předsedy Úřadu

13. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

14. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S474/2014/VZ-17826/2014/523/KRk ze dne 25. 8. 2014 rozhodl tak, že výrokem I. konstatoval spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. c) zákona zadavatelem, když podle § 155 odst. 1 zákona zadavatel neuchoval dokumentaci o veřejné zakázce, na kterou byla dne 21. 1. 2009 uzavřena smlouva o dílo, k níž byl následně dne 31. 8. 2010 uzavřen dodatek č. 2, kterým byl rozšířen předmět šetřené veřejné zakázky a navýšena cena předmětu plnění o celkem 5 350 000 Kč bez DPH, přičemž výrokem II. tohoto rozhodnutí za správní delikt uložil zadavateli pokutu ve výši 200 000 Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se v plné míře ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení, případně změně napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

15. Zadavatel Úřadu v podaném rozkladu předně vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení věci. K tomu uvádím, že tuto námitku zadavatele nepovažuji za důvodnou.

16. Podle ust. § 155 odst. 1 zákona je zadavatel povinen uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce a záznamy o elektronických úkonech podle § 149 po dobu 5 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení zadávacího řízení, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak; dokumentací o veřejné zakázce se rozumí souhrn všech dokumentů v listinné či elektronické podobě, jejichž pořízení v průběhu zadávacího řízení, popřípadě po jeho ukončení, vyžaduje tento zákon, včetně úplného znění originálů nabídek všech dodavatelů a uzavřených smluv.

17. Zákon tak v uvedeném zákonném ustanovení stanovuje zadavateli povinnost, aby po dobu pěti let uchovával všechny dokumenty, které se vztahují k veřejné zakázce a jejichž pořízení po něm požaduje zákon. Archivace dokumentace veřejné zakázky je  totiž v konečném důsledku jediným možným způsobem, kterým lze ověřit postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky a kterým lze zjistit, zda byl jeho postup v souladu se zákonem. Jde tedy o zákonnou povinnost zadavatele, která přispívá k dodržování zásady transparentnosti a zásady přezkoumatelnosti jeho postupu. Pokud by tedy zadavatel povinnost stanovenou zákonem nesplnil, pak fakticky znemožní, aby jeho postup při zadávání veřejné zakázky mohl být podroben jakékoliv kontrole. Zákon pak s porušením této povinnosti jednoznačně spojuje naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. c) zákona, podle něhož se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nepořídí nebo neuchová dokumentaci o veřejné zakázce podle § 109 a 155 zákona.

18. V rozhodovaném případě Úřad ve správním řízení zadavatele opakovaně vyzval k předložení kompletní dokumentace k předmětné veřejné zakázce. Vzhledem k tomu, že zadavatel Úřadu sdělil, že dokumentaci k veřejné zakázce předal Policii ČR, obrátil se Úřad i na Polici ČR, aby mu zaslala dokumentaci k veřejné zakázce, která jí byla předána zadavatelem. Policie ČR sdělila Úřadu, že mu veškeré dokumenty, které od zadavatele obdržela, již předala. Vzhledem k tomu, že dokumentace, kterou obdržel Úřad, neobsahovala žádné dokumenty, které by se vztahovaly k uzavřenému dodatku č. 2, vyjma samotného dodatku č. 2, vyzval opakovaně zadavatele k předložení dokumentů k uzavřenému dodatku č. 2. Na základě této výzvy zadavatel sdělil, že takové dokumenty nemá a ani není schopen Úřadu poskytnout bližší informace o uzavřeném dodatku č. 2, a to z důvodu organizačních změn, které u něj proběhly.

19. Z takto zjištěného skutkového stavu tedy Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nedodržel povinnost stanovenou mu zákonem, když neuchoval dokumentaci k předmětné veřejné zakázce, konkrétně pak k uzavřenému dodatku č. 2. K tomu uvádím, že tento závěr Úřadu považuji za správný a odpovídající zjištěnému skutkovému stavu. Z postupu Úřadu ve správním řízení jednoznačně vyplývá, že zadavatele opakovaně vyzýval k předložení dokumentace, kterou měl zadavatel povinnost ve smyslu ust. § 155 odst. 1 zákona uchovat, přičemž za celou dobu správního řízení zadavatel tuto dokumentaci nepředložil a dokonce sám sdělil, že dokumenty k uzavřenému dodatku č. 2 nemá. Za takového stavu je tak závěr Úřadu o tom, že zadavatel neuchoval dokumentaci k dodatku č. 2 jediný logický a správný, přičemž je třeba přihlédnout i k tomu, že sám zadavatel potvrdil, že takovými dokumenty nedisponuje.

