číslo jednací: 19174/2024/500
spisová značka: S0251/2024/VZ

• Instance: I.
• Věc: Právní služby
• Účastníci:
  1. CENDIS, s.p.
  2. HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
  3. PORTOS, advokátní kancelář s.r.o.
  4. Fröhlich & Partners, advokátní kancelář s.r.o.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2024
• Datum nabytí právní moci: 29. 5. 2024

Spisová značka:  ÚOHS-S0251/2024/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-19174/2024/500

Brno 10. 5. 2024

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve správním řízení zahájeném dne 18. 3. 2024 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

• zadavatel – CENDIS, s.p., IČO 00311391, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 27. 3. 2024 Mgr. Zdeňkem Horákem, advokátem, ev. č. ČAK 17984, se sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha,
• navrhovatel – HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha,
• vybraný dodavatel – společníci „Sdružení AK CCS a AK FP“, jimiž jsou
• PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha, a
• Fröhlich & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 06239137, se sídlem Spálená 84/5, 110 00 Praha,

kteří uzavřeli dne 11. 8. 2023 smlouvu o spolupráci na veřejné zakázce za účelem podání společné nabídky, ve správním řízení zastoupeni společným zmocněncem PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha,

ve věci přezkoumání úkonů jmenovaného zadavatele učiněných v otevřeném řízení zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody „Právní služby“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 29. 6. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 7. 2023 pod ev. č. Z2023-028167 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod ev. č. 2023/S 126-400976,

rozhodl takto:

Návrh navrhovatele – HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha – ze dne 18. 3. 2024 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – CENDIS, s.p., IČO 00311391, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha – učiněných v otevřeném řízení zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody „Právní služby“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 29. 6. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 7. 2023 pod ev. č. Z2023-028167 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod ev. č. 2023/S 126-400976, se podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – CENDIS, s.p., IČO 00311391, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 27. 3. 2024 Mgr. Zdeňkem Horákem, advokátem, ev. č. ČAK 17984, se sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), zahájil podle zákona dne 29. 6. 2023 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem uzavření rámcové dohody „Právní služby“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 3. 7. 2023 pod ev. č. Z2023-028167 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. 7. 2023 pod ev. č. 2023/S 126-400976 (dále jen „rámcová dohoda“ či „zadávací řízení“).

2.             Dle bodu 3.1 zadávací dokumentace je předmětem zadávacího řízení „uzavření rámcové dohody mezi zadavatelem a jedním dodavatelem dle závazného vzoru tvořícího přílohu č. 1 této ZD […] na dobu 48 měsíců (dále jen ‚Rámcová dohoda‘), a to bez obnovení soutěže ve smyslu ust. § 132 ZZVZ“. V citované části 3. bodu 3.2 zadávací dokumentace zadavatel dále stanovil, že „[p]ředmětem veřejných zakázek zadávaných na základě Rámcové dohody je poskytování právních služeb dodavatelem zadavateli dle aktuálních provozních a dalších potřeb zadavatele.“

3.             V bodu 4.1 zadávací dokumentace zadavatel stanovil předpokládanou a současně maximální hodnotu rámcové dohody ve výši 10 000 000 Kč bez DPH.

4.             Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel celkem 5 nabídek.

5.             „Rozhodnutím o výběru dodavatele“ ze dne 5. 2. 2024 (dále jen „rozhodnutí o výběru“) zadavatel rozhodl o výběru dodavatele k uzavření rámcové dohody, a to dodavatele – společníků „Sdružení AK CCS a AK FP“, jimiž jsou PORTOS, advokátní kancelář s.r.o.^[1], IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha, a Fröhlich & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 06239137, se sídlem Spálená 84/5, 110 00 Praha, kteří uzavřeli dne 11. 8. 2023 smlouvu o spolupráci na veřejné zakázce za účelem podání společné nabídky, ve správním řízení zastoupeni společným zmocněncem PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha (dále jen „vybraný dodavatel“).

6.             Účastníkům zadávacího řízení vč. účastníka HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha (dále jen „navrhovatel“), zadavatel rozhodnutí o výběru oznámil dne 8. 2. 2024 prostřednictvím „Oznámení o výběru dodavatele“ z téhož dne (dále jen „oznámení o výběru“), jehož přílohou je mimo rozhodnutí o výběru „Zpráva o hodnocení nabídek“ ze dne 31. 1. 2024 (dále jen „zpráva o hodnocení“ či „zpráva o hodnocení nabídek“).

7.             Proti rozhodnutí o výběru podal navrhovatel námitky ze dne 23. 2. 2024 (dále jen „námitky“), které byly zadavateli doručeny téhož dne.

8.             Rozhodnutím o námitkách ze dne 7. 3. 2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), které bylo navrhovateli doručeno dne 8. 3. 2024, zadavatel námitky odmítl.

9.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 18. 3. 2024 u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad”) návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne (dále jen „návrh“). Zadavatel obdržel stejnopis návrhu rovněž dne 18. 3. 2024.

II.             OBSAH NÁVRHU

10.         Návrh navrhovatele směřuje proti rozhodnutí o výběru, resp. proti nepřezkoumatelnosti a netransparentnosti zprávy o hodnocení a zde zachycenému hodnocení nabídky navrhovatele v rámci hodnotícího kritéria „Kvalita právních rozborů“.

11.         Navrhovatel předně uvádí, že dle původní zprávy o hodnocení, jež byla zrušena rozhodnutím Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0697/2023/VZ ze dne 5. 1. 2024, obdržel v hodnotícím kritériu „Kvalita právních rozborů“ o 20 bodů více než dle aktuální návrhem napadané zprávy o hodnocení. „Tento přístup sám o sobě vnímá Navrhovatel jako nekorektní. Navrhovateli není zřejmé, z jakých důvodů se vnímání členů hodnotící komise […] liší, zvlášť když hodnocení prováděly […] tytéž osoby […].“

12.         Navrhovatel dále konstatuje, že i zadavatelem nově provedené hodnocení je netransparentní, kdy důvodem je zejm. nezveřejnění úplných znění právních rozborů jednotlivých účastníků. Zadavatel se dle navrhovatele rovněž zcela nevypořádal s Úřadem vytýkanou vnitřní rozporností zprávy o hodnocení, a nepřezkoumatelnost postupu zadavatele při hodnocení nabídek tak dle navrhovatele trvá.

13.         Co se týče samotné polemiky navrhovatele ohledně hodnocení jeho právních rozborů ze strany zadavatele, navrhovatel k právnímu rozboru č. 1 uvádí, že ve vztahu k podotázce č. 1 sám zadavatel potvrzuje, že navrhovatel tuto podotázku, ale i celé zadání rozboru vyložil správně. Zadavatel však navrhovateli dle jeho slov vytýká, že závěr, kdy by měli zadavatelé předvídat potřebu jakékoliv budoucí změny plnění, není zcela přesný, neboť dle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) je stěžejní otázka, zda ona potřeba byla vůbec předvídatelná. Navrhovatel konstatuje, že s touto úvahou nicméně není jeho rozbor nikterak v rozporu, když navrhovatel uzavřel, že zadavatel by si měl vyhradit co nejširší práva v těch případech, kdy lze mít pochybnosti ohledně životnosti systému a budoucích potřeb zadavatele. K podotázce č. 2 navrhovatel uvádí, že zadavatel konstatuje, že navrhovatel relevantní rozhodovací praxi zohledňuje pouze částečně, současně však zadavatel nijak nerozporuje správnost závěrů navrhovatele, tj. ze zdůvodnění zadavatele neplyne, že by jiná rozhodovací praxe posouvala závěry navrhovatele. K podotázce č. 3 pak navrhovatel uvádí, že je mu vytýkána nepřesnost závěru, že „Pokud bude SW nakupován pro konkrétní úkoly trvající pouze po určitou dobu, nebude nutné, a tedy ani souladné se ZZVZ zdrojový kód požadovat.“, neboť dle zadavatele je tato otázka spíše otázkou vhodnosti. Uvedené navrhovatel odmítá s odůvodněním, že zcela v souladu se zadávacími podmínkami popsal požadovaná doporučení. Dle navrhovatele nelze s ohledem na vše uvedené akceptovat, že zadavatel navrhovateli srazil v hledisku A 1/3 bodů, neboť taková srážka není se zřetelem na obsah posouzení rozboru navrhovatele přiměřená. Navrhovatel se neztotožňuje ani s přidělenými 20 body v hledisku B, kdy výtku zadavatele směrem k absenci výkladu k využitelnosti argumentu hospodárnosti v podotázce č. 1 (když sám zadavatel potvrzuje, že tato je krátce řešena v podotázce č. 2) odmítá jako nesprávnou. Navrhovatel konstatuje, že s prvkem hospodárnosti je v rozboru pracováno, avšak s ohledem na potřebu zpracovatele na velmi omezeném prostoru postihnout podstatu zadání nebylo pro konečné závěry přínosné tento prvek dále rozvádět, neboť by to mohlo být činěno pouze v rovině hypotetické (teoretické). Dle navrhovatele tak nelze přijmout zdůvodnění zadavatele, že se navrhovatel s prvkem hospodárnosti nevypořádal dostatečně.

14.         Ve vztahu k právnímu rozboru č. 2 navrhovatel konstatuje, že zadavatel opomíjí, že v zadání zdůraznil, že „předmětem je bezúplatné poskytnutí licence k informačnímu systému“, a i nadále navrhovateli vytýká uvedení varianty bezúplatnosti smlouvy. Navrhovatel uvádí, že odstavec týkající se bezúplatnosti smlouvy koncipoval jako uvedení do řešené problematiky, a to právě s odkazem na jasné zadání. Navrhovatel nesouhlasí se závěrem zadavatele, že se s otázkou úplatnosti smlouvy vypořádal nedostatečně, zvlášť tehdy, uvádí-li sám zadavatel, že závěry navrhovatele byly jinak správné. Navrhovatel dle svých slov komplexně zohlednil relevantní souvislosti a doplnil, že aspekt úplaty je nutné posuzovat širší optikou. Navrhovatel nepovažuje za opodstatněné, aby mu v hledisku A byla sražena 1/3 bodů, neboť taková srážka není s ohledem na obsah posouzení rozboru navrhovatele přiměřená a nemůže být vykládána jako souladná se zadávacími podmínkami. K výtce zadavatele, že navrhovatel nezohlednil relevantní rozhodovací praxi k otázce úplatnosti smlouvy v případě upgradů/updatů informačního systému, navrhovatel uvádí, že zadavatel blíže nespecifikoval, z jakých konkrétních důvodů je tato judikatura ve vztahu k rozboru navrhovatele relevantní. Navrhovatel dále uvádí, že zadavatel nezpochybňuje, že navrhovatel zohledňuje varianty včetně vhodných předpokladů o činnosti zadavatele a Kraje Vysočina, naproti tomu vybraný dodavatel předmětnou otázku zřejmě posoudil nesprávně, když dle výtky zadavatele nebyly „zohledněny varianty naplnění podmínky dle § 12 písm. a) ZZVZ, tj. dosahování společných cílů směřujících k zajišťování veřejných potřeb“. Dle navrhovatele proto nelze akceptovat, aby navrhovatel a vybraný dodavatel obdrželi v hledisku B stejný počet bodů. K výtce zadavatele, že navrhovatel nedostatečně popsal varianty řešení pro účely získání licence k softwaru od třetí strany, pak navrhovatel uvádí, že na základě zadání zadavatel po účastnících nepožadoval, aby vyčerpávajícím způsobem popsali, jak má zadavatel licenci zajistit (toto by ostatně ani stanovený rozsah rozboru nedovolil), nýbrž požadoval vyhodnotit oprávnění v intencích konkrétní situace, přičemž navrhovatel je přesvědčen, že zadání v tomto ohledu beze zbytku splnil. Co se týče zadavatelem vytýkané absence zmínky o možnosti využití VZMR, navrhovatel uvádí, že z jeho zkušeností by veřejná zakázka na provoz tak složitého informačního systému nikdy limity stanovené pro VZMR nenaplnila. Navrhovatel je tedy toho názoru, že měl v hledisku B obdržet plný počet bodů. V návaznosti na to pak navrhovatel nesouhlasí ani s body přidělenými v hledisku C, neboť navrhovatel obě výhrady zadavatele jasně vyvrací a nadto se jedná de facto o tytéž důvody jako v hlediscích A a B.

15.         K právnímu rozboru č. 3 pak navrhovatel uvádí, že zadavatel mu v hledisku A vytýká, že rozbor neobsahuje „dostatečné zohlednění ustálené judikatury ve vztahu k druhořadosti výše škody a významu narušení důvěry z hlediska posuzování oprávněnosti ukončení pracovního poměru (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1906/2021 a v něm odkazovaná judikatura)“, nicméně současně sám uvádí, že tato jiná rozhodnutí „mohou“ být pro posouzení rozhodující, a závěry navrhovatele označuje za správné. Dle navrhovatele tak nezmínění odkazované judikatury nemůže legitimně odůvodnit srážku 1/3 bodů. S bodovým hodnocením pak navrhovatel dle svých slov nemůže souhlasit tím spíše, že v hledisku B mu bylo vytčeno, že nezmínil, kdy jsou výpověď a okamžité zrušení pracovního poměru zakázané a nedostatečně mezi nimi rozlišil. Dle navrhovatele jsou tyto výtky ve vzájemném rozporu, kdy z prvé výtky se podává, že zadavatel požadoval rozbor koncipovat zcela konkrétně (požadoval odkazy na konkrétní rozhodnutí), kdežto druhá výtka naznačuje, že zadavatel požadoval v obecné rovině postihnout de facto veškeré v úvahu přicházející situace. V této souvislosti navrhovatel akcentuje, že ze zadávací dokumentace nevyplývá, že by u zaměstnance mohl být naplněn zákaz výpovědi, a jedná se tak o požadavek jdoucí nad rámec zadání. Navrhovatel odmítá rovněž výtku zadavatele, že praktická využitelnost rozboru je snížena absencí zmínky, „že sice soud posuzuje, zda vznikla škoda, ale její výše je obecně (oproti narušení důvěry) spíše podružná“. Navrhovatel je přesvědčen, že zadání bylo v tomto ohledu beze zbytku splněno a předmětnou výtku je třeba považovat za jdoucí nad rámec zadávacích podmínek. Dle navrhovatele se ze zprávy o hodnocení rovněž nepodává, jaké další varianty řešení zadavatel požaduje a jaké konkrétní důvody vypovídají o nižší praktické využitelnosti rozboru navrhovatele. Navrhovatel rovněž konstatuje, že do rozboru začlenil i informace k možnosti vymáhat zpět částku, kterou měl zaměstnanec získat na bonusu, přičemž zadavatel uvedené žádným způsobem nezohlednil. Navrhovatel nesouhlasí ani s body přidělenými v hledisku C, neboť je přesvědčen, že je-li dle tvrzení zadavatele rozbor přehledný a srozumitelný a zároveň obsahuje jednoznačný závěr ohledně možnosti ukončení pracovního poměru, není přípustné, aby byl navrhovatel penalizován za to, že předmětný závěr není znovu zopakován v manažerském shrnutí.

16.         Navrhovatel v návrhu dále uvádí, že v případě právního rozboru č. 1 hodnotí zadavatel v hledisku B navrhovatele a vybraného dodavatele stejným počtem 20 bodů, ačkoliv sám konstatuje mnohem závažnější nedostatky u vybraného dodavatele. Dále dle navrhovatele nelze ze zprávy o hodnocení u právního rozboru č. 2 seznat, proč byl účastník „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“ v hledisku B hodnocen lépe než navrhovatel. K právnímu rozboru č. 3 pak navrhovatel poukazuje na skutečnost, že v hledisku C obdržel stejný počet bodů jako účastník „Společnost pro CENDIS“, jehož rozbor jednoznačné závěry a doporučení neobsahuje vůbec. Dle navrhovatele tak „[s]lovní hodnocení […] ani zde […] neodpovídá přidělenému počtu bodů, což je z pohledu přezkoumatelnosti rozhodnutí Zadavatele zcela zásadní“.

17.         Pro případ, že by Úřad shledal shora uvedené namítané skutečnosti nedůvodnými, upozorňuje navrhovatel v návrhu rovněž na možnou netransparentnost aplikace zadávacích podmínek, neboť má za to, že zadavatel právní rozbory navrhovatele v řadě případů penalizoval pro nesplnění požadavků, které ze zadávacích podmínek nevyplývaly. Navrhovatel tedy Úřad žádá, aby posoudil, zda zadávací podmínky formulované ve vztahu k hodnocení nabídek byly stanoveny zcela jednoznačně, přičemž v tomto kontextu ponechává Úřadu k vlastnímu uvážení, „zda by nebylo v nastalé situaci efektivnější Zadávací řízení zrušit v rámci správního řízení ex offo a Zadavateli v odůvodnění doporučit toto znovu zahájit s tím, že zadávací podmínky by měl formulovat tak, aby bylo zcela nepochybné, co bude ve vztahu k Právním rozborům předmětem hodnocení“.

18.         Závěrem návrhu navrhovatel navrhuje, aby Úřad zrušil rozhodnutí o výběru a spolu s ním i všechny úkony související s hodnocením nabídek. Alternativně pak navrhovatel s ohledem na namítanou netransparentnost aplikace zadávacích podmínek navrhuje, aby Úřad zahájil správní řízení z moci úřední a v jeho rámci rozhodl o zrušení zadávacího řízení.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

19.         Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem 18. 3. 2024, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.

20.         Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:

• zadavatel,
• navrhovatel,
• vybraný dodavatel.

21.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 20. 3. 2024.

22.         Usnesením ze dne 20. 3. 2024 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení pořízené v souvislosti s provedenými úkony, a to nejpozději jeden den po provedení příslušného úkonu.

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 28. 3. 2024

23.         Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 28. 3. 2024 (dále jen „vyjádření zadavatele k návrhu”) obdržel Úřad od zadavatele dne 2. 4. 2024.

24.         Zadavatel předně uvádí, že nové hodnocení nabídek bylo provedeno s ohledem na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0697/2023/VZ s cílem odstranit pochybení vytýkaná zadavateli ze strany Úřadu a s cílem vypořádat veškeré předcházející námitky navrhovatele, jakož i detailně odůvodnit a popsat proces hodnocení nabídek tak, aby byla dodržena zásada transparentnosti a nevznikaly jakékoliv pochybnosti o možné vnitřní rozpornosti hodnocení. Dle zadavatele „ze Zprávy […] jednoznačně vyplývá, že zadavatel provedl hodnocení plně v souladu se zákonem a zadávacími podmínkami, a hodnocení je přezkoumatelné, neboť na základě Zprávy lze provést rekonstrukci hodnocení a ověřit počty přidělených bodů jednotlivým nabídkám.“ Pokud jde o část návrhu, ve které navrhovatel napadá nejasnost zadávacích podmínek ve vztahu k hodnocení nabídek, zadavatel uvádí, že ani tyto námitky nejsou důvodné (zadavatel dle svých slov nepenalizoval nenaplnění žádných požadavků, které by nevyplývaly ze zadávacích podmínek, naopak striktně vycházel z nastaveného mechanismu hodnocení kvality právních rozborů, jak byl uveden v zadávací dokumentaci) a nadto nebyly podány včas.

25.         K namítané změně počtu bodů přidělených navrhovateli zadavatel konstatuje, že v rámci nového hodnocení nabídek přistoupil u některých účastníků ke korekci bodového hodnocení, neboť dospěl k závěru, že předmětným rozborům náleží s ohledem na popis hodnocení obsažený ve zprávě o hodnocení a s ohledem na znění zadávacích podmínek jiný počet bodů. Zadavatel akcentuje, že „nabídky všech účastníků posuzoval stejným způsobem a v rámci každého hodnocení ve Zprávě řádně uvedl zcela konkrétní slovní hodnocení, tedy zejména v souladu s čl. 15.14 zadávací dokumentace uvedl konkrétní důvody, co je danému právnímu rozboru vytýkáno“.

