číslo jednací: 36858/2025/163
spisová značka: R0159/2021/VZ

• Instance: II.
• Věc: Zajištění správy školy v přírodě Janov nad Nisou
• Účastníci:
  1. Městská část Praha 1
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno
• Rok: 2021
• Datum nabytí právní moci: 18. 11. 2025

Spisová značka:  ÚOHS-R0159/2021/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-36858/2025/163

Brno 18. 11. 2025

V řízení o rozkladu ze dne 4. 10. 2021 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne obviněným

• Městská část Praha 1, IČO 00063410, se sídlem Vodičkova 681/18, 110 00 Praha 1, ve správním řízení zastoupený společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0248/2021/VZ, č. j. ÚOHS-32060/2021/500/AIv ze dne 20. 9. 2021, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 8. 7. 2021 z moci úřední ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění ke dni 30. 12. 2016 obviněným při zadávání veřejné zakázky „zajištění správy školy v přírodě Janov nad Nisou“ dle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění ke dni 8. 7. 2021 na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0248/2021/VZ, č. j. ÚOHS-32060/2021/500/AIv ze dne 20. 9. 2021

ruším

a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0248/2021/VZ zahájené dne 8. 7. 2021 z moci úřední ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění ke dni 30. 12. 2016 při zadávání veřejné zakázky „zajištění správy školy v přírodě Janov nad Nisou“ dle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách,

zastavuji

podle § 257 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve spojení s § 86 odst. 1 písm. h) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v obou případech ve znění ke dni 8. 7. 2021, neboť ve správním řízení nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 ve spojení s § 270 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění ke dni 30. 12. 2016, protože zanikla odpovědnost za přestupek.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 22. 6. 2024 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem – Irena Mühlová, IČO 60259256, se sídlem Janov nad Nisou 1163, 486 11 Janov nad Nisou, (dále jen „vybraný dodavatel“) – Mandátní smlouvu o správě nemovitosti č. MS/2004/146/OIP (dále jen „smlouva“) na plnění veřejné zakázky. Dle čl. VII. odst. VII.1) smlouvy správci přísluší za výkon správy měsíční úplata ve výši 110 000 Kč bez DPH. Dle odst. VII.4) téhož článku smlouvy platí, že výše správcovské odměny dle smlouvy je dohodnuta na celou dobu provádění správy. Ve smyslu čl. IX. odst. IX.1) smlouvy je smlouva uzavřena na dobu neurčitou.

2.             Dne 30. 4. 2008 uzavřely smluvní strany DODATEK č. 2 k MANDÁTNÍ SMLOUVĚ O SPRÁVĚ NEMOVITOSTI č. MS/2004/146/OIP ze dne 22. 6. 2004 (dále jen „dodatek č. 2 smlouvy“), kterým byl změněn čl. VII. odst. VII.1) smlouvy tak, že nově příslušela správci za výkon správy měsíční úplata ve výši 140 000 Kč.

3.             Dne 30. 12. 2016 uzavřely smluvní strany DODATEK č. 3 k MANDÁTNÍ SMLOUVĚ O SPRÁVĚ NEMOVITOSTI č. MS/2004/146/OIP ze dne 22. 6. 2004 (dále jen „dodatek č. 3 smlouvy“), kterým byl změněn čl. VII. odst. VII.1) smlouvy tak, že nově přísluší správci za výkon správy měsíční úplata ve výši 170 000 Kč.

4.             Na základě podnětu ze dne 22. 3. 2021 Úřad prošetřoval postup obviněného v souvislosti s uzavřením dodatku č. 3 smlouvy.

II.             Napadené rozhodnutí

5.             Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad shledal obviněného vinným z přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“)[1], kterého se dopustil tím, že postupoval v rozporu s § 222 odst. 1 ZZVZ, když bez provedení nového zadávacího řízení uzavřel dne 30. 12. 2016 dodatek č. 3 smlouvy, jehož prostřednictvím navýšil měsíční odměnu vybranému dodavateli za výkon správy o 30 000 Kč na částku ve výši 170 000 Kč, přičemž původní měsíční odměna vybraného dodavatele za výkon správy dle smlouvy činila 110 000 Kč a dodatkem č. 2 smlouvy byla zvýšena o 30 000 Kč na částku ve výši 140 000 Kč, čímž ve smyslu § 222 odst. 3 písm. b) ZZVZ umožnil podstatnou změnu závazku ze smlouvy na plnění veřejné zakázky po dobu jeho trvání, neboť se jednalo o takovou změnu smluvních podmínek, která změnila ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch vybraného dodavatele, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele.

