číslo jednací: 37304/2021/162/BVí
spisová značka: R0138/2021/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Poskytování služeb projektového řízení II |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené usnesení potvrzeno |
| Rok | 2021 |
| Datum nabytí právní moci | 11. 11. 2021 |
| Související rozhodnutí | 27882/2021/500/AIv 37304/2021/162/BVí |
| Dokumenty |  2021_R0138.pdf 302 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0138/2021/VZ Číslo jednací: ÚOHS-37304/2021/162/BVí
|
|
Brno 11. 11. 2021
|
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 1. 9. 2021, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jejž podal navrhovatel –
- Principal engineering s.r.o., IČO 26775794, se sídlem Na hřebenech II 1718/8, 140 00 Praha 4,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-27882/2021/500/AIv ze dne 17. 8. 2021, vydanému ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0305/2021/VZ vedeném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
- Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2,
učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Poskytování služeb projektového řízení II“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 3. 3. 2021 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 8. 3. 2021 pod ev. č. zakázky Z2021-007769, ve znění oprav uveřejněných dne 22. 3. 2021, dne 6. 4. 2021, dne 12. 4. 2021 a dne 19. 4. 2021, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. 3. 2021 pod ev. č. 2021/S 046-115614, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 22. 3. 2021 pod ev. č. 2021/S 056-142163, dne 6. 4. 2021 pod ev. č. 2021/S 066-172120, dne 12. 4. 2021 pod ev. č. 2021/S 070-179227 a dne 21. 4. 2021 pod ev. č. 2021/S 077-198337, jehož dalším účastníkem je –
- vybraný dodavatel – Ernst & Young, s.r.o., IČO 26705338, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů v souladu s § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0305/2021/VZ č. j. ÚOHS- 27882/2021/500/AIv ze dne 17. 8. 2021
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 (dále jen „zadavatel“), jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] – zahájil dne 3. 3. 2021 otevřené zadávací řízení pro veřejnou zakázku s názvem „Poskytování služeb projektového řízení II“, přičemž oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 8. 3. 2021 pod ev. č. zakázky Z2021-007769, ve znění oprav uveřejněných dne 22. 3. 2021, dne 6. 4. 2021, dne 12. 4. 2021 a dne 19. 4. 2021, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. 3. 2021 pod ev. č. 2021/S 046-115614, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 22. 3. 2021 pod ev. č. 2021/S 056-142163, dne 6. 4. 2021 pod ev. č. 2021/S 066-172120, dne 12. 4. 2021 pod ev. č. 2021/S 070-179227 a dne 21. 4. 2021 pod ev. č. 2021/S 077-198337 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Dne 7. 6. 2021 rozhodl zadavatel o výběru dodavatele – Ernst & Young, s.r.o., IČO 26705338, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 (dále jen „vybraný dodavatel“) - a následně, dne 21. 6. 2021 doručil oznámení o výběru dodavatele účastníkům zadávacího řízení prostřednictvím profilu zadavatele. Proti tomuto oznámení o výběru dodavatele podal navrhovatel – Principal engineering s.r.o., IČO 26775794, se sídlem Na hřebenech II 1718/8, 140 00 Praha 4 (dále jen „navrhovatel“) – dne 2. 7. 2021 námitky, kterým zadavatel svým rozhodnutím ze dne 19. 7. 2021 částečně vyhověl a ve zbývající části námitky odmítl. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o jím podaných námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 28. 7. 2021 návrh z téhož dne na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který v souladu s § 248 odst. 1 zákona vykonává dozor nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona (dále jen „Úřad“).
3. Dnem, kdy Úřad shora uvedený návrh obdržel, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0305/2021/VZ.
II. Napadené usnesení
4. Dne 17. 8. 2021 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-S0305/2021/VZ č. j. ÚOHS-27882/2021/500/AIv (dále jen „napadené usnesení“), jímž v souladu s § 257 písm. c) zákona správní řízení zastavil, neboť v souvislosti s podáním návrhu navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 zákona na účet Úřadu.
III. Rozklad navrhovatele
5. Proti napadenému usnesení podal navrhovatel rozklad, který byl Úřadu doručen
dne 1. 9. 2021. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 17. 8. 2021. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
6. Navrhovatel ve svém rozkladu uvádí, že je přesvědčen, že k uhrazení kauce z jeho strany došlo ve správné výši, neboť v šetřeném případě nebylo možné pro veřejnou zakázku stanovit celkovou nabídkovou cenu.
7. V této souvislosti Úřad dle názoru navrhovatele chybně interpretuje nabídkovou cenu dle pojetí zadávací dokumentace, což demonstruje na citaci některých bodů napadeného usnesení.
8. Navrhovatel je přesvědčen, že Úřad při své interpretaci pojmu kauce zcela odhlíží od materiálního významu obsahu tohoto pojmu, neboť virtuální spotřební koš stanovený zadavatelem pouze pro účely hodnocení chápe jako závaznou nabídkovou cenu, z níž má být odvozena výše kauce.
9. Dle názoru navrhovatele však v šetřeném případě není možné stanovit celkovou nabídkovou cenu, neboť virtuální spotřební koš nepředstavuje předpokládaný rozsah budoucího plnění, přičemž ani v návrhu smlouvy není ze strany zadavatele stanoven minimální závazný objem spotřeby.
10. Navrhovatel dále uvádí, že Úřadem provedená interpretace poskytuje zadavatelům návod, jak ztížit dodavatelům přístup k přezkumu zadávacích řízení ze strany Úřadu.
Závěr rozkladu
11. Závěrem rozkladu navrhovatel předsedovi Úřadu navrhuje, aby napadené usnesení zrušil a vydal pokyn k obnovení správního řízení.
Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu
12. Vybraný dodavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil přípisem ze dne 3. 9. 2021, v němž vyjádřil svůj souhlas se závěry napadeného usnesení, které celkově považuje za správné a vydané v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Úřadu i správních soudů. Předsedovi Úřadu vybraný dodavatel navrhuje zamítnutí rozkladu.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
13. K rozkladu navrhovatele se vyjádřil rovněž zadavatel, a to přípisem ze dne 9. 9. 2021. Zadavatel se podle svého vyjádření plně ztotožnil se závěry napadeného usnesení. Modelový případ dle jeho názoru nadefinoval stanovení nabídkové ceny pro účely hodnocení nabídek, který, ačkoliv nepředstavuje skutečnou cenu plnění, stanovuje postup výpočtu nabídkové ceny, která představuje vysoce kvalifikovaný odhad očekávaného rozsahu celkového plnění na základě potřeb zadavatele a všech souvisejících aspektů plnění veřejné zakázky. Tento modelový příklad byl přitom dle názoru zadavatele popsán natolik srozumitelně a určitě, že dodavatelé byli schopni tento odhad zadavatele reálně nacenit a nabídkovou cenu stanovit.
14. Zadavatel se také ztotožňuje se závěry Úřadu ohledně výkladu pojmů „nabídková cena“ a „skutečná cena“, přičemž právě skutečnost, že se výše kauce vypočítá z nabídkové ceny určené za celou dobu plnění veřejné zakázky, považuje zadavatel za zásadní pro posouzení, zda došlo k připsání kauce na účet Úřadu v souladu se zákonem. Dále zadavatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 247/2016.
15. Rovněž se závěrem navrhovatele, že se v případě hodnocení jednotkových cen, jejichž rozsah je definován vyjádřením procentuálních vah jednotlivých cen, jedná o stejnou situaci jako v případě vyjádření rozsahu plnění prostřednictvím konkrétního počtu jednotek, zadavatel nesouhlasí, neboť se dle jeho názoru jedná o dvě odlišné situace, které nelze spojovat a porovnávat.
16. Závěrem svého vyjádření zadavatel předsedovi Úřadu navrhuje, aby rozklad zamítl.
IV. Řízení o rozkladu
17. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup dle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 téhož právního předpisu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
18. Po projednání věci rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání, s právními předpisy, jakož i jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.
19. Úřad tím, že napadeným usnesením rozhodl tak, jak je shora uvedeno, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo napadené usnesení potvrzeno a podaný rozklad zamítnut.
V. K námitkám rozkladu
20. Jak Úřad správně shrnul v napadeném usnesení, institut kauce dle § 255 a násl. zákona je možné chápat jako nástroj přispívající k právní jistotě účastníků řízení o přezkoumání úkonů zadavatelů, neboť jeho smysl spočívá v zákonné minimalizaci podávání účelových návrhů na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, jejichž cílem by bylo pouhé blokování dalšího průběhu či dokončení zadávacích řízení (blíže srov. bod. 21 napadeného usnesení, obdobně též komentářová literatura - Dvořák, D., Machurek, T., Novotný P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017. Komentář k § 255, s. 1207-1209, jakož i např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 247/2016-66 ze dne 31. 1. 2018).
21. V tomto smyslu je třeba chápat i zákonné zakotvení kauce tak, že její výše musí zásadně korespondovat s rozsahem a významem dotčené veřejné zakázky. Z tohoto důvodu je v § 255 odst. 1 zákona uvedeno, že primárně se výše kauce vypočítává jako 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky.[2] Teprve pokud by v daném případě nebylo možné stanovit celkovou nabídkovou cenu, byl by navrhovatel oprávněn složit na účet Úřadu kauci ve výši 100 000 Kč (blíže srov. věta druhá ustanovení § 255 odst. 1 zákona).
22. Výše kauce za podání návrhu na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je tedy odvislá od nabídkové ceny navrhovatele, přičemž tato nabídková cena zase závisí na způsobu svého výpočtu, který uvedl zadavatel v zadávací dokumentaci pro dotčenou veřejnou zakázku. Takto se ve výši kauce odráží reálná hodnota plnění, které zadavatel v zadávacím řízení poptává, což je v souladu se shora vymezeným účelem kauce. Jak uvedl např. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 30 Af 63/2018-93 ze dne 21. 10. 2020 (dále jen „rozsudek 30 Af 63/2018“), „pokud tedy má nabídková cena pro účely výpočtu kauce odpovídat předmětu plnění veřejné zakázky, má odpovídat i jejímu předpokládanému rozsahu, je-li stanoven“.
23. Z tohoto pohledu však rozkladová argumentace navrhovatele postrádá legitimní opodstatnění, neboť je zjevně vedena snahou o zpochybnění samotného způsobu stanovení nabídkové ceny, který zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci pro veřejnou zakázku, s cílem dosáhnout závěru, že navrhovatel byl oprávněn složit na účet Úřadu kauci ve výši „pouze“ 100 000 Kč.
24. Navrhovatel je přesvědčen, že jeho nabídková cena ve výši 126 556 800 Kč bez DPH vypočítaná na základě pokynů zadavatele uvedených bodě 6.3 zadávací dokumentace, tedy jako násobek navrhovatelem nabízených jednotkových cen (uváděných za tzv. člověkodny) za celkem 15 pracovních pozic a zadavatelem předpokládaného potřebného množství těchto jednotek za celé trvání rámcové dohody (blíže srov. tabulka uvedená v bodě 19 napadeného usnesení), představuje pouze virtuální spotřební koš bez vazby ke skutečné spotřebě, předpokládané hodnotě či maximální hodnotě plnění, resp. že se jedná o odraz „virtuálního spotřebního koše stanoveného Zadavatelem pouze pro účely hodnocení nabídek“ a nikoli celkovou nabídkovou cenu rozhodnou pro stanovení kauce dle § 255 odst. 1 zákona.
25. Obecně je možné souhlasit s tím, že nabídková cena uvedená v nabídce dle pokynu zadavatele nemusí vždy představovat celkovou nabídkovou cenu předmětu plnění veřejné zakázky. Tak by tomu bylo například v situaci, kdy zadavatel požaduje hodnotit pouze prostou výši jednotkových cen, například člověkodnů či člověkohodin, bez jakékoli vazby na budoucí potřebný objem těchto jednotek v rámci plnění veřejné zakázky. Pokud by takto stanovenou nabídkovou cenu nebylo možné na základě informací uvedených v zadávací dokumentaci matematicky upravit tak, aby odpovídala předpokládanému rozsahu plnění, a nebylo by tak možné stanovit celkovou nabídkovou cenu, byla by naplněna hypotéza věty druhé § 255 odst. 1 zákona a navrhovatel by byl oprávněn složit na účet Úřadu kauci ve výši 100 000 Kč.
