číslo jednací: 34365/2020/322/BVí
spisová značka: R0168/2020/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Západ |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí |
| Rok | 2020 |
| Datum nabytí právní moci | 2. 11. 2020 |
| Dokumenty |  2020_R0168.pdf 431 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0168/2020/VZ Číslo jednací: ÚOHS-34365/2020/322/BVí
|
|
Brno 30. 10. 2020
|
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 19. 8. 2020, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 21. 8. 2020, jejž podal navrhovatel –
- Prameny Lipno s.r.o., IČO 24764698, se sídlem Dopravní 500/9, 104 00 Praha 10,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn.: ÚOHS-S0256/2020/VZ, č. j. ÚOHS-22996/2020/522/JKr ze dne 11. 8. 2020, vydanému ve věci přezkoumání postupu zadavatele –
- KORID LK, spol. s r.o., IČO 27267351, se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2,
směřujícího k „pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Západ“ mimo zadávací řízení,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) a § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn.: ÚOHS-S0256/2020/VZ, č. j. ÚOHS-22996/2020/522/JKr ze dne 11. 8. 2020
r u š í m
a věc
v r a c í m
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.
Odůvodnění
I. Správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 26. 6. 2020 návrh navrhovatele - Prameny Lipno s.r.o., IČO 24764698, se sídlem Dopravní 500/9, 104 00 Praha 10 (dále jen „navrhovatel“), z téhož dne, na zahájení správního řízení o přezkoumání postupu zadavatele - KORID LK, spol. s r.o., IČO 27267351, se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 (dále jen „zadavatel“), směřujícího k „pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Západ“ mimo zadávací řízení.
2. Dnem 26. 6. 2020, kdy Úřad návrh obdržel, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
II. Napadené usnesení
3. Dne 11. 8. 2020 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-S0256/2020/VZ, č. j. ÚOHS-22996/2020/522/JKr, jímž rozhodl o zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť návrh navrhovatele je zjevně právně nepřípustný (dále jen „napadené usnesení“).
III. Rozklad navrhovatele
4. Proti napadenému usnesení podal navrhovatel rozklad, který byl Úřadu doručen dne 21. 8. 2020. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 13. 8. 2020. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
5. Navrhovatel v rozkladu Úřadu vytýká, že dle jeho názoru bezdůvodně rezignoval na shromáždění podkladů rozhodnutí podstatných pro zjištění skutkového stavu. Neúplnost podkladů rozhodnutí navrhovatel spatřuje v tom, že zadavatel Úřadu na jeho výzvu poskytl pouze kopii důvodové zprávy k příslušnému bodu pořadu jednání Rady Libereckého kraje bez jejích příloh, které představují dle vyjádření zadavatele informace zpracované výlučně pro potřeby zadavatele v rámci vztahu mezi advokátem a jeho klientem. Navrhovatel předkládá argumentaci, proč měly být součástí podkladů rozhodnutí rovněž tyto přílohy. Dle navrhovatele mají dotčené podklady dokládat, že zadavatel trvale a reálně pokračuje v postupu směřujícím k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení.
6. Dále navrhovatel napadá závěr Úřadu ohledně předčasnosti jeho návrhu, neboť jej pokládá za nepřezkoumatelný. Dle jeho názoru není tento závěr v napadeném usnesení nijak odůvodněn a rovněž má být v přímém rozporu se skutečností, že Úřad rezignoval na obstarání těch podkladů rozhodnutí, které o postupu zadavatele vypovídají.
7. Navrhovatel nesouhlasí se zastavením správního řízení pro Úřadem tvrzenou nejistotu ohledně skutečného zadavatele. Navrhovatel pokládá za zásadní skutečnosti to, že právě zadavatel dříve poptával pořízení odbavovacích zařízení prostřednictvím otevřeného zadávacího řízení dle zákona a zároveň je pověřen zastupováním Libereckého kraje při uskutečňování jeho dopravních zájmů. Rozklad dále obsahuje konkrétní skutečnosti, které mají poukazovat na to, že je to právě zadavatel, kdo koordinuje kroky ohledně pořízení odbavovacích zařízení.
8. Stěžejní závěry napadeného usnesení dle navrhovatele pouze kopírují tvrzení samotného zadavatele, která však Úřad neověřoval. V této souvislosti navrhovatel poukazuje na podklady rozhodnutí shromážděné Úřadem v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0245/2020/VZ, týkajícího se pořízení odbavovacích zařízení pro oblast Východ.
Závěr rozkladu
9. Závěrem rozkladu navrhovatel požaduje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil.
IV. Vyjádření k rozkladu
10. Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil přípisem ze dne 31. 8. 2020, přičemž uvedl, že rozkladová argumentace navrhovatele, jakož i jeho návrh na zahájení správního řízení, je založena na spekulativních a nepodložených tvrzeních. Zadavatel je přesvědčen, že v šetřené věci nelze identifikovat konkrétní plnění, které by mělo být ze strany zadavatele postupem tvrzeným navrhovatelem poptáváno, jakož ani žádné projevy vůle či alespoň dílčí indicie, které by nasvědčovaly existenci záměru zadavatele pořídit odbavovací zařízení mimo postup v zadávacím řízení. Naopak, ze shromážděných podkladů má vyplývat skutečnost, že pořízením tohoto plnění bude pověřen jiný subjekt – budoucí dopravce.
11. Odkazy navrhovatele na správní řízení vedené Úřadem pro oblast Východ považuje zadavatel za irelevantní.
12. Vzhledem k uvedenému zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení potvrdil a podaný rozklad zamítnul.
V. Řízení o rozkladu
13. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup dle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 téhož právního předpisu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
14. Po projednání věci rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, předseda Úřadu podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání, s právními předpisy, jakož i jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.
15. Úřad tím, že v napadeném usnesení rozhodl tak, jak je výše uvedeno, rozhodl v rozporu se zákonem, neboť návrh navrhovatele nelze pokládat za zjevně právně nepřípustný. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které předseda Úřadu přistoupil ke zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Úřadu k novému projednání.
VI. K důvodům zrušení napadeného usnesení
16. Předseda Úřadu v prvé řadě nepovažuje návrh za zjevně právně nepřípustný ve smyslu § 45 odst. 3 správního řádu.
17. Ačkoli Úřad v napadeném usnesení správně odkazuje na ustálenou judikaturu podávající výklad neurčitého právního pojmu zjevná právní nepřípustnost (blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 74/2007-55 ze dne 7. 5. 2008, č. j. 1 As 365/2018-59 ze dne 22. 11. 2018 či rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 11/2018-252 ze dne 5. 8. 2019), je předseda Úřadu toho názoru, že Úřad závěry relevantních rozsudků na šetřený případ nepoužil správně. Konkrétně se jedná o závěr o tom, že „tato nepřípustnost musí být patrna již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování“ (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 74/2007-55 ze dne 7. 5. 2008).
18. Pro nyní šetřenou věc je tedy zásadní, že institut zjevné právní nepřípustnosti žádosti (v šetřeném případě vztaženo na návrh dle § 250 zákona) dle § 45 odst. 3 správního řádu a jeho důsledky v podobě zastavení správního řízení dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu je možné uplatnit pouze v takovém případě, kdy je tato právní nepřípustnost skutečně zjevná již z žádosti, tedy v situaci, kdy po jejím prvotním posouzení je zcela zřejmé, že žádosti nemůže být vyhověno, aniž by současně bylo nutné za účelem ověření této nepřípustnosti provádět další úkony. Jedná se tedy o situace, kdy je jisto, jak se věci mají a že ani věcné projednání žádosti nikdy nemůže vést k jejímu vyhovění. Typicky se uvedený institut uplatní v případě, že žádost podá zjevně neoprávněný žadatel či v případě, že žadatel požaduje něco, co správní orgán nemůže dle práva učinit.
19. Vedle této apriorní zjevnosti je dále nutno respektovat i požadavek na restriktivní výklad pojmu „zjevná právní nepřípustnost“ vyplývající z ustálené judikatury (blíže srov. judikáty uvedené shora), který z důvodu ochrany práv účastníků správního řízení omezuje aplikaci dotčeného institutu na skutečně výjimečné případy, pokud je na první pohled zřejmé, že takovou žádost, resp. návrh, nelze projednat[1].
20. Na takovém základě je tedy předseda Úřadu přesvědčen, že podmínky pro konstatování závěru o zjevné právní nepřípustnosti návrhu nebyly v šetřené věci naplněny. V prvé řadě ze samotného návrhu nevyplývají takové skutečnosti, z nichž by již na první pohled bylo zřejmé, že návrh nelze projednat nebo že mu jistě nelze vyhovět. Návrh byl podán oprávněnou osobou, tzn. navrhovatelem je stěžovatel, který dle § 241 odst. 2 písm. c) zákona podal písemné námitky proti postupu zadavatele, který dle jeho tvrzení směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem, návrh byl podán v zákonné lhůtě dle § 251 odst. 2 zákona (navrhovatel obdržel rozhodnutí zadavatele o jeho námitkách dne 22. 6. 2020 a návrh byl Úřadu doručen dne 26. 6. 2020) a splňuje všechny předepsané náležitosti dle § 251 odst. 1 a § 253 zákona.
21. Současně navrhovatel ve svém návrhu jednoznačným způsobem identifikoval konkrétního zadavatele (KORID LK, spol. s r.o., IČO 27267351, se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2), konkrétní plnění, resp. předmět veřejné zakázky (pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Západ, tzn. dodávky odpovídající předmětu veřejné zakázky, jíž se Úřad věnoval ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0460/2019/VZ[2]) a rovněž úkony tohoto zadavatele, ve kterých spatřuje postup směřující k pořízení předmětného plnění mimo zadávací řízení (postup schválený usnesením Rady Libereckého kraje č. 822/20/mRK na jejím 16. mimořádném zasedání konaném dne 11. 5. 2020), čímž předložil Úřadu jednoznačná tvrzení k věcnému přezkumu.
22. Jestli návrhu lze nebo nelze vyhovět, to závisí až na ověření navrhovatelových tvrzení příslušnými postupy ve správním řízení. Vzhledem k těmto okolnostem nejsou dle předsedy Úřadu splněny podmínky pro to, aby bylo možné návrh označit za zjevně právně nepřípustný ve smyslu § 45 odst. 3 správního řádu, což by znamenalo, že se jím Úřad nemusel věcně zabývat.
23. Pokud však Úřad shledal určité skutečnosti, pro které se domníval, že existuje důvod pro zastavení správního řízení dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, je předseda Úřadu přesvědčen, že k tomu Úřad dospěl na základě věcného posouzení návrhu, které by však bylo za současné zjevné právní nepřípustnosti návrhu vyloučeno.
24. Z napadeného usnesení totiž vyplývá, že Úřad se návrhem de facto zabýval, což předseda Úřadu považuje za další vadu napadeného usnesení, resp. postupu Úřadu před jeho vydáním. Úřad totiž konstatoval zjevnou právní nepřípustnost návrhu až na základě posouzení okolností šetřeného případu, zejména pak Zápisu č. 16 z 16. mimořádného zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 11. 5. 2020 či vyjádření zadavatele poskytnutých v průběhu správního řízení, čímž však překročil meze posuzování spočívajícího v ověřování splnění základních procesních podmínek pro vedení řízení, a zabýval se samotnou podstatou návrhu.
25. Jak je uvedeno výše, ve zdejším případě navrhovatel označil konkrétního zadavatele, konkrétní plnění i konkrétní postup, který považoval za postup směřující k zadání veřejné zakázky. Konkrétně se mělo jednat o postup „přenesení závazku pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Západ na dopravce“ (blíže srov. Zápis č. 16 z 16. mimořádného zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 11. 5. 2020). Úřad na to uzavřel, že neshledal záměr navrhovatelem označeného zadavatele pořídit předmětné plnění (bod 51. napadeného usnesení). V bodě 50. napadeného usnesení Úřad konstatoval, že v šetřeném případě není ani zřejmé, zda zadavatelem předmětného plnění má být navrhovatelem označený zadavatel či Liberecký kraj. Nelze při tom přehlížet, že Úřad rovněž vznesl na zadavatele dotaz, jaká další právní jednání hodlá provést za účelem pořízení předmětného plnění (srov. bod 22. napadeného usnesení). Dále Úřad uzavřel, že o postup směřující k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení přímým uzavřením smlouvy jistě nejde (bod 54. napadeného usnesení), tedy tvrzení navrhovatele posoudil. V takovém případě je tedy zřejmé, že Úřad v šetřeném případě překročil meze posouzení, zda jsou splněny podmínky řízení či zda je návrh projednatelný, neboť návrh navrhovatele podrobil věcnému přezkumu, což je však při současném konstatování zjevné právní nepřípustnosti návrhu a současném zastavení správního řízení z tohoto důvodu nezákonné. Výrok napadeného usnesení a jeho odůvodnění si totiž dle názoru předsedy Úřadu navzájem protiřečí, což způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného usnesení.
