číslo jednací: 23327/2025/162
spisová značka: R0059/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Revitalizace plášťů budov včetně balkonů a technického vybavení Domova seniorů Sedlčany |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 27. 6. 2025 |
| Související rozhodnutí | 15887/2025/510 23327/2025/162 |
| Dokumenty |  2025_R0059.pdf 298 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0059/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-23327/2025/162 |
|
Brno 27. 6. 2025 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném dne 14. 5. 2025 Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže navrhovatelem
- BBP Stavby s.r.o., IČO 03875199, se sídlem Korunovační 103/6, Bubeneč,
170 00 Praha 7,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0177/2025/VZ, č. j. ÚOHS‑15887/2025/510 ze dne 29. 4. 2025, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 3. 3. 2025 na návrh výše uvedeného navrhovatele z téhož dne ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Domov Sedlčany, poskytovatel sociálních služeb, IČO 42727227, se sídlem
U Kulturního domu 746, 264 01 Sedlčany,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Revitalizace plášťů budov včetně balkonů a technického vybavení Domova seniorů Sedlčany“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 20. 12. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 23. 12. 2024 pod ev. č. Z2024-064882, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 23. 12. 2024 pod ev. č. 787792-2024, ve znění pozdějších oprav,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0177/2025/VZ, č. j. ÚOHS‑15887/2025/510 ze dne 29. 4. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Shora uvedený zadavatel zahájil dne 20. 12. 2024 odesláním oznámení o zahájení otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky.
2. Předmětem veřejné zakázky jsou dle bodu 3.1 zadávací dokumentace (dále jen „zadávací dokumentace“ nebo „ZD“) „stavební práce spočívající v revitalizaci plášťů budov a technického vybavení v objektu Domova Sedlčany – poskytovatele sociálních služeb v obci Sedlčany ve Středočeském kraji“.
3. Dne 4. 2. 2025 byly zadavateli doručeny námitky navrhovatele z téhož dne, které směřovaly proti zadávacím podmínkám (dále jen „námitky 1“).
4. Námitky 1 zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 19. 2. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách 1“) odmítl. Rozhodnutí o námitkách 1 bylo navrhovateli doručeno téhož dne.
5. Dne 13. 2. 2025 byly zadavateli doručeny námitky navrhovatele z téhož dne, které směřovaly proti zadávacím podmínkám a proti neprodloužení lhůty pro podání nabídek o celou její původní délku v souvislosti s vysvětlením ZD ze dne 5. 2. 2025 (dále jen „námitky 2“).
6. Námitky 2 zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 28. 2. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách 2“) odmítl. Rozhodnutí o námitkách 2 bylo navrhovateli doručeno téhož dne.
7. Navrhovatel se způsobem vypořádání (obou) námitek nesouhlasil a dne 3. 3. 2025 podal Úřadu podání z téhož dne (dále jen „podání“), jehož obsahem byl návrh na přezkoumání zákonnosti zadávacích podmínek (dále jen „návrh 1“) a návrh na přezkoumání úkonu zadavatele – neprodloužení lhůty pro podání nabídek o celou její původní délku v souvislosti s vysvětlením zadávací dokumentace ze dne 5. 2. 2025 (dále jen „návrh 2“). Dnem obdržení předmětných návrhů bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení.
8. Navrhovatel v návrhu 1 napadá technické podmínky ZD pro rozpor s § 36 odst. 1 ve spojení s § 89 odst. 5 zákona, když dle něj technické podmínky zvýhodňují určité dodavatele nebo výrobky odkazem na konkrétní dodavatele nebo výrobky. Navrhovatel nesouhlasí s argumentací zadavatele uvedenou v rozhodnutí o námitkách 1 ani s vysvětlením zadavatele ve vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 5. 2. 2025 (dále jen „vysvětlení ZD“), tj. že se jedná o ilustrační obrázky. Navrhovatel též namítá nesplnitelnost zadávacích podmínek, a to požadovanou voděodolnost a předložení výpočtu součinitele prostupu tepla na str. 23 ZD, jelikož uvedené požadavky nesplňuje žádný výrobek na trhu. Zadavatel dle navrhovatele uvedenou námitku přezkoumatelně nevypořádal, když neposkytl tvrzené výpočty.
9. V návrhu 2 navrhovatel namítá neprodloužení lhůty pro podání nabídek o celou její původní délku v souvislosti s vysvětlením ZD, v rámci kterého dle navrhovatele došlo ke změně zadávací dokumentace (odstranění přímých odkazů na výrobky), což mohlo vést k rozšíření okruhu potenciálních dodavatelů. Navrhovatel nesouhlasí s argumentací zadavatele uvedenou v rozhodnutí o námitkách 2, že pouze opravil administrativní nedopatření v soupisu prací. Rovněž navrhovatel namítá neprodloužení lhůty o celou původní délku i z důvodu vysvětlení ZD, a to ohledně vysvětlení, že se u obrázků použitých v ZD mělo jednat o ilustrační obrázky, když dle něj se i zde jedná o změnu, která rozšiřuje okruh potenciálních dodavatelů.
10. Navrhovatel návrhem 1 i 2 navrhuje, aby Úřad zrušil zadávací řízení, neboť má za to, že jiné opatření k nápravě již není za současného stavu možné.
II. Napadené rozhodnutí
11. Výrokem I rozkladem napadeného rozhodnutí Úřad podle § 257 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) zastavil vedené správní řízení směřující proti zadávacím podmínkám, které dle navrhovatele v rozporu
s § 89 odst. 5 zákona obsahují nepřímé odkazy na konkrétní dodavatele nebo výrobky, a ve kterých současně zadavatel stanovil nesplnitelné zadávací podmínky, neboť v souvislosti s tímto návrhem nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona.
12. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad podle § 265 písm. a) zákona návrh navrhovatele směřující proti neprodloužení lhůty pro podání nabídek o celou její původní délku v souvislosti s vysvětlením ZD zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
13. Ohledně výroku I Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí předně konstatoval, že podání obsahuje dvě samostatné části, tj. výše uvedené návrhy, když navrhovatel v každé části uvádí odlišnou argumentaci týkající se odlišných postupů zadavatele. S ohledem na skutečnost složení pouze jedné kauce, přičemž navrhovatel na dotaz Úřadu sdělil, že kauce je složena k návrhu 2, Úřad konstatoval, že ve vztahu k návrhu 1 nebyly naplněny procesní podmínky přezkumu a v této části vedené řízení zastavil.
14. K výroku II napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že informace o ilustrativnosti navrhovatelem namítaných použitých obrázků profilů oken a dveří byly obsaženy již v původní verzi ZD a nedošlo k materiální změně zadávacích podmínek, ale jednalo se pouze o jejich vysvětlení. Zadavateli tedy nevznikla povinnost prodloužit lhůtu pro podání nabídek, a tudíž neporušil zákon. Dále Úřad uzavřel, že v případě odstranění přímých odkazů v položkovém rozpočtu se nejednalo o změnu zadávací dokumentace, která mohla rozšířit okruh účastníků zadávacího řízení, a zadavatel nebyl povinen v této souvislosti prodloužit lhůtu pro podání nabídek o celou původní délku.
III. Rozklad navrhovatele
15. Dne 14. 5. 2025 obdržel Úřad rozklad navrhovatele proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 30. 4. 2025, rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
16. Navrhovatel podal rozklad proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí, jelikož se závěry napadeného rozhodnutí nesouhlasí a považuje je za nezákonné a nepřezkoumatelné. K výroku I napadeného rozhodnutí navrhovatel uvádí, že stanovení lhůty pro podání nabídek je zadávací podmínkou a i její (ne)prodloužení by mělo být posouzeno jako zadávací podmínka. Zadavatel až ve vysvětlení ZD uvedl, že se jedná pouze o příklady a měl prodloužit lhůtu pro podání nabídek o celou původně stanovenou lhůtu, neboť tato změna rozšiřuje okruh potenciálních dodavatelů, přičemž tím změnil podstatným způsobem zadávací podmínky. Dle navrhovatele jednání zadavatele od sebe nelze odlišit a pro řádné a komplexní posouzení neprodloužení lhůty dle § 99 odst. 2 zákona je potřeba, aby se Úřad zabýval také tím, zda zadávací podmínka byla stanovená v souladu se zákonem. Jelikož se Úřad nezabýval tím, zda zadavatel porušil zákon již ve způsobu stanovení ZD, ale zabýval se jen posouzením neprodloužení lhůty, je přezkum dle navrhovatele neúplný. Separování jednotlivých částí argumentace do samostatných návrhů je dle navrhovatele nesprávné a odporuje závěrům rozhodovací praxe, když jde o propojené nádoby/jeden logický celek. Úřad postupoval formalisticky. Navrhovatel dále odkazuje na Stanovisko Úřadu k výpočtu kauce a uvádí, že se s tímto argumentem Úřad nevypořádal.
17. K výroku II napadeného rozhodnutí navrhovatel uvedl, že předložil výkresy, z nichž je patrné, že okótované profily se vztahují ke konkrétnímu výrobku, což nebylo v napadeném rozhodnutí vypořádáno. Navrhovatel opakuje, že skutečnost, že se jedná o příklady, zadavatel uvedl až ve vysvětlení ZD, jedná se tedy o podstatnou změnu zadávacích podmínek a zadavatel měl prodloužit lhůtu pro podání nabídek o celou původní lhůtu, čímž porušil zákon. Navrhovatel nesouhlasí se závěry bodu 110 napadeného rozhodnutí, když předmětné obrázky nejsou uvedeny ve sloupci schéma ZD a popis o orientačních rozměrech se dle něj nevztahuje k těmto obrázkům. Dále namítá porušení zásady legitimního očekávání, když Úřad v předchozích rozhodnutích údajně neakceptoval ilustrační obrázky v zadávacích podmínkách. Navrhovatel též nesouhlasí se závěrem Úřadu ohledně odstranění přímých odkazů v položkovém rozpočtu a dle něj se jedná o nedostatečné posouzení věci, když se Úřad dostatečně nezabýval dopady změny na technickou proveditelnost ani na trh. Dle navrhovatele šlo o rozšíření okruhu dodavatelů, když např. navrhovatel nestihl podat nabídku, což Úřad nevypořádal.
18. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
19. Dne 22. 5. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele z téhož dne. Zadavatel uvádí, že se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a navrhuje zamítnutí rozkladu navrhovatele.
IV. Řízení o rozkladu
20. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu, a proto předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
21. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
22. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výrocích, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
K výroku I napadeného rozhodnutí
23. Navrhovatel v rozkladu namítá, že podal jeden návrh, který směřoval vůči více nedílně souvisejícím úkonům zadavatele. Stanovení lhůty pro podání nabídek je dle navrhovatele zadávací podmínkou a její neprodloužení má být též posouzeno jako zadávací podmínka.
24. V daném případě lze setrvat závěrech Úřadu týkajících se výroku I napadeného rozhodnutí, neboť jsou správné.
25. Pro předmětné posouzení je stěžejní, že navrhovatel v daném případě sice učinil jedno podání, ovšem po posouzení jeho obsahu dospěl Úřad (správně) k závěru, že z věcného hlediska obsahuje dva samostatné návrhy (návrh 1 a návrh 2), vztahující se ke dvěma různým postupům zadavatele, učiněným při zadávání veřejné zakázky. Oba návrhy se z povahy věci sice týkaly téhož zadávacího řízení jediného zadavatele, obsahově však mířily proti zcela jiným jednáním zadavatele a tvrdily odlišná porušení zákona, přičemž navrhovatel v každém návrhu uvádí odlišnou argumentaci:
- návrhem 1 je návrh na přezkoumání zákonnosti stanovených zadávacích podmínek (tj. úkonu zadavatele), v rámci něhož navrhovatel namítá, že zadavatel nastavil technické podmínky v rozporu s § 36 odst. 1 a § 89 odst. 5 zákona, neboť obsahovaly odkazy na dodavatele a výrobky a též obsahovaly nesplnitelné technické požadavky;
- návrhem 2 je návrh na přezkoumání opomenutí zadavatele – neprodloužení lhůty pro podání nabídek o celou její původní délku v souvislosti s vysvětlením ZD, kterým dle navrhovatele došlo ke změně zadávacích podmínek vedoucí k rozšíření okruhu možných dodavatelů, čímž zadavatel údajně porušil § 99 odst. 2 zákona.
