číslo jednací: 45340/2025/500
spisová značka: S0882/2025/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Zajištění služby Google Workspace Business Standard pro Národní filmový archiv II |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 29. 11. 2025 |
| Dokumenty |  2025_S0882.pdf 433 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0882/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-45340/2025/500 |
|
Brno 19. 11. 2025 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/20016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona obviněným
- Národní filmový archiv, IČO 00057266, se sídlem Závišova 502/5, 140 00 Praha 4,
v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Zajištění služby Google Workspace Business Standard pro Národní filmový archiv II“, zadávanou jako veřejná zakázka malého rozsahu, na jejíž plnění uzavřel zadavatel dne 9. 12. 2021 smlouvu o poskytování služeb,
vydává podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento
příkaz
I.
Obviněný – Národní filmový archiv, IČO 00057266, se sídlem Závišova 502/5, 140 00 Praha 4 – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 citovaného zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem je poskytování služeb v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT), konkrétně poskytování cloudových služeb a software, zadal bez provedení zadávacího řízení nebo jiného možného postupu předvídaného v § 2 odst. 3 citovaného zákona, čímž mohl ovlivnit výběr dodavatele, a na předmět plnění citované veřejné zakázky uzavřel dne 9. 12. 2021 smlouvu o poskytování služeb s vybraným dodavatelem – VS Point s.r.o., IČO 03916537, Jaurisova 515/4, 140 00 Praha.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – Národní filmový archiv, IČO 00057266, Malešická 2706/12, 130 00 Praha – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá
pokuta ve výši 48 000 Kč (čtyřicet osm tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.
Odůvodnění
I. K POSTUPU OBVINĚNÉHO
1. Obviněný – Národní filmový archiv, IČO 00057266, se sídlem Závišova 502/5, 140 00 Praha 4[1] (dále jen „zadavatel“ nebo „obviněný“ – uveřejnil dne 5. 8. 2021 výzvu k podání nabídky ze dne 3. 8. 2021 ve veřejné zakázce s názvem „Zajištění služby Google Workspace Business Standard pro Národní filmový archiv II“ zadávané jako veřejné zakázka malého rozsahu mimo zadávací řízení (dále jen „veřejná zakázka“ a „výzva k podání nabídky“).
2. Podle bodu č. 3 „Informace o veřejné zakázce“ výzvy k podání nabídky vymezil obviněný předmět veřejné zakázky jako „zajištění služby Google Workspace Business Standard pro Národní filmový archiv v rozsahu, specifikovaném v zadávací dokumentaci. Minimální garantovaný počet uživatelských účtů po celou dobu trvání smlouvy je 150, další účty (až do max. počtu 300) budou doobjednávány zadavatelem průběžně dle aktuální operativní potřeby“.
3. Citovaný bod č. 3 výzvy k podání nabídky dále stanoví, že „Předpokládaná doba plnění je 48 měsíců od podpisu smlouvy nebo do vyčerpání částky 1.900.000,- Kč bez DPH. S vybraným dodavatelem bude uzavřena smlouva o poskytování služeb.“
4. Obviněný obdržel v reakci na výzvu k podání nabídky nabídku na plnění předmětu veřejné zakázky od dodavatele VS Point s.r.o., IČO 03916537, Jaurisova 515/4, 140 00 Praha (dále jen „vybraný dodavatel“).
5. Dne 9. 12. 2021 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem Smlouvu o poskytování služeb na realizaci veřejné zakázky (dále jen „smlouva“).
II. POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU
6. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění[2] (dále jen „zákon“), mj. k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona a k projednání přestupků podle zákona, obdržel dne 11. 1. 2024 podnět k prošetření postupu zadavatele mj. ve věci výše uvedené veřejné zakázky.
7. Na základě obdrženého podnětu si Úřad od obviněného vyžádal dokumentaci související s veřejnou zakázkou, kterou obviněný nezadal v zadávacím řízení, a vyjádření ke skutečnostem uvedeným v podnětu.
8. Dne 2. 2. 2024 obviněný zaslal Úřadu vyjádření zadavatele ke skutečnostem uvedeným v podnětu ze dne 1. 2. 2024 (dále jen „vyjádření obviněného k podnětu“) a zároveň Úřad informoval o zpřístupnění dokumentace prostřednictvím elektronického nástroje.
9. Obviněný ve svém vyjádření k podnětu konstatoval, že ačkoli byl z jeho strany nesprávně učiněn odhad měsíčního čerpání služby, celkové plnění vyplývající ze smlouvy nepřesáhlo částku 1 900 000 Kč bez DPH, tj. částku uvedenou ve výzvě k podání nabídky.
III. ZÁVĚRY ÚŘADU
10. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem. Podle § 150 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu je prvním úkonem v řízení o přestupku.
11. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad rozhodné skutečnosti.
K výroku I. příkazu
Relevantní ustanovení právních předpisů
12. Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12 zákona, § 155 zákona, § 156 zákona, § 189 zákona a § 190 zákona.
13. Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.
14. Podle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí
a) zjednodušené podlimitní řízení,
b) otevřené řízení,
c) užší řízení,
d) jednací řízení s uveřejněním,
e) jednací řízení bez uveřejnění,
f) řízení se soutěžním dialogem,
g) řízení o inovačním partnerství,
h) koncesní řízení, nebo
i) řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.
15. Podle § 14 odst. 2 zákona je veřejnou zakázkou na služby veřejná zakázka, jejímž předmětem je poskytování jiných činností, než uvedených v odstavci 3.
16. Podle § 16 odst. 1 zákona zadavatel stanoví hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.
17. Podle 16 odst. 2 zákona se do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se zahrne hodnota všech plnění, která mohou vyplývat ze smlouvy na veřejnou zakázku, není-li dále stanoveno jinak.
18. Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.
19. Podle § 21 odst. 1 zákona je pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby, u které se nestanoví celková smluvní cena, rozhodná předpokládaná výše úplaty
a) za celou dobu trvání smlouvy, je-li doba trvání smlouvy rovna 48 měsíců nebo kratší,
b) za 48 měsíců u smlouvy na dobu neurčitou, nebo smlouvy s dobou trvání delší než 48 měsíců.
20. Podle § 24 zákona se režim veřejné zakázky určí podle její předpokládané hodnoty, pokud nejde o zjednodušený režim podle § 129 zákona. Zadavatel je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim.
21. Podle § 25 zákona se nadlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté zákona, pokud není zadávána podle části páté až sedmé zákona, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.
22. Podle § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 (dále jen „nařízení vlády č. 172/2016 Sb.“), činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby 3 568 000 Kč pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona.
23. Podle § 26 odst. 1 zákona je podlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.
24. Podle § 27 písm. a) zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč.
25. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.
26. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle odstavce 1, nepoužije-li se postup podle odstavce 3, se uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c).
Zjištěné skutečnosti
27. Obviněný dne 9. 12. 2021 uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem.
28. Podle čl. 2 odstavce 2.1. smlouvy je předmět smlouvy vymezen následovně:
„Předmětem této Smlouvy je závazek Dodavatele zajistit Objednateli přístup ke Službám Poddodavatele, a to konkrétně ke službě Google Workspace Business Standard, a dále závazek přímo poskytnout Objednateli Služby Dodavatele, a to zejména související technickou podporu a školení pro administrátory Objednatele.“.
29. Podle čl. 2 odstavce 2.7. smlouvy se objednatel zavazuje:
„(…) k odběru služby Google Workspace Business Standard pro minimálně 150 koncových uživatelů na dobu 48 měsíců ode dne podpisu této Smlouvy. Objednatel má právo požadovat rozšíření počtu uživatelů o jednoho až sto padesát uživatelů v průběhu trvání Smlouvy na základě objednávky této služby podané prostřednictvím k tomu určeného rozhraní Poddodavatele a tento počet (nad garantovaných sto padesát uživatelů) dle aktuální potřeby navyšovat či snižovat prostřednictvím daného rozhraní. Dodavatel má povinnost takovou objednávku bez zbytečného odkladu akceptovat. Odměna za plnění dle této Smlouvy bude po rozšíření počtu uživatelů navýšena o odměnu za každého nového uživatele o částku ve výši stanovené v Příloze č.1 této Smlouvy v položce částka za jednoho koncového uživatele na měsíc.“
30. Podle čl. 6. odstavce 6.2. smlouvy se smlouva uzavírá na dobu 4 let ode dne jejího podpisu.
31. Příloha č. 1 smlouvy obsahuje následující:
|
Jednotka |
Cena v EUR bez DPH za jednotku |
Počet jednotek (150 uživatelů X 48 měsíců) |
Cena v EUR bez DPH za všechny jednotky |
|
částka za 1 licenci Google Workspace Business Standard / měsíc |
9 |
7200 |
65800 |
|
Položka |
Cena v EUR bez DPH |
|
|
|
Školení pro administrátory v rozsahu 8 hodin. |
320 |
|
|
Právní posouzení
32. V obecné rovině Úřad uvádí, že podle § 16 zákona je jednou z úvodních fází zadávání veřejné zakázky, která předchází samotnému zahájení zadávacího řízení a kterou je každý zadavatel povinen splnit, stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Na toto ustanovení pak navazují zvláštní ustanovení § 17 až 23 zákona, která upravují pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty jednotlivých druhů veřejných zakázek (dodávky, služby a stavební práce) a stanovení předpokládané hodnoty v určitých zvláštních případech (veřejné zakázky rozdělené na části, veřejné zakázky pravidelné povahy, veřejné zakázky zadávané v dynamickém nákupním systému a veřejné zakázky s uzavřením rámcové smlouvy).
33. Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení (tedy i když vše napovídá tomu, že daná veřejná zakázka bude zadávána „napřímo“ mimo režim zákona, určí zadavatel předpokládanou hodnotu tak, aby měl jistotu, že postupovat v zadávacím řízení dle zákona skutečně není povinován[3]).
34. Stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je tedy jedním ze základních úkonů, který je nezbytné provést v rámci přípravy zadávacího řízení, přičemž její výše musí objektivně odpovídat předmětu plnění veřejné zakázky a jeho rozsahu. Účelem stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je nejen odhad nákladů, které bude muset zadavatel vynaložit na realizaci, ale z hlediska zákona má stanovení předpokládané hodnoty význam především pro určení režimu veřejné zakázky (režim nadlimitní, podlimitní nebo veřejná zakázka malého rozsahu), přičemž správné určení režimu veřejné zakázky je klíčové pro volbu druhu zadávacího řízení. Stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je tudíž nezbytné věnovat náležitou pozornost, neboť její nesprávné stanovení může zatížit postup zadavatele ještě před vlastním zadáním veřejné zakázky neodstranitelnou vadou.
35. K pojmu režim veřejné zakázky, který definuje § 24 zákona, Úřad obecně uvádí, že zákon rozlišuje veřejné zakázky malého rozsahu (VZMR), režim podlimitní, režim nadlimitní a režim zjednodušený, přičemž s výjimkou zjednodušeného režimu je pro určení režimu rozhodná právě předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Zjednodušený režim, upravený § 129 zákona, je určen předmětem plnění veřejné zakázky, která má být v tomto režimu zadávána. Správné určení režimu veřejné zakázky je klíčové, neboť je rozhodující pro správnou aplikaci jednotlivých zákonných ustanovení (resp. pro určení okruhu zákonných ustanovení, která budou na daný postup zadavatele vůbec dopadat).
36. Ve vztahu k veřejným zakázkám na služby pak [podle § 27 písm. a) zákona] platí, že veřejná zakázka na služby, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší částce 2 000 000 Kč bez DPH, je veřejnou zakázkou malého rozsahu. Takovou zakázku pak zadavatel není podle § 31 zákona povinen zadat v zadávacím řízení. V případě, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky na služby částku 2 000 000 Kč bez DPH přesáhne, jedná se podle § 26 odst. 1 zákona o podlimitní veřejnou zakázku, kterou zadavatel musí podle § 26 odst. 2 zákona zadávat v některém z druhů zadávacích řízení podle části třetí zákona, pokud ji nezadává ve zjednodušeném režimu, nebo u ní neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení. V případě, kdy předpokládaná hodnota veřejné zakázky na služby je rovna nebo přesáhne finanční limit stanovený nařízením vlády, jedná se o nadlimitní veřejnou zakázku podle § 25 zákona, kterou je zadavatel povinen zásadně zadávat v nadlimitním režimu podle části čtvrté. Platí přitom, že finanční limity pro nadlimitní veřejné zakázky jsou stanoveny příslušným nařízením vlády (k tomu viz bod 22 odůvodnění tohoto příkazu).
37. Úřad na tomto místě dále konstatuje, že se v šetřeném případě jedná o veřejnou zakázku na služby (ve smyslu § 14 odst. 2 zákona), když jejím předmětem plnění je poskytování služeb v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT), konkrétně poskytování cloudových služeb a software, tj. poskytnutí jiných činností než těch uvedených v § 14 odst. 3 zákona.
38. V návaznosti na právě uvedené je pak ve smyslu § 21 zákona pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby, u které se nestanoví celková cena, rozhodná předpokládaná výše úplaty za celou dobu trvání smlouvy, je-li doba trvání smlouvy 48 měsíců či kratší nebo za 48 měsíců u smlouvy na dobu neurčitou nebo smlouvy s dobou trvání delší než 48 měsíců.
