číslo jednací: 32263/2020/500/JBě
spisová značka: S0294/2020/VZ

Instance	I.
Věc	UTB – Rekonstrukce a modernizace objektu U7 – zhotovitel stavby
Účastníci	Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně BYSTROŇ Group, a. s.
Typ správního řízení	Veřejná zakázka
Výrok	§ 257 písm. h) zákona č. 134/2016 Sb.
Rok	2020
Datum nabytí právní moci	30. 10. 2020
Dokumenty	2020_S0294.pdf 647 KB

Spisová značka: ÚOHS-S0294/2020/VZ

Číslo jednací: ÚOHS-32263/2020/500/JBě

Brno 14. 10. 2020

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 24. 7. 2020 na návrh ze dne 23. 7. 2020, jehož účastníky jsou

zadavatel – Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, IČO 70883521, se sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 18. 5. 2020 společností S-Invest CZ s.r.o., IČO 25526171, se sídlem Kaštanová 496/123a, 620 00 Brno,
navrhovatel – BYSTROŇ Group a.s., IČO 27800466, se sídlem Bieblova 406/6, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „UTB – Rekonstrukce a modernizace objektu U7 – zhotovitel stavby“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 2. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 28. 2. 2020 pod ev. č. Z2019-002619, ve znění oprav uveřejněných dne 16. 3. 2020, dne 17. 3. 2020, dne 23. 3. 2020, dne 26. 3. 2020, dne 1. 4. 2020 a dne 20. 4. 2020,

rozhodl takto:

Správní řízení vedené ve věci návrhu navrhovatele – BYSTROŇ Group a.s., IČO 27800466, se sídlem Bieblova 406/6, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava – ze dne 23. 7. 2020 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, IČO 70883521, se sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín – učiněných při zadávání veřejné zakázky „UTB – Rekonstrukce a modernizace objektu U7 – zhotovitel stavby“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 2. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 28. 2. 2020 pod ev. č. Z2019-002619, ve znění oprav uveřejněných dne 16. 3. 2020, dne 17. 3. 2020, dne 23. 3. 2020, dne 26. 3. 2020, dne 1. 4. 2020 a dne 20. 4. 2020, se v části návrhu, v níž jmenovaný navrhovatel s ohledem na kumulaci požadavků týkající se osoby „Stavbyvedoucí – vedoucí stavby“ namítá nepřiměřenost a diskriminační charakter i ve vztahu ke kritériu hodnocení „Zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby“ podle § 257 písm. h) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky.

II.

Zadavatel – Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, IČO 70883521, se sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín – stanovil při zadávání veřejné zakázky „UTB – Rekonstrukce a modernizace objektu U7 – zhotovitel stavby“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 2. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 28. 2. 2020 pod ev. č. Z2019-002619, ve znění oprav uveřejněných dne 16. 3. 2020, dne 17. 3. 2020, dne 23. 3. 2020, dne 26. 3. 2020, dne 1. 4. 2020 a dne 20. 4. 2020, zadávací podmínky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 73 odst. 6 citovaného zákona a zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 citovaného zákona, když v bodu 6.3.2 kvalifikační dokumentace požadoval k prokázání kritéria technické kvalifikace u osoby „Stavbyvedoucí – vedoucí stavby“ v rozporu s § 79 odst. 2 písm. d) citovaného zákona osvědčení o vysokoškolském vzdělání bez uvedení další specifikace, a tudíž se uvedený požadavek nevztahuje k požadovaným stavebním pracím a přímo nesouvisí s předmětem citované veřejné zakázky, čímž vytvořil bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže, a mohl tak omezit okruh potenciálních dodavatelů.

III.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, IČO 70883521, se sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín – uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, rušízadávací řízení na veřejnou zakázku „UTB – Rekonstrukce a modernizace objektu U7 – zhotovitel stavby“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 2. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 28. 2. 2020 pod ev. č. Z2019-002619, ve znění oprav uveřejněných dne 16. 3. 2020, dne 17. 3. 2020, dne 23. 3. 2020, dne 26. 3. 2020, dne 1. 4. 2020 a dne 20. 4. 2020.

IV.

Zadavateli – Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, IČO 70883521, se sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín – se podle § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. S0294/2020/VZ ve věci návrhu navrhovatele – BYSTROŇ Group a.s., IČO 27800466, se sídlem Bieblova 406/6, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava – ze dne 23. 7. 2020 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ukládá zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „UTB – Rekonstrukce a modernizace objektu U7 – zhotovitel stavby“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 2. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 28. 2. 2020 pod ev. č. Z2019-002619, ve znění oprav uveřejněných dne 16. 3. 2020, dne 17. 3. 2020, dne 23. 3. 2020, dne 26. 3. 2020, dne 1. 4. 2020 a dne 20. 4. 2020.

Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, se zadavateli – Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, IČO 70883521, se sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Zadavatel – Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, IČO 70883521, se sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 18. 5. 2020 společností S-Invest CZ s.r.o., IČO 25526171, se sídlem Kaštanová 496/123a, 620 00 Brno (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zahájil dne 27. 2. 2020 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení na veřejnou zakázku „UTB – Rekonstrukce a modernizace objektu U7 – zhotovitel stavby“. Oznámení o zahájení zadávacího bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 28. 2. 2020 pod ev. č. Z2019-002619, ve znění oprav uveřejněných dne 16. 3. 2020, dne 17. 3. 2020, dne 23. 3. 2020, dne 26. 3. 2020, dne 1. 4. 2020 a dne 20. 4. 2020 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2. Dle bodu II.1.3) „Oznámení o zahájení podlimitního zadávacího řízení“ „předmětem plnění veřejné zakázky je realizace stavby podle PROJEKTU. Jedná se o celkovou rekonstrukci a modernizaci objektu U7 – vysokoškolské koleje. Stavba zahrnuje přístavbu komunikačního prostoru (výtah a požární únikové schodiště), která je v úrovni nad stávající střechou napojena na nástavbu na střeše stávajícího objektu.“.

3. Dle bodu II.2.1) „Oznámení o zahájení podlimitního zadávacího řízení“ předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 112 000 000,- Kč bez DPH.

4. Lhůta pro podání nabídek byla zadavatelem stanovena v bodu III.3.1) „Oznámení o zahájení podlimitního zadávacího řízení“ na den 30. 3. 2020 do 10:00 hod. Na základě opakovaného vysvětlení zadávací dokumentace zadavatel postupně změnil a prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, že podle formuláře „CZ04 – Oprava národního formuláře“ uveřejněného dne 20. 4. 2020 ve Věstníku veřejných zakázek byla stanovena na den 29. 4. 2020 do 10:00 hod.

5. Dne 20. 4. 2020 podal dodavatel BYSTROŇ Group a.s., IČO 27800466, se sídlem Bieblova 406/6, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava (dále jen „navrhovatel“) námitky proti zadávací dokumentaci (dále jen „námitky“), které zadavatel dokumentem, »Veřejná zakázka: „UTB – Rekonstrukce a modernizace objektu U7 – zhotovitel stavby“ Vyřízení námitek a rozhodnutí zadavatele o námitkách« ze dne 30. 4. 2020 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) podle § 245 odst. 3 písm. a) zákona odmítl. Rozhodnutí o námitkách bylo navrhovateli dle dodejky datové zprávy doručeno dne 4. 5. 2020.

6. Vzhledem k tomu, že navrhovatel s důvody uvedenými v rozhodnutí o námitkách nesouhlasil, podal dne 13. 5. 2020 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Úřad rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-S0189/2020/VZ, č. j. ÚOHS-19601/2020/532/DKu ze dne 29. 6. 2020 (dále jen „rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0189/2020“) ve výroku I. konstatoval, že zadavatel postupoval při vyřizování námitek navrhovatele v rozporu s § 245 odst. 1 zákona tím, že se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným navrhovatelem v námitkách, a výrokem II. uložil nápravné opatření podle § 263 odst. 5 zákona, spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0189/2020 nabylo právní moci dne 11. 7. 2020.

7. S ohledem na závěry v rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0189/2020 zadavatel nově rozhodl o námitkách navrhovatele s totožným obsahem jako v případě námitek navrhovatele ze dne 20. 4. 2020. Dne 15. 7. 2020 zadavatel doručil navrhovateli nové rozhodnutí o námitkách ze dne 14. 7. 2020 (dále jen „rozhodnutí o námitkách II.“), jímž námitky navrhovatele odmítl.

8. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí o námitkách II. za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 24. 7. 2020 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 23. 7. 2020 (dále jen „návrh“) u Úřadu.

II. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

9. Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2006 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo dnem 24. 7. 2020, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele, zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

10. Účastníky správního řízení jsou podle ustanovení § 256 zákona:

zadavatel,
navrhovatel.

11. Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem č. j. ÚOHS-22810/2020/532/KSt ze dne 28. 7. 2020.

12. Usnesením č. j. ÚOHS-23346/2020/532/KSt ze dne 31. 7. 2020 stanovil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu, a to podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení pořízené v souvislosti s provedenými úkony.

13. Usnesením č. j. ÚOHS-25246/2020/532/KSt ze dne 18. 8. 2020 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Obsah návrhu

14. V podaném návrhu navrhovatel nejprve shrnuje dosavadní průběh zadávacího řízení a rovněž tomuto správnímu řízení předcházející správní řízení vedené Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0189/2020/VZ. Z podaného návrhu pak vyplývá, že tento směřuje proti zadávacím podmínkám.

15. Navrhovatel uvádí, že po prostudování zadávací dokumentace, resp. kvalifikační dokumentace dospěl k závěru, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky porušil zákon tím, že v rámci kvalifikační dokumentace v čl. 6.3.2. stanovil požadavek na prokázání kritérií technické kvalifikace, podle kterého požaduje předložit u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby (dále jen „stavbyvedoucí – vedoucí stavby“) doklad o vysokoškolském vzdělání této osoby. Takto stanovený požadavek dle názoru navrhovatele omezuje možnost dodavatelů účastnit se zadávacího řízení, je nepřiměřený předmětu veřejné zakázky a způsobující bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, což může mít vliv na účast dodavatelů jinak způsobilých pro plnění předmětu veřejné zakázky, a tedy i vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

16. Zadavatel podle navrhovatele zastává názor, že stavbyvedoucí – vedoucí stavby má být manažerem, který musí mít znalosti v oblasti řízení zdrojů, což je vyjádřeno požadavkem na vysokoškolské vzdělání, neboť na vysoké škole se studenti naučí vést tým lidí, koordinovat a řídit jejich činnost ve všech souvislostech, a že tyto schopnosti si absolventi střední školy neosvojí. Navrhovatel v této souvislosti uvádí, že pro vyvrácení výše uvedeného argumentu zadavatele mu v námitkách pro porovnání předložil vzdělávací program pro středoškolský obor vzdělání 36-47-M/01 Stavebnictví, který vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dne 28. 6. 2007, č. j. 12 698/2007-23, a akreditovaný studijní program Stavební inženýrství obor Pozemní stavby (a jemu předcházející obor Všeobecný) Fakulty stavební VUT v Brně. Z těchto studijních programů lze podle názoru navrhovatele vyčíst, že jak na střední škole, tak na vysoké škole se vyučují zejména odborné předměty týkající se daného oboru stavebnictví, jako je matematika, fyzika, atd., technické předměty jako pozemní stavitelství, betonové konstrukce, atd. Rozvoj manažerských schopností, schopností vést tým lidí a lépe koordinovat práci, tak podle navrhovatele není součástí žádného předmětu v uvedeném vysokoškolském studijním programu. Navrhovatel zastává názor, že v rámci výše uvedené středoškolské výuky se učivo zaměřuje také na ekonomické vzdělávání žáků, podle kterého „EKONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ má rozvíjet ekonomické myšlení žáků a umožnit jim pochopit mechanismus fungování tržní ekonomiky, porozumět podstatě podnikatelské činnosti a principu hospodaření podniku. Žáci získají předpoklady pro rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit a naučí se orientovat v právní úpravě podnikání. Součástí je učivo o marketingu a managementu a využití jejich nástrojů při řízení provozu hospodářských subjektů různých úrovní. Důležitá je také znalost fungování finančního trhu, národního hospodářství a EU. Žáci jsou vedeni k praktickému využívání osvojených poznatků v oboru.“. Navrhovatel je přesvědčen, že tedy absolventi uvedeného středoškolského oboru v rámci středoškolského vzdělání získají jak předpoklady pro rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit, tak i potřebné znalosti v oblasti řízení zdrojů, a to jak lidských, tak materiálových a finančních. Navrhovatel má za to, že vést tým lidí, koordinovat a řídit jejich činnost zvládne i středoškolsky vzdělaná osoba v oboru stavebnictví.

17. K požadavku zadavatele na vysokoškolské vzdělání navrhovatel dodává, že pokud zadavatel trvá na tom, že vysokoškolské vzdělání nemusí být v oboru stavebním, ale fakticky se může jednat o jakékoliv vysokoškolské vzdělání alespoň v bakalářském programu, pak takový požadavek již vůbec nelze považovat za přiměřený vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky, tedy v souladu s § 73 odst. 6 zákona. Navrhovatel se domnívá, že např. bakalářské vzdělání v některém z humanitních oborů jako je sociální pedagogika či politologie nepřipraví absolventa takového studia na to, aby z pozice stavbyvedoucího vedl a koordinoval tým lidí na stavbě, nýbrž v takovém případě zadavateli záleží toliko na té skutečnosti, aby osoba stavbyvedoucího – vedoucího stavby disponovala akademickým titulem, neboť vzdělání v takovém oboru neposkytuje žádnou výhodu oproti absolventům se středoškolským vzděláním v oboru stavebnictví. Podle názoru navrhovatele tudíž o tom, zda dodavatelé splní zadávací podmínky, tedy může rozhodovat skutečnost, která pro plnění veřejné zakázky nemá žádnou relevanci.

18. Podle navrhovatele se zadavatel v rozhodnutí o námitkách II. opírá o argument, že při stanovení požadavku na vysokoškolské vzdělání osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby vycházel z vlastní zkušenosti při realizaci stavebních zakázek velkého rozsahu. Navrhovateli však dle jeho vyjádření není zřejmé, z jakých zkušeností zadavatel vycházel, když zadavatel v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku s názvem „RIFT – generální zhotovitel stavby“ (ev. č. Z2017-036751) požadoval u stavbyvedoucího „toliko“ středoškolské vzdělání, a to i přesto, že předmět plnění byl podobný jako u šetřené veřejné zakázky a předpokládaná hodnota této zakázky také byla srovnatelná s touto veřejnou zakázkou, když činila 80 824 581,- Kč. Zadavatel podle vyjádření navrhovatele nevyžadoval vysokoškolské vzdělání ani u osoby stavbyvedoucího v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku s názvem „Centrum polymerních systémů – generální zhotovitel stavby“, kdy předpokládaná hodnota této zakázky činila dokonce 430 000 000,- Kč.

19. Na podporu svých tvrzení navrhovatel rovněž odkazuje na aktuálně probíhající zadávací řízení v případě jiných veřejných zakázek zadávaných jinými zadavateli, které mají obdobný předmět plnění a „minimálně“ shodný finanční objem, přičemž u těchto veřejných zakázek zadavatelé nepožadují vysokoškolské vzdělání osoby na pozici stavbyvedoucího.

20. V dalším navrhovatel spatřuje požadavky na prokázání splnění kvalifikace osoby na pozici stavbyvedoucího – vedoucího stavby za důležité i z toho důvodu, že jedním ze dvou hodnotících kritérií je kritérium „Zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby“, kterému zadavatel přidělil váhu 30 %. Podle navrhovatele ze zadávacích podmínek vyplývá, že stavbyvedoucí – vedoucí stavby musí mít, vysokoškolské vzdělání, a zároveň musí být zaměstnancem dodavatele, tudíž není možné v této souvislosti využít ani institut poddodavatele. Navrhovatel v uvedeném ohledu považuje nastavené požadavky zadavatele za nepřiměřené a diskriminační.

21. Navrhovatel má za to, že pokud se šetřené veřejné zakázky na stavební práce o objemu cca 100 mil. Kč zúčastnilo jen 5 dodavatelů, poukazuje to podle něj na to, že byla podstatným způsobem omezena hospodářská soutěž, zřejmě i z důvodu požadavku na vysokoškolské vzdělání stavbyvedoucího – vedoucího stavby „v kombinaci s požadavkem na doložení zkušeností tohoto stavbyvedoucího, které bylo hodnotícím kritériem o váze 30 %“. Podle názoru navrhovatele se běžně veřejných zakázek na stavební práce o objemu cca 100 mil. Kč účastní více dodavatelů.

22. Pro úplnost navrhovatel uvádí, že netvrdí, že nedisponuje žádným stavbyvedoucím s vysokoškolským vzděláním, nicméně od začátku považuje za nepřiměřené požadovat vysokoškolské vzdělání u osoby na pozici stavbyvedoucího – vedoucího stavby v kombinaci s požadovanými zkušenostmi s referenční zakázkou o hodnotě minimálně 70 mil. Kč a nastavení zkušeností takového stavbyvedoucího – vedoucího stavby jako hodnotícího kritéria s váhou 30 %. Navrhovatel v tomto ohledu dodává, že nedisponuje stavbyvedoucím s vysokoškolským vzděláním, který by zároveň měl zkušenosti s referenční zakázkou v hodnotě minimálně 70 mil. Kč, nýbrž podle svého vyjádření disponuje stavbyvedoucím se středoškolským vzděláním, který má mnoho zkušeností se zakázkami v hodnotě převyšující 70 mil. Kč.

23. Navrhovatel je přesvědčen, že se zadavatel v rozhodnutí o námitkách II. žádným způsobem nevypořádal s jím uvedenými objektivními fakty týkajícími se vzdělávacích programů středoškolských a vysokoškolských oborů. Zadavatel tak podle navrhovatele porušil § 245 odst. 1 zákona, když se s námitkami navrhovatele věcně nevypořádal v plném rozsahu a nevyjádřil se ke všem namítaným skutečnostem.

24. Na základě shora uvedeného navrhovatel navrhuje, aby Úřad uložil zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku podle § 263 odst. 3 zákona.

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 30. 7. 2020

25. Zadavatel ve vyjádření ze dne 30. 7. 2020 nejprve shrnuje průběh zadávacího řízení od okamžiku podání námitek navrhovatelem do dne podání návrhu navrhovatelem, na základě něhož bylo zahájeno předmětné správní řízení.

26. Ve svém vyjádření zadavatel upozorňuje, že navrhovatel až v návrhu oproti textu námitek dává do souvislosti 2. kritérium hodnocení nabídek „Zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby“ s kvalifikací osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby a brojí tak i proti zákonnosti stanoveného kritéria hodnocení. Přesto zadavatel k této části návrhu ve věcné rovině uvádí, že zákon mu umožňuje, aby stanovil požadavky na kvalifikaci osoby, která bude za vedení stavby odpovědná, a dále mu umožňuje, aby hodnotil v rámci ekonomické výhodnosti nabídky kvalifikaci a zkušenosti osoby, která se bude podílet na plnění veřejné zakázky, a jejíž kvalita má významný dopad na kvalitu plnění (viz § 116 odst. 2 písm. e) zákona).

27. V dalším zadavatel obhajuje jím stanovený požadavek na vysokoškolské vzdělání u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby. Podle zadavatele daný požadavek (bez konkrétního určení úrovně vysokoškolského vzdělání nebo specializace) není požadavkem, který by byl specifický pro určitý okruh dodavatelů a který by některému z dodavatelů zajišťoval konkurenční výhodu.Za specifický požadavek by bylo možné označit např. požadavek na místo sídla dodavatele (např. ve Zlínském kraji), který by znemožňoval účast dodavatelů z jiných regionů, apod. Označení „stavbyvedoucí – vedoucí stavby“ podle zadavatele vyjadřuje, že se jedná o osobu vedoucího celého realizačního týmu dodavatele, tedy manažera týmu, který zajišťuje vedení stavby na vrcholové úrovni. Tomu také odpovídá požadavek na kvalifikaci této osoby. Pokud zadavatel požaduje, aby stavbyvedoucí – vedoucí stavby byl manažerem s dosaženým vysokoškolským vzděláním alespoň v bakalářském programu, pak je to požadavek oprávněný, neboť tato osoba bude rozhodovat o úspěšnosti investice za 100 mil. Kč, bude zajišťovat vedení rozsáhlé stavby tak, aby stavba byla zrealizována včas a v požadované kvalitě, bude vést a koordinovat značné množství pracovníků, kteří budou stavbu realizovat, což vyžaduje právě ony manažerské schopnosti. Zadavatel se domnívá, že požadavek stanovil přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky, což bude také podstatnou měrou přispívat k zajištění efektivního vynakládání veřejných prostředků.