26.         Co se týče namítaného nezveřejnění úplných znění právních rozborů jednotlivých účastníků, zadavatel uvádí, že takováto povinnost nevyplývá z právních předpisů ani z rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0679/2023/VZ, které se postupem hodnocení nabídek v této věci již zabývalo. Zadavatel konstatuje, že povinnost uveřejnit právní rozbory v úplném znění nelze dovodit ani ze zásady transparentnosti, a uzavírá, že „[ú]vahy zadavatele ve vztahu k hodnocení právních rozborů […] nevyplývají ze samotných právních rozborů, ale ze Zprávy, která obsahuje jejich popis. Samotné uveřejnění právních rozborů, bez popisu hodnocení, tedy není […] způsobilé zvýšit transparentnost a přezkoumatelnost hodnocení nabídek.“

27.         K samotné polemice navrhovatele ohledně hodnocení jeho právních rozborů zadavatel k právnímu rozboru č. 1 uvádí, že neudělil navrhovateli v hledisku A nižší počet bodů proto, že by jeho závěry považoval za nesprávné, nýbrž z důvodu, že rozhodovací praxe příslušných orgánů, která je pro posouzení věci relevantní, byla navrhovatelem zohledněna pouze částečně, když u podotázky č. 2 navrhovatel aplikaci zásady hospodárnosti nepopisuje v souladu s odkazovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně a v něm citovanou pozdější judikaturou a když u podotázky č. 3 neodkazuje na žádnou rozhodovací praxi nebo odbornou literaturu. Zadavatel doplňuje, že „[p]okud v některých případech […] uváděl, že v řešení právního rozboru chybí konkrétní rozhodnutí, je to proto, že účastníkem řízení odkazované rozhodnutí dle názoru zadavatele neobsahuje závěry, které dostatečným způsobem podporují řešení právního rozboru účastníka“, a není tedy pravdou, že by zadavatel určitou rozhodovací praxi bezdůvodně bonifikoval oproti jiné, pokud jsou její závěry stejné. Zadavatel uzavírá, že srážka 1/3 bodů v hledisku A je zcela v souladu se zadávacími podmínkami a že neměl možnost diskrece v této otázce. Současně zadavatel uvádí, že znalost rozhodovací praxe považuje za klíčovou pro kvalitu poskytovaných právních služeb a podle toho v zadávacích podmínkách stanovil i počty bodů a dále akcentuje, že právní rozbory mohou obsahovat zcela správné závěry bez ohledu na to, zda jsou v nich uvedena relevantní rozhodnutí příslušných orgánů. K hledisku B zadavatel konstatuje, že bodové hodnocení ve výši 20 bodů odpovídá tomu, že rozbor navrhovatele není pro zadavatele prakticky využitelný nebo nepopisuje rizika navržených řešení. Zadavatel dle svých slov ve zprávě o hodnocení podrobně popsal, že spatřuje sníženou praktickou využitelnost rozboru navrhovatele zejm. v tom, že navrhovatel nepopisuje variantu využití JŘBU v případě, kdy není naplněna materiální podmínka, ale je to odůvodněno hlediskem hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti vynakládání veřejných prostředků, jak vyplývá z rozhodovací praxe, kterou navrhovatel zmínil v odpovědi na podotázku č. 1, resp. že absentuje závěr o tom, že zásada hospodárnosti může suplovat materiální podmínku, přestože je účastníkem citována rozhodovací praxe, ze které tento závěr vyplývá. Dle zadavatele tedy navrhovateli nebylo vytýkáno primárně to, že supluje závěry svého stanoviska odkazem na rozhodovací praxi, jak zřejmě naznačuje, ale absence výše uvedeného podstatného závěru. Dle zadavatele je „nepochybné, že pouhý odkaz na rozhodovací praxi pro klienta, který je zpravidla maximálně poučeným laikem, není dostatečný k tomu, aby z něj získal znalost, kterou by mu měl poskytnout právní rozbor“. Současně zadavatel uvádí, že v hledisku B bylo zohledněno i to, že navrhovatel nezmínil riziko omezení hospodářské soutěže požadavkem na zdrojový kód/výhradní licenci a možné vypořádání se s touto námitkou.

28.         K právnímu rozboru č. 2 zadavatel konstatuje, že i tento obdržel v hledisku A 40 bodů z toho důvodu, že rozhodovací praxe příslušných orgánů, která je pro posouzení věci relevantní, byla zohledněna pouze částečně, neboť chybí u zásadní otázky úplatnosti smlouvy, a že samotná zmínka navrhovatele o bezúplatnosti smlouvy tedy nebyla důvodem pro nižší bodové hodnocení tohoto právního rozboru. Zadavatel uvádí, že v daném případě nemůže navrhovatel argumentovat ani tím, že by zadavatel upřednostňoval určitou rozhodovací praxi před jinou, neboť k podotázce č. 1 rozbor neobsahuje odkaz na žádnou rozhodovací praxi. Nad rámec uvedeného je pak zadavatel přesvědčen o tom, že rozbor navrhovatele neobsahuje jednoznačný právní závěr o úplatnosti smlouvy, když upgrady/updaty představují protiplnění, které obecně (potenciálně) má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. K hledisku B zadavatel uvádí, že se navrhovatel nevypořádal se všemi variantami, které přicházely dle zadání rozboru v úvahu, přičemž uvedené muselo být dle zadávacích podmínek hodnoceno nižším počtem bodů. K tomu zadavatel doplňuje, že „[v]zhledem k tomu, že zadání nemůže z podstaty věci obsahovat již i řešení, pak nelze očekávat, že zadavatel tento požadavek uvede v samotném zadání. Nejedná se však v žádném případě o požadavek zadavatele nad rámec zadání, když existence různých variant musela být navrhovateli zřejmá již ze zadání.“ Zadavatel dále uvádí, že navrhovatel obdržel v hledisku B stejný počet bodů jako vybraný dodavatel z důvodu, že ani jeden z účastníků nezohlednil všechny možné varianty řešení a částečně ani účel, pro který byl rozbor zpracován, a podle zadávací dokumentace tak zadavateli nezbývalo nic jiného, než udělit oběma rozborům v hledisku B 10 bodů (což však neznamená, že oba právní rozbory musely být shodné). K absenci zmínky o možnosti využití VZMR zadavatel doplňuje, že v zadání nebyl blíže specifikován rozsah nebo využití daného softwaru v rámci celého informačního systému, a že tedy nelze souhlasit s navrhovatelem, že uvedení této varianty by bylo redundantní. Co se týče hlediska C, zadavatel konstatuje, že u rozboru navrhovatele platí výše uvedené nedostatky zjištěné v rámci hledisek A a B, které vyvráceny nebyly, přičemž zadavatel považuje za zcela přiléhavý závěr, že rozbor navrhovatele neobsahuje jednoznačná doporučení a závěry, které lze pouze omezeně využít s ohledem na jejich nesprávnost (závěr o možné bezúplatnosti smlouvy) či neúplnost (závěr k podotázce č. 3). V této souvislosti zadavatel podotýká, že jednotlivá hlediska nelze hodnotit zcela izolovaně.

29.         Konečně ve vztahu k právnímu rozboru č. 3 zadavatel předně zdůrazňuje, že v rámci hlediska A navrhovateli nevytýká, že by neuvedl jedno konkrétní rozhodnutí, ale že nezohlednil ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která se týká druhořadosti výše škody a významu narušení důvěry z hlediska posuzování oprávněnosti ukončení pracovního poměru, kdy zadavatelem odkazované rozhodnutí je pouze vhodným příkladem z ustálené judikatury. Zadavatel zdůrazňuje, že v daném případě bylo s ohledem na částku uvedenou v zadání rozhodující posouzení, zda i v případě takto nízké škody může dojít k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnance. Ve vztahu k hledisku B zadavatel zejm. uvádí, že v zadání výslovně požadoval uvedení rizik spojených s ukončením pracovního poměru a že rizika, která absentují v rozboru navrhovatele, zadavatel považuje za naprosto zásadní ve všech obdobných případech. Ze zadávacích podmínek je pak dle zadavatele zřejmé, že v hledisku B bylo od počátku cílem zadavatele hodnotit mj. to, zda právní rozbory popisují rizika navržených řešení, a že navrhovateli tedy muselo být při zpracování rozborů zřejmé, že neuvedení rizik navržených řešení bude znamenat nižší bodové ohodnocení. K hledisku C pak zadavatel konstatuje, že ve zprávě o hodnocení je uvedeno, že navrhovatel správně zodpověděl otázky související s ukončením pracovního poměru, nikoliv že by rozbor obsahoval jednoznačný závěr, jak tvrdí navrhovatel. Podle zadavatele platí, že závěry navrhovatele uvedené v manažerském shrnutí nejsou jednoznačné a že bylo pouze na navrhovateli, jakým způsobem bude právní rozbor při splnění formálních požadavků dle bodu 15.11 zadávací dokumentace koncipovat. Dle zadavatele je notorietou, že manažerské shrnutí uvedené na začátku rozboru obsahuje závěry rozboru určené pro vrcholné vedení zadavatele rozboru. „Pokud navrhovatel v manažerském shrnutí výslovně uvede, že ‚S ohledem na obecnou povahu zadání nelze v posuzovaném případě možnost zadavatele jednostranně rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem definitivně potvrdit či vyvrátit.‘, nejedná se o jednoznačný závěr. Tímto způsobem manažerské shrnutí zpochybnilo závěry obsažené v samotném právním rozboru a učinilo jej pro adresáty manažerského shrnutí […] nejednoznačnými. Nelze pak souhlasit s tvrzením navrhovatele, podle kterého jsou požadavky pro hodnocení hlediska C) vázány pouze na text právního rozboru. Manažerské shrnutí je součástí právního rozboru a musí být tedy hodnoceno společně s celým právním rozborem.“

30.         K dalším navrhovatelem namítaným skutečnostem týkajícím se srovnání právních rozborů navrhovatele a právních rozborů jiných účastníků pak zadavatel uvádí, že v případě právního rozboru č. 1 obdržel navrhovatel v hledisku B stejný počet bodů jako vybraný dodavatel z důvodu, že oba právní rozbory nejsou pro zadavatele prakticky využitelné nebo nepopisují rizika navržených řešení, kdy „[z]atímco právní rozbor navrhovatele u podotázky č. 2 nesprávně/nedostatečně popisuje zásadu hospodárnosti a její vztah k materiální podmínce JŘBU, právní rozbor vybraného dodavatele nezohledňuje všechna rizika, zejména s ohledem na rozhodovací praxi a ne/naplnění materiálních podmínek pro JŘBU a možnost využití JŘBU s ohledem na zásadu hospodárnosti.“ Ve vztahu k právnímu rozboru č. 2 zadavatel uvádí, že „[p]rávní rozbor č. 2 účastníka Weinhold Legal […] neobsahuje veškeré varianty řešení, zohledňuje však možné základní varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno. Vzhledem k tomu má účastník Weinhold Legal nárok na 20 bodů […] v rámci hodnoceného hlediska B) […]. Právní rozbor navrhovatele však kromě toho, že nezohledňuje všechny možné varianty řešení, nezohledňuje částečně ani účel, a to v důsledku toho, do jaké míry nebyly zohledněny varianty u podotázek č. 2 a 3, včetně neuvedení varianty využití VZMR […]. V důsledku této skutečnosti náleží právnímu rozboru č. 2 navrhovatele v rámci hodnoceného hlediska B) […] pouze 10 bodů.“ K právnímu rozboru č. 3 pak zadavatel konstatuje, že „právní rozbor č. 3 účastníka FTPV je přehledný a srozumitelný, ale neobsahuje jednoznačné právní závěry a doporučení k postupu, který by umožňoval zadavateli jednostranně ukončit pracovní poměr s daným zaměstnancem. Není tedy pravdou, že by neobsahoval jednoznačná doporučení vůbec. […] Závěry právního rozboru č. 3 navrhovatele pak také v souhrnu nepůsobí jednoznačně, bez ohledu na správnost závěrů. Na základě čl. 15.13 zadávací dokumentace tedy náleží oběma účastníkům za tento právní rozbor 5 bodů v rámci hodnoceného hlediska C).“

31.         Závěrem vyjádření k návrhu zadavatel ze všech shora uvedených důvodů navrhuje, aby Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Další průběh správního řízení

32.         Usnesením ze dne 18. 4. 2024 stanovil Úřad účastníkům správního řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

33.         Zadavatel ani vybraný dodavatel se ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 18. 4. 2024 ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřili.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí

34.         Dne 26. 4. 2024 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne (dále jen „vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí“).

35.         Navrhovatel předně uvádí, že trvá na skutečnostech uvedených v návrhu, přičemž nad rámec se stručně vyjadřuje k nezákonnému postupu zadavatele ve světle vyjádření zadavatele k návrhu.

36.         Co se týče navrhovatelem namítaného nezpřístupnění úplných znění všech právních rozborů jednotlivých účastníků zadávacího řízení, navrhovatel nesouhlasí s tvrzením zadavatele, že by zveřejnění úplných znění právních rozborů nevedlo k větší transparentnosti, když veškeré údaje podstatné pro hodnocení nabídek byly dle zadavatele uvedeny ve zprávě o hodnocení. Dle navrhovatele je předmětem hodnocení právní rozbor jako celek, nikoliv jeho izolované ve zprávě o hodnocení uvedené části. Navrhovatel má za to, že pouze zveřejnění celého znění hodnoceného textu by účastníkům zadávacího řízení umožnilo posoudit, zda byly v rámci hodnocení vzaty v úvahu veškeré podstatné informace z právních rozborů a zda některý z právních rozborů např. neobsahoval chybné informace, které ve zprávě o hodnocení nebyly uvedeny.

37.         Navrhovatel dále uvádí, že přezkoumatelnost a správnost hodnocení nabídek má být posuzována ve vztahu ke zprávě o hodnocení, a nikoliv ve vztahu k případným úpravám a doplněním podaným zadavatelem v rámci pozdějších vyjádření. Dle navrhovatele tak skutečnost, že zadavatel v rámci pozdějšího vyjádření upraví či rozvede kusá nebo chybná tvrzení uvedená ve zprávě o hodnocení, nemůže zhojit nezákonnost postupu zadavatele při hodnocení nabídek.

38.         Navrhovatel pak rovněž trvá na svém tvrzení o případné nejasnosti zadávacích podmínek. Dle navrhovatele tvrzení zadavatele, že žádný z účastníků zadávacího řízení předmětnou nejasnost zadávacích podmínek ve lhůtě pro podání nabídek nenamítal, nevyvrací argumentaci uvedenou v návrhu, neboť navrhovatel dle svých slov výslovně uvedl, že je možné, že s ohledem na postup zadavatele a jeho obtíže při hodnocení nabídek se nejasnost zadávacích podmínek vyjeví až v této fázi zadávacího řízení. V tomto směru navrhovatel opětovně akcentuje, že zadavatel právní rozbory navrhovatele v řadě případů bodově penalizoval pro nesplnění požadavků, které ze zadávacích podmínek nevyplývaly.

39.         Závěrem vyjádření k podkladům rozhodnutí navrhovatel s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Úřad zrušil rozhodnutí o výběru a spolu s ním i všechny úkony související s hodnocením nabídek, alternativně pak navrhuje, aby Úřad zahájil správní řízení z moci úřední a v jeho rámci rozhodl o zrušení zadávacího řízení.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

40.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů pro rozhodnutí, zejm. příslušné části dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření účastníků správního řízení, a na základě vlastních zjištění rozhodl o zamítnutí návrhu podle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení právních předpisů

41.         Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

42.         Podle § 114 odst. 1 zákona zadavatel v zadávací dokumentaci stanoví, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti.

43.         Podle § 114 odst. 2 zákona se ekonomická výhodnost nabídek hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Zadavatel může ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit také podle nejnižší nabídkové ceny nebo nejnižších nákladů životního cyklu.

44.         Podle § 115 odst. 1 zákona musí zadavatel v zadávací dokumentaci stanovit pravidla pro hodnocení nabídek, která zahrnují

a)             kritéria hodnocení,

b)             metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a

c)             váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii.

45.         Podle § 119 odst. 1 zákona zadavatel provede hodnocení nabídek podle pravidel pro hodnocení nabídek uvedených v zadávací dokumentaci.

46.         Podle § 119 odst. 2 zákona zadavatel pořídí písemnou zprávu o hodnocení nabídek, ve které uvede

a)        identifikaci zadávacího řízení,

b)        fyzické osoby, které se na hodnocení podílely; za tyto osoby se považují zejména osoby, které provedly hodnocení nabídek včetně členů komise, pokud ji zadavatel k hodnocení sestavil, nebo přizvaných odborníků, pokud byly jejich závěry zohledněny při hodnocení,

c)        seznam hodnocených nabídek a

d)        popis hodnocení, ze kterého budou zřejmé

1.         hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení,

2.         popis hodnocení údajů z nabídek v jednotlivých kritériích hodnocení,

3.         popis srovnání hodnot získaných při hodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení a

4.         výsledek hodnocení nabídek.

47.         Podle § 123 písm. a) zákona zadavatel odešle bez zbytečného odkladu od rozhodnutí o výběru dodavatele oznámení o výběru dodavatele všem účastníkům zadávacího řízení. S výjimkou jednacího řízení bez uveřejnění a zadávacího řízení, v němž je jeden účastník zadávacího řízení, musí být součástí tohoto oznámení zpráva o hodnocení nabídek, pokud proběhlo hodnocení nabídek.

48.         Podle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení

49.         V bodu 15.1 zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „[n]abídky budou hodnoceny v souladu s § 114 odst. 1 ZZVZ podle jejich ekonomické výhodnosti. Hodnocení nabídek bude provedeno dle ustanovení § 114 odst. 2 ZZVZ na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality.“ Současně zadavatel v dotčeném bodu zadávací dokumentace stanovil 2 dílčí kritéria hodnocení, a to kritérium hodnocení „Nabídková cena“ s váhou 60 % a kritérium hodnocení „Kvalita právních rozborů“ s váhou 40 %.

50.         V bodu 15.2 zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „[v]yhodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení bude provedeno bodovací metodou dle popisu uvedeného u jednotlivých kritérií hodnocení. Při veškerých výpočtech v rámci hodnocení budou čísla zaokrouhlována na dvě desetinná místa podle matematických pravidel.“

51.         Ve vztahu k dílčímu kritériu hodnocení „Kvalita právních rozborů“ zadavatel v bodech 15.10 až 15.15 zadávací dokumentace stanovil následující:

„Maximální celkový rozsah jednoho vypracovaného právního rozboru je 5 normostran (normostranou se rozumí text v rozsahu 1800 znaků, tj. včetně symbolů a mezer). Do celkového limitu se počítají též poznámky pod čarou. K částem přesahujícím rámec tohoto rozsahu nebude zadavatel při hodnocení nabídek přihlížet.

Dodavatelé v nabídce předloží každý právní rozbor jako samostatný dokument. Zadavatel požaduje, aby dodavatelé dodrželi následující minimální formální požadavky na zpracování rozborů:

• Formát souboru: .doc nebo .docx
• Písmo: Arial
• Velikost písma: 11
• Řádkování: 1,5

Zadavatel stanoví tato zadání právních rozborů:

Právní rozbor č. 1:[2]

Zadání: Zadavatel je držitelem nevýhradní licence k počítačovému programu, který využívá pro splnění svých úkolů (poskytování služeb) pro Ministerstvo dopravy v období let 2019 – 2023. Zadavatel pořídil tuto licenci včetně služeb podpory a aktualizace programu v rámci otevřeného zadávacího řízení na přelomu let 2018 a 2019. Ministerstvo dopravy oproti původnímu plánu (schválené koncepci) nově rozhodlo o pokračování a rozšíření celého projektu, který provádí zadavatel pro Ministerstvo dopravy a v němž zadavatel využívá předmětný program. Pro poskytování služeb zadavatelem je nezbytná podstatná aktualizace a prodloužení licence programu, které objektivně může poskytnout pouze jediný dodavatel (výrobce a držitel práv k programu), nebo pořízení jiného počítačového programu. Posuďte, zda zadavatel může využít jednací řízení bez uveřejnění k rozšíření takového programu. Popište, zda a jak se liší právní posouzení v případě, že smlouva mezi zadavatelem a Ministerstvem dopravy obsahovala opční právo Ministerstva dopravy na prodloužení služeb zadavatele na období po roce 2023. Pro případ, že zadavatel bude pořizovat nový počítačový program, uveďte konkrétní doporučení, které by měl zadavatel zvážit při rozhodování, zda požadovat výhradní licenci/zdrojový kód programu.

Právní rozbor č. 2:

Zadání: Zadavatel obdržel návrh na uzavření smlouvy, jejímž předmětem je bezúplatné poskytnutí licence k informačnímu systému, který slouží ke sběru a vyhodnocování dat v oblasti regionální dopravy a který zadavatel využije v rámci své činnosti. Licence zahrnuje právo zadavatele k úpravě informačního systému, přičemž úpravy jsou předpokládané s ohledem na připravovanou novelu právních předpisů. Součástí smlouvy je povinnost obou smluvních stran poskytnout druhé straně upgrady/updaty informačního systému. Posuďte, jaké podmínky pro uzavření smlouvy se zadavatelem musí být splněny v případě, že poskytovatelem licence je Ministerstvo dopravy, a jaké podmínky musí být splněny v případě, že poskytovatelem licence zadavateli je Kraj Vysočina. Dále posuďte, zda zadavatel je oprávněn uzavřít smlouvu v případě, že podmínkou provozu informačního systému je nákup licence k softwaru od třetí smluvní strany.

Právní rozbor č. 3:

Zadání: Zadavatel v rámci jednoho pracovního týmu poskytuje svým zaměstnancům odměny na základě počtu splněných specifických úkolů, které zaměstnanci sami zapisují do interního systému zadavatele. Zaměstnanec si do tohoto systému zadavatele sám zapsal splnění specifického úkolu, ačkoliv se na splnění daného specifického úkolu nijak nepodílel. Na základě zapsání splnění daného specifického úkolu vyplatil zadavatel tomuto zaměstnanci odměnu vyšší o 372 Kč, než která by zaměstnanci skutečně náležela. Zadavatel vnímá tento postup zaměstnance jako zásadní narušení důvěry a jako pošlapání etického kodexu zadavatele. Posuďte, zda může zadavatel ukončit pracovní poměr tohoto zaměstnance a jakým způsobem může pracovní poměr ukončit, a to včetně rizik spojených s takovým postupem/postupy.

U právních rozborů bude zadavatelem ustanovená komise posuzovat jejich kvalitu dle níže uvedených hledisek, na jejichž základě bude každý právní rozbor posuzován a následně hodnocen:

Hodnocené hledisko
A) Správnost právních závěrů, a to z pohledu účinné právní úpravy a zohlednění rozhodovací praxe příslušných orgánů a právní nauky
Kvalita předloženého rozboru	Počet dílčích bodů
Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. V řešení je zohledněna rozhodovací praxe příslušných orgánů, pokud existuje, a právní nauka.	60
Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe příslušných orgánů nebo právní nauka, byť by mohla být pro posouzení věci relevantní, je zohledněna pouze částečně.	40
Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe příslušných orgánů nebo právní nauka, byť by mohla být pro posouzení věci relevantní, není zohledněna.	20
Právní rozbor není založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy.	0
B) Zohlednění všech právních otázek souvisejících s daným zadáním; jejich věcná relevance; zohlednění případných variant řešení; zohlednění praktické využitelnosti zpracovávaného právního rozboru
Kvalita předloženého rozboru	Počet dílčích bodů
Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno, a je pro zadavatele prakticky využitelné, popisuje rizika navržených řešení.	30
Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno, ale není pro zadavatele prakticky využitelné nebo nepopisuje rizika navržených řešení.	20
Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné a věcně relevantní, nezohledňuje však možné varianty řešení nebo účel, pro který bylo zpracováno.	10
Právní rozbor nezohledňuje veškeré právní otázky související se zpracovávanou problematikou.	0
C) Přehlednost a srozumitelnost
Kvalita předloženého rozboru	Počet dílčích bodů
Právní rozbor je zcela přehledný a srozumitelný, přičemž obsahuje jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.	10
Právní rozbor není zcela přehledný a srozumitelný, nebo neobsahuje jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.	5
Právní rozbor není přehledný a srozumitelný a neobsahuje jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.	0

Hodnotící komise u každého právního rozboru uvede v souladu se zásadami ZZVZ, proč obdržela nabídka daný počet bodů, a to včetně konkrétního slovního hodnocení, tedy uvede konkrétní důvody, co je danému právnímu rozboru vytýkáno.

Každý právní rozbor může získat 100 dílčích bodů. Maximální počet dílčích bodů za všechny právní rozbory jednoho dodavatele tedy činí 300 dílčích bodů, z nichž bude vypočítán průměr 15 dílčích bodů (počet dílčích bodů dělený číslem 3). Počet bodů za kritérium B) Kvalita právních rozborů vznikne vynásobením počtu průměru dílčích bodů a koeficientem 0,4.“

52.         V rámci části hodnocení dílčího kritéria „Kvalita právních rozborů“ je ve zprávě o hodnocení uvedeno mj. následující:

„Komise k hodnocení konstatuje, že rozbory č. 1 a 2 obsahují v zadávacích podmínkách jednoznačně vymezené podotázky. V případě, že se v rámci hodnoceného kritéria liší kvalita předloženého rozboru v rámci jednotlivých podotázek, komise v souladu se zadávacími podmínkami a se zásadami transparentnosti a přiměřenosti tyto popisuje a volí konečné bodové hodnocení, které v souhrnu odpovídá nejlépe hodnocenému hledisku dle zadávacích podmínek.

Komise upozorňuje, že shrnutí hodnocení (odpovídající vymezení v zadávacích podmínkách) je třeba vždy číst v kontextu celého hodnocení daného právního rozboru. Právní rozbor je vždy detailně popsán v hodnoceném hledisku A, přičemž nelze hodnotící hlediska B a C ‚mechanicky‘ oddělovat. Popis správnosti právních závěrů (včetně zohlednění rozhodovací praxe/nauky) v hodnoceném hledisku A nelze oddělit od popisu ‚všech‘ právních otázek, rizik, variant a účelu, který je bodově zohledněn v hodnoceném hledisku B, a od jednoznačnosti závěrů/doporučení bodově zohledněných v hodnoceném hledisku C. V rámci hodnoceného hlediska A je v souladu se zadávacími podmínkami u rozborů č. 1 a 2 zohledněno, zda rozbor obsahuje správné hlavní právní závěry na jednotlivé podotázky, i když není obsažen úplný/zcela správný popis všech podmínek, a v jakém rozsahu účastník využívá relevantní rozhodovací praxi. Nedostatky spojené s neúplným/částečně nesprávným popisem podmínek jsou zohledněny v rámci hodnoceného hlediska B.

Pro úplnost poté komise dodává, že v případě, pokud varianta řešení/dílčí právní otázka/riziko pro zadavatele vychází nebo je obsažena v rozhodovací praxi, tak komise v rámci hodnoceného hlediska B zásadně nezohledňuje, zda účastník uvedl relevantní rozhodnutí, ale výlučně zohledňuje, zda účastník popsal nebo uvedl danou právní otázku/variantu řešení/riziko. V takovém případě je hodnocení v rámci hodnoceného hlediska B stejné bez ohledu na to, zda účastník odkazuje na rozhodnutí či nikoliv. V případě, kdy komise v rámci hodnoceného hlediska B sama odkazuje na rozhodovací praxi (typicky u právního rozboru č. 2), odkazuje tak komise pro srovnání, nikoliv že by měl účastník dané rozhodnutí uvést – rozhodovací praxe je tak zohledněna výlučně v rámci hodnoceného hlediska A. Takový odkaz komise na rozhodovací praxi zvyšuje transparentnost a přezkoumatelnost hodnocení.

K hodnocenému hledisku C poté komise uvádí, že všechny právní rozbory jsou strukturované, obsahují závěry a zpravidla jsou srozumitelné. V rámci hodnoceného hlediska C jsou tedy popisovány i) konkrétní nedostatky, pokud se právní rozbor od takového standardu odlišuje, a ii) nedostatky spojené se závěry/doporučeními. Jednoznačné dílčí/konkrétní závěry a doporučení jsou většinou již komisí popsány v rámci hodnocených hledisek A a B.“

53.         V rámci slovního odůvodnění hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele je ve zprávě o hodnocení uvedeno následující:[3]

„HAVEL & PARTNERS
40	Právní rozbor začíná manažerským shrnutím (viz hodnocené hledisko C) a vymezuje předmět a účel rozboru pro jednotlivé podotázky dle zadání. Právní rozbor k podotázce č. 1 správně konstatuje, že lze uvažovat o použití JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. c) ZZVZ a že ‚Naplnění důvodů pro realizaci JŘBU je vykládáno restriktivně‘, a to s odkazem na rozsudek KSB sp. zn. 62 Af 95/2013. Účastník dále popisuje splnění formální podmínky s ohledem na zadání (nezbytnou aktualizaci a prodloužení licence dotčeného programu může objektivně poskytnout pouze jediný dodavatel). Právní rozbor správně uvádí, že ‚Pro naplnění materiální podmínky musí zadavatel prokázat, že právní omezení výše (tj. výhradní právo dodavatele) bránící otevřené soutěži, zadavatel nezpůsobil, tedy že nevzniklo zaviněným (úmyslným nebo nedbalostním) jednáním zadavatele.‘ Účastník upozorňuje na restriktivní rozhodovací praxi ÚOHS z hlediska zahrnutí práv zadavatele a předvídatelnosti změn, k čemuž účastník výslovně uvádí, že ‚Zadavatel by měl dle této předvídat potřebu jakékoliv budoucí změny plnění‘, a to s odkazem na rozsudek NSS sp. zn. 10 As 120/2021, a ‚měl by si vyhradit co nejširší práva i v případě, kdy lze mít pochybnosti ohledně životnosti předmětu plnění a budoucích potřeb zadavatele‘, a to s odkazem na rozhodnutí ÚOHS-S0298/2017/VZ. Tento závěr však není zcela přesný, jak je uvedeno dále. Podle bodu 7 účastníkem odkazovaného rozsudku NSS sp. zn. 10 As 120/2021 se ÚOHS totiž vyjádřil, že ‚Podle něj lze výjimečně povolit jednací řízení bez uveřejnění tam, kde zadavatel sice stav závislosti vytvořil, ale neměl jinou možnost, nebo bylo jisté, že nikdy žádnou navazující zakázku zadávat nebude (např. šlo o jednorázový projekt).‘ NSS poté v bodě 18 tohoto rozsudku uvádí, že ‚Jistě že použít jednací řízení bez uveřejnění nemůže ten, kdo již v době zadávání původní zakázky prokazatelně předvídal budoucí potřebu změn. Z toho ale nijak neplyne závěr, že kdo tuto potřebu nepředvídal, použít tento způsob zadávání může. V celé této věci se řeší otázka subtilnější, totiž zda ona potřeba byla předvídatelná. NSS zde souhlasí s ostatními orgány, že kraj ji předvídat mohl a měl.‘ Účastník poté odkazuje na judikaturu KSB (výslovně rozhodnutí sp. zn. 30 Af 19/2019) a výše uvedené rozhodnutí NSS s tím, že výše uvedené ‚nelze vykládat absolutně, neboť takový výklad by vedl k faktické nenaplnitelnosti materiální podmínky a vylučoval by praktickou využitelnost JŘBU‘. Účastník dospívá ke správnému závěru, že ‚Pokud by tedy v posuzovaném případě zadavatel prokázal, že v průběhu doby trvání smlouvy nastala objektivní a nepředvídatelná změna potřeb MD, přičemž původní program měl splnit jen přesně stanovené úkoly a po uplynutí doby neměl být dále využíván, bude materiální podmínka splněna.‘, k čemuž odkazuje na rozsudek NSS 5 Afs 42/2012. Právní rozbor dále správně upozorňuje na § 63 odst. 4 ZZVZ, dle kterého ‚platí, že podmínky pro JŘBU jsou naplněné pouze v případě, že k JŘBU neexistuje alternativa a že podmínky JŘBU zadavatel nedefinoval s cílem vyloučit soutěž o zakázku‘. Účastník dále rozebírá naplnitelnost první podmínky, tj. že ‚pořízení jiného počítačového programu nebude přiměřenou alternativou k JŘBU z důvodů technických nebo ekonomických (mělo by být zadavatelem prokázáno)‘. A konstatuje naplnění druhé podmínky vyplývající ze zadání. Právní rozbor k podotázce č. 2 správně uvádí, že existence opčního práva Ministerstva dopravy ‚na prodloužení služeb zadavatele i po roce 2023 by byla pro závěry výše relevantní‘. Podle účastníka by existence opčního práva ‚byla dokladem předvídatelnosti potřeby využití programu‘, což fakticky znemožňuje naplnění materiální podmínky, k čemuž odkazuje účastník na rozhodnutí NSS sp. zn. 1 As 256/2015. Právní rozbor dále uvádí, že ‚Hypoteticky by však mohla nastat i situace, kdy i přes existenci opce MD by bylo pokračování po 2023 prokazatelně nepravděpodobné. Pokud by tak zadavatel nemohl potřebu JŘBU rozumně očekávat a současně by nebylo jiné než původní zadání hospodárné, účelné a efektivní, šlo by s poukazem na rozsudek KS č. j. 30 Af 19/2019-115 (viz např. bod 87) i přes diskutabilní (ne)naplnění materiální podmínky v JŘBU potenciálně postupovat.‘ V případě, že by zadavatel nemohl potřebu JŘBU rozumně očekávat (i přes existenci opčního práva Ministerstva dopravy), tak by (zřejmě) byla naplněna materiální podmínka pro využití JŘBU, což výslovně uvádí odkazovaný bod 87 rozsudku KSB sp. zn. 30 Af 19/2019: ‚Soud úvodem k zásadě hospodárnosti zvoleného řešení uvádí, že se neztotožňuje se závěry předsedy žalovaného, že by její uplatnění přicházelo v úvahu až tehdy, je-li kumulativně splněna formální i materiální podmínka jednacího řízení bez uveřejnění. Pokud by obě podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění byly splněny, zadání veřejné zakázky by bylo souladné se zákonem o zadávání veřejných zakázek a nebylo by nutné prokazovat hospodárnost zvoleného řešení.‘ Jak popisuje KSB, tak ‚hledisko hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti vynakládání veřejných prostředků může odůvodnit postup zadavatele v případě, že materiální podmínka použití jednacího řízení bez uveřejnění naplněna není (zadavatel při zadání původní zakázky nepostupoval dostatečně obezřetně), ale jeho postup ospravedlňuje ekonomická výhodnost zvoleného řešení (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 30/2018-101, bod 52, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2018, č. j. 5 As 26/2017-22, bod 30).‘ Účastník tak k podotázce č. 2 zohledňuje pouze částečně relevantní rozhodovací praxi, kdy aplikaci zásady hospodárnosti nepopisuje v souladu s odkazovaným rozsudkem KSB a v něm citovanou i pozdější judikaturou (např. NSS sp. zn. 1 As 176/2022). Aplikace zásady hospodárnosti je poté možná i u podotázky č. 1, kde však při (pravděpodobném) splnění materiální podmínky, jak správně popisuje účastník, obecně není třeba. Právní rozbor k podotázce č. 3 obsahuje doporučení k řešení zadávacího řízení a nastavení smlouvy (např. exitový plán, rozsah licence, požadavek na dokumentaci k programu a upozornění ke zdrojovému kódu). Právní rozbor k podotázce č. 3 rovněž obsahuje posouzení k výhradní licenci, kterou dle účastníka ‚lze v souladu se ZZVZ požadovat tam, kde bez této nebude potřeba zadavatele naplněna‘, a k požadavku na poskytnutí zdrojového kódu, který je dle účastníka ‚vhodný tam, kde zadavatel rozumně očekává potřebu provozovat, upravovat a rozvíjet SW i po skončení smlouvy s dodavatelem, a to i prostř. 3. osob‘. Závěr účastníka, že ‚Pokud bude SW nakupován pro konkrétní úkoly trvající pouze po určitou dobu, nebude nutné, a tedy ani souladné se ZZVZ zdrojový kód požadovat‘, není zcela přesný, neboť otázka souladu požadavku na zdrojový kód se ZZVZ je spíše v rovině vhodnosti než nutnosti. Zadavatel může požadovat zdrojový kód ve snaze zamezit vendor lock-inu (a to např. v podobě vyhrazené změny závazku dle § 100 ZZVZ) i v případě, že pořizuje program pro konkrétní úkoly na určitou dobu, pokud nemá za v zásadě vyloučené, že bude tyto potřebovat, jak ostatně popisuje účastník u podotázky č. 1. Právní rozbor u podotázky č. 3 neodkazuje na žádnou rozhodovací praxi nebo odbornou literaturu, např. rozhodnutí ÚOHS-S0530/2020/VZ. Právní rozbor je tedy založen převážně na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy, ale rozhodovací praxe příslušných orgánů, která je pro posouzení věci relevantní, byla zohledněna pouze částečně.
20	Právní rozbor ve vztahu k JŘBU (podotázky č. 1 a 2) popisuje rizika (nesplnění materiální podmínky, povinnost zadavatele prokázat splnění podmínek) a základní varianty řešení. Právní rozbor u podotázky č. 2 nesprávně/nedostatečně popisuje zásadu hospodárnosti a její vztah k materiální podmínce JŘBU, kterou supluje (viz výše a bod 87 rozsudku KSB sp. zn. 30 Af 19/2019), čímž snižuje praktickou využitelnost právního rozboru zadavatelem. U podotázky č. 3 není zmíněno riziko omezení hospodářské soutěže požadavkem na zdrojový kód/výhradní licenci a možné vypořádání se s touto námitkou (srov. bod 181 rozhodnutí ÚOHS-S0530/2020/VZ). Právní rozbor tak zohledňuje základní právní otázky související se zpracovávanou problematikou, ale nedostatečně popisuje varianty řešení a nepopisuje všechna rizika navržených řešení.
10	Právní rozbor obsahuje přehledné manažerské shrnutí a jednoznačné dílčí závěry a doporučení ke všem podotázkám, je zcela přehledný a srozumitelný.“

54.         V rámci slovního odůvodnění hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele je ve zprávě o hodnocení uvedeno následující:

