číslo jednací: 02395/2024/500
spisová značka: S0049/2024/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Osobní automobil (mobilní skenovací laboratoř) II. – 2018/0232 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2024 |
| Datum nabytí právní moci | 26. 1. 2024 |
| Dokumenty |  2024_S0049.pdf 319 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0049/2024/VZ Číslo jednací: ÚOHS-02395/2024/500 |
|
Brno 17. 1. 2024 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) téhož zákona obviněným
- Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, IČO 44555601, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem,
při zadávání veřejné zakázky „Osobní automobil (mobilní skenovací laboratoř) II. – 2018/0232“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídky a k prokázání splnění kvalifikace ze dne 22. 11. 2018 uveřejněné na profilu zadavatele dne 23. 11. 2018,
vydává podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento
příkaz:
I.
Obviněný – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, IČO 44555601, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem – se při zadávání veřejné zakázky „Osobní automobil (mobilní skenovací laboratoř) II. – 2018/0232“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídky a k prokázání splnění kvalifikace ze dne 22. 11. 2018 uveřejněné na profilu zadavatele dne 23. 11. 2018 dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že vybraného dodavatele – Autocentrum Novotný s.r.o., IČO 25489402, se sídlem Cukrovarská zahrada 2670, 440 01 Louny – nevyloučil dle § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) cit. zákona z účasti v předmětném zadávacím řízení, přestože nabídka vybraného dodavatele, resp. návrh smlouvy neobsahoval „závazek dodavatele, aby umožnil všem subjektům oprávněným k výkonu kontroly[] provést kontrolu dokladů souvisejících s plněním zakázky, a to po dobu danou právními předpisy ČR k jejich archivaci (zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty)“,jak požadoval obviněný v čl. 2.2. „Obchodní podmínky, včetně platebních podmínek a objektivních podmínek, za nichž je možno překročit výši nabídkové ceny; požadavek na způsob zpracování nabídkové ceny“ zadávací dokumentace veřejné zakázky,přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele, a dne 11. 2. 2019, kdy došlo k akceptaci objednávky č. 1941/90001144, uzavřel s cit. vybraným dodavatelem na předmět plnění výše uvedené veřejné zakázky smlouvu.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, IČO 44555601, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá
pokuta ve výši 2 000,- Kč (dva tisíce korun českých).
Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.
Odůvodnění
I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ
1. Uveřejněním výzvy k podání nabídky a k prokázání splnění kvalifikace ze dne 22. 11. 2018 na profilu zadavatele dne 23. 11. 2018 zahájil obviněný – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, IČO 44555601, se sídlem Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“), který je veřejným zadavatelem dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) – zadávací řízení (zjednodušené podlimitní řízení) za účelem zadání veřejné zakázky „Osobní automobil (mobilní skenovací laboratoř) II. – 2018/0232“ (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).
2. Předmětem plnění veřejné zakázky je dle čl. 2.1. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace „dodání osobního automobilu dle technické specifikace, která je přílohou č. 3 této zadávací dokumentace.“.
3. Dne 11. 2. 2019, kdy došlo k akceptaci objednávky č. 1941/90001144, uzavřel obviněný se společností Autocentrum Novotný s.r.o., IČO 25489402, se sídlem Cukrovarská zahrada 2670, 440 01 Louny (dále jen „vybraný dodavatel“), na předmět plnění veřejné zakázky smlouvu.
II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 21. 11. 2023 podnět týkající se postupu obviněného při zadávání předmětné veřejné zakázky. Stěžovatel v podnětu mj. namítá, že nabídka vybraného dodavatele, resp. návrh smlouvy neobsahuje „závazek dodavatele, aby umožnil všem subjektů[m] oprávněným k výkonu kontroly[] provést kontrolu dokladů souvisejících s plněním zakázky, a to po dobu danou právními předpisy ČR k jejich archivaci, existuje tedy rozpor mezi bodem 2.2 zadávací dokumentace a nabídkou vybraného dodavatele.“. Úřad přípisem ze dne 22. 11. 2023 vyzval obviněného k zaslání dokumentace o předmětném zadávacím řízení a současně požádal obviněného o vyjádření k obdrženému podnětu.
5. Dne 28. 11. 2023 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne k podnětu. Dokumentace o zadávacím řízení byla Úřadu zpřístupněna prostřednictvím elektronického nástroje.
Vyjádření obviněného ze dne 28. 11. 2023
6. Obviněný k namítanému uvádí, že návrh smlouvy předmětný požadavek neobsahoval, nicméně „má za to, že se jedná výhradně o formální pochybení, které nemělo vliv na výběr dodavatele.“.
III. ZÁVĚRY ÚŘADU
7. Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí spisu v této věci vedeného, Úřad dospěl k závěru, že obviněný nepostupoval při zadávání veřejné zakázky v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.
8. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), může správní orgán o přestupku rozhodnout příkazem. Příkazem lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, nebo propadnutí věci nebo náhradní hodnoty.
9. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, kdy podle § 150 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.
K výroku I. tohoto příkazu
Relevantní ustanovení zákona
10. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se zadávacími podmínkami pro účely tohoto zákona rozumí veškeré zadavatelem stanovené
1. podmínky průběhu zadávacího řízení,
2. podmínky účasti v zadávacím řízení,
3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,
4. pravidla pro hodnocení nabídek,
5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.
11. Podle § 28 odst. 1 písm. b) zákona se zadávací dokumentací pro účely tohoto zákona rozumí veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 zákona a výzev uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu.
12. Podle § 36 odst. 2 zákona zadávací podmínky zadavatel uvede v zadávací dokumentaci nebo je sdělí účastníkům zadávacího řízení při jednání.
13. Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.
14. Podle § 46 odst. 1 zákona zadavatel může pro účely zajištění řádného průběhu zadávacího řízení požadovat, aby účastník zadávacího řízení v přiměřené lhůtě objasnil předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely nebo doplnil další nebo chybějící údaje, doklady, vzorky nebo modely. Zadavatel může tuto žádost učinit opakovaně a může rovněž stanovenou lhůtu prodloužit nebo prominout její zmeškání.
15. Podle § 48 odst. 1 zákona zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení pouze z důvodů stanovených tímto zákonem, a to kdykoliv v průběhu zadávacího řízení.
16. Podle § 48 odst. 2 zákona zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení
a) nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil,
b) nebyly účastníkem zadávacího řízení objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle § 46 zákona, nebo
c) neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení.
17. Podle § 48 odst. 8 zákona vybraného dodavatele zadavatel vyloučí z účasti v zadávacím řízení, pokud zjistí, že jsou naplněny důvody vyloučení podle § 48 odst. 2 zákona nebo může prokázat naplnění důvodů podle § 48 odst. 5 písm. a) až c) zákona.
18. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.
K postupu obviněného
19. Úřad předně v obecné rovině uvádí, že zadávací dokumentace veřejné zakázky, kterou se dle § 28 odst. 1 písm. b) zákona rozumí veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 zákona a výzev uvedených v příloze č. 6 k zákonu, musí zpravidla obsahovat veškeré zadávací podmínky (v zadávacích řízeních umožňujících jednání mohou být účastníkům zadávacího řízení zadávací podmínky sdělovány také v rámci jednání, kdy dochází k postupnému upřesňování požadavků zadavatele na plnění nabízeného dodavateli), a je tak klíčovým zdrojem informací, na jejichž základě zvažují dodavatelé svoji účast v zadávacím řízení a zpracovávají své nabídky. Je tedy na zadavateli, aby při zpracování zadávací dokumentace, resp. zadávacích podmínek dbal maximální pečlivosti. Zadávací podmínky pak vždy vychází primárně z potřeb zadavatele. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 3/2015-29 ze dne 19. 12. 2016, v němž se uvedený soud vyjádřil následovně: „Předně soud považuje za nutné konstatovat, že každý zadavatel při zadávání veřejné zakázky reaguje na svoji potřebu a k té samozřejmě směřuje svou snahu o uzavření smlouvy prostřednictvím veřejné zakázky. Podle názoru soudu je naprosto v pořádku, pokud zadavatel reaguje vypsáním zakázky na svoji vzniklou potřebu řešení určité situace. Z povahy věci tak samotná potřeba zadavatele v sobě implikuje omezení pro její řešení, neboť určité zájmy zadavatelů v sobě implikují pouze limitní množství řešitelů.“ Obdobně se vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 9 Afs 87/2008-81 ze dne 9. 7. 2009, v němž konstatoval, že „[p]ředmět veřejné zakázky vychází z potřeb zadavatele a může mít nejrůznorodější charakter daný jeho věcným obsahem, potřebami zadavatele, jeho finančními možnostmi[] apod.“. Zároveň však platí, že stanovené zadávací podmínky jsou závazné i pro samotného zadavatele, který je tak podle nich povinen v zadávacím řízení postupovat (k tomu srov. § 39 odst. 1 zákona).