28. Dle vyjádření zadavatele tento stanovil požadavky na kvalifikaci osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby rovněž s ohledem na své zkušenosti s realizací stavebních zakázek značného investičního rozsahu, a s ohledem na zkušenosti se spoluprací osob, které zajišťují vedení stavby, a právě negativní zkušenosti s nedostatečným manažerským vedením dříve realizovaných staveb jej vedly ke stanovení požadavku na vysokoškolské vzdělání, neboť nemá možnost přímo ovlivnit, jak kvalitní osoba, z pohledu manažerských schopností, bude na pozici stavbyvedoucího – vedoucího stavby ze strany dodavatele určena. Zadavatel však může prostřednictvím požadavků na kvalifikaci a hodnocením zkušeností vytvořit předpoklad pro to, aby manažerské schopnosti dané osoby byly co nejlepší. Zadavatel při sestavování zadávací dokumentace nestudoval studijní programy jednotlivých středních a vysokých škol, kterými argumentuje navrhovatel, ale podle svých zkušeností na jiných stavbách spojil požadavky na vzdělání, praxi a zkušenosti osoby, která má být pověřena manažerským vedením realizace stavby.

29. Zadavatel dále k argumentu navrhovatele, že jiní zadavatelé nepožadují, aby stavbyvedoucíměl vysokoškolské vzdělání, uvádí, že se nemůže vyjadřovat k požadavkům jiných zadavatelů, které kladou na pozice manažera stavby, protože důvody pro stanovení požadavků na kvalifikace u jiných zadavatelů nezná.

30. V souvislosti se stanoveným požadavkem na osobu stavbyvedoucího – vedoucího stavby zadavatel upozorňuje, že zákon umožňuje zadavateli klást prostřednictvím kritérií technické kvalifikace různé požadavky na osoby dodavatele k prokázání jejich vzdělání, schopností a zkušeností podle druhu, rozsahu a složitosti zadávané veřejné zakázky (stavby) tak, aby získal pro její realizaci dostatečně kvalifikovaného a zkušeného dodavatele. Nastavením kvalifikačních kritérií tedy vždy dochází k omezování určitého okruhu dodavatelů, což je také smyslem zákona a v něm stanovených kvalifikačních kritérií.

31. Zadavatel nesouhlasí s názorem navrhovatele, že účast 5 dodavatelů v předmětném zadávacím řízení nasvědčuje tomu, že hospodářská soutěž byla omezena, neboť z počtu zúčastněných dodavatelů se nedá cokoliv určitého dovozovat. Počet zúčastněných dodavatelů ovlivňuje situace na trhu (např. množství současně zadávaných veřejných zakázek, kapacitní možnosti dodavatelů, apod.). Je třeba si uvědomit, že zadávací řízení bylo zahájeno v únoru 2020, kdy byl obecný nedostatek stavebních kapacit na stavebním trhu. Lhůta pro podání nabídek končila v dubnu 2020, tedy za mimořádného stavu v době koronavirové krize, kdy dodavatelé nebyli schopni předvídat, jak se situace bude vyvíjet, a zda budou moci např. počítat se zahraničními pracovníky. Teprve v současné době se zdá, že zadavatelé budou přistupovat k úsporným opatřením a sníží se počet zadávaných zakázek na trhu, což zvýší zájem dodavatelů o zadávané zakázky. Bude-li na trhu stavebních zakázek převis nabídky dodavatelů nad poptávkou zadavatelů, bude se zvyšovat počet účastníků zadávacího řízení, a to bez ohledu na to, jak budou postaveny zadávací podmínky ze strany zadavatelů.

32. Zadavatel je přesvědčen, že jím stanovené požadavky na kvalifikaci stavbyvedoucího – vedoucího stavby jsou podložené legitimními a ekonomickými zájmy, které jsou odůvodněny s ohledem na druh, rozsah a složitost zadávané veřejné zakázky. Zákon zadavateli nezakazuje určit požadovanou úroveň vzdělání osoby realizačního týmu, pokud to považuje za významné pro kvalitu osoby, která má příslušnou pozici v realizačním týmu dodavatele zastávat. Stavebnictví se neustále vyvíjí, což přináší nové požadavky na technologie, provádění a řízení staveb, a tento vývoj s sebou přináší též požadavky na zvyšování kvalifikace (vzdělání). Jistě existuje nespočet úspěšných lidí, kteří tvoří špičky ve svém oboru, a univerzitní vzdělání nemají. Přesto nelze tuto skutečnost brát za obecné pravidlo. Zadávací řízení je formalizovaný proces, v němž zadavatel může vybírat dodavatele jen na základě předem stanovených požadavků, shodných pro všechny dodavatele. Zadavatel nezná kvalitu osob jednotlivých dodavatelů, které budou dodavateli navrhovány na příslušné pozice realizačního týmu, přesto musí v zadávací dokumentaci předem vyjádřit požadavky na kvalitu těchto osob, k čemuž může použít pouze obecně známé definice (vzdělání, praxi, zkušenosti) tak, aby byly shodně pro všechny dodavatele srozumitelné a věcně určené. Zadavatel je přesvědčen, že nastavením zadávacích podmínek neporušil zákon.

33. Pro úplnost se zadavatel vyjadřuje i k výtce navrhovatele, že o námitkách rozhodl v rozporu se zákonem, přičemž se domnívá, že se ve svém rozhodnutí o námitkách II. podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným navrhovatelem v námitkách v souladu s ustanovením § 245 odst. 1 zákona.

34. Závěrem svého vyjádření zadavatel upozorňuje, že podle něj tvrzení navrhovatele, že se „nemohl/nemůže zúčastnit zadávacího řízení přesto, že„je schopen řádně realizovat tuto veřejnou zakázku, a objektivně tak ztrácí možnost veřejnou zakázku získat a následně i profitovat z její realizace“, není pravdivé. Navrhovatel disponuje nejméně jednou osobou, která požadavky zadavatele na osobu stavbyvedoucího splňuje, a tedy mu nic nebránilo se zadávacího řízení zúčastnit a podat nabídku. Proto i hrozící újma, kterou navrhovatel uvádí, není způsobena postupem zadavatele, ale vzniká na základě svobodného rozhodnutí navrhovatele se zadávacího řízení nezúčastnit.

Vyjádření navrhovatele ze dne 3. 8. 2020

35. V podání ze dne 3. 8. 2020 navrhovatel sdělil Úřadu, že nepovažuje žádné údaje v dokumentaci o zadávacím řízení za utajované či chráněné povinností mlčenlivosti, nebo za údaje, jež tvoří obchodní tajemství.

Vyjádření navrhovatele ze dne 25. 8. 2020

36. Navrhovatel ve vyjádření ze dne 25 8. 2020 uvádí, že zadavatel ve vyjádření ze dne 30. 7. 2020 neustále opakuje stejné argumenty, na základě kterých odůvodňuje stanovení požadavku na vysokoškolské vzdělání stavbyvedoucího – vedoucího stavby, avšak navrhovatel považuje tyto argumenty zadavatele za subjektivní a ničím nepodložené, neboť zadavatel neuvádí žádné objektivní výhody, které získá tím, že stavbyvedoucí – vedoucí stavby má vysokoškolské a nikoliv pouze středoškolské vzdělání. Podle navrhovatele rekonstrukce budovy v hodnotě cca 100 mil. Kč představuje standardní stavbu, se kterou má zkušenosti mnoho dodavatelů, přičemž takové stavby běžně řídí stavbyvedoucí se středoškolským vzděláním.

37. K tomu navrhovatel dodává, že požadavky na vzdělání stavbyvedoucích jsou stanoveny v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a dále v zákoně č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorizační zákon“). Dále navrhovatel uvádí, že zadavatelem popisované činnosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby, jako např. realizace stavebních prací za provozu budovy, či jednání stavbyvedoucího – vedoucího stavby s „přímými“ dodavateli zadavatele, jsou běžné činnosti a standardní povinnosti stavbyvedoucího na jakékoliv jiné stavební zakázce, které lze podřadit pod činnosti uvedené v § 153 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Za stavbyvedoucího se podle § 134 odst. 2 stavebního zákona považuje osoba, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění podle zvláštního předpisu, kterým je autorizační zákon. Podle § 8 odst. 2 písm. c) autorizačního zákona postačuje pro vydání autorizace vzdělání vysokoškolské získané studiem ve studijním oboru v oblasti uvedené v § 5 odst. 3 nebo příbuzném studijním oboru, v bakalářském studijním programu nebo magisterském studijním programu, anebo střední či vyšší odborné vzdělání obdobného studijního směru. Získáním autorizace tak podle autorizačního zákona splní stavbyvedoucí podmínky požadovaného vzdělání na výkon funkce stavbyvedoucího. Požadavek na vysokoškolské vzdělání autorizované osoby tak jde podle navrhovatele nad rámec zákonných požadavků a představuje nepřiměřený a diskriminační požadavek, neboť není odůvodněn objektivními kritérii a neodpovídá složitostí a rozsahem předmětu veřejné zakázky, a tím brání účasti v tomto zadávacím řízení více dodavatelům, což má za následek podstatného narušení hospodářské soutěže.

38. Navrhovatel opětovně navrhuje, aby Úřad uložil zadavateli podle § 263 odst. 3 zákona nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

III. ZÁVĚRY ÚŘADU

39. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace o zadávacím řízení, stanovisek předložených účastníky řízení a na základě vlastního zjištění konstatuje, že zadavatel v zadávacím řízení nepostupoval v souladu se zákonem. Správní řízení v části návrhu vztahující se k tvrzení navrhovatele, že kumulace požadavků na osobu stavbyvedoucího – vedoucího stavby je ve spojení s kritériem hodnocení „Zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby“ v rozporu se zákonem pak Úřad zastavil podle § 257 písm. h) zákona, neboť této části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

40. Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“).

41. Podle ustanovení § 241 odst. 2 zákona se námitky podle odstavce 1 podávají písemně a lze je podat proti

a) všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek,

b) volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo

c) postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

42. Podle § 242 odst. 4 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; v případě jednacího řízení s uveřejněním musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení lhůty pro podání předběžných nabídek.