„HAVEL & PARTNERS
40	Právní rozbor začíná manažerským shrnutím (viz hodnocené hledisko C) a vymezuje předmět a účel rozboru pro jednotlivé podotázky dle zadání. Právní rozbor k podotázce č. 1 uvádí, že ‚Podle § 2 odst. 1 ZZVZ se za zadání veřejné zakázky považuje uzavření úplatné smlouvy.‘, kdy v případě bezúplatných smluv se nejedná o uzavření veřejné zakázky. Účastník správně uvádí, že ‚Platí ale, že úplata nemusí spočívat v přímé peněžní částce; protiplnění může mít charakter jiného závazku vyjádřitelného v penězích, určité výhody, protislužby, protidodávky apod.‘ V rozporu s touto informací dále účastník uvádí, že ‚Pokud by Smlouva očekávala protiplnění zadavatele za poskytnutí licence…‘, aniž by učinil právní závěr o úplatnosti smlouvy, kdy upgrady/updaty představují protiplnění, které obecně (potenciálně) má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Právní rozbor nezohledňuje relevantní rozhodovací praxi (rozhodnutí SDEU ve věci C-796/18 a rozhodnutí ÚOHS sp. zn. R0044/2022/VZ) k otázce úplatnosti smlouvy mezi zadavatelem a Ministerstvem dopravy/Krajem Vysočina v případě upgradů/updatů informačního systému. Posouzení (právní závěr) o neúplatnosti smlouvy je s ohledem na eurokonformní výklad ZZVZ vyloučeno (srov. bod 26 klíčového rozsudku SDEU ve věci 18/83, nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 66/04, č. 434/2006 Sb., rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 68/2009 a na ně navazující rozhodnutí). Právní rozbor k podotázce č. 1 poté cituje podmínky vertikální spolupráce dle § 11 odst. 4 písm. a) ZZVZ. Účastník správně uvádí, že ‚Jedná se o tzv. obrácenou formu vertikální spolupráce; dodavatelem je zde fakticky ‚matka‘ vystupující jinak jako ovládající osoba.‘ Právní rozbor k podmínce ovládání správně uvádí, že u zadavatele jakožto státního podniku je tato splněna přímo ze zákona č. 77/1997 Sb., a rovněž správně uvádí informaci o neexistenci účasti soukromé osoby v Ministerstvu dopravy. Právní rozbor správně uvádí, že ‚Ačkoliv přímo ze znění § 11 odst. 4 ZZVZ nevyplývá, že by musely být naplněny všechny podmínky odst. 1 – mj. také min. 80% podíl činnosti při plnění úkolů svěřených ovládajícím veřejným zadavatelem, dle odborné lit. je jejich splnění nutné.‘ včetně odkazu na komentářovou literaturu. Z hlediska kritéria obratu zadavatele účastník uvádí, že ‚obratové kritérium bude v případě zadavatele vůči MD splněno. Tomu odpovídají i údaje z výročních zpráv zadavatele, které prokazují, že aktivita mimo MD je minimální.‘ Účastník poté dospívá k závěru, že ‚V daném případě budou bezpečně naplněny podmínky pro vertikální spolupráci dle § 11 odst. 4 písm. a) ZZVZ.‘ Právní rozbor k podotázce č. 2 správně konstatuje, že v případě smlouvy s Krajem Vysočina ‚nebude možné postupovat formou vertikální spolupráce, neboť není splněna podmínka ovládání‘. Účastník dále cituje § 12 ZZVZ. Účastník dále uvádí, že ‚Spolupráce musí spočívat ve vynaložení vzájemného úsilí vycházejícího ze společné strategie partnerů spolupráce.‘, k čemuž odkazuje na rozhodnutí ÚOHS č. j. ÚOHS-22168/2022/523. Účastník poté konkrétně uvádí, že ‚Rozumíme, že informační systém bude sloužit ke sběru a vyhodnocování dat v oblasti regionální dopravy. Odkázat lze na veřejně dostupnou Strategii rozvoje Kraje Vysočina, která pojednává o snaze zavést Smart řešení v oblasti automatizace ve sběru a vyhodnocování dat v oblasti dopravy. Využití informačního systému zadavatelem lze tedy považovat za prostředek k dosahování společného cíle s Krajem ve smyslu § 12 písm. a) ZZVZ, a to v oblasti sběru a vyhodnocování dat v regionální dopravě.‘ K podmínce dle § 12 písm. b) ZZVZ účastník uvádí, že bude splněna, ‚Pokud bude spolupráce směřovat k uskutečňování společných cílů zajišťujících veřejné potřeby, tj. nikoli za účelem komerční činnosti.‘ K podmínce dle § 12 písm. c) ZZVZ poté účastník obecně uvádí, že ‚Platí dále, že alespoň 80 % konkrétních činností (kterých se spolupráce týká) by měl každý ze zadavatelů uskutečňovat právě v režimu této spolupráce. Aktivita zadavatele a Kraje na otevřeném trhu, tj. trhu s konkurencí jiných komerčních subjektů, by měla být marginální, na úrovni max. 20 %.‘ Účastník poté dospívá k závěru, že ‚Za splnění uvedených podmínek lze uvažovat o režimu horizontální spolupráce.‘ Právní rozbor k podotázce č. 3 uvádí, že ‚ZZVZ v rámci vertikální či horizontální spolupráce nevylučuje zapojení třetí osoby‘ a že ‚uzavření Smlouvy je i v takovém případě možné‘ včetně odkazu na ÚOHS sp. zn. R0155/2021/VZ. Účastník správně upozorňuje, že ‚nesmí však docházet k nevhodnému obcházení zákona‘. Podle účastníka ‚Platí tedy, že dodavatel navazující zakázky (na provoz informačního systému) by měl být soutěžen v režimu ZZVZ.‘ Účastník odkazuje na omezení § 89 odst. 5 písm. a) ZZVZ u technických podmínek, k čemuž odkazuje též na rozhodnutí ÚOHS sp. zn. ÚOHS-R0187/2017/VZ. U podotázky č. 3 není zřejmé, proč účastník hovoří o ‚dodavateli navazující zakázky (na provoz informačního systému)‘ a v manažerském shrnutí o dodavateli ‚navazující zakázky na rozvoj a provoz systému’, kdy podle zadání vyplývá toliko informace, že ‚podmínkou provozu informačního systému je nákup licence k softwaru od třetí smluvní strany‘. Provoz či rozvoj informačního systému by mohl zajišťovat zadavatel vlastními kapacitami a zapojení dodavatele ze zadání je ‚pouze‘ poskytnutí licence. Hlavní právní závěr účastníka o podmíněné nutnosti zadávacího řízení u podotázky č. 3 je přes výše uvedené hodnocen jako postačující pro hodnocené hledisko A. Právní rozbor je tedy založen na převážně správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe příslušných orgánů, která je pro posouzení věci relevantní, však byla zohledněna pouze částečně, neboť chybí u zásadní otázky úplatnosti smlouvy.
10	Právní rozbor v případě podotázky č. 1 nesprávně popisuje variantu bezúplatnosti smlouvy, která dle zadání nenastane a tato varianta není věcně relevantní ve vztahu k zadání ve smyslu kritéria B (což však není rozhodující pro udělený počet bodů, když rozhodující jsou především důvody uvedené níže). V rámci podotázky č. 2 není zohledněna varianta podmínky dosahování společných cílů zadavatelů, která je splněná i tehdy, ‚pokud se uvedená spolupráce týká vedlejších činností k veřejným službám, které musí být poskytovány, a to i jednotlivě, každým ze spolupracujících, přispívají-li tyto vedlejší činnosti ke skutečnému plnění uvedených veřejných služeb‘ (srov. rozsudek SDEU ve věci C-796/18). Toto posouzení je přitom pro zadavatele podstatné z pohledu další praktické využitelnosti právního rozboru. V případě podotázky č. 3 je posouzena pouze jedna z variant řešení pro dodavatele ‚navazující zakázky (na provoz informačního systému)‘, což je silně zavádějící, neboť provozovatelem může být zadavatel, Kraj Vysočina nebo oba tito zadavatelé, a dodavatel skutečně může působit ‚pouze‘ v roli poskytovatele licence. U podotázky č. 3 nejsou zohledněny různé varianty postupu zadavatele, které může zadavatel využít k zajištění toho, aby proběhla hospodářská soutěž alespoň v některé fázi, které vedou k získání informačního systému (srov. body 54 až 57 rozhodnutí ÚOHS sp. zn. R0044/2022/VZ), ani varianta využití VZMR, pokud by licence byla nižší hodnoty. V případě podotázky č. 3 tedy nejsou účastníkem zohledněny a popsány možné varianty řešení. Právní rozbor zohledňuje základní právní otázky související se zpracovávanou problematikou (vertikální spolupráce (1), horizontální spolupráce (2), zadávací řízení (3), nezohledňuje však všechny možné varianty řešení a částečně ani účel (spojeno s variantami u podotázek 2 a 3).
5	Právní rozbor je obecně přehledný a srozumitelný, ale neobsahuje jednoznačná doporučení a závěry, které lze pouze omezeně využít s ohledem na jejich nesprávnost (závěr o možné bezúplatnosti smlouvy) či neúplnost (závěr k podotázce č. 3).“

55.         V rámci slovního odůvodnění hodnocení právního rozboru č. 3 navrhovatele je ve zprávě o hodnocení uvedeno následující:

„HAVEL & PARTNERS
40	Právní rozbor obsahuje manažerské shrnutí (viz níže) a samotnému posouzení předchází vymezení předmětu a předpokladu rozboru. Právní rozbor správně uvádí, že ‚Pro případ porušení povinnosti ZP rozlišuje tři stupně intenzity: (i) soustavné méně závažné porušení, (ii) závažné porušení a (iii) porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem.‘ Právní rozbor správně zdůrazňuje roli soudu při hodnocení intenzity a že při ‚hodnocení intenzity porušení může soud přihlédnout zejména k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod.‘, a to včetně odkazu na rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 3535/2017 a NS sp. zn. 21 Cdo 735/2000. (čl. 3.5 rozboru) Právní rozbor správně uvádí, že ‚Konkrétně soudy navíc také dovodily, že přímý útok na majetek zaměstnavatele (např. krádeží, poškozováním), nebo nepřímý útok na majetek zaměstnavatele (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění) představuje okolnost, která zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem.‘ včetně odkazu NS sp. zn. 21 Cdo 2596/2011. Rovněž účastník správně upozorňuje s odkazem na NS sp. zn. 21 Cdo 497/2019, že ‚soudy doplňují, že je nutné zároveň i zkoumat, zda je porušení povinností natolik závažné, že je možné dojít k závěru, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával do konce výpovědní doby, která by plynula v případě dání výpovědi.‘ (čl. 3.6 rozboru) Právní rozbor dospívá ke správnému závěru o povaze porušení povinnosti zaměstnancem (viz čl. 4.1), které umožňuje ukončení pracovního poměru. Účastník popisuje základní podmínky pro okamžité zrušení/výpověď pracovního poměru dle ustálené rozhodovací praxe NS, neobsahuje však dostatečné zohlednění ustálené judikatury ve vztahu k druhořadosti výše škody a významu narušení důvěry z hlediska posuzování oprávněnosti ukončení pracovního poměru (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1906/2021 a v něm odkazovaná judikatura), které mohou být zcela zásadní pro posouzení a rozhodování zadavatele. Konkrétně tedy v čl. 4.2 písm. a) rozboru účastník odkazuje na vodítka ve výše citovaných čl. 3.5 a 3.6 rozboru, které však neobsahují informaci o zásadním významu narušení důvěry i při zcela bagatelní škodě (viz též 36 Kč u NS sp. zn. 21 Cdo 1434/2001), což je pro posouzení věci relevantní. Právní rozbor je tedy založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe příslušných orgánů, byť byla pro posouzení věci relevantní, byla zohledněna pouze částečně.
20	Právní rozbor popisuje jednotlivé varianty postupu a popis základních rizik s nimi spojených včetně upozornění na prekluzivní lhůty dle § 58 ZP a povinnosti spojené s existencí odborů. Právní rozbor upozorňuje též na možnost požadovat po zaměstnanci neoprávněně vyplacenou částku (§ 331 ZP); v případě zadavatele se nicméně jedná o povinnost tyto prostředky vymáhat – zákonná formulace ‚zaměstnavatel může‘ zakládá obecné oprávnění zaměstnavatele tak postupovat vůči zaměstnanci, ale zadavatel jako státní podnik je obecně povinen takové právo využít, nejedná-li se o případ dle § 17b odst. 4 zákona č. 77/1997 Sb. Právní rozbor neupozorňuje na možnost zákazu okamžitého zrušení nebo výpovědi (zejm. § 54 písm. c) ZP a § 55 odst. 2 ZP) a pro zadavatele nedostatečně v čl. 3.6 rozlišuje mezi případy umožňujícími okamžité zrušení a případy umožňujícími výpověď zaměstnanci (odkazované rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 497/2019 ostatně aprobovalo platnost okamžitého zrušení) – zadavateli tak chybí praktická informace, jak má konkrétně mezi těmito případy odlišovat, což omezuje praktickou využitelnost. Praktickou využitelnost snižuje též absence zmínky, že sice soud posuzuje, zda vznikla škoda, ale její výše je obecně (oproti narušení důvěry) spíše podružná. Právní rozbor zohledňuje základní právní otázky související se zpracovávanou problematikou a zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno, ale není pro zadavatele zcela prakticky využitelné a nepopisuje všechna rizika navržených řešení.
5	Právní rozbor je obecně přehledný a srozumitelný, ale závěry obsažené v manažerském shrnutí nejsou jednoznačné a pro zadavatele použitelné, neboť neobsahují odpověď na otázku, zda může zadavatel ukončit pracovní poměr s daným zaměstnancem (‚S ohledem na obecnou povahu zadání nelze v posuzovaném případě možnost zadavatele jednostranně rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem definitivně potvrdit či vyvrátit.‘), jakkoliv v textu rozboru je tato otázka zodpovězena (viz čl. 4.1), kdy účastník dospěl k závěru, že při splnění podmínek toto možné je, a v souhrnu tedy tyto závěry nepůsobí jednoznačně.“

56.         Ve zprávě o hodnocení je uvedeno následující vyhodnocení nabídek v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita právních rozborů“:

„Účastník	Součet dílčích bodů	Průměr dílčích bodů	Počet bodů (B)
Weinhold Legal	210	70	28
Jelínek + eLegal	170	56,67	22,67
FTPV	140	46,67	18,67
HAVEL & PARTNERS	190	63,33	25,33
CCS + FP	215	71,67	28,67“

57.         Ze zprávy o hodnocení vyplývá, že všichni účastníci zadávacího řízení nabídli shodnou nabídkovou cenu ve výši 1 500 Kč bez DPH/hod.

58.         Ve zprávě o hodnocení je uvedeno následující závěrečné vyhodnocení nabídek „na základě celkového bodového ohodnocení, zjištěného součtem bodů, které jednotlivé nabídky získaly v rámci každého z dílčích kritérií hodnocení“:

„Účastník	Počet bodů	Výsledné pořadí
Weinhold Legal	88	2
Jelínek + eLegal	82,67	4
FTPV	78,67	5
HAVEL & PARTNERS	85,33	3
CCS + FP	88,67	1

Komise po provedeném hodnocení konstatuje, že ekonomicky nejvýhodnější je nabídka účastníka Sdružení AK CCS a AK FP, které tvoří společnost CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o., advokátní kancelář […] a společnost Fröhlich & Partners, advokátní kancelář s.r.o. […].“

Právní posouzení

59.         Úřad opakuje, že návrh navrhovatele směřuje proti rozhodnutí o výběru, resp. proti nepřezkoumatelnosti a netransparentnosti zprávy o hodnocení a zejm. zde zachycenému hodnocení nabídky navrhovatele v rámci hodnotícího kritéria „Kvalita právních rozborů“.

60.         K uvedenému Úřad předně v obecnosti konstatuje, že požadavek transparentnosti je jedním z klíčových atributů celého zadávacího řízení. Smyslem zásady transparentnosti je zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně [dále jen „KS v Brně“] č. j. 31 Af 35/2018-75 ze dne 25. 2. 2020). Transparentní postup je takový, který nevzbuzuje pochybnosti o férovosti a řádnosti průběhu zadávacího řízení, tj. o tom, že zadavatel jedná regulérně. Naopak požadavek transparentnosti není splněn tehdy, pokud jsou v postupu zadavatele shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele (srov. rozsudek KS v Brně č. j. 31 Ca 166/2005-125 ze dne 14. 5. 2007).[4]

61.         K transparentnosti samotného procesu hodnocení nabídek pak Úřad uvádí, že klíčovým dokumentem z hlediska přezkoumatelnosti postupu zadavatele je zpráva o hodnocení nabídek. Z § 119 odst. 2 písm. d) zákona pak vyplývá, že zpráva o hodnocení nabídek musí obsahovat popis hodnocení, ze kterého budou zřejmé hodnocené údaje z nabídek odpovídající zadavatelem vymezeným kritériím hodnocení, popis hodnocení těchto údajů z nabídek, kdy tento popis se musí vztahovat ke všem kritériím hodnocení, na jejichž základě zadavatel provedl samotné hodnocení, dále srovnání jednotlivých nabídek na základě provedeného hodnocení dle jednotlivých kritérií hodnocení a konečně samotný výsledek hodnocení. Z předmětného ustanovení zákona je tedy zřejmé, že zadavatel je v rámci vyhotovované písemné zprávy o hodnocení nabídek povinen popsat celý svůj postup při hodnocení nabídek, a to jak pro každou nabídku ve vztahu k jednotlivým kritériím hodnocení zvlášť, tak v jejich souhrnu. Komentářová literatura[5] pak k dotčenému § 119 odst. 2 písm. d) zákona doplňuje, „že v případě, kdy zadavatel pro hodnocení nabídek zvolil kritéria kvality, která nejsou číselně vyjádřitelná, a proto objektivně měřitelná, měl by popis způsobu hodnocení zachycovat úvahy zadavatele tak, aby bylo možné zpětně jednoznačně ověřit, že počet přidělených bodů proporcionálně odpovídá údajům v nabídkách. Slovní popis hodnocení u kvalitativních kritérií by tak měl propojovat skutečnosti uvedené v nabídkách s hodnocením zadavatele takovým způsobem, který představuje srozumitelnou, konzistentní a logickou aplikaci pravidel a způsobu hodnocení, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, a to včetně způsobu přidělování bodů či dle jiného mechanismu, který zadavatel určil pro hodnocení jednotlivých nabídek.“ V rámci zajištění transparentnosti celého zadávacího řízení je tedy nezbytné věnovat zvýšenou pozornost popisu hodnocení jednotlivých nabídek s uvedením náležitého odůvodnění, kdy zvláště důležité je zdůvodnění bodového hodnocení u nepočitatelných, tj. subjektivních kritérií hodnocení. Uvedené potvrzuje KS v Brně v rozsudku č. j. 30 Af 90/2013-50 ze dne 7. 1. 2016, když uvádí, že „je nutno zdůvodnit výběr vítězného uchazeče, včetně způsobu, jakým k tomu došlo, což by mělo být precizně popsáno především u subjektivních, nekvantifikovatelných (nepočitatelných) hodnotících kritérií, které nelze dosadit do předem daného vzorce. To pak samozřejmě klade zvýšené nároky na zadavatele, resp. hodnotící komisi a soud v tomto ohledu dává žalobci za pravdu, že v případě nekvantifikovatelných kritérií není možné zcela objektivní poměřování jednotlivých nabídek. Nepochybně je zde nezbytný určitý volní aspekt a úvaha hodnotící komise. Uvedené hodnocení ovšem musí jednotlivé nabídky posoudit takovým způsobem, aby byla vyloučena jakákoliv libovůle a aby bylo možné toto hodnocení přezkoumat. Hodnotící komise by měla popsat způsob hodnocení nabídek, a to podle jednotlivých dílčích kritérií tak, aby výběr ekonomicky nejvýhodnější nabídky byl transparentní jak pro uchazeče, tak i orgán dohledu […], který přezkoumává potup zadavatele.“

62.         K tomu Úřad dodává, že v rozsudku č. j. 55 Af 2/2022-108 ze dne 22. 4. 2024 KS v Brně shrnul, že „NSS […] v rozsudku ze dne 6. 11. 2009, č. j. 5 Afs 75/2009-100 […] konstatoval, že pravomoci žalovaného [Úřadu – pozn. Úřadu] končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě. Úřad však dbá na to, aby byla splněna jedna ze základních zásad zadávání veřejných zakázek, a to zásada transparentnosti celého procesu zadávání veřejných zakázek‘. Podle rozsudku NSS ze dne 16. 3. 2004, č. j. 2 A 9/2002-62, platí, že ‚přezkumná činnost orgánu dohledu spočívá v kontrole, zda byly dodrženy předepsané postupy a úkony zajišťující rámec pro vlastní posouzení a hodnocení nabídek. Jeho pravomoci sahají do úrovně těch zadavatelových činností, které vytvářejí prostor pro fair podmínky pro účast uchazečů v soutěži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě. Nelze přezkoumávat úvahy členů komise, neboť tím by se žalovaný ve svých důsledcích sám stylizoval do role zadavatele a určoval by, která zakázka má vyhovět zadaným kritériím a také v soutěži zvítězit. Orgán dohledu nemůže přebírat zodpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky, neboť k tomu nemá ani odborné předpoklady; totéž nelze požadovat ani po soudu. Úkolem obou je kontrola rámce, v němž se výběr provádí, nikoliv samotné kvality výběru. V opačném případě by se totiž výběr nejvhodnější nabídky mohl stát záležitostí znaleckých posudků a pak by existence zákona postrádala smysl‘. Žalovaný tedy není oprávněn vstupovat do úvah hodnotící komise o tom, jak která nabídka splnila dané dílčí kritérium, resp. jeho subkritéria, neboť by se tím […] sám stylizoval do role zadavatele a určoval by, která nabídka má vyhovět zadaným kritériím a také v soutěži zvítězit. Smyslem přezkumu hodnocení subjektivních kritérií zadavatelem není přehodnocování závěrů zadavatele ani hledání nejlepšího řešení, ale odhalení případných excesů zadavatele, které by byly způsobilé narušit transparentní soutěžní prostředí.“

63.         V šetřeném případě zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil 2 dílčí kritéria hodnocení, a to kvantitativní (objektivní) kritérium hodnocení „Nabídková cena“ s váhou 60 % a kvalitativní (subjektivní) kritérium hodnocení „Kvalita právních rozborů“ s váhou 40 %. V rámci dílčího kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů“ zadavatel hodnotil celkem 3 dodavateli zpracované právní rozbory dle zadání zadavatele uvedeného v bodu 15.12 zadávací dokumentace, přičemž samotnou kvalitu zpracovaných právních rozborů hodnotil podle následujících hledisek:

• správnost právních závěrů, a to z pohledu účinné právní úpravy a zohlednění rozhodovací praxe příslušných orgánů a právní nauky (dále jen „hodnocené hledisko A“ či „hledisko A“),
• zohlednění všech právních otázek souvisejících s daným zadáním; jejich věcná relevance; zohlednění případných variant řešení; zohlednění praktické využitelnosti zpracovávaného právního rozboru (dále jen „hodnocené hledisko B“ či „hledisko B“) a
• přehlednost a srozumitelnost (dále jen „hodnocené hledisko C“ či „hledisko C“).