6.             Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad uložil obviněnému za uvedený přestupek pokutu 150 000 Kč a výrokem III napadeného rozhodnutí jej zavázal uhradit náklady řízení v částce 1 000 Kč.

III.           Rozklad obviněného

7.             Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 20. 9. 2021. Rozklad, který Úřad obdržel dne 4. 10. 2021, tak byl podán v zákonné lhůtě. Dne 11. 10. 2021 Úřad obdržel doplnění rozkladu obviněného z téhož dne (dále jen „doplnění rozkladu“).

Námitky rozkladu

8.             Obviněný v rozkladu rozporuje výpočet hodnoty změny závazku Úřadem a její vztažení i k dodatku č. 2 smlouvy. Úřad se podle obviněného nezabýval zákonností uzavření dodatku č. 2 smlouvy. Při správném výpočtu hodnoty změny by se pak změna provedená dodatkem č. 3 smlouvy vešla pod některou z výjimek podle § 222 ZZVZ. Obviněný současně namítá špatné posouzení znaků podstatné změny smlouvy podle § 222 odst. 3 ZZVZ. Obviněný se také vyjadřuje k výši pokuty a úvahám Úřadu, kterými ji podložil. Zejména jde o dobu od údajného spáchání přestupku či provedení absorpce se souběžně spáchanými přestupky.

Závěr rozkladu

9.             Obviněný z výše uvedených důvodů navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

IV.          Původní rozhodnutí o rozkladu a soudní přezkum

10.         Předseda Úřadu rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R0159/2021/VZ, č. j. ÚOHS-40364/2021/161/TMi ze dne 8. 12. 2021 (dále jen „původní rozhodnutí o rozkladu“) napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl. Proti původnímu rozhodnutí o rozkladu podal obviněný žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který žalobu rozsudkem č. j. 30 Af 8/2022 – 72 ze dne 31. 7. 2024 zamítl (dále jen „rozsudek KS“).

11.         Krajský soud konstatoval, že postup obviněného nelze podřadit pod žádnou z výjimek ze zákazu podstatné změny závazku uvedených v § 222 ZZVZ a obviněný pochybil, jestliže uzavřel dodatek č. 3 smlouvy bez řádného zadávacího řízení.

12.         V rámci aplikace absorpční zásady při stanovení výše pokuty Úřad dle krajského soudu zohlednil předchozí uložené pokuty za přestupky, jichž se obviněný dopustil ve vícečinném souběhu s projednávaným přestupkem, a Úřad tyto přestupky a rozhodnutí o nich v napadeném rozhodnutí konkrétně vyjmenoval. Úvahy Úřadu týkající se aplikace absorpce jsou dle krajského soudu relativně obecné a strohé. Krajský soud je však označil za dostatečné. Napadené rozhodnutí není ani ve vztahu k aplikaci absorpční zásady nezákonné či nepřezkoumatelné, protože Úřad si byl souběhu vědom, vyjmenoval dotčené přestupky a zohlednil výši uložených pokut. Dřívější potrestání za sbíhající se přestupky přispělo významnou měrou k uložení pokuty při spodní hranici zákonného rozmezí. Krajský soud rovněž uvedl, že není nezbytné, aby správní orgán vždy s matematickou přesností formuloval, jakou váhu jednotlivým přestupkům přikládá a jaká část výsledné pokuty odpovídá jednotlivým přestupkům. Úřad podle krajského soudu nevybočil z mezí správního uvážení.

13.         Proti rozsudku KS podal obviněný kasační stížnost k NSS, který o ní rozhodl rozsudkem č. j. 2 As 188/2024-52 ze dne 29. 8. 2025 (dále jen „rozsudek NSS“). NSS zrušil rozsudek KS i původní rozhodnutí o rozkladu a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení. NSS potvrdil závěry Úřadu a jeho předsedy ve vztahu k posouzení viny obviněného. NSS však Úřadu vytkl nepřezkoumatelné odůvodnění aplikace absorpční zásady. Úřad sice v bodě 84 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl seznam přestupků, které měl obviněný spáchat v souběhu s nyní přezkoumávaným přestupkem. Podle NSS však Úřad tyto přestupky identifikoval pouze dnem vydání rozhodnutí o přestupku a jeho číslem jednacím, dnem spáchání přestupku a výší uložené pokuty. Z tohoto výčtu a ani ze zbytku napadeného rozhodnutí však dle NSS nelze identifikovat, o jaké přestupky se věcně jednalo, tedy jaké skutkové podstaty obviněný naplnil svým jednáním. Ani předseda Úřadu nenapravil tuto vadu, neboť se v bodě 48 odůvodnění původního rozhodnutí o rozkladu toliko ztotožnil s posouzením obsaženým v napadeném rozhodnutí.

14.         Podle NSS Úřad konkrétněji nevymezil žádný z předchozích přestupků, a proto nebylo možné posoudit ani jeho implicitní úvahy při aplikaci absorpční zásady, což by bylo reálné v situaci, kdy by z odůvodnění vyplývalo, jaké přestupky obviněný spáchal v souběhu s nynějším přestupkem. Neučinil to ani krajský soud. NSS také poukázal na relevantní judikaturu, podle které nelze aplikovat rozdílný standard na odůvodnění absorpce v závislosti na tom, zda bylo či nebylo vedeno společné řízení. S ohledem na nepřezkoumatelnost odůvodnění výše pokuty tak dle názoru NSS nebylo možné posoudit, zda byla sankce dostatečně individualizovaná.

V.            Další řízení o rozkladu

15.         Poté, co NSS zrušil původní rozhodnutí o rozkladu, pokračuje předseda Úřadu v řízení o rozkladu proti napadenému rozhodnutí. V dalším řízení o rozkladu je vázán právním názorem NSS. Dne 3. 9. 2025 bylo obviněnému odesláno oznámení o pokračování řízení o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

16.         Po projednání rozkladu, doplnění rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech jsem podle § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOP“), přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí v plném rozsahu, přičemž jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

17.         Napadené rozhodnutí je nutno zrušit, neboť odpovědnost obviněného za přestupek dle výroku I napadeného rozhodnutí v důsledku plynutí času zanikla podle ustanovení § 270 odst. 3 ZZVZ ve znění účinném v době spáchání přestupku, čímž nastala skutečnost předvídaná v § 90 odst. 4 správního řádu ve spojení s § 257 písm. f) ZZVZ a § 86 odst. 1 písm. h) ZOP, která bez dalšího odůvodňuje zastavení správního řízení. V další části tohoto rozhodnutí jsou rozvedeny důvody, pro které jsem dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

VI.          Ke zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení

18.         S ohledem na plynutí času je třeba se v prvé řadě zabývat tím, zda nedošlo k zániku odpovědnosti obviněného za řešený přestupek.

19.         Podle ustanovení § 270 odst. 3 ZZVZ, ve znění účinném v době od 1. 10. 2016 do 30. 6. 2017 (tj. v době spáchání přestupku), platilo následující pravidlo: odpovědnost zadavatele za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

20.         K jednání zadavatele, jímž se dopustil přestupku, došlo dne 30. 12. 2016. Úřad se o spáchání přestupku dozvěděl z podnětu, který mu byl doručen dne 22. 3. 2021. K zahájení řízení došlo dne 8. 7. 2021, z čeho plyne, že tříletá lhůta na zahájení řízení se subjektivně určeným počátkem byla splněna.

21.         Je však nutné posoudit zachování rovněž pětileté objektivní lhůty pro zánik odpovědnosti. Z rozsudku NSS č. j. 8 As 230/2021-47 ze dne 24. 4. 2023 plyne: „Zadruhé pak § 121 odst. 3 ZVZ upravoval pětiletou maximální objektivní promlčecí dobu, v níž musí být řízení o správním deliktu pravomocně skončeno, jinak odpovědnost za správní delikt zaniká. Byť by se tak na první pohled čistě na základě gramatického výkladu mohlo zdát, nejde o objektivní prekluzivní dobu pouze k zahájení řízení (srov. rozsudek NSS z 12. 4. 2017, čj. 1 As 337/2016-45, body 21 až 30, a další na něj navazující rozsudky NSS, např. z 22. 12. 2021, čj. 4 As 298/2019-45, body 21 až 28, či z 28. 11. 2022, čj. 10 As 52/2021-144, body 49 až 53). Ač se uvedené rozsudky netýkají přímo ZVZ, vykládají funkci maximální objektivní doby, jež byla do 30. 6. 2017 i v jiných zákonech formulována zcela shodně (např. body 22 a 25 rozsudku NSS čj. 4 As 298/2019-45). Běh maximální objektivní pětileté doby se ani nepřerušoval doručením oznámení o zahájení správního řízení a vydáním (prvostupňového) rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným. To ostatně plyne již z výše uvedené skutečnosti, že v této době musí být řízení pravomocně skončeno. Navíc, i to bylo nyní napadeným rozsudkem zrušeno a správní řízení tak dosud nebylo pravomocně skončeno (předseda stěžovatele usnesením z 19. 7. 2021 správní řízení přerušil podle § 85 odst. 1 do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).“

22.         V pětileté objektivní lhůtě tak muselo být správní řízení pravomocně skončeno. Poprvé byl zadavatel pravomocně potrestán ke dni 8. 12. 2021, tedy bez 22 dní pět let po spáchání řešeného skutku. Mezi právní mocí původního rozhodnutí o rozkladu a podáním žaloby (3. 2. 2022) uběhly téměř 2 měsíce. Už součet těchto dob zjevně překračuje pětiletou objektivní lhůtu pro pravomocné skončení řízení o přestupku. V případě původního správního řízení byla tato lhůta zachována, neboť správní řízení bylo pravomocně skončeno ještě před jejím uplynutím. Daná lhůta uplynula až v průběhu lhůty pro podání žaloby. Ale v okamžiku, kdy NSS pravomocně zrušil původní rozhodnutí o rozkladu, došlo k situaci, kdy správní řízení o přestupku opět není pravomocně skončeno. V této situaci Úřad nemůže opětovně konstatovat spáchání viny obviněného (byť se s ním správní soudy ztotožnily), protože již došlo k uplynutí objektivní lhůty pro zánik odpovědnosti.

23.         Pro úplnost konstatuji, že na uvedeném závěru nic nemění ani přerušení běhu lhůty v průběhu soudního řízení podle § 41 zákona č. 150/2002, soudní řád správní, či jeho obnovení ve lhůtě pro podání kasační stížnosti, protože lhůta pro zánik odpovědnosti uplynula ještě před samotným zahájením soudního řízení. Současně nemá význam ani zkoumání příznivosti pozdější právní úpravy pro obviněného, neboť už právní úprava účinná v době spáchání přestupku znamená nemožnost obviněného potrestat.

24.         S ohledem na výše uvedené uzavírám, že projednání přestupku zjištěného Úřadem v napadeném rozhodnutí je již vyloučeno, neboť Úřad nemůže jeho spáchání ani deklarovat. K zániku odpovědnosti účastníka za přestupek je Úřad povinen přihlížet z úřední povinnosti (srov. rozsudek NSS sp. zn. 3 As 57/2004 ze dne 15. 12. 2005). Tím je vyloučen též věcný přezkum rozkladových námitek obviněného. Z toho důvodu jsem se nezabýval důvodností (doplnění) rozkladu obviněného, neboť takové posouzení je pro vydání tohoto rozhodnutí nadbytečné.

25.         Vzhledem k výše uvedenému, kdy jsem shledal skutečnost, která odůvodňuje zastavení správního řízení, přistoupil jsem ke zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0248/2021/VZ. Současně jsem z obsahu správního spisu nenaznal, že by jiné rozhodnutí mohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.

VII.        Závěr

26.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení správního řízení, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení tohoto správního řízení, a to z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pro posouzení zákonnosti změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku učiněné obviněným prostřednictvím dodatku č. 3 smlouvy a odpovědnosti obviněného za projednávaný přestupek a uložení sankce za jeho spáchání je rozhodné znění ZZVZ ke dni uzavření tohoto dodatku – tj. ke dni 30. 12. 2016, ledaže by pozdější právní úprava byla pro obviněného příznivější.

Postup Úřadu v řízení o přestupku se řídí právními předpisy účinnými ke dni jeho zahájení – tj. ke dni 8. 7. 2021, ledaže by pozdější právní úprava byla pro obviněného příznivější.