20. Jak již bylo uvedeno výše, je smyslem povinnosti uchování dokumentace k veřejné zakázce to, aby bylo možné postup zadavatele podrobit kontrole. Dle ust. § 112 zákona je pravomoc k takové kontrole nad postupem při zadávání veřejných zakázek svěřena Úřadu, jakožto orgánu dohledu a současně je Úřadu svěřena i pravomoc projednávat správní delikty. Pokud tedy zadavatel neuchová dokumentaci k veřejné zakázce, pak znemožní přezkoumání svého postupu. Zadavatel v podaném rozkladu tvrdil, že Úřad nesprávně dospěl k závěru, že dokumentaci k veřejné zakázce neuchoval, když dle svého tvrzení ji uchoval a na tom nic nemění to, že ji dnes nemá k dispozici. K této námitce uvádím, že tato odporuje skutkovému stavu zjištěnému ve správním řízení. Zadavatel se vznesenou námitkou snaží vzbudit zdání, že veškerou dokumentaci předal Policii ČR, avšak zcela pomíjí v řízení zjištěný skutkový stav, kdy bylo prokázáno, že dokumentace, kterou předal Policii ČR, žádné dokumenty k uzavřenému dodatku č. 2 neobsahuje. Současně tuto námitku tak, jak byla vznesena, považuji za odporující smyslu a účelu zákona, neboť zákon zadavateli výslovně ukládá povinnost uchovat dokumentaci k veřejné zakázce, když však tato povinnost v sobě zcela neodmyslitelně zahrnuje i povinnost mít takovou dokumentaci k dispozici a uchovávat ji takovým způsobem, aby v případě potřeby k ní měl přístup nejen zadavatel, ale aby tato dokumentace mohla být předložena orgánu dohledu a případně i dalším orgánům při výkonu jejich pravomocí. Námitku zadavatele nelze přijmout již proto, že pokud by mělo postačovat pouze tvrzení zadavatele, že dokumentaci o veřejné zakázce uchoval, avšak tuto by nepředložil a nebyl by ani jiným způsobem schopen prokázat, že svou zákonnou povinnost skutečně dodržel, pak by se ustanovení § 155 odst. 1 zákona stalo zcela obsolentním a jeho porušení by nebylo možné nijak postihnout, což však nelze připustit. Mám tedy za to, že tato námitka zadavatele nemůže obstát.

21. S ohledem na výše uvedené mám tedy za to, že Úřad učinil správný závěr, o tom, že se zadavatel dopustil správního deliktu.

22. Vzhledem k tomu, že zadavatel v podaném rozkladu nevznášel žádné námitky proti výši nebo způsobu uložení pokuty, přezkoumal jsem výrok II. napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu z hlediska jeho zákonnosti a z hlediska zákonnosti postupu Úřadu, který jeho vydání předcházel. Po přezkoumání tohoto výroku mám za to, že Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí vymezil i horní hranici pro uložení pokuty v souladu s ust. § 120 odst. 2 zákona a při určení výše pokuty přihlédl ke všemu, k čemu ve smyslu ust. § 121 odst. 2 zákona přihlédnout měl, když posoudil jak závažnost a následky správního deliktu, tak i okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán, přičemž své úvahy srozumitelně odůvodnil. Současně se orgán I. stupně přezkoumatelným způsobem vypořádal i s tím, že uložená pokuta není v daném případě likvidační. Mám tak za to, že Úřad stanovil výši pokuty v souladu se zákonem a své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnil.

23. V daném případě jsem tedy z hlediska námitek obsažených v rozkladu přezkoumal věcnou správnost napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu, když s ohledem na výše uvedené uvádím, že napadené rozhodnutí jsem shledal věcně správným. Zadavatel v podaném rozkladu nevznesl takovou námitku, která by vzbuzovala pochybnosti o správnosti napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí Úřadu tak považuji za věcně správné.

24. Zadavatel dále v podaném rozkladu namítal, že Úřad nepřihlédl v řízení ke všemu, co vyšlo najevo. K této své námitce však zadavatel neuvedl žádná tvrzení ani žádné konkrétní skutečnosti, ke kterým měl Úřad dle jeho názoru přihlédnout. K tomu uvádím, že je předně povinností účastníka správního řízení, aby v podaném rozkladu vylíčil a popsal, jakých nezákonných kroků se vůči němu měl správní orgán dopustit, tedy aby vymezil, jaké pochybení v postupu Úřadu spatřuje. Pokud tedy zadavatel v podaném rozkladu pouze obecně tvrdil, že Úřad nepřihlédl ke všemu, co vyšlo najevo, aniž by konkrétně označil jedinou skutečnost, ke které měl Úřad přihlédnout, pak takovou námitku nelze vypořádat, neboť z ní není zřejmé, jaké pochybení zadavatel Úřadu vytýká. Touto námitkou zadavatele jsem se tedy z důvodu její bezobsažnosti nezabýval.

25. Ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu jsem kromě věcné správnosti napadeného rozhodnutí přezkoumal i jeho zákonnost ve všech jeho výrocích a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, když napadené rozhodnutí jsem shledal rovněž zákonným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda se v daném případě zadavatel dopustil spáchání správního deliktu. Současně Úřad všechny podklady pro vydání napadeného rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že byla naplněna skutková podstata uvedeného správního deliktu, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.

26. Nelze tedy po přezkoumání napadeného rozhodnutí přisvědčit tvrzení zadavatele, že napadené rozhodnutí je nesprávné z důvodu nesprávného posouzení věci. Závěry Úřadu, obsažené v napadeném rozhodnutí považuji za správné, dostatečně odůvodněné, vnitřně logicky uspořádané a vycházející z řádně zjištěného skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Shrnuji tedy, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když konstatoval, že se zadavatel dopustil specifikovaného správního deliktu, a za tento delikt zadavateli uložil pokutu ve výši 200 000 Kč. 

Závěr

27. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

28. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, 1. Máje 260, 385 01 Vimperk

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona.