číslo jednací: 06854/2021/500/AIv
spisová značka: S0020/2021/VZ

• Instance: I.
• Věc: Rekonstrukce Vysokopeckého rybníka
• Účastníci:
  1. Svazek obcí pro vodovody a kanalizace
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 268 odst. 2 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2021
• Datum nabytí právní moci: 12. 5. 2021
• Související rozhodnutí: 06854/2021/500/AIv; 15259/2021/162/BVa

Spisová značka:  ÚOHS-S0020/2021/VZ Číslo jednací: ÚOHS-06854/2021/500/AIv

Brno 23.02.2021

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 20. 1. 2021 z moci úřední, jehož účastníkem je

• obviněný– Svazek obcí pro vodovody a kanalizace, IČO 48955001, se sídlem Pod Anenskou 149, 261 01 Příbram,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů cit. obviněným v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Rekonstrukce Vysokopeckého rybníka“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídky ze dne 3. 6. 2020 uveřejněné na profilu zadavatele dne 9. 6. 2020,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Svazek obcí pro vodovody a kanalizace, IČO 48955001, se sídlem Pod Anenskou 149, 261 01 Příbram – se v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Rekonstrukce Vysokopeckého rybníka“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídky ze dne 3. 6. 2020 uveřejněné na profilu zadavatele dne 9. 6. 2020 dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že se v rozporu s § 245 odst. 1 cit. zákona v rozhodnutí ze dne 21. 8. 2020 o námitkách stěžovatele – HYDRO & KOV s.r.o., IČO 27720161, se sídlem Pražská 1333, Třeboň II, 379 01 Třeboň – ze dne 7. 8. 2020, jež byly cit. zadavateli doručeny téhož dne, podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách, a to

• k námitce ohledně neexistence důvodu pro vyloučení cit. stěžovatele ze zadávacího řízení dle § 48 odst. 2 písm. a) cit. zákona uvedeného v rozhodnutí o vyloučení ze zadávacího řízení ze dne 23. 7. 2020 pod bodem 3, kdy stěžovatel v této souvislosti uvádí, že v nabídce byl obsažen seznam významných stavebních prací, ze kterého vyplývalo prokázání ekonomické kvalifikace v plném rozsahu a v souladu s čl. 7.4.3 bod d) zadávací dokumentace, resp. že z něj vyplýval seznam staveb k 30. 6. 2019,
• k námitce ohledně neexistence důvodu pro vyloučení cit. stěžovatele ze zadávacího řízení dle § 48 odst. 2 písm. a) cit. zákona uvedeného v rozhodnutí o vyloučení ze zadávacího řízení ze dne 23. 7. 2020 pod bodem 4, kdy stěžovatel v této souvislosti uvádí, že

- zadavateli doložil osvědčení objednatele týkající se stavby s názvem „Suchá nádrž Lichnov III, OHO“, ve kterém nejsou uvedeny všechny údaje o realizované stavbě, ale pouze stručný popis, neboť z logiky věci nemohou být obsahem osvědčení objednatelů všechny informace týkající se stavby, pročež zadavatel učinil závěr na základě neúplných informací,

- v rámci stavby s názvem „Suchá nádrž Lichnov III, OHO“ byly realizovány vodostavební betony v objemu min. 1000 m³, k čemuž jako přílohu námitek předložil rozpočet stavby.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Svazek obcí pro vodovody a kanalizace, IČO48955001, se sídlem Pod Anenskou 149, 261 01 Příbram – podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 15 000 Kč (patnáct tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Svazek obcí pro vodovody a kanalizace, IČO 48955001, se sídlem Pod Anenskou 149, 261 01 Příbram – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Obviněný – Svazek obcí pro vodovody a kanalizace, IČO 48955001, se sídlem Pod Anenskou 149, 261 01 Příbram (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – zahájil dne 9. 6. 2020 zjednodušené podlimitní řízení dle § 53 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), když na profilu zadavatele uveřejnil „Výzvu k podání nabídky a zadávací dokumentace“ ze dne 3. 6. 2020 (dále jen „výzva k podání nabídky“ nebo „zadávací dokumentace“), za účelem zadání veřejné zakázky „Rekonstrukce Vysokopeckého rybníka“ (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2. Zadavatel se ve smyslu § 43 zákona nechal při provádění úkonů souvisejících se zadávacím řízením zastoupit společností Vodohospodářský rozvoj a výstavba a.s., IČO 47116901, se sídlem Nábřežní 90/4, Smíchov, 150 00 Praha 5.

3. Předmětem plnění veřejné zakázky je dle bodu 5.1. „Předmět veřejné zakázky“ výzvy k podání nabídky „realizace stavebních prací a souvisejících činností, tak jak jsou specifikovány v jednotlivých částech zadávací dokumentace vč. návrhu smlouvy o dílo. (...) Projekt řeší rekonstrukci nevyhovujících funkčních objektů stávajícího rybníka, vyrovnání koruny hráze a opravu opevnění návodního svahu hráze. V rámci těchto úprav dojde ke zrušení stávajícího bezpečnostního a nouzového přelivu a spodní výpusti. Vybudován bude nový bezpečnostní přeliv kašnového typu, nová spodní výpust s požerákem bude umístěna na pravé straně bezpečnostního přelivu, od kterého bude vedeno odpadní koryto až po napojení na stávající koryto řeky Litavky.(...)“.

4. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky dle bodu 5.2.1. výzvy k podání nabídky činí 33 313 000,- Kč bez DPH.

5. V bodu 7.3.1. písm. a) výzvy k podání nabídky zadavatel v rámci stanovení požadavků na ekonomickou kvalifikaci stanovil, že splnění ekonomické způsobilosti ve vztahu k České republice prokazuje dodavatel podle § 78 odst. 1 zákona »[d]oložením minimálního obratu dodavatele za 3 bezprostředně předcházející účetní období na stavbách obdobného charakteru (obdobným charakterem se rozumí rekonstrukce nebo výstavba vodohospodářských staveb dle § 55 odst. 1 písm. a), d), f), g) vodního zákona č. 254/2001 Sb. v platném znění („vodní zákon“) před zahájením zadávacího řízení. Tento obrat musí dosahovat minimálně 30.000.000,- Kč bez DPH v každém z těchto období. Dodavatel doloží výkaz zisku a ztrát za 3 předcházející účetní období a seznam staveb, na kterých tento obrat dosahoval s údaji o výši obratu na konkrétních stavbách v daném účetním období.«

6. V bodu 7.4.3. výzvy k podání nabídky zadavatel v rámci stanovení požadavků na technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. a) zákona stanovil: Nejvýznamnější zakázky obdobného charakteru, tj. stavební práce na vodních dílech dle § 55 odst. 1 písm. a), d), f) g) vodního zákona, které musí splňovat minimální úroveň pro prokázání požadované kvalifikace takto: nejméně 3 dokončené stavební práce na výstavbě nebo rekonstrukci vodního díla dle § 55 odst. 1 písm. a) vodního zákona (přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže) s cenou stavebních prací nejméně 20,0 mil. Kč, z nichž:

a) nejméně 1 dokončená stavba obsahovala sdružený objekt kašnového bezpečnostního přelivu se spodní výpustí s kapacitou průtoku min. 20m³/s,

b) nejméně 1 dokončená stavba obsahovala objekt železobetonového přelivu a vývaru o objemu min. 1000 m³ vodostavebních betonů,

c) nejméně 1 dokončená stavba obsahovala objekt bezpečnostního přelivu s kamenným opevněním hrany konstrukce pomocí řezaných tvarových kamenů.

Stavební práce pod bodem a) – c) lze prokázat společně na jedné nebo jednotlivě na více referenčních zakázkách.

7. Ze seznamu přijatých nabídek podaných prostřednictvím elektronického nástroje zadavatele plyne, že zadavatel obdržel v předmětném zadávacím řízení 4 nabídky, a to mj. od společnosti HYDRO & KOV s.r.o., IČO 27720161, se sídlem Pražská 1333, Třeboň II, 379 01 Třeboň (dále jen „stěžovatel“) dne 1. 7. 2020.

8. Zadavatel dne 23. 7. 2020 rozhodl podle § 48 odst. 2 písm. a) a c) zákona o vyloučení stěžovatele z další účasti v zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“). Rozhodnutí o vyloučení bylo stěžovateli oznámeno dne 24. 7. 2020 prostřednictvím datové schránky.

9. Dne 7. 8. 2020 obdržel zadavatel prostřednictvím datové schránky námitky stěžovatele z téhož dne proti rozhodnutí o vyloučení stěžovatele ze zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku (dále jen „námitky“).

10. Zadavatel rozhodnutím ze dne 21. 8. 2020 námitky odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), přičemž rozhodnutí o námitkách zadavatel odeslal téhož dne prostřednictvím elektronické nástroje zadavatele.

11. Dne 7. 9. 2020 zadavatel uzavřel se společností SMP CZ, a.s., IČO 27195147, se sídlem Vyskočilova 1566, Michle, 140 00 Praha 4, smlouvu na veřejnou zakázku.

II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

12. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, včetně ukládání pokut za jejich spáchání, obdržel podnět s žádostí o prošetření postupu obviněného při zadávání předmětné veřejné zakázky.

13. Úřad si od obviněného na základě uvedeného podnětu, jehož šetření bylo vedeno pod sp. zn. ÚOHS-P0437/2020/VZ, vyžádal dokumentaci o zadávacím řízení a vyjádření k obsahu podnětu, a to přípisem č. j. ÚOHS-28025/2020/522/JKr/PKř ze dne 8. 9. 2020.

14. Dne 18. 9. 2020 Úřad od zadavatele obdržel dokumentaci o zadávacím řízení.  Dne 21. 9. 2020 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podnětu ze dne 18. 9. 2020. Zadavatel ve svém vyjádření odkázal na rozhodnutí o námitkách a na „Reakci na přípis nazvaný NÁMITKY PROTI ÚKONŮM ZADAVATELE - proti rozhodnutí zadavatele o námitkách stěžovatele“. Zadavatel je názoru, že se v rámci těchto dokumentů řádně, v plném rozsahu, odůvodněně a v souladu se zákonem vypořádal se všemi dílčími námitkami uvedenými v podnětu.

III. PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

15. Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění za dostatečná, vydal dne 19. 1. 2021 příkaz č. j. ÚOHS-02168/2021/500/AIvÚOHS-06854/2021/500/AIv z téhož dne (dále jen „příkaz“), kterým rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 245 odst. 1 zákona, když se podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách.Ve výroku II. příkazu uložil Úřad obviněnému za spáchání uvedeného přestupku pokutu ve výši 15 000,- Kč.

16. Doručením příkazu obviněnému dne 20. 1. 2021 bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), zahájeno řízení o přestupku.

17. Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

18. Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 28. 1. 2021 odpor z téhož dne, v němž vyjadřuje nesouhlas s tím, že by se při zadávání veřejné zakázky dopustil přestupku, za který by mu měla být uložena pokuta, a dodává, že bližší odůvodnění odporu Úřadu předloží. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

19. Usnesením č. j. ÚOHS-03578/2021/522/JKr ze dne 29. 1. 2021 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

20. Dne 9. 2. 2021 obdržel Úřad odůvodnění odporu proti příkazu, resp. vyjádření obviněného z téhož dne.

Vyjádření obviněného ze dne 9. 2. 2021

21. Obviněný nejprve shrnul skutkový stav. Podle obviněného rozhodnutí o námitkách dodržuje strukturu rozhodnutí o vyloučení a námitek (body 1 až 5) a přiměřeně tak reaguje na veškeré stěžovatelem namítané skutečnosti. Každý z bodů byl dle obviněného náležitě odůvodněn.

22. Obviněný je překvapen, že Úřad zahájil šetření postupu zadavatele (pod sp. zn. ÚOHS-P0437/2020/VZ) na základě „obecného“ podnětu. Stěžovatel měl dle obviněného jedinou relevantní a právem aprobovanou možnost, a to v zákonné lhůtě podat u Úřadu návrh dle § 250 zákona. Obviněný je názoru, že jestliže stěžovatel nepodal u Úřadu návrh dle § 250 zákona, nebyl ani oprávněn podat u Úřadu podnět, resp. Úřad se tímto podnětem zjevně obcházejícím zákon nemá zabývat.

23. Podle obviněného je bezpředmětné formálně zkoumat, zda i „doplňující“ body 3 a 4 rozhodnutí o námitkách obsahují náležité odůvodnění, jestliže je možné považovat body 1, 2 a 5 rozhodnutí o námitkách za věcně správné a řádně odůvodněné.

24. K vypořádání námitky stěžovatele týkající se neexistence důvodu vyloučení dle bodu 3 rozhodnutí o vyloučení obviněný uvedl, že argumentaci stěžovatele skutečností, že nabídka stěžovatele obsahovala seznam významných stavebních prací, ze kterého vyplývalo prokázání ekonomické kvalifikace v plném rozsahu, resp. že z něho vyplýval seznam staveb k 30. 6. 2019, obviněný neakceptoval, protože bylo dle jeho zjištění účelové a nezakládalo se na pravdě (resp. tvrzené skutečnosti obviněný v nabídce nenašel).

25. Obviněný odmítá, že by se dílčí námitkou stěžovatele vůbec nezabýval. Obviněný odkazuje na bod 3 rozhodnutí o námitkách, které považuje za dostatečné. Z uvedeného je dle obviněného zřejmé, že posuzoval i tento dílčí bod námitek, ale dospěl k závěru, že argumentace stěžovatele je nedostatečná. V bodě 3 rozhodnutí o námitkách je dle obviněného dílčí námitka stěžovatele výslovně (byť stručně, přesto věcně, přiléhavě a přezkoumatelně) vypořádána a stěžovatel byl dostatečně informován, z jakého důvodu nebyly jeho argumenty akceptovány.

26. Za výstižné a přezkoumatelné považuje obviněný vypořádání námitek, neboť v něm odkázal na rozhodnutí o vyloučení a dostatečně srozumitelně popsal nedostatek nabídky stěžovatele (tj. že stěžovatel doložil obrat pouze za 2 období, nikoli za 3 období). Z tohoto vypořádání je dle obviněného nepochybné, že argument stěžovatele neuznal, neboť stěžovatel v nabídce řádně nepředložil seznam konkrétních staveb a obviněný neshledal prokázání splnění ekonomické kvalifikace ani na základě obsahu jiných částí nabídky. Obviněný připomíná, že za obsah nabídky odpovídá dodavatel.

27. Obviněný požádal Úřad, aby se v rámci tohoto správního řízení seznámil s nabídkou stěžovatele a odborně posoudil, zda z nabídky stěžovatele splnění ekonomické kvalifikace vyplývá.

28. K vypořádání námitky stěžovatele týkající se neexistence důvodu vyloučení dle bodu 4 rozhodnutí o vyloučení obviněný uvedl, že odmítá, že by se touto dílčí námitkou stěžovatele vůbec nezabýval, neboť z bodu 4 rozhodnutí o námitkách je zřejmé, že se touto námitkou zabýval a že argumentaci stěžovatele neakceptoval, přičemž tento svůj postup v rozhodnutí o námitkách dostatečně „okomentoval“. Obviněný v případě této dílčí námitky dospěl k závěru, že argumentace stěžovatele je nedostatečná. Svůj závěr obviněný opřel o údaje uvedené v nabídce stěžovatele. Obviněný připomíná, že za obsah nabídky odpovídá dodavatel.

29. Podle obviněného Úřad nezohlednil skutečnost, že obviněný opakovaně stěžovatele ze své dobré vůle vyzýval k objasnění a doplnění nabídky a že zbývající tři důvody vyloučení stěžovatele obviněný řádně popsal a odůvodnil. Obviněný tedy odmítá, že by rezignoval na posouzení všech námitek stěžovatele.  

30. Obviněný odmítá, že by se dopustil jakéhokoli porušení zákona nebo přestupku, za který by mu měla být uložena pokuta. Pokutu uloženou příkazem považuje obviněný za nepřiměřenou a likvidační. Veřejná zakázka je dle obviněného financována z dotačních prostředků s tím, že pokud bude Úřadem konstatováno byť jen marginální porušení zákona, obviněnému reálně hrozí ztráta dotace v celé výši a automatické penále až do výše dotace.

31. Obviněný navrhuje, aby Úřad rozhodl tak, že se správní řízení zastavuje a že obviněný nespáchal žádný přestupek, a proto není povinen hradit pokutu či náklady správního řízení.  

Další průběh řízení o přestupku

32. Usnesením č. j. ÚOHS-05298/2021/522/JKr ze dne 10. 2. 2021 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl podle § 261 odst. 3 zákona vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

33. Obviněný se ve lhůtě určené k vyjádření k podkladům rozhodnutí ani později v průběhu správního řízení již dále nevyjádřil.

IV. ZÁVĚRY ÚŘADU

34. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména předložené dokumentace, vyjádření obviněného a na základě vlastních zjištění konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, za což mu byla uložena pokuta uvedená ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K právnímu postavení zadavatele

35. Před zkoumáním samotného postupu zadavatele Úřad nejprve ověřil postavení zadavatele ve smyslu § 4 zákona.

36. Ustanovení § 4 zákona definuje zadavatele veřejné zakázky, přičemž z odst. 1 písm. e) citovaného ustanovení vyplývá, že veřejným zadavatelem je jiná osoba, pokud

1. byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

37. Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona, je nezbytné kumulativní naplnění podmínky uvedené v bodu 1. výše citovaného ustanovení zákona a alespoň jedné z podmínek uvedených v bodu 2. výše citovaného ustanovení zákona.

38. Úřad na základě obsahu dokumentu Stanovy Svazek obcí pro vodovody a kanalizace (dále jen „Stanovy“)^[1] dospěl k závěru, že obviněnému při zadávání veřejné zakázky svědčilo postavení zadavatele ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. e) zákona, neboť ze Stanov lze dovodit naplnění podmínek uvedených v bodu 1. cit. ustanovení zákona (předmětem činnosti obviněného je zajištění zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod zejména členských obcí obviněného; viz § 4 Stanov) a naplnění minimálně jedné podmínky uvedené v bodu 2. cit. ustanovení zákona. Jiný veřejný zadavatel může v obviněném uplatňovat rozhodující vliv, neboť nejvyšší orgán obviněného (valná hromada; viz § 12 a násl. Stanov) se skládá ze starostů členů obviněného, tj. z obcí (viz § 3 Stanov), přičemž obce jsou nepochybně veřejným zadavatelem dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona coby územní samosprávné celky.

K výroku I. rozhodnutí – vyřízení námitek stěžovatele

Relevantní ustanovení zákona

39. Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté zákona hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“).

40. Podle § 242 odst. 2 zákona musí být námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení stěžovateli.

41. Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

42. Podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 245 odst. 1, 2, 3 nebo 4 zákona.

Obecně k požadavkům kladeným na rozhodnutí o námitkách

43. Úřad předně v obecné rovině uvádí, že námitky jako procesní institut představují primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá, a své rozhodnutí odůvodnit, a to v souladu se zásadou transparentnosti tak, aby bylo zpětně přezkoumatelné. Tato povinnost je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem, aby se zadavatel v odůvodnění rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách.

44. Z ustanovení § 245 odst. 1 zákona tedy vyplývá, že zadavatel své povinnosti ve vztahu k řádně podaným námitkám nesplní, pokud se s nimi vypořádá pouze obecným sdělením, aniž by své rozhodnutí opřel o argumentaci založenou na konkrétních a přezkoumatelných skutečnostech. Za takové (nedostatečné) obecné sdělení je možno např. považovat obecné konstatování, že se namítaného pochybení zadavatel nedopustil a námitky z toho důvodu neshledává relevantní. Pro splnění povinnosti podrobně a srozumitelně se vyjádřit ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách však není nutné, aby se zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace stěžovatele do nejmenších myslitelných podrobností (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 70/2008 - 13 ze dne 30. 4. 2009, příp. nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05[2]).  Povinnost zadavatele vypořádat podstatu námitek ve smyslu § 245 odst. 1 zákona, aniž by bylo nezbytně nutné zároveň vypořádat každé jednotlivé tvrzení, které samo o sobě nemusí mít vůbec podstatu námitek, vyplývá rovněž ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 55/2018-63, kde je uvedeno: „Soud samozřejmě rozumí tomu, že povinnost vyčerpat námitky je zde proto, aby byla daná možnost zadavateli samostatně napravit případné pochybení bez sankčního zásahu žalovaného. Nicméně žalovaný oproti tomu musí v přestupkovém řízení o přestupku zadavatele dle § 268 odst. 1 písm. d) zákona o zadávání veřejných zakázek postupovat tak, aby na prvním místě hleděl na zachování podstaty námitek, namísto toho, aby zkoumal, zda je vypořádané každé jednotlivé tvrzení, které samo o sobě nemusí mít vůbec podstatu námitek, ale může se jednat o právní argumentaci, na kterou může bezpochyby reagovat zadavatel tak, že proti ní postaví vlastní obdobně obsahově hodnotnou právní argumentaci.“.

45. Na tomto místě Úřad považuje za účelné vyjasnit, že uvedené nároky, které jsou na vyřízení námitek zákonem kladeny, nejsou ve vztahu k zadavateli nikterak nespravedlivé. Je totiž třeba předně vycházet z toho, že primárním účelem regulace zadávání veřejných zakázek je ochrana prostředků, které jsou prostřednictvím veřejných zakázek vynakládány, a to především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, na jejichž základě jsou veřejné zakázky plněny, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Má-li zadavatel (právě za účelem ochrany hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s takto vydávanými prostředky) zákonem stanovenou obecnou povinnost zadávat veřejné zakázky prostřednictvím v zákoně upravených zadávacích řízení a je-li zadavatel současně osobou odpovědnou za zákonný průběh daného zadávacího řízení, není ničeho nepřiměřeného na tom, aby měl současně povinnost k námitce stěžovatele svůj postup relevantním způsobem odůvodnit.

46. Jinými slovy řečeno, je-li zadavatel ve své smluvní volnosti zákonem omezen v tom smyslu, že k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku může obecně přistoupit toliko na základě formalizovaného postupu, který musí vyhovět zákonem stanoveným podmínkám, musí na každý svůj krok v zadávacím řízení nazírat též z pohledu souladnosti se zákonem. V takovém případě nemůže pro zadavatele představovat žádný problém své úvahy, na základě kterých dospěl k závěru, že postupuje v souladu se zákonem, stěžovateli sdělit. Navíc je transparentní takový postup zadavatele, kdy obdrží výtky dodavatele a reaguje na ně tak, že se s nimi srozumitelně a jasně vypořádá. To implikuje, že zareaguje na všechny vznesené argumenty a např. uvede, proč je nepovažuje za legitimní. Právě to je základním smyslem řízení o námitkách. Postup, kdy dodavatel vznese řadu argumentů, pro které považuje postup zadavatele za nezákonný, a zadavatel část z nich ignoruje či na konkrétní argumenty reaguje nedůvodně jen povšechně, aniž by vysvětlil, proč daná námitka není důvodná, nemůže být v souladu se zákonem.

47. Lze konstatovat, že každý dodavatel pohybující se na relevantním trhu má právo na transparentní a nediskriminační postup zadavatele v zadávacím řízení a právo na nezávislý přezkum úkonů či rozhodnutí zadavatele poté, co se neúspěšně bránil námitkami dle zákona (k tomuto závěru srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 As 50/2006-137). Právě k plnohodnotnému naplnění tohoto práva pak směřuje úprava v § 245 odst. 1 zákona.

48. Jestliže stěžovatel podá zadavateli námitky, musí se jimi (tj. podstatou argumentace resp. namítaných skutečností) zadavatel zabývat s veškerou pečlivostí. Je tomu tak především proto, že prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména o tom, zda bude proti postupu zadavatele, který jeho námitky odmítl, brojit návrhem u Úřadu či nikoliv. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou pak z povahy věci skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění takového návrhu. V situaci, kdy zadavatel svůj postup (zpochybňovaný podanými námitkami) konkrétním způsobem nezdůvodňuje, je stěžovatel, chce-li hájit své právo na transparentní postup zadavatele, de facto nucen podávat návrh k Úřadu (přičemž nelze přehlížet, že s jeho podáním je spojena i povinnost složit peněžitou kauci) toliko na základě svých domněnek, tj. aniž by znal argumentaci, na jejímž základě zadavatel pokládá jeho tvrzení za nesprávná či irelevantní. Za této situace by pak bylo krajně nespravedlivé, aby zadavatel až v průběhu správního řízení představil komplexní argumentaci (kterou přitom musí znát od samého počátku, resp. od okamžiku, kdy se pro určitý postup rozhodl) opřenou o relevantní podklady, na základě které by dosáhl zamítnutí návrhu (a připadnutí navrhovatelem složené kauce státu).

49. Lze tedy uzavřít, že účelem institutu námitek je, aby se stěžovatel primárně dozvěděl autentický názor zadavatele na podstatu jím vznesených připomínek k jeho postupu v zadávacím řízení. Právě způsob, jakým mají být podané námitky ze strany zadavatele vyřízeny, je z pohledu dodržení zákona zásadní, přičemž tento závěr je zřejmý i ze skutečnosti, že nedodržení postupu zadavatele při vyřizování námitek je v zákoně kvalifikováno jako přestupek ze strany zadavatele. Důležitost institutu námitek a jejich vyřízení tedy vyplývá i z úmyslu zákonodárce sankcionovat zadavatele v případě, že na námitky nebude reagovat způsobem stanoveným zákonem [k tomu srov. ust. § 268 odst. 1 písm. d) zákona].

50. V šetřeném případě je z výše uvedených zjištění zřejmé, že námitky byly podány s ohledem na lhůtu stanovenou v § 242 odst. 2 zákona včas. Úřad současně dodává, že námitky byly podány oprávněnou osobou a obsahovaly rovněž zákonem předepsané náležitosti. S ohledem na tyto skutečnosti měl zadavatel povinnost námitky postupem podle § 245 odst. 1 a násl. zákona náležitě vyřídit, o čemž měl písemnou formou v zákonem stanovené lhůtě informovat stěžovatele. V šetřeném případě je nutné zdůraznit, že pro splnění povinnosti zadavatele stanovené v § 245 odst. 1 zákona bylo ze strany zadavatele nutné o námitkách rozhodnout tak, aby byla věcně vyčerpána a vyargumentována podstata v námitkách uvedených připomínek.

51. Úřad přistoupil k posouzení toho, zda rozhodnutí zadavatele o námitkách stěžovatele obstojí v testu zákonnosti ve smyslu § 245 odst. 1 zákona, tedy, zda se zadavatel ve shora uvedeném smyslu v rozhodnutí o námitkách vyjádřil podrobně ke všem skutečnostem v námitkách. Úřad porovnal námitky s rozhodnutím o námitkách a dále shrnuje jednotlivé konkrétní aspekty námitek, přičemž je porovnává s obsahem rozhodnutí o námitkách.

52. Úřad již na tomto místě konstatuje, že zadavatel námitky stěžovatele částečně vypořádal. Nelze však odhlédnout od toho, že se zadavatel k některým namítaným skutečnostem nevyjádřil vůbec.

Rozhodnutí o vyloučení

53. Zadavatel v rozhodnutí o vyloučení uvedl několik (celkem pět) skutečností, ve kterých spatřoval důvody pro vyloučení stěžovatele dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona nebo dle § 48 odst. 2 písm. c) zákona. Důvody pro vyloučení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona zadavatel spatřoval mj. v následujících dvou skutečnostech, které uvedl pod bodem 3 a v části bodu 4 rozhodnutí o vyloučení:

- „Nesplnění kritéria ekonomické kvalifikace dle § 78 odst. 1 ZZVZ a zadávacích podmínek v čl. 7.3.1. bod a) ZD: Dodavatel nepředložil seznam konkrétních staveb v daném účetním období, na kterých byl dosažen požadovaný obrat. Dodavatel předložil pouze seznam staveb k 30. 6. 2017 a k 30. 6. 2018. Nejedná se tedy o 3 předcházející účetní období, jak bylo požadováno v čl. 7.3.1 bod a) zadávací dokumentace.“ (dále též jen „bod 3 rozhodnutí o vyloučení“)

- »Nesplnění kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ dle zadávacích podmínek v čl. 7.4.3. bod b) ZD: Seznam stavebních prací doložený dodavatelem ani souhrnu nesplňuje kvalifikační požadavek podle čl. 7.4.3. bod b) a sice údaj o min. objemu 1000 m3 vodostavebních betonů realizovaných na objektu železobetonového přelivu na stavbě obdobného charakteru. Uvedená referenční zakázka „Suchá nádrž Lichnov III. OHO“, realizovaná ve sdružení poddodavatelem Rovina, a s., dle přiloženého osvědčení zadavatele - Povodí Ohře, s p. ze dne 1. 11. 2017, obsahuje železobetonovou konstrukcí přelivu o objemu 970 m3.

Dodavatel navíc prostřednictvím navrženého poddodavatele Rovina, a s. prokazuje zkušenosti s prováděním betonářských prací, jak odpovídá referenční zakázce č. 1 (čl. 7.4.3 bod b) ZD), přičemž závazek poddodavatele na plnění VZ uvedený v bodě 2.1 Smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o dílo je formulován jako „…poskytnutí dokladů k prokázání technické kvalifikace a činnost spojená se zemními pracemi v celkovém finančním objemu nepřesahujícím 10% hodnoty zakázky". Takto formulovaný závazek neodpovídá věcnému rozsahu, v jakém jiná osoba prokázala kvalifikaci za dodavatele, což odporuje ustanovení § 83 odst. 1 písm. d) ZZVZ.« (dále též jen „bod 4 rozhodnutí o vyloučení“)

Námitky stěžovatele

54. Stěžovatel v námitkách namítal neexistenci všech pěti důvodů, na základě kterých zadavatel rozhodl o vyloučení stěžovatele, přičemž v této souvislosti rovněž poukazoval dále na nezákonnost nastavení celkem sedmi zadávacích podmínek.

Námitka týkající se neexistence důvodu vyloučení dle bodu 3 rozhodnutí o vyloučení

55. Pokud jde o námitku neexistence důvodu vyloučení dle bodu 3 rozhodnutí o vyloučení, stěžovatel byl v námitkách názoru, že prokázal ekonomickou kvalifikaci v plném rozsahu dle zadávací dokumentace. Stěžovatel na podporu svého názoru, že v šetřeném případě neexistuje důvod dle bodu 3 rozhodnutí o vyloučení, argumentoval v námitkách skutečností, že „[j]iž v nabídce byl obsažen Seznam významných stavebních prací, ze kterého vyplývalo prokázání ekonomické kvalifikace v plném rozsahu. Pro rozptýlení pochybností zadavatele doplnit stěžovatel na základě výzvy k objasnění samostatné seznamy staveb k 30. 6. 2017 a k 30. 6. 2018, přičemž seznam staveb k 30. 6. 2019 prokazatelně vyplývá ze Seznamu významných stavebních prací (reference č. 9 – Odbahnění a rekonstrukce hráze a objektů rybníka Bohumilečský – dokončení 4/2019, objem 43 039 953,- Kč bez DPH, a dále reference č. 7 a reference č. 8), který byl předložen v rámci nabídky.“(zvýraznění textu provedl Úřad - pozn. Úřadu)

Námitka týkající se neexistence důvodu vyloučení dle bodu 4 rozhodnutí o vyloučení

56. Pokud jde o námitku neexistence důvodu vyloučení dle bodu 4 rozhodnutí o vyloučení, stěžovatel byl v námitkách názoru, že prokázal splnění kritéria technické kvalifikace zcela v souladu s § 79 odst. 2 písm. a) zákona a dle zadávacích podmínek uvedených v bodě 7.4.3. bod b) zadávací dokumentace.

57. Stěžovatel na podporu svého názoru, že v šetřeném případě neexistuje důvod dle bodu 4 rozhodnutí o vyloučení, argumentoval v námitkách tím, že »k zakázce s názvem „Suchá nádrž Lichnov III, OHO“ bylo doloženo čestné prohlášení o splnění podmínek technické kvalifikace ve formě Seznamu významných stavebních prací, kde se jasně uvádí, že min. objem 1000 m³vodostavebních betonů realizovaných objektu železobetonového přelivu na stavbě obdobného charakteru je splněn, k čemuž stěžovatel doložil osvědčení objednatele, kde nejsou uvedeny všechny údaje o realizované stavbě. Zadavatel tedy učinil závěr na základě neúplných informací, neboť pokud měl pochybnosti o tom, že byly realizovány vodostavební betony v požadovaném rozsahu, měl vyzvat stěžovatele k objasnění, což neučinil. Z logiky věci nemohou být obsahem osvědčení objednatelů všechny informace týkající se stavby, neboť se jedná pouze o osvědčení, které obvykle obsahuje pouze stručný popis, jak tomu bylo i v tomto případě. U zakázky s názvem „Suchá nádrž Lichnov III, OHO“ byly realizovány vodostavební betony v objemu min. 1000 m³, k čemuž předkládá stěžovatel rozpočet stavby přílohou těchto námitek. Zadavatel má pravdu pouze v tom rozsahu, že jeden objekt (v rámci stavby jich bylo realizováno více a byly realizovány i podobjekty), má objem vodostavebních betonů 970 m³, ale kdyby zadavatel zkoumal danou zakázku více, tak byl došel k závěru, že tato zakázka splňuje technický kvalifikační požadavek. V případě, že měl objem být uveden pro pouze jeden objekt, měl tuto skutečnost uvést zadavatel již v rámci zadávací dokumentace, nikoliv až v rámci vyloučení stěžovatele.« (zvýraznění textu provedl Úřad - pozn. Úřadu)

Rozhodnutí o námitkách

58. V souvislosti s důvodem dle bodu 3 rozhodnutí o vyloučení zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl toliko, že „trvá na závěru, že Stěžovatel nesplnil kritéria ekonomické kvalifikace dle § 78 odst. 1 ZZVZ (resp. čl. 7.3.1. bod a) zadávací dokumentace), když Stěžovatel nepředložil seznam konkrétních staveb v daném účetním období, na kterých byl dosažen požadovaný obrat (Stěžovatel předložil pouze seznam staveb k 30. 06. 2017 a k 30. 06. 2018 a nejedná se tedy o 3 předcházející účetní období.).

59. V souvislosti s důvodem dle bodu 4 rozhodnutí o vyloučení zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl toliko, že „trvá na tom, že Stěžovatel nesplnil kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ a dle čl. 7.4.3. bod b) zadávací dokumentace.“

Posouzení rozhodnutí o námitkách

Námitka týkající se neexistence důvodu vyloučení dle bodu 3 rozhodnutí o vyloučení

60. Co se týče námitky stěžovatele směřující proti vyloučení stěžovatele z důvodu dle bodu 3 rozhodnutí o vyloučení, stěžovatel v této souvislosti zadavateli předložil jasný argument spočívající v tom, že dle zadavatele nepředložený seznam staveb k 30. 6. 2019 vyplývá ze seznamu významných stavebních prací, které stěžovatel zadavateli předložil v nabídce, tedy že údaje, jež měly být obsahemseznam staveb k 30. 6. 2019, jsou v nabídce fakticky obsaženy a toliko jsou uvedeny na jiném místě, resp. v jiném dokumentu. V této souvislosti stěžovatel rovněž označil konkrétní reference v seznamu v seznamu významných stavebních prací.   

61. Vzhledem k tomu, že se zadavatel v odůvodnění rozhodnutí o námitkách k této konkrétní argumentaci stěžovatele vůbec nevyjádřil, když v souvislosti s námitkou týkající se důvodu dle bodu 3 rozhodnutí o vyloučení uvedl pouze, že trvá na závěru, že stěžovatel nesplnil kritéria ekonomické kvalifikace, neboť stěžovatel nepředložil seznam konkrétních staveb v daném účetním období, na kterých byl dosažen požadovaný obrat, resp. za 3 předcházející účetní období, Úřad má za to, že v této části námitky zadavatel nenaplnil předpoklad vyjádření se ke konkrétní námitce stěžovatele tak, jak předpokládá § 245 odst. 1 zákona, tj. nevyjádřil se k podstatě uplatněného argumentu, když se k tomuto argumentu nevyjádřil vůbec.

Námitka týkající se neexistence důvodu vyloučení dle bodu 4 rozhodnutí o vyloučení

62. Co se týče námitky stěžovatele směřující proti vyloučení stěžovatele z důvodu dle bodu 4 rozhodnutí o vyloučení, stěžovatel v této souvislosti zadavateli předložil jasnou argumentaci spočívající v tom, že stěžovatelem zadavateli předložené osvědčení týkající se zakázky s názvem „Suchá nádrž Lichnov III, OHO“ neobsahuje všechny údaje o realizované stavbě, pročež zadavatel dle stěžovatele učinil závěr na základě neúplných informací. Stěžovatel v této souvislosti dále uvedl, že k doložení objemu 1000 m³vodostavebních betonů realizovaných u této zakázky přiložil v rámci námitek rozpočet stavby.

63. Vzhledem k tomu, že se zadavatel v odůvodnění rozhodnutí o námitkách k této konkrétní argumentaci stěžovatele vůbec nevyjádřil, když v souvislosti s námitkou týkající se důvodu dle bodu 4 rozhodnutí o vyloučení uvedl pouze, že „trvá na tom, že Stěžovatel nesplnil kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ a dle čl. 7.4.3. bod b) zadávací dokumentace“, Úřad má za to, že v této části námitky zadavatel nenaplnil předpoklad podrobného vyjádření se ke konkrétní námitce stěžovatele tak, jak předpokládá § 245 odst. 1 zákona, tj. nevyjádřil se k podstatě uplatněného argumentu, když se k tomuto argumentu nevyjádřil vůbec.

Závěr

64. Úřad uzavírá, že v případě výše uvedených námitek týkajících se důvodu dle bodu 3 a 4 rozhodnutí o vyloučení nebylo dosaženo naplnění účelu institutu námitek, resp. rozhodnutí o námitkách, kterým není toliko zopakovat již tvrzené (v rozhodnutí o vyloučení), ale vysvětlit, proč argument předložený stěžovatelem není dle zadavatele relevantní. Lze tedy konstatovat, že pokud má zadavatel za to, že jeho postup je důvodný, měl by být schopen nikoli pouze obecnými frázemi, ale podrobně a srozumitelně (tj. přezkoumatelně) své stanovisko obhájit. Jen takové zdůvodnění postupu zadavatele totiž může sloužit stěžovateli jako základní podklad pro úvahu, zda si za svým názorem o nezákonném postupu zadavatele stojí natolik, že je ochoten vyvolat zahájení správního řízení před Úřadem na základě návrhu.

65. V šetřeném případě zadavatel obdržel od stěžovatele v námitkách konkrétní tvrzení, avšak argumentace zadavatele k těmto tvrzením stěžovatele, kterými se Úřad zabýval výše, absentuje, když zadavatel pouze opakuje, že trvá na skutečnostech uvedených v rozhodnutí o námitkách. Vzhledem k výše uvedenému Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. rozhodnutí – k uložení pokuty

66. Úřad posoudil postup obviněného ve všech vzájemných souvislostech a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona.

67. Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let, přičemž podle § 270 odst. 6 písm. a) zákona se promlčecí doba přerušuje oznámením o zahájení řízení o přestupku.

68. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

69. V návaznosti na právě uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí obviněným došlo dne 21. 8. 2020 odesláním rozhodnutí o námitkách, ve kterém se zadavatel (obviněný) podrobně a srozumitelně nevyjádřil k některým skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách, čímž postupoval v rozporu s ustanovením § 245 odst. 1 zákona. Řízení o přestupku pak bylo zahájeno doručením příkazu. Z uvedených údajů je zřejmé, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za spáchaný přestupek tedy nezanikla.

70. Podle ustanovení § 268 odst. 2 písm. b) zákona se za přestupek uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona.

71. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

72. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

73. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013.)

74. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že pro zadavatele ze zákona jednoznačně vyplývá povinnost přezkoumat a vyřídit veškeré námitky proti jeho postupu v zadávacím řízení. Tuto povinnost obviněný v šetřeném případě zákonem předvídaným způsobem nesplnil, neboť námitky sice včas „vyřídil“, ale k několika uváděným skutečnostem neuvedl žádné důvody, pro které nepovažuje tyto dílčí námitky za akceptovatelné.

75. Úřad uvádí, že z hlediska intenzity zásahu do právem chráněného zájmu se ze strany obviněného nejedná o nejzávažnější porušení zákona. V daném případě nelze dovodit, že by obviněný zcela rezignoval na posouzení všech námitek, resp. nelze dovodit, že by obviněný námitky stěžovatele jako celek zcela ignoroval. Proto při stanovení výše sankce Úřad uvažoval, v jaké míře a šíři došlo při vyřizování námitek stěžovatele k nezákonnému postupu ze strany obviněného. Úřad při stanovení výše pokuty ve prospěch jejího snížení zohlednil skutečnost, že se zadavatel odpovídajícím způsobem vyjádřil k převážné části vznesených námitek, neboť se nevypořádal „pouze“ se dvěma námitkami stěžovatele z celkového počtu 13 námitek. Na druhou stranu nelze přehlížet, že obviněný v daném případě předmětné dvě dílčí námitky stěžovatele v rámci své argumentace v odůvodnění rozhodnutí o námitkách zcela ignoroval, když na ně reagoval v podstatě pouze zopakováním svého závěru známého stěžovateli již z rozhodnutí o vyloučení. Následkem protiprávního jednání tak bylo, že se stěžovatel nedozvěděl ke skutečnostem obsaženým v těchto dílčích námitkách žádný relevantní argument ze strany zadavatele, ačkoli argumentace stěžovatele byla dostatečně konkrétní, a zadavatel se tedy mohl a měl k podstatě předkládané argumentace odpovídajícím způsobem vyjádřit.

76. Při určení výše pokuty přihlédl Úřad rovněž k hodnotě předmětné veřejné zakázky, neboť ačkoliv horní hranice pokuty činí v šetřeném případě 20 mil. Kč, nelze abstrahovat od skutečné hodnoty veřejné zakázky, která dle čl. 3 smlouvy o dílo ze dne 7. 9. 2020 činí 34 946 810,- Kč bez DPH, tj. 42 285 640,10 Kč vč. DPH, čemuž by odpovídala [ve smyslu §268 odst. 2 písm. a) zákona] maximální pokuta cca 4,2 mil. Kč.

77. Úřad s ohledem na výše uvedené uzavírá, že – vzhledem k intenzitě skutkových okolností a následků, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů – přestupek spáchaný zadavatelem (obviněným) v šetřeném případě klasifikoval jako méně závažný, a  pokutu tedy s důrazem na její preventivní funkci ukládá při spodní hranici zákonné sazby.

78. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalším přestupkem (správním deliktem) obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů.[3]

79. Úřad konstatuje, že zjistil, resp. ověřil, že v právě projednávaném případě není přestupek obviněného v souběhu s žádnými dalšími přestupky (správními delikty) obviněného. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad nemusel přikročit k uplatnění institutu souhrnného trestu.

80. Při určení výše pokuty Úřad přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu zadavatele. Z posledního zveřejněného Závěrečného účtu za rok 2019[4] vyplývá, že obviněný měl celkové příjmy v řádu desítek milionů Kč a hospodářský výsledek za rok 2019 činil více než 10 milionů Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž v rámci svého rozpočtu obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující ekonomickou situaci obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou), neboť uložená pokuta je vzhledem k jeho rozpočtovým příjmům zcela marginální.

81. V souvislosti s uvedeným Úřad doplňuje, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení pravidel stanovených zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad dále uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty.

82. Závěrem tedy Úřad k výši uložené pokuty konstatuje, že dle názoru Úřadu naplňuje dostatečně obě zmíněné funkce, aniž by se současně jednalo o pokutu likvidační. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

83. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

K argumentům zadavatele

84. K názoru zadavatele, že stěžovatel měl podat u Úřadu návrh a jelikož tak neučinil, není oprávněn podat u Úřadu v téže věci podnět, pročež Úřad by se podnětem neměl zabývat, Úřad uvádí, že zákon (ani rozhodovací praxe Úřadu či soudů) nespojuje s nevyužitím možnosti podat u Úřadu návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele následek v podobě ztráty oprávnění podat u Úřadu podnět k zahájení řízení z moci úřední, v důsledku čehož by se Úřad takovým podnětem věcně zabýval, tj. vyřizoval jej. V této souvislosti Úřad upozorňuje, že nemožnost podat podnět, resp. následek v podobě nevyřizování podnětu nastupuje dle § 258 odst. 2 zákona v situaci, kdy podnět k zahájení řízení z moci úřední podá stěžovatel, jenž v téže věci nevyužil možnosti podat námitky dle zákona. O tuto situaci se však v šetřeném případě nejedná, neboť stěžovatel podal řádné a včasné námitky.

85. K názoru obviněného, že je bezpředmětné formálně zkoumat, zda i „doplňující“ body 3 a 4 rozhodnutí o námitkách obsahují náležité odůvodnění, jestliže je možné považovat body 1, 2 a 5 rozhodnutí o námitkách za věcně správné a řádně odůvodněné, Úřad uvádí, že způsob vypořádání se s dílčími námitkami, resp. vyjádření se k podstatě argumentace stěžovatele vztahující se k bodům 1, 2 a 5 rozhodnutí o vyloučení nemá žádný vliv na povinnost zadavatele se řádně v souladu se zákonnými požadavky vypořádat s námitkami, resp. vyjádřit se k podstatě argumentace směřující proti důvodům vyloučení uvedeným v bodech 3 a 4 rozhodnutí o vyloučení. Povinnost vyjádřit se v souladu s § 245 odst. 1 zákona se na zadavatele vztahuje nezávisle na tom, zda postup zadavatele, vůči kterému dílčí námitka směřuje, je oprávněný či nikoli. Obecně tedy platí, že vyjádří-li se zadavatel v souladu se zákonem k určité dílčí námitce, nezbavuje ho to povinnosti stejně řádně se vypořádat s jinou uplatněnou dílčí námitkou, a to ani v případě, že se řádně vyjádří k námitce směřující proti určitému důvodu, pro který by stěžovatel byl ze zadávacího řízení vyloučen oprávněně (což může být ostatně sporné a může se stát předmětem přezkumu u Úřadu). Lze tedy uzavřít, že zadavatel je povinen se řádně vypořádat s námitkami uplatněnými vůči všem důvodům, pro které je stěžovatel ze zadávacího řízení vyloučen.

86. Předmětem přezkumu ze strany Úřadu se následně může stát postup zadavatele při vypořádání všech námitek stěžovatele bez ohledu na to, zda směřují proti oprávněnému či neoprávněnému postupu zadavatele.

87. Pro úplnost Úřad uvádí, že vyjádření zadavatele v odůvodnění rozhodnutí o námitkách vztahující se k důvodům pro vyloučení dle bodů 1, 2 a 5 rozhodnutí o vyloučení nelze považovat za vyjádření zadavatele k argumentaci stěžovatele v námitkách týkající důvodů pro vyloučení dle zbývajících bodů 3 a 4 rozhodnutí o vyloučení, neboť důvody pro vyloučení dle bodů 1, 2 a 5 se liší od důvodů pro vyloučení dle bodů 3 a 4, argumentace stěžovatele k těmto bodům v námitkách je rovněž odlišná a v důsledku uvedeného jsou odlišná (věcně nesouvisející) logicky i vyjádření zadavatele k argumentaci stěžovatele.

88. Pakliže zadavatel ke svému vyjádření k námitce stěžovatele týkající se neexistence důvodu vyloučení dle bodu 3 rozhodnutí o vyloučení uvádí, že dospěl k závěru, že argumentace stěžovatele je nedostatečná a že stěžovatel byl v rozhodnutí o námitkách informován, z jakého důvodu nebyly jeho argumenty akceptovány, dle Úřadu nic z uvedeného z rozhodnutí o námitkách neplyne. Pouhý odkaz na rozhodnutí o vyloučení, resp. zopakování skutečností, které již uvedl v rozhodnutí o vyloučení, které nikterak nereaguje (a z podstaty věci ani nemůže) až na následně v námitkách předložené konkrétní argumenty stěžovatele (a sice, že požadované údaje dle stěžovatele vyplývají z jiného v nabídce obsaženého dokumentu), nelze považovat za reakci na podstatu uplatněného argumentu. Skutečnost, že obviněný neakceptoval argumentaci stěžovatele z důvodu její účelovosti a nepravdivosti (obviněný neshledal prokázání splnění ekonomické kvalifikace ani na základě obsahu jiných částí nabídky, kdy tvrzené skutečnosti v nabídce nenašel), zadavatel v rozhodnutí o námitkách neuvedl, zadavatel se s ní tedy nemohl seznámit.

89. K požadavku obviněného, aby se Úřad v rámci tohoto správního řízení seznámil s nabídkou stěžovatele a odborně posoudil, zda z nabídky stěžovatele splnění ekonomické kvalifikace vyplývá, Úřad uvádí, že toto správní řízení je vedeno ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona obviněným tím, že se svým postupem v rozporu s § 245 odst. 1 zákona v rozhodnutí o námitkách stěžovatele podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách (k postupu zadavatele blíže viz výrok I. tohoto rozhodnutí). Toto správní řízení nebylo zahájeno a není vedeno ve věci přezkoumání úkonu zadavatele spočívajícího ve vyloučení stěžovatele ze zadávacího řízení z důvodu uvedeného v bodu 3 rozhodnutí o vyloučení, pročež se Úřad prokázáním splnění ekonomické kvalifikace stěžovatelem v tomto správním řízení nezabýval. Odpověď na tuto otázku je irelevantní pro posouzení, zda se zadavatel dopustil daného přestupku a pro uložení pokuty za jeho spáchání.

90. Pakliže zadavatel ke svému vyjádření k námitce stěžovatele týkající se neexistence důvodu vyloučení dle bodu 4 rozhodnutí o vyloučení uvádí, že dospěl k závěru, že argumentace stěžovatele je nedostatečná, dle Úřadu měl zadavatel v takovém případě v rozhodnutí o námitkách náležitě zdůvodnit stěžovateli, z jakého důvodu jeho konkrétní argument (neúplnost informací o stavbě v osvědčení objednatele při současném předložení rozpočtu stavby) neakceptoval. Konkrétní vyjádření zadavatele k podstatě tohoto argumentu stěžovatele není v rozhodnutí o námitkách obsaženo.

91. Pro posouzení toho, zda se zadavatel dopustil daného přestupku a na uložení pokuty za jeho spáchání je irelevantní, že obviněný opakovaně stěžovatele vyzýval k objasnění a doplnění nabídky, přestože k tomu nebyl povinen. Úřad proto tento postup zadavatele nezohlednil.

92. K argumentu zadavatele, že Úřad nezohlednil, že tři zbývající důvody vyloučení stěžovatele obviněný řádně popsal a odůvodnil, Úřad uvádí, že pokud tím zadavatel má na mysli popis důvodů pro vyloučení v odůvodnění rozhodnutí o vyloučení, je toto odůvodnění v souvislosti s vytýkaným pochybením irelevantní jednak z důvodu, že se netýká důvodů vyloučení stěžovatele dle bodů 3 a 4 rozhodnutí o vyloučení (týká se důvodů dle bodů 1, 2 a 5 rozhodnutí o vyloučení) a jednak z důvodu, že jím byla plněna povinnost odůvodnit vyloučení účastníka zadávacího řízení dle § 48 odst. 11 zákona a současně povinnost dodržet zásadu transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, nikoli povinnost vyjádřit se podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách.  

93. Pokud má zadavatel uvedeným tvrzením na mysli skutečnost, že se zadavatel řádně v souladu se zákonem vyjádřil v rozhodnutí o námitkách k námitkám stěžovatele týkajícím se vyloučení stěžovatele z důvod dle bodů 1, 2 a 5 rozhodnutí o vyloučení, Úřad toto zohlednil již v příkazu (viz bod 54 odůvodnění příkazu), kdy Úřad při úvahách o výši sankce Úřad zohlednil ve prospěch jejího snížení skutečnost, že se zadavatel odpovídajícím způsobem vyjádřil k převážné části vznesených námitek (ke všem s výjimkou s výjimkou námitek týkajících se vyloučení stěžovatele z důvod dle bodů 3 a 4 rozhodnutí o vyloučení). Úřad tak učinil i při stanovení výše sankce tímto rozhodnutím.

94. K vyjádření obviněného, že odmítá, že by rezignoval na posouzení všech námitek stěžovatele, Úřad uvádí, že v příkazu (ani v tomto rozhodnutí) nic takového nekonstatuje. Úřad naopak v příkazu konstatoval (a činí tak i v tomto rozhodnutí), že v daném případě nelze dovodit, že by obviněný zcela rezignoval na posouzení všech námitek, resp. nelze dovodit, že by obviněný námitky stěžovatele jako celek zcela ignoroval.

95. K tomu, že zadavatel ve vyjádření k podnětu odkázal nejen na obsah rozhodnutí o námitkách, ale též na svoji „Reakci na přípis stěžovatele nazvaný NÁMITKY PROTI ÚKONŮM ZADAVATELE - proti rozhodnutí zadavatele o námitkách stěžovatele“ ze dne 10. 9. 2020 s tím, že se v rámci těchto dokumentů řádně, v plném rozsahu, odůvodněně a v souladu se zákonem vypořádal se všemi dílčími námitkami uvedenými v podnětu, Úřad uvádí, že pro posouzení postupu zadavatele při vyřízení námitek stěžovatele ze dne 7. 8. 2020 je reakce zadavatele ze dne 10. 9. 2020 irelevantní, neboť námitky zadavatel dle § 245 zákona vyřizuje v plném rozsahu rozhodnutím o námitkách, které je povinen odeslat stěžovateli do 15 dnů ode dne jejich obdržení. I pokud by se tedy obviněný následně vyjádřil k námitkám týkajícím se důvodů pro vyloučení dle bodů 3 a 4 rozhodnutí o vyloučení v dalším (jiném) dokumentu (což se v šetřeném případě nestalo, neboť přípis ze dne 10. 9. 2020 obsahuje toliko odkaz na rozhodnutí o námitkách), nezhojilo by to nezákonnost postupu obviněného při vyřizování námitek stěžovatele, pouze by se taková skutečnost mohla zohlednit v rámci polehčujících okolností a i to pouze v případě, kdy by stěžovatel obsah takového přípisu mohl zohlednit při svých úvahách, zda bude návrhem u Úřadu iniciovat správní řízení v návaznosti na odmítnutí jeho námitek.

96. Podle obviněného Úřad v příkazu nesprávně uvedl, že stěžovatel obviněnému doložil osvědčení objednatele týkající se stavby s názvem „Suchá nádrž Lichnov III, OHO“, ve kterém nejsou uvedeny všechny údaje o realizované stavbě, ale pouze stručný popis. Obviněný rovněž uvedl, že dle Úřadu tak obviněný rozhodoval na základě neúplných informací, když se výslovně nevyjádřil ke stěžovatelem následně doloženému rozpočtu stavby. K těmto tvrzením zadavatele Úřad uvádí, že v příkazu (a v tomto rozhodnutí) takové skutečnosti jako svůj závěr neuvádí. Úřad ve výroku I. příkazu a tohoto rozhodnutí a následně v odůvodnění příkazu a tohoto rozhodnutí pouze uvedl, jakou argumentaci stěžovatel použil v námitkách.

97. Pokud jde o zadavatelem připomínanou odpovědnost dodavatele za obsah jeho nabídky (v souvislosti s důvodem vyloučení dle bodu 3 i 4 rozhodnutí o námitkách), Úřad uvádí, že zadavatele tato odpovědnost dodavatele nezbavuje jeho povinností dle zákona, vč. povinnosti dle § 245 odst. 1 zákona podrobně a srozumitelně se vyjádřit ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách, ani odpovědnosti za případné porušení těchto povinností.

98. Pakliže zadavatel uvádí, že považuje příkazem uloženou pokutu či v podstatě závěr Úřadu, že se zadavatel dopustil přestupku, za likvidační, protože mu v důsledku toho hrozí ztráta dotace a penále, Úřad uvádí, že tato skutečnost nemá vliv na to, zda zadavatel naplnil skutkovou podstatu daného přestupku. Případné negativní důsledky, které mohou pro zadavatele plynout z toho, že porušil zákon, neopravňují Úřad k tomu, aby nekonstatoval, že se zadavatel dopustil přestupku nebo aby za jeho spáchání neuložil pokutu.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – k uložení povinnosti nahradit náklady řízení 

99. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

100. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

101. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

102. Jelikož v daném případě Úřad zahájil správní řízení z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

103. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2021000020.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno.

Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

Obdrží

Svazek obcí pro vodovody a kanalizace, Pod Anenskou 149, 261 01 Příbram

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Dostupný na https://www.svazekpb.cz/stanovy-svazku/

[2] Přestože se v uvedené judikatuře jedná o odůvodnění rozsudku soudů, nikoliv o odůvodnění rozhodnutí zadavatele o námitkách, je možné závěry Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vztáhnout i na tato rozhodnutí, neboť je‑li vypořádání základních námitek, aniž by se soud vyjadřoval ke všem jednotlivým dílčím námitkám a rozsáhle odůvodňoval rozhodnutí o nich, v souladu se zákonem, konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu potvrzenou Ústavním soudem a zároveň v souladu se stanovenými kvalitativními požadavky na odůvodnění rozhodnutí soudu, pak lze dovodit, že je obdobně možné odůvodnit i rozhodnutí zadavatele o námitkách – viz k tomu rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0212/2018/VZ-04264/2019/322/PJe ze dne 12. 2. 2019.

[3] V této souvislosti lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2009 č. j. 1 As 28/2009 – 62, popřípadě rozsudek téhož soudu ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33.

[4]dostupný na oficiálních webových stránkách obviněného na adrese https://www.svazekpb.cz/uploads/editor/dokumenty/zaverecny-ucet/Zaverecny_ucet_2019.pdf