26. Nelze tak akceptovat argument navrhovatele o nedílně souvisejících úkonech zadavatele. Každý z těchto jednání/úkonů obstojí samostatně. Posouzení stanovených zadávacích podmínek z hlediska dodržení § 36 odst. 1 a § 89 zákona je nezávislé na věcném posouzení (ne)prodloužení lhůty pro podání nabídek zadavatelem, a naopak. Věcné důvody, pro které navrhovatel napadá nezákonnost zadávacích podmínek, jsou odlišné od důvodů údajného nezákonného neprodloužení lhůty pro podání nabídek v souvislosti s vysvětlením ZD. Tvrzená nezákonnost neprodloužení lhůty nemá příčinu v tvrzené nezákonnosti stanovení zadávacích podmínek.
27. V tomto kontextu je lhostejno, jestli navrhovatel nazývá dva úkony samostatně provedené zadavatelem sledem úkonů. Časovou blízkost nelze zaměňovat za souvislost kauzální. Jednotnost zadávacího řízení a zadavatele zde není dostatečným důvodem k tomu, aby bylo podání považováno za jediný návrh, jak se snaží tvrdit navrhovatel. Podstatné je právě to, čeho se návrhy věcně týkají.
28. Lze též uvést, že již v rámci námitek 1 a námitek 2 lze nalézt samostatně stojící argumenty, které tvrdily zcela odlišné porušení zákona zadavatelem a domáhaly se odlišných nápravných opatření, resp. postupů, kterými by měla být tvrzená nezákonnost napravena, a to (i) úpravy zadávacích podmínek a (ii) prodloužení lhůty pro podání nabídek dle § 99 odst. 2 věta druhá zákona.
29. Úřad tedy posoudil podání navrhovatele z materiálního hlediska správně, když identifikoval dva rozdílné návrhy. Pouhá skutečnost, že tyto návrhy jsou obsahem jednoho podání, nemůže být v daném případě relevantní pro výpočet kauce. Takový čistě formální náhled by způsobil nepřijatelný závěr, dle kterého by se navrhovatelé v rámci jediného podání mohli při složení jediné kauce domáhat celé řady samostatných správních přezkumů bez poskytnutí adekvátní kauce.
30. Kromě již zmíněných odkazů na relevantní rozhodovací praxi uvedených v bodu 74 napadeného rozhodnutí[1] a judikatury uvedené v bodu 73 napadeného rozhodnutí,[2] lze též podpůrně odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 5 As 247/2016-66 ze dne 31. 1. 2018, na bod 44: „Je zřejmé, že stěžovatel byl v daném případě povinen složit kauci za každý z návrhů I. a II., neboť byly podány dva samostatné návrhy proti odlišným úkonům zadavatele. Z povahy věci tedy argumentace stěžovatele v těchto návrzích musela být v prvé řadě založena na tvrzení, proč každý z uvedených úkonů, tj. 1) vyloučení uchazeče (stěžovatele) a 2) výběr nejvhodnější nabídky, byl nezákonný. Jinými slovy řečeno, i kdyby stěžovatel zakládal své argumenty na totožném pochybení zadavatele, nic to nemění na skutečnosti, že zdůvodňoval jednak to, proč bylo jeho vyloučení ze zadávacího řízení nezákonné, a v druhém případě to, z jakého důvodu považuje výběr nejvhodnější nabídky za nesprávný. Samotná věcná argumentace, jakkoliv mohla mít totožný základ, je však záležitostí meritorního přezkumu, nikoliv fáze zkoumání náležitostí návrhu“.
31. Shodně uvádí i tomuto rozsudku předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 67/2015-236 ze dne 6. 10. 2016: „Zadávací řízení je řetězícím se procesem, v němž lze jednotlivé kroky zadavatele v jednotlivých od sebe oddělitelných fázích zadávacího řízení postupně napadat samostatnými námitkami k zadavateli a následně samostatnými návrhy k žalovanému (…) Povinnost uhradit kauci je spojena s okamžikem podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele (ve vztahu ke každému návrhu pak kauce může mít zcela samostatný osud) (…) Jestliže tedy žalovaný složení kauce požadoval ve vztahu k oběma návrhům, nepostupoval v rozporu se ZVZ“.
32. S ohledem na uvedené též nelze přijmout ani argumentaci navrhovatele, že i neprodloužení lhůty je zadávací podmínkou. Není tomu tak. Neprodloužení takové lhůty je opomenutím časově následujícím až po stanovení zadávacích podmínek. Zadávací podmínka v podobě ustanovení o délce lhůty pro podání nabídek tedy nejprve vznikne a až následně se zadavatel rozhoduje o tom, zda takové ustanovení modifikuje (tj. zda lhůtu prodlouží), či nikoliv. Celou argumentaci rozkladu o tom, že navrhovatel učinil vlastně jen jeden návrh, je proto třeba odmítnout.
33. Složení kauce dle § 255 odst. 1 zákona je základním předpokladem projednání podaného návrhu Úřadem, přičemž účelem kauce je mj. zabránění podávání zjevně nedůvodných a účelových návrhů.
34. S ohledem na skutečnost, že navrhovatel podal dva samostatné návrhy, mělo taktéž dojít ke složení dvou kaucí. Navrhovatel ovšem složil toliko jednu kauci, což odpovídá projednání jednoho návrhu. Úřad tedy postupoval správně, pokud se navrhovatele nejprve zeptal, ke kterému ze dvou podaných návrhů náleží jím složená kauce v paušální výši 100 000 Kč, načež navrhovatel sdělil, že pokud Úřad nepřijme jeho argumentaci, pak to je ve vztahu k návrhu 2. Lze tedy konstatovat, že s ohledem na absenci složené kauce ve vztahu k návrhu 1, Úřad správně uzavřel, že ohledně návrhu 1 nebyly naplněny procesní podmínky přezkumu dle § 251 odst. 1 in fine zákona. Úřad tedy postupoval zcela v souladu se zákonem, když výrokem I napadeného rozhodnutí dle § 257 písm. c) zákona rozhodl o zastavení správního řízení vedeného ve věci návrhu 1.
35. Stran odkazu navrhovatele na stanovisko Úřadu k výpočtu výše kauce, lze do jisté míry souhlasit s tím, že tento metodický materiál může vyznít nejednoznačně, a sice, že připouští složení jedné kauce při obraně proti několika nezávislým úkonům. S ohledem na výše uvedené závěry, na odkazovanou judikaturu i rozhodovací praxi Úřadu je ale zřejmé, že takto nelze stanovisko vykládat. V stanovisku je přitom výslovně kladen důraz na složení kauce s každým jednotlivým návrhem. Větu „v situaci, kdy navrhovatel jedním návrhem brojí proti několika úkonům v jednom zadávacím řízení, skládá kauci jenom jednou“, je proto nutné vykládat tak, že kauci navrhovatel skládá jednu pouze v situaci, kdy jedním návrhem brojí proti několika materiálně závislým úkonům, kdy jeden je výsledkem druhého (např. vyloučení a jemu předcházející výzvy k objasnění nabídky, nebo vyloučení i výběr, pokud tvrzená nezákonnost výběru spočívá právě a pouze v tom, že nebyla hodnocena nabídka nezákonně vyloučeného navrhovatele; to v nynějším případě nenastalo), nikoliv když brojí více návrhy v rámci jednoho podání. Obdobně viz rozhodnutí ve věci sp. zn. ÚOHS-R0004/2025/VZ.
36. Nelze též přijmout námitku navrhovatele ohledně striktního formalismu Úřadu. Jak bylo obšírně uvedeno shora i v napadeném rozhodnutí, Úřad se detailně zabýval podáním navrhovatele a podstatou namítaných úkonů i argumentací navrhovatele, přičemž tyto řádně posoudil po materiální stránce a dospěl k uvedenému závěru, který řádně odůvodnil.
K výroku II napadeného rozhodnutí
37. Navrhovatel nesouhlasí se závěrem dle výroku II napadeného rozhodnutí a opakovaně namítá, že zadavatel až ve vysvětlení ZD uvedl, že fotografie a popisy výrobků uvedené v ZD slouží pouze jako příklady, přičemž se jedná o podstatnou změnu zadávacích podmínek, a zadavatel měl proto prodloužit lhůtu pro podání nabídek o celou původní lhůtu. Dle navrhovatele nejsou předmětné obrázky uvedeny ve sloupci schéma ZD a popis o orientačních rozměrech se dle něj nevztahuje k těmto obrázkům.
38. Předně lze uvést, že lze setrvat na správnosti právního posouzení a závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí stran výroku II napadeného rozhodnutí. Úřad v bodech 88 a násl. a pak v bodě 110 napadeného rozhodnutí detailně uvedl, že již z původního textu ZD (tabulek PSV) jednoznačně vyplývá informace o ilustrativnosti (všech) použitých obrázků profilů oken a dveří. Jak bylo uvedeno i v bodě 108 napadeného rozhodnutí, u specifikace oken a dveří v tabulkách PSV je obsažena jednak textová část technické specifikace (požadavky na materiál, směr otevírání, prostup tepla, plastový profil, skla, voděodolnost či kování oken a dveří) a vedle toho také část grafická, tj. ilustrace okenního, resp. dveřního profilu a schémata profilů dveří a oken s kótovanými rozměry. Lze zdůraznit, že text ve znění „PROFILY A KÓTOVANÉ ROZMĚRY JSOU POUZE ORIENTAČNÍ“, resp. „PRŮŘEZY PROFILY A KÓTOVANÉ ROZMĚRY JSOU POUZE ORIENTAČNÍ“ je v tabulkách PSV umístěn v případě standardizace oken a obdobně i v případě dveří, bezprostředně pod obrázky profilů a současně nad schématy profilů s kótovanými rozměry. Námitce v bodě 36 rozkladu tedy nelze přisvědčit. S ohledem na uvedené skutečnosti ve spojení s vysvětlením ZD, v němž zadavatel akcentuje ilustrativnost fotografií a obrázků doplňujících textový popis výrobků, které mají dle slov zadavatele pomoci získat dodavatelům představu o výrobku, pak nelze číst tyto informace jinak, než že se v tabulkách PSV ohledně vizuálních vyobrazení vesměs jedná o ilustrativní obrázky a fotografie. Ze znění ZD nelze logicky dospět k jinému závěru. Ze ZD je tedy zcela zřejmé, že zadavatel použil grafická vyobrazení profilů oken a dveří jen jako ilustraci technických požadavků na výplně specifikovaných v textové části technické specifikace. Vysvětlení ZD tedy uvedené skutečnosti o ilustrativnosti pouze akcentuje a nepředstavuje žádnou významovou změnu zadávacích podmínek. Vysvětlením ZD tedy nedošlo k materiální změně zadávacích podmínek, když zadavatel pouze znovu poukázal na text obsažený již v původních tabulkách PSV. Tvrzení o ilustrativnosti informací přitom zadavatel zastává konstantně od začátku, což uvedl i v rozhodnutí o námitkách 1 i 2.
39. Lze konstatovat, že v daném případě se jednalo o vysvětlení zadávací dokumentace dle § 98 zákona, nikoliv o změnu zadávacích podmínek dle § 99 zákona, proto nevznikla zadavateli povinnost prodloužit lhůtu pro podání nabídek, když tuto povinnost zákon spojuje pouze s doplněním či změnou zadávací dokumentace dle § 99 zákona, nikoliv s jejím vysvětlením.
40. Navrhovatel dále namítá závěr Úřadu ohledně neprodloužení lhůty o celou původní délku ve vztahu k odstranění přímých odkazů v položkovém rozpočtu. Dle navrhovatele se jedná o nedostatečné posouzení věci, když změna podmínek mohla vést k rozšíření dodavatelů. K uvedené námitce lze odkázat na závěry bodů 114 a násl. napadeného rozhodnutí. Lze shrnout, že vysvětlením ZD došlo k odstranění názvů konkrétních výrobků v položkovém rozpočtu, čímž došlo ke změně zadávací dokumentace. S ohledem na tvrzení navrhovatele a znění § 99 odst. 2 věty druhé zákona, bylo namístě posoudit, zda na základě vysvětlení ZD mohlo dojít k rozšíření okruhu možných účastníků zadávacího řízení, když jen v takovém případě zákon zadavateli předepisuje prodloužení lhůty o celou původní délku. Ve zbývajících případech zadavatel lhůtu prodlouží (toliko) přiměřeně.
41. Takové posouzení Úřad učinil. Pro stručnost lze odkázat na zjištění Úřadu dle bodů 118 a násl. napadeného rozhodnutí, z nichž lze zdůraznit, že předmětná změna ZD spočívající v odstranění přímých odkazů se dotýkala toliko 12 marginálních obecně dostupných položek z celkových cca 2 000 položek položkového rozpočtu. Skutková zjištění Úřadu v této otázce navrhovatel nikterak nezpochybňuje, proto je ani v řízení o rozkladu nelze s přihlédnutím k ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumat, neboť skutková zjištění správního orgánu prvního stupně (tj. správnost napadeného rozhodnutí) smí odvolací správní orgán přezkoumat toliko k námitce účastníka řízení.
42. Lze se ztotožnit se závěrem Úřadu, že u kvalifikovaných dodavatelů nelze předpokládat, že by uvedení 4 konkrétních označení zcela marginálních 12 položek obecně dostupných výrobků v rámci tak rozsáhlého položkového rozpočtu, bylo reálně způsobilé odradit dodavatele od jejich účasti na veřejné zakázce s předpokládanou hodnotou téměř 150 000 000 Kč bez DPH, a to ani v teoretické rovině. Argumentu navrhovatele o rozšíření potenciálního okruhu dodavatelů tedy nelze přisvědčit. Ostatně navrhovatel tyto závěry Úřadu ani žádným kvalifikovaným způsobem nevyvrací. V podstatě totiž jen parafrázuje svůj již několikrát přednesený právní názor.
43. Úřad tedy dle výše uvedeného řádně posoudil rozhodné skutečnosti a námitku navrhovatele o nedostatečném posouzení věci je nutné odmítnout.
44. Lze tedy uzavřít, že se v daném případě nejednalo o změnu ZD, která mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení ve smyslu § 99 odst. 2 věty druhé zákona, a zadavatel tedy nebyl povinen v souvislosti s ní prodloužit lhůtu pro podání nabídek o celou původní délku.
45. Pokud navrhovatel tvrdí, že právě on nemohl nebo nestihl připravit nabídku, pak toto dále řádně nespecifikuje a nedokládá své tvrzení. Navrhovatel neuvádí žádné relevantní důvody, proč by nemohl za 7 dnů nacenit dotčených 12 marginálních položek. S ohledem na výše popsané skutečnosti se jeví tato argumentace navrhovatele jako účelová.
46. Lze tedy souhrnně uvést, že námitky zadavatele uvedené v rozkladu nebyly shledány důvodnými. Napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu se zákonem.
VI. Závěr
47. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, nebyly shledány důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. BBP Stavby s.r.o., Korunovační 103/6, Bubeneč, 170 00 Praha 7
2. Domov Sedlčany, poskytovatel sociálních služeb, U Kulturního domu 746, 264 01 Sedlčany
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. ÚOHS-R0147/2022/VZ, rozhodnutí Úřadu ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. S0735/2024/VZ a rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. R0004/2025/VZ.
[2] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2016, č. j. 5 As 213/2015-38, nebo ze dne 29. 11. 2017, č. j. 9 As 269/2016-44, či ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 As 331/2017-104.