číslo jednací: R157/2015/VZ-12220/2016/323/MOd

• Instance: II.
• Věc: Pilotní ověření a provoz systému podpory kontrolní činnosti prostřednictvím systému CZECH POINT
• Účastníci:
  1. Česká republika - Úřad práce České republiky
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 24. 3. 2016
• Související rozhodnutí: S189/2015/VZ-11274/2015/542/JPo; R157/2015/VZ-12220/2016/323/MOd

Č. j.: ÚOHS-R157/2015/VZ-12220/2016/323/MOd

24. března 2016

V řízení o rozkladu ze dne 27. 5. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• Česká republika - Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha - Holešovice,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S189/2015/VZ-11274/2015/542/JPo ze dne 11. 5. 2015,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše uvedeným zadavatelem, při zadávání veřejné zakázky „Pilotní ověření a provoz systému podpory kontrolní činnosti prostřednictvím systému CZECH POINT“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy ze dne 4. 7. 2011, jehož oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 14. 5. 2012 a uveřejněno dne 15. 5. 2012 pod ev. č. 216826,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

Výrok II. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S189/2015/VZ-11274/2015/542/JPo ze dne 11. 5. 2015

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

ODŮVODNĚNÍ

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 4. 7. 2011 odeslal zadavatel – Česká republika - Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha - Holešovice (dále jen „zadavatel“) – podle § 26 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], výzvu ze dne 4. 7. 2011 č. j. UPCR-2011/3801-2 v jednacím řízení bez uveřejnění na veřejnou zakázku „Pilotní ověření a provoz systému podpory kontrolní činnosti prostřednictvím systému CZECH POINT“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Předmětem veřejné zakázky bylo poskytování služeb spočívajících v implementaci a provozu agendy kontroly nezaměstnaných na kontaktních místech označených logem Czech POINT.

3. Dne 7. 9. 2011 uzavřel zadavatel smlouvu na plnění veřejné zakázky a dne 14. 5. 2012 odeslal do Věstníku veřejných zakázek Oznámení o zadání zakázky, které bylo uveřejněno dne 15. 5. 2012 pod ev. č. 216826.

4. Z bodu II. 2) Oznámení o zadání zakázky vyplývá, že celková konečná hodnota veřejné zakázky činila 194 766 750,00 Kč bez DPH.

5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako příslušný správní orgán podle § 112 zákona, obdržel dne 15. 1. 2015 podnět k zahájení správního řízení ve věci přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Úřad si od zadavatele vyžádal dokumentaci o veřejné zakázce a po přezkoumání předložené dokumentace získal pochybnosti, zda ve vztahu k veřejné zakázce zadavatel postupoval v souladu s § 83 odst. 1 zákona, tj. zda odeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení (dále jen „oznámení“) k uveřejnění ve lhůtě stanovené zákonem, a zda se nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

6. Dne 27. 3. 2015, kdy bylo zadavateli doručeno oznámení o zahájení správního řízení, bylo správní řízení zahájeno.

II.             Napadené rozhodnutí

7. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností a po zhodnocení všech podkladů vydal Úřad dne 12. 5. 2015 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S189/2015/VZ-11274/2015/542/JPo ze dne 11. 5. 2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I. rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nesplnil povinnost uveřejnění stanovenou v § 83 odst. 1 v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) zákona, neboť neodeslal oznámení k uveřejnění ve lhůtě do 48 dnů po uzavření smlouvy.

8. Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona pokutu ve výši 30 000 Kč.

9. Výši uložené pokuty Úřad odůvodnil především z hlediska závažnosti správního deliktu. Jako přitěžující okolnost zohlednil Úřad skutečnost, že k porušení povinnosti podle § 83 odst. 1 zákona došlo u nadlimitní veřejné zakázky v hodnotě 194 766 750,00 Kč bez DPH a že tato byla navíc zadávána v jednacím řízení bez uveřejnění.

10. Úřad vzal rovněž v úvahu polehčující okolnosti spočívající v alespoň dodatečném odeslání oznámení k uveřejnění, neboť tím byl částečně naplněn účel předmětného ustanovení zákona, kterým je zachování včasné následné kontroly hospodaření s veřejnými prostředky.

III.           Námitky rozkladu

11. Dne 27. 5. 2015 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne, jímž brojí proti výroku II. napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 12. 5. 2015. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

12. Zadavatel považuje pokutu stanovenou Úřadem za neúměrně vysokou v závislosti na porušení zákona v přezkoumávaném případě. Podle jeho názoru nedošlo následkem jeho jednání k ohrožení zájmu společnosti na veřejné publicitě výsledku zadávacího řízení, když alespoň dodatečně odeslal oznámení k uveřejnění, díky čemuž také nenaplnil znaky kumulativnosti obou dvou podmínek pro spáchání správního deliktu. Zadavatel sice uznává, že se dopustil správního deliktu podle výroku I. napadeného rozhodnutí, avšak vzhledem k typu řízení, kterého se mohl účastnit pouze jediný uchazeč, nedošlo jeho opomenutím k omezení práv dodavatelů, ani k narušení soutěžního prostředí.

13. Zadavatel dále odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S866,867,868,869/2014/VZ-26970/2014/521/MŽi ze dne 16. 12. 2014 (dále jen „srovnávané rozhodnutí“), kterým byla za tentýž správní delikt uložena pokuta pouze ve výši 15 000 Kč, byť zde byla vyšší intenzita zadavatelova porušení právem chráněného zájmu s ohledem na skutečnost, že mohlo dojít k poškození ostatních uchazečů, že se jednalo o 4 správní delikty a že maximální výše pokuty, kterou bylo lze uložit dle § 120 odst. 2 písm. b) zákona, ve znění rozhodném pro srovnávané rozhodnutí, již činila 20 000 000 Kč.

Závěr rozkladu

14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a argumenty zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že se žádosti zadavatele vyhovuje v plném rozsahu a pokuta bude přiměřeně snížena.

IV.          Řízení o rozkladu

15. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

16. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

17. Úřad tím, že výrokem II. napadeného rozhodnutí rozhodl tak, že uložil zadavateli za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona pokutu ve výši 30 000 Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem.

18. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně výroku II. napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

19. Stěžejní argumentace zadavatelových námitek o nepřiměřenosti výše pokuty spočívá především v jeho přesvědčení, že i přesto, že se dopustil správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí, jak sám uznává, nedošlo následkem jeho jednání k ohrožení zájmu společnosti na veřejné publicitě výsledku zadávacího řízení, když alespoň dodatečně odeslal oznámení k uveřejnění.

20. Jak je patrné z bodu 38. odůvodnění napadeného rozhodnutí, Úřad se zabýval i polehčujícími okolnostmi, za něž označil právě zadavatelem namítané skutečnosti, které vedly ke zmírnění nebezpečnosti jeho jednání. Nelze však opomenout, že v rámci okolností spáchání správního deliktu jsou v přezkoumávaném případě dány i okolnosti zvyšující závažnost zadavatelova jednání, na které Úřad taktéž poukázal v bodě 37. odůvodnění napadeného rozhodnutí, a jejichž zásadní význam pro stanovení výše pokuty potvrzuji.

21. K dílčí námitce rozkladu zadavatele, že vytýkaným opomenutím nedošlo k omezení práv dodavatelů ani k narušení soutěžního prostředí uvádím, že žádné takové následky nejsou zadavateli kladeny za vinu. Možnost vlivu na soutěžní prostředí zde nelze posuzovat, neboť není předpokladem naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona. S ohledem na tyto závěry považuji uvedenou námitku za nedůvodnou.

22. Z výše uvedených důvodů tedy není možno souhlasit s námitkami zadavatele, že by pokuta ve výši 30 000 Kč nebyla přiměřená a neodpovídala kritériu závažnosti správního deliktu spáchaného zadavatelem, které je stanoveno v § 121 odst. 2 zákona. Zároveň jsem neshledal, že by dodatečné splnění povinnosti zadavatelem ve snaze částečně zhojit nebezpečnost svého jednání pro společnost, bylo možno zohlednit jinak, než v rámci polehčujících okolností tak, jak to učinil Úřad.

23. K námitce zadavatele, že Úřad ve srovnávaném rozhodnutí uložil pokutu v jiné výši, nejprve v obecné rovině uvádím, že ukládání pokuty za spáchání správního deliktu v určité výši v dané věci automaticky nezakládá legitimní očekávání, že v jiných věcech bude pokuta uložena v „obdobné“ výši. Tento názor byl potvrzen i rozsudkem NSS č. j. 1 Afs 106/2012-45 ze dne 6. 6. 2013, ve kterém tento uvedl, že „i když při ukládání trestu působí uložená pokuta výchovně nejen vůči pachateli, ale i vůči ostatním adresátům stejných zákonných povinností (generální prevence), je třeba přistupovat ke každému jednotlivému případu nanejvýš individuálně (…)“. Pří stanovení výše pokuty jsou tedy správní orgány vždy povinny zohlednit okolnosti konkrétního případu.

24. Není přitom možno souhlasit ani s námitkou podobnosti skutkových okolností ve srovnávaném rozhodnutí. Již z údajů uvedených zadavatelem v jeho rozkladu vyplývá, že předmětem přezkumu zde byla veřejná zakázka zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení, které na rozdíl od jednacího řízení bez uveřejnění předpokládá účast nebo alespoň oslovení více dodavatelů a dále umožňuje veřejnou kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky již od okamžiku svého zahájení.

25. Druh zadávacího řízení je zároveň indikací toho, že se srovnávané rozhodnutí týkalo podlimitní veřejné zakázky, přičemž v bodě 64. jeho odůvodnění Úřad doslova uvedl, že „dílčí narušení možnosti veřejné kontroly u části C veřejné zakázky [za niž byla primárně pokuta uložena v důsledku aplikace zásady absorpce; pozn. předsedy Úřadu] v hodnotě 549 490 Kč bez DPH nepředstavuje zásah vysoké intenzity do veřejného zájmu chráněného zákonem“. Nelze tedy zohlednit ani skutečnost, že se zadavatel – Hyundai AutoEver Systems Europe GmbH, organizační složka, IČO 27922693, se sídlem Hyundai 700/1, 739 51 Nižní Lhoty (odštěpný závod zahraniční právnické osoby) – dopustil stejného správního deliktu čtyřikrát, neboť v přezkoumávaném případě byla porušena oznamovací povinnost v návaznosti na uzavření smlouvy na předmět plnění nadlimitní veřejné zakázky na služby v hodnotě 194 766 750 Kč bez DPH.

26. K námitce zadavatele, že „nenaplnil znaky kumulativnosti obou dvou podmínek pro spáchání deliktu“ pro vyjasnění vzájemného vztahu relevantních ustanovení zákona nejdříve doplňuji, že podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona spáchá zadavatele správní delikt tím, že buď (i) nesplní povinnost uveřejnění stanovenou zákonem, nebo (ii) ji splní v rozporu s § 146 nebo § 147 zákona. Je tedy zřejmé, že pro spáchání tohoto správního deliktu postačí naplnění kterékoliv ze dvou alternativních skutkových podstat správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona. Pokud zadavatel namítá nesplnění pouze jedné namísto obou kumulativních podmínek podle § 83 odst. 1 věty první zákona, Úřad k tomuto dostatečně přihlédl jako k polehčující okolnosti, přičemž ve zbytku odkazuji na výše uvedené, zejména v bodě 20. a 25. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Z těchto důvodů považuji i tuto námitku zadavatele za nedůvodnou.

27. K tomu dále uvádím, že ani v případě možného shledání obdobnosti skutkových okolností nelze dospět k závěru, že by výše pokuty uložená Úřadem v napadeném rozhodnutí byla nepřiměřená, neboť Úřad při jejím ukládání postupoval zcela v mezích správního uvážení, které dle rozsudku NSS č. j. 5 Azs 105/2004 – 72 ze dne 19. 7. 2004 spočívá v tom, že zákon „poskytuje volný prostor [nikoliv však libovůli; pozn. předsedy Úřadu] k rozhodování v hranicích, které stanoví.“ S ohledem na maximální možnou výši uložené pokuty v posuzovaném případě i v případě srovnávaného rozhodnutí, byly pokuty uloženy při samé spodní hranici maximální možné výše. Nelze tedy dospět k závěru, že by výše pokuty byla v posuzovaném případě nepřiměřená. Ani tuto námitku zadavatele tedy nepovažuji za důvodnou.

VI.          Závěr

28. Po zvážení všech aspektů dané věci, po zohlednění námitek zadavatele, na základě zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu výroku II. napadeného rozhodnutí.

29. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno výrok II. napadeného rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže¨

Obdrží:

1. Česká republika - Úřad práce České republiky, Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha – Holešovice

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.