26. Nicméně v nyní šetřeném případě platí, že zadavatel v rámci přílohy B3 zadávací dokumentace, která je uvedena rovněž v bodě 19 napadeného usnesení, vymezil pro každou z poptávaných pozic i předpokládaný počet člověkodní za 1 měsíc jakož i předpokládaný počet člověkodní za 48 měsíců (což je doba trvání rámcové smlouvy, která má být na plnění šetřené veřejné zakázky uzavřena). Z této přílohy, jakož i z výpočtu nabídkové ceny tedy vyplývá právě onen předpokládaný rozsah budoucího plnění, na který poukazuje rozsudek 30 Af 63/2018 a který navrhovatel dle svého rozkladu postrádá. Nejedná se však o pouhý poměr jednotkových cen, jak navrhovatel dovozuje, nýbrž o předpokládané budoucí náklady zadavatele vzhledem k jeho odhadu člověkodní potřebných pro realizaci předmětu veřejné zakázky v každém z 48 měsíců, po které má rámcová smlouva trvat. Nabídková cena pro účely hodnocení tedy v případě šetřené veřejné zakázky odráží zadavatelem předpokládaný rozsah předmětu veřejné zakázky, a tedy se shoduje s celkovou nabídkovou cenou relevantní pro stanovení výše kauce dle § 255 odst. 1 zákona.
27. Již zmíněný rozsudek 30 Af 63/2018 v této věci uvádí, že „nabídkovou cenu pro účely výpočtu kauce ve smyslu § 255 zákona o zadávání veřejných zakázek je nutno chápat jako cenu, za kterou se žalobce zavázal realizovat předmět plnění veřejné zakázky, a to za podmínek a v rozsahu stanovených zadávací dokumentací. Je tak legitimní požadavek, aby byl rozsah veřejné zakázky, byť předpokládaný, zahrnut do výpočtu kauce“. V šetřeném případě je tato skutečnost o to srozumitelnější a jasnější, že zadavatel předpokládaný rozsah budoucího plnění zahrnul přímo do výpočtu nabídkové ceny[3].
28. Ve vztahu k nabídkové ceně navrhovatele se tedy nemůže jednat o ryze virtuální spotřební koš, neboť výpočet nabídkové ceny v nyní šetřeném případě zohledňuje zadavatelem předpokládanou náročnost plnění veřejné zakázky. Např. v případě pozice „vedoucí projektového týmu“ se jedná o 20 člověkodní za jeden měsíc a 960 člověkodní za 48 měsíců trvání smlouvy. V této souvislosti je třeba upozornit i na skutečnost, že ačkoli navrhovatel chápe přílohu B3 zadávací dokumentace jakožto pouhý virtuální spotřební koš, její charakter je jiný. Vzhledem k tomu, že obsahuje zadavatelem vymezený předpokládaný objem potřebnosti určitých pracovníků, nejedná se o pouhý seznam nabízených položek, z nichž může zadavatel vybírat (tedy spotřební koš jakožto katalog nabízeného plnění), ale o skutečný odhad budoucího plnění.
29. S navrhovatelem nelze souhlasit ani tehdy, pokud tvrdí, že v případě rámcové smlouvy je nabídkovou cenou pouze cena člověkodne určitého pracovníka. Ačkoli navrhovatel předkládá logickou argumentaci, proč tomu tak má být a také je pravdou, že v šetřeném případě z vypočítané nabídkové ceny nevyplývá žádný reálný závazek ohledně minimálního závazného objemu spotřeby, jak tvrdí navrhovatel (to ostatně vyplývá již z bodu 4.11 návrhu rámcové dohody, který tvořil přílohu B zadávací dokumentace pro veřejnou zakázku), je tato otázka pro nyní šetřenou věc podružná. Navrhovatel totiž v této rozkladové námitce pracuje s nabídkovou cenu v pojetí „skutečné ceny“ za plnění předmětu veřejné zakázky, nicméně zákon ve svém § 255 odst. 1 operuje s pojmem „celkové nabídkové ceny“.
30. Judikaturou správních soudů bylo v minulosti dovozeno, že s ohledem na fázi procesu zadávacího řízení, v níž se typicky odehrává i přezkum postupů zadavatele, není možné postupovat jinak než při stanovení kauce vycházet z dokumentace zadávacího řízení bez ohledu na to, že se skutečný rozsah plnění bude v rámci realizace předmětu veřejné zakázky následně odlišovat (blíže srov. rozsudek 30 Af 63/2018 nebo též rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 247/2016-66 ze dne 31. 1. 2018[4]). Skutečná cena, tedy cena skutečně zadavatelem zaplacená za plnění předmětu veřejné zakázky, je pro výši kauce dle § 255 odst. 1 zákona bezpředmětná.
31. Pokud navrhovatel v této souvislosti dále argumentuje pomocí problematiky sestavování rozpočtu veřejného sektoru s periodicitou jednoho roku, nejedná se o relevantní námitku. Vzhledem k tomu, že zadavatel hodlá na základě výsledku zadávacího řízení pro šetřenou veřejnou zakázku uzavřít rámcovou dohodu na dobu určitou v délce 48 měsíců, jistě této okolnosti svůj rozpočet do budoucna přizpůsobí a na každý rok si zajistí alokaci potřebných finančních prostředků v odpovídající výši. Jedná se o okolnost, která nemůže mít na stanovení výše kauce dle § 255 a násl. zákona jakýkoli vliv, neboť tato je odvislá pouze od nabídkové ceny navrhovatele.
32. Skutečnost, jakým způsobem bude plnění předmětu veřejné zakázky následně rozvrženo, je také podružná. Je pravdou, že vzhledem k charakteru předmětu veřejné zakázky, který tvoří poradenské služby projektového řízení v oblasti ICT projektů, se může skutečně využitý objem člověkodní té které pozice v různých obdobích plnění rámcové dohody lišit, neboť o něm bude rozhodovat povaha a náročnost konkrétního projektu. Jak ale bylo uvedeno výše, ve fázi zadávacího řízení, v níž je návrh na zahájení správního řízení dle § 249 zákona podáván, je pro určení výše kauce rozhodující pouze výše nabídkové ceny navrhovatele, která je známá z jeho nabídky. Tato nabídková cena představuje cenu celkovou ve smyslu věty druhé § 255 odst. 1 zákona, neboť zohledňuje i zadavatelem předpokládaný rozsah budoucího plnění a takto tedy odpovídá předmětu plnění veřejné zakázky. Jak uvedl Krajský soud v Brně ve svém rozsudku 30 Af 63/2018, „to, že by po zadání veřejné zakázky byl skutečný rozsah jiný, je pro účely výpočtu kauce zcela irelevantní“.
33. Navrhovatel na podporu své argumentace uvádí příklad toho, jakým způsobem by teoreticky mohlo docházet k omezování práv navrhovatelů domoci se zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatelů, pokud by zadavatelé stanovovali absurdní požadavky na výpočet nabídkových cen pomocí modelových případů, které by nabídkové ceny uměle navyšovaly, ačkoli reálné plnění by bylo mnohem nižší.
34. Vzniku právě takových situací zamezuje požadavek zákona na to, aby nabídková cena pro účely výpočtu kauce odpovídala předmětu plnění veřejné zakázky, jinými slovy, aby zohledňovala zadavatelem předpokládaný rozsah tohoto plnění. Jak požaduje § 255 odst. 1 zákona, je pro výpočet kauce rozhodná nabídková cena navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky. Jde tedy o nabídkovou cenu, za kterou se navrhovatel zavazuje realizovat předmět veřejné zakázky, a to za podmínek a v rozsahu stanoveném zadavatelem v zadávací dokumentaci. Jestliže by ze zadávací dokumentace pro veřejnou zakázku vyplývaly nereálné požadavky zadavatele v tom smyslu, jak naznačuje navrhovatel ve svém rozkladu, mohlo by se jednat o protiprávní vymezení takových zadávacích podmínek bez odůvodnění rozsahem veřejné zakázky, tedy možné porušení § 36 odst. 1 zákona. V takovém případě zákon nabízí účastníkům zadávacího řízení možnost obrany v podobě námitek proti stanovení zadávacích podmínek v souladu s § 241 odst. 2 písm. a) zákona.
35. V šetřeném případě námitka proti zadávací podmínce – vymezení přílohy B3 zadávací dokumentace a souvisejících požadavků na stanovení nabídkové ceny – podána nebyla. Žádný z dodavatelů tedy nepojal podezření, že by tyto zadávací podmínky obsahovaly jakékoli rozpory. Ani žádné další okolnosti šetřeného případu nevypovídají o tom, že by se zadavatel prostřednictvím modelového příkladu pokoušel bránit přezkumu svých postupů tak, jak navrhovatel popisuje ve svém rozkladu, neboť ze zadávací dokumentace vyplývá, že rozsah člověkodní uvedený v tabulce přílohy B3 zadávací dokumentace byl ze strany zadavatele stanoven na základě plánované realizace přibližně čtyřiceti ICT projektů různého rozsahu, časové náročnosti i finančního objemu (blíže srov. příloha č. 1 návrhu rámcové smlouvy s názvem „Specifikace požadovaného plnění“).
36. Reálnost předpokladu zadavatele ve vztahu k modelovému případu nebyla navrhovatelem nijak důkazně popřena ani zpochybněna. Je tedy třeba vyjít z toho, že nabídková cena vyjádřená na základě těchto požadavků zadavatele skutečně odráží předpokládaný rozsah budoucího plnění.
37. Pokud navrhovatel v závěru svého rozkladu zdůrazňuje požadavek na to, aby „kauce byla přiměřená situaci“, pak je shora uvedené odůvodnění s tímto požadavkem zcela v souladu. Vždy je třeba řešit právě konkrétní okolnosti konkrétního případu, které se budou lišit s ohledem na různě definované zadávací podmínky odrážející různé potřeby zadavatelů.
38. Shora uvedené odůvodnění je plně v souladu se Stanoviskem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k výpočtu výše kauce dle § 255 odst. 1 a 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, které je uveřejněno na webových stránkách Úřadu[5]. V tomto stanovisku jsou podrobně rozvedeny rozdíly v chápání pojmů „nabídková cena“ a „skutečná cena“, jakož i závěr, že nabídkovou cenu navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky dle věty první § 255 odst. 1 zákona, tedy celkovou nabídkovou cenu dle věty druhé stejného ustanovení zákona, lze nepochybně zjistit například i v situaci, kdy zadavatel hodlá uzavřít smlouvu na dobu určitou a modelový příklad rozsahu plnění uvedený v zadávací dokumentaci pro veřejnou zakázku pokrývá celou tuto dobu. Důsledkem je pak povinnost složit kauci ve výši 1 % z této nabídkové ceny.
VI. Závěr
39. Předseda Úřadu shledal, že Úřad postupoval správně, pokud napadeným usnesením správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájené na návrh navrhovatele zastavil.
40. V šetřeném případě totiž bylo prokázáno, že kauce nebyla ze strany navrhovatele zaplacena ve správné výši, tedy v souladu s větou první § 255 odst. 1 zákona, neboť platí, že celkovou nabídkovou cenu navrhovatele bylo možné v šetřeném případě stanovit, a to ve výši 126 556 800 Kč. Navrhovatel byl tedy povinen složit na účet úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny za celou dobu plnění veřejné zakázky, tedy ve výši 1 265 568 Kč. Vzhledem k tomu, že navrhovatel na účet Úřadu složil kauci ve výši 100 000 Kč, došlo ke vzniku okolnosti, kterou zákon ve svém § 257 písm. c) zakotvuje jako důvod pro zastavení řízení. Závěrům napadeného usnesení nelze ničeho vytknout, a to ani ve světle rozkladových námitek.
41. Z tohoto důvodu předseda Úřadu přistoupil k potvrzení napadeného usnesení a zamítnutí rozkladu navrhovatele.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Principal engineering s.r.o., Na hřebenech II 1718/8, 140 00 Praha 4
2. Ernst & Young, s.r.o., Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1
2. Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se o jeho znění účinné ke dni zahájení zadávacího řízení
dle § 56 odst. 1 zákona.
[2] V tomto rozhodnutí o rozkladu jsou uvedeny pouze ty části ustanovení § 255 odst. 1 zákona, které jsou relevantní pro nyní šetřenou věc, neboť v dotčeném zadávacím řízení má být uzavřena rámcová smlouva na dobu určitou.
[3] V případě dotčeném rozsudkem 30 Af 63/2018 byla nabídkovou cenou „cena v Kč bez DPH za jeden den poskytování služeb“, přičemž až v příloze zadávací dokumentace zadavatel uvedl, že během jednoho kalendářního pololetí se bude jednat celkem o cca 3 180 dnů poskytování služeb.
[4] Ačkoli byl tento rozsudek vydán ve vztahu k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, je možné jeho závěry aplikovat i na nyní šetřenou věc, neboť východiska institutu kauce se s přijetím zákona nezměnila.
[5] Blíže srov. https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/vykladova-stanoviska-a-metodiky.html