číslo jednací: R201/2015/VZ-22692/2016/321/MMl

• Instance: II.
• Věc: Dodávka serveru pro Nanotým VŠB-TUO
• Účastníci:
  1. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 1. 6. 2016
• Související rozhodnutí: S0286/2015/VZ-15088/2015/513/IHl; R201/2015/VZ-22692/2016/321/MMl

Č. j.: ÚOHS-R201/2015/VZ-22692/2016/321/MMl

30. května 2016

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 8. 7. 2015 (doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže) podaném zadavatelem -

• Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava, IČO 61989100, se sídlem 17. listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava – Poruba,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0286/2015/VZ-15088/2015/513/IHl ze dne 22. 6. 2015, ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše specifikovaným zadavatelem v případě veřejné zakázky „Dodávka serveru pro Nanotým VŠB-TUO“ zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 4. 3. 2014 odesláním výzvy k podání nabídek,

jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0286/2015/VZ-15088/2015/513/IHl ze dne 22. 6. 2015

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

ODŮVODNĚNÍ

I.               Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil na základě podnětu dne 14. 5. 2015 správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem - Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava, IČO 61989100, se sídlem 17. listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava – Poruba (dále jen „zadavatel“) v případě veřejné zakázky „Dodávka serveru pro Nanotým VŠB-TUO“ (dále jen „veřejná zakázka“) zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 4. 3. 2014 odesláním výzvy k podání nabídek.

2. Úřad si na základě skutečností uvedených v podnětu vyžádal od zadavatele veškerou dokumentaci související s předmětnou veřejnou zakázkou a jeho vyjádření k obsahu podnětu. Na základě posouzení obsahu podnětu a dokumentace zaslané zadavatelem získal Úřad pochybnosti o tom, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, proto zahájil správní řízení z moci úřední, kde za účastníka označil zadavatele.

II.             Napadené rozhodnutí

3. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 22. 6. 2015 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0286/2015/VZ-15088/2015/513/IHl (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I. konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že v rozporu s § 85 odst. 4 zákona neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, tj. do 20. 5. 2014, když písemnou zprávu zadavatele uveřejnil na profilu zadavatele až dne 11. 6. 2014. Výrokem II. Úřad uložil zadavateli pokutu ve výši 5 000 Kč.

4. Úřad k výroku I. napadeného rozhodnutí uvedl, že datum uveřejnění, resp. vložení písemné zprávy na profilu zadavatele je uvedeno v několika dokumentech, jež jsou součástí dokumentace o veřejné zakázce. Prvním z nich je dokument s názvem Procesní list zadávacího řízení, jehož součástí je seznam veřejných dokumentů zadavatele k zadávacímu řízení. U jednotlivých dokumentů v tomto seznamu je vždy uveden název souboru, datum vložení, velikost, podpis. U souboru s názvem „pisemna_zprava_zadavatele“ je jako datum vložení vedeno datum 11. 6. 2014 14:36:36. Stejné datum pak je u písemné zprávy zadavatele publikováno na profilu zadavatele (v části dokumentace zadávacího řízení). V listině (vyhotovené zadavatelem) Písemná evidence úkonů byl pod položkou 24 zadavatelem evidován úkon „Písemná zpráva dle § 85 ZVZ“ a vyznačeno datum 18. 5. 2014. Úřad musel postavit najisto, kdy byla písemná zpráva na profilu zadavatele uveřejněna. Podle tvrzení zadavatele to mělo být 18. 5. 2014, podle údajů dostupných na profilu zadavatele pak 11. 6. 2014. Ve veřejně přístupné části profilu zadavatele se u písemné zprávy zadavatele jako datum vložení zobrazuje jediné datum, a to 11. 6. 2014. Žádná předchozí verze či předchozí datum vložení dokumentu není na profilu (pro uživatele, veřejnost) viditelné.

5. Ustanovení § 85 odst. 4 zákona hovoří o uveřejnění písemné zprávy na profilu zadavatele, tj. zpřístupnění zprávy veřejnosti. Úřad tedy při posouzení případu vycházel z údajů zobrazených na profilu zadavatele a dostupných běžným uživatelům (veřejnosti). Sám zadavatel přitom uznal, že dokument byl viditelný, tedy přístupný veřejnosti, až od 11. 6. 2014. I pokud by zadavatel nějaký pokus o vložení dokumentu dříve učinil (jak se snaží doložit printscreenem profilu zadavatele ze dne 13. 1. 2015), pak pokud dokument nebyl viditelný, nelze jej považovat za uveřejněný. Teprve od data 11. 6. 2014 tedy písemná zpráva zadavatele byla na jeho profilu uveřejněna.

6. Pokud jde o písemnou evidenci úkonů, kde u položky 24 – Písemná zpráva dle § 85 ZVZ – bylo uvedeno datum 18. 5. 2014, Úřad podotýká, že tento dokument vede sám zadavatel. Nejde tak o doklad, který by mohl objektivně prokázat, kdy došlo k uveřejnění zprávy na profilu zadavatele. Z údaje o datu 18. 5. 2014 současně není seznatelné, o datum jakého úkonu se má jednat, neboť údaj nebyl nijak specifikován. V evidenci úkonů navíc zadavatel neřadil položky za sebou chronologicky, ale položka datovaná později předchází položku datovanou dříve. Z těchto důvodu Úřad uvedený dokument nezohlednil, neboť nijak nedokládá datum uveřejnění zprávy na profilu zadavatele.

7. Z provedeného  dokazování vyplynulo a Úřad na základě tohoto dokazování učinil závěr, že zadavatel písemnou zprávu zadavatele ze dne 7. 5. 2014 na svém profilu uveřejnil až dne 11. 6. 2014, přičemž zadávací řízení ukončil dne 5. 5. 2014, kdy s vybraným uchazečem uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku. Posledním dnem patnáctidenní lhůty pro uveřejnění písemné zprávy byl 20. květen 2014. Zadavatel uveřejnil písemnou zprávu až po uplynutí této lhůty, tudíž postupoval v rozporu s § 85 odst. 4 zákona a dopustil se tak správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

8. Co se týče uložené sankce Úřad uvedl následující. Podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. b), e), f) nebo g) zákona. Následkem tohoto jednání zadavatele bylo omezení veřejné kontroly průběhu veřejné zakázky, tj. omezení možnosti a práva veřejnosti seznámit se s obsahem písemné zprávy zadavatele o veřejné zakázce na profilu zadavatele. Úřad zároveň přihlédl k polehčujícím okolnostem, přičemž přitěžující okolnosti neshledal a zároveň vzal v potaz ekonomickou situaci zadavatele.

III.           Námitky rozkladu

9. Uvedené rozhodnutí napadl zadavatel rozkladem ze dne 8. 7. 2015 doručeným Úřadu téhož dne. Napadené rozhodnutí zadavatel obdržel dne 23. 6. 2015, rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

10. Zadavatel má za to, že Úřad nesprávně posoudil jeho postup, neboť z podkladů obsažených ve správním spise vyplývá, že veškeré informace o veřejné zakázce byly na profilu zadavatele uveřejněny v zákonem stanoveném termínu. Zadavatel konstatuje, že kupní smlouva i písemná zpráva zadavatele byly vloženy do systému a uveřejněny na profilu zadavatele dne 18. 5. 2014, což je patrné ze zadavatelem pořízeného printscreenu. Zadavatel má za to, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu.

11. K uložené pokutě zadavatel namítá, že jeho příjmy jsou určeny k financování vědecké a vzdělávací činnosti, tudíž nejsou součástí zisku zadavatele. Odůvodnění výše pokuty zadavatel považuje za nepřezkoumatelné, neboť při posouzení, zda uložená pokuta může být likvidačního charakteru, nelze vycházet z celkové výše výsledků hospodaření bez zohlednění mandatorních výdajů.

Závěr rozkladu

12. Zadavatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení.

IV.          Řízení o rozkladu

13. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí v rámci ustanovení § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

Stanovisko předsedy Úřadu

14. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

15. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0286/2015/VZ-15088/2015/513/IHl ze dne 22. 6. 2015, rozhodl tak, jak je shora uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se zcela ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

16. Zákon ukládá zadavateli povinnost vyhotovit o každé veřejné zakázce písemnou zprávu, kterou je nutné zpracovat i v případě, kdy bylo zadávací řízení zrušeno. Písemná zpráva zadavatele o veřejné zakázce má rovněž napomoci zvýšit transparentnost zadávání veřejných zakázek a představuje významný nástroj pro dohled nad zadáváním veřejných zakázek. Písemná zpráva zadavatele zachycuje a popisuje nejdůležitější úkony učiněné v průběhu zadávání veřejné zakázky, přičemž musí mimo jiné obsahovat takové náležitosti jako označení zvoleného druhu zadávacího řízení, identifikaci všech uchazečů a uvedení jejich nabídkových cen, identifikaci vybraného uchazeče, zdůvodnění vyloučení uchazečů, důvod zrušení zadávacího řízení, bylo-li zadávací řízení zrušeno atd. Zpráva zadavatele je tedy jakýmsi souhrnem všech zásadních informací, které se průběhu dotyčné veřejné zakázky týkají. Písemná zpráva pak musí být do 15 dnů od skončení zadávacího řízení uveřejněna na profilu zadavatele. Zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu dne 5. 5. 2014. Povinnost zadavatele ve vztahu k veřejné zakázce uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele měla být dle zákona ze strany zadavatele splněna nejpozději uplynutím 15 denní lhůty, tj. ke dni 20. 5. 2014. Zadavatel uveřejnil písemnou zprávu na  profilu zadavatele dne 11. 6. 2014, z čehož vyplývá, že nedodržel lhůtu pro uveřejnění stanovenou v § 85 odst. 4 zákona.

17. Transparentnost a následná kontrola procesu zadávání veřejných zakázek je možná pouze v případě, že veřejnosti bude poskytnuto co nejvíce informací o jeho průběhu, kdy je jeho účelem vytvoření podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Zákonem definované uveřejňovací povinnosti mají mj. za cíl umožnit kontrolu dodržování principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při nakládání s veřejnými zdroji (a to  jak prostřednictvím kontroly prováděné k tomu příslušnými státními orgány a institucemi, tak zejména prostřednictvím kontroly občanů, tj. nejširší veřejností), stejně jako jsou informace na jejich podkladě shromážděné využívány pro statistické vyhodnocení veřejných zakázek, které jsou k dispozici veřejnosti ve Věstníku veřejných zakázek a případně i v Úředním věstníku.

18. Pro naplnění požadavků § 85 odst. 4 zákona je pak nezbytné kumulativní splnění tří podmínek – samotné uveřejnění písemné zprávy zadavatele, její uveřejnění na místě k tomu určeném, tj. na profilu zadavatele, a její uveřejnění ve lhůtě do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, tj. od okamžiku uzavření smlouvy či zrušení zadávacího řízení. Pokud tedy zadavatel nesplní veškeré uvedené podmínky, tak nedodrží povinnost stanovenou v § 85 odst. 4 zákona; jinými slovy, i nedodržení zákonem stanovené lhůty, jak tomu je v tomto případě,  má za následek porušení § 85 odst. 4 zákona, přičemž pozdější uveřejnění nelze považovat za zhojení zadavatelova postupu.

19. Pouze pro úplnost uvádím, že povinnost uveřejnit písemnou zprávu na profilu zadavatele byla zakotvena tzv. transparentní novelou, zákonem č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 4. 2012, přičemž do nabytí účinnosti této novely byl zadavatel povinen tuto zprávu jen vyhotovit a na vyžádání jí zaslat Evropské komisi či Úřadu. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce, že je zájmem společnosti zveřejnit co nejvíce informací o průběhu zadávacího řízení, a to i prostřednictvím písemné zprávy zadavatele.

20. Zadavatel má za to, že Úřad nesprávně posoudil jeho postup, neboť z podkladů obsažených ve správním spise vyplývá, že veškeré informace o veřejné zakázce byly na profilu zadavatele uveřejněny v zákonem stanoveném termínu. K tomuto se již Úřad v napadeném rozhodnutí vyjádřil a učinil na základě provedeného dokazování správný závěr, že zadavatel písemnou zprávu uveřejnil až dne 11. 6. 2014, tedy po zákonem stanovené lhůtě, přičemž se závěrem Úřadu jsem se ztotožnil. Sám zadavatel konstatoval, že pro veřejnost byl předmětný dokument viditelný až ode dne 11. 6. 2014.

21. K otázce naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona konstatuji, že zadavatel se jmenovaného deliktu dopustí tehdy, jestliže nesplní svou zákonnou povinnost uveřejnit příslušný úkon, resp. nedodrží správný způsob provedeného uveřejnění stanovený zákonem, čímž ve svém důsledku dojde k narušení zásady transparentnosti uvedené v § 6 odst. 1 zákona, jež se do této povinnosti promítá. Zájem společnosti na řádném průběhu zadávacího řízení, stejně jako na uveřejnění písemné zprávy, je neoddiskutovatelný, tím spíše, když zákonem stanovený proces má přispívat k ochraně či posílení jedné ze základních zásad postupu při zadávání veřejných zakázek.

22. Vyjdeme-li z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 34/2012-28 ze dne 9. 9. 2012 lze učinit závěr, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za správní delikt, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak správního deliktu, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Právem chráněným zájmem je v daném případě zájem společnosti na seznámení se veřejnosti s výsledkem zadávacího řízení včetně všech zákonem stanovených povinných informací, a to ve stanovené lhůtě. V tomto případě porušením zákonem stanovené povinnosti zadavatel ohrozil zájem společnosti spočívající v ochraně principu veřejné publicity výsledku zadávacího řízení, přičemž uveřejnění výsledku zadávacího řízení je zároveň stěžejní pro kontrolu postupu zadavatele širokou veřejností. Pokud se však k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty správního deliktu, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku správního deliktu a takové jednání potom nemůže být označeno za správní delikt. V daném případě se však nevyskytly takové významné okolnosti, které by vylučovaly, že jednáním zadavatele byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti.

23. Nad rámec uvedeného odkazuji na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 As 104/2008 ze dne 14. 12. 2009, obecně přiléhající i na správní delikty ve vztahu k trestným činům, podle kterého platí, že „přestupkem nebo trestným činem může být vždy pouze takové zaviněné jednání fyzických osob, které naplňuje formální znaky stanovené v zákoně. Zásadním rozlišovacím kritériem mezi trestným činem a přestupkem je tedy obecně řečeno míra jejich typové společenské nebezpečnosti vyjádřená ve znacích skutkové podstaty. Společenská nebezpečnost trestného činu pro společnost musí být alespoň vyšší než nepatrná, zatímco přestupkem může být i takové zaviněné jednání, které porušuje či ohrožuje zájem společnosti pouze v míře nepatrné“. Podle citovaného rozhodnutí tedy postačí, atakuje-li zadavatelovo zaviněné jednání veřejný či společenský zájem pouze „slabě“. Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno, mám za to, že v posuzovaném případě vykazovalo jednání zadavatele společenskou nebezpečnost, a to v míře takové, jež dle konstantní judikatury postačuje k naplnění materiální stránky správního deliktu.

24. Formální znaky správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona zadavatel naplní, když příslušný formulář neuveřejní co do způsobu, rozsahu a lhůty. Ustanovení § 85 odst. 4 zákona je koncipováno tak, že písemnou zprávu zadavatel uveřejní na profilu zadavatele nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, o čemž není sporu. Sám zadavatel uznal, že předmětný dokument byl veřejnosti ve skutečnosti přístupný až později, než ukládá zákon. Není tedy sporu o skutečnosti, že zadavatel nedostál své zákonné povinnosti a písemnou zprávu sice uveřejnil, avšak nikoli včas, čímž naplnil formální znaky skutkové podstaty správního deliktu.

25. K tomuto dále konstatuji, že ke spáchání správního deliktu dojde již první den po marném uplynutí lhůty pro uveřejnění písemné zprávy. Ke skutečnosti, že zadavatel své pochybení později napraví, lze následně přihlížet jako k polehčující okolnosti, což Úřad v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem učinil (bod 51 napadeného rozhodnutí). Na tuto skutečnost však nemůže být nahlíženo tak, že pozdějším uveřejněním svou povinnost zadavatel splnil a nemůže být následně za své pochybení trestán. Zadavatel by pak mohl např. i po roce neuveřejnění příslušného formuláře třeba v reakci na zahájení správního řízení Úřadem příslušný formulář dodatečně uveřejnit a posléze tvrdit, že ke spáchání správního deliktu nedošlo, jelikož k uveřejnění oznámení z jeho strany došlo, byť se zpožděním.

26. Co se týče uložené sankce, zadavatel v rozkladu vznáší jedinou námitku. Odůvodnění výše pokuty zadavatel považuje za nepřezkoumatelné, neboť při posouzení, zda uložená pokuta může mít likvidační charakter, nelze vycházet z celkové výše výsledků hospodaření bez zohlednění mandatorních výdajů.

27. Zákon v ustanovení § 121 odst. 2 uvádí hlavní kritérium rozhodné pro určení výměry pokuty, tedy závažnost spáchaného správního deliktu. Demonstrativním výčtem pak zákon v témže ustanovení toto hlavní kritérium definuje, když uvádí, že je třeba přihlédnout zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán.

28. Jak je patrné z bodů 49 až 54 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Úřad se zabýval každým z výše uvedených kritérií závažnosti správního deliktu, a také polehčujícími okolnostmi, které vedly ke zmírnění nebezpečnosti jeho jednání. Úřad v napadeném rozhodnutí při stanovení výše pokuty přihlédl rovněž k ekonomické situaci zadavatele. Pod kritérium způsob spáchání správního deliktu Úřad podřadil samotný delikt spočívající v neuveřejnění písemné zprávy na profilu zadavatele v zákonem stanovené lhůtě. Následkem protiprávního jednání zadavatele bylo omezení veřejné kontroly průběhu veřejné zakázky, tj. omezení možnosti a práva veřejnosti seznámit se s obsahem písemné zprávy zadavatele o veřejné zakázce na profilu zadavatele V rámci posouzení závažnosti správního deliktu Úřad vyšel z úvahy, že se v šetřeném případě jedná o zakázku s celkovou konečnou cenou 186 500 Kč bez DPH. V této souvislosti Úřad zohlednil, že zájem veřejnosti na kontrole vynakládání veřejných prostředků stoupá zejména ve vztahu k hodnotě dané veřejné zakázky (čím vyšší je její hodnota, tím je zpravidla vyšší zájem veřejnosti na veřejné kontrole). S ohledem na zmíněné pak v rámci posouzení závažnosti správního deliktu Úřad zohlednil, že narušení možnosti veřejné kontroly u veřejné zakázky s cenou plnění ve výši 186 500 Kč bez DPH představuje zásah do veřejného chráněného zájmu nízké intenzity. Úřad tedy konstatoval, že spáchaný správní delikt je možno považovat za méně závažný. Polehčující okolností Úřad shledal, že zadavatel sám vzniklé pochybení napravil a svoji zákonnou povinnost uveřejnění písemné zprávy dodatečně splnil dne 11. 6. 2014. K nápravě závadného stavu ze strany zadavatele tak došlo ještě předtím, než Úřad obdržel podnět v této věci a než zahájil správní řízení. Jako polehčující okolnost Úřad zohlednil rovněž malý objem finančních prostředků z veřejných zdrojů, který byl vynaložen na plnění veřejné zakázky (méně než 200 000 Kč bez DPH). Přitěžující okolnosti Úřad v jednání zadavatele neshledal. S ohledem na právě uvedené jsem výši uložené sankce (kterážto je v symbolické výši) shledal za přiměřenou a odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí za přezkoumatelné a vyhovující níže uvedené judikatuře právních soudů.

29. Výše pokuty uložená Úřadem v napadeném rozhodnutí je přiměřená a Úřad při jejím ukládání postupoval zcela v mezích správního uvážení, které dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 105/2004 – 72 ze dne 19. 7. 2004 spočívá v tom, že zákon „poskytuje volný prostork rozhodování v hranicích, které stanoví.“ S ohledem na maximální možnou výši uložené pokuty v posuzovaném případě, byla pokuta uložena při samé spodní hranici maximální možné výše.

30. Ukládání trestu je založeno na dvou základních principech - principu zákonnosti trestu a individualizace trestu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační [srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 - 133, publikované pod č. 2092/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, nebo nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), nebo sp. zn. Pl. ÚS 38/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 36/32 SbNU 345; 299/2004 Sb.)]. Není přitom důvodu, aby obdobným způsobem při přezkoumávání pokuty nepostupoval také odvolací správní orgán. S ohledem na shrnutí závěrů Úřadu ve vztahu k pokutě uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale i s ohledem na to, že Úřad správně posoudil i možnou likvidačnost pokuty pro zadavatele, je možné uzavřít, že se Úřad v napadeném rozhodnutí zabýval odůvodněním výše uložené pokuty velice pečlivě, přičemž při splnění povinnosti dle § 89 odst. 2 správního řádu jsem ve vztahu k zákonnosti výroku II. napadeného rozhodnutí neshledal, že by Úřad nenaplnil požadavky, jež jsou na odůvodnění pokuty kladeny jak § 121 odst. 2 zákona, tak § 68 odst. 3 správního řádu. Takovou námitku ostatně nevznesl ani zadavatel.

31. S ohledem na výše uvedené tedy uzavírám, že Úřad v napadeném rozhodnutí řádně posoudil všechny okolnosti případu a uložil pokutu přiměřenou těmto okolnostem za současné individualizace trestu.

32. Zdůrazňuji, že rozhodnutí o uložení pokuty je nepřezkoumatelné, je-li její výše odůvodněna pouhým zopakováním skutkových zjištění a konstatováním zákonných kritérií pro uložení pokuty či funkcí pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda, a jakým způsobem byla tato kritéria správním orgánem hodnocena. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování (viz např. rozsudek NSS č. j. 8 As 5/2005-53 ze dne 29. 6. 2005). Mezi tyto principy pak jistě patří i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, která v konečném důsledku vyvolá i jeho přesvědčivost. Úřad tak při rozhodování o výši pokuty musí zohlednit všechny skutečnosti, které výši pokuty mohou v konkrétním případě ovlivnit, řádně se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat a přesvědčivě odůvodnit, ke které okolnosti přihlédl, a jaký vliv měla na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, který nepřipouští rozumné pochybnosti o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že výše pokuty uložená v tomto případě uvedeným požadavkům vyhovuje. Sankci za spáchání správního deliktu lze chápat jako právní následek porušení zákona, který pro pachatele znamená určitou majetkovou újmu nebo omezení jeho práva. Účelem jejího ukládání je působit na pachatele správního deliktu takovým způsobem, aby se již v budoucnosti nedopouštěl protiprávního jednání. Sankce má tak působit výchovně a preventivně, má však i reparační charakter, neboť do určité míry napravuje následek porušení právní povinnosti. Domnívám se, že výše uložené pokuty splňuje obě tyto funkce. Zároveň mám za to, že represivní funkce, tedy postih za porušení zákonem stanovené povinnosti byla uplatněna přiměřeně, když při maximální možné pokutě 20 000 000 Kč byla tato uložena při spodní hranici možné výše.

33. K tomuto odkazuji na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 14/2013 ze dne 23. 10. 2014, kde „Soud zde považuje za nutné zdůraznit též funkci postihu; konkrétní forma postihu (pokuta) a jeho výše musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké svědčí žalobci, zároveň musí být postih dostatečně znatelný v žalobcově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro žalobce likvidačním. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal.“

34. K námitce zadavatele předně podotýkám, že Úřad postupoval zcela správně, když při stanovení výše pokuty zohlednil ekonomickou situaci zadavatele. Nález Ústavního soudu č. 405 uveřejněný ve Sbírce zákonů, částka 142/2002 Sb.), dle něhož nelze připustit uložení takové pokuty (byť i v minimální výši), která by pro delikventa měla likvidační účinek, případně by vedla ke ztrátě jakéhokoli smyslu jeho podnikatelské činnosti po značné časové období. Nelze zpochybnit skutečnost, že podle tohoto nálezu je v případě ukládání pokut vyloučen takový zásah do majetku, v důsledku kterého by byla „zničena“ majetková základna pro další činnost – nepřípustné jsou takové pokuty, jež mají likvidační charakter. K tomuto je ovšem nutno dodat, že při určování výměry pokuty právnické osobě se v souladu s ustanovením § 121 odst. 2 zákona přihlédne v prvé řadě k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán. Z uvedeného vyplývá, že ekonomická situace zadavatele je zohledňujícím parametrem pro určení výše pokuty pouze do té míry, do jaké by mohla působit na podnikatelský subjekt likvidačně. Při respektování tohoto pravidla je pak jedině správné postupovat dle kritérií uvedených výše.

35. Zadavatel v závěru rozkladu namítá, že při posouzení, zda uložená pokuta může být likvidačního charakteru, nelze vycházet z celkové výše výsledků hospodaření bez zohlednění mandatorních výdajů. Z napadeného rozhodnutí sice výslovně nevyplývá, jakým způsobem Úřad ve svých úvahách o výši uložené pokuty zohlednil výdajovou stránku rozpočtu zadavatele na rok 2013. Úřad v bodě 57 napadeného rozhodnutí však uvedl, že hospodaření zadavatele skončilo s kladným výsledkem, přičemž pod tímto pojmem je chápán samotný konečný výsledek hospodaření zadavatele, jinými slovy zisk nebo ztráta. Ve výsledku hospodaření jsou již zahrnuty veškeré příjmy a výdaje zadavatele, včetně výdajů mandatorních. Podle výroční zprávy zadavatele za rok 2014 z května 2015 „Hospodářský výsledek – zisk – za rok 2014 před zdaněním činil 41 278 tis. Kč“. Úřad správně vycházel z kladného hospodářského výsledku zadavatele, tedy ze zisku zadavatele, přičemž ten je rozdílem příjmů a výdajů (včetně mandatorních). Zadavatel nespecifikoval, jak by mandatorní výdaje měly ovlivnit posouzení Úřadu ve vztahu k pokutě. Pokud je smyslem této rozkladové námitky poukázat na tvrzenou likvidačnost předmětné pokuty pro zadavatele, nemohu s ní souhlasit. Dle shora uvedeného nálezu Ústavního soudu je v případě ukládání pokut vyloučen takový zásah do majetku povinného, v důsledku kterého by byla „zničena“ majetková základna pro jeho další činnost – nepřípustné jsou tedy takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z výkazu zisku a ztrát zadavatele na rok 2013 Úřad zjistil, že výsledek hospodaření zadavatele byl ve výši 29 073 tis. Kč. Úřad tedy učinil správný závěr, že stanovená výše pokuty, vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, nemůže nijak významněji ovlivnit jeho hospodaření natož, aby se jevila jako likvidační, a to už vůbec ne ve světle skutečnosti, že výsledek hospodaření zadavatele zaznamenal značný nárůst oproti předchozímu období, když výsledek hospodaření za rok 2014 před zdaněním činí 41 278 tis. Kč, po odečtení daně z příjmů ve výši 3 335 tis. Kč je výsledek hospodaření po zdanění 37 943 tis. Kč.

36. S ohledem na závěry vyslovené v odůvodnění napadeného rozhodnutí mám za to, že Úřad postupoval zcela v souladu s ust. § 121 odst. 2 zákona, když při určení výše pokuty za spáchaný správní delikt přihlédl jak k závažnosti spáchaného správního deliktu, tak i k jeho následkům, a dále i k okolnostem jeho spáchání, přičemž tyto okolnosti řádně v odůvodnění napadeného rozhodnutí označil, uvedl závěry, na základě nichž posoudil, zda se jedná o polehčující a přitěžující okolnosti a následně tyto při samotném určení výše pokuty zohlednil, a to včetně ekonomické situace zadavatele.

VI.          Závěr

37. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

38. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 17. listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava – Poruba

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy