číslo jednací: R0191/2019/VZ-35772/2019/321/ZSř
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Rámcová smlouva o vývoji a údržbě aplikačního programového vybavení pro výběr pojistného důchodového pojištění OSVČ a kontrolní činnost - II |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí |
| Rok | 2019 |
| Datum nabytí právní moci | 27. 12. 2019 |
| Dokumenty |  2019_R0191.pdf 396 KB |
|
Č. j.: ÚOHS-R0191/2019/VZ-35772/2019/321/ZSř |
|
Brno 27. prosince 2019 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 18. 10. 2019 a podaném navrhovatelem -
-
Atos IT Solutions and Services, s.r.o., IČO 44851391, se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupena Mgr. Tomášem Biemem, advokátem, ev. č. ČAK 15040, v advokátní kanceláři Biem&Schýbal, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem V Holešovičkách 94/41, 182 00 Praha 8 (ověřeno na základě plné moci ze dne 30. 7. 2019),
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0301/2019/VZ-27065/2019/511/THl ze dne 3. 10. 2019, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 1. 8. 2019 na návrh výše označeného navrhovatele ze dne 30. 7. 2019 na přezkoumání úkonů zadavatele -
-
Česká republika - Česká správa sociálního zabezpečení, IČO 00006963, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5,
učiněných při zadávání rámcové dohody s názvem „Rámcová smlouva o vývoji a údržbě aplikačního programového vybavení pro výběr pojistného důchodového pojištění OSVČ a kontrolní činnost - II“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 28. 5. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 6. 2015 pod ev. č. zakázky 515087 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 5. 6. 2015 pod č. 2015/S 107-194376,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0301/2019/VZ-27065/2019/511/THl ze dne 3. 10. 2019
r u š í m
a věc
v r a c í m
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel - Česká republika - Česká správa sociálního zabezpečení, IČO 00006963, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 (dále jen „zadavatel“), zahájil za účelem zadání rámcové dohody s názvem „Rámcová smlouva o vývoji a údržbě aplikačního programového vybavení pro výběr pojistného důchodového pojištění OSVČ a kontrolní činnost - II“ (dále jen „rámcová smlouva“) užší řízení; oznámení o zahájení zadávacího řízení na uzavření rámcové smlouvy bylo odesláno k uveřejnění dne 28. 5. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 6. 2015 pod ev. č. zakázky 515087 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 5. 6. 2015 pod č. 2015/S 107-194376 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Předmětem veřejné zakázky mělo být dle bodů 1.3 a 1.4 zadávací dokumentace (dále též jen „ZD“) zajištění komplexních služeb, které zajistí zadavateli stabilní rozvoj a podporu tzv. lokálního aplikačního vybavení, které zadavatel provozuje decentralizovaně na všech okresních správách sociálního zabezpečení, pro agendu, která řeší zejména výběr pojistného na důchodové pojištění osob samostatně výdělečně činných, kontrolní činnost a dobrovolné důchodové pojištění. Předmět plnění veřejné zakázky měl konkrétně sestávat z poskytování aplikační podpory a ze zajištění rozvoje aplikace APV LOK, KOC a PVO v souladu se zadávacími podmínkami.
3. Předpokládanou hodnotu nadlimitní veřejné zakázky na služby stanovil zadavatel v bodě II. 1.5 oznámení o zakázce v částce 198 347 107 Kč bez DPH.
4. Z rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 5. 9. 2018 (dále jen „rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky“) vyplývá, že nabídku podali v návaznosti na podání žádosti o účast a prokázání kvalifikace celkem tři uchazeči, z nichž nejvýhodnější nabídku podal dodavatel - Atos IT Solutions and Services, s.r.o., IČO 44851391, se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupena (ověřeno na základě plné moci ze dne 30. 7. 2019) Mgr. Tomášem Biemem, advokátem v advokátní kanceláři Biem&Schýbal, advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem V Holešovičkách 94/41, 182 00 Praha 8, ev. č. ČAK 15040 (dále jen „navrhovatel“). Jako druhá v pořadí se umístila nabídka dodavatele - OKsystem a.s., IČO 27373665, se sídlem Na Pankráci 1690/125, 140 21 Praha 4 (dále jen „druhý uchazeč“). Třetí nejvýhodnější nabídku podal dodavatel - Asseco Central Europe, a. s., IČO 27074358, se sídlem Budějovická 778/3a, 140 00 Praha 4 (dále jen „třetí uchazeč“).
5. Dne 24. 10. 2018 zadavatel rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky opatřením k nápravě podle § 111 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], v návaznosti na podané námitky druhého uchazeče zrušil s odůvodněním, že proces posouzení nabídek není zachycen v přezkoumatelném rozsahu.
6. Žádostí ze dne 18. 12. 2018 (dále jen „žádost o objasnění MNNC I“) zadavatel vyzval navrhovatele k písemnému zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny (dále též jen „MNNC“) ve smyslu § 77 odst. 1 zákona. Zadavatel identifikoval MNNC konkrétně ve dvou aspektech přílohy č. 2 k rámcové smlouvě s názvem „Cena plnění“ (dále jen „příloha č. 2“), a to ve vztahu k jednotkovým cenám za člověkoden definovaných odborníků dle bodu 1.1 přílohy č. 2 (dále jen „ceny za člověkoden“) a dále ve vztahu k řešení specifických požadavků dle bodu 1.4 „Cena za Rozvoj APV LOK, KOC a PVO“ (dále jen „ceny řešení specifických požadavků“), kde shledal mimořádně nízkou pracnost. Zadavatel poukázal na možný (vhodný) obsah požadovaného objasnění a doplnil, že MNNC je možné odůvodnit pouze na základě objektivních dokumentů a konkrétního detailního zdůvodnění.
7. Na žádost o objasnění MNNC I reagoval navrhovatel přípisem ze dne 9. 1. 2019 (dále též jen „odpověď k MNNC I“). Ve své odpovědi navrhovatel poukázal zejména na výjimečně příznivé podmínky pro plnění veřejné zakázky ve smyslu § 77 odst. 2 písm. b) zákona z důvodu dlouholetého poskytování služeb přímo zadavateli spojeného s unikátním know-how, odborností pracovníků a již vybudovaným profesionálním technickým i znalostním zázemím pro řešení jednotlivých případů, načež nízká cena vyplývá též z a z originality nabízeného řešení ve smyslu § 77 odst. 2 písm. c) zákona.
8. Konkrétně navrhovatel v odpovědi k MNNC I uvedl, že předpokládá hrubou projektovou marži 7 %, která je pro něho stále rentabilní zejména z hlediska využití zdrojů a udržení know-how, vysvětlil, z jakých důvodů si mohl dovolit nízkou nabídkovou cenu ve vztahu k cenám řešení specifických požadavků, a doplnil odkaz na dvě další zadávací řízení, v nichž zadavateli nabídl v rámci nabídky srovnatelné cenové podmínky, přičemž jednu z příslušných zakázek navrhovatel řádně plní a na druhou zadavatel uzavřel smlouvu za ještě výhodnějších cenových podmínek s třetím uchazečem.
9. Žádostí ze dne 29. 1. 2019 vyzval zadavatel navrhovatele k doplňujícímu zdůvodnění MNNC (dále též jen „žádost o objasnění MNNC II“), neboť informace poskytnuté navrhovatelem v odpovědi k MNNC I nepovažoval za dostatečné. V této žádosti zadavatel navrhovatele požádal zejména o detailní popis předestřené spolupráce seniorních a juniorních členů týmů na plnění veřejné zakázky včetně jejich konkrétního označení a rozpisu nákladů, kdy jednotlivé definované role smí být plněny pouze odborníky splňujícími příslušné kvalifikační předpoklady v souladu se ZD a o předložení alespoň jedné další reference, která bude dokládat reálnost nabízených cen.
10. Na žádost o objasnění MNNC II reagoval navrhovatel odpovědí ze dne 15. 2. 2019 (dále též jen „odpověď k MNNC II“). Ve své druhé odpovědi navrhovatel poukázal, že dle definovaného rozsahu člověkodnů na plnění veřejné zakázky není možné, aby definovaná pozice (například role projektového manažera) byla plněna jen jednou osobou, u níž navrhovatel prokázal splnění kvalifikačních předpokladů, načež volba dalších členů týmů pro příslušné pozice je věcí navrhovatele při realizaci veřejné zakázky. Předložení konkrétních mzdových údajů jednotlivých členů týmů navrhovatel označil z hlediska jejich zneužitelnosti v konkurenčním boji a dále z hlediska ochrany obchodního tajemství a osobních údajů za rizikové. K požadavku na další referenci navrhovatel odkázal na svou předchozí odpověď k MNNC I.
11. Zadavatel posoudil odpovědi navrhovatele k MNNC I a II jako nedostatečné a dne 26. 6. 2019 vydal rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“), které odůvodnil tím, že nabídková cena navrhovatele je ve smyslu § 77 zákona mimořádně nízká jak ve vztahu k nabídkám ostatních uchazečů a k předpokládané hodnotě veřejné zakázky, tak ve vztahu k běžným referenčním sazbám dle jiných veřejných zakázek. K odpovědím k MNNC I a II ze strany navrhovatele zadavatel uvedl, že navrhovatel ani na výzvu zadavatele nepředložil konkrétní informace, doklady a skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno považovat nabídkovou cenu za odůvodněnou a objektivně splnitelnou.
12. Proti rozhodnutí o vyloučení podal navrhovatel dne 10. 7. 2019 námitky (dále jen „námitky“), jimž zadavatel rozhodnutím ze dne 19. 7. 2019 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) nevyhověl.
13. Dne 1. 8. 2019 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek návrh ze dne 30. 7. 2019 ve smyslu § 114 zákona (dále jen „návrh“), jímž se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí o vyloučení a veškerých souvisejících úkonů a toho, aby zadavatel provedl nové posouzení a hodnocení nabídek v souladu se zákonem. Dnem doručení návrhu Úřadu došlo k zahájení řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
14. Součástí návrhu byl i návrh na nařízení předběžného opatření ve smyslu § 117 zákona, spočívajícího v pozastavení zadávacího řízení a uložení zákazu uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku. O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodl Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0301/2019/VZ-22103/2019/511/THl ze dne 12. 8. 2019, jímž zadavateli zakázal uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku (výrok I.) a návrh na nařízení předběžného opatření spočívajícího v uložení pozastavení zadávacího řízení zamítl (výrok II.).
II. Napadené rozhodnutí
15. Dne 3. 10. 2019 vydal Úřad na základě posouzení obsahu návrhu a všech rozhodných skutečností rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0301/2019/VZ-27065/2019/511/THl (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku rozhodl tak, že se návrh navrhovatele podle ustanovení § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
16. Napadené rozhodnutí odůvodnil Úřad zejména tím, že důvodem, pro který byl navrhovatel vyloučen z účasti v zadávacím řízení, nebyla samotná indikace MNNC, nýbrž skutečnost, že navrhovatel svoji nabídkovou cenu řádně neodůvodnil, ačkoliv k tomu byl zadavatelem opakovaně vyzván. Úřad konkrétně poukázal, že v rámci subkritéria ceny řešení specifických požadavků byl navrhovatel vyzván mimo jiné k doložení konkretizace všech činností a osob zapojených do plnění veřejné zakázky, přičemž navrhovatel uvedené výzvě nevyhověl, neboť odpověď k MNNC II ani tabulka v její příloze č. 1 údaje k subkritériu ceny řešení specifických požadavků neobsahovala.
17. Úřad shledal již v části subkritéria ceny řešení specifických požadavků MNNC ze strany navrhovatele neodůvodněnou a postup zadavatele s ohledem na naplnění hypotézy právní normy obsažené v § 77 odst. 6 zákona za souladný se zákonem. Důvodností vyloučení navrhovatele pro neodůvodnění MNNC v části subkritéria ceny za člověkoden se Úřad proto již s odkazem na zásadu procesní ekonomie nezabýval.
III. Námitky rozkladu
18. Dne 18. 10. 2019 podal navrhovatel Úřadu proti napadenému rozhodnutí nedatovaný rozklad. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 3. 10. 2019. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
19. V rozkladu navrhovatel akcentuje, že smyslem posuzování MNNC není zjištění nízké nabídkové ceny, nýbrž posouzení toho, zda je uchazeč schopen veřejnou zakázku za nabízenou cenu řádně splnit. Navrhovatel má za to, že zadavatel předložené odůvodnění v odpovědi k MNNC I a II zcela přešel, aniž by se s ním jakkoliv vypořádal, což činí rozhodnutí o vyloučení nepřezkoumatelným.
20. Napadené rozhodnutí pak dle názoru navrhovatele spočívá na nesprávném skutkovém i právním posouzení věci, neboť se v něm Úřad se závěrem, že MNNC nebyla navrhovatelem zdůvodněna, ztotožnil. Navrhovatel v této souvislosti uvádí, že detailní rozpad všech činností byl pouze doporučenou součástí vyžádaného objasnění MNNC a že je obtížné jej v zadávacím řízení definovat, neboť konkrétní rozsah je závislý na požadavcích zadavatele.
21. Dále navrhovatel podotýká, že zadávací podmínky blíže neupravovaly způsob zapojení konkrétních osob do realizačního týmu, načež bylo očekávatelné, že konkrétní rozsah jejich zapojení bude upraven v dílčích realizačních smlouvách, což vyplývá též z čl. III. rámcové smlouvy. Navrhovatel je proto přesvědčen, že reálnost své nabídkové ceny pro účely posouzení MNNC nade vši pochybnost doložil.
22. Navrhovatel dále namítá, že důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí je již skutečnost, že Úřad učinil jeho součástí informace, které navrhovatel výslovně označil jako obchodní tajemství, tj. údaje týkající se cenotvorby v odpovědi k MNNC I a II. Navrhovatel má uvedený postup za rozporný s § 122 zákona.
23. Závěrem navrhovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu porušení § 68 správního řádu. Navrhovatel v této souvislosti uvádí, že se Úřad nevypořádal s argumenty a podklady předloženými navrhovatelem a svůj závěr o nedůvodnosti návrhu postavil toliko na nesprávném skutkovém zjištění, že navrhovatel zadavateli nedoručil rozpad všech činností všech osob zapojených do plnění veřejné zakázky, ačkoliv navrhovatel relevantní odůvodnění doložil. Dle názoru navrhovatele v napadeném rozhodnutí absentuje jediný konkrétní důvod výroku, což má za rozporné se správním řádem, jakož i s dále citovanou judikaturou a rozhodovací činností Úřadu.
Závěr rozkladu
24. Zadavatel závěrem rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil.
Informace o úkonu zadavatele
25. Dne 23. 10. 2019 informoval zadavatel Úřad o tom, že dne 22. 10. 2019 vydal nové rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky (dále jen „nové rozhodnutí o výběru“), jímž byla jako nejvhodnější vybrána nabídka druhého uchazeče.
Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele
26. Dne 25. 10. 2019 obdržel Úřad k rozkladu navrhovatele vyjádření zadavatele z téhož dne. Zadavatel ve svém vyjádření setrvává na svém stanovisku, že navrhovatel ani na opakovanou výzvu nedoložil reálnost své nabídkové ceny na veřejnou zakázku. K tomu zadavatel mimo jiné doplňuje, že navrhovatel v rozporu se zadávacími podmínkami předpokládá plnění veřejné zakázky i osobami, které nesplňují předepsanou úroveň kvalifikačních předpokladů, což negarantuje poskytnutí služeb v požadované kvalitě a takový postup není přípustný. Zadavatel proto ve svém vyjádření navrhuje, aby byl rozklad navrhovatele, splňuje-li zákonné náležitosti, zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno.
IV. Řízení o rozkladu
27. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
28. Dne 18. 11. 2019 informoval zadavatel Úřad o tom, že dne 15. 11. 2019 nové rozhodnutí o výběru k námitkám navrhovatele zrušil z důvodu nedostatečné přezkoumatelnosti tohoto úkonu.