Pro každé uvedené hodnocené hledisko pak zadavatel slovním popisem určil stupně míry naplnění tohoto hlediska a ke každému stupni přiřadil určitý počet bodů.

64.         Ve vztahu k uvedenému Úřad v obecnosti podotýká, že je bezesporu oprávněním zadavatele stanovit pro hodnocení nabídek rovněž kvalitativní kritéria hodnocení, avšak, jak bylo předestřeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, v případech, kdy zadavatel zvolí pro hodnocení nabídek nepočitatelná kritéria hodnocení, je jeho povinností ve vyhotovované zprávě o hodnocení nabídek o to pečlivěji a důsledněji dbát na přezkoumatelný popis a výsledek hodnocení v těchto kritériích, aby byl proces hodnocení nabídek transparentní.

65.         V kontextu uvedeného se Úřad s ohledem na obsah návrhu shrnutý výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí zabýval tím, zda lze ze zprávy o hodnocení identifikovat, jakým konkrétním způsobem zadavatel hodnotil nabídky, resp. nabídku navrhovatele v rámci dílčího kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů“, tj. zda jsou ze zprávy o hodnocení jasně seznatelné důvody, na základě kterých zadavatel přidělil navrhovateli v rámci jednotlivých právních rozborů a hodnocených hledisek dané body, a zda toto slovní a bodové ohodnocení odpovídá stanoveným zadávacím podmínkám, tj. zda zadavatel skutečně hodnotil nabídku navrhovatele a v ní obsažené skutečnosti tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci, tedy zda lze v tomto smyslu zprávu o hodnocení považovat za souladnou se zákonem. K tomu Úřad opětovně akcentuje, že podstatou subjektivních hodnotících kritérií je, že v hodnocení je možné vyjádřit názor hodnotící komise, založený na odborných znalostech a zkušenostech. Úřad nemůže opětovně provádět hodnocení jednotlivých nabídek tak, jak jej provedla hodnotící komise, neboť takový postup není v jeho pravomoci.

K právnímu rozboru č. 1

66.         Úřad předně shrnuje, že zadavatel v bodu 15.12 zadávací dokumentace stanovil následující zadání právního rozboru č. 1 vč. jeho „podotázek“: „Zadavatel je držitelem nevýhradní licence k počítačovému programu, který využívá pro splnění svých úkolů (poskytování služeb) pro Ministerstvo dopravy v období let 2019 – 2023. Zadavatel pořídil tuto licenci včetně služeb podpory a aktualizace programu v rámci otevřeného zadávacího řízení na přelomu let 2018 a 2019. Ministerstvo dopravy oproti původnímu plánu (schválené koncepci) nově rozhodlo o pokračování a rozšíření celého projektu, který provádí zadavatel pro Ministerstvo dopravy a v němž zadavatel využívá předmětný program. Pro poskytování služeb zadavatelem je nezbytná podstatná aktualizace a prodloužení licence programu, které objektivně může poskytnout pouze jediný dodavatel (výrobce a držitel práv k programu), nebo pořízení jiného počítačového programu. Posuďte, zda zadavatel může využít jednací řízení bez uveřejnění k rozšíření takového programu. Popište, zda a jak se liší právní posouzení v případě, že smlouva mezi zadavatelem a Ministerstvem dopravy obsahovala opční právo Ministerstva dopravy na prodloužení služeb zadavatele na období po roce 2023. Pro případ, že zadavatel bude pořizovat nový počítačový program, uveďte konkrétní doporučení, které by měl zadavatel zvážit při rozhodování, zda požadovat výhradní licenci/zdrojový kód programu.“

67.         Navrhovatel v návrhu k jím zpracovanému právnímu rozboru č. 1, resp. k hodnocení tohoto rozboru ze strany zadavatele zachycenému ve zprávě o hodnocení konstatuje, že ve vztahu k podotázce č. 1 sám zadavatel potvrzuje, že navrhovatel tuto podotázku, ale i celé zadání rozboru vyložil správně. Zadavatel však navrhovateli dle jeho slov vytýká, že závěr, kdy by měli zadavatelé předvídat potřebu jakékoliv budoucí změny plnění, není zcela přesný, neboť dle judikatury NSS je stěžejní otázka, zda ona potřeba byla vůbec předvídatelná. Navrhovatel uvádí, že s touto úvahou však není rozbor nikterak v rozporu, když navrhovatel uzavřel, že zadavatel by si měl vyhradit co nejširší práva v těch případech, kdy lze mít pochybnosti ohledně životnosti systému a budoucích potřeb zadavatele. K podotázce č. 2 navrhovatel uvádí, že dle zadavatele relevantní rozhodovací praxi zohledňuje pouze částečně, současně však zadavatel nijak nerozporuje správnost závěrů navrhovatele a ze zdůvodnění zadavatele tak neplyne, že by jiná rozhodovací praxe posouvala závěry navrhovatele. K podotázce č. 3 navrhovatel uvádí, že je mu vytýkána nepřesnost závěru: „Pokud bude SW nakupován pro konkrétní úkoly trvající pouze po určitou dobu, nebude nutné, a tedy ani souladné se ZZVZ zdrojový kód požadovat.“, neboť dle zadavatele je tato otázka spíše otázkou vhodnosti. Uvedené navrhovatel odmítá s odůvodněním, že zcela v souladu se zadávacími podmínkami popsal požadovaná doporučení a s ohledem na stanovený rozsah nemohl uvádět všechna recentní rozhodnutí. Dle navrhovatele nelze s ohledem na vše uvedené akceptovat srážku 1/3 bodů v hledisku A, neboť taková srážka není se zřetelem na obsah posouzení rozboru navrhovatele přiměřená. Navrhovatel se neztotožňuje ani s přidělenými 20 body v hledisku B, kdy výtku zadavatele ohledně absence závěru o využitelnosti argumentu hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti v kontextu posuzování naplnění podmínek pro použití JŘBU odmítá jako nesprávnou. Navrhovatel konstatuje, že s prvkem hospodárnosti je v rozboru pracováno, avšak s ohledem na potřebu zpracovatele na velmi omezeném prostoru postihnout podstatu zadání nebylo pro konečné závěry přínosné tento prvek dále rozvádět, neboť by to mohlo být činěno pouze v rovině hypotetické (teoretické). Dle navrhovatele tak nelze přijmout závěr zadavatele, že se navrhovatel s prvkem hospodárnosti nevypořádal dostatečně.

68.         Úřad po přezkoumání obsahu zprávy o hodnocení předně konstatuje, že z celého slovního hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele uvedeného v rámci zprávy o hodnocení k hledisku A a především jeho závěru je zřejmé, že zadavatel v rámci daného hlediska hodnotil navrhovatelův právní rozbor č. 1 v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, tj. hodnotil v rámci tohoto hlediska ty skutečnosti, které si v zadávací dokumentaci vymezil, že v tomto hledisku hodnotit bude (správnost právních závěrů a zohlednění relevantní rozhodovací praxe a právní nauky). Úřad taktéž zjistil, že navrhovatel obdržel v daném hodnoceném hledisku A u právního rozboru č. 1 40 bodů, přičemž dle zadávacích podmínek, konkrétně bodu 15.13 zadávací dokumentace, odpovídá tento počet bodů následující kvalitě předloženého právního rozboru: „Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe příslušných orgánů nebo právní nauka, byť by mohla být pro posouzení věci relevantní, je zohledněna pouze částečně.“ Aby předložený právní rozbor získal v rámci hodnoceného hlediska A vyšší, resp. plný počet bodů, a to 60 bodů, musel dle shora uvedeného bodu zadávací dokumentace vykazovat následující stupeň míry naplnění dotčeného hlediska A: „Právní rozbor je založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. V řešení je zohledněna rozhodovací praxe příslušných orgánů, pokud existuje, a právní nauka.“ Z uvedeného je tedy zřejmé, že dotčený rozdíl 20 bodů se odvíjí od míry zohlednění relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů a právní nauky a že pokud by tedy zadavatel při hodnocení dospěl k závěru, že předložený právní rozbor zohledňuje relevantní rozhodovací praxi či právní nauku pouze částečně, nemohl by takový právní rozbor dle zadávací dokumentace v dotčeném hledisku A obdržet více než 40 bodů.

69.         Zadavatel ve zprávě o hodnocení v popisu hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele k dotčenému hledisku A uzavírá, že „[p]rávní rozbor je tedy založen převážně na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy, ale rozhodovací praxe příslušných orgánů, která je pro posouzení věci relevantní, byla zohledněna pouze částečně.“ Současně zadavatel ve zprávě o hodnocení v popisu hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele mj. uvádí, že navrhovatel „k podotázce č. 2 zohledňuje pouze částečně relevantní rozhodovací praxi, kdy aplikaci zásady hospodárnosti nepopisuje v souladu s odkazovaným rozsudkem KSB[6] a v něm citovanou i pozdější judikaturou“ a že rozbor navrhovatele „u podotázky č. 3 neodkazuje na žádnou rozhodovací praxi nebo odbornou literaturu, např. rozhodnutí ÚOHS-S0530/2020/VZ“. Úřad má za to, že z uvedeného je zřejmé, resp. jasně seznatelné, že dle zadavatele je v právním rozboru č. 1 navrhovatele relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů zohledněna toliko částečně, přičemž současně je zřejmý i důvod, proč tomu tak dle zadavatele je. Jestliže tedy zadavatel navrhovateli přidělil v rámci hodnoceného hlediska A předmětných 40, a nikoliv plných 60 bodů, provedl dle Úřadu předmětnou bodovou srážku v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami. Úřad dodává, že pokud, jak bylo konstatováno výše, navrhovatel u podotázky č. 3 neodkázal na žádnou rozhodovací praxi, tj. neopřel své závěry dané části právního rozboru č. 1 o žádnou relevantní rozhodovací praxi (kdy tuto skutečnost ani navrhovatel nerozporuje), nelze mít už s ohledem na tuto skutečnost i přes případně uvedenou rozhodovací praxi k podotázkám č. 1 a 2 pochyb o tom, že rozhodovací praxe příslušných orgánů byla v právním rozboru navrhovatele zohledněna v souhrnu pouze částečně. Nadto i v rámci podotázky č. 2 vyhodnotil zadavatel zohlednění relevantní rozhodovací praxe jako částečné, kdy současně zdůvodnil, proč učinil uvedený závěr. Skutečnost, že je to právě mj. zohlednění relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů, co tvoří předmět hodnoceného hlediska A, pak byla navrhovateli od počátku známa, a relevance této otázky z pohledu zadavatele tak nemůže být pro navrhovatele nikterak překvapivá.[7] Současně lze dát zadavateli za pravdu v tom, že posouzení míry úplnosti zohlednění rozhodovací praxe je na úvaze zadavatele, pokud svůj postup řádně odůvodní, přičemž v daném případě zadavatel uvedenému s odkazem na výše citované pasáže zprávy o hodnocení dle přesvědčení Úřadu dostál. Pro úplnost pak Úřad v této souvislosti ve vztahu k tomuto i k všem dalším zde řešeným právním rozborům navrhovatele dodává, že neodhalil ani žádný případný exces či zřejmou nesprávnost zadavatele ve smyslu toho, že by se zadavatel např. dovolával uvedení rozhodovací praxe, jež by se zadáním konkrétního právního rozboru a řešenou problematikou nesouvisela.

70.         Jestliže pak navrhovatel polemizuje, resp. nesouhlasí s názorem zadavatele, že některé závěry navrhovatele uvedené v jeho právním rozboru č. 1 nejsou zcela přesné, je toto pro posouzení věci bezpředmětné, neboť, jak bylo uvedeno výše, bodová srážka v rámci hodnoceného hlediska A je odůvodněna skrze pouze částečné zohlednění rozhodovací praxe příslušných orgánů, nikoli skrze nepřesnost či snad nesprávnost závěrů navrhovatele (ostatně pokud by právní rozbor nebyl v obecnosti založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou, musel by dle zadávací dokumentace obdržet navrhovatel nulový počet bodů). Uvedené pak muselo být zřejmé i navrhovateli, a to v kontextu závěru učiněného v rámci slovního hodnocení v hledisku A a tomu odpovídajícímu bodovému ohodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele.[8] Nadto Úřad doplňuje, že konstatování zadavatele, že navrhovatel vyložil zadání právního rozboru č. 1 správně, nemění dle přesvědčení Úřadu ničeho na tom, že relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů může být v právním rozboru zohledněna pouze částečně, neboť nejde o to, že by neuvedená rozhodovací praxe musela nutně posouvat závěry navrhovatele, jak se snaží dovozovat navrhovatel, nýbrž o to, že zadavatel zkrátka mohl chtít, resp. chtěl mít navrhovatelem předestřené závěry náležitě podloženy, příp. ozdrojovány. Ostatně nelze mít pochyb o tom, že rozhodovací praxe k určitým právním otázkám představuje zdroj, který je pro řešení těchto otázek zásadní, a v kontextu posuzování kvality právního rozboru a právních služeb obecně (zejména těch z oblasti zadávání veřejných zakázek) je pochopitelné, že je tato pro zadavatele významná.

71.         S ohledem na vše výše uvedené tak Úřad nemůže přisvědčit námitce navrhovatele, že by zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když tento transparentně popsal, jak hodnotil právní rozbor č. 1 navrhovatele v daném hledisku A, přičemž v rámci tohoto hlediska hodnotil, co dle zadávacích podmínek měl, a zadavatelem provedená srážka 20 bodů v rámci hodnoceného hlediska A je souladná se zadávacími podmínkami. To, že se zdá navrhovateli taková srážka nepřiměřená, je irelevantní, když se jedná o legitimní bodové hodnocení v kontextu stanovených zadávacích podmínek, proti kterým se navrhovatel nebránil (jak Úřad zkonstatoval výše, zadavatel dopředu jasně vymezil, co je pro něj z pohledu kvalitativního důležité, přičemž v tomto kontextu stanovil „pevně“ dané bodové hodnocení při naplnění definované „kvality“ rozboru, což nelze zadavateli vyčítat, když mu zjevně postačovalo rozlišení kvality rozborů pomocí těchto předem definovaných „stupňů“ kvality a pokud rozbor do daného stupně kvality spadne, pak oprávněně obdrží příslušný počet bodů).

72.         Pokud pak jde o hodnocené hledisko B, Úřad i zde konstatuje, že ze slovního hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele, resp. jeho závěru uvedeného v rámci zprávy o hodnocení k hledisku B je zřejmé, že zadavatel v rámci daného hlediska hodnotil navrhovatelův právní rozbor č. 1 v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, tj. hodnotil v rámci tohoto hlediska přesně ty skutečnosti, které si v zadávací dokumentaci vymezil, že v tomto hledisku hodnotit bude (úplnost zohlednění právních otázek souvisejících se zpracovávanou problematikou, variant řešení, účelu i rizik a praktická využitelnost pro zadavatele). Úřad dále uvádí, že dle zprávy o hodnocení získal navrhovatel v rámci tohoto hlediska 20 bodů, přičemž dle bodu 15.13 zadávací dokumentace odpovídá dané bodové ohodnocení následující kvalitě předloženého právního rozboru: „Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno, ale není pro zadavatele prakticky využitelné nebo nepopisuje rizika navržených řešení.“ Aby předložený právní rozbor získal v rámci hodnoceného hlediska B vyšší, resp. plný počet bodů, a to 30 bodů, musel dle citovaného bodu zadávací dokumentace vykazovat následující kvalitu: „Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné a věcně relevantní, zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno, a je pro zadavatele prakticky využitelné, popisuje rizika navržených řešení.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že dotčený rozdíl 10 bodů se odvíjí od praktické využitelnosti zpracovaného právního rozboru a zohlednění rizik navržených řešení a že pokud by tedy zadavatel při hodnocení shledal, že předložený právní rozbor není pro zadavatele prakticky využitelný či nepopisuje rizika navržených řešení, nemohl by dle zadávací dokumentace v dotčeném hledisku B obdržet více než 20 bodů.

73.         Zadavatel ve zprávě o hodnocení v popisu hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele k hodnocenému hledisku B mj. uzavírá, že právní rozbor navrhovatele „nepopisuje všechna rizika navržených řešení“, přičemž současně ve zprávě o hodnocení v popisu hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele mj. uvádí, že „[u] podotázky č. 3 není zmíněno riziko omezení hospodářské soutěže požadavkem na zdrojový kód/výhradní licenci a možné vypořádání se s touto námitkou (srov. bod 181 rozhodnutí ÚOHS-S0530/2020/VZ).“ Dle Úřadu je z uvedeného zřejmé, že zadavatel při hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele dospěl k závěru, že navrhovatel v daném právním rozboru nepopsal všechna rizika navržených řešení, přičemž jasně seznatelnou je i skutečnost, která konkrétní rizika dle zadavatele absentují. Jestliže tedy zadavatel navrhovateli v rámci hodnoceného hlediska B strhl dotčených 10 bodů, hodnotil dle Úřadu právní rozbor navrhovatele tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci. Pokud totiž navrhovatel v právním rozboru č. 1 neuvedl zadavatelem zmiňované riziko omezení hospodářské soutěže požadavkem na zdrojový kód/výhradní licenci, kdy navrhovatel předmětnou skutečnost ani žádným způsobem nerozporuje, naplnil dle přesvědčení Úřadu shora citovanou hypotézu, že právní rozbor „nepopisuje rizika navržených řešení“. K tomu Úřad doplňuje, že jestliže zadavatel považuje dotčené riziko s ohledem na zadání právního rozboru č. 1 za důležité, pak je dle Úřadu zcela legitimní, aby nezohlednění této otázky bylo ze strany zadavatele bodově penalizováno (ostatně do tohoto myšlenkového procesu nemůže Úřad vstupovat, přičemž se zjevně nejedná o exces či zjevnou nelogičnost v tom kontextu, že by zadavatel např. hodnotil něco, co s danou problematikou nesouvisí). Toliko pro úplnost pak Úřad obdobně jako výše dodává, že ze zadávacích podmínek je zřejmé, že záměrem zadavatele bylo od počátku v rámci hodnoceného hlediska B hodnotit mj. to, zda předložené právní rozbory popisují rizika navržených řešení, pročež navrhovateli muselo být při zpracování právního rozboru známo, že neuvedení těchto rizik bude vést k bodové penalizaci.[9] V tomto kontextu je pak irelevantní námitka navrhovatele týkající se výtky zadavatele ohledně nedostatečného vypořádání se s prvkem hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti v kontextu zvažování naplnění podmínek pro užití JŘBU, neboť již s ohledem na výše dovozený nedostatek právního rozboru navrhovatele spočívající v nepopsání rizik navržených řešení postupoval zadavatel v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, když navrhovateli v hodnoceném hledisku B udělil „pouze“ druhý nejvyšší možný počet bodů. Nad rámec uvedeného nicméně Úřad k dotčenému závěru zadavatele, že „rozbor u podotázky č. 2 nesprávně/nedostatečně popisuje zásadu hospodárnosti a její vztah k materiální podmínce JŘBU, kterou supluje (viz výše a bod 87 rozsudku KSB sp. zn. 30 Af 19/2019), čímž snižuje praktickou využitelnost právního rozboru“, uvádí, že tento závěr je dle Úřadu plně pochopitelný, když neúplnost právního rozboru může jistě do určité míry snižovat jeho samotnou praktickou využitelnost (a ani v tomto případě nelze uzavřít, že by se uvedené odchylovalo od stanoveného zadání a rozváděné problematiky, respektive že by se jednalo o zjevnou nelogičnost v argumentaci zadavatele).

74.         Úřad tak uzavírá, že ani ve vztahu k hledisku B u navrhovatelova právního rozboru č. 1 zadavatel nepochybil, když transparentně popsal, jak hodnotil právní rozbor č. 1 navrhovatele v daném hledisku, přičemž v rámci tohoto hlediska hodnotil, co dle zadávacích podmínek měl, a zadavatelem provedenou srážku 10 bodů v rámci hodnoceného hlediska B nelze považovat za rozpornou se stanovenými zadávacími podmínkami, jak namítá navrhovatel (a s ohledem na výše popsané ani za nepřiměřenou).[10]

K právnímu rozboru č. 2

75.         Zadavatel v bodu 15.12 zadávací dokumentace stanovil následující zadání právního rozboru č. 2 vč. jeho „podotázek“: „Zadavatel obdržel návrh na uzavření smlouvy, jejímž předmětem je bezúplatné poskytnutí licence k informačnímu systému, který slouží ke sběru a vyhodnocování dat v oblasti regionální dopravy a který zadavatel využije v rámci své činnosti. Licence zahrnuje právo zadavatele k úpravě informačního systému, přičemž úpravy jsou předpokládané s ohledem na připravovanou novelu právních předpisů. Součástí smlouvy je povinnost obou smluvních stran poskytnout druhé straně upgrady/updaty informačního systému. Posuďte, jaké podmínky pro uzavření smlouvy se zadavatelem musí být splněny v případě, že poskytovatelem licence je Ministerstvo dopravy, a jaké podmínky musí být splněny v případě, že poskytovatelem licence zadavateli je Kraj Vysočina. Dále posuďte, zda zadavatel je oprávněn uzavřít smlouvu v případě, že podmínkou provozu informačního systému je nákup licence k softwaru od třetí smluvní strany.“

76.         Co se týče právního rozboru č. 2 zpracovaného navrhovatelem, resp. hodnocení tohoto rozboru ze strany zadavatele, navrhovatel v návrhu namítá, že zadavatel opomíjí, že v zadání zdůraznil, že „předmětem je bezúplatné poskytnutí licence k informačnímu systému“, a i nadále navrhovateli vytýká uvedení varianty bezúplatnosti smlouvy. Navrhovatel uvádí, že odstavec týkající se bezúplatnosti smlouvy koncipoval jako uvedení do řešené problematiky, a to právě s odkazem na jasné zadání. Navrhovatel nesouhlasí se závěrem zadavatele, že se s otázkou úplatnosti smlouvy vypořádal nedostatečně, zvlášť tehdy, uvádí-li sám zadavatel, že závěry navrhovatele byly jinak správné. Navrhovatel dle svých slov komplexně zohlednil relevantní souvislosti a doplnil, že aspekt úplaty je nutné posuzovat širší optikou. Navrhovatel nepovažuje za opodstatněné, aby mu v hledisku A byla sražena 1/3 bodů, kdy taková srážka není s ohledem na obsah posouzení rozboru navrhovatele přiměřená a nemůže být vykládána jako souladná se zadávacími podmínkami. K výtce zadavatele, že navrhovatel nezohlednil relevantní rozhodovací praxi, konkrétně rozhodnutí SDEU ve věci C-796/18 a rozhodnutí Úřadu sp. zn. R0044/2022/VZ k otázce úplatnosti smlouvy v případě upgradů/updatů informačního systému, navrhovatel uvádí, že zadavatel blíže nespecifikoval, z jakých důvodů je tato judikatura ve vztahu k rozboru navrhovatele relevantní. Nadto dané požadavky zadavatele dle názoru navrhovatele rozšiřují původní zadání, když zadavatel nyní de facto tvrdí, že požadoval popsat podmínky pro využití spolupráce s jakýmkoliv veřejným zadavatelem, a dle navrhovatele tak nejsou zadavatelem odkazovaná rozhodnutí s ohledem na (nedostatečné) zadání přiléhavá. Navrhovatel dále uvádí, že zadavatel nezpochybňuje, že navrhovatel zohledňuje varianty vč. vhodných předpokladů o činnosti zadavatele a Kraje Vysočina, naproti tomu vybraný dodavatel předmětnou otázku zřejmě posoudil nesprávně, když dle výtky zadavatele nebyly „zohledněny varianty naplnění podmínky dle § 12 písm. a) ZZVZ, tj. dosahování společných cílů směřujících k zajišťování veřejných potřeb“. Dle navrhovatele nelze akceptovat, aby navrhovatel a vybraný dodavatel obdrželi v hledisku B stejný počet bodů. K výtce zadavatele, že navrhovatel nedostatečně popsal varianty řešení pro účely získání licence k softwaru od třetí strany, navrhovatel uvádí, že na základě zadání zadavatel po účastnících nepožadoval, aby vyčerpávajícím způsobem popsali, jak má zadavatel licenci zajistit (to by stanovený rozsah rozboru ani nedovolil), nýbrž požadoval vyhodnotit oprávnění v intencích konkrétní situace, přičemž navrhovatel je přesvědčen, že zadání v tomto ohledu beze zbytku splnil. Navrhovatel pak nerozumí, proč by měl být při správných závěrech rozbor pro zadavatele méně prakticky využitelný jen kvůli neuvedení určitých selektivních rozhodnutí či variant. Co se týče zadavatelem vytýkané absence zmínky o možnosti využití VZMR, navrhovatel uvádí, že z jeho zkušeností by veřejná zakázka na provoz tak složitého informačního systému nikdy limity stanovené pro VZMR nenaplnila. Pokud by tuto zmínku navrhovatel uvedl, zahltil by dle svých slov rozbor zjevně nerealistickou variantou. Navrhovatel je tedy toho názoru, že měl v hledisku B obdržet plný počet bodů. V návaznosti na to pak navrhovatel nesouhlasí ani s body přidělenými v hledisku C, kdy zadavatel uzavírá, že rozbor „neobsahuje jednoznačná doporučení a závěry, které lze pouze omezeně využít s ohledem na jejich nesprávnost (závěr o bezúplatnosti smlouvy) či neúplnost (závěr k podotázce č. 3)“, neboť navrhovatel obě výhrady zadavatele vyvrací a nadto se jedná de facto o tytéž důvody jako v hlediscích A a B.

77.         Pokud jde o námitky navrhovatele týkající se hodnoceného hlediska A, Úřad i v tomto případě nejprve na podkladě slovního hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele a jeho závěru uvedeného ve zprávě o hodnocení k hledisku A konstatuje, že je zřejmé, že zadavatel v rámci daného hlediska hodnotil dotčený právní rozbor v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, tj. hodnotil v rámci tohoto hlediska ty skutečnosti, které si v zadávací dokumentaci vymezil, že v tomto hledisku hodnotit bude (správnost právních závěrů a zohlednění relevantní rozhodovací praxe a právní nauky). Úřad dále uvádí, že ze zprávy o hodnocení a popisu hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele je zřejmé, že navrhovatel v hledisku A získal 40 bodů. Stejně jako v případě navrhovatelem zpracovaného právního rozboru č. 1 přitom zadavatel shledal, že i v právním rozboru č. 2 navrhovatele je relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů zohledněna toliko částečně, když zadavatel ve zprávě o hodnocení v popisu hodnocení právního rozboru č. 2 k dotčenému hodnocenému hledisku A uzavírá, že „rozbor je […] založen převážně na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe příslušných orgánů, která je pro posouzení věci relevantní, však byla zohledněna pouze částečně, neboť chybí u zásadní otázky úplatnosti smlouvy“. Současně zadavatel v rámci příslušného popisu hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele mj. uvádí, že „[p]rávní rozbor nezohledňuje relevantní rozhodovací praxi (rozhodnutí SDEU ve věci C-796/18 a rozhodnutí ÚOHS sp. zn. R0044/2022/VZ) k otázce úplatnosti smlouvy mezi zadavatelem a Ministerstvem dopravy/Krajem Vysočina v případě upgradů/updatů informačního systému. Posouzení (právní závěr) o neúplatnosti smlouvy je s ohledem na eurokonformní výklad ZZVZ vyloučeno (srov. bod 26 klíčového rozsudku SDEU ve věci 18/83, nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 66/04, č. 434/2006 Sb., rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 68/2009 a na ně navazující rozhodnutí)“. Dle Úřadu je z uvedeného jasně seznatelné zdůvodnění závěru zadavatele o pouze částečném zohlednění relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů. S ohledem na stupně míry naplnění hodnoceného hlediska A citované výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí v části týkající se právního rozboru č. 1 tedy Úřad konstatuje, že jestliže zadavatel navrhovateli přidělil v rámci hodnoceného hlediska A předmětných 40, a nikoliv plných 60 bodů, provedl i v tomto případě předmětnou bodovou srážku v souladu s pravidly stanovenými v zadávací dokumentaci.

78.         Úřad dodává, že samotné neuvedení zadavatelem odkazované rozhodovací praxe pak navrhovatel nikterak nerozporuje, pouze namítá, že zadavatel blíže nespecifikoval, z jakých důvodů je tato rozhodovací praxe ve vztahu k právnímu rozboru navrhovatele relevantní. Ani s uvedeným tvrzením navrhovatele se nicméně Úřad nemůže ztotožnit, neboť z výše citované části zprávy o hodnocení lze dovodit, že zadavatelem odkazovaná rozhodovací praxe dospívá k jednoznačnému závěru o úplatnosti smlouvy na upgrade/update informačního systému v daném případě, jenž v právním rozboru navrhovatele není obsažen. Nadto Úřad opakuje, že posouzení míry úplnosti zohlednění rozhodovací praxe je na úvaze zadavatele, pokud svůj postup řádně odůvodní, což v daném případě zadavatel s odkazem na právě uvedené dle přesvědčení Úřadu učinil, přičemž uvedené zdůvodnění není excesivní či zjevně nesprávné, když zadavatel poukazuje na rozhodovací praxi přímo se vážící k dotčené problematice, tedy zdůvodnění zadavatele je přiléhavé řešené věci. Jinými slovy, v tomto kontextu Úřad nemůže souhlasit s navrhovatelem, že by zadavatel požadoval skutečnosti „nad rámec“ zadávacích podmínek, když zadavatelem uvedená rozhodovací praxe zcela zřejmě spadá do vymezené právní otázky, respektive související právní problematiky.

79.         Co se pak týče polemiky navrhovatele ohledně výtky zadavatele týkající se uvedení varianty bezúplatnosti smlouvy, Úřad uvádí, že tato je v kontextu výše uvedeného bezpředmětná, neboť snížení bodového ohodnocení v rámci hodnoceného hlediska A je (oprávněně) postaveno na pouze částečném zohlednění rozhodovací praxe příslušných orgánů (což opět muselo být navrhovateli na podkladě příslušného zdůvodnění, závěru a udělených bodů zřejmé).

80.         S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tak Úřad ani v tomto případě nemůže přisvědčit námitce navrhovatele, že by zadavatelem provedená srážka 20 bodů v rámci hodnoceného hlediska A nebyla souladná se zadávacími podmínkami, respektive že by způsob hodnocení nabídky navrhovatele v tomto aspektu nebyl souladný se zákonem, když zadavatel transparentně popsal, jak hodnotil právní rozbor č. 2 navrhovatele v daném hledisku, přičemž v rámci tohoto hlediska hodnotil, co dle zadávacích podmínek měl. Pokud jde o námitku nepřiměřenosti takové srážky bodů, odkazuje Úřad na výše uvedené vypořádání této námitky ve vztahu k právnímu rozboru č. 1.

81.         Co se týče hodnoceného hlediska B, Úřad stejně jako výše i zde uvádí, že ze slovního hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele uvedeného v rámci zprávy o hodnocení k hledisku B a jeho závěru jasně plyne, že zadavatel v rámci daného hlediska hodnotil navrhovatelův právní rozbor č. 2 v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, tedy hodnotil v rámci tohoto hlediska ty skutečnosti, které si v zadávací dokumentaci vymezil, že v tomto hledisku bude hodnotit (úplnost zohlednění právních otázek souvisejících se zpracovávanou problematikou, variant řešení, účelu i rizik a praktická využitelnost pro zadavatele). Úřad pak konstatuje, že dle zprávy o hodnocení přidělil zadavatel navrhovateli v rámci daného hlediska 10 bodů, přičemž dle bodu 15.13 zadávací dokumentace odpovídá toto bodové ohodnocení následující kvalitě předloženého právního rozboru: „Právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky související se zpracovávanou problematikou, z tohoto pohledu je zpracování úplné a věcně relevantní, nezohledňuje však možné varianty řešení nebo účel, pro který bylo zpracováno.“ Aby předložený právní rozbor získal v rámci hodnoceného hlediska B vyšší počet bodů, musela být s odkazem na stupně míry naplnění hodnoceného hlediska B citované výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí v části týkající se právního rozboru č. 1 splněna mj. podmínka, že právní rozbor dle zadavatele „zohledňuje možné varianty řešení“.

82.         Zadavatel ve zprávě o hodnocení v popisu hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele mj. uvádí, že „[v] rámci podotázky č. 2 není zohledněna varianta podmínky dosahování společných cílů zadavatelů, která je splněná i tehdy, ‚pokud se uvedená spolupráce týká vedlejších činností k veřejným službám, které musí být poskytovány, a to i jednotlivě, každým ze spolupracujících, přispívají-li tyto vedlejší činnosti ke skutečnému plnění uvedených veřejných služeb‘ (srov. rozsudek SDEU ve věci C-796/18). Toto posouzení je přitom pro zadavatele podstatné z pohledu další praktické využitelnosti právního rozboru. V případě podotázky č. 3 je posouzena pouze jedna z variant řešení pro dodavatele ‚navazující zakázky (na provoz informačního systému)‘, což je silně zavádějící, neboť provozovatelem může být zadavatel, Kraj Vysočina nebo oba tito zadavatelé, a dodavatel skutečně může působit ‚pouze‘ v roli poskytovatele licence. U podotázky č. 3 nejsou zohledněny různé varianty postupu zadavatele, které může zadavatel využít k zajištění toho, aby proběhla hospodářská soutěž alespoň v některé fázi, které vedou k získání informačního systému (srov. body 54 až 57 rozhodnutí ÚOHS sp. zn. R0044/2022/VZ), ani varianta využití VZMR, pokud by licence byla nižší hodnoty.“ a k hodnocenému hledisku B uzavírá, že „[p]rávní rozbor zohledňuje základní právní otázky související se zpracovávanou problematikou (vertikální spolupráce (1), horizontální spolupráce (2), zadávací řízení (3), nezohledňuje však všechny možné varianty řešení a částečně ani účel (spojeno s variantami u podotázek 2 a 3)“.

83.         S ohledem na předmětný popis hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele má Úřad za to, že zadavatel hodnotil nabídku navrhovatele v souladu se způsobem, který si předem sám stanovil v zadávací dokumentaci. Dle Úřadu nebylo v diskreci zadavatele přidělit navrhovateli v hodnoceném hledisku B vyšší počet bodů než dotčených 10 bodů, když podmínkou pro získání vyššího bodového ohodnocení byla skutečnost, že právní rozbor dle zadavatele „zohledňuje možné varianty řešení“, což v daném případě „v souhrnu/celkově“ naplněno nebylo, když zadavatel ve zprávě o hodnocení jasně identifikoval konkrétní varianty řešení, které v právním rozboru č. 2 navrhovatele postrádá. Pokud se přitom navrhovatel v právním rozboru č. 2 nevypořádal se zadavatelem odkazovanými variantami řešení, které mohly dle zadání právního rozboru č. 2 přicházet v úvahu, resp. nastat, nelze dát dle Úřadu navrhovateli za pravdu v tom, že zadavatel v tomto ohledu vyžadoval uvedení skutečností jdoucích nad rámec zadání (Úřad podotýká, že ani v případě výše uvedených „výtek“ zadavatele se nejedná o exces v kontextu odchýlení se od stanovené problematiky). K tomu Úřad v obecnosti podotýká, že zadavatel v rámci zadání jednotlivých právních rozborů uvedl, čím se mají tyto právní rozbory zabývat, a definoval tak své určité potřeby, představy či požadavky. Na dodavatelích poté bylo, jak tyto potřeby, představy či požadavky zadavatele zohlední ve svých právních rozborech, což bylo následně předmětem hodnocení. Dle Úřadu ze zákona a ostatně ani z logiky věci nevyplývá, že by bylo po zadavateli možno požadovat, aby v zadávací dokumentaci uvedl každý jednotlivý aspekt související s danou problematikou, který může být v právních rozborech zohledněn. Vypracování a hodnocení právních rozborů by pak postrádalo smysl, neboť zadavatel by pravděpodobně obdržel velmi obdobné právní rozbory, ve kterých by byly uvedeny takřka stejné skutečnosti, a zadavatel by tak vlastně neměl co hodnotit, respektive v takovém případě by se vytrácela právě ta složka, která má být předmětem uvedeného kvalitativního hodnocení nabídek.[11] V tomto smyslu tedy Úřad dává zadavateli za pravdu v tom, že by bylo „absurdní požadovat po zadavateli, aby v rámci zadání výslovně uvedl, jaké varianty nebo konkrétní právní otázky mají účastnící zodpovědět“. Dle přesvědčení Úřadu zadavatel v zadávacích podmínkách uvedl zadání právních rozborů (včetně právního rozboru č. 2) dostatečně podrobně a srozumitelně, což stejně tak platí pro hodnocená hlediska, přičemž bylo na dodavatelích jakožto odbornících, aby v rámci vypracování právních rozborů ukázali své schopnosti, mezi něž v právní oblasti zcela jistě patří nejen schopnost správně identifikovat problém a učinit závěr souladný s relevantní právní úpravou, ale i schopnost podložit své závěry relevantní rozhodovací praxí, stejně jako schopnost myslet „za klienta“ a identifikovat rizika postupu či varianty postupu a taktéž srozumitelně klientovi objasnit danou problematiku a jeho možnosti atp. Právě uvedené je pak hodnoceno v rámci kvalitativního hodnocení v daném případě.

84.         Pokud pak jde o námitku navrhovatele, že nelze akceptovat, aby navrhovatel a vybraný dodavatel obdrželi za své právní rozbory č. 2 v hodnoceném hledisku B stejný počet bodů, Úřad uvádí, že ze zprávy o hodnocení vyplývá, že oba ze srovnávaných právních rozborů dle zhodnocení zadavatele zohledňují základní právní otázky související se zpracovávanou problematikou, avšak ani jeden z těchto právních rozborů nezohledňuje všechny možné varianty řešení a částečně ani účel, pro který byly právní rozbory zpracovány. Dle Úřadu tak zadavateli na základě stupňů míry naplnění hodnoceného hlediska B vymezených v zadávací dokumentaci nezbývalo nic jiného, než udělit oběma právním rozborům v dotčeném hledisku B právě 10 bodů. Uvedené však v žádném případě nelze vykládat tak, jak ostatně akcentuje ve vyjádření k návrhu i zadavatel, že by oba právní rozbory musely být shodné. Jinými slovy řečeno, jak Úřad obdobně uvedl již výše, jaké konkrétní varianty řešení či v jakém rozsahu nebyly danými účastníky zadávacího řízení zohledněny, je v kontextu zadavatelem stanovených pravidel hodnocení nabídek irelevantní. Úřad opakuje, že skutečnost, že dva rozbory, které nejsou totožné, dostanou stejný počet bodů, je logickým důsledkem nastavení zadávacích podmínek zahrnujících „pevně“ dané bodové hodnocení při naplnění definované „kvality“ rozboru, přičemž pokud rozbory spadnou do daného stupně, pak oprávněně obdrží stejný počet bodů.