39. V posuzovaném případě s ohledem na výše uvedená obecná východiska, jako i charakter věci a související okolnosti vyvstala otázka, zda obviněný při poptávání plnění na šetřenou veřejnou zakázku řádně stanovil její předpokládanou hodnotu. Úřad se proto v dalším zabývá posouzením předpokládané hodnoty šetřené veřejné zakázky.
40. Obviněný ve výzvě k podání nabídky uvádí, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky je 1 900 000 Kč bez DPH. Uvedená informace však absentuje ve smlouvě, kterou následně obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem, v níž je uvedeno, že: „Objednatel se zavazuje k odběru služby Google Workspace Business Standard pro minimálně 150 koncových uživatelů na dobu 48 měsíců ode dne podpisu této Smlouvy. Objednatel má právo požadovat rozšíření počtu uživatelů o jednoho až sto padesát uživatelů v průběhu trvání Smlouvy“. Příloha citované smlouvy poté znovu stanovuje, že rozsah poptávaných služeb na celých 48 měsíců je minimálně 150 garantovaných uživatelů a maximální cena za jednoho uživatele na měsíc je 9 eur. Spolu s údaji o uživatelích je ve smlouvě a její příloze řešen také požadavek na „Školení pro administrátory v rozsahu 8 hodin“, který byl obviněným oceněn na 320 eur bez DPH.
41. Úřad na tomto místě připomíná, že dle § 16 odst. 2 zákona je nutné do předpokládané hodnoty zahrnout veškerá plnění, která mohou ze smlouvy vyplývat, tedy i případné rozšíření rozsahu poskytovaných služeb. Jestliže tedy v šetřeném případě smlouva počítá s případným navýšením počtu uživatelů: „[o]bjednatel má právo požadovat rozšíření počtu uživatelů o jednoho až sto padesát uživatelů“, tedy v součtu se může jednat až o 300 uživatelů, je při výpočtu předpokládané hodnoty nutné do jejího součtu zahrnout maximální možnou částku plnění na základě smlouvy a postupovat dle následujícího výpočtu:
300 uživatelů X 48 měsíců X 9 eur = 129 600 eur
42. Na tomto místě je nutné podotknout, že zadavatel je dle § 16 odst. 5 zákona povinen stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení, přičemž dle § 2 odst. 1 zákona zadáním veřejné zakázky se rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. V šetřeném případě tedy obviněný měl stanovit předpokládanou hodnotu předmětné veřejné zakázky k datu uzavření smlouvy na tuto veřejnou zakázku, tedy ke dni 9. 12. 2021.
43. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky přitom vyplývá, že průměrný kurz devizového trhu EUR/CZK stanovený ke dni 9. 12. 2021, tj. ke dni zpracování výzvy k podání nabídek, v níž byla stanovena předpokládaná hodnota veřejné zakázky, činil 25,435.[4] Při použití oficiálního kurzu platného v době výpočtu předpokládané hodnoty by tedy přepočet vypadal následovně:
129 600 eur (1 euro = 25,435 Kč) = 3 296 376 Kč bez DPH
44. K výsledné částce je poté nutné připočíst rovněž položku týkající se doplňkových služeb uvedenou v příloze smlouvy v hodnotě 320 eur, resp. 8 139 Kč bez DPH (při aplikaci výše uvedeného kurzu). Předpokládaná hodnota veřejné zakázky v daném případě dosahuje částky 3 304 515 Kč bez DPH. Celková částka předpokládané hodnoty v dané věci zjevně překračuje zákonem stanovený limit 2 000 000 Kč bez DPH pro veřejné zakázky malého rozsahu ve smyslu § 27 písm. a) zákona, jejíž přepokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na služby částce 2 000 000 Kč bez DPH. Jelikož předpokládaná hodnota šetřené veřejné zakázky měla být na základě výše uvedených výpočtů stanovena ve výši 3 304 515 Kč bez DPH, nejednalo se o veřejnou zakázku malého rozsahu a veřejná zakázka tedy měla být zadávána v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona.
45. Úřad na tomto místě k námitce obviněného, že jeho neúmyslné pochybení nemělo reálný vliv na plnění předmětu veřejné zakázky, neboť nepřesáhlo částku 1 900 000 Kč bez DPH odkazuje na výše uvedené ustanovení § 16 odst. 2 zákona, které stanoví, že do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se zahrne hodnota všech plnění, která mohou vyplývat ze smlouvy na veřejnou zakázku a dodává, že je skutečnost, že reálná výše plnění byla nižší, v šetřeném případě pro posouzení předpokládané hodnoty veřejné zakázky irelevantní. Úřad na tomto místě uzavírá, že v šetřeném případě bylo rozhodující, že ve smlouvě uzavřené s vybraným dodavatelem nebyla stanovena žádná horní hranice finančního plnění, jako ku příkladu uvedení částky 1 900 000 Kč bez DPH ve výzvě k podání nabídky, naopak smlouva umožňovala navýšení počtu uživatelů až do maximálního počtu 300 bez stanovení horní hranice ceny. Zadavatel tedy měl při stanovení předpokládané hodnoty vycházet z maximálně možného rozsahu, který mohl ze smlouvy vyplývat, nikoli z vlastní představy o reálném čerpání.
46. Úřad tedy v návaznosti na shora uvedené konstatuje, že obviněný při zadávání veřejné zakázky porušil pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, čímž naplnil první znak skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
47. K dalšímu ze znaků skutkové podstaty daného typu přestupku, tj. k vlivu, resp. možnému vlivu nezákonného postupu obviněného na výběr dodavatele, Úřad uvádí, že v šetřeném případě postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť ten svým postupem zamezil účasti jiných v úvahu přicházejících dodavatelů v případném zadávacím řízení. Nelze totiž vyloučit možnost, že pokud by obviněný při zadávání veřejné zakázky postupoval v zadávacím řízení dle zákona, tedy pokud by proběhla řádná soutěž o toto plnění, mohl obdržet další (a event. i výhodnější) nabídky od jiných dodavatelů, neboť na trhu působí více dodavatelů obdobného plnění. Je tedy naplněn i druhý ze znaků skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
48. Dále Úřad uvádí, že rovněž poslední znak skutkové podstaty přestupku je naplněn, neboť obviněný veřejnou zakázku zadal, když s vybraným dodavatelem dne 9. 12. 2021 uzavřel smlouvu.
49. V této souvislosti Úřad dále podotýká, že Úřad neopomněl skutečnost, že dne 3. 4. 2025 nabyla účinnosti novela zákona, tj. zákon č. 69/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela zákona“), neboť je Úřad povinen zohlednit jakoukoli pozdější právní úpravu zákona či jeho prováděcích právních předpisů a posoudit, zda je tato úprava pro obviněného příznivější. Uvedené vyplývá z § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, dle něhož se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější (uvedené pravidlo ostatně vyplývá i z čl. 40 odst. Listiny základních práv a svobod). S ohledem na uvedené Úřad tedy přistoupil k posouzení, zda není pro obviněného pozdější právní úprava obsažená v zákoně po přijetí novely příznivější než právní úprava obsažená v zákoně před přijetím novely, resp. zda je co do viny pro obviněného příznivější zákon ve znění novely.
50. Úřad v návaznosti na výše uvedené shrnuje, že ačkoli znění zákona účinné od 3. 4. 2025 zavádí zvýšení limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu na služby z původní částky 2 000 000 Kč bez DPH na 3 000 000 Kč bez DPH, uvedená změna nemá vliv na protiprávnost jednání obviněného, tj. zadání zakázky mimo režim zadávacího řízení, ani na skutkovou podstatu přestupku § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Úřad však současně konstatuje, že nová právní úprava je ve vztahu k obviněnému příznivější, a to z důvodu navýšení limitu pro veřejné zakázky malého rozsahu. Při aplikaci tohoto nového limitu by v projednávané věci došlo pouze k jeho mírnému překročení. Tato skutečnost nevede k vyloučení odpovědnosti obviněného za přestupek, tj. jeho jednání je co do viny i dle zákona ve znění novely zákona stále přestupkem, nicméně má relevanci při posouzení závažnosti spáchaného jednání a tím i při stanovení sankce. Úřad proto při úvaze o výši ukládané pokuty zohlednil, že podle nové právní úpravy by intenzita protiprávního jednání byla nižší, a reflektoval tak pro obviněného příznivější právní stav vyplývající z navýšení limitu pro veřejné zakázky malého rozsahu. S ohledem na skutečnosti uvedené v odůvodnění tohoto příkazu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
K výroku II. příkazu
51. Úřad ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 zákona o přestupcích má skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
52. Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení sankce nejprve zabýval tím, zda nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, resp. k promlčení přestupku.
53. Podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona promlčecí doba činí 5 let.
54. Podle § 29 písm. a) zákona o přestupcích odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby.
55. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
56. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. došlo dne 9. 12. 2021, kdy obviněný uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem. Promlčecí doba vzhledem k tomuto jednání počala běžet dne následujícího, tj. dne 10. 12. 2021. Řízení o přestupku je zahájeno dnem vydání tohoto příkazu. Z uvedeného tak vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.
57. Dle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; jestliže je to však pro pachatele přestupku příznivější, posuzuje se odpovědnost pachatele podle zákona pozdějšího.
58. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že ve vztahu ke skutkové podstatě přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona není pro obviněného pozdější právní úprava obsažená v novele zákona příznivější než právní úprava obsažená ve znění zákona účinného v době spáchání přestupků. Příznivější pro obviněného není ani pozdější právní úprava obsažená v zákoně ve znění novely, pokud jde o zánik odpovědnosti za přestupky, neboť novelou došlo ke zkrácení doby promlčení pouze u přestupků dle § 269 zákona. Z uvedeného důvodu tedy nebyly při posuzování přestupků dány důvody pro aplikaci pozdější právní úpravy.
59. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.
60. Dle údajů uveřejněných obviněným v registru smluv [v souladu s § 5 odst. 5 zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), dle něhož je v registru smluv uveřejňována cena, a pokud ji smlouva neobsahuje, hodnota předmětu smlouvy, lze-li ji určit] činila hodnota smlouvy 3 024 000 Kč s DPH, a z tohoto důvodu činí maximální horní hranice pokuty 302 400 Kč (tj. 10 % ceny veřejné zakázky).
61. Při určení druhu správního trestu a jeho výměry je správní orgán povinen přihlédnout k okolnostem demonstrativně uvedeným v § 37 písm. a) až i) zákona o přestupcích. Při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil pouze ta z kritérií vyjmenovaných v § 37 zákona o přestupcích, která mají význam ve vztahu k projednávanému přestupku. V tomto případě Úřad přihlédl zejména k povaze a závažnosti pokračování v přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.
62. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
63. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
64. Obecně lze konstatovat, že za nejzávažnější stupeň intenzity porušení zákona je nutno považovat postup zadavatele spočívající v ignoraci ustanovení zákona a základních zásad, na nichž je tento zákon postaven, neboť takový postup zpravidla zcela vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků. Nezákonným zadáním veřejné zakázky mimo zadávací řízení dochází k vyloučení jednoho ze základních principů zadávání veřejných zakázek, jímž je zajištění otevřené hospodářské soutěže, která je základním předpokladem výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky a prostředkem k realizaci základních principů uvedených v § 6 zákona.
65. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě nedošlo k zákonem předvídanému postupu podle § 2 odst. 3 zákona spočívajícímu v zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování efektivní hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání veřejných prostředků, jelikož jak vyplývá z konstantní judikatury správních soudů či rozhodovací praxe Úřadu, prostřednictvím férové hospodářské soutěže je dosahováno cíle a smyslu právní úpravy veřejných zakázek, tedy efektivního vynakládání veřejných prostředků. Jinými slovy, jestliže je cílem zákona zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky a jestliže zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008 sp. zn. 1 Afs 20/2008), je třeba jednání obviněného, který nepostupoval při poptávání předmětu plnění veřejné zakázky v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, označit za typově jedno z vůbec nejzávažnějších.
66. Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl též k době, která uplynula od spáchání přestupku, neboť jak Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 123/2013 ze dne 9. 4. 2015 judikoval, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo“. Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto příkazu uplynuly od spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu více než 2 roky, zohlednil Úřad tuto skutečnost při zvažování výše pokuty ve prospěch obviněného.
67. Při stanovení výše pokuty Úřad současně přihlédl k tomu, že nově vypočtená předpokládaná hodnota veřejné zakázky činila přibližně 3,3 mil. Kč bez DPH, a tedy pouze mírně překročila hranici 3 000 000 Kč limitu pro veřejné zakázky malého rozsahu stanovenou novelou zákona. Ačkoli tato změna právní úpravy nemění protiprávnost jednání zadavatele, Úřad výši uvedené částky hodnotí jako polehčující okolnost podle § 37 písm. d) a § 38 zákona o přestupcích, a promítá ji do mírnějšího stanovení výše pokuty, neboť závažnost přestupku je v kontextu současné právní úpravy relativně nižší.
68. Jako další polehčující okolnost vzal Úřad v úvahu značnou dobu (téměř 4 roky), která již uplynula od spáchání přestupku.
69. Jiné polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty, Úřad v šetřeném případě neshledal.
70. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že »soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož „použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.“« Soud dále pokračuje tak, že »[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh „je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení“ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).« Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).
71. Úřad tedy posoudil, zda přestupek, za nějž je obviněnému ukládána pokuta, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.
72. Z úřední činnost je Úřadu známo, že dne 23. 2. 2024 vydal příkaz sp. zn. ÚOHS-S0176/2024/VZ, č. j. ÚOHS-08399/2024/500, kterým obviněnému uložil pokutu ve výši 8 000 Kč za spáchání přestupků podle § 269 odst. 1 písm. a) a e) zákona (ve znění účinném do 22. 9. 2022), kterých se dopustil tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 126 zákona ve spojení s § 212 odst. 3 písm. a) zákona, když neodeslal k uveřejnění oznámení o zadání veřejné zakázky do Věstníku veřejných zakázek do 30 dnů od uzavření smlouvy a současně v rozporu s § 217 odst. 5 zákona neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení.
73. Podle § 269 odst. 3 písm. b) zákona (ve znění účinném do 22. 9. 2022) za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo písm. e) zákona. V řízení ve věci sp. zn. ÚOHS-S0176/2024/VZ tedy byla obviněnému uložena pokuta ve výši 8 000 Kč, tj. 4 % z maximální možné výše pokuty.
74. Dále je Úřadu z úřední činnosti známo, že dne 12. 2. 2024 vydal Úřad příkaz sp. zn. ÚOHS-S0129/2024/VZ, č. j. ÚOHS-06361/2024/500, kterým obviněnému uložil pokutu ve výši 14 000 Kč za spáchání přestupků podle § 269 odst. 1 písm. a) a e) zákona (ve znění účinném do 2. 10. 2023) tím, že v rozporu s § 217 odst. 5 zákona neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení a současně neodeslal k uveřejnění oznámení o výsledku zadávacího řízení.
75. Podle § 269 odst. 3 písm. b) zákona (ve znění účinném do 2. 10. 2023) za přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo e) lze uložit pokutu do 200 000 Kč. V řízení ve věci sp. zn. ÚOHS-S0129/2024/VZ tedy byla obviněnému uložena pokuta ve výši 7 % z maximální možné výše pokuty.
76. Úřadu je taktéž z úřední činnosti známo, že dne 26. 4. 2024 vydal Úřad příkaz sp. zn. ÚOHS-S0348/2024/VZ, č. j. ÚOHS-17262/2024/500, kterým obviněnému uložil pokutu ve výši 70 000 Kč za spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona (ve znění účinném do
2. 10. 2023), tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 citovaného zákona a veřejnou zakázku zadal bez provedení zadávacího řízení, přičemž mohl ovlivnit výběr dodavatele.
77. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona (ve znění účinném do 2. 10. 2023) za přestupek podle odstavce 1, nepoužije-li se postup podle odstavce 3 nebo 5, lze uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c). V řízení ve věci sp. zn. ÚOHS-S0129/2024/VZ tedy byla obviněnému uložena pokuta představující nepatrný zlomek maximální možné výše pokuty.
78. Má-li Úřad uložit obviněnému pokutu za přestupek, který je v souběhu s jiným přestupkem, za nějž již byla obviněnému uložena pokuta, pak s ohledem na to, že nemá zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“, lze absorpční zásadu aplikovat pouze tím způsobem, že Úřad v rámci uložení pokuty za přestupek, o němž rozhoduje později, zohlední předchozí uloženou pokutu za přestupek, jenž je se sankcionovaným přestupkem v souběhu. Úřad musí rovněž vyhodnotit, který z přestupků, jež spáchal obviněný ve vzájemném souběhu, považuje za nejzávažnější, přičemž po zohlednění již uložených pokut za sbíhající se přestupky následně určí, jakou pokutu by uložil, pokud by posuzoval všechny přestupky současně a ukládal pouze jedinou pokutu.
79. Úřad rekapituluje, že za přestupky, o nichž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0176/2024/VZ, příkazem č. j. ÚOHS-08399/2024/500 ze dne 23. 2. 2024 byla obviněnému uložena pokuta ve výši 8 000 Kč, dále za přestupky, o nichž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0129/2024/VZ, příkazem č. j. ÚOHS-06361/2024/500 ze dne 12. 2. 2024 byla obviněnému uložena pokuta ve výši 14 000 Kč a za přestupek, o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0348/2024/VZ, příkazem č. j. ÚOHS-17262/2024/500 ze dne 26. 4. 2024 byla obviněnému uložena pokuta ve výši 70 000 Kč.