26. Předseda Úřadu je přesvědčen, že tento závěr není v rozporu s rozsudkem Krajského soudu č. j. 31 Af 11/2018-252 ze dne 5. 8. 2019, dle něhož platí, že „jestliže tedy žalobce brojil návrhem proti postupu, který zjevně nebyl postupem směřujícím k přímému uzavření smlouvy, nýbrž toliko přípravným jednáním směřujícím teprve k utvoření jednoznačné vůle zadavatele, jednalo se o návrh právně nepřípustný“. Závěr o právní nepřípustnosti návrhu v soudem projednávaném případě se totiž týkal návrhu, z něhož vyplývalo, že „úkony, které žalobce popisuje, nelze vůbec považovat za projevení vůle zadavatele navenek, směrem ke způsobu, jakým hodlá smlouvu uzavřít“, jinými slovy, v tomto případě byla právní nepřípustnost návrhu skutečně zjevná, tedy splňovala podmínky shora vymezené. Ve zde řešeném případě naproti tomu není při pohledu na návrh a priori vyloučeno, že by navrhovatelem označený zadavatel postupoval směrem k zadání předmětného plnění. Nakonec, osoba, která tohoto zadavatele ovládá, dle tvrzení navrhovatele již začala činit určité kroky k tomu, aby s dotčenými dopravci začala jednat. Byť Úřad po meritorním projednání věci může dojít k závěru, že zadavatel ještě směrem k zadání zakázky nepostupuje, je v takové situaci do velké míry pochopitelné, že navrhovatel měl na základě dotčeného usnesení Rady Libereckého kraje č. 822/20/mRK obavu, že k zadání veřejné zakázky dojde. Ostatně odpovídá tomu i postup Úřadu, který vznesl na zadavatele dotaz, jaká další právní jednání hodlá provést za účelem pořízení předmětného plnění (srov. bod 22. napadeného usnesení).
27. Nyní šetřený případ tedy představuje odlišný skutkový stav oproti věci řešené dotčeným rozsudkem Krajského soudu, neboť usnesení Rady Libereckého kraje č. 822/20/mRK, schválené na jejím 16. mimořádném zasedání konaném dne 11. 5. 2020, je možné považovat za takový projev vůle subjektu, kterého zadavatel zastupuje při uskutečňování jeho dopravních zájmů, z něhož pro zadavatele mohou vyplývat určité úkoly související s postupy zadavatele směřujícími k pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Západ. Toto usnesení lze tedy chápat i jako určitou indicii vypovídající o možných krocích zadavatele, kterou je třeba při posouzení věci zohlednit a podle její povahy i dostatečně prošetřit.
28. Z napadeného usnesení dále vyplývá, že Úřad shledal zjevnou právní nepřípustnost návrhu navrhovatele „z důvodu jeho předčasnosti“ (bod 24.), dále, že „není zřejmé ani to, kdo má být zadavatelem předmětného plnění“ (bod 50.) a současně, že „navrhovatel návrhem brojil proti postupu, který zjevně nebyl postupem směřujícím k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení“ (bod 54.). Předseda Úřadu v prvé řadě shledává, že si tyto shora citované závěry napadeného usnesení navzájem protiřečí. V této souvislosti dává zapravdu rozkladové námitce, dle níž není bod 24. napadeného usnesení nijak dále odůvodněn, z napadeného usnesení tedy nevyplývá, z jakého důvodu má být návrh dle Úřadu předčasný, pokud tedy návrh zjevně nesměřuje proti postupu zadavatele směřujícímu k zadání zakázky mimo zadávací řízení. Z dalšího obsahu napadeného usnesení vyplývají možnosti, že by to mohlo být proto, že dosud není zřejmé to, kdo má být zadavatelem předmětného plnění, nebo také proto, že zadavatel dosud nepojal či navenek nevyjádřil záměr pořídit veřejnou zakázku. S takto nejednoznačně odůvodněným usnesením se však nelze spokojit a předseda Úřadu proto shledává napadené usnesení nepřezkoumatelným i z tohoto důvodu.