43. Podle § 257 písm. h) zákona zahájené řízení Úřad usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona.

Právní posouzení

44. Zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek na 29. 4. 2020 do 10, 00 hod.

45. Dne 20. 4. 2020 doručil navrhovatel námitky, kterými napadal zadavatelem stanovený požadavek na prokázání kritérií technické kvalifikace v čl. 6.3.2. kvalifikační dokumentace, kdy zadavatel požaduje předložit u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby doklad o vysokoškolském vzdělání. Obsah námitek směřuje výlučně proti stanovenému kritériu technické kvalifikace. Z podaných námitek pak nevyplývá, že by navrhovatel brojil proti zadavatelem stanovenému kritériu hodnocení „Zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby“, kterému zadavatel přidělil váhu 30 %. V podrobnostech co se obsahu podaných námitek týče, pak Úřad odkazuje na položku 15 vedeného správního spisu v dané věci. Zadavatel dne 14. 7. 2020 opětovně rozhodl o námitkách navrhovatele tak, že je odmítl.

46. V návrhu, doručeném Úřadu dne 24. 7. 2020, navrhovatel napadá jednak zadavatelem stanovený požadavek na prokázání kritérií technické kvalifikace, podle kterého zadavatel požaduje předložit u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby doklad o vysokoškolském vzdělání této osoby, a to podle čl. 6.3.2. kvalifikační dokumentace. Dále pak navrhovatel v návrhu napadá, že požadavky na splnění kvalifikace osobou na pozici stavbyvedoucího – vedoucího stavby jsou důležité i z toho důvodu, že jedním ze dvou hodnotících kritérií je kritérium „Zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby“, kterému zadavatel přidělil váhu 30 %. Zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby se hodnotí pouze u stavbyvedoucího, který má vysokoškolské vzdělání a je zaměstnancem dodavatele, tudíž není možné využít poddodavatele. Takto v souběhu nastavené požadavky považuje navrhovatel za nepřiměřené a diskriminační.

47. Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel (stěžovatel), kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté zákona hrozí nebo vznikla újma. Podle § 241 odst. 2 písm. a) zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté zákona, včetně stanovení zadávacích podmínek. Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona (pozn. Úřadu: ustanovení § 254 zákona upravuje postup v situaci podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku).

48. Jak již bylo uvedeno výše (v podrobnostech viz bod 45. odůvodnění tohoto rozhodnutí), námitky navrhovatele směřovaly proti zadavatelem stanoveným zadávacím podmínkám, kterými zadavatel stanovil požadavek na doložení osvědčení o vysokoškolském vzdělání stavbyvedoucího – vedoucího stavby za účelem prokázání kritéria technické kvalifikace. Uvedený požadavek je podle navrhovatele vymezen diskriminačně a nepřiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky.

49. Naproti tomu navrhovatel v návrhu napadá jednak zadavatelem stanovené zadávací podmínky týkající se požadavku na doložení osvědčení o vysokoškolském vzdělání stavbyvedoucího – vedoucího stavby za účelem prokázání kritéria technické kvalifikace. Dále pak navrhovatel napadá zadavatelem stanovené zadávací podmínky upravující pravidla pro hodnocení nabídek, když hodnotící kritérium „Zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby“, kterému zadavatel přidělil váhu 30 %, a ve kterém se hodnotí pouze zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby, který má vysokoškolské vzdělání a je zaměstnancem dodavatele, navrhovatel považuje společně s požadavkem na doložení osvědčení o vysokoškolském vzdělání stavbyvedoucího – vedoucího stavby za nepřiměřený a diskriminační.

50. Z výše uvedených skutečností je tak zřejmé, že námitky a návrh obsahují odlišné skutečnosti, a že se tedy věcně neshodují. Námitkou, kterou navrhovatel uplatnil jak v podaných námitkách, tak i v návrhu, je námitka vznesená proti požadavku na doložení osvědčení o vysokoškolském vzdělání stavbyvedoucího za účelem prokázání kritéria technické kvalifikace.

51. Úřad k výše uvedenému uvádí, že každý dodavatel má právo na nezávislý přezkum úkonů či rozhodnutí zadavatele, avšak až poté, co se u něj dotčený dodavatel bránil námitkami podle zákona (k tomuto závěru srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 As 50/2006-137). K tomu Úřad doplňuje, že ačkoliv se rozsudek týká předchozího zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb., jeho závěry jsou platné i za účinnosti zákona č. 134/2016 Sb.

52. Pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky podle § 242 odst. 4 zákona proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty. Navrhovatel doručil námitky proti zadávacím podmínkám zadavateli dne 20. 4. 2020, tedy ještě před uplynutím lhůty pro podání nabídek, kterou zadavatel stanovil na den 29. 4. 2020. Avšak v námitkách navrhovatel brojil pouze proti požadavku na doložení osvědčení o vysokoškolském vzdělání stavbyvedoucího – vedoucího stavby za účelem prokázání kritéria technické kvalifikace.

53. Skutečnost, že navrhovatel shledává jako nezákonná i pravidla pro hodnocení nabídek, přesněji kritéria hodnocení „Zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby“, kde se rovněž projevuje požadavek zadavatele na vysokoškolské vzdělání osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby navrhovatel uplatnil poprvé až v návrhu doručeném zadavateli dne 24. 7. 2020, tedy po lhůtě pro podání nabídek.

54. S ohledem na výše uvedené je zjevné, že podanému návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky proti zadávacím podmínkám týkající se kritéria hodnocení „Zkušenosti stavbyvedoucího – vedoucího stavby“. Návrhem napadané skutečnosti se tak v této části návrhu věcně neshodovaly s obsahem podaných námitek.

55. Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel před podáním návrhu neuplatnil v této části podání řádných a včasných námitek, rozhodl Úřad podle § 257 písm. h) zákona o zastavení správního řízení v předmětné části návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

56. Podle § 6 odst. 2 zákona musí ve vztahu k dodavatelům zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

57. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona pro účely tohoto zákona se rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

58. Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

59. Podle § 73 odst. 6 zákona pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit,

a) která kritéria ekonomické nebo technické kvalifikace požaduje a

b) minimální úroveň pro jejich splnění.

60. Podle § 79 odst. 1 věty první zákona stanoví zadavatel kritéria technické kvalifikace za účelem prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě.

61. Podle § 79 odst. 2 písm. d) zákona může zadavatel požadovat k prokázání kritérií technické kvalifikace osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám, službám nebo stavebním pracím, a to jak ve vztahu k fyzickým osobám, které mohou dodávky, služby nebo stavební práce poskytovat, tak ve vztahu k jejich vedoucím pracovníkům.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

62. Zadavatel v bodu 6.2.4. kvalifikační dokumentace uvedl stručnou náplň činnosti jednotlivých členů realizačního týmu takto: „Stavbyvedoucí – vedoucí stavby působí jako vedoucí realizačního týmu (někdy je ve stavební praxi označován pojmem „hlavní stavbyvedoucí“, což vyjadřuje právě jeho úlohu při vedení realizačního týmu). Je to osoba oprávněná jednat v obchodních záležitostech dodavatelských systémů, zodpovědná za kontrolu finanční a časové návaznosti, zodpovědná za koordinaci a postup jednotlivých prací, dohlížející na dodržení příslušných legislativních norem a potřebnou kvalitu realizačních prací, zastupující zhotovitele na kontrolních dnech, dále odpovídá za vedení realizace stavby, odpovídá za prováděné stavební práce a působí jako kontaktní osoba pro zadavatele při řešení věcí technických.“.

63. V článku 6. „Kritéria technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejich prokázání“ kvalifikační dokumentace zadavatel stanovil, že způsobilým k účasti v tomto zadávacím řízení je dodavatel, který v souladu s § 79 odst. 2 písm. d) zákona předloží osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným stavebním pracím, a to jak ve vztahu k fyzickým osobám, které mohou stavební práce poskytovat, tak ve vztahu k jejich vedoucím pracovníkům.

64. V bodu 6.3.1 kvalifikační dokumentace zadavatel stanovil, že „dodavatel ve své nabídce předloží doklady o odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným stavebním pracím následujících osob (členů realizačního týmu):

stavbyvedoucí – vedoucí stavby,

stavbyvedoucí,

manažer elektro,

manažer kvality,

odpovědný geodet“

(…) „dodavatel ve své nabídce předloží profesní životopis samostatně pro každou z osob členů realizačního týmu a doklady o vzdělání a odborné kvalifikaci (dále v odst. 6.3.2. označeno jako doklad)(…) Dokladem o vzdělání je: VŠ diplom, maturitní vysvědčení, výuční list nebo obdobný doklad vydaný v EU.“.

65. V bodu 6.3.2. kvalifikační dokumentace zadavatel stanovil podle § 73 odst. 6 písm. b) zákona minimální úroveň pro splnění tohoto kritéria technické kvalifikace vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu této veřejné zakázky u osoby stavbyvedoucího takto:

„zaměstnanec účastníka zadávacího řízení (v návaznosti na zákaz poddodávek)
minimální úroveň vzdělání: VŠ (doklad);
autorizovaná osoba v oboru pozemní stavby (doklad);
minimální odborná kvalifikace: délka odborné praxe alespoň 5 let při vedení realizace pozemních staveb na pozici stavbyvedoucí;
reference alespoň ze 2 dokončených pozemních staveb občanské vybavenosti, jejichž celková smluvní cena činila alespoň 70 mil. Kč bez DPH (a to samostatně každé z nich), na kterých působil ve funkci stavbyvedoucího.“.

66. Ve vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 15. 4. 2020 zadavatel odpovídal na dotaz č. 48, zda upraví „zadávací podmínky – kvalifikační dokumentaci (konkrétně požadavek technické kvalifikace na vysokoškolské vzdělání osoby na pozici stavbyvedoucího – vedoucího stavby) tak, aby umožnil hospodářskousoutěž způsobilých dodavatelů?“ následujícím způsobem:

„Zadavatel nebude upravovat Kvalifikační dokumentaci, na stanovení kvalifikace proosobu stavbyvedoucí – vedoucí stavby zadavatel trvá. (…)

Osoba stavbyvedoucího – vedoucího stavby je pro zadavatele prakticky nejdůležitější osobou dodavatele, neboť kromě běžných činností (např. zodpovědnost za termíny a plnění harmonogramu, zajišťování přísunu materiálů, zajišťování souladu stavby s projektovou dokumentací, které do značné míry může přenášet na své podřízené na nižší úrovni vedení stavby) plní na stavbě zejména funkci manažera stavby (ostatně takto je také často přímo označována) a jeho manažerské schopnosti jsou pro vedení stavby zásadní, neboť přímo ovlivňují chod realizace stavby a její kvalitu. Stavbyvedoucí – vedoucí stavby tedy musí mít nejen odbornou znalost v oblasti pozemních staveb (což prokazuje autorizací v oboru pozemní stavby), ale musí mít též znalosti v oblasti řízení zdrojů, což je vyjádřeno požadavkem na VŠ vzdělání (bakalářského nebo magisterského stupně), neboť právě na vysoké škole jsou studenti připravováni k tomu, aby vedle své odbornosti byli schopni vést týmy, koordinovat a řídit jejich činnost ve všech souvislostech, což následně prohlubují svou manažerskou praxí (viz též požadavek na min. 5 let praxe při vedení realizace pozemních staveb). Předpokládá se sice, že hlavní stavbyvedoucí bude mít VŠ vzdělání v oboru stavebním, nicméně to nemusí být nutnou podmínkou, neboť vhodné k účelu manažerského vedení může být i vzdělání v jiném oboru, např. v oboru manažerském, ekonomickém nebo obecně technickém. Ani udělení autorizace pro obor pozemní stavby není nutně podmíněno vzděláním v oboru stavebním, a tedy autorizovaná osoba v oboru pozemních staveb, jejíž původní vzdělání není v oboru stavebním, si rozdílovou zkouškou doplňuje vzdělání pro obor pozemní stavby (viz podmínky ČKAIT pro udělování autorizace), avšak původním vysokoškolským vzděláním nepozbyla vzdělání v oblasti řízení. Jestliže tedy zadavatel u této osoby požaduje VŠ vzdělání a autorizaci v oboru pozemní stavby, požaduje prokázání vzdělání (spolu s praxí) v oblasti řízení (VŠ) a vzdělání v oboru pozemní stavby (autorizace).

(…) Odpovědí č. 48 bylo poskytnuto vysvětlení zadávací dokumentace podle ustanovení § 98 zákona.“.

Skutečnosti Úřadu známé z úřední činnosti

67. Úřad v rámci výkonu své dozorové činnosti nad zadáváním veřejných zakázek vedl správní řízení pod sp. zn. S0125/2020, ve kterém posuzoval obdobnou otázku jako tomu je v rámci předmětného správního řízení. V citovaném správním řízení zaslal Úřad dne 3. 4. 2020 České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, IČO 45770743, se sídlem Sokolská 1498/15, 120 00 Praha – Nové Město (dále jen „ČKAIT“), žádost o stanovisko a o zodpovězení následujících dotazů:

„1) Může vykonávat činnosti hlavního stavbyvedoucího stanovené zadavatelem v bodě 6.2.4 „kvalifikační dokumentace – oprava 1“ osoba se středoškolským vzděláním?

2) V případě kladné odpovědi na otázku č. 1 uveďte na základě svých odborných zkušeností, jakou přidanou hodnotu by zadavateli přinesla skutečnost, kdyby hlavního stavbyvedoucího vykonávala osoba s vysokoškolským vzděláním (bez další specifikace).

3) Může vykonávat činnosti hlavního stavbyvedoucího stanovené zadavatelem v bodě 6.2.4 „kvalifikační dokumentace – oprava 1“ osoba s vysokoškolským vzděláním, které však nebude v oboru stavebním, ale např. manažerském, ekonomickém nebo obecně technickém?

4) Může osoba se středoškolským vzděláním, pokud úspěšně složí tzv. „rozdílovou zkoušku“ podle § 8 odst. 7 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, získat autorizaci autorizovaný inženýr?“.

68. Dne 7. 4. 2020 obdržel Úřad od ČKAIT následující vyjádření k jednotlivým dotazům uvedeným v žádosti ze dne 3. 4. 2020:

„1) Stavbyvedoucího podle zákona č. 360/1992 Sb. (autorizační zákon), ve znění pozdějších předpisů, může podle jejího § 18 písm. h) vykonávat autorizovaný inženýr (s odpovídajícím VŠ vzděláním) anebo podle § 19 písm. d) autorizovaný technik/stavitel (s odpovídajícím VŠ anebo SŠ vzděláním).

2) Přidanou hodnotu stavbyvedoucího bez ohledu na výši vzdělání je nutné posuzovat v kontextu délky jeho odborné praxe v pozici stavbyvedoucího, popř. jeho referencí. Zadavatel musí posoudit, zda mu na funkci stavbyvedoucího bude postačovat autorizovaný inženýr s 3letou praxí nebo autorizovaný technik/stavitel s praxí v délce 30 let.

3) Z výše uvedeného § 134 odst. 2 stavebního zákona vyplývá, že stavbyvedoucí musí být vždy autorizovanou osobou podle zákona č. 360/1992 Sb. Zákon předpokládá, že získáním autorizace tato fyzická osoba splnila podmínky požadovaného vzdělání podle § 8 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 360/1992 Sb.

4) Fyzická osoba se SŠ vzděláním nemůže získat autorizaci ve stupni „inženýr“. Odpověď vyplývá z § 8 odst. 2 písm. b) autorizačního zákona …“.

69. Z důvodu zachování procesní ekonomie vychází Úřad ze zjištění, která získal ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0125/2020 a učinil je podkladem rozhodnutí v rámci tohoto správního řízení, neboť je přesvědčen, že získané informace jsou plně aplikovatelné na v tomto správním řízení posuzovanou veřejnou zakázku.

Právní posouzení

70. Před samotným posouzením merita sporu považuje Úřad za vhodné vypořádat nejprve námitku zadavatele ohledně aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu. Zadavatel v rámci svého vyjádření k návrhu ze dne 30. 7. 2020 vznesl námitku, že navrhovateli nemůže jím rozporovanou zadávací podmínkou vzniknout újma, neboť navrhovatel disponuje osobou stavbyvedoucího – vedoucího stavby, který splňuje požadavky zadavatele.

71. Za účelem prokázání skutečnosti, že navrhovatel disponuje stavbyvedoucím – vedoucím stavby s vysokoškolským vzděláním, který má zkušenosti s referenční zakázkou v hodnotě min. 70 mil Kč, předložil zadavatel „Protokol o 2. posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení“ bez uvedení data týkající se veřejné zakázky s názvem „Muzeum Komenského Přerov – Rekonstrukce budovy ORNIS – stavební část“, kterou zadává zadavatel Olomoucký kraj. Z citovaného protokolu se podává, že navrhovatel v žádosti o účast na pozici hlavního stavbyvedoucího citované veřejné zakázky uvedl svého zaměstnance, který má vysokoškolské vzdělání a zkušenosti se třemi stavebními zakázkami, ve kterých působil jako stavbyvedoucí, přičemž investiční náklady všech referenčních zakázek činily více než 100 mil. Kč.

72. K uvedenému argumentu zadavatele Úřad uvádí, že ani případná skutečnost, že navrhovatel obecně disponuje osobou, která by byla způsobilá k prokázání předmětného kritéria technické kvalifikace, nelze automaticky dovozovat, že dané kritérium pro něj není překážkou v účasti v předmětném zadávacím řízení. Kritérium technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona se vztahuje k osobám realizačního týmu, které se mají podílet na plnění předmětu veřejné zakázky, tzn. osoby, kterými je prokazována příslušná kvalifikace následně mají být primárně těmi (pokud nedojde ke změně kvalifikace), které budou účastny plnění zadávané veřejné zakázky. Pakliže navrhovatel, jakožto dodavatel působící na relevantním trhu, realizuje či hodlá realizovat svoji činnost na více stavbách zároveň, což lze dovodit i z informace zadavatele, že navrhovatel současně usiluje i o získání jiné veřejné zakázky, je zřejmé, že navrhovatel si je vědom toho, že by tuto osobu nemusel mít k dispozici pro účely plnění zde šetřené veřejné zakázky, pakliže by ji získal, jelikož by tuto osobu stavbyvedoucího měl určenu pro jinou stavbu na jiném místě. Úřad tedy neshledává, že by bylo na místě přijmout závěr o tom, že by navrhovatel nebyl aktivně legitimován pro podání předmětného návrhu, protože i dispozice osobou na straně navrhovatele, která by splňovala všechny požadavky kladené zadavatelem, automaticky neznamená, že navrhovateli zadavatelem stanovený požadavek nemůže způsobovat újmu, jelikož navrhovatel nemusí mít pro účely zadavatelem zadávané veřejné zakázky u této osoby volné kapacity na to, aby jejím prostřednictvím mohl prokazovat kvalifikaci a současně zajistit účast této osoby na plnění předmětu veřejné zakázky. Takto zadavatelem stanovený požadavek (který, jak vyplývá dále z odůvodnění tohoto rozhodnutí, Úřad shledává jako nezákonný) pak samozřejmě může mít negativní dopad na navrhovatele a způsobovat mu újmu, pakliže ten v rámci pracovního týmu disponuje více osobami, které mohou zastávat pozici stavbyvedoucího, avšak pouze některé z těchto osob mají vysokoškolské vzdělání.

73. Úřad nad rámec výše uvedeného doplňuje, že z bodu 10. „Informace o druhu a předmětu veřejné zakázky“ zadávacích podmínek zadavatelem odkazovaného zadávacího řízení zadavatele Olomoucký kraj vyplývá, že předpokládaná doba plnění dané veřejné zakázky je ode dne 1. 9. 2020, přičemž realizace by měla být ukončena ve lhůtě do 29 měsíců. V tomto správním řízení šetřené veřejné zakázce pak zadavatel stanovil předpokládanou dobu plnění veřejné zakázky v bodu 10. „Informace o druhu a předmětu veřejné zakázky“ zadávacích podmínek, a to ode dne 15. 6. 2020, přičemž její realizace by měla být ukončena do dne 31. 7. 2021. Z uvedených údajů je zřejmé, že obě veřejné zakázky se budou časově překrývat, což může být jedním z faktorů, proč zadavatelem stanovená podmínka limituje navrhovatele v možnosti podat nabídku do zadávacího řízení.

74. Obecně rozhodnutí dodavatele, zda podá nabídku do zadávacího řízení, ovlivňuje spousta faktorů, mezi které patří mj. doba zahájení realizace předmětu veřejné zakázky, celková doba realizace předmětu veřejné zakázky, náročnost prováděných stavebních prací, zda a kolik stavbyvedoucích s vysokoškolským vzděláním dodavatel zaměstnává, nebo zda stavbyvedoucí s vysokoškolským vzděláním v době zahájení realizace předmětu dané veřejné zakázky nebude stále zaměstnán na jiné stavební zakázce apod. Zadavatel tedy nemůže znát důvody, které vedly navrhovatele k tomu, že nepodal nabídku do šetřeného zadávacího řízení a naproti tomu podal žádost o účast do zadávacího řízení zadávaného Olomouckým krajem. Stejně tak nelze klást navrhovateli k tíži, že případně osobu stavbyvedoucího s vysokoškolským vzděláním má alokovanou na jiných zakázkách. Dle názoru Úřadu byl tedy návrh podán osobou k tomu oprávněnou a nejsou dány důvody pro zastavení správního řízení ve smyslu § 265 písm. b) zákona.

Ke stanovení požadavku na vysokoškolské vzdělání u osoby „stavbyvedoucí – vedoucí stavby“

75. Úřad předně v obecné rovině uvádí, že zadávacími podmínkami ve smyslu § 28 odst. 1 písm. a) zákona jsou míněny veškeré podmínky stanovené zadavatelem týkající se průběhu zadávacího řízení na veřejnou zakázku, účasti v zadávacím řízení a také další podmínky pro uzavření smlouvy. Za součást podmínek účasti v zadávacím řízení je třeba považovat podmínky kvalifikace, technické podmínky, obchodní nebo jiné smluvní podmínky a zvláštní podmínky. Řádné stanovení zadávacích podmínek je jednou ze základních povinností zadavatele v zadávacím řízení a má výrazný dopad na jeho další průběh, neboť potenciální dodavatelé se na jejich základě rozhodují, zda se vůbec budou zadávacího řízení účastnit.

76. Během celého zadávacího procesu je zadavatel povinen dodržovat zásady zadávání veřejných zakázek stanovené v § 6 zákona. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace. Diskriminací se rozumí jiný, rozdílný přístup k jedné skupině než k jiné skupině či celku. V oblasti veřejných zakázek se diskriminací míní zejména bezdůvodně ztížená možnost či přímo nemožnost účasti v zadávacím řízení pro jednoho nebo více dodavatelů. Podstatou řádné aplikace této zásady tedy je, aby žádný z dodavatelů nebyl postupem zadavatele bezdůvodně zvýhodněn nebo znevýhodněn oproti jiným subjektům. Zásadu zákazu diskriminace je zadavatel povinen dodržovat v průběhu celého zadávacího řízení, a to již v době přípravy zadávacích podmínek. Zadávací podmínky tedy musí být nastaveny tak, aby vůči všem potenciálním dodavatelům působily rovně a nediskriminačně (§ 6 odst. 2 zákona), přičemž z těchto základních zásad vyplývá, že zadávací podmínky nesmí určitému okruhu dodavatelů či přímo jednomu dodavateli bezdůvodně dávat jakoukoli konkurenční výhodu.

77. Jak Úřad uvedl výše, součástí zadávacích podmínek jsou rovněž podmínky kvalifikace, jejichž stanovením zadavatel zajišťuje, aby mohla být veřejná zakázka zadána pouze takovému dodavateli, který je objektivně způsobilý a schopný veřejnou zakázku plnit. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 87/2008 ze dne 9. 7. 2009, podle kterého „[p]ředmět veřejné zakázky vychází z potřeb zadavatele a může mít nejrůznorodější charakter daný jeho věcným obsahem, potřebami zadavatele, jeho finančními možnostmi, apod. Odpovědnost za stanovení kvalifikačních kritérií je proto plně na zadavateli. Zadavatel podle předmětu veřejné zakázky volí konkrétní další kvalifikační kritéria, kterými vymezuje odpovídající úroveň způsobilosti dodavatele poskytnout, dodat nebo provést předmět veřejné zakázky. Pokud ve vztahu k veřejné zakázce dospěje k závěru, že splnění dalších kvalifikačních kritérií není nutné, nemusí jejich prokazování požadovat vůbec. Pokud však dospěje k závěru opačnému, musí pečlivě vážit, jaké minimální kvalifikační požadavky jsou pro provedení jím zadávané veřejné zakázky nezbytné. Musí se přitom vyvarovat všech požadavků, které s předmětem zadávané zakázky nesouvisí věcně či bezprostředně. (…) Stanovení kvalifikačních kritérií proto může omezit výběr potencionálních dodavatelů, to je však možné pouze tehdy, je-li to odůvodněno objektivními okolnostmi, navíc tyto požadavky musí být vždy přiměřené ve vztahu k druhu, rozsahu a složitosti veřejné zakázky. Stanovení kvalifikačních kritérií včetně jejich minimální úrovně rozhodně nemůže vést k bezdůvodnému omezení možnosti dodavatelů účastnit se zadávacího řízení, či k jakémukoliv zvýhodnění některého z potencionálních dodavatelů. Naopak jejich účelem je zabezpečit účast všech potencionálních dodavatelů, kteří jsou způsobilí předmětnou zakázku splnit“. Dále v citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že nastavení kvalifikačních předpokladů, které nemají vazbu na předmět nebo rozsah zadávané veřejné zakázky, ale pouze znemožní některým dodavatelům se o veřejnou zakázku ucházet, lze považovat za skrytou formu nepřípustné diskriminace v zadávacím řízení. Úřad k uvedenému rozsudku uvádí, že ačkoli vychází z předchozí právní úpravy, lze jej aplikovat i v šetřeném případě, neboť závěry týkající se stanovení kvalifikačních kritérií s vazbou na základní zásady zadávání jsou platné i po přijetí aktuálně účinné právní úpravy.

78. V návaznosti na výše uvedené Úřad uvádí, že účelem požadavků na kvalifikaci je tedy objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Požadavky zadavatele na prokázání kritérií technické kvalifikace mají tudíž zajistit, že se soutěže o veřejnou zakázku zúčastní pouze ti dodavatelé, kteří jsou reálně schopni po stránce technické, personální a materiální tuto zakázku po jejím přidělení též plnit. Zadavatel si musí být vědom toho, že vymezením kvalifikačních požadavků může výrazným způsobem ovlivnit okruh dodavatelů, mezi jejichž nabídkami bude v závěrečné fázi zadávacího řízení vybírat. Z uvedeného důvodu je zadavatel při stanovení kvalifikačních požadavků vždy povinen respektovat zásady nediskriminace, transparentnosti a rovného zacházení ve smyslu § 6 odst. 1 a odst. 2 zákona.

79. Problematiku povinnosti dodržování zásady zákazu diskriminace instruktivně řeší např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2008-152 ze dne 5. 6. 2008, přičemž Úřad uvádí, že byť se závěry obsažené v citovaném rozsudku vztahují k předchozí právní úpravě, jsou dle názoru Úřadu plně aplikovatelné i ve vztahu k nyní účinné právní úpravě zadávání veřejných zakázek, neboť přijetí nové právní úpravy nikterak nepozměnilo smysl základních zásad. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku judikoval, že „[t]oto ustanovení totiž v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona o veřejných zakázkách, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. (…) smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 ZVZ k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné, tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté, pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli).“.

80. Úřad dále konstatuje, že za skrytou formu nepřípustné diskriminace je třeba považovat např. takový postup, kdy zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových kritérií technické kvalifikace, že je mohou splnit toliko někteří z dodavatelů, jež by jinak byli k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými. Tedy postup zadavatele, kdy někteří z dodavatelů mají znemožněnu účast v zadávacím řízení, byť by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní, je postupem diskriminačním, který odporuje zásadě zákazu diskriminace uvedené v § 6 odst. 2 zákona. Ke skryté diskriminaci tedy dochází i v případě, znemožní-li zadavatel některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových kritérií technické kvalifikace, která nesouvisí s předmětem konkrétní zadávané veřejné zakázky. Jinými slovy zásada zákazu diskriminace má předcházet především případům, kdy jsou u veřejných zakázek vymezeny zadávací podmínky tak, že skrytě preferují určité dodavatele na úkor jiných, kteří by však mohli zadavateli objektivně poskytnout poptávané plnění ve srovnatelné kvalitě.

81. Ve vztahu ke kritériím technické kvalifikace Úřad uvádí, že § 79 odst. 2 písm. d) zákona upravuje možnost zadavatele požadovat po dodavatelích za účelem prokázání splnění technické kvalifikace předložení osvědčení o odpovídající úrovni vzdělání či kvalifikace (praxe) osob na pozicích, které jsou pro řádné splnění předmětu veřejné zakázky klíčové. Zadavatel tedy může mít zejména požadavky na dosažené vzdělání, dobu praxe či různé certifikáty a osvědčení, pokud se vztahují k poskytovaným dodávkám, službám či stavebním pracím a jsou podstatné pro řádné provedení předmětu plnění veřejné zakázky.

82. V šetřeném případě zadavatel stanovil v čl. 6.3.2 kvalifikační dokumentace podmínky prokázání technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. d) zákona u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby, přičemž jedním z požadavků bylo dosažení vysokoškolského vzdělání. Navrhovatel však ve vztahu k tomuto požadavku namítá, že takto stanovený požadavek je diskriminační a nepřiměřený s ohledem na složitost a rozsah předmětu veřejné zakázky.