85.         Úřad tudíž uzavírá, že veškeré námitky navrhovatele týkající se jemu udělené bodové srážky v rámci hodnoceného hlediska B je nutno označit za liché, neboť i v tomto případě zadavatel postupoval při hodnocení nabídky navrhovatele v mezích zadávacích podmínek a svůj postup transparentně zachytil ve zprávě o hodnocení.[12]

86.         Konečně, pokud jde o námitky navrhovatele týkající se hodnoceného hlediska C, Úřad uvádí, že podle právy o hodnocení obdržel navrhovatel v rámci daného hodnoceného hlediska 5 bodů. Dle bodu 15.13 zadávací dokumentace odpovídá toto bodové ohodnocení následující kvalitě předloženého právního rozboru: „Právní rozbor není zcela přehledný a srozumitelný, nebo neobsahuje jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.“ Aby předložený právní rozbor získal v rámci hodnoceného hlediska C vyšší, resp. plný počet bodů, a to 10 bodů, musel dle shora uvedeného bodu zadávací dokumentace vykazovat následující stupeň míry naplnění dotčeného hlediska C: „Právní rozbor je zcela přehledný a srozumitelný, přičemž obsahuje jednoznačné dílčí a konečné právní závěry nebo doporučení.“

87.         Zadavatel ve zprávě o hodnocení uvádí, že právní rozbor č. 2 navrhovatele „je obecně přehledný a srozumitelný, ale neobsahuje jednoznačná doporučení a závěry, které lze pouze omezeně využít s ohledem na jejich nesprávnost (závěr o možné bezúplatnosti smlouvy) či neúplnost (závěr k podotázce č. 3).“

88.         Úřad předně konstatuje, že dle jeho názoru zadavatel postupoval v souladu se zadávacími podmínkami, když navrhovateli přidělil v hodnoceném hledisku C dotčených 5 bodů, neboť shora uvedený slovní popis hodnocení právního rozboru č. 2 navrhovatele koresponduje s popisem kvality právního rozboru, za kterou dle zadávací dokumentace přísluší právnímu rozboru v hodnoceném hledisku C daný počet bodů. Jinými slovy řečeno, jestliže zadavatel neshledal, že právní rozbor č. 2 navrhovatele obsahuje jednoznačné právní závěry a doporučení, nebyl oprávněn tomuto právnímu rozboru v souladu se zadávací dokumentací přidělit více než uvedených 5 bodů. Jestliže pak navrhovatel namítá, že obě shora uvedené výhrady zadavatele vyvrátil a že se jedná de facto o tytéž důvody jako v hlediscích A a B, Úřad předně akcentuje, že výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí dovodil, že navrhovatelem rozporované bodové srážky v hodnoceném hledisku A i B byly učiněny v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami. Současně Úřad uvádí, že předmětem hodnocení v hlediscích A a B není samotná jednoznačnost předložených právních závěrů, nýbrž mj. správnost právních závěrů a zohlednění všech právních otázek souvisejících se zadáním, tj. de facto úplnost právních závěrů. Dle Úřadu je pak logické, že zadavatelem případně shledaná nesprávnost či neúplnost právních závěrů může ve výsledku ovlivnit i jejich jednoznačnost, přičemž se však jedná o samostatný, resp. jiný aspekt kvality takových právních závěrů. Dle Úřadu tak nelze shledat, že by zadavatel v dotčeném případě v hledisku C hodnotil duplicitně aspekty, resp. vlastnosti právního rozboru hodnocené již v hlediscích A a B, a předmětnou výhradu navrhovatele je tedy dle Úřadu třeba vnímat jako nedůvodnou. Jinými slovy, i v tomto případě zadavatel hodnotil v daném hledisku právní rozbor č. 2 navrhovatele v mezích stanovených zadávacích podmínek (přičemž taktéž srozumitelně popsal své výtky směřující k tomuto právnímu rozboru, za něž příslušela výše uvedená bodová srážka, kdy uvedené výtky nejsou excesivní či zjevně nelogické).

K právnímu rozboru č. 3

89.         I ve vztahu k právnímu rozboru č. 3 Úřad předně shrnuje, že zadavatel v bodu 15.12 zadávací dokumentace stanovil následující zadání právního rozboru č. 3 vč. jeho „podotázek“: „Zadavatel v rámci jednoho pracovního týmu poskytuje svým zaměstnancům odměny na základě počtu splněných specifických úkolů, které zaměstnanci sami zapisují do interního systému zadavatele. Zaměstnanec si do tohoto systému zadavatele sám zapsal splnění specifického úkolu, ačkoliv se na splnění daného specifického úkolu nijak nepodílel. Na základě zapsání splnění daného specifického úkolu vyplatil zadavatel tomuto zaměstnanci odměnu vyšší o 372 Kč, než která by zaměstnanci skutečně náležela. Zadavatel vnímá tento postup zaměstnance jako zásadní narušení důvěry a jako pošlapání etického kodexu zadavatele. Posuďte, zda může zadavatel ukončit pracovní poměr tohoto zaměstnance a jakým způsobem může pracovní poměr ukončit, a to včetně rizik spojených s takovým postupem/postupy.“

90.         Navrhovatel pak v návrhu k jím zpracovanému právnímu rozboru č. 3, resp. k hodnocení tohoto rozboru provedeného zadavatelem uvádí, že zadavatel mu v hledisku A vytýká, že rozbor neobsahuje „dostatečné zohlednění ustálené judikatury ve vztahu k druhořadosti výše škody a významu narušení důvěry z hlediska posuzování oprávněnosti ukončení pracovního poměru (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1906/2021 a v něm odkazovaná judikatura)“ a že tato jiná rozhodnutí „mohou“ být pro posouzení rozhodující, nicméně současně sám závěry navrhovatele označuje za správné. Dle navrhovatele tak nezmínění odkazované rozhodovací praxe nemůže legitimně odůvodnit srážku 1/3 bodů. S bodovým hodnocením pak navrhovatel dle svých slov nemůže souhlasit tím spíše, že v hledisku B mu bylo vytčeno, že nezmínil, kdy jsou výpověď a okamžité zrušení pracovního poměru zakázané a nedostatečně mezi nimi rozlišil. Dle navrhovatele jsou tyto výtky ve vzájemném rozporu, kdy z prvé výtky se podává, že zadavatel požadoval rozbor koncipovat zcela konkrétně (požadoval odkazy na konkrétní rozhodnutí), kdežto druhá výtka naznačuje, že zadavatel požadoval v obecné rovině postihnout de facto veškeré v úvahu přicházející situace. V této souvislosti navrhovatel akcentuje, že ze zadávací dokumentace nevyplývá, že by u zaměstnance mohl být naplněn zákaz výpovědi, a jedná se tak o požadavek jdoucí nad rámec zadání. Navrhovatel odmítá rovněž výtku zadavatele, že praktická využitelnost rozboru je snížena absencí zmínky, „že sice soud posuzuje, zda vznikla škoda, ale její výše je obecně (oproti narušení důvěry) spíše podružná“. Navrhovatel je přesvědčen, že zadání bylo beze zbytku splněno a předmětnou výtku je třeba považovat za jdoucí nad rámec zadávacích podmínek. Dle navrhovatele se ze zprávy o hodnocení rovněž nepodává, jaké další varianty řešení zadavatel požaduje a jaké konkrétní důvody vypovídají o nižší praktické využitelnosti rozboru navrhovatele. Navrhovatel rovněž konstatuje, že do rozboru začlenil i informace k možnosti vymáhat zpět částku, kterou měl zaměstnanec získat na bonusu, přičemž zadavatel uvedené žádným způsobem nezohlednil. Navrhovatel pak nesouhlasí ani s hodnocením v hledisku C, neboť je přesvědčen, že je-li dle tvrzení zadavatele rozbor přehledný a srozumitelný a zároveň obsahuje jednoznačný závěr ohledně možnosti ukončení pracovního poměru, není přípustné, aby byl navrhovatel penalizován za to, že předmětný závěr není znovu zopakován v manažerském shrnutí.

91.         Úřad po přezkoumání obsahu dokumentace o zadávacím řízení k námitkám navrhovatele vztahujícím se k hodnocenému hledisku A konstatuje, že i v tom případě ze slovního hodnocení právního rozboru č. 3 navrhovatele a jeho závěru uvedeného v rámci zprávy o hodnocení k hledisku A je zřejmé, že zadavatel v rámci daného hlediska hodnotil navrhovatelův právní rozbor č. 3 v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, když v rámci tohoto hlediska hodnotil ty skutečnosti, které si v zadávací dokumentaci vymezil, že budou v tomto hledisku hodnoceny (správnost právních závěrů a zohlednění relevantní rozhodovací praxe a právní nauky). Ze zprávy o hodnocení dále vyplývá, že zadavatel navrhovateli za právní rozbor č. 3 v rámci hodnoceného hlediska A přidělil 40 bodů. Stejně jako v případě navrhovatelem zpracovaného právního rozboru č. 1 a 2 přitom zadavatel shledal, že i v právním rozboru č. 3 navrhovatele je relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů zohledněna pouze částečně, když zadavatel ve zprávě o hodnocení k dotčenému hodnocenému hledisku A uzavírá, že „rozbor je […] založen na správných právních závěrech souvisejících s danou problematikou z pohledu účinné právní úpravy. Rozhodovací praxe příslušných orgánů, byť byla pro posouzení věci relevantní, byla zohledněna pouze částečně“. V popisu hodnocení právního rozboru č. 3 pak zadavatel současně mj. uvádí, že rozbor „neobsahuje […] dostatečné zohlednění ustálené judikatury ve vztahu k druhořadosti výše škody a významu narušení důvěry z hlediska posuzování oprávněnosti ukončení pracovního poměru (viz např. rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1906/2021 a v něm odkazovaná judikatura), které mohou být zcela zásadní pro posouzení a rozhodování zadavatele. Konkrétně […] v čl. 4.2 písm. a) rozboru účastník odkazuje na vodítka ve výše citovaných čl. 3.5 a 3.6 rozboru, které však neobsahují informaci o zásadním významu narušení důvěry i při zcela bagatelní škodě (viz též 36 Kč u NS sp. zn. 21 Cdo 1434/2001), což je pro posouzení věci relevantní“. Úřad má za to, že z uvedeného je zřejmý důvod, proč zadavatel uzavřel, že relevantní rozhodovací praxe příslušných orgánů byla navrhovatelem zohledněna toliko částečně. S ohledem na stupně míry naplnění hodnoceného hlediska A citované výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí pak Úřad konstatuje, že jestliže zadavatel navrhovatele v rámci hodnoceného hlediska A ohodnotil předmětnými 40, a nikoliv plnými 60 body, provedl i v tomto případě předmětnou bodovou srážku v souladu se zadávací dokumentací.

92.         K námitce navrhovatele, že nezmínění zadavatelem odkazované rozhodovací praxe nemůže legitimně odůvodnit srážku 1/3 bodů, když zadavatel označuje závěry právního rozboru č. 3 navrhovatele za správné, Úřad odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí v části týkající se právního rozboru č. 1 a dotčeného hlediska A a pouze pro úplnost dodává, aniž by bylo jeho záměrem jakkoli zasahovat do vlastního hodnocení zadavatelem stanoveného subjektivního kritéria hodnocení, že dle jeho přesvědčení nelze mít pochyb o relevanci zadavatelem odkazované judikatury, když s ohledem na výši škody, o kterou se v zadání právního rozboru č. 3 jedná, i jasně zmíněnou otázku narušení důvěry v příslušném zadání je zohlednění zadavatelem nastíněného stěžejní. Zadavatelem odkazovaná rozhodovací praxe tedy zcela jistě spadá do rámce řešeného případu, a je tak legitimní zohlednění výše popsaného v rámci daného hlediska hodnocení ze strany zadavatele. Současně Úřad odkazuje i na výše objasněnou úlohu dodavatelů jakožto odborníků při tvorbě právního stanoviska a uvádí, že i v daném případě bylo zadání (včetně podmínek hodnocení) dostatečně jednoznačné, proti čemuž se ani navrhovatel nebránil, a bylo na navrhovateli, jakým způsobem se se zadáním vypořádá, přičemž v daném případě zadavatel dle Úřadu legitimně uzavřel, že z pohledu zohlednění relevantní rozhodovací praxe bylo takovéto vypořádaní pouze částečné.

93.         S ohledem na vše shora uvedené tak Úřad ani v tomto případě neshledal, že by zadavatelem provedená srážka 20 bodů v rámci hodnoceného hlediska A nebyla souladná se zadávacími podmínkami, respektive že by příslušné posouzení ze strany zadavatele bylo netransparentní či jinak nezákonné.

94.         Pokud jde o hodnocené hledisko B, Úřad uvádí, že v kontextu slovního hodnocení a jeho závěru uvedeného ve zprávě o hodnocení lze konstatovat, že zadavatel taktéž v rámci tohoto hlediska hodnotil navrhovatelův právní rozbor č. 3 v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, když hodnotil ty skutečnosti, které si v zadávací dokumentaci vymezil, že budou v tomto hledisku hodnoceny (úplnost zohlednění právních otázek souvisejících se zpracovávanou problematikou, variant řešení, účelu i rizik a praktická využitelnost pro zadavatele). Dle zprávy o hodnocení navrhovatel obdržel v rámci tohoto hlediska 20 bodů, přičemž stejně jako v případě navrhovatelem zpracovaného právního rozboru č. 1 zadavatel shledal, že ani právní rozbor č. 3 navrhovatele mj. nepopisuje všechna rizika navržených řešení. Zadavatel totiž ve zprávě o hodnocení v popisu hodnocení právního rozboru č. 3 k hodnocenému hledisku B uzavírá, že „[p]rávní rozbor zohledňuje základní právní otázky související se zpracovávanou problematikou a zohledňuje možné varianty řešení a účel, pro který bylo zpracováno, ale není pro zadavatele zcela prakticky využitelné a nepopisuje všechna rizika navržených řešení“. Současně zadavatel v rámci příslušného popisu hodnocení právního rozboru č. 3 mj. uvádí, že rozbor „neupozorňuje na možnost zákazu okamžitého zrušení nebo výpovědi (zejm. § 54 písm. c) ZP a § 55 odst. 2 ZP)“. Jestliže tedy zadavatel navrhovateli v rámci hodnoceného hlediska B přidělil „toliko“ dotčených 20 bodů, hodnotil dle Úřadu s ohledem na stupně míry naplnění hodnoceného hlediska B citované výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí právní rozbor navrhovatele tak, jak předem stanovil v zadávací dokumentaci. I zde totiž platí, že pokud navrhovatel v právním rozboru č. 3 neupozornil na riziko zákazu okamžitého zrušení pracovního poměru nebo výpovědi, naplnil dle Úřadu hypotézu, že právní rozbor „nepopisuje rizika navržených řešení“. K tomu Úřad dodává, že identifikovat potenciální problémové situace, resp. rizika spojená s postupem zadavatele byl úkol dodavatelů (jakožto právních odborníků) vyplývající ze zadání právního rozboru č. 3 (přičemž ze zadání právního rozboru č. 3 nevyplývá, že by u daného zaměstnance zákaz okamžitého zrušení pracovního poměru nebo výpovědi nemohl nastat), a nevypořádání se s tímto rizikem tak nelze vnímat jako „požadavek“ jdoucí nad rámec zadání, jak namítá navrhovatel. V kontextu uvedeného pak Úřad shledal bezpředmětnými námitky navrhovatele týkající se zadavatelem rozporované praktické využitelnosti právního rozboru č. 3 navrhovatele, neboť již s ohledem na dovozený nedostatek právního rozboru č. 3 navrhovatele spočívající v nepopsání rizik navržených řešení postupoval dle Úřadu zadavatel v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, když navrhovateli v hodnoceném hledisku B neudělil plný počet bodů. Nad rámec uvedeného však Úřad dodává, že dle jeho názoru je obhajitelný i závěr zadavatele, že právní rozbor č. 3 navrhovatele není pro zadavatele zcela prakticky využitelný, když tento dle zadavatele nedostatečně rozlišuje mezi případy umožňujícími okamžité zrušení pracovního poměru a případy umožňujícími výpověď, pročež zadavateli chybí informace, jak konkrétně má mezi těmito případy rozlišovat, a když v rozboru (v kontextu zadavatelem odkazované rozhodovací praxe) chybí zmínka o tom, že soud sice posuzuje, zda vznikla škoda, ale její výše je obecně (oproti narušení důvěry) spíše podružná, neboť uvedené aspekty jistě mohou pro zadavatele znamenat nižší využitelnost právního rozboru v praxi. Jinými slovy, i toto hodnocení je ospravedlnitelné, když jsou hodnoceny aspekty vymezené v zadávacích podmínkách a když takové hodnocení nepředstavuje exces v kontextu vymezeného zadání.[13]

95.         Konečně k hodnocenému hledisku C Úřad uvádí, že ze právy o hodnocení je zřejmé, že navrhovatel za právní rozbor č. 3 obdržel v rámci daného hodnoceného hlediska 5 bodů, a to s ohledem na konstatování zadavatele, že „[p]rávní rozbor je obecně přehledný a srozumitelný, ale závěry obsažené v manažerském shrnutí nejsou jednoznačné a pro zadavatele použitelné, neboť neobsahují odpověď na otázku, zda může zadavatel ukončit pracovní poměr s daným zaměstnancem (‚S ohledem na obecnou povahu zadání nelze v posuzovaném případě možnost zadavatele jednostranně rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem definitivně potvrdit či vyvrátit.‘), jakkoliv v textu rozboru je tato otázka zodpovězena (viz čl. 4.1), kdy účastník dospěl k závěru, že při splnění podmínek toto možné je, a v souhrnu tedy tyto závěry nepůsobí jednoznačně“. Jak pak bylo uvedeno výše, navrhovatel s tímto bodovým ohodnocením nesouhlasí s odkazem na přesvědčení, že je-li dle zadavatele právní rozbor navrhovatele přehledný a srozumitelný a zároveň obsahuje jednoznačný závěr ohledně možnosti ukončení pracovního poměru, není přípustné, aby byl navrhovatel penalizován za to, že předmětný závěr není znovu doslovně zopakován v manažerském shrnutí.

96.         Úřad předně uvádí, že shora uvedený slovní popis hodnocení právního rozboru č. 3 navrhovatele koresponduje s popisem kvality právního rozboru, za kterou dle zadávací dokumentace přísluší právnímu rozboru v předmětném hodnoceném hledisku C právě zadavatelem udělených 5 bodů, a že zadavatel taktéž v rámci tohoto hlediska hodnotil navrhovatelův právní rozbor č. 3 v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, když hodnotil ty skutečnosti, které si v zadávací dokumentaci vymezil, že v tomto hledisku hodnotit bude (přehlednost a srozumitelnost právního rozboru a jednoznačnost právních závěrů a doporučení). Současně lze dle Úřadu pochopit, že pokud jsou v textu právního rozboru uvedeny dva ne zcela shodné závěry, může zadavatel tuto skutečnost vnímat právě jako nejednoznačnost předestřených (dílčích i konečných) závěrů (jež je hodnocena v rámci hlediska C), přičemž jestliže navrhovatel dotčené závěry jednou z vlastní vůle do textu právního rozboru zakomponoval, musel si být vědom toho, že je zadavatel bude i brát v úvahu při hodnocení. Nadto Úřad konstatuje, aniž by chtěl vstupovat do samotného hodnocení právních rozborů a v tomto smyslu spekulovat nad tím, jaký počet bodů měl být právním rozborům „správně“ udělen, že nesouhlasí s navrhovatelem v tom, že by jeho právní rozbor č. 3 obsahoval jednoznačný závěr ohledně možnosti ukončení pracovního poměru, když navrhovatel v právním rozboru č. 3 výslovně uvádí, že „s největší pravděpodobností bude možné pracovní poměr jednostranně ukončit“. Dle Úřadu tak ze strany navrhovatele v tomto ohledu jednoznačný závěr zkrátka nepadl. Ačkoli pak shora citované slovní zdůvodnění zadavatele není zrovna nejpregnantnější, nelze s poukazem na výše uvedené ani v tomto případě uzavřít, že by se jednalo o exces [14].

97.         Pokud pak jde o námitku navrhovatele, že v hledisku C obdržel stejný počet bodů jako účastník „Společnost pro CENDIS“, jehož rozbor dle navrhovatele jednoznačné závěry a doporučení neobsahuje vůbec, Úřad uvádí, že v případě právního rozboru č. 3 jmenovaného účastníka zadavatel dle zprávy o hodnocení shledal, že „[p]rávní rozbor je přehledný a srozumitelný, ale neobsahuje jednoznačné právní závěry a doporučení k postupu, který by umožňoval zadavateli jednostranně ukončit pracovní poměr s daným zaměstnancem“, kdy uvedený slovní popis hodnocení právního rozboru č. 3 účastníka „Společnost pro CENDIS“ koresponduje s popisem kvality právního rozboru, za kterou dle zadávací dokumentace přísluší právnímu rozboru v hodnoceném hledisku C daných 5 bodů. Pokud jde o otázku „poměřování“ jednotlivých rozborů mezi sebou, Úřad odkazuje na výše uvedené a pouze shrnuje, že i v tomto případě zadavatel hodnotil oba dotčené právní rozbory v souladu se zadávacími podmínkami, tedy takové hodnocení je legitimní. Úřad tedy shledal i dotčenou námitku navrhovatele lichou.