29. Faktem nicméně zůstává, že pokud usnesení Úřadu o zastavení správního řízení spočívá v těchto výše uvedených okolnostech (dle bodu 24., 50. a 54. napadeného usnesení), pak je dle předsedy Úřadu založeno na závěrech, ke kterým musel Úřad dospět na základě dokazování. Jedná se však o takový typ dokazování, resp. zjišťování skutkového stavu věci, který spočívá v meritorním posouzení šetřeného případu a vyhodnocování podkladů. Předseda Úřadu proto shledává postupy Úřadu v šetřené věci korespondující se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 74/2007-55 ze dne 7. 5. 2008, dle něhož předcházející správní orgány a rovněž krajský soud „k závěru o zjevné právní nepřípustnosti předmětné žádosti došly až na základě jejího meritorního posouzení a poté, co vyhodnotily přiložené doklady (protokol o předání a převzetí opuštěného vozidla, prohlášení o zařazení majetku do vlastnictví obce). Ve skutečnosti tedy podaná žádost svojí podstatou nebyla zjevně právně nepřípustná (např. proto, že ji podal neoprávněný subjekt či že by její podání výslovně vylučovala zákonná úprava), takže by se s ní správní orgán I. stupně věcně vůbec nemusel zabývat, nýbrž právě naopak se s ní tento orgán vypořádal věcně a – materiálně vzato – ji neshledal důvodnou“ (zvýraznění doplněno předsedou Úřadu).
30. Jak vyplývá ze všeho shora uvedeného, dle předsedy Úřadu návrh navrhovatele není zjevně právně nepřípustný dle § 45 odst. 3 zákona, protože není a priori zjevné, proč by jej nebylo možno projednat či že by snad navrhovatel nebyl oprávněn takový návrh podat či že by se domáhal něčeho, čeho se u Úřadu domáhat nelze. Úřad pochybil již tím, že jej takto kvalifikoval. Současně však předseda Úřadu shledal jako nezákonný takový postup, kdy Úřad vyslovil tuto zjevnou právní nepřípustnost návrhu až na základě věcného projednání návrhu po provedení dokazování, které však překračuje míru posouzení splnění podmínek pro vedení řízení. Tato pochybení Úřadu dále způsobují nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, neboť jeho výrok a odůvodnění si navzájem protiřečí.
31. Předseda Úřadu je přesvědčen, že Úřad měl návrh věcně projednat a až na základě tohoto věcného posouzení učinit závěr o tom, zda byl návrh důvodný či nikoli. Na základě toho by mohl Úřad přistoupit buď k uložení nápravného opatření, nebo k zamítnutí návrhu. Proto v dalším řízení Úřad zváží, zda dostatečně prověřil tvrzení navrhovatele, že zadavatel postupem mimo zadávací řízení směřuje k zadání určité veřejné zakázky a na základě toho buď provede další šetření věci anebo rozhodne ve věci samé.
VII. Závěr
32. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že napadené usnesení, jakož i správní řízení předcházející jeho vydání, je stiženo takovými vadami, které způsobují jeho nezákonnost, přistoupil předseda Úřadu ke zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Úřadu k novému projednání.
33. Úřad se bude v dalším řízení zabývat věcným posouzením návrhu a rozhodne o jeho důvodnosti.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. Prameny Lipno s.r.o., Dopravní 500/9, 104 00 Praha 10
2. KORID LK, spol. s r.o., U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1]Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 74/2007-55 ze dne 7. 5. 2008 v této souvislosti odkazuje na komentář ke správnímu řádu (J. Vedral: Správní řád – komentář, Polygon, 2006, str. 315 a násl.), který jako příklady zjevné právní nepřípustnosti žádosti uvádí např. situaci, kdy ji podal neoprávněný subjekt, či její podání výslovně vylučuje zákonná úprava.
[2] Jedná se o předmět veřejné zakázky s názvem „ODBAVOVACÍ ZAŘÍZENÍ IDOL – PAD západ“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 26. 9. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 9. 2019 pod ev. č. Z2019-033913, ve znění opravy uveřejněné dne 29. 10. 2019 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 1. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 189-460813, ve znění opravy uveřejněné dne 30. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 210-514434.