83. Úřad ve vztahu ke zde řešené problematice tedy nejprve uvádí, že osoba stavbyvedoucího je primárně definována v § 153 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Dle citovaného ustanovení stavebního zákona je stavbyvedoucí osoba, která je povinna řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu (§ 169 stavebního zákona), popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinna zajistit vytýčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou. Dále je povinna působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi. S ohledem na znění § 134 odst. 2 stavebního zákona je pak nutno reflektovat i skutečnost, že stavbyvedoucí je osoba, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění podle autorizačního zákona. Úřad dále uvádí, že podle autorizačního zákona je oprávněn vést realizaci stavby autorizovaný inženýr [podle § 18 písm. h) autorizačního zákona] a autorizovaný technik [podle 19 písm. d) autorizačního zákona]. Pro získání autorizace ve stupni autorizovaný inženýr je pak podle autorizačního zákona nezbytné vysokoškolské vzdělání v odpovídajícím oboru a pro autorizaci ve stupni autorizovaný technik je nezbytné středoškolské či vysokoškolské vzdělání v odpovídajícím oboru, což potvrdila ve svém stanovisku rovněž ČKAIT. Z uvedeného je tedy zřejmé, že pozici stavbyvedoucího může podle autorizačního zákona vykonávat autorizovaný inženýr i autorizovaný technik, tedy osoba se středoškolským vzděláním. K tomu Úřad doplňuje, že zadavatel v čl. 6.3.1. a čl. 6.3.2. kvalifikační dokumentace stanovil, že stavbyvedoucí – vedoucí stavby má předložit doklad o odborné kvalifikaci prokazující, že je autorizovanou osobou v oboru pozemní stavby, tedy může jít o autorizovaného inženýra, nebo autorizovaného technika. Pro úplnost Úřad dodává, že osoba stavbyvedoucího – vedoucího stavby, jak zadavatel tuto pozici v šetřené veřejné zakázce označil, není samostatným pojmem, který by právní normy upravovaly. Jedná se o osobu, která je ve stavebním zákoně označena jako stavbyvedoucí.

84. Z dokumentace o zadávacím řízení plyne, že zadavatel stanovil v kvalifikační dokumentaci u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby požadavek na vysokoškolské vzdělání bez bližší specifikace konkrétního oboru, resp. zadavatel neuvedl konkrétní obor vysokoškolského vzdělání. V této souvislosti Úřad odkazuje na komentářovou literaturu[1], v níž se uvádí, že „[n]elze předem vyloučit jako a priori diskriminační, pokud by zadavatel stanovil vyšší požadavek na dosažené vzdělání, než je minimum pro výkon příslušné činnosti stanovené dle zvláštních právních předpisů. Zadavatel je tak oprávněn stanovit požadavky na dosažené vzdělání nad rámec příslušné právní úpravy, pokud je to náležitě odůvodněno složitostí a charakterem předmětu plnění veřejné zakázky. Pokud zvláštní právní předpis stanovuje jako minimální pro výkon určité činnosti například dosažení středoškolského vzdělání, může být, pokud to odpovídá složitosti a charakteru předmětu plnění veřejné zakázky, jako adekvátní stanovení požadavku na vysokoškolské vzdělání ohledně určitých pozic realizačního týmu.“ Úřad má za to, že prezentovaný názor je racionální a zadavatel tedy je obecně oprávněn stanovit požadavek na dosažené vzdělání i nad rámec minimální úrovně stanové zvláštními právními předpisy (zde autorizační zákon), avšak pouze v případě, že požadavek zadavatele bude primárně souviset s předmětem plnění veřejné zakázky (a současně bude odpovídat rozsahu a složitosti veřejné zakázky). V šetřeném případě by tedy zadavatel mohl uvažovat o požadavku na dosažené vzdělání nad rámec autorizačního zákona, tzn. požadovat u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby vysokoškolské vzdělání, přestože podle autorizačního zákona postačuje vzdělání středoškolské, avšak pouze v případě, že by požadavek na vyšší úroveň vzdělání primárně souvisel s předmětem veřejné zakázky, tedy s poskytováním stavebních prací a odpovídal by jeho rozsahu a složitosti.

85. Úřad uvádí, že podle bodu II.1.3) „Oznámení o zahájení podlimitního zadávacího řízení“ „předmětem plnění veřejné zakázky je realizace stavby podle PROJEKTU. Jedná se o celkovou rekonstrukci a modernizaci objektu U7 – vysokoškolské koleje. Stavba zahrnuje přístavbu komunikačního prostoru (výtah a požární únikové schodiště), která je v úrovni nad stávající střechou napojena na nástavbu na střeše stávajícího objektu.“. Z formuláře „Oznámení o zahájení podlimitního zadávacího řízení“ dále plyne, že veřejná zakázka je veřejnou zakázkou na stavební práce. Zadavatel byl tedy oprávněn stanovit u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby takové kritérium technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. d) zákona, které se bude především vztahovat ke stavebním pracím.

86. V šetřeném případě byla Úřadem proto předně posuzována mj. otázka, zda požadavek zadavatele na prokázání splnění technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. d) zákona je v souladu se zákonem, tj. zda zadavatelem požadované vysokoškolské vzdělání (bez dalšího upřesnění zakotveného v zadávacích podmínkách) u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby bylo stanoveno v návaznosti na požadované stavební práce, resp. zda vůbec souvisí s předmětem veřejné zakázky jako takovým, jak to předpokládá § 73 odst. 6 zákona (aniž by se v posuzovaném případě Úřad blíže zabýval přiměřeností ve vztahu k rozsahu a složitosti veřejné zakázky v užším smyslu).

87. K samotnému požadavku zadavatele na předložení dokladu o vysokoškolském vzdělání (bez další bližší specifikace) u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby konstatuje Úřad následující. Zadavatel nespecifikoval blíže obor vysokoškolského vzdělání, nýbrž stanovil předmětné kritérium technické kvalifikace obecným požadavkem na vysokoškolské vzdělání. Úřad uvádí, že takto stanovené kritérium technické kvalifikace může na první pohled působit jako benevolentní vůči dodavatelům, neboť dodavatele blíže neomezuje při prokazování splnění předmětného kritéria technické kvalifikace. Dodavatelé tedy byli oprávněni předložit u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby vysokoškolské vzdělání v jakémkoliv oboru, a tedy i v jiném než stavebním. Na druhou stranu takto nastavené kritérium mohlo způsobit, že dodavatelé předloží zadavateli u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby vysokoškolské vzdělání např. v oboru humanitním, uměleckém či přírodovědném. Ad absurdum mohli dodavatelé zadavateli předložit u této osoby rovněž doklad o absolvování vysoké školy v oboru rybářství či fyzioterapie.

88. Úřad na tomto místě opětovně stručně shrnuje (podrobně viz výše), že účelem stanovení kritérií technické kvalifikace je ověření, zda je dodavatel schopen plnit předmět veřejné zakázky po technické a personální stránce. Jedná se o ověření odborných schopností a zkušeností dodavatele, nezbytných k přiměřené jistotě zadavatele, že předmět veřejné zakázky bude řádně splněn. Smyslem těchto kritérií je tedy získat takového dodavatele, který bude dostatečně zkušený a technicky a personálně vybavený. Při stanovení kritérií technické kvalifikace je přitom nezbytné, aby požadovaná kvalifikace bezprostředně souvisela s předmětem veřejné zakázky. S ohledem na právě uvedené Úřad uvádí, že v určitých případech příliš obecné vymezení požadavku na technickou kvalifikaci může vést až k vymizení oné bezprostřední souvislosti s předmětem veřejné zakázky (v šetřeném případě tak k situaci, kdy by se na plnění předmětu veřejné zakázky mohly podílet osoby, které sice disponují vysokoškolským vzděláním, avšak v oboru naprosto nesouvisejícím s předmětem veřejné zakázky). V souvislosti s uvedeným se Úřad tedy dále zabýval otázkou, jakou „přidanou hodnotu“ by zadavatel získal v případě dodavatele, jehož stavbyvedoucí – vedoucí stavby je autorizovaným technikem (se středoškolským vzděláním stavebního směru) a zároveň absolventem vysoké školy (bez bližší specifikace, tj. ad absurdum např. v oboru fyzioterapie) oproti dodavateli, jehož stavbyvedoucí - vedoucí stavby (též autorizovaný technik) uvedeným vysokoškolským vzděláním nedisponuje (např. tedy není vysokoškolsky vzdělán v oboru fyzioterapie).

89. Zadavatel odůvodnil předmětné kritérium technické kvalifikace ve vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 15. 4. 2020 tvrzením, že „Stavbyvedoucí – vedoucí stavby tedy musí mít nejen odbornou znalost v oblasti pozemních staveb (což prokazuje autorizací v oboru pozemní stavby), ale musí mít též znalosti v oblasti řízení zdrojů, což je vyjádřeno požadavkem na VŠ vzdělání (bakalářského nebo magisterského stupně), neboť právě na vysoké škole jsou studenti připravováni k tomu, aby vedle své odbornosti byli schopni vést týmy, koordinovat a řídit jejich činnost ve všech souvislostech, což následně prohlubují svou manažerskou praxí (viz též požadavek na min. 5 let praxe při vedení realizace pozemních staveb). Předpokládá se sice, že hlavní stavbyvedoucí bude mít VŠ vzdělání v oboru stavebním, nicméně to nemusí být nutnou podmínkou, neboť vhodné k účelu manažerského vedení může být i vzdělání v jiném oboru, např. v oboru manažerském, ekonomickém nebo obecně technickém.“. Na obdobné argumentaci zadavatel kontinuálně setrvává.

90. K odůvodnění zadavatele Úřad předně uvádí, že jeho argumentace, že „právě na vysoké škole jsou studenti připravováni k tomu, aby vedle své odbornosti byli schopni vést týmy, koordinovat a řídit jejich činnost ve všech souvislostech“ nemůže obstát, neboť z uvedeného tvrzení plyne předpoklad zadavatele, že na každé vysoké škole je náplní výuky nějaký druh manažerského řízení. Úřad nepopírá, že existují vysoké školy zaměřené na oblast řízení lidských zdrojů, přičemž absolventi těchto vysokých škol mají jistě znalosti v manažerském řízení, nicméně podle názoru Úřadu nelze obecně tvrdit, že na všech vysokých školách získají studenti znalosti v této oblasti. Ostatně sám zadavatel na podporu své argumentace uvádí pouze výsek směrů vysokoškolského vzdělání, a sice manažerské, ekonomické či obecně technické.

91. Úřad dále uvádí, že z vyjádření zadavatele plyne, že zadavatel požadoval vysokoškolské vzdělání u této osoby s cílem získat stavbyvedoucího – vedoucího stavby, který bude disponovat kromě znalostí v oblasti pozemních staveb také znalostmi v oblasti řízení lidských zdrojů (manažerském řízení), a sice předložením dokladu o vysokoškolském vzdělání. V této souvislosti Úřad upozorňuje, že dodavatelé sestavují své nabídky na základě informací získaných ze zadávací dokumentace. Vzhledem k této skutečnosti, a dále vzhledem k tomu, že Úřad v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatoval, že nelze obecně tvrdit, že na všech vysokých školách získají studenti znalosti v manažerském řízení, nemohl mít zadavatel jistotu, že na základě předmětného kritéria technické kvalifikace získá stavbyvedoucího – vedoucího stavby s požadovanými znalostmi. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že z vyjádření ČKAIT vyplývá, že pro zadavatele má u pozice stavbyvedoucího zejména význam z hlediska kvality této osoby délka její odborné praxe, popř. její reference (blíže viz bod 68. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

92. V souvislosti s výše uvedeným tedy Úřad dospěl k závěru, že takto stanovené kritérium technické kvalifikace, které zadavatel vymezil požadavkem na vysokoškolské vzdělání bez další bližší specifikace, zadavateli nemohlo zaručovat výběr pouze z dodavatelů, kteří by byli lépe kvalifikovanými pro plnění předmětu veřejné zakázky, resp. kteří by zadavateli přinesli „přidanou hodnotu“ oproti těm dodavatelům, kteří by jej nesplňovali, a nevztahuje se tedy k poskytovaným stavebním pracím. Takto stanovené kritérium tak nemá vazbu na předmět veřejné zakázky a nemá žádné objektivní opodstatnění.

93. Vzhledem k tomu, že Úřad shledal předmětné kritérium technické kvalifikace jako kritérium bez přímé vazby na předmět veřejné zakázky, dále se již nezabýval posouzením, zda bylo toto kritérium stanovené přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stricto senzu. Z podstaty věci totiž nelze hovořit o přiměřenosti kritéria technické kvalifikace v situaci, kdy takové kritérium vůbec nesouvisí s předmětem veřejné zakázky.

94. Byť by se tedy mohlo na první pohled zdát, že předmětné kritérium technické kvalifikace bylo „mírné“, ve skutečnosti se jedná o kritérium diskriminační (vytvářející nedůvodnou překážku hospodářské soutěže), neboť zcela nedůvodně může být diskriminován dodavatel disponující stavbyvedoucím se středoškolským vzděláním (autorizovaným technikem), který kvalifikaci nesplní, oproti dodavateli, který kvalifikaci na rozdíl od něj splní, a to jen díky tomu, že jeho stavbyvedoucí (z hlediska stavební odbornosti na stejné úrovni) má vysokoškolské vzdělání v nesouvisejícím oboru. Nutno v této souvislosti zdůraznit, že v naznačeném případě kvalifikaci splní dodavatel díky okolnosti, která nemůže ve vztahu k předmětu plnění předmětné veřejné zakázky představovat žádnou „přidanou hodnotu“. Za takového předpokladu je zřejmé, že první hypotetický dodavatel je ze soutěže o veřejnou zakázku vylučován zcela bezdůvodně.

95. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad konstatuje, že předmětné kritérium technické kvalifikace bylo stanoveno v rozporu s § 79 odst. 2 písm. d) zákona, neboť zadavatel požadoval u osoby stavbyvedoucího – vedoucího stavby vysokoškolské vzdělání bez další bližší specifikace, přičemž takto vymezené kritérium technické kvalifikace nebylo stanoveno ve vztahu k poskytovaným stavebním pracím. Úřad dále uvádí, že zadavatel mohl podstatně omezit soutěž mezi potenciálními dodavateli a vytvořit tak bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže, neboť pro osobu stavbyvedoucího – vedoucího stavby postačovalo vzdělání na úrovni stanovené autorizační zákonem, tedy na úrovni středoškolské v odpovídajícím oboru nebo případně na úrovni vyšší, pokud by tato úroveň vzdělání byla přiměřená a odpovídala předmětu veřejné zakázky (posledně uvedené však Úřad nezkoumal, neboť stanovené kritérium technické kvalifikace ani nesouviselo s předmětem veřejné zakázky). Zadavatel tedy svým postupem diskriminoval dodavatele, kteří disponují stavbyvedoucím se středoškolským vzděláním, a jsou tedy schopni splnit předmět plnění šetřené veřejné zakázky, nicméně vzhledem k nezákonně stanovenému předmětnému kritériu technické kvalifikace je jim znemožněno účastnit se zadávacího řízení.

K dalším namítaným skutečnostem

96. Navrhovatel dále ve svém návrhu namítá, že se zadavatel v rozhodnutí o námitkách II. žádným způsobem nevypořádal s argumentem týkajícím se porovnání vzdělávacích programů středoškolských a vysokoškolských oborů. Zadavatel tak podle navrhovatele porušil § 245 odst. 1 zákona, když se s námitkami navrhovatele věcně nevypořádal v plném rozsahu a nevyjádřil se ke všem jím namítaným skutečnostem. K uvedenému uvádí Úřad následující.

97. Navrhovatel v námitkách namítá, shodně jako v návrhu, že absolventi středoškolského oboru Stavebnictví v rámci středoškolského vzdělání získají jak předpoklady pro rozvíjení vlastních podnikatelských aktivit, tak i potřebné znalosti v oblasti řízení zdrojů, a to jak lidských, tak materiálových a finančních, a to na rozdíl od absolventů vysokoškolského studijního programu Stavební inženýrství obor Pozemní stavby (podrobněji viz bod 16. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Navrhovatel má tedy za to, že vést tým lidí, koordinovat a řídit jejich činnost zvládne i středoškolsky vzdělaná osoba v oboru stavebnictví. Podle navrhovatele se však zadavatel s uvedeným argumentem v rozhodnutí o námitkách II. nevypořádal.

98. Úřad uvádí, že zadavatel k uvedenému argumentu navrhovatele v rozhodnutí o námitkách II. uvedl, že stěžovatel k prokázání skutečnosti, že požadavek na vysokoškolské vzdělání stavbyvedoucího – vedoucího stavby je nadbytečný, využívá jakékoliv argumentace, a to včetně obsahu studijních programů. Dále zadavatel v rozhodnutí o námitkách II. k argumentu navrhovatele dodal, že považuje osobu stavbyvedoucího – vedoucího stavby za klíčovou osobu na stavbě, která bude zajišťovat rozsáhlé množství činností spojené s vedením stavby, která musí být schopna vypracovávat písemné dokumenty, jednat s jím podřízenými osobami, obhájit své názory, musí mít tedy manažerské schopnosti, které je schopná vykonávat pouze vysokoškolský vzdělaná osoba. Zadavatel se tedy domnívá, že pokud bude mít stavbyvedoucí – vedoucí stavby vysokoškolské vzdělání, bude stavební zakázka lépe organizována.

99. Úřad je toho názoru, že zadavatel na uvedený argument navrhovatele reagoval a vzal jej v potaz, nicméně nadále trvá na svém stanovisku a proto zopakoval, z jakého důvodu požaduje, aby stavbyvedoucí – vedoucí stavby měl vysokoškolské vzdělání; z reakce zadavatele je zjevné, že žádná argumentace, ani co se týče zaměření studijních oborů, jej nepřesvědčuje o tom, že by měl svůj požadavek na vysokoškolské vzdělání přehodnotit. Zadavatel se tedy k uvedenému argumentu navrhovatele v námitkách vyjádřil a rozhodnutí o námitkách II. tedy dostojí požadavkům, které na něj klade ustanovení § 245 odst. 1 zákona a lze jej považovat za srozumitelné a přezkoumatelné, neboť reaguje na navrhovatelem namítaný argument.

100. Na základě všech shora uvedených skutečností Úřad konstatuje, že zadavatel stanovil při zadávání veřejné zakázky zadávací podmínky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení s § 73 odst. 6 zákona a zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 zákona, když k prokázání kritéria technické kvalifikace u osoby „stavbyvedoucí – vedoucí stavby“ požadoval v rozporu s § 79 odst. 2 písm. d) zákona osvědčení o vysokoškolském vzdělání bez uvedení další specifikace, a tudíž se uvedený požadavek nevztahuje k požadovaným stavebním pracím a přímo nesouvisí s předmětem zadávané veřejné zakázky, čímž vytvořil bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže, a mohl tak omezit okruh potenciálních dodavatelů.

K výroku III. rozhodnutí – uložení nápravného opatření

101. Podle § 263 odst. 3 zákona stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

102. V případě, že jsou zadávací podmínky stanoveny v rozporu se zákonem, není v dané situaci možné k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření, než nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

103. Úřad ve výroku II. tohoto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel stanovil při zadávání veřejné zakázkyzadávací podmínky v rozporu s § 36 odst. 1 zákonave spojení s § 73 odst. 6zákona a zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2zákona,kdyžv bodu 6.3.2 kvalifikační dokumentace požadoval k prokázání kritéria technické kvalifikace u osoby „stavbyvedoucí – vedoucí stavby“ v rozporu s § 79 odst. 2 písm. d)zákona osvědčení o vysokoškolském vzdělání bez uvedení další specifikace, a tudíž se uvedený požadavek nevztahuje k požadovaným stavebním pracím a přímo nesouvisí s předmětem šetřené veřejné zakázky, čímž vytvořil bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže, a mohl tak omezit okruh potenciálních dodavatelů při zadávání veřejné zakázky.

104. Vzhledem k tomu, že došlo k naplnění podmínky podle § 263 odst. 3 zákona, je Úřad povinen rozhodnout o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

K výroku IV. rozhodnutí – zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení

105. Podle § 263 odst. 8 zákona ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.

106. Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, a tedy je účinný i u nepravomocného rozhodnutí. Zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.

107. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku III. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, zakázal zároveň ve výroku IV. tohoto rozhodnutí zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu na veřejnou zakázku.

K výroku V. rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení

108. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.

109. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku III. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí.

110. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2020000294.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku II., III. a V. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku I. tohoto rozhodnutí nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Rozklad proti výroku IV. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

Obdrží

1. S-Invest CZ s.r.o., Kaštanová 496/123a, 620 00 Brno

2. BYSTROŇ Group a.s., Bieblova 406/6, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Dvořák, D., Machurek, T., Novotný, P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017. Systém Beck – online – pozn. Úřadu

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program:

číslo jednací: 32263/2020/500/JBěspisová značka: S0294/2020/VZ

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

číslo jednací: 32263/2020/500/JBě
spisová značka: S0294/2020/VZ