20. Úřad dále uvádí, že zákon v § 46 odst. 1 zadavateli přiznává právo (nikoli povinnost) požádat účastníka zadávacího řízení v přiměřené lhůtě (ve vztahu k požadovanému) o objasnění či doplnění předložených údajů, dokladů, vzorků nebo modelů, přičemž podmínkou pro takový postup je, aby tohoto objasnění či doplnění bylo zapotřebí pro řádný průběh zadávacího řízení.
21. Zákon pak v § 48 odst. 2 ve vztahu k předloženým údajům, dokladům, vzorkům nebo modelům obsahuje fakultativní možnosti, pro které může zadavatel vyloučit účastníka ze zadávacího řízení, tj. v případě, kdy údaje, doklady, vzorky nebo modely (a) nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil, (b) nebyly účastníkem zadávacího řízení objasněny nebo doplněny na základě žádosti podle § 46 zákona, nebo (c) neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení. Ve vztahu k vybranému dodavateli jsou však uvedené důvody vyloučení podle § 48 odst. 2 zákona obligatorní.
22. V šetřeném případě obviněný v čl. 2.2. „Obchodní podmínky, včetně platebních podmínek a objektivních podmínek, za nichž je možno překročit výši nabídkové ceny; požadavek na způsob zpracování nabídkové ceny“ zadávací dokumentace veřejné zakázky stanovil, že „[s]oučástí nabídky musí být návrh smlouvy, který musí akceptovat veškeré požadavky stanovené zadavatelem v podmínkách soutěže i v zadávací dokumentaci, a to jak požadavky věcné a technické, tak požadavky právní a smluvní.“. Návrh smlouvy pak musí mj. obsahovat „[z]ávazek dodavatele, aby umožnil všem subjektům oprávněným k výkonu kontroly[] provést kontrolu dokladů souvisejících s plněním zakázky, a to po dobu danou právními předpisy ČR k jejich archivaci (zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).“.
23. Z nabídky vybraného dodavatele vyplývá, že ta předmětný závazek dodavatele neobsahuje, což ostatně potvrzuje i samotný obviněný.
24. Za situace, kdy nabídka vybraného dodavatele nesplňovala jednu ze zadávacích podmínek veřejné zakázky (viz výše), přičemž obviněný ani nepřistoupil k postupu dle § 46 odst. 1 zákona, tj. nepožádal vybraného dodavatele o doplnění daného požadavku (uvedené není obviněnému vytýkáno, neboť se jedná pouze o zákonnou možnost, nikoli povinnost), byl obviněný povinen dle § 48 odst. 8 zákona vybraného dodavatele vyloučit z účasti v předmětném zadávacím řízení, což však obviněný neučinil a dne 11. 2. 2019 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu na veřejnou zakázku.
25. K tomu Úřad dále konstatuje, že nezákonný postup obviněného mohl mít vliv na výběr dodavatele; vzhledem k tomu, že Úřad dospěl k závěru, že obviněný byl povinen vyloučit vybraného dodavatele ze zadávacího řízení, v zadávacím řízení by v takovém případě již nezůstal žádný jeho účastník (nabídku do zadávacího řízení podal pouze vybraný dodavatel), a obviněný by tak byl povinen dle § 127 odst. 1 zákona předmětné zadávací řízení zrušit. K tomu lze taktéž uvést, že pokud obviněný tvrdí, že neučinil-li vybraný dodavatel součástí nabídky dotčený závazek, jedná se pouze o formální pochybení, nemění to ničeho na tom, že daný požadavek byl součástí zadávacích podmínek a relevantní dodavatelé tak oprávněně předpokládali nutnost jeho splnění v případě, že by se stali vybraným dodavatelem, přičemž nelze vyloučit, že některého z těchto relevantních dodavatelů, který mohl obviněnému nabídnout výhodnější plnění, mohl předmětný požadavek obviněného odradit od účasti v zadávacím řízení (ačkoli obviněný na jeho splnění v případě vybraného dodavatele nakonec netrval). K právě uvedenému pokládá Úřad za potřebné dodat, že obecně pokládá za velmi nešťastnou praxi, kdy zadavatel nejprve stanoví určitou zadávací podmínku a následně se podle ní sám neřídí, navíc s argumentací, že se jednalo o podmínku „formální“, tj. jakoby nedůležitou. Mezi zadávacími podmínkami by se totiž neměly objevovat takové požadavky, které pro zadavatele nejsou důležité (nevyplývají z jeho legitimních potřeb) a na kterých ani nepokládá za potřebné trvat. U každé takové podmínky je pak totiž možno si klást otázku, za jakým účelem byla vlastně stanovena a zda nepředstavuje toliko bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže.
26. S ohledem na vše shora uvedené Úřad tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
K výroku II. tohoto příkazu – uložení pokuty
27. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
28. Podle § 270 odst. 5 zákona promlčecí doba činí 5 let.
29. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
30. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 11. 2. 2019, kdy obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za přestupek nezanikla.
31. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, se uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.
32. Úřad uvádí, že za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 36 106,- Kč (10 % z celkové ceny veřejné zakázky ve výši 361 060,- Kč včetně DPH).
33. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.
34. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
35. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
36. Úřad v rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku obviněného konstatuje, že obviněný spáchal přestupek tím, že nevyloučil vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení, ačkoli vybraný dodavatel v nabídce nepředložil požadovaný závazek dodavatele. V důsledku postupu obviněného byla uzavřena smlouva s dodavatelem, který však měl být podle § 48 odst. 8 zákona vyloučen ze zadávacího řízení. Postupem obviněného tak byl porušen zákonem chráněný zájem na tom, aby plnění veřejné zakázky nebylo svěřeno dodavateli, který neprokázal splnění předem zadavatelem stanovené zadávací podmínky. Přestupek obviněného je tedy nutno považovat za typově závažný, neboť veřejná zakázka byla zadána dodavateli, se kterým neměla být na její plnění uzavřena smlouva, jelikož tento dodavatel nesplnil podmínky, které obviněný stanovil.
37. Úřad při stanovení výše pokuty zohlednil skutečnost, že od spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu uplynulo téměř 5 let, neboť, jak Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015 judikoval, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“.
38. Úřad při určení výše pokuty taktéž zohlednil skutečnost, že obviněný zadával postupem dle zákona veřejnou zakázku, jejíž hodnota odpovídala veřejné zakázce malého rozsahu, a kterou tudíž mohl zadat mimo režim zákona.
39. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009 – 62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 245/2015 – 33 ze dne 16. 8. 2016. V prvně uvedeném rozsudku soud dovodil, že „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.'“. Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení' (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“.
40. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek, za který je obviněnému ukládána sankce, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.
41. Z úřední činnosti je Úřadu známo, že dne 8. 11. 2023 vydal rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0548/2023/VZ, č. j. ÚOHS-44297/2023/500, kterým obviněnému uložil pokutu ve výši 30 000,- Kč za spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona.
42. S ohledem na výše uvedené Úřad přikročil k uplatnění institutu souhrnného trestu, a to způsobem, který se Úřadu jeví v oblasti správního práva jako jediný možný, kdy nevzniká riziko, že by se Úřad jako správní orgán dopustil nedodržení zásady legality zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
43. Pokud by měl Úřad uložit obviněnému pokutu za všechny přestupky a nemá-li zároveň v tomto správním řízení zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“ (tj. výrok ukládající konkrétní pokutu za spáchání přestupků uvedených v bodě 41. odůvodnění tohoto příkazu), lze absorpční zásadu ve formě uplatnění pravidel pro ukládání souhrnného trestu aplikovat pouze tím způsobem, že Úřad v rámci uložení sankce za projednávaný přestupek zohlední předchozí uložené pokuty, tj. pokutu uloženou rozhodnutím uvedeným v bodě 41. odůvodnění tohoto příkazu za spáchání tam uvedených přestupků.
44. Úřad uvádí, že při zvažování výše pokuty neshledal žádné další polehčující či přitěžující okolnosti.
45. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Z výroční zprávy obviněného o hospodaření za rok 2022[1] vyplývá, že obviněný dosáhl v roce 2022 výsledku hospodaření po zdanění ve výši 16 026 000,- Kč. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).
46. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít rovněž na paměti, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.
47. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.
48. Pokuta uložená ve výroku II. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
Poučení
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá pole, 602 00 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Pasteurova 3544/1, 400 01 Ústí nad Labem
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy