číslo jednací: 36442/2020/322/BVí
spisová značka: R0177/2020/VZ

Instance II.
Věc Pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Východ (Semilsko/Turnovsko a Jablonecko)
Účastníci
  1. KORID LK, spol. s r.o.
  2. Prameny Lipno s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Výrok rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
Rok 2020
Datum nabytí právní moci 19. 11. 2020
Dokumenty file icon 2020_R0177.pdf 438 KB

Spisová značka:  ÚOHS-R0177/2020/VZ

Číslo jednací:      ÚOHS-36442/2020/322/BVí                                                                                     

 

 

 

 

       Brno 16. 11. 2020

 

                               

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 1. 9. 2020, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 3. 9. 2020, jejž podal navrhovatel –

 

  • Prameny Lipno s.r.o., IČO 24764698, se sídlem Dopravní 500/9, 104 00 Praha 10,

 

 

proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0245/2020/VZ, č. j. ÚOHS-26322/2020/532/DKu ze dne 25. 8. 2020, vydanému ve věci přezkoumání postupu zadavatele –

 

  • KORID LK, spol. s r.o., IČO 27267351, se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2,

 

směřujícího k zadání veřejné zakázky, jejímž předmětem má být „pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Východ (Semilsko/Turnovsko a Jablonecko)“ mimo zadávací řízení,

 

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) a § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:

 

 

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0245/2020/VZ, č. j. ÚOHS-26322/2020/532/DKu ze dne 25. 8. 2020

 

r u š í m

 

a věc

v r a c í m

 

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

 

Odůvodnění

I.               Správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 19. 6. 2020 návrh navrhovatele - Prameny Lipno s.r.o., IČO 24764698, se sídlem Dopravní 500/9, 104 00 Praha 10 (dále jen „navrhovatel“), ze dne 18. 6. 2020, na zahájení správního řízení o přezkoumání postupu zadavatele - KORID LK, spol. s r.o., IČO 27267351, se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 (dále jen „zadavatel“), směřujícího k zadání veřejné zakázky, jejímž předmětem má být „pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Východ (Semilsko/Turnovsko a Jablonecko)“ mimo zadávací řízení.

2.             Dnem 19. 6. 2020, kdy Úřad návrh obdržel, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

3.             Rozhodnutím č. j. ÚOHS-24137/2020/532/DKu/KSt ze dne 5. 8. 2020 Úřad zadavateli nařídil z moci úřední podle § 61 odst. 1 správního řádu předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít mimo zadávací řízení smlouvu na šetřenou veřejnou zakázku, tzn. na pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Východ (Semilsko/Turnovsko a Jablonecko).

II.             Napadené usnesení

4.             Dne 25. 8. 2020 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-S0245/2020/VZ, č. j. ÚOHS-26322/2020/532/DKu, jímž rozhodl o zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť návrh navrhovatele je zjevně právně nepřípustný (dále jen „napadené usnesení“).

III.           Rozklad navrhovatele

5.             Proti napadenému usnesení podal navrhovatel rozklad, který byl Úřadu doručen dne 3. 9. 2020. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 25. 8. 2020. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

6.             Z rozkladu vyplývá, že navrhovatel považuje napadené usnesení za nesprávné a nezákonné, neboť předpokládaná hodnota plnění, které zadavatel dle navrhovatele hodlá pořídit mimo zadávací řízení, má zjevně přesahovat stanovený finanční limit, přičemž zadavatel pokračuje v tvrzeném nezákonném postupu. Úřad se tedy dle navrhovatele neměl spokojit s nepodloženými tvrzeními zadavatele a měl mu tento jeho postup zakázat.

7.             Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel pořizuje mimo zadávací řízení plnění odpovídající veřejné zakázce, pro kterou v minulosti realizoval otevřené zadávací řízení, které následně Úřad svým rozhodnutím zrušil. Dle jeho názoru zadavatel Úřadu neprokázal, že nyní poptávané plnění nepřesahuje finanční limit pro podlimitní veřejnou zakázku oproti té veřejné zakázce, kterou zadával v otevřeném řízení dříve. Navrhovatel je přesvědčen, že z tvrzení předložených zadavatelem naopak vyplývá, že dochází k nárůstu předpokládané hodnoty předmětného plnění.

8.             Dále navrhovatel ve svém rozkladu předkládá podrobnou argumentaci vztahující se k jednotlivým tvrzením zadavatele.

Závěr rozkladu

9.             Závěrem rozkladu navrhovatel požaduje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil.

IV.          Vyjádření k rozkladu

10.         Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil přípisem ze dne 11. 9. 2020, přičemž uvedl, že neporušuje žádné právní předpisy. Argumentace navrhovatele je dle zadavatele spekulativní a založená na nepodložených tvrzeních. Zejména zadavatel poukazuje na neexistenci jakéhokoli práva „legitimního očekávání“ navrhovatele v tom smyslu, že by měl být zadavatel povinen realizovat opět otevřené zadávací řízení pro pořízení plnění zadávaného v předchozím zrušeném otevřeném řízení.

11.         Dále zadavatel deklaruje, že nemá v úmyslu obcházet pravidla zákona a zadat případnou nadlimitní sektorovou zakázku postupem mimo režim zákona. Současně je přesvědčen, že Úřadu předložil dostatek informací, které potvrzují reálnost odhadované předpokládané hodnoty předmětného plnění na úrovni podlimitní veřejné zakázky.

12.         Vzhledem k uvedenému zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení potvrdil a podaný rozklad zamítnul.

V.            Řízení o rozkladu

13.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup dle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 téhož právního předpisu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

14.         Po projednání věci rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, předseda Úřadu podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání, s právními předpisy, jakož i jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

15.         Úřad tím, že v napadeném usnesení rozhodl tak, jak je výše uvedeno, rozhodl v rozporu se zákonem, neboť návrh navrhovatele nelze pokládat za zjevně právně nepřípustný. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které předseda Úřadu přistoupil ke zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Úřadu k novému projednání.

VI.          K důvodům zrušení napadeného usnesení

16.         Předseda Úřadu v prvé řadě nepovažuje návrh za zjevně právně nepřípustný ve smyslu § 45 odst. 3 správního řádu.

17.         Ačkoli Úřad v napadeném usnesení správně odkazuje na ustálenou judikaturu podávající výklad neurčitého právního pojmu zjevná právní nepřípustnost (blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 74/2007-55 ze dne 7. 5. 2008, č. j. 1 As 365/2018-59 ze dne 22. 11. 2018 či rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 11/2018-252 ze dne 5. 8. 2019), je předseda Úřadu toho názoru, že Úřad závěry relevantních rozsudků na šetřený případ nepoužil správně. Konkrétně se jedná o závěr o tom, že „tato nepřípustnost musí být patrna již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování“ (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 74/2007-55 ze dne 7. 5. 2008).

18.         Pro nyní šetřenou věc je tedy zásadní, že institut zjevné právní nepřípustnosti žádosti (v šetřeném případě vztaženo na návrh dle § 250 zákona) dle § 45 odst. 3 správního řádu a jeho důsledky v podobě zastavení správního řízení dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu je možné uplatnit pouze v takovém případě, kdy je tato právní nepřípustnost skutečně zjevná již z žádosti, tedy v situaci, kdy po jejím prvotním posouzení je zcela zřejmé, že žádosti nemůže být vyhověno, aniž by současně bylo nutné za účelem ověření této nepřípustnosti provádět další úkony. Jedná se tedy o situace, kdy je jisto, jak se věci mají a že ani věcné projednání žádosti nikdy nemůže vést k jejímu vyhovění. Typicky se uvedený institut uplatní v případě, že žádost podá zjevně neoprávněný žadatel či v případě, že žadatel požaduje něco, co správní orgán nemůže dle práva učinit.

19.         Vedle této apriorní zjevnosti je dále nutno respektovat i požadavek na restriktivní výklad pojmu „zjevná právní nepřípustnost“ vyplývající z ustálené judikatury (blíže srov. judikáty uvedené shora), který z důvodu ochrany práv účastníků správního řízení omezuje aplikaci dotčeného institutu na skutečně výjimečné případy, pokud je na první pohled zřejmé, že takovou žádost, resp. návrh, nelze projednat[1].

20.         Na takovém základě je tedy předseda Úřadu přesvědčen, že podmínky pro konstatování zjevné právní nepřípustnosti návrhu nebyly v šetřené věci naplněny. V prvé řadě ze samotného návrhu nevyplývají takové skutečnosti, z nichž by již na první pohled bylo zřejmé, že návrh nelze projednat nebo že mu jistě nelze vyhovět. Návrh byl podán oprávněnou osobou, tzn. navrhovatelem je stěžovatel, který dle § 241 odst. 2 písm. c) zákona podal písemné námitky proti postupu zadavatele, který dle jeho tvrzení směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem, návrh byl podán v zákonné lhůtě dle § 251 odst. 2 zákona (navrhovatel obdržel rozhodnutí zadavatele o jeho námitkách dne 15. 6. 2020 a návrh byl Úřadu doručen dne 19. 6. 2020) a splňuje všechny předepsané náležitosti dle § 251 odst. 1 a § 253 zákona.

21.         Současně navrhovatel ve svém návrhu jednoznačným způsobem identifikoval konkrétního zadavatele (KORID LK, spol. s r.o., IČO 27267351, se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2), konkrétní plnění, resp. předmět veřejné zakázky (pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Východ (Semilsko/Turnovsko a Jablonecko), tzn. dodávky odpovídající předmětu veřejné zakázky, jíž se Úřad věnoval ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0461/2019/VZ[2]) a rovněž úkony tohoto zadavatele, ve kterých spatřuje postup směřující k pořízení předmětného plnění mimo zadávací řízení (postup schválený usnesením Rady Libereckého kraje č. 822/20/mRK na jejím 16. mimořádném zasedání konaném dne 11. 5. 2020), čímž předložil Úřadu jednoznačná tvrzení k věcnému přezkumu.

22.         Jestli návrhu lze nebo nelze vyhovět, to závisí až na ověření navrhovatelových tvrzení příslušnými postupy ve správním řízení. Vzhledem k těmto okolnostem nejsou dle předsedy Úřadu splněny podmínky pro to, aby bylo možné návrh označit za zjevně právně nepřípustný ve smyslu § 45 odst. 3 správního řádu, což by znamenalo, že se jím Úřad nemusel věcně zabývat.

23.         Pokud však Úřad shledal určité skutečnosti, pro které se domníval, že existuje důvod pro zastavení správního řízení dle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, je předseda Úřadu přesvědčen, že k tomu Úřad dospěl na základě věcného posouzení návrhu, které by však bylo vyloučeno, pokud by měl být současně platný závěr o zjevné právní nepřípustnosti návrhu.

24.         Z napadeného usnesení totiž vyplývá, že Úřad se návrhem de facto zabýval, což předseda Úřadu považuje za další vadu napadeného usnesení, resp. postupu Úřadu před jeho vydáním. Úřad totiž konstatoval zjevnou právní nepřípustnost návrhu až na základě posouzení okolností šetřeného případu, zejména pak Zápisu č. 16 z 16. mimo-řádného zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 11. 5. 2020, jakož i Zápisu č. 18 z 18. mimořádného zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 15. 6. 2020 a Výpisu usnesení ze 4. zasedání Zastupitelstva Libereckého kraje konaného dne 23. 6. 2020 (na kterém došlo k přijetí usnesení č. 238/20/ZK, jímž Zastupitelstvo Libereckého kraje schválilo změnu rozpočtu – rozpočtové opatření č. 168/20, kterým došlo k navýšení výdajů za účelem financování akce „nákup odbavovacích zařízení oblast Východ ve výši 13 297 000 Kč), či vyjádření zadavatele poskytnutých v průběhu správního řízení, čímž však překročil meze posuzování právní přípustnosti návrhu spočívajícího v ověřování splnění základních procesních podmínek pro vedení řízení, a zabýval se samotnou podstatou návrhu.

25.         V šetřeném případě rovněž Úřad přistoupil k nařízení předběžného opatření, spočívajícího v uložení zákazu zadavateli uzavřít mimo zadávací řízení smlouvu na pořízení dotčeného plnění, a to prostřednictvím rozhodnutí č. j. ÚOHS-24137/2020/532/DKu/KSt ze dne 5. 8. 2020, a dále požadoval od zadavatel konkrétní a detailní informace o jeho dalších úkonech, které provede při postupu směřujícím k pořízení daného plnění, objasnění snížení předpokládané hodnoty plnění oproti předmětu veřejné zakázky s názvem „ODBAVOVACÍ ZAŘÍZENÍ IDOL – PAD východ“ zadávané v otevřeném řízení a také další informace ohledně předmětu šetřených postupů zadavatele (blíže srov. usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-22033/2020/532/DKu ze dne 24. 7. 2020). Předseda Úřadu je přesvědčen, že již tento postup Úřadu je zcela v rozporu s následným závěrem Úřadu o zjevné právní nepřípustnosti návrhu navrhovatele, neboť zcela překračuje zjišťování a posouzení podmínek pro vedení řízení a představuje úkony Úřadu založené na věcném posouzení tohoto návrhu.

26.         Tomuto závěru odpovídá i skutečnost, že Úřad vyzval účastníky správního řízení k předložení jejich vyjádření k podkladům rozhodnutí (blíže srov. usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-24819/2020/532/DKu) ze dne 11. 8. 2020. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že Úřad ke dni 11. 8. 2020 ukončil shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí a s ohledem na § 50 odst. 4 správního řádu má povinnost zhodnotit podklady pro vydání rozhodnutí, zejména důkazy, a rovněž přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, přistoupil Úřad v souladu s § 261 odst. 3 zákona k určení lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Jakékoli shromažďování podkladů řízení a jejich posuzování však ze své povahy vylučuje onu zjevnost právní nepřípustnosti návrhu dle § 45 odst. 3 správního řádu a jedná se o další okolnost podporující závěr o nezákonnosti napadeného usnesení. K posouzení právní přípustnosti návrhu totiž z podstaty věci není třeba shromažďovat podklady ani obstarávat vyjádření stran řízení k takovým podkladům. To Úřadu přísluší až v rámci meritorního posouzení věci.

27.         Jak je uvedeno výše, ve zdejším případě navrhovatel označil konkrétního zadavatele, konkrétní plnění i konkrétní postup, který považoval za postup směřující k zadání veřejné zakázky. Konkrétně se mělo jednat o postup „pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Východ (Semilsko/Turnovsko a Jablonecko) prostřednictvím společnosti KORID spol. s r. o. v rámci zadání podlimitní sektorové veřejné zakázky“ (blíže srov. Zápis č. 16 z 16. mimořádného zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 11. 5. 2020). Na základě posouzení vyjádření zadavatele ze dne 19. 8. 2020 Úřad v této souvislosti konstatoval, že v současné době zadavatel tak pouze ví, že v budoucnu má zajistit zadání veřejné zakázky a jakým způsobem však k zadání veřejné zakázky dojde, zatím nemá vyjasněno (blíže srov. bod 74. napadeného usnesení). Dále Úřad uzavřel, že navrhovatel návrhem brojil proti postupu zadavatele, který nelze shledat postupem směřujícím k zadání dotčeného plnění mimo zadávací řízení přímým uzavřením smlouvy (bod 77. napadeného usnesení), tedy tvrzení navrhovatele posoudil. Úřad se tedy do jisté míry zabýval skutkovým stavem věci a na základě toho zodpověděl otázku, zda zadavatel směřuje svým postupem k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení či nikoliv. Jeho postup tedy odpovídá spíš meritornímu posouzení návrhu než posouzení, zda jsou splněny podmínky řízení či zda je návrh projednatelný, tedy posouzení jeho právní přípustnosti. Není však účelem posuzování právní přípustnosti návrhu suplovat rozhodování Úřadu ve věci samé ani případné zamítnutí návrhu, je-li shledáno, že se tvrzení navrhovatele ukáže nepodloženým. Úřad tedy v tomto případě překročil meze posuzování právní přípustnosti návrhu, neboť jej podrobil věcnému přezkumu, což však při současném konstatování zjevné právní nepřípustnosti návrhu a současném zastavení správního řízení z tohoto důvodu neodpovídá smyslu § 45 odst. 3 správního řádu. Výrok napadeného usnesení a jeho odůvodnění si rovněž z těchto důvodů dle názoru předsedy Úřadu navzájem protiřečí, což způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného usnesení.

28.         Předseda Úřadu je přesvědčen, že tento závěr není v rozporu s rozsudkem Krajského soudu č. j. 31 Af 11/2018-252 ze dne 5. 8. 2019, dle něhož platí, že „jestliže tedy žalobce brojil návrhem proti postupu, který zjevně nebyl postupem směřujícím k přímému uzavření smlouvy, nýbrž toliko přípravným jednáním směřujícím teprve k utvoření jednoznačné vůle zadavatele, jednalo se o návrh právně nepřípustný“. Závěr o právní nepřípustnosti návrhu v soudem projednávaném případě se totiž týkal návrhu, z něhož vyplývalo, že „úkony, které žalobce popisuje, nelze vůbec považovat za projevení vůle zadavatele navenek, směrem ke způsobu, jakým hodlá smlouvu uzavřít“, jinými slovy, v tomto případě byla právní nepřípustnost návrhu skutečně zjevná, tedy splňovala podmínky shora vymezené. Ve zde řešeném případě naproti tomu není při pohledu na návrh a priori vyloučeno, že by navrhovatelem označený zadavatel postupoval směrem k zadání předmětného plnění. Ostatně osoba zadavatele ovládající již prostřednictvím usnesení č. 822/20/mRK schválila pořízení předmětného plnění prostřednictvím zadavatele v rámci konkrétního postupu (zadání podlimitní sektorové veřejné zakázky) a skrze usnesení č. 238/20/ZK na tuto akci vyčlenila konkrétní finanční hodnotu. Rovněž z vyjádření samotného zadavatele vyplývá, že již zahájil předběžné tržní konzultace za účelem indikace nabídkových cen a ověření reálnosti dalších parametrů plánované veřejné zakázky na pořízení předmětných odbavovacích zařízení.

29.         Byť Úřad po meritorním projednání věci může dojít k závěru, že zadavatel ještě směrem k zadání zakázky nepostupuje, je v takové situaci do velké míry pochopitelné, že navrhovatel měl na základě dotčeného usnesení Rady Libereckého kraje č. 822/20/mRK a usnesení Zastupitelstva Libereckého kraje č. 238/20/ZK obavu, že k zadání veřejné zakázky dojde. Ostatně odpovídá tomu i postup Úřadu, který vznesl na zadavatele dotaz, jaká další právní jednání hodlá provést za účelem pořízení předmětného plnění (srov. body 28. – 32. napadeného usnesení).

30.         Nyní šetřený případ tedy představuje odlišný skutkový stav oproti věci řešené dotčeným rozsudkem Krajského soudu, neboť usnesení Rady Libereckého kraje č. 822/20/mRK, schválené na jejím 16. mimořádném zasedání konaném dne 11. 5. 2020, je možné považovat za takový projev vůle subjektu, jejž zadavatel zastupuje při uskutečňování jeho dopravních zájmů, z něhož pro zadavatele mohou vyplývat určité úkoly související s postupy zadavatele směřujícími k pořízení odbavovacích zařízení pro příměstské autobusové dopravce v oblasti Východ (Semilsko/Turnovsko a Jablonecko), přičemž zadavatel v současnosti realizuje konkrétní kroky směřující k pořízení tohoto plnění – předběžné tržní konzultace. Toto usnesení, jakož i usnesení Zastupitelstva Libereckého kraje č. 238/20/ZK lze tedy chápat i jako určité indicie vypovídající o možných krocích zadavatele, které je třeba při posouzení věci zohlednit a podle její povahy i dostatečně prošetřit.

31.         Pokud tedy usnesení Úřadu o zastavení správního řízení spočívá ve výše uvedených okolnostech (dle bodu 74. a 77. napadeného usnesení), pak je dle předsedy Úřadu založeno na závěrech, ke kterým musel Úřad dospět na základě dokazování. Jedná se však o takový typ dokazování, který směřuje k meritorním posouzení šetřeného případu a vyhodnocování podkladů. Předseda Úřadu proto shledává postupy Úřadu v šetřené věci korespondující se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 74/2007-55 ze dne 7. 5. 2008, dle něhož předcházející správní orgány a rovněž krajský soud „k závěru o zjevné právní nepřípustnosti předmětné žádosti došly až na základě jejího meritorního posouzení a poté, co vyhodnotily přiložené doklady (protokol o předání a převzetí opuštěného vozidla, prohlášení o zařazení majetku do vlastnictví obce). Ve skutečnosti tedy podaná žádost svojí podstatou nebyla zjevně právně nepřípustná (např. proto, že ji podal neoprávněný subjekt či že by její podání výslovně vylučovala zákonná úprava), takže by se s ní správní orgán I. stupně věcně vůbec nemusel zabývat, nýbrž právě naopak se s ní tento orgán vypořádal věcně a – materiálně vzato – ji neshledal důvodnou“ (zvýraznění doplněno předsedou Úřadu).

32.         Jak vyplývá ze všeho shora uvedeného, dle předsedy Úřadu návrh navrhovatele není zjevně právně nepřípustný dle § 45 odst. 3 správního řádu, protože není a priori zjevné, proč by jej nebylo možno projednat či že by snad navrhovatel nebyl oprávněn takový návrh podat či že by se domáhal něčeho, čeho se u Úřadu domáhat nelze. Úřad pochybil již tím, že jej takto kvalifikoval. Současně však předseda Úřadu shledal jako nezákonný takový postup, kdy Úřad vyslovil tuto zjevnou právní nepřípustnost návrhu až na základě věcného projednání návrhu po provedení dokazování, které však překračuje míru posouzení právní přípustnosti návrhu. Tato pochybení Úřadu dále způsobují nepřezkoumatelnost napadeného usnesení, neboť jeho výrok a odůvodnění si navzájem protiřečí.

33.         Předseda Úřadu je přesvědčen, že Úřad měl návrh věcně projednat a až na základě tohoto věcného posouzení učinit závěr o tom, zda byl návrh důvodný či nikoli. Na základě toho by mohl Úřad přistoupit buď k uložení nápravného opatření, nebo k zamítnutí návrhu. Proto v dalším řízení Úřad zváží, zda dostatečně prověřil tvrzení navrhovatele, že zadavatel postupem mimo zadávací řízení směřuje k zadání určité veřejné zakázky a na základě toho buď provede další šetření věci anebo rozhodne ve věci samé.

VII.        Závěr

34.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že napadené usnesení, jakož i správní řízení předcházející jeho vydání, je stiženo takovými vadami, které způsobují jeho nezákonnost, přistoupil předseda Úřadu ke zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Úřadu k novému projednání.

35.         Úřad se bude v dalším řízení zabývat věcným posouzením návrhu a rozhodne o jeho důvodnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

 

 

 

 

 

Obdrží

1.             Prameny Lipno s.r.o., Dopravní 500/9, 104 00 Praha 10

2.             KORID LK, spol. s r.o., U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 74/2007-55 ze dne 7. 5. 2008 v této souvislosti odkazuje na komentář ke správnímu řádu (J. Vedral: Správní řád – komentář, Polygon, 2006, str. 315 a násl.), který jako příklady zjevné právní nepřípustnosti žádosti uvádí např. situaci, kdy ji podal neoprávněný subjekt, či její podání výslovně vylučuje zákonná

úprava.

[2]Jednalo se o veřejnou zakázku zadavatele s názvem „ODBAVOVACÍ ZAŘÍZENÍ IDOL – PAD východ“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 26. 9. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 9. 2019 pod ev. č. Z2019-033914, ve znění opravy uveřejněné dne 29. 10. 2019 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 1. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 189-460814, ve znění opravy uveřejněné dne 30. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 210-514433.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
ilustrace
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.gov.cz
cs | en