80. Ve vztahu k aplikaci tzv. absorpční zásady Úřad uvádí, že pokud by byly výše uvedené sbíhající se přestupky řešeny ve společném správním řízení, byla by pokuta ukládána za ten přestupek, který je posouzen jako nejzávažnější. Na tomto místě Úřad podotýká, že jak ve stávající věci, tak v dříve posuzovaném přestupku, o kterém bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0348/2024/VZ, příkazem č. j. ÚOHS-17262/2024/500 ze dne 26. 4. 2024 a v rámci něhož byla obviněnému uložena pokuta ve výši 70 000 Kč, se porušení zákona ze strany zadavatele týkalo přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, tj. zadavatel nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když veřejnou zakázku zadal bez provedení zadávacího řízení, čímž mohl ovlivnit výběr dodavatele. Výše pokuty se přitom v obou případech určí dle ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona, které stanoví, že maximální výše pokuty činí až 10 % z celkové ceny veřejné zakázky. Úřad tudíž při posuzování závažnosti přestupků vycházel zejména z výše předpokládané hodnoty obou veřejných zakázek. V dříve posuzovaném případě činila skutečná předpokládaná hodnota dle bodu č. 59 citovaného příkazu 2 380 800 Kč bez DPH, přičemž v právě posuzovaném případě se jedná o částku vyšší, tj. skutečnou předpokládanou hodnotu ve výši 3 304 515 Kč bez DPH. Z tohoto důvodu Úřad považuje za nejzávažnější považuje právě přestupek posuzovaný v tomto správním řízení, neboť jeho závažnost přesahuje přestupky, o nichž bylo rozhodnuto příkazy č. j. ÚOHS-08399/2024/500, č. j. ÚOHS-06361/2024/500 a č. j. ÚOHS-17262/2024/500. Správní trest za nyní projednávaný přestupek tedy zároveň pokrývá i skutky spáchané v rámci těchto sbíhajících se přestupků, a při stanovení jeho výše bylo k těmto dalším přestupkům přihlédnuto jako k přitěžující okolnosti.
81. V rámci aplikování tzv. absorpční zásady tedy Úřad přihlédl k již uložené pokutě za sbíhající se přestupky a s ohledem na výše uvedené konstatuje, že pokud by posuzoval přestupky současně a ukládal pouze jedinou pokutu, tak by uložil pokutu ve výši 140 000 Kč. Od této částky Úřad následně odečetl pokutu již uloženou v předchozích citovaných příkazech (92 000 Kč) a obviněnému v projednávané věci uložil pokutu tak, jak je uvedenou ve výroku II. tohoto příkazu.
82. Vzhledem k výše uvedenému tedy Úřad ve výroku II. tohoto příkazu přistoupil k uplatnění institutu souhrnného trestu.
83. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Podle účetních ukazatelů obviněného Úřad zjistil, že obviněný v roce 2025 hospodaří s celkovými výnosy ve výši 225 190 000 Kč[5]. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).
84. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.
85. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.
86. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu v Praze zřízeného u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-67724011/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
Poučení
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
Místopředsedkyně
Obdrží
Národní filmový archiv, Závišova 502/5, 140 00 Praha 4
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] V době uzavření smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb na realizaci veřejné zakázky „Zajištění služby Google Workspace Business Standard pro Národní filmový archiv II“ měl obviněný sídlo Malešická 2706/12, 130 00 Praha 3.
[2] Dne 3. 4. 2025 nabyla účinnosti novela zákona, tj. zákon č. 69/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela zákona“), která nepřináší příznivější právní úpravu pro obviněného (jak bude popsáno níže v odůvodnění tohoto příkazu), a proto byl aplikován zákon ve znění účinném v době spáchání přestupku, tj. ve znění před uvedenou novelou; na postup Úřadu se použije zákon účinný v době zahájení správního řízení, tj. zákon ve znění novely.
[3] Pozn. Úřadu: V případě veřejné zakázky malého rozsahu by zadavatel měl stanovit předpokládanou hodnotu poprvé ve fázi rozhodování o zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, a poté opětovně, z důvodu ověření svého postupu, při (před) uzavřením smlouvy, neboť i k tomuto okamžiku musí být plnění „ohodnoceno“ v souladu s limity pro veřejnou zakázku malého rozsahu.