číslo jednací: R0163/2018/VZ-36407/2018/322/JSu

• Instance: II.
• Věc: Systém elektronického mýtného
• Účastníci:
  1. Kapsch Telematic Services spol. s r. o.
  2. Česká republika – Ministerstvo dopravy
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí v rozsahu výroků II., III., IV. a VI. zrušeno a společné řízení zastaveno
• Rok: 2018
• Datum nabytí právní moci: 14. 12. 2018
• Související rozhodnutí: R0093/2018/VZ-24506/2018/320/HBa,HSc,JSu; R0163/2018/VZ-36407/2018/322/JSu; S0406,0429,0504/2017,0016,0092/2018/VZ-27589/2018/521/OPi; R0163/2018/VZ-24906/2019/321/JSu; V0179/2019/PZ-33923/2019/321/HBa

Č. j.: ÚOHS-R0163/2018/VZ-36407/2018/322/JSu

Brno: 14. prosince 2018

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže 5. 10. 2018 navrhovatelem –

• Kapsch Telematic Services spol. s r.o., IČO 27371531, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 2. 10. 2017 společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1,

proti výrokům II., III., IV. a VI. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 9. 2018, č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016,0092/2018/VZ-27589/2018/521/OPi, vydanému ve správním řízení ve věci přezkumu úkonů výše specifikovaného zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Systém elektronického mýtného“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dle 15. 6. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 6. 2017 pod ev. č. zakázky Z2017-015974, ve znění opravy uveřejněné dne 4. 8. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 6. 2017 pod ev. č. 2017/S 116-233591, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 4. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 148-307119, jehož dalším účastníkem je zadavatel –

• Česká republika – Ministerstvo dopravy, IČO 66003008, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1,

jsem podle § 152 odst. 5 ve spojení s § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a ve spojení s § 257 písm. j) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 20. 9. 2018, č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016,0092/2018/VZ-27589/2018/521/OPi v rozsahu výroků II., III., IV. a VI.

r u š í m

a společné řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Systém elektronického mýtného“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dle 15. 6. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 6. 2017 pod ev. č. zakázky Z2017-015974, ve znění opravy uveřejněné dne 4. 8. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 6. 2017 pod ev. č. 2017/S 116-233591, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 4. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 148-307119 v rozsahu výroků II., III., IV. a VI.

z a s t a v u j i.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo dopravy, IČO 66003008, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 29. 1. 2018 JUDr. Janem Nemanským, advokátem, ev. č. ČAK 10599, společníkem obchodní společnosti Advokátní kancelář Jansta, Kostka spol. s r.o., IČO 28505913, se sídlem Těšnov 1/1059, 110 00 Praha 1 (dále jako „zadavatel“) – odeslal dne 15. 6. 2017 k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek oznámení o zahájení zadávacího řízení, čímž bylo podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon“[1]) zahájeno zadávací řízení za účelem zadání veřejné zakázky s názvem „Systém elektronického mýtného“ v jednacím řízení s uveřejněním, přičemž oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 6. 2017 pod ev. č. zakázky Z2017-015974, ve znění opravy uveřejněné dne 4. 8. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 6. 2017 pod ev. č. 2017/S 116-233591, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 4. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 148-307119 (dále jako „veřejná zakázka“).

2. Předmětem plnění veřejné zakázky je dle oznámení o zahájení zadávacího řízení:

„a) vybudování systému elektronického mýtného (SEM), tj. buď (i) převzetí stávajícího elektronického systému výkonového zpoplatnění pozemních komunikací (ESZV) nebo jeho částí a vybudování SEM za použití těchto části ESZV, nebo (ii) vybudování zcela nového SEM,

b) poskytování komplexních služeb spojených s provozem SEM,

c) poskytování dalších souvisejících dodávek a služeb a

d) poskytování služeb souvisejících s ukončením provozu SEM.

Detailní specifikace předmětu plnění veřejné zakázky a technických podmínek je uvedena v přílohách zadávací dokumentace, zejména v příloze č. 1 – Technické podmínky.“

3. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 28 840 000 000 Kč bez DPH.

4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jako „Úřad“) příslušný podle § 248 zákona zahájil dne 11. 10. 2017 správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0406/2017/VZ ve věci přezkumu postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky. K zahájení správního řízení došlo doručením přípisu z téhož dne, č. j. ÚOHS-S0406/2017/VZ-29597/2017/521/OPi, jehož obsahem bylo oznámení o zahájení správního řízení, zadavateli.

5. Dne 27. 10. 2017 obdržel Úřad návrh navrhovatele - Kapsch Telematic Services spol. s r.o., IČO 27371531, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 2. 10. 2017 společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město (dále jako „navrhovatel“) – na zahájení správního řízení ve věci přezkumu postupu výše uvedeného zadavatele při zadávání výše specifikované veřejné zakázky (dále jako „návrh 1“). Ve smyslu § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“) bylo dnem doručení návrhu 1 zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0429/2017/VZ.

6. Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0406/2017/VZ-34610/2017/521/OPi ze dne 23. 11. 2017 nařídil Úřad z moci úřední zadavateli předběžné opatření spočívající v uložení zákazu uzavřít smlouvu v předmětném zadávacím řízení, a to až do pravomocného skončení předmětného správního řízení. Proti tomuto rozhodnutí Úřadu podal zadavatel dne 8. 12. 2017 rozklad vedený pod sp. zn. ÚOHS-R0223/2017/VZ, o němž předseda Úřadu rozhodl rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0223/2017/VZ-03353/2018/322/HSc ze dne 12. 2. 2018, kterým potvrdil napadené rozhodnutí Úřadu a podaný rozklad zamítl.

7. Dne 22. 12. 2017 obdržel Úřad návrh navrhovatele na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (dále jako „návrh 2“), čímž došlo k zahájení správního řízení, které je vedeno pod sp. zn. ÚOHS-S0504/2017/VZ.

8. Dne 15. 1. 2018 obdržel Úřad návrh navrhovatele na zahájení správního řízení ve věci přezkumu postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky (dále jako „návrh 3“). Okamžikem, kdy Úřad obdržel návrh 3, došlo k zahájení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0016/2018/VZ.

9. Úřad usnesením ze dne 24. 1. 2018 č. j. ÚOHS-S0406,0504/2017/VZ-02012/2018/521/OPi ve smyslu § 140 odst. 1 správního řádu spojil správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0406/2017/VZ a správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0504/2017/VZ do společného správního řízení, které je vedeno pod sp. zn. ÚOHS-S0406,0504/2017/VZ.

10. Usnesením ze dne 23. 2. 2018 č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016/2018/VZ-05776/2018/521/OPi Úřad spojil podle § 140 odst. 1 správního řádu správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0406,0504/2017/VZ, ÚOHS-S0429/2017/VZ a ÚOHS-S0016/2018/VZ do společného řízení, které je vedeno pod sp. zn. ÚOHS S0406,0429,0504/2017,0016/2018/VZ, přičemž o této skutečnosti informoval zadavatele a navrhovatele přípisem ze dne 23. 2. 2018 č. j. ÚOHS-S0409,0429,0504/2017,0016/2018/VZ-05779/2018/521/OPi.

II.             Prvostupňové rozhodnutí

11. Dne 9. 5. 2018 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016/2018/VZ-13640/2018/521/OPi (dále jako „prvostupňové rozhodnutí“), ve kterém ve výrocích I. a III. dospěl k tomu, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky dopustil pochybení. Konkrétně šlo o to, že měl zadavatel postupovat při předání části zadávací dokumentace v rozporu se zásadou transparentnosti a o to, že zadavatel nestanovil část zadávacích podmínek v takových podrobnostech, které by umožňovaly účast dodavatelů na zadávacím řízení ve smyslu § 36 odst. 3 zákona. Výroky II. a IV. Úřad uložil v návaznosti na pochybení dle výroků I. a III. prvostupňového rozhodnutí nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení. Úřad dále uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu dle § 263 odst. 8 zákona (výrok V.), rozhodl o zastavení správního řízení vymezeného návrhem 3 pro zjevnou bezpředmětnost uvedeného správního řízení ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu (výrok VI.) a dále uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč (výrok VII.).

III.           Rozklad zadavatele ze dne 23. 5. 2018

12. Dne 23. 5. 2018 obdržel Úřad rozklad zadavatele ze dne 24. 5. 2018 (s ohledem na okamžik doručení rozkladu Úřadu mělo být na rozkladu patrně uvedeno datum 23. 5. 2018) proti prvostupňovému rozhodnutí. Zadavatel v rozkladu upozorňoval na několik vad, které spatřoval v prvostupňovém rozhodnutí a postupu Úřadu, který předcházel jeho vydání.

IV.          Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 23. 8. 2018

13. Předseda Úřadu ve správním řízení o rozkladu zadavatele ze dne 23. 5. 2018 vydal dne 23. 8. 2018 rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0093/2018/VZ-24506/2018/320/HBa,HSc,JSu (dále jako „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 23. 8. 2018“), kterým prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

14. Ve vztahu k výroku I. prvostupňového rozhodnutí předseda Úřadu uvedl, že se Úřad dostatečně nezabýval tím, jaký měl postup zadavatele vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Předseda Úřadu tak Úřad zavával k tomu, aby posoudil vliv tvrzeného netransparentního postupu zadavatele na výběr nejvhodnější nabídky, a to za předpokladu, že Úřad dospěje k závěru, že navrhovatel v návrhu dostatečně specifikoval újmu, kterou mu měl zadavatel svým tvrzeným nezákonným postupem způsobit. V návaznosti na zrušení výroku I. prvostupňového rozhodnutí přistoupil předseda Úřadu i ke zrušení výroku II., kterým Úřad uložil za pochybení zadavatele specifikované ve výroku I. nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

15. Ve vztahu k výroku III. prvostupňového rozhodnutí předseda Úřadu zprvu uvedl, že Úřad ignoroval objektivní stav věci, když presumoval na straně zadavatele povinnost disponovat informací o přesném rozsahu zpoplatněných kilometrů pozemních komunikací k budoucímu datu. Předseda Úřadu dále konstatoval, že ze zadávacích podmínek (zejména pak z vysvětlení zadávací dokumentace č. 62, které Úřad v prvostupňovém rozhodnutí nezohlednil) bylo zcela patrné, že zadavatelem stanovené hodnoty rozsahu zpoplatněných kilometrů pozemních komunikací, byť uvedené jako předpoklad, představují pro dodavatele závaznou hodnotu, na základě které mají koncipovat své nabídky. Neplatí tedy teze, že by si dodavatelé nebyli vědomi toho, co mají v nabídkách nacenit, a že by tak jejich nabídky byly neporovnatelné. Dle předsedy Úřadu tak nebylo možno souhlasit ani se závěrem Úřadu, že zadavatel nestanovil zadávací podmínky v dostatečných podrobnostech tak, aby byla umožněna účast dodavatelů na zadávacím řízení na veřejnou zakázku. S ohledem na to, že ve výroku IV. Úřad uložil v návaznosti na pochybení zadavatele dle výroku III. prvostupňového rozhodnutí nápravné opatření – zrušení zadávacího řízení, přistoupil předseda Úřadu ke zrušení i výroku IV. prvostupňového rozhodnutí.

16. Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí ze dne 23. 8. 2018 dovodil, že výroky V., VI. a VII. prvostupňového rozhodnutí jsou výroky závislé na zbylé části prvostupňového rozhodnutí, pročež přistoupil i ke zrušení těchto závislých výroků.

V.            Nové projednání věci Úřadem

17. Úřad přípisem ze dne 27. 8. 2018, č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016/2018/VZ-24921/2018/521/OPi vyrozuměl účastníky správního řízení o jeho pokračování.

18. Usnesením ze dne 28. 8. 2018, č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016,0092/2018/VZ-25178/2018/521/OPi/ZKu Úřad spojil dle § 140 odst. 1 správního řádu správní řízení vedená pod sp. zn. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016/2018/2018/VZ a ÚOHS-S0092/2018/VZ do společného řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016,0092/2018/VZ. O této skutečnosti informoval Úřad účastníky správního řízení přípisem ze dne 28. 8. 2018, č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016,0092/2018/VZ-25181/2018/521/OPi.

VI.          Napadené rozhodnutí

19. Dne 20. 9. 2018 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0406,0429,0504/2017,0016,0092/2018/VZ-27589/2018/521/OPi (dále jako „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl o zastavení správního řízení původně vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0406/2017/VZ v části vedené ve věci možného porušení zásady transparentnosti ve smyslu § 6 odst. 1 zákona při předávání části zadávací dokumentace, a sice dokumentace týkající se stávajícího systému výběru mýtného (dále jako „dokumentace ESVZ“), neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 263 zákona (výrok I.).

20. Úřad dále rozhodl o zastavení správního řízení podle § 257 písm. b) zákona v části, jejíž předmět byl vymezen částmi „K netransparentnímu způsobu zpřístupnění Dokumentace ESVZ, k porušení § 99 ZZVZ, k porušení zásady rovného zacházení“ a „K nepravdivým informacím poskytovaným Zadavatelem, k diskriminačnímu přístupu Zadavatele k Navrhovateli“ návrhu navrhovatele ze dne 22. 12. 2017 na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky, o němž bylo původně vedeno samostatné správní řízení pod sp. zn. ÚOHS-S0504/2017/VZ. Úřad přistoupil k zastavení správního řízení ve výše uvedených částech, neboť návrh navrhovatele v uvedených částech neobsahuje tvrzení o vzniklé nebo hrozící újmě na právech navrhovatele v důsledku tvrzeného porušení zákona ze strany zadavatele (výrok II.).

21. Napadeným rozhodnutím Úřad dále zastavil správní řízení zahájené na návrh navrhovatele ze dne 22. 12. 2017 v části „K porušení povinnosti zadavatele dle ust. § 36 ZZVZ a k porušení zásady rovného zacházení“, o němž bylo původně vedeno samostatné řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0504/2017/VZ, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 263 zákona (výrok III.).

22. Úřad napadeným rozhodnutím také dle § 265 písm. a) zákona zamítl návrh navrhovatele ze dne 27. 10. 2017, o němž bylo původně vedeno samostatné správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0429/2017/VZ, vyjma té části uvedeného návrhu, kde navrhovatel namítá rozpornost postupu zadavatele se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření ve smyslu § 263 zákona (výrok IV.). V části, ve které navrhovatel rozporuje souladnost postupu zadavatele s výše uvedeným zákonem, Úřad návrh navrhovatele zamítl ve smyslu § 265 písm. c) zákona, neboť návrh v této části nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat dle zákona (výrok V.).

23. Úřad dále rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele ze dne 15. 1. 2018 na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, o kterém bylo původně vedeno správní řízení pod sp. zn. ÚOHS-S0016/2018/VZ, a to v částech, které navrhovatel označil jako: „K dalším důvodům pro nemožnost stanovení nabídkové ceny (část A, body 5 až 9 Námitek)“, „K diskriminaci mikrovlnného systému oproti družicovému (část B, body 10 až 45 Námitek)“, „K znevýhodnění mikrovlnného systému s ohledem na stanovenou dobu výstavby etapy 1 – příprava SEM (část C, body 46 až 95 Námitek)“, „K nepřípustnému rozsahu předmětu Smlouvy (část D, body 96 až 106 Námitek)“, „K výsledku posouzení kvalifikace účastníka ‚konsorcium NÚSZ – i-Cell – ELTODO‘ (část F, body 113 až 124 Námitek)“ a „K dalším projevům porušení zásady přiměřenosti a zásady zákazu diskriminace v zadávacích podmínkách (část G, body 125 až 137 Námitek)“, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření (výrok VI.). V části „K nehospodárnosti Veřejné zakázky (část E, body 107 až 112 Námitek) Úřad výše uvedený návrh zamítl dle § 265 písm. c) zákona, neboť nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dle zákona dodržovat (výrok VII.).

24. Na závěr rozhodl Úřad o návrhu navrhovatele ze dne 7. 3. 2018 na zahájení správního řízení ve věci přezkumu úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, o němž bylo původně vedeno samostatné správní řízení pod sp. zn. ÚOHS-S0092/2018/VZ. Úřad právě uvedený návrh v části, kde navrhovatel namítá nezákonnost postupu zadavatel v souvislosti s posouzením kvalifikace účastníka předmětného zadávacího řízení „konsorcium NÚSZ – i-CELL – ELTODO“ a vnitřní rozpornost a objektivní nesplnitelnost zadávacích podmínek při zachování ekonomické přiměřenosti, zamítl dle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 263 zákona (výrok VIII.). V části uvedeného návrhu, ve které navrhovatel namítá nehospodárnost postupu zadavatele, Úřad návrh zamítl dle § 265 písm. c) zákona, neboť nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle zákona (výrok IX.).

VII.        Rozklad navrhovatele ze dne 5. 10. 2018

25. Dne 5. 10. 2018 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne proti výrokům II., III., IV. a VI. napadeného rozhodnutí (dále jako „rozklad“). Ze správního spisu je patrné, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 20. 9. 2018, navrhovatel tak podal rozklad v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

26. Navrhovatel předně uvádí, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné a nesprávné, a že správní řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, trpělo vadami spočívajícími především v tom, že Úřad nezjistil skutkový stav, o němž by nebyly důvodné pochybnosti.

27. K výroku II. napadeného rozhodnutí navrhovatel namítá, že závazný právní názor, který předseda Úřadu prezentoval ve svém rozhodnutí ze dne 23. 8. 2018 a dle kterého „není zcela možné za navrhovatele doplňovat náležitosti návrhu z jiných dokumentů, v tomto případě námitek“, nelze bez dalšího aplikovat v napadeném rozhodnutí, neboť se týká předešlého prvostupňového rozhodnutí. Navrhovatel v tomto ohledu také poukazuje na § 251 odst. 1 zákona, dle kterého náležitosti návrhu nemohou být dodatečně měněny ani doplňovány s výjimkou odstranění nedostatků návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem. Navrhovatel dále odkazuje na § 37 odst. 3 a § 45 odst. 2 správního řádu, která jsou dle jeho názoru závazná i pro správní řízení před Úřadem a dle kterých má správní orgán povinnost vyzvat navrhovatele k odstranění vad návrhu. Dle navrhovatele je tak uvedený právní názor prezentovaný v napadeném rozhodnutí nesprávný a nezákonný, pročež je nutno zrušit výrok II. napadeného rozhodnutí.

28. K výroku III. napadeného rozhodnutí navrhovatel uvádí, že byl postupem zadavatele znevýhodněn oproti jiným dodavatelům, neboť ostatním dodavatelům byly zpřístupněny citlivé údaje o stávajícím systému výběru mýtného, což mohli tito dodavatelé využít pro sestavení vlastní nabídky, případně mohli odhadovat, jakým způsobem sestaví nabídku navrhovatel. Navrhovatel dále poukazuje na to, že se Úřad uvedenými skutečnostmi odmítl zabývat a pouze konstatoval, že k porušení zásady rovného zacházení nedošlo, jelikož zadavatel přistupoval ke všem dodavatelům stejným způsobem tím, že všem poskytl dokumentaci ESVZ. Dle navrhovatele tak Úřad postupoval nezákonně, pročež je na místě zrušit i výrok III. napadeného rozhodnutí.

29. Navrhovatel dále k výroku IV. uvádí, že všechny úseky silnic 1. třídy, které mají být zpoplatněny, jsou již vystaveny, a zadavatel tak s jejich přesným rozsahem musí být seznámen. Navrhovatel také poukazuje na to, že jasnost rozsahu zpoplatněných kilometrů pozemních komunikací má s ohledem na to, že první fáze realizace veřejné zakázky je oceněna paušální cenou, zásadní vliv na sestavení nabídek. Pokud absentuje jasný údaj o rozsahu zpoplatněných kilometrů pozemních komunikací, jsou dle navrhovatele zadávací podmínky v tomto rozsahu neurčité. Navrhovatel také poukazuje na to, že je rozdíl mezi úseky, které jsou právním předpisem určeny k tomu, aby se na nich vybíralo mýto, a těmi, na kterých poté fakticky mýto vybíráno bude. Navrhovatel dále uvádí, že Úřad v původním prvostupňovém rozhodnutí prezentoval správný závěr, a sice že je to zadavatel, kdo stanovuje rozsah zpoplatněných úseků pozemních komunikací. Navrhovatel konstatuje, že Úřad se v napadeném rozhodnutí s jeho tvrzeními vztahujícími se k této věci nezabýval, pročež lze označit napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Ve vztahu k dalším obchodním podmínkám pak navrhovatel konstatuje, že zadavatel si vyhradil značné množství změn ve smyslu § 100 odst. 1 zákona, které vedou k tomu, že zadavatel může jednostranně měnit veškeré aspekty předmětu plnění veřejné zakázky, včetně rozsahu systému elektronického mýtného a počtu dílčích komponent (mýtné úseky, OBU, hlídková vozidla, atd.). Dle navrhovatele tak nelze mít jistotu, zda vůbec bude veřejná zakázka plněna, případně v jakém výsledném rozsahu bude plněna. Dle navrhovatele tak zadávací podmínky stanovené zadavatelem nejsou dostatečně konkrétním popisem práv a povinností smluvních stran při plnění veřejné zakázky a také nejsou jejich závazným stanovením. Pro právě uvedené je dle navrhovatele výrok IV. napadeného rozhodnutí nezákonný a musí být proto zrušen.

30. Výše uvedené argumenty navrhovatel vztahuje i k výroku VI. napadeného rozhodnutí. Navrhovatel totiž uvádí, že nesouhlasí se závěrem Úřadu ohledně toho, že by změny, které si zadavatel vyhradil, týkající se „i) stanovené povinnosti zařazení OBU jiného dodavatele do SEM, ii) změn v síti obchodních míst a iii) možností změny loga“ byly stanoveny v dostatečných podrobnostech pro to, aby byli dodavatelé schopni podat porovnatelné nabídky. Navrhovatel je totiž toho názoru, že zadavatel nestanovil výhrady změn dostatečně konkrétně, jak mu ukládá § 100 odst. 1 zákona. Dle navrhovatele je totiž zadavatel oprávněn měnit jednostranně cokoliv týkaje se například obchodních míst, aniž by takové změny byly kvantitativně či kvalitativně omezeny. Dle navrhovatele tak dodavatelé nemají ani elementární záruku toho, že veřejná zakázka bude plněna v zadavatelem vymezeném rozsahu, což dle navrhovatele ovšem znamená, že nemůže reálně provést ocenění dílčích položek plnění veřejné zakázky, neboť není jisté, že dílčí položky budou odebírány alespoň v řádech předpokládaných zadavatelem.

31. Navrhovatel dále nesouhlasí se závěrem Úřadu, že by zadavatel postupoval v souladu se zásadou zákazu diskriminace. Navrhovatel označuje za diskriminační zejména kumulaci požadavků na rozšíření zpoplatnění o 900,3 km silnic I. třídy a délkou lhůty pro splnění etapy 1 veřejné zakázky – tedy do 1. 1. 2020, což znamená, že dodavatelé nabízející mikrovlnnou technologii by museli vybudovat prvky infrastruktury v nepřiměřeně krátké lhůtě. Navrhovatel také poukazuje na to, že zadavatel neměl pro stanovení takových zadávacích podmínek legitimní důvody, což odůvodňuje závěr, že zadavatel postupoval v rozporu s danou zásadou.

Závěr rozkladu

32. S ohledem na výše uvedené navrhuje navrhovatel, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí v rozsahu výroků II., III., IV. a VI. zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele

33. Dne 11. 10. 2018 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne k rozkladu. Zadavatel v uvedeném vyjádření uvádí, že dne 20. 9. 2018 došlo k uzavření smlouvy na předmět plnění veřejné zakázky, pročež navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení ve věci zastavil. Zadavatel alternativně navrhuje, aby předseda Úřadu svým rozhodnutím rozklad navrhovatele zamítnul a napadené rozhodnutí potvrdil, pokud neshledá důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení ve věci.

VIII.      Řízení o rozkladu

34. Úřad po doručení neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 téhož zákona předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

35. Dne 15. 10. 2018 obdržel Úřad přípis zadavatele označený jako „Zaslání Smlouvy o dodávce a poskytování komplexních služeb provozu SEM Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže“ datovaný na 11. 10. 2018. Tímto podáním byla Úřadu doručena smlouva, kterou zadavatel uzavřel na předmětnou veřejnou zakázku.

Stanovisko předsedy Úřadu

36. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

37. Jelikož v průběhu správního řízení bylo zjištěno, že zadavatel uzavřel na předmět plnění veřejné zakázky smlouvu, je na místě dle § 90 odst. 4 správního řádu v návaznosti na § 257 písm. j) zákona napadené rozhodnutí v rozsahu výroků II., III., IV. a VI. zrušit a správní řízení ve věci v tomto rozsahu zastavit.

38. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí ve výše uvedeném rozsahu a k zastavení správního řízení v témže rozsahu.

IX.           K důvodům zrušení výroků II., III., IV. a VI. napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení v tomto rozsahu

Obecně k institutu společného řízení a k rozdílnému nabývání právní moci jednotlivých výroků napadeného rozhodnutí

39. V tomto řízení o rozkladu nelze odhlédnout od faktu, že napadené rozhodnutí je společným rozhodnutím vydaným ve společném řízení dle § 140 správního řádu. Proto je nasnadě nejprve se zabývat nuancemi uvedených procesních institutů a jejich konkrétními praktickými dopady na nyní projednávanou věc.

40. Procesní institut společného řízení upravuje § 140 správního řádu a z podmínek pro vedení společného řízení, jak je vymezuje právě uvedené ustanovení správního řádu, pak lze do značné míry dovodit i účel, resp. smysl společného řízení. Dle uvedeného ustanovení správního řádu může být společné řízení vedeno pouze ve správních řízeních, které se týkají téhož předmětu řízení, nebo spolu jinak věcně souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků řízení a k jejich vedení je příslušný stejný správní orgán. Je také dlužno konstatovat, že vedení společného řízení není obecně obligatorní povinností správního orgánu, ale pouze jeho možností a k aplikaci tohoto institutu nelze přistoupit, pokud tomu brání povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků řízení. O společném řízení je tak nutno uvažovat jako o ryze procesním institutu, jehož cílem je v rámci zásady procesní ekonomie ve smyslu § 6 odst. 2 správního řádu snížit administrativní náklady vedení několika paralelních správních řízení týkajících se téže věci a mající obecně stejný okruh účastníků. V opačném případě je totiž pravděpodobné, že by jak správní orgán, tak jednotliví účastníci správního řízení museli činit často duplicitní podání a jiné úkony spojené s průběhem správního řízení. Nelze také odhlédnout od toho, že vedení několika paralelních správních řízení může do značné míry znepřehlednit postup správních orgánů, případně i jednotlivých účastníků správního řízení. Institut společného řízení by i tento negativní efekt měl elimininovat (srov. odborná literatura Skulová, S et al.: Správní právo procesní. 2. Vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012, s. 164). Obdobné racio lze pak spatřovat i u správního rozhodnutí vydaného ve společném řízení. Jde pouze o procesní institut, který v rámci procesní ekonomie zabraňuje tomu, aby bylo vydáno vícero správních rozhodnutí, které se do značné míry budou svým obsahem překrývat, neboť lze nepochybně tvrdit, že část odůvodnění může být ve správních rozhodnutích týkajících se téže věci zcela totožná.

41. Je ovšem nutno si uvědomit, že nelze ztotožňovat výrok společného rozhodnutí s výrokem správního rozhodnutí dle „standardní“ úpravy ve smyslu § 67 a násl. správního řádu. S ohledem na to, že společné řízení představuje spojení několika samostatných správních řízení ryze za účelem naplnění zásady procesní ekonomie a zachování přehlednosti postupu v několik správních řízeních najednou, je nutno na jednotlivé výroky společného rozhodnutí nahlížet spíše jako na samostatná rozhodnutí (která se vždy vážou k dílčím správním řízením), která jsou pouze inkorporována do jednoho společného rozhodnutí toliko ve formě výroku a nikoliv samostatného rozhodnutí (srov. bod [46] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2017, č. j. 2 As 310/2016 -52).

42. Právě uvedený závěr ostatně dokládá i to, že správní řád nedovozuje přeliv jiných procesních institutů, jmenovitě například vymezení účastenství napříč jednotlivými částmi společného řízení (v tomto ohledu viz textaci § 140 odst. 6 správního řádu: „Otázka, kdo je účastníkem, se pro účely uplatnění § 27 odst. 1 ve společném řízení posuzuje tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně.“). V případě „standardního“ správního rozhodnutí dle § 67 a násl. správního řádu je ovšem zcela vyloučeno, aby výroky takového rozhodnutí měly jiný okruh hlavních účastníků správního řízení ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu, neboť akt zahajující správní řízení vymezuje jak okruh účastníků, tak předmět správního řízení.

43. Taková konkluze je pak relevantní v situaci, kdy účastník řízení nepodá opravný prostředek proti všem výrokům společného rozhodnutí, jelikož v takovém případě se uplatní § 82 odst. 3 správního řádu a může nastat situace, kdy pouze dílčí výroky napadeného rozhodnutí nabydou právní moci a nemohou tak z logiky věci být předmětem přezkumu v řízení o odvolání (neboť na základě doktríny lze konstatovat, že řádné oprané prostředky lze podat pouze proti doposud nepravomocným rozhodnutím, to ostatně dokládá i obecně platný odkladný účinek, který se řádným opravným prostředkům přisuzuje – srov. § 85 odst. 1 správního řádu). Taková situace ovšem nastane pouze v případě, kdy na sobě dílčí výroky napadeného rozhodnutí nejsou závislé a netvoří jeden nedílný celek (srov. Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 395 – 409). Jinými slovy, pokud odpověď na otázku „Obstojí výrok II. sám o sobě, aniž by existoval výrok I. a vice versa?“ je „Ano“, tak lze konstatovat, že uvedené výroky na sobě nejsou závislé (k pojmovým znakům závislých výroků viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2008, č. j. 5 As 63/2006-80) a za určitých okolností mohou nabýt právní moci v odlišný okamžik, pokud bude účastník řízení brojit podáním řádného opravného prostředku pouze proti jednomu z nich. Na právě uvedeném nic nemění ani to, že v obecné rovině nelze uvažovat o tom, že by správní rozhodnutí dle § 67 a násl. správního řádu nabylo vůči odlišným účastníkům správního řízení právní moci v odlišném rozsahu (takovým postupem by nebyla naplněna podmínka § 73 odst. 2 správního řádu), jelikož ve společném rozhodnutí je takový postup možný (srov. Vedral, J.: Správní řád. Komentář. II. vydání, Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 724 nebo Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 464 – 476). Právě uvedené platí zejména z toho důvodu, že z povahy věci existuje mezi výroky společného rozhodnutí (které reprezentují samostatná rozhodnutí v dílčích správních řízeních) mnohem rozvolněnější pouto, než je tomu v případě výroků „standardního“ správního rozhodnutí (viz výše).

44. V nyní posuzovaném případě tak můžeme konstatovat, že existuje možnost, aby za splnění podmínky „nezávislosti“ nabyly jednotlivé výroky napadeného rozhodnutí právní moci v odlišný okamžik. Pokud bychom dospěli k závěru, že výroky II., III., IV. a VI. napadeného rozhodnutí, které navrhovatel napadl rozkladem, se nenacházejí ve vztahu závislosti k jiným výrokům, lze s ohledem na výše uvedené učinit závěr, že zbývající výroky napadeného rozhodnutí již nabyly právní moci a jsou tak vyloučeny z okruhu přezkumu v rámci nyní probíhajícího řízení o rozkladu.

45. Na základě posouzení všech výroků napadeného rozhodnutí lze jednoznačně usoudit, že výroky II., III., IV. a VI. napadeného rozhodnutí netvoří se zbylými výroky napadeného rozhodnutí nedílný celek, neboť ze znění výroků I. až IX. napadeného rozhodnutí není patrné, že by v napadeném rozhodnutí byly vůbec přítomny podmíněné (a tedy existenčně závislé) výroky. Veškeré z  výroků napadeného rozhodnutí obsahují svébytné důvody, pro které Úřad přistoupil buďto k zastavení správního řízení, nebo zamítnutí návrhu navrhovatele ve smyslu § 265 písm. a) nebo písm. c) zákona a lze také tvrdit, že všechny výroky obstojí samy o sobě. Právě uvedené platí zejména s ohledem na to, že jednotlivé výroky se týkají jednotlivých návrhů, nebo jejich věcně oddělitelných částí (srov. např. výrok VIII. a IX. napadeného rozhodnutí), případně jediného správního řízení, které bylo zahájeno z moci úřední (správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0406/2017/VZ) a uvedené návrhy a předmět správního řízení zahájeného z moci úřední se – co do konkrétností – věcně nepřekrývají. Pokud se tedy jednotlivé výroky společného řízení (na které je dle výše uvedeného nutno nahlížet spíše jako na samostatná správní rozhodnutí inkorporovaná v podobě výroků do společného rozhodnutí) netýkají věcně týchž úkonů zadavatele a z jejich textace neplyne, že by se navzájem podmiňovaly, lze důvodně usuzovat, že dílčí výroky na sobě existenčně závislé nejsou. Jiný závěr by vyplynul ze situace, pokud by stejně jako v prvostupňovém rozhodnutí došlo ke zrušení zadávacího řízení na základě jednoho z návrhů navrhovatele a ostatní by se tak svou povahou staly bezpředmětnými (srov. výrok VI. prvostupňového rozhodnutí), pak by dílčí výroky o bezpředmětnosti návrhů byly závislé na výroku, kterým Úřad uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení. Právě uvedené závěry ostatně lze dokreslit i hypotetickou úvahou. Pokud by ve věci nedošlo k procesnímu spojení jednotlivých správních řízení do řízení společného, o každém z návrhů navrhovatele (a ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0406/2017/VZ) by bylo vydáno samostatné správního rozhodnutí, byla by absence závislosti jednotlivých správních rozhodnutí ještě patrnější. Na základě textace jednotlivých výroků napadeného rozhodnutí a toho, že každý z nich se týká jiné věcné části návrhu, resp. jiných návrhů navrhovatele, případně správního řízení zahájeného z moci úřední, lze tak najisto postavit, že mezi jednotlivými výroky napadeného rozhodnutí neexistuje existenční závislost.

46. Lze tak uzavřít, že výroky V., VII., VIII. a IX., proti kterým nebrojil navrhovatel podáním rozkladu (ačkoliv mohl), nabyly právní moci dnem, který následuje po dni, kdy účastníkům správního řízení uplynula lhůta pro podání rozkladu proti napadenému rozhodnutí, tedy dne 6. 10. 2018. V tomto řízení o rozkladu se tak nelze k výše uvedeným výrokům vyjadřovat, neboť již prokazatelně nabyly právní moci.

47. Ve vztahu k výroku I. napadeného rozhodnutí je situace odlišná, s ohledem na to, že jediným účastníkem správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0406/2017/VZ byl zadavatel, výrok I. nabyl právní moci již dne 20. 9. 2018, neboť se zadavatel toho dne vzdal práva na podání rozkladu. To, že proti výroku I. napadeného rozhodnutí byl oprávněn podat rozklad toliko zadavatel, ostatně plyne i z poučení napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno: „Rozklad proti výroku I. tohoto rozhodnutí je oprávněn podat zadavatele a rozklad proti výrokům II. až IX. tohoto rozhodnutí je oprávněn podat zadavatel a navrhovatel (…)“

Ke zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu výroků II., III., IV. a VI.

48. Dle § 152 odst. 5 správního řádu platí pro řízení o rozkladu ustanovení správního řádu, která upravují odvolání, pokud to nevylučuje povaha věci.

49. Odvolací správní orgán postupem podle § 90 odst. 4 napadené rozhodnutí zruší a správní řízení zastaví, pokud během řízení o odvolání daný správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která by jinak odůvodňovala zastavení správního řízení. Výjimkou z tohoto postupu je situace, kdy rozhodnutí o odvolání má význam pro náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona Česká národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 35/2017-60 ze dne 31. 10. 2018, kde je v bodě 14 uvedeno: „Pro řádné vypořádání této námitky považuje zdejší soud za nutné vyjádřit se k významu této podmínky, stanovené v § 90 odst. 4 in fine správního řádu. Pojmem ‚rozhodnutí‘ v rámci formulace „rozhodnutí, které by mohlo mít význam pro náhradu škody“ je myšleno jiné rozhodnutí správního orgánu než zrušení prvostupňového rozhodnutí a zastavení řízení z formálních důvodů uvedených v § 66 správního řádu. ‚Škodou‘ je pak myšlena škoda způsobená státem při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (…), nikoli případný civilní odpovědnostní vztah mezi žalobci a zadavatelem. Ke stejnému výkladu dospívá i odborná komentářová literatura (…)“ nebo Jemalka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 502 – 512).

50. Dle § 257 písm. j) zákona je jedním ze zákonem aprobovaných důvodů pro zastavení správního řízení ve věci přezkumu úkonů zadavatele i situace, kdy je na předmět plnění veřejné zakázky uzavřena smlouva. Efekt, který na přezkum úkonů zadavatele má uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, je dán zejména § 263 odst. 2 zákona, který v obecné rovině podmiňuje uložení nápravného opatření, kterým má dojít ke zhojení úkonu zadavatele učiněného v rozporu se zákonem, tím, že na předmět plnění veřejné zakázky doposud nebyla uzavřena smlouvy (viz § 263 odst. 2 zákona: „Nedodrží-li zadavatel pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postup podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu a dosud nedošlo k uzavření smlouvy [zvýrazněno předsedou Úřadu], Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.“). Zastavení správního řízení v situaci, kdy již nelze postup zadavatele zhojit je pak pouze projevem zásady procesní ekonomie ve smyslu § 6 odst. 2 správního řádu, neboť ve správním řízení o přezkumu úkonů zadavatele, ve kterém již došlo k uzavření smlouvy, nelze dosáhnout kýženého výsledku.

51. Ze správního spisu je pak patrné (viz bod 35. odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu), že dne 20. 9. 2018 zadavatel uzavřel na celý předmět plnění veřejné zakázky smlouvu, čímž se naplnila litera výše uvedeného ustanovení zákona, což podněcuje postup podle § 90 odst. 4 správního řádu, tedy obecně napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit. Lze také konstatovat, že ze správního spisu a ze zadávací dokumentace plyne, že předmět plnění veřejné zakázky je poptáván jako celek, a veřejná zakázka tak není rozdělena na části, pročež tedy lze uzavřít, že smlouva ze dne 20. 9. 2018 zahrnuje celý předmět plnění veřejné zakázky. S ohledem na to, že z procesního postupu účastníků řízení není patrné, že by jiný postup předsedy Úřadu, než zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu výroků II., III., IV. a VI. a zastavení správního řízení v tomto rozsahu, měl význam stran náhrady škody nebo by měl význam pro právní nástupce účastníků řízení, neexistuje zde překážka postupu podle § 90 odst. 4 správního řádu.

X.             Závěr

52. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení správního řízení ve smyslu § 257 písm. j) zákona, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu výroku II., III., IV. a VI. a zastavení správního řízení v uvedeném rozsahu ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu v návaznosti na § 257 písm. j) zákona.

53. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí v rozsahu výroků II., III., IV. a VI. zrušit a správní řízení v uvedeném rozsahu zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. Česká republika – Ministerstvo dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1

2. HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení v daném případě ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení § 273 zákona.