K dalším navrhovatelem namítaným skutečnostem

98.         K argumentaci navrhovatele, kdy tento vnímá jako nekorektní, že dle původní zprávy o hodnocení, jež byla zrušena rozhodnutím Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0697/2023/VZ ze dne 5. 1. 2024, obdržel v hodnotícím kritériu „Kvalita právních rozborů“ o 20 bodů více než dle aktuální návrhem napadané zprávy o hodnocení, přestože hodnocení prováděly tytéž osoby, uvádí Úřad následující. Jak konstatuje sám navrhovatel, původní zpráva o hodnocení nabídek byla zrušena citovaným rozhodnutím Úřadu, jež nabylo právní moci dne 24. 1. 2024, a tudíž jakékoli hodnocení právních rozborů navrhovatele obsažené v dotčené zprávě je pro posuzovanou věc již zcela bezpředmětné. Zadavatel po zrušení původní zprávy o hodnocení přistoupil k opětovnému hodnocení nabídek a vyhodnocení předložených právních rozborů, a to v kontextu Úřadem v odkazovaném rozhodnutí činěných závěrů. Není nezákonné, že při novém hodnocení dospěl zadavatel k odlišnému výsledku. Ostatně bodové změny se nedotkly jen navrhovatele, ale i jiných účastníků zadávacího řízení. Pokud pak jde o body přidělené navrhovateli v kritériu hodnocení „Kvalita právních rozborů“ v rámci nově provedeného hodnocení, nezbývá Úřadu než odkázat na předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí, ve kterých se dotčenou korektností postupu zadavatele při hodnocení právních rozborů navrhovatele podrobně zabýval.

99.         Co se týče tvrzení navrhovatele, že i zadavatelem nově provedené hodnocení je netransparentní, kdy důvodem je zejm. nezveřejnění úplných znění právních rozborů jednotlivých účastníků, Úřad konstatuje, že z § 119 ani jiného ustanovení zákona nelze dovodit povinnost zadavatele učinit součástí oznámení o výběru dodavatele, resp. zprávy o hodnocení nabídek úplné znění hodnocených právních rozborů. Tuto povinnost pak v šetřeném případě dle Úřadu nelze dovodit ani ze zásady transparentnosti, neboť zadavatel v přezkoumávané zprávě o hodnocení dle přesvědčení Úřadu (nejen v intencích v návrhu namítaných skutečností) dostatečným způsobem popisuje hodnocené údaje z nabídek a jejich popis hodnocení v jednotlivých kritériích hodnocení, které byly stanoveny v zadávací dokumentaci, tj. je z ní seznatelné, jaké skutečnosti, resp. úvahy vedly zadavatele k udělení konkrétních počtů bodů, tj. jaké skutečnosti a úvahy vnímal zadavatel jako „správné“, resp. „kladné“ a co konkrétně zadavatel účastníkům vytýká (ostatně zadavatel přistoupil k značnému rozšíření popisu údajů z právních rozborů jednotlivých účastníků v rámci „nové“ zprávy o hodnocení oproti původní zprávě o hodnocení). Jinými slovy řečeno, má Úřad za to, že slovní popis hodnocení u kvalitativního kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů“ propojuje skutečnosti uvedené v nabídkách jednotlivých účastníků s hodnocením zadavatele takovým způsobem, který představuje srozumitelnou aplikaci pravidel a způsobu hodnocení, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, a to včetně způsobu přidělování bodů, který zadavatel pro hodnocení nabídek určil, kdy je přezkoumatelné, proč nabídky jednotlivých účastníků zadavatel hodnotil tak, jak je hodnotil. Ani v tomto kontextu tedy Úřad neshledal zprávu o hodnocení nezákonnou.[15]

100.     K námitce navrhovatele, že zadavatel se zcela nevypořádal s Úřadem v bodech 66. a 67. rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0697/2023/VZ ze dne 5. 1. 2024 vytýkanou vnitřní rozporností zprávy o hodnocení, Úřad předně odkazuje na předchozí body odůvodnění tohoto rozhodnutí a dále dodává, že ze zprávy o hodnocení je zřejmé, že zadavatel dotčenou výtku Úřadu ohledně uvádění vzájemně si odporujících závěrů při nově provedeném hodnocení nabídek zohlednil. Zatímco totiž, jak vyplývá i z navrhovatelem odkazovaného bodu 67 citovaného rozhodnutí Úřadu, zadavatel v původní zprávě o hodnocení u právního rozboru č. 2 navrhovatele v části týkající se hodnoceného hlediska B uvedl, že „[u] podotázky č. 3 nejsou zmíněny varianty postupu z hlediska zadávacího řízení […] a možnost využití VZMR.“, a současně v téže části zprávy o hodnocení mj. uzavřel, že daný právní rozbor navrhovatele „zohledňuje možné varianty řešení“, aktuální zpráva o hodnocení již mj. uzavírá, že předmětný právní rozbor navrhovatele „nezohledňuje […] všechny možné varianty řešení“, přičemž uvedenému adekvátně přizpůsobuje i udělený počet bodů. Obdobně lze uvést, že zatímco v původní zprávě o hodnocení zadavatel u právního rozboru č. 2 vybraného dodavatele v části týkající se hodnoceného hlediska B uvedl, že „[u] podotázky č. 3 nejsou zmíněny varianty postupu z hlediska zadávacího řízení“, a současně mj. uzavřel, že „rozbor […] zohledňuje možné varianty řešení“ (viz bod 68 citovaného rozhodnutí Úřadu), aktuální zpráva o hodnocení již mj. uzavírá, že právní rozbor č. 2 vybraného dodavatele „nezohledňuje […] všechny možné varianty řešení“.

101.     Rovněž ve vztahu k navrhovatelem namítané možné netransparentnost aplikace zadávacích podmínek, kdy navrhovatel má za to, že zadavatel právní rozbory navrhovatele v řadě případů penalizoval pro nesplnění požadavků, které ze zadávacích podmínek nevyplývaly, pak Úřadu nezbývá než opětovně odkázat na předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí, ve kterých bylo dovozeno, že se dané tvrzení navrhovatele nezakládá na pravdě.

K požadavku navrhovatele na provedení dalších důkazů

102.     K požadavku navrhovatele obsaženému v návrhu na „provedení zejména následujících důkazů ve formě seznámení se s listinou ze strany Úřadu: (i) nabídky podané do Zadávacího řízení, (ii) v nabídkách obsažené právní rozbory, (iii) Oznámení o výběru II., (iv) Rozhodnutí II., (v) Zpráva II., (vi) Námitky II., (vii) Rozhodnutí o Námitkách II.“ Úřad uvádí, že jakožto správní orgán má Úřad na základě § 3 správního řádu povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Dle § 50 odst. 2 správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán, přičemž dle § 50 odst. 1 správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Dle § 50 odst. 4 správního řádu pak platí, že správní orgán hodnotí podklady, zejména důkazy, podle své úvahy, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z uvedeného je tedy zřejmé, že za zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je odpovědný příslušný správní orgán, v daném případě Úřad, přičemž rozsah a způsob zjišťování a zajišťování podkladů pro rozhodnutí určuje vždy správní orgán, který sám stanoví, ze kterých podkladů zjistí relevantní stav věci, jež je předmětem vedeného správního řízení (pokud není nějaký podklad určen zákonem). Úřad je tak povinen opatřit si potřebné podklady pro rozhodnutí, přičemž důkazy, které shromáždí v průběhu správního řízení, přísluší v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů hodnotit výhradně jemu. V kontextu uvedeného Úřad konstatuje, že posoudil veškerou dokumentaci o zadávacím řízení zaslanou zadavatelem, přičemž pouze ty dokumenty, které shledal nezbytnými pro přezkoumání (ne)zákonnosti návrhem namítaného postupu zadavatele, zařadil mezi podklady pro vydání rozhodnutí. Mimo jiné navrhovatelem zmiňované nabídky a v nich obsažené právní rozbory vybraného dodavatele a dalších účastníků zadávacího řízení přitom Úřad nevyhodnotil jako relevantní, resp. nezbytné pro řešení šetřené věci (když zákonnost zprávy o hodnocení je konstatována zejm. na základě samotného obsahu tohoto dokumentu, který Úřad zařadil do podkladů pro vydání rozhodnutí), pročež tyto neučinil podkladem pro rozhodnutí, a účastníkům správního řízení neumožnil se s nimi ani seznámit (s poukazem na § 260 odst. 1 zákona, dle kterého platí, že Úřad vyloučí z nahlížení do spisu dokumentaci o zadávacím řízení, s výjimkou těch listin, které slouží nebo mají sloužit jako důkaz). Nadto je možno poznamenat, že ani sám navrhovatel ve vyjádření k podkladům rozhodnutí nenamítá, že by Úřadem vybrané podklady pro vydání rozhodnutí byly za účelem zjištění stavu věci, která je předmětem daného správního řízení, nedostatečné.

Shrnutí

103.     Úřad shrnuje, že podle § 265 písm. a) zákona platí, že Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

104.     Vzhledem k tomu, že Úřad s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti neshledal, že by se zadavatel v intencích návrhu namítaných skutečností dopustil porušení zákona, resp. neshledal důvody pro uložení nápravného opatření, rozhodl o zamítnutí návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ‒ Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1.             Mgr. Zdeněk Horák, advokát, Na strži 2102/61a, 140 00 Praha

2.             HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha

3.             PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pozn. Úřadu: V době uzavření smlouvy o spolupráci na veřejné zakázce s obchodním názvem „CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o., advokátní kancelář“.

[2] Pozn. Úřadu: Zvýraznění provedeno zadavatelem.

[3] Pozn. Úřadu: Podle zprávy o hodnocení jsou v levém sloupci uvedeny body za hodnocené hledisko a v pravém sloupci je uvedeno odůvodnění k příslušnému hodnocenému hledisku.

[4] Pozn. Úřadu: Ačkoli se uvedený rozsudek KS v Brně vztahuje k předchozí právní úpravě, tj. zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze jeho závěry plně vztáhnout i na nynější právní úpravu obsaženou v zákoně, a tedy i na šetřenou veřejnou zakázku, což platí paušálně o veškeré judikatuře, kterou je v odůvodnění tohoto rozhodnutí argumentováno, neboť výklad zásady transparentnosti, stejně jako pojetí hodnocení nabídek přijetím nové právní úpravy nedoznaly žádných zásadních změn.

[5] Pozn. Úřadu: PODEŠVA, Vilém, SOMMER, Lukáš a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016.

[6] Pozn. Úřadu: Jedná se o rozsudek KS v Brně č. j. 30 Af 19/2019-115 ze dne 18. 2. 2021.

[7] Pozn. Úřadu: Hodnocené skutečnosti byly zcela zřetelně v zadávacích podmínkách popsány a navrhovatel se v rámci příslušné lhůty pro podání námitek proti netransparentnosti zadávacích podmínek nebránil.

[8] Pozn. Úřadu: Úřad pro úplnost dodává, že nemá za to, že by uvedení daných skutečností, ač za tyto nebyla navrhovateli udělena „srážka“ bodů, bylo na újmu transparentnosti zprávy o hodnocení, když naopak uvedeným způsobem se zadavatel snažil o co nejtransparentnější zachycení svých úvah v procesu hodnocení jednotlivých právních rozborů.

[9] Pozn. Úřadu: I v tomto případě byly hodnocené skutečnosti zcela zřetelně v zadávacích podmínkách popsány a navrhovatel se v rámci příslušné lhůty pro podání námitek proti netransparentnosti zadávacích podmínek nebránil.

[10] Pozn. Úřadu: Pro úplnost Úřad na tomto místě k námitce navrhovatele, že zadavatel v hledisku B hodnotí navrhovatele a vybraného dodavatele stejným počtem 20 bodů, byť navrhovatel dle svých slov popsal rizika nesplnění materiální podmínky JŘBU a vybraný dodavatel naproti tomu dle zadavatele  „nezohledňuje všechna rizika, zejména s ohledem na rozhodovací praxi a ne/naplnění materiálních podmínek pro JŘBU“, ve stručnosti uvádí následující (byť tato námitka byla vznesena až v samotném návrhu nad rámec předchozích námitek).  Zadavatel dle zprávy o hodnocení shledal, že ani jeden ze srovnávaných právních rozborů nezohledňuje všechna rizika navržených řešení, když konkrétní rizika, která v daných právních rozborech postrádá, ve zprávě o hodnocení jasně identifikoval. S ohledem na uvedený nedostatek právních rozborů tak zadavatel s odkazem na vše dosud uvedené postupoval v souladu se zadávacími podmínkami, když navrhovateli i vybranému dodavateli přidělil v hledisku B dotčených 20 bodů. Jaká konkrétní rizika nebyla danými účastníky zadávacího řízení zohledněna, je v kontextu zadavatelem stanovených pravidel hodnocení irelevantní. Zde je totiž třeba podotknout, že pokud zadavatel stanovil, co bude hodnotit, transparentně, následně hodnotil, co v zadávacích podmínkách stanovil, a tento postup i transparentně zachytil (což vše udělal), nelze mu v tomto kontextu nic vyčítat. To, že dva rozbory, které nejsou totožné, dostanou stejný počet bodů, je pak logickým důsledkem nastavení zadávacích podmínek zahrnujících „pevně“ dané bodové hodnocení při naplnění definované „kvality“ rozboru. Ani takové nastavení zadávacích podmínek však nelze zadavateli vyčítat, když zadavateli zjevně postačovalo rozlišení kvality rozborů pomocí předem definovaných „stupňů“ kvality a pokud dané rozbory spadnou do daného stupně, pak oprávněně obdrží stejný počet bodů.

[11] Pozn. Úřadu: K problematice pojetí, resp. nastavení kvalitativních kritérií hodnocení Úřad na tomto místě odkazuje např. na již výše zmíněný rozsudek KS v Brně č. j. 55 Af 2/2022-108 ze dne 29. 2. 2024.

[12] Pozn. Úřadu: Úřad se na tomto místě pro úplnost vyjadřuje rovněž k námitce navrhovatele (byť tato námitka byla vznesena až v samotném návrhu nad rámec předchozích námitek), že zadavatel u právních rozborů č. 2 v hledisku B hodnotí navrhovatele hůře (o deset bodů) než dodavatele „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“, přestože jmenovaný dodavatel stejně jako navrhovatel u podotázky č. 2 nezohledňuje variantu u podmínky dosahování společných cílů zadavatelů, která je splněna i tehdy, „pokud se uvedená spolupráce týká vedlejších činností k veřejným službám, které musí být poskytovány, a to i jednotlivě, každým ze spolupracujících, přispívají-li tyto vedlejší činnosti ke skutečnému plnění veřejných služeb“. Dle navrhovatele tak nelze ze zprávy o hodnocení seznat, proč byl dodavatel „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“ v hledisku B hodnocen lépe než navrhovatel. Úřad předně uvádí, že zadavatel v popisu hodnocení právního rozboru 2 v hledisku B u dodavatele „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“ v hledisku B uzavřel, že právní rozbor zohledňuje veškeré právní otázky, základní varianty řešení i účel, pro který byl zpracován, zatímco u navrhovatele zadavatel uzavřel, že tento nezohledňuje všechny varianty řešení, ale částečně ani účel (mj. např. navrhovatel na rozdíl od jmenovaného dodavatele neuvedl variantu využití VZMR jakožto jednu ze základních variant řešení, pokud by licence byla nižší hodnoty). Úřad tedy dokáže pochopit, proč zadavatel ohodnotil právní rozbor dodavatele „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“ v dotčeném hledisku B lépe než rozbor navrhovatele. Je však pravdou, že zadavatel u právního rozboru č. 2 dodavatele „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“ k hledisku B i přes deklaraci, že právní rozbor „zohledňuje možné základní varianty řešeni“, mj. současně uzavřel, že rozbor „neobsahuje všechny varianty řešení“, tedy jde do jisté míry o netransparentní zachycení příslušného vyhodnocení naplnění daného hlediska, a pokud tento účastník nedostatečně zohlednil varianty řešení, pak dle Úřadu měl v souladu s definovanými stupni míry naplnění hlediska B citovanými výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí obdržet u daného právního rozboru namísto 20 bodů toliko bodů 10. Nicméně, i kdyby dodavatel „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“ obdržel za právní rozbor č. 2 v předmětném hledisku B 10 bodů, je s ohledem na tabulku obsahující vyhodnocení nabídek v dílčím kritériu hodnocení „Kvalita právních rozborů“ obsaženou ve zprávě o hodnocení zřejmé, že namísto celkového počtu 210 bodů by dodavatel „Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář“  obdržel bodů 200, což by dále s ohledem na shodnou nabídkovou cenu všech účastníků zadávacího řízení výsledné pořadí nabídek žádným způsobem nezměnilo. Z uvedeného je tedy zřejmé, že případně Úřadem konstatované porušení zákona zadavatelem by nemohlo ovlivnit výběr dodavatele, a nebyla by tak naplněna podmínka pro uložení nápravného opatření dle § 263 odst. 2 zákona spočívající v existenci alespoň potenciálního vlivu na výběr dodavatele.

[13] Pro úplnost Úřad uvádí, že se neztotožňuje ani s námitkou navrhovatele, že zadavatel požadoval právní rozbor koncipovat zcela konkrétně, když požadoval odkazy na konkrétní rozhodnutí, avšak současně v rozporu s uvedeným požadoval v obecné rovině postihnout de facto veškeré v úvahu přicházející situace, neboť je třeba v prvé řadě opětovně uvést, že je to dodavatel jakožto odborník v dané oblasti, kdo má být schopen na omezeném prostoru vystihnout podstatu právní otázky včetně všech v úvahu přicházejících variant řešení a s nimi spojených rizik a současně uvedené náležitě podložit relevantní právní naukou či rozhodovací praxí. Současně je pak možno opětovně uvést, že veškeré skutečnosti, které zadavatel bude v rámci subjektivního kritéria hodnocení „Kvalita právních rozborů“ hodnotit, byly navrhovateli od počátku známy a navrhovatel proti uvedenému stanovení dotčeného hodnotícího kritéria v příslušné lhůtě nebrojil.

[14] Lze pouze pro úplnost doplnit, že i kdyby zadavatel navrhovatele za právní rozbor č. 3 v předmětném hledisku C nepenalizoval, a navrhovatel by tedy v hledisku C obdržel plných 10 bodů, je s ohledem na tabulku obsahující vyhodnocení nabídek v dílčím kritériu hodnocení „Kvalita právních rozborů“ obsaženou ve zprávě o hodnocení zřejmé, že namísto celkového počtu 190 bodů by navrhovatel obdržel bodů 195, což by dále (i v kontextu zohlednění shodné nabídkové ceny všech účastníků zadávacího řízení) výsledné pořadí nabídek žádným způsobem nezměnilo.

[15] Pozn. Úřadu: Úřad k tomu doplňuje, že závěry z rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0121/2023/VZ ze dne 28. 6. 2023 odkazované navrhovatelem nelze vnímat izolovaně a vytrhávat je z kontextu šetřeného případu. V tam řešeném případě Úřad shledal, že je celkově zpráva o hodnocení nabídek netransparentní, protože v ní chybí i základní informace zásadní pro přezkum jeho postupu, mj. byly ve velmi omezené míře ve zprávě o hodnocení nabídek uvedeny údaje, které představovaly tzv. dominantní (měřitelné) informace dokládající realizovatelnost navržených opatření, u kterých se zadavatel často omezil toliko na sdělení, že tyto vyhodnotil jako velmi obecné, nedokládající schopnost opatření přispět k naplnění projektového cíle, a kdy se zadavatel u dominantních informací v popisu hodnocení věnoval hlavně tomu, co v hodnocených nabídkách postrádá, aniž by uvedl, jaké údaje tam uvedeny byly. Uvedené však neplatí pro nyní přezkoumávaný případ, když zadavatel ve zprávě o hodnocení popsal „správné“ i „nesprávné“ závěry ve vztahu ke každé z podotázek jednotlivých právních rozborů a taktéž další hodnocené aspekty, kdy např. v případě rizik jsou ze zprávy o hodnocení zřejmá jak rizika, na která ten daný účastník zadávacího řízení vhodně poukázal, tak rizika, jejichž zohlednění zadavatel v dotčené nabídce naopak postrádal, přičemž obdobné platí pro jednotlivé varianty řešení atd. Úřad má tak za to, že ve zde šetřeném případě zadavatel postihnul popis hodnocení nabídek ve zprávě o hodnocení dostatečným způsobem, resp. v takové míře detailu, aby bylo možné ověřit, že ohodnocení zadavatele odpovídá hodnoceným údajům z jednotlivých nabídek a že toto je provedeno v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami, a tedy není pro zajištění zásady transparentnosti nezbytné, aby zadavatel zveřejnil úplné znění právních rozborů všech účastníků zadávacího řízení.