29. Dne 3. 12. 2019 informoval zadavatel Úřad o tom, že opětovně rozhodl o námitkách navrhovatele proti novému rozhodnutí o výběru a současně, že dne 3. 12. 2019 odeslal třetímu uchazeči žádost o objasnění jeho nabídky.
Stanovisko předsedy Úřadu
30. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu uplatněných rozkladových námitek a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
31. Úřad tím, že podle ustanovení § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítl návrh navrhovatele, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, nerozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání.
V. K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí
K předpokladům posuzování MNNC
32. Úvodem této části rozhodnutí považuji za účelné poukázat na relevantní právní úpravu a shrnout základní východiska posuzování MNNC v zadávacím řízení. V uvedené souvislosti odkazuji na obecný výklad právního institutu MNNC v bodech 144 - 150 odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se zcela ztotožňuji.
33. Podle § 77 odst. 1 zákona posoudí hodnotící komise při posouzení nabídek uchazečů z hlediska splnění zadávacích podmínek též výši nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Jestliže nabídka obsahuje MNNC, musí si hodnotící komise vyžádat od uchazeče písemné zdůvodnění těch částí nabídky, které jsou pro výši nabídkové ceny podstatné; písemné zdůvodnění musí být uchazečem doručeno ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne doručení žádosti uchazeči, nestanoví-li hodnotící komise lhůtu delší; hodnotící komise může na žádost uchazeče tuto lhůtu prodloužit nebo může zmeškání lhůty prominout. Ustanovení § 77 odst. 2 zákona obsahuje demonstrativní výčet objektivních příčin, které může vzít zadavatel při odůvodnění MNNC v úvahu.
34. Podle § 77 odst. 3 zákona může hodnotící komise po písemném zdůvodnění MNNC přizvat uchazeče na jednání hodnotící komise za účelem vysvětlení předloženého zdůvodnění; hodnotící komise odešle uchazeči pozvánku na jednání alespoň 5 pracovních dní před jeho konáním. Podle § 77 odst. 4 zákona je hodnotící komise povinna písemné zdůvodnění uchazeče i jeho vysvětlení při posouzení MNNC zohlednit. Podle § 77 odst. 6 zákona platí, že neodůvodnil-li uchazeč písemně MNNC ve stanovené lhůtě, nedostavil-li se k podání vysvětlení nebo posoudila-li hodnotící komise jeho zdůvodnění jako neopodstatněné, musí být nabídka vyřazena; ustanovení § 76 odst. 6 zákona se použije obdobně.
35. Smyslem a účelem zadávání veřejných zakázek podle zákona je efektivní vynakládání veřejných prostředků, zajišťované prostřednictvím podpory hospodářské soutěže a konkurence mezi dodavateli s cílem získat co nejvýhodnější nabídku.
36. Důvodem posuzování MNNC v zadávacím řízení je pak především prevence nežádoucí situace, v níž by byl zadavatel nucen uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku s uchazečem, který sice podal ekonomicky nejvýhodnější nabídku, nicméně je u něj důvodná obava, že nebude schopen předmět veřejné zakázky řádně splnit. Případné nesplnění veřejné zakázky totiž může vést k významným dodatečným nákladům na straně zadavatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 42/2012 - 57 ze dne 17. 10. 2012). V uvedeném kontextu lze tedy přisvědčit navrhovateli, že důvodem pro vyřazení nabídky, potažmo vyloučení navrhovatele není samotná indikace MNNC, která může být opodstatněná, nýbrž důvodná obava, že uchazeč nebude schopen veřejnou zakázku řádně (v souladu se stanovenými podmínkami a za nabídkovou cenu) plnit.
37. Z výše citované právní úpravy zákona vyplývá, že zadavatel je povinen se možným výskytem MNNC v nabídkách uchazečů o veřejnou zakázku v zadávacím řízení vždy zabývat. Rozsah, v jakém je zadavatel povinen se s výskytem a odůvodněním MNNC v zadávacím řízení explicitně vypořádat, je pak závislý na indiciích, které možnému závěru o MNNC nasvědčují.
38. Uvedený závěr vyplývá i z judikatury, k čemuž odkazuji na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 88/2012 - 75 ze dne 21. 11. 2013, v němž bylo konstatováno: „Obligatorní součástí procesu posuzování nabídek je podle § 77 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zkoumání, zda konkrétní nabídka neobsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu; povinnost věcně se vyjádřit k důvodům, pro které hodnotící komise nepovažuje žádnou z nabídkových cen za mimořádně nízkou, vzniká tehdy, pokud zadavatele nebo hodnotící komisi kdokoli (především z uchazečů, kteří podali nabídky) na možnost mimořádně nízkých nabídkových cen věrohodně a kvalifikovaně v průběhu zadávacího řízení upozornil; (…).“
39. Pro úplnost pak podotýkám, že prostor Úřadu v případě posuzování MNNC v zadávacím řízení je omezený, neboť posouzení MNNC je v souladu se zákonem výlučnou úlohou zadavatele, potažmo jeho hodnotící komise, načež Úřad je oprávněn toliko ke kontrole zákonnosti postupu zadavatele při tomto posouzení, aniž by do vlastního procesu jeho rozhodování jakkoliv vstupoval.
40. K tomu odkazuji zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 75/2009 - 100 ze dne 6. 11. 2009 (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 A 9/2002 - 62 ze dne 16. 3. 2014), v němž bylo konstatováno: „Úřad není oprávněn při své přezkumné činnosti vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, tedy členů hodnotící komise, a tyto myšlenkové pochody jakkoliv přezkoumávat, hodnotit či dokonce nahrazovat vlastním správním uvážením, neboť zákon konstruuje hodnotící komisi jako kolegium odborně způsobilých osob, kterým jedině je zákonem svěřena pravomoc posoudit veškeré odborné otázky, související s procesem hodnocení nabídek. Posouzení přiměřenosti či nepřiměřenosti údajů v nabídkách mezi takové odborné otázky bezpochyby náleží. Úřad však přezkoumává, zda k hodnocení komisí došlo zákonem stanoveným způsobem, zda k tomu došlo transparentním způsobem, tedy zda je posouzení komise přezkoumatelné po formální stránce.“
41. Přezkum zákonnosti postupu zadavatele při posuzování MNNC ze strany Úřadu tedy spočívá především v kontrole dodržení předepsaného postupu podle § 77 zákona a dále zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace dle § 6 zákona.
K postupu zadavatele při posouzení MNNC
42. Ke zjištěnému skutkovému stavu konstatuji, že zadavatel v návaznosti na námitky druhého uchazeče proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky a s ohledem na značný rozdíl mezi nabídkovou cenou navrhovatele a nabídkovými cenami druhého a třetího uchazeče shledal v nabídkové ceně navrhovatele MNNC a v rámci žádostí o objasnění MNNC I a II vyzval navrhovatele k vysvětlení jeho nabídkové ceny, aby mohly být pochybnosti o reálnosti této ceny rozptýleny. K tomu sděluji, že okolnosti v nyní řešené věci skutečně svědčí pro kvalifikované podezření, že nabídková cena navrhovatele by mohla být mimořádně nízkou, s potenciálním dopadem na kvalitu plnění veřejné zakázky, a bylo tedy namístě, aby zadavatel ve smyslu § 77 odst. 1 zákona vyzval navrhovatele k písemnému zdůvodnění jeho nabídkové ceny a v souladu s ustanovením § 77 odst. 4 zákona a zásadou transparentnosti dle § 6 zákona se věcně vypořádal s jejím opodstatněním.
43. Navrhovatel na žádosti o objasnění MNNC I a II reagoval vždy ve stanovených lhůtách v rámci odpovědí k MNNC I a II, v nichž předestřel dle svého názoru dostatečné zdůvodnění výše své nabídkové ceny. Zadavatel se však s písemným zdůvodněním navrhovatele neztotožnil a navrhovatele z účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku vyloučil. Rozhodnutí o vyloučení odůvodnil zadavatel s odkazem na § 76 odst. 6 zákona tím, že nabídková cena navrhovatele představuje MNNC ve smyslu § 77 zákona, kterou navrhovatel dostatečně neobjasnil, neboť na výzvu zadavatele „nepředložil konkrétní informace, doklady a skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné považovat tuto cenu za objektivně odůvodněnou a reálnou pro splnění předmětu veřejné zakázky“.
44. Jak již bylo uvedeno výše, § 77 odst. 6 zákona stanoví, že nabídka uchazeče musí být vyřazena v případě, že uchazeč ve stanovené lhůtě MNNC písemně neodůvodní, že se na výzvu nedostaví k podání vysvětlení nebo že hodnotící komise posoudí zdůvodnění jako neopodstatněné. Ze správního spisu vyplývá, že navrhovatel písemné odůvodnění, které považoval za dostatečné, předložil v rámci odpovědí k MNNC I a II, a to v zadavatelem stanovených lhůtách. Ze správního spisu současně neplyne, že by byl navrhovatel ve smyslu § 77 odst. 3 zákona pozván na jednání hodnotící komise, na které by se nedostavil. V uvedeném kontextu je tedy relevantní závěr, že hodnotící komise přistoupila k vyřazení nabídky navrhovatele a vydání rozhodnutí o vyloučení ve smyslu § 77 odst. 6 zákona z důvodu, že shledala zdůvodnění MNNC ze strany navrhovatele neopodstatněným, a to jak ve vztahu k cenám za člověkoden, tak ve vztahu k cenám řešení specifických požadavků.
45. Takový závěr může být legitimní, musí však být ze strany zadavatele přezkoumatelným způsobem odůvodněn. Zadavatel totiž není ani ve vztahu k posouzení MNNC oprávněn postupovat zcela svévolně a jeho případný závěr o tom, že zdůvodnění MNNC ze strany uchazeče (navrhovatele) je neopodstatněné, musí být v souladu se zásadami transparentnosti, zákazu diskriminace a rovného zacházení dle § 6 zákona srozumitelně odůvodněný a založený na objektivních skutečnostech. Posouzení této otázky bylo k návrhu navrhovatele předmětem přezkumu ze strany Úřadu.
K posouzení věci Úřadem
46. Úřad se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval MNNC pouze ve vztahu k cenám řešení specifických požadavků, neboť již v této části shledal důvodnost a zákonnost rozhodnutí o vyloučení. Přezkum zákonnosti postupu zadavatele ve vztahu k subkritériu cen za člověkoden proto již považoval za nadbytečný.
47. Jakkoliv hodnotím takový přístup jako obecně přípustný, poukazuji, že nelze přehlédnout, že obě subkritéria, tj. ceny za člověkoden a ceny řešení specifických požadavků, spolu do značné míry souvisí a že hlavním důvodem, který zadavatele vedl k vyřazení nabídky navrhovatele a k rozhodnutí o vyloučení (nejen co do rozsahu vypořádání) byla zjevně MNNC ve vztahu k cenám za člověkoden.
48. Zde především poukazuji, že navrhovatel v odpovědích k MNNC I a II vysvětlil, že předpokládá plnění definovaných pozic realizačního týmu dle bodu 5.2 kvalifikační dokumentace na veřejnou zakázku (dále jen „KD“) prostřednictvím týmů, v nichž budou zastoupeny i další osoby, tj. patrně i osoby, které nesplňují kvalifikační předpoklady definované v označeném bodu KD. Zadavatel však v žádostech o objasnění I a II, jakož i v rozhodnutí o vyloučení jednoznačně deklaroval, že takový postup není přípustný, neboť odporuje zadávacím podmínkám a nezaručuje požadovanou úroveň kvality plnění.
49. Z argumentace zadavatele a navrhovatele ve vztahu k odůvodnění cen za člověkoden tak plyne jednoznačný rozpor v interpretaci zadávacích podmínek týkajících se kvalifikačních předpokladů osob podílejících se na plnění veřejné zakázky, tj. v posouzení otázky, zda může být veřejná zakázka plněna i jinými osobami, než realizačním týmem sestávajícím z minimálně 6 osob dle bodu 5.2 KD, u nichž uchazeči prokazovali kvalifikační předpoklady, respektive v posouzení otázky, zda se na plnění veřejné zakázky mohly podílet i osoby, které kvalifikační požadavky dle bodu 5.2 KD nesplňovaly.
50. Označený rozpor zadavatele a navrhovatele se ostatně projevuje i ve vztahu k posouzení důvodnosti cen řešení specifických požadavků, neboť zadavatel v žádosti o objasnění MNNC II mimo jiné požadoval potvrzení, že i v této části bude veřejná zakázka plněna osobami s kvalifikací požadovanou v zadávacích podmínkách. Z argumentace navrhovatele, jakož i z jím doloženého seznamu osob, které se budou podílet na plnění veřejné zakázky, pak vyplývá, že navrhovatel předpokládá i v této části veřejné zakázky rovněž plnění prostřednictvím dalších osob, nad rámec těch, u nichž prokázal kvalifikaci dle bodu 5.2 KD. Otázka výkladu zadávacích podmínek vztahujících se ke kvalifikaci osob podílejících se na plnění veřejné zakázky je proto relevantní i pro posouzení opodstatněnosti MNNC v části cen řešení specifických požadavků.
51. Úřad se opodstatněním cen řešení specifických požadavků z hlediska MNNC zabýval v bodech 153 - 172 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V označených bodech napadeného rozhodnutí Úřad dospěl k závěru, že zadavatel navrhovatele z účasti v zadávacím řízení vyloučil oprávněně, neboť navrhovatel zadavateli ani na opakovanou výzvu nedoložil požadované údaje, konkrétně detailní rozpad všech činností všech osob zapojených do plnění veřejné zakázky v části odpovídající cenám řešení specifických požadavků (dále též jen „detailní rozpad“).
52. Konkrétně v bodě 163 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl Úřad následující závěr: „Z výše uvedeného plyne, že zadavatel po navrhovateli požadoval, aby mu k prokázání toho, že jeho nabídková cena v části ‚Řešení specifických požadavků‘ je cenou reálnou, předložil mj. detailní rozpad všech činností všech osob zapojených do poptávaného plnění, jejichž uskutečnění navrhovatel v části ‚Řešení specifických požadavků‘ předpokládá. Požadovaný rozpad činností však zadavatel od navrhovatele neobdržel. Je tedy zřejmé, že v odpovědích navrhovatele schází zadavatelem požadované údaje, které by zdůvodňovaly jeho nabídkovou cenu v části ‚Řešení specifických požadavků‘, a navrhovatel tak svou nabídkovou cenu řádně nezdůvodnil. Zadavatel nabídku navrhovatele dle zákona vyřadil a rozhodl o jeho vyloučení ze zadávacího řízení, přičemž v rozhodnutí o vyloučení jako jeden z důvodů pro svůj závěr o tom, že navrhovatel svou nabídkovou cenu neodůvodnil, uvedl právě fakt, že navrhovatel nedodal požadovaný rozpad činností v části ‚Řešení specifických požadavků‘.“
53. Úřad tedy dospěl k závěru o zákonnosti postupu zadavatele, potažmo o jeho oprávnění vyloučit navrhovatele z účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, na základě učiněného zjištění, že navrhovatel zadavateli nedoložil jeden z požadovaných dokladů, v daném případě detailní rozpad. Takové posouzení věci mám za nesprávné a učiněný závěr Úřadu za předčasný.
54. Předně poukazuji, že dle právní úpravy § 77 je zadavatel povinen vyzvat uchazeče k písemnému zdůvodnění MNNC. Povinností uchazeče, zde navrhovatele, je pak takové písemné zdůvodnění předložit, a to pod sankcí vyřazení jeho nabídky. V nyní řešené věci však navrhovatel písemné zdůvodnění v rámci odpovědí k MNNC I a II předložil, a to jak ve vztahu k cenám za člověkoden, tak ve vztahu k cenám řešení specifických požadavků. Zadavatel je následně povinen navrhovatelem předložené zdůvodnění při posouzení MNNC zohlednit, tj. zejména přihlédnout k uváděným skutečnostem a zhodnotit jejich důvodnost. Konečné posouzení opodstatněnosti MNNC zadavatelem by pak v intencích smyslu a účelu zákona mělo být výsledkem komplexního posouzení všech podkladů, včetně písemného zdůvodnění navrhovatele, zda je zde důvodná (objektivní) pochybnost o tom, že navrhovatel nebude schopen veřejnou zakázku řádně plnit.
55. Naopak neposkytnutí dílčí informace, jejíž přiměřenost, potažmo nezbytnost, nebyla Úřadem posuzována, bez dalšího k závěru o neopodstatněnosti MNNC, potažmo o zákonnosti rozhodnutí o vyloučení zásadně nepostačuje. Zde uvádím, že je nepochybně žádoucí, pokud zadavatel v rámci výzvy ke zdůvodnění MNNC ve smyslu § 77 odst. 1 zákona označí současně doklady a informace, které považuje za vhodné k objasnění reálnosti nabídkové ceny. Takové označení možných způsobů prokázání MNNC však bude mít zpravidla doporučující charakter, neboť je především na navrhovateli, který nejlépe zná důvody své nabídkové ceny, aby v závislosti na svých možnostech její reálnost dostatečně vysvětlil a doložil. Zadavatel následně posoudí opodstatněnost MNNC s přihlédnutím ke všem okolnostem.
56. Rozhodný moment pro učinění závěru, že jsou dány důvody pro vyřazení nabídky pro neopodstatněnou MNNC, tedy představuje komplexní posouzení všech okolností, nikoliv pouze neposkytnutí dílčí informace ze strany uchazeče, zde detailního rozpadu navrhovatelem. Pro úplnost podotýkám, že opačný výklad by mohl vést i ke zcela absurdním situacím, v nichž by nesplnění požadavku zadavatele na poskytnutí i zcela nesouvisejících dokladů či informací mohlo (důvodně) vést k vyřazení nabídky příslušného uchazeče, jakkoliv by takový postup zjevně odporoval účelu prokazování MNNC v zadávacím řízení. Doklady požadované zadavatelem v rámci objasňování MNNC je tedy třeba posuzovat v souvislostech a individuálně, s ohledem na jejich relevanci pro posouzení opodstatnění MNNC.
57. Zadavatel v žádosti o objasnění MNNC II uvedl k možnosti prokázat opodstatněnost MNNC v části cen řešení specifických požadavků následující: „Zadavatel požaduje konkretizaci všech (ne pouze vybraných rámcových) činností, které budou v rámci této části plnění předmětu Veřejné zakázky uskutečněny, aby bylo zjevné, že provedené odhady člověkodnů pro tuto část plnění jsou založeny na reálném základě, tzn., že společnost Atos kalkuluje se všemi nezbytnými činnostmi. Dokumenty ‚Specifikace předmětu plnění a technické požadavky‘ ani ‚Cena plnění‘ obsažené v nabídce Atos tyto detailní informace požadované Zadavatelem neobsahují. Současně Zadavatel žádá o potvrzení, že i v této části předmětu Veřejné zakázky budou služby poskytovat osoby s dostatečnou kvalifikací odpovídající požadavkům zadávacích podmínek na Veřejnou zakázku.“
58. Navrhovatel se k cenám řešení specifických požadavků vyjadřoval již v odpovědi k MNNC I, ve které odkázal na nabídku a mimo jiné uvedl, že již v souvislosti s přípravou nabídky provedl důkladnou analýzu prostředí pro řešení příslušných požadavků a že se jedná v zásadě o předvídatelné, odvoditelné a periodicky se opakující parametrické změny legislativní povahy, které je s ohledem na své zkušenosti s dotčenou agendou a na eliminaci rizik schopen realizovat v minimálním čase. V odpovědi k MNNC II navrhovatel odkázal na složení týmů navržených na jednotlivé definované pozice dle bodu 5.2 KD v příloze tohoto podání.
59. V rozhodnutí o vyloučení následně zadavatel k cenám řešení specifických požadavků uvedl, že ani v této části nepovažuje zdůvodnění předložené navrhovatelem za akceptovatelné, což odůvodnil zejména tím, že navrhovatel nijak nespecifikoval konkrétní míru zapojení jednotlivých osob na definovaných pozicích v realizačním týmu.
60. K popsaným skutkovým okolnostem poukazuji, že zadavatel v rozhodnutí o vyloučení posuzoval větší množství aspektů svědčících pro (ne)opodstatněnost MNNC, z nichž nedoložení detailního rozpadu všech činností všech osob podílejících se na řešení specifických požadavků není jednoduše oddělitelné. V uvedeném kontextu zejména nelze opomenout, že zadavatel jednoznačně deklaroval, že má za nepřípustné a v rozporu se zadávacími podmínkami, aby byla jakákoliv část veřejné zakázky plněna jinými osobami než osobami splňujícími kvalifikaci dle bodu 5.2 KD a navrhovatel k okruhu osob podílejících se na plnění veřejné zakázky v části odpovídající cenám řešení specifických požadavků odkázal na realizační týmy, zahrnující i osoby, u nichž neprokazoval kvalifikační předpoklady dle bodu 5.2 KD. V dané věci tak nelze ani jednoznačně konstatovat, zda by nedoložení detailního rozpadu bylo pro zadavatele dostačujícím důvodem pro rozhodnutí o vyloučení v případě, že by zadavatel neshledal jiné důvody pro konstatování neopodstatněnosti MNNC a vyřazení nabídky navrhovatele.
61. Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že zadavatel vyloučil navrhovatele z účasti v zadávacím řízení oprávněně, toliko na základě skutkového zjištění, že navrhovatel na výzvu zadavatele nedoložil detailní rozpad. Takový závěr je však, jak jsem výše vysvětlil, nesprávný, nepodložený a předčasný. Nad rámec uvedeného závěru současně v napadeném rozhodnutí absentuje relevantní odůvodnění.
62. Dospěl jsem proto k závěru, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí, a to v intenzitě odůvodňující jeho zrušení a vrácení věci Úřadu k novému projednání.
63. Při novém projednání věci se tedy bude Úřad znovu zabývat důvodností návrhu navrhovatele jako celku a posoudí věc ve světle shora vyjádřených právních názorů. Zejména opětovně akcentuji, že neposkytnutí dílčí vyžádané informace k objasnění MNNC, jejíž relevancí a přiměřeností se Úřad nezabýval, není dostatečným důvodem pro zákonné vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení. V této souvislosti podotýkám, že předmětný závěr Úřadu v napadeném rozhodnutí jde i nad rámec odůvodnění zadavatele v rozhodnutí o vyloučení, které je podloženo širším okruhem důvodů.
64. Dále uvádím, aniž bych tím Úřad jakkoliv zavazoval, že považuji za vhodnější, aby se Úřad při novém projednání věci primárně (přednostně) zabýval odůvodněním MNNC ve vztahu k cenám za člověkoden, neboť z podkladů týkajících se objasňování MNNC vyplývá, že se jedná o hlavní názorový rozpor zadavatele a navrhovatele, který zasahuje i do odůvodnění cen řešení specifických požadavků. Jak ve vztahu k cenám za člověkoden, tak případně ve vztahu k cenám řešení specifických požadavků je však Úřad povinen posoudit postup zadavatele při posuzování opodstatněnosti MNNC a vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení komplexně, s přihlédnutím ke všem okolnostem a uváděným skutečnostem.
65. Ve vztahu k významu požadavku na doložení detailního rozpadu konstatuji, že bylo namístě zabývat se také tím, zda byl tento požadavek zadavatele účelný, přiměřený, reálný, objektivně splnitelný a pro vyhodnocení nabídkové ceny navrhovatele jako akceptovatelné, nezbytný, a zda navrhovatel otázku reálnosti MNNC ve vztahu k cenám řešení specifických požadavků nezodpověděl prostřednictvím své další argumentace, včetně údajů uvedených v jeho nabídce. Takové posouzení v napadeném rozhodnutí absentuje. Je třeba hodnotit též srozumitelnost předmětného požadavku z hlediska požadovaného obsahu, nároků kladených na navrhovatele, základ v zadávacích podmínkách a možný informační přínos doloženého detailního rozpadu.
66. S přihlédnutím k účelu a smyslu zákona, jímž je efektivní vynakládání veřejných prostředků, konstatuji, že ekonomická výhodnost nabídky je hlavním cílem zadávacího řízení a případné vyloučení navrhovatele pro MNNC vyžaduje, aby bylo ze strany zadavatele řádně a přezkoumatelně odůvodněno. Učiněný závěr Úřadu o zákonnosti postupu zadavatele při vyloučení navrhovatele z důvodu MNNC však není v napadeném rozhodnutí dostatečně podložen a odůvodněn.
K nezákonnosti napadeného rozhodnutí
67. Vzhledem k výše uvedenému konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí neučinil dostatečná skutková zjištění, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru o zákonnosti rozhodnutí o vyloučení a souvisejícího postupu zadavatele, potažmo o nedůvodnosti návrhu navrhovatele, což má za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatku důvodů rozhodnutí.
68. Při novém projednání věci se bude Úřad znovu zabývat důvodností návrhu, potažmo zákonností postupu zadavatele při posuzování MNNC navrhovatele v souladu s § 77 a § 6 zákona, tj. zejména tím, zda zadavatel dostatečně zohlednil písemné zdůvodnění MNNC předložené navrhovatelem jako celek, zda rozhodnutí o vyloučení spočívá na objektivních skutečnostech a je dostatečně a srozumitelně odůvodněno. Úřad přihlédne ke všem relevantním skutečnostem, své závěry podloží skutkovými zjištěními a podrobným a srozumitelným odůvodněním.
69. Úřad při novém projednání věci zohlední námitky, které navrhovatel ve správním řízení vznesl, včetně námitek uplatněných v rozkladu. Tímto nechci nikterak předjímat výsledek nového posouzení věci ze strany Úřadu. Pokud by Úřad opětovně dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zamítnutí návrhu navrhovatele podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, může tak učinit jedině poté, co bude schopen své závěry podložit relevantními skutkovými zjištěními a své úvahy řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodní.
70. Podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání.
71. Jak jsem již vysvětlil výše, napadené rozhodnutí je v rozporu s ustanovením § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, neboť závěr Úřadu není dostatečně podložen a odůvodněn. Byly tak splněny podmínky předvídané § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a proto napadené rozhodnutí ruším a věc vracím Úřadu k novému projednání, neboť uvedené vady napadeného rozhodnutí není možné zhojit jinak než vydáním nového rozhodnutí ve věci. Úřad je při novém rozhodování vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.
VI. Závěr
72. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že je napadené rozhodnutí vzhledem k nedostatku skutkových zjištění a důvodů rozhodnutí nepřezkoumatelné, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání.
73. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které je nutno napadené rozhodnutí zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Česká republika - Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5
2. Mgr. Tomáš Biem, advokát, V Holešovičkách 94/41, 182 00 Praha 8
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona.