číslo jednací: 48749/2025/500
spisová značka: S0835/2025/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Výběr provozovatele vodovodu a kanalizace obce Horoměřice od roku 2026 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb. § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb. § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 31. 12. 2025 |
| Dokumenty |  2025_S0835.pdf 494 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0835/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-48749/2025/500 |
|
Brno 15. 12. 2025 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 7. 11. 2025 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou
- zadavatel – obec Horoměřice, IČO 00241229, se sídlem Velvarská 100, 252 62 Horoměřice,
- navrhovatel – Vodovody a kanalizace Beroun, a.s., IČO 46356975, se sídlem Mostníkovská 255/3, Beroun-Závodí, 266 01 Beroun, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 28. 8. 2025 Mgr. Danielem Jankaničem, advokátem, ev. č. ČAK 15942, se sídlem Dělnická 213/12, 170 00 Praha,
ve věci přezkoumání úkonů cit. zadavatele učiněných při zadávání koncese „Výběr provozovatele vodovodu a kanalizace obce Horoměřice od roku 2026“ v koncesním řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 7. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek téhož dne pod ev. č. zakázky Z2025-037781,
rozhodl takto:
I.
Zadavatel – obec Horoměřice, IČO 00241229, se sídlem Velvarská 100, 252 62 Horoměřice – stanovil zadávací podmínky koncese „Výběr provozovatele vodovodu a kanalizace obce Horoměřice od roku 2026“ zadávané v koncesním řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 7. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek téhož dne pod ev. č. zakázky Z2025-037781, v rozporu s § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení se zásadou přiměřenosti zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 cit. zákona a zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 2 cit. zákona, když v čl. 7 „Kvalifikace“ odst. 7.6 „Technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejího prokázání“ kvalifikační dokumentace (pro první fázi zadávacího řízení) ze dne 10. 7. 2025 stanovil, že jedna osoba odpovědná za realizaci předmětu koncesní smlouvy bude držitelem „autorizace dle zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, v oboru vodohospodářské stavby jako autorizovaný inženýr (…)“, aniž by zadavatel cit. požadavek odůvodnil relevantními skutečnostmi vyplývajícími z povahy poptávaného plnění či jiných konkrétních okolností, a vytvořil tak bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, čímž mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.
II.
Zadavatel – obec Horoměřice, IČO 00241229, se sídlem Velvarská 100, 252 62 Horoměřice – stanovil zadávací podmínky koncese „Výběr provozovatele vodovodu a kanalizace obce Horoměřice od roku 2026“ zadávané v koncesním řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 7. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek téhož dne pod ev. č. zakázky Z2025-037781, v rozporu s § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení se zásadou přiměřenosti zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 cit. zákona a zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 2 cit. zákona, když v čl. 7 „Kvalifikace“ odst. 7.6 „Technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejího prokázání“ kvalifikační dokumentace (pro první fázi zadávacího řízení) ze dne 10. 7. 2025 stanovil, že osoby odpovědné za realizaci předmětu koncesní smlouvy budou k dodavateli „v hlavním pracovním poměru, který přede dnem podání nabídky trval nepřetržitě alespoň 12 měsíců“, aniž by zadavatel cit. požadavek na „hlavní pracovní poměr“ odůvodnil relevantními skutečnostmi vyplývajícími z povahy poptávaného plnění či jiných konkrétních okolností, a vytvořil tak bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, čímž mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.
III.
Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – obec Horoměřice, IČO 00241229, se sídlem Velvarská 100, 252 62 Horoměřice – uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ruší zadávací řízení na koncesi „Výběr provozovatele vodovodu a kanalizace obce Horoměřice od roku 2026“ zadávanou v koncesním řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 7. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek téhož dne pod ev. č. zakázky Z2025-037781.
IV.
Zadavateli – obec Horoměřice, IČO 00241229, se sídlem Velvarská 100, 252 62 Horoměřice – se podle § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0835/2025/VZ ve věci návrhu navrhovatele – Vodovody a kanalizace Beroun, a.s., IČO 46356975, se sídlem Mostníkovská 255/3, Beroun-Závodí, 266 01 Beroun – ze dne 7. 11. 2025 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů cit. zadavatele ukládá zákaz uzavřít smlouvu na koncesi „Výběr provozovatele vodovodu a kanalizace obce Horoměřice od roku 2026“ zadávanou v koncesním řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 7. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek téhož dne pod ev. č. zakázky Z2025-037781.
V.
Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, se zadavateli – obec Horoměřice, IČO 00241229, se sídlem Velvarská 100, 252 62 Horoměřice – ukládá povinnost
uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč (třicet tisíc korun českých).
Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
I. průběh zadávacího řízení
1. Zadavatel – obec Horoměřice, IČO 00241229, se sídlem Velvarská 100, 252 62 Horoměřice (dále jen „zadavatel“) – zahájil dne 10. 7. 2025 odesláním oznámení o zahájení koncesního řízení k uveřejnění koncesní řízení za účelem zadání koncese „Výběr provozovatele vodovodu a kanalizace obce Horoměřice od roku 2026“ (dále jen „koncese“, „koncesní řízení“ nebo „zadávací řízení“).
2. V kvalifikační dokumentaci ze dne 10. 7. 2025 (dále jen „kvalifikační dokumentace“) zadavatel v čl. 5 „Předmět veřejné zakázky“ stanovil, že „[p]ředmětem zakázky je uzavření smlouvy o provozování vodovodů a kanalizaci pro veřejnou potřebu ve vlastnictví obce Horoměřice (…), tj. smlouvy o provozování ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákon[ů] (…) s právem výběru vodného a stočného náležející koncesionáři ve smyslu § 8 odst. 13 a 14 ZoVaK, jejímž předmětem bude nájem vodovodů a kanalizace ve vlastnictví obce Horoměřice koncesionáři a závazek koncesionáře zajistit řádné provozování tohoto majetku ve smyslu příslušných ustanovení ZoVaK. (…)“.
3. Podle čl. 6 „Předpokládaná hodnota veřejné zakázky“ kvalifikační dokumentace činí předpokládaná hodnota koncese 122,6 mil. Kč bez DPH.
4. Z čl. 12 „Lhůta pro podání žádosti o účast v koncesním řízení“ kvalifikační dokumentace vyplývá, že lhůta pro podání žádosti o účast v koncesním řízení byla stanovena do 6. 8. 2025 do 10:00 hodin.
5. Zadavateli byla do konce výše citované lhůty doručena 1 žádost o účast.
6. Navrhovatel – Vodovody a kanalizace Beroun, a.s., IČO 46356975, se sídlem Mostníkovská 255/3, Beroun-Závodí, 266 01 Beroun, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 28. 8. 2025 Mgr. Danielem Jankaničem, advokátem, ev. č. ČAK 15942, se sídlem Dělnická 213/12, 170 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – ve lhůtě pro podání žádosti o účast v koncesním řízení podal námitky ze dne 5. 8. 2025 proti zadávacím podmínkám, které byly zadavateli doručeny dne 6. 8. 2025 prostřednictvím datové schránky (dále jen „námitky“).
7. Zadavatel svým rozhodnutím ze dne 19. 8. 2025 námitky navrhovatele odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách 1“). Rozhodnutí o námitkách 1 bylo navrhovateli doručeno 20. 8. 2025, a to prostřednictvím elektronického nástroje zadavatele.
8. Jelikož se navrhovatel neztotožnil se závěry, s jakými byly jeho námitky vypořádány, podal k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) dne 29. 8. 2025 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedený pod sp. zn. ÚOHS-S0631/2025/VZ.
9. Úřad v rámci uvedeného správního řízení dne 2. 10. 2025 vydal rozhodnutí, kterým uložil zadavateli nápravné opatření v podobě zrušení rozhodnutí o námitkách 1 pro jeho nepřezkoumatelnost. Uvedené rozhodnutí Úřadu nabylo právní moci dne 18. 10. 2025 (dále jen „předchozí rozhodnutí Úřadu“).
10. V návaznosti na výše uvedené zadavatel znovu rozhodl o námitkách navrhovatele, a to tak, že rozhodnutím ze dne 31. 10. 2025 zadavatel námitky navrhovatele odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách 2“).
11. Vzhledem k tomu, že se navrhovatel neztotožnil se závěry, s jakými zadavatel vypořádal jeho námitky prostřednictvím rozhodnutí o námitkách 2, podal k Úřadu dne 7. 11. 2025 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“).
II. obsah návrhu
12. Navrhovatel v návrhu zastává názor, že zadavatel nestanovil zadávací podmínky koncese v souladu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), kdy brojí proti požadavkům zadavatele na technickou kvalifikaci, konkrétně proti požadavkům na kvalifikaci členů realizačního týmu.
13. Navrhovatel rozporuje zadávací podmínku zakotvenou v čl. 7 „Kvalifikace“ odst. 7.6 „Technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejího prokázání“ kvalifikační dokumentace, podle které zadavatel požadoval, aby dodavatel doložil, že za realizaci předmětu koncesní smlouvy bude odpovědná mj. jedna osoba, která bude držitelem autorizace podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorizační zákon“), v oboru vodohospodářské stavby jako autorizovaný inženýr.
14. Výše uvedený požadavek zadavatele však, dle názoru navrhovatele, předmětu koncese neodpovídá. Navrhovatel je přesvědčen, že požadavek na uvedenou autorizaci nemá v tomto případě žádné opodstatnění, jelikož předmětem koncese není výstavba, ale služby spočívající v provozování vodohospodářské infrastruktury.
15. Podle názoru navrhovatele uvedený požadavek nemá žádnou souvislost s předmětem koncese, a to ani vzhledem k jeho složitosti a rozsahu ve smyslu § 73 odst. 6 zákona. Zároveň se jedná o podmínku, která je nepřiměřená a skrytě diskriminační. Autorizace v oboru nesouvisejícím s předmětem koncese rovněž není odbornou schopností nezbytnou pro plnění koncese v odpovídající kvalitě podle § 79 odst. 1 zákona. Na podporu svého závěru navrhovatel rovněž poukazuje na skutečnost, že žádost o účast podal pouze jediný dodavatel.
16. Navrhovatel dále obsáhle cituje z rozhodovací praxe Úřadu i soudů, na základě které vyvozuje závěr, že namítaný kvalifikační požadavek zadavatele na člena realizačního týmu disponujícího autorizací v oboru nesouvisejícím s předmětem koncese je v rozporu se základními zásadami, konkrétně zásadou přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.
17. K tomu navrhovatel uvádí, že takový požadavek znemožňuje účast v koncesním řízení těm dodavatelům, kteří takovou osobu nezaměstnávají, neboť to pro výkon své činnosti, spočívající v provozování vodovodů a kanalizací, nepotřebují, ale zároveň mají s uvedenou činností zkušenosti, a to i ve větším rozsahu, než je předmět koncese.
18. K argumentaci zadavatele, podle které byly zadávací podmínky schváleny dotačním orgánem – Státním fondem životního prostředí (dále jen „SFŽP“), navrhovatel uvádí, že je to pouze zadavatel, který odpovídá za dodržování zákona, přičemž jakýkoliv názor poskytovatele dotace nemůže odůvodnit či legitimovat postup zadavatele v rozporu se zákonem. Navíc z dokumentů přiložených k rozhodnutí o námitkách 2 nelze dovodit, že by zadávací podmínky byly ze strany SFŽP bez výhrad schváleny, zejména pokud jde o požadavky zadavatele, proti kterým navrhovatel brojí. Nadto z přiloženého check-listu nelze dospět k závěru, že by SFŽP posuzoval zákonnost a přiměřenost technických kvalifikačních požadavků na členy realizačního týmu, když se v něm uvádí pouze požadavky zadavatele na významné služby. I kdyby však SFŽP požadavky na členy realizačního týmu posoudil, nemělo by to žádný dopad do odpovědnosti zadavatele ve smyslu jeho povinnosti dostát zákonným pravidlům, když jediným dozorovým orgánem v oblasti veřejných zakázek je právě Úřad.
19. Navrhovatel rovněž uvádí, že autorizační zákon nikde nestanoví činnosti, které tvoří obsahovou náplň oboru „vodohospodářské stavby“. Autorizační zákon pouze odkazuje na vnitřní předpis.
20. K tomu navrhovatel odkazuje na internetové stránky České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „ČKAIT“), na kterých se ve vztahu ke stavbám vodního hospodářství uvádí rozsah tak, že se jedná o stavby hydrotechnické, zdravotně technické, meliorační a sanační, stavby pro nakládání s odpady, stavby trubních dálkovodů, stavby pro úpravu krajiny a stavby pro funkci lesa. Z toho dle názoru navrhovatele vyplývá, že obsahem autorizace inženýra v oboru stavby vodního hospodářství vůbec není provoz staveb souvisejících s vodou, jak uvádí zadavatel. Autorizace tak opravňuje držitele pro výstavbu vodohospodářských staveb, přičemž však samotný provoz je činností odlišnou. Navrhovatel uzavírá, že provozování vodovodů a kanalizací je technickoprovozní činností, ne však autorizovanou činností stavebního charakteru.
21. Navrhovatel dále poukazuje na požadavek zadavatele, který stanoví, že členové realizačního týmu musí být k dodavateli v hlavním pracovním poměru[1].
22. Navrhovatel uvádí, že nerozumí argumentům zadavatele uvedeným v rozhodnutí o námitkách 2, když ani hlavní pracovní poměr není způsobilý zaručit trvalost pracovněprávního vztahu a zároveň práce vykonávané mimo pracovní poměr na základě dohod nelze automaticky považovat za práce vykonávané „půjčenými“ osobami. Zadavatel v tomto ohledu nikdy nemůže mít jistotu toho, že dané osoby dodavateli „neodejdou“, když obě kategorie těchto osob mají možnost volby, zda v pracovním vztahu setrvají, anebo využijí svého práva na ukončení tohoto vztahu (a to i bez udání důvodu).
23. Nadto navrhovatel upozorňuje na skutečnost, že dodavatelé neměli možnost podat společnou žádost o účast, neboť to zadavatel vyloučil v kvalifikační dokumentaci, a rovněž neměli možnost prokázat kvalifikaci prostřednictvím jiné osoby v režimu § 83 zákona, neboť s ohledem na rozporovaný požadavek zadavatele museli všichni členové realizačního týmu být u daného dodavatele zaměstnáni v hlavním pracovním poměru.
24. Rovněž podle navrhovatele neobstojí ani argument zadavatele, podle kterého si zadavatel ověřoval nastavení úrovně technické kvalifikace u jiných koncesních řízení u jiných zadavatelů. Navrhovatel je toho názoru, že žádná taková minulá koncesní řízení neexistují, když navíc na ně zadavatel ani nijak konkrétně neodkázal. Navrhovatel odkazuje na 10 konkrétních koncesních řízení (části zadávací dokumentace byly přiloženy k návrhu), jejichž předmětem byl výběr provozovatele vodovodu a kanalizace, přičemž ani v jednom z nich nebyl dán požadavek hlavního pracovního poměru ani jeho trvání ani požadavek na autorizaci, jak to požaduje zadavatel v právě řešeném koncesním řízení.
25. Navrhovatel je tedy toho názoru, že zadavatel nastavil zadávací podmínky tak, že jsou v rozporu se zásadou přiměřenosti, zásadou zákazu diskriminace a zásadou rovného zacházení. Proto navrhovatel navrhuje, aby Úřad uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení koncese.
III. průběh správního řízení
26. Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 správního řádu bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem 7. 11. 2025, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.
27. Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:
- zadavatel,
- navrhovatel.
28. Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 10. 11. 2025.
29. Dne 18. 11. 2025 doručil zadavatel Úřadu své vyjádření k návrhu z téhož dne. Současně byla Úřadu postupem podle § 262a zákona zpřístupněna dokumentace o zadávacím řízení.
Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 18. 11. 2025
30. Zadavatel ve svém vyjádření k návrhu ze dne 18. 11. 2025 uvádí, že navrhovatel bagatelizuje funkci SFŽP jakožto dotačního orgánu, jelikož ten také posuzuje zákonnost postupu zadavatele a v případě, že zjistí porušení zákona, může dotaci neudělit anebo požadovat její vrácení. Zadavatel je toho názoru, že jedná v dobré víře, že zadávací podmínky jsou nastaveny v souladu se zákonem, jelikož SFŽP žádné porušení zákona neshledal.
31. Zadavatel zároveň odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 Af 10/2021-102 ze dne 27. 1. 2022, ze kterého dle zadavatele vyplývá závěr, že Úřad není jediným kontrolním mechanismem, který by měl monopol nad dozorováním veřejných zakázek, neboť porušení zákona (v souvislosti s porušením rozpočtové kázně) zkoumají rovněž finanční úřady.
32. Ve vztahu k zadávací podmínce týkající se autorizace zadavatel uvádí, že obor vodohospodářské stavby podle autorizačního zákona zahrnuje mimo projektování a výstavby i provozování staveb souvisejících s vodou, jako jsou vodovody, kanalizace, přehrady, hráze, úpravny vody a čistírny odpadních vod, ochrana před povodněmi a meliorační opatření. Zadavatel je proto toho názoru, že požadavek na autorizaci je oprávněný, jelikož chce mít jistotu, že vybraný dodavatel bude disponovat osobou s dostatečnou odborností, která je nezbytná pro bezproblémovou realizaci předmětu koncese.
33. K námitce navrhovatele týkající se hlavního pracovního poměru osob odpovědných za realizaci předmětu veřejné zakázky zadavatel uvádí, že hlavní pracovní poměr se vyznačuje stabilitou, kontrolou a dlouhodobostí, zatímco pro dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou typickými znaky flexibilita a nízké náklady. Zadavatel je dále toho názoru, že poddodavatelský vztah se rovněž nevyznačuje stabilitou – té lze, dle názoru zadavatele, dosáhnout pouze prostřednictvím pracovního poměru. K tomu zadavatel vyjmenovává výhody hlavního pracovního poměru, mezi které řadí mj. stabilitu a předvídatelnost pracovního výkonu, kontrolu nad pracovníkem, vyšší loajalitu, právní jistotu, lepší předávání firemního know-how pracovníkovi či časovou dostupnost pracovníka.
34. Při zohlednění uvedených výhod zadavatel dochází k závěru, že zadávací podmínky nastavil právě tak, aby měl jako zadavatel maximální jistotu toho, že vybraný dodavatel bude disponovat stabilním týmem, který se v průběhu plnění veřejné zakázky nebude výrazně obměňovat.
35. Závěrem zadavatel dodává, že navrhovatel v námitkách nezpochybňoval délku hlavního pracovního poměru, a proto by k takovým (novým) skutečnostem v návrhu Úřad neměl přihlížet s odkazem na § 251 odst. 4 zákona.
36. Skutečnost, že stanovené zadávací podmínky koncese (požadavek týkající se hlavního pracovního poměru) zadavatel požaduje za standardní, dále doplňuje odkazem mj. na zadávací podmínky statutárního města Karviná a výzvu k podání nabídky přikládá ke svému vyjádření.
Další průběh správního řízení
37. Usnesením ze dne 19. 11. 2025 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení ve smyslu § 216 odst. 1 zákona pořízené v souvislosti s provedenými úkony.
38. Usnesením ze dne 25. 11. 2025 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.
39. Dne 2. 12. 2025 Úřad obdržel vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne. Zadavatel se ve stanovené lhůtě ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.
Vyjádření navrhovatele ze dne 2. 12. 2025 k podkladům rozhodnutí
40. Navrhovatel ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí předně uvedl, že setrvává na svém tvrzení, že zadávací, resp. kvalifikační podmínky koncese byly zadavatelem stanoveny nezákonně, neboť v rozporu s § 36 odst. 1 zákona vytváří bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Navrhovatel dále označil vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 18. 11. 2025 za zavádějící. Rozhodnutí Krajského soudu, na které zadavatel ve svém vyjádření k návrhu odkázal, není dle navrhovatele pro posuzovanou věc případné. Navrhovatel naopak odkazuje na předchozí rozhodnutí Úřadu, dle kterého se zadavatel nemůže při nastavení zadávacích podmínek spoléhat na jiný subjekt, jelikož je za zákonnost nastavení těchto podmínek zodpovědný výhradně sám. Dle navrhovatele rovněž zadavatelem zmiňovaný „checklist“ SFŽP v žádném případě nelze označit za relevantní rozhodnutí správního orgánu o schválení určitého záměru. I kdyby pak dle navrhovatele bylo takové rozhodnutí vydané, bylo by toto rozhodnutí bezpředmětné ve vztahu k nezákonnému stanovení kvalifikačních požadavků. Navrhovatel dále opakuje, že argumentace zadavatele, dle které obor vodohospodářské stavby dle autorizačního zákona zahrnuje vedle projektování a výstavby rovněž i provozování staveb souvisejících s vodou, nemůže obstát, neboť provozování vodovodů a kanalizací je technickoprovozní činnost, nikoliv autorizovaná činnost stavebního charakteru. Dle názoru navrhovatele je tak zřejmé, že autorizace vyžadovaná zadavatelem je přímo v rozporu s jeho požadavkem na „osobu s odborností nezbytnou pro bezproblémovou realizaci předmětu koncese“, neboť autorizovaný inženýr pro výstavbu vodohospodářských děl není odborníkem na každodenní provoz těchto děl ani na výkon činností s tímto provozem souvisejících. Argumentace zadavatele ohledně stanovení požadavku na hlavní pracovní poměr členů realizačního týmu dále není dle navrhovatele relevantní a neodůvodňuje nastavení daného požadavku kvalifikace. Navrhovatel opětovně zdůrazňuje, že takové požadavky nejsou v praxi u koncesních řízeních obvyklé. Zadavatelem odkazované případy přitom podle navrhovatele obvyklost takového požadavku nedokládají, neboť jde buďto dokumentaci ke koncesi zadávané mimo režim zákona, popř. o koncesní dokumentaci starou 8 let. Co do zbytku odkazuje navrhovatel v plném rozsahu na svou argumentaci uvedenou v návrhu. S ohledem na uvedené vady zadávacích podmínek proto navrhovatel navrhuje, aby Úřad uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení koncesního řízení.
IV. závěry Úřadu
41. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména relevantních částí dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření účastníků správního řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. – V. tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.
Relevantní ustanovení právních předpisů
42. Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.
43. Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.
44. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona pro účely tohoto zákona se rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené
1. podmínky průběhu zadávacího řízení,
2. podmínky účasti v zadávacím řízení,
3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,
4. pravidla pro hodnocení nabídek,
5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.
45. Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.
46. Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.
47. Podle § 37 odst. 1 zákona podmínky účasti v zadávacím řízení může zadavatel stanovit jako
a) podmínky kvalifikace,
b) technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku,
c) obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo
d) zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.
48. Podle § 174 odst. 1 zákona podle této části zadavatel postupuje v případě veřejných zakázek, které jsou koncesemi na stavební práce nebo koncesemi na služby. Zadavatel dále použije část první, část druhou, část sedmou hlavu I a část desátou až třináctou, není-li dále stanoveno jinak.
49. Podle § 180 odst. 6 zákona platí, že pro kvalifikaci dodavatele se § 76, § 77 odst. 3 a § 81 až 88 použijí obdobně. Veřejný zadavatel musí v koncesním řízení požadovat prokázání základní způsobilosti podle § 74. Zadavatel může v zadávací dokumentaci stanovit i jiná kritéria kvalifikace, než jsou uvedena v části čtvrté.
50. Podle § 263 odst. 3 zákona stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.
51. Podle § 18 odst. 1 autorizačního zákona autorizovaný inženýr je v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace, oprávněn vykonávat tyto vybrané a další odborné činnosti:
a) vypracovávat dokumentaci pro povolení stavby s výjimkou pozemních staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo regulačním plánem označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné; tato výjimka se nedotýká uzavírání závazkových vztahů podle obecných právních předpisů, vypracovávat dokumentaci pro rámcové povolení, dokumentaci pro povolení změny využití území, dokumentaci pro provádění stavby a dokumentaci pro odstranění stavby,
b) podílet se na vypracování projektové dokumentace pozemních staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo regulačním plánem označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné a které jsou vypracovávané autorizovaným architektem,
c) koordinovat vypracování projektové dokumentace,
d) vypracovávat územní studie a příslušné části územně plánovací dokumentace,
e) provádět statické a dynamické výpočty staveb,
f) provádět stavebně technické, geotechnické nebo inženýrské průzkumy,
g) provádět zkoušení a diagnostiku staveb, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak,
h) vydávat odborná stanoviska, zpracovávat dokumentaci a posudky, pro dílčí hodnocení vlivu staveb na životní prostředí, a to i pro účely řízení před státními orgány,
i) odborně vést provádění stavby nebo její změny v pozici stavbyvedoucího,
j) provádět geodetická měření pro projektovou činnost a vytyčovací práce, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak,
k) provádět dozor projektanta nebo technický dozor stavebníka nad realizací stavby,
l) zastupovat stavebníka, popř. navrhovatele na podkladě zmocnění v řízení podle stavebního zákona,
m) vykonávat v orgánech státní správy odborné funkce na úseku stavebního řádu nebo územního plánování, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení
52. Z čl. 7. „Kvalifikace“ odst. 7.1 „Kategorie kvalifikačních předpokladů“ kvalifikační dokumentace vyplývá, že „[k]valifikovaným pro plnění veřejné zakázky je účastník, který prokáže splnění
a) základní způsobilost (§ 74 zákona);
b) profesní způsobilost (§ 77 zákona);
c) technickou kvalifikaci (§ 79 zákona). (…)“
53. Z čl. 7. „Kvalifikace“ odst. 7.2.3 „Společné prokazování kvalifikace“ kvalifikační dokumentace vyplývá, že „[v]zhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 6 odst. 3 písm. a) ZoVaK neumožňuje, aby krajský úřad vydal povolení k provozování vodovodu a kanalizace, pokud povolení k provozování vodovodu a kanalizace, které jsou předmětem žádosti o vydání povolení, bylo vydáno jiné osobě, nepřipouští tak současně tento zákon i s ohledem na definici provozovatele v § 2 odst. 5 ZoVaK, aby konkrétní vodovod a kanalizaci provozovala více než jedna osoba. Z tohoto důvodu nepřipouští zadavatel podání nabídky, včetně dokladů k prokázání splnění kvalifikace, v tomto řízení několika dodavateli společně. Koncesní smlouva tak nemůže být plněna několika dodavateli společně.“
54. Z čl. 7. „Kvalifikace“ odst. 7.6 „Technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejího prokázání“ kvalifikační dokumentace vyplývá, že „[s]plnění technické kvalifikace prokáže dodavatel, který předloží níže uvedené. (…) Dle § 79 odst. 2 písm. c) a d) zákona. (…) Dodavatel prokáže splnění technické kvalifikace předložením profesního životopisu (s uvedením délky praxe a specifikací konkrétních referencí a jejich profesní pozice v rámci reference) s podpisem osoby prokazující daný kvalifikační předpoklad vč. osvědčení o dosaženém vzdělání a čestným prohlášením o pravdivosti údajů uvedených v profesním životopise. Uvedené osoby musí být k účastníkovi v hlavním pracovním poměru, který přede dnem podání nabídky trval nepřetržitě alespoň 12 měsíců. Dodavatel předloží prostou kopii pracovní smlouvy.
Dodavatel splňuje technickou kvalifikaci, pokud doloží, že za realizaci předmětu koncesní smlouvy budou odpovědní:
- jedna osoba musí mít VŠ vzdělání vodohospodářského směru, držitel autorizace dle zák. č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, v oboru vodohospodářské stavby jako autorizovaný inženýr a minimálně pět let praxe v oboru vodního hospodářství;
- druhá osoba musí mít minimálně VŠ vzdělání a minimálně pět let praxe v oboru vodního hospodářství;
- třetí osoba musí mít minimálně VŠ vzdělání a minimálně 5 let praxe jako technolog na ČOV;
- čtvrtá osoba musí mít minimálně SŠ vzdělání a minimálně pět let praxe v oboru;
Zadavatel nepřipouští, aby dodavatel prokazoval splnění více výše uvedených kvalifikačních požadavků prostřednictvím jedné osoby.“
Obecná východiska
55. Úřad předně v obecné rovině uvádí, že účelem a smyslem stanovení kritérií technické kvalifikace je zajistit, aby veřejnou zakázku mohl získat a následně plnit pouze takový dodavatel, který disponuje dostatečnými znalostmi, zkušenostmi, schopnostmi, odborností, personálními a materiálními zdroji pro plnění koncese v zadavatelem požadované kvalitě, rozsahu a časovém horizontu. Formulace kritérií technické kvalifikace však nesmí být využita jako prostředek neoprávněné diskriminace některých dodavatelů, neboť zejména stanovení příliš přísných kritérií prokázání způsobilosti může výrazným způsobem ovlivnit okruh potenciálních dodavatelů. Stanovení konkrétních kritérií technické kvalifikace je tak sice plně v gesci zadavatele, ten je však při jejich výběru povinen respektovat jednotlivá zákonná ustanovení, v nichž se zároveň odráží i základní zásady postupu zadavatele uvedené v § 6 zákona. Pokud by požadavky zadavatele neodpovídaly jeho oprávněným potřebám ve vztahu k dané veřejné zakázce, porušil by zadavatel jednu ze základních zásad postupu zadavatele vymezených v § 6 odst. 1 zákona, a sice zásadu přiměřenosti, přičemž takovým postupem by mohlo zároveň dojít i k porušení zásady zákazu diskriminace vymezené v § 6 odst. 2 zákona, neboť takové excesivní stanovení požadavků na technickou kvalifikaci by mohlo nedůvodně omezit okruh dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit. Zadavatel je s ohledem na dodržení základních zásad zadávacího řízení povinen stanovit kritéria technické kvalifikace takovým způsobem, aby zajistil rovné příležitosti všem dodavatelům, kteří jsou objektivně schopni předmětnou zakázku plnit.
56. K samotné zásadě přiměřenosti Úřad uvádí, že zákon ponechává zadavatelům značnou míru volnosti ohledně volby konkrétního postupu v koncesním řízení. Zároveň se přitom z povahy věci potkávají dva protichůdné principy, a to omezení dodavatelů (způsobené zejména nastavením zadávacích podmínek zadavatelem mj. ve vztahu k podmínkám účasti), mezi kterými probíhá soutěž o nejvýhodnější nabídku, pouze na ty, kteří splňují podmínky zadavatele, a u nichž je tak dán předpoklad kvalitního plnění v budoucnu, a na druhé straně obecný zájem na co nejširším zachování hospodářské soutěže. Postup v souladu se zásadou přiměřenosti tedy primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který bude schopen veřejnou zakázku (tu koncesi) realizovat kvalitně a v požadovaných termínech, a na druhou stranu nebude nad rámec výše uvedeného cíle nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž.
57. Úřad dále uvádí, že se zásadou přiměřenosti je úzce spjata zásada zákazu diskriminace, neboť stanoví-li zadavatel nepřiměřeně kritéria technické kvalifikace, může tímto postupem omezit okruh dodavatelů potenciálně schopných plnit předmět koncese. Porušení zásady zákazu diskriminace tak nelze vztahovat jen na diskriminaci zjevnou (přímou), kdy zadavatel otevřeně postupuje jinak vůči jednotlivým dodavatelům, ale též na diskriminaci skrytou (nepřímou). V tomto ohledu Úřad odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008, podle kterého „[s]amotná podstata zákazu tzv. skryté diskriminace znemožňuje jakoukoliv mechanickou aplikaci. Není totiž dost dobře možné požadovat po zadavatelích, aby jimi vyžadované kvalifikační předpoklady měly na všechny potencionální uchazeče stejné dopady. Takovýto požadavek by ostatně nebyl ani reálně možný a byl by v rozporu se smyslem kvalifikačních předpokladů, kterým je zajistit právě to, aby nabídku podali pouze uchazeči způsobilí ke splnění veřejné zakázky. Odvrácenou stranou stanovení kvalifikačních předpokladů je tedy selekce těch uchazečů, kteří ke splnění veřejné zakázky způsobilí nejsou, přičemž o takovéto (legitimními ekonomickými zájmy podložené) selekci nelze v žádném případě hovořit jako o skryté diskriminaci“, přičemž soud dále uvádí, že za „skrytou formu nepřípustné diskriminace v zadávacích řízeních je třeba považovat postup, kterým zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových kvalifikačních předpokladů, kdy požadovaná úroveň technické způsobilosti je ‚zjevně nepřiměřená ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky‘, přičemž je zřejmé, že právě pro takto nastavené kvalifikační předpoklady mohou veřejnou zakázku splnit jen někteří z dodavatelů (potenciálních uchazečů), kteří by jinak (bez takto nastavených předpokladů) byli k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými“.
58. Kritéria technické kvalifikace, která zadavatel stanoví, jsou podmnožinou podmínek účasti v zadávacím řízení, a jsou tedy zadávacími podmínkami podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona. Zadávací podmínky přitom nemohou být dle zákonného ustanovení § 36 odst. 1 nastaveny tak, aby bezdůvodně zaručovaly určitým dodavatelům konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Protože je způsob nastavení technické kvalifikace v maximální možné míře způsobilý omezit okruh potenciálních dodavatelů, kteří mohou podat žádost o účast v rámci koncesního řízení (tedy omezit hospodářskou soutěž jako takovou), musí být požadavky na technickou kvalifikaci stanoveny přiměřeně k předmětu koncese, což vyplývá mj. i ze samotných zásad zadávání vyjádřených v § 6 odst. 1 zákona. Zadavatel si tedy stanovením požadavků na technickou kvalifikaci může ověřit schopnost dodavatele plnit závazky plynoucí z realizace předmětu koncese a získat tak určitou míru jistoty, že s dodavatelem může uzavřít smlouvu na plnění předmětu koncese, a to bez větších pochybností o jeho způsobilosti své závazky splnit, musí však náležitě zohlednit, zda nejsou na dodavatele v souvislosti s možnou účastí v koncesním řízení kladeny nadbytečné požadavky, které pak následně ve svém důsledku omezují širokou soutěž dodavatelů. Je nepochybné, že po zadavateli nelze požadovat, aby stanovené zadávací podmínky měly na všechny dodavatele stejný dopad. Přesto případné omezení musí být vždy odůvodnitelné oprávněnými potřebami zadavatele a je to právě on, kdo musí unést důkazní břemeno, že se skutečně nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži. Případným porušením se tak zadavatel nedopouští pouze porušení ustanovení § 36 odst. 1 zákona, ale také porušení základních zásad dle § 6 zákona.
59. Úřad tedy shrnuje, že účelem požadavků na prokázání kvalifikace je objektivním, přiměřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti předmět plnění – zde koncese – řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Zadavatel však nemůže vymezením kvalifikačních kritérií, zejména stanovením nepřiměřeně přísných kritérií prokázání způsobilosti dodavatele či určitou kombinací požadavků nereflektující podmínky na trhu, na který s nabídkou na uzavření smlouvy s dodavatelem vstupuje, ovlivnit okruh dodavatelů tak, že se koncesního řízení z důvodu nepřiměřeně nastavených kritérií kvalifikace nebude moci účastnit dodavatel, který by jinak byl objektivně způsobilý předmět plnění realizovat.
60. Nad výše uvedené je potřeba uvést, že v případě technické kvalifikace v koncesním řízení platí, že zadavatel může vyžadovat od dodavatelů prokázání splnění i jiných kritérií kvalifikace, než jsou uvedena v části čtvrté zákona.
K výroku I. tohoto rozhodnutí
61. Navrhovatel v návrhu namítá, že požadavek zadavatele, aby jedna osoba odpovědná za realizaci předmětu koncesní smlouvy bude držitelem autorizace podle autorizačního zákona v oboru vodohospodářské stavby jako autorizovaný inženýr, je požadavkem nepřiměřeným a skrytě diskriminačním, jelikož takový požadavek nemá žádnou souvislost s předmětem koncese, kterou je provozování vodohospodářské infrastruktury. Autorizace osoby není odbornou schopností, která by byla nezbytná pro plnění koncese, jelikož se nejedná o výstavbu, ale pouze o provozování vodohospodářské infrastruktury. Uvedený požadavek tedy vylučuje dodavatele, kteří takovou osobu nezaměstnávají, ale jinak mají zkušenosti s provozováním vodohospodářské infrastruktury. Dle navrhovatele zadavatel v rozhodnutí o námitkách 2 tento svůj požadavek relevantně nezdůvodnil a uvedl pouze obecné argumenty.
62. K výše rozporovanému požadavku se zadavatel vyjádřil v rozhodnutí o námitkách 2 a ve svém vyjádření k návrhu, kdy uvedl, že zadávací podmínky již přezkoumal SFŽP, který neshledal porušení zákona. K tomu navíc zadavatel uvedl, že obor vodohospodářské stavby podle autorizačního zákona nejenže zahrnuje projektování a výstavbu, ale rovněž provozování staveb souvisejících s vodou. Z toho důvodu je požadavek zadavatele oprávněný, když je navíc v souladu s činnostmi, které bude provádět vybraný dodavatel v rámci plnění předmětu koncese a které jsou vymezeny v příloze č. 10 smlouvy o nájmu a provozování vodovodů a kanalizací – podrobnější vymezení pojmu provozování (dále jen „příloha č. 10“). Zadavatel uvádí, že potřebuje mít oporu ve vybraném dodavateli, aby disponoval osobou, která bude schopná adekvátně reagovat na potřeby zadavatele a třetích osob, které se budou napojovat do infrastruktury zadavatele a bude schopen posuzovat záměry zadavatele a třetích osob ve vztahu k již vybudované infrastruktuře.
63. V právě řešeném případě zadavatel požadoval podle čl. 7. „Kvalifikace“ odst. 7.6 „Technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejího prokázání“ kvalifikační dokumentace prokázat technickou kvalifikaci tak, že dodavatel doloží, že za realizaci předmětu koncese bude odpovědná mj. jedna osoba, která bude držitelem autorizace podle autorizačního zákona v oboru vodohospodářské stavby jako autorizovaný inženýr.
64. Předmětem posouzení Úřadu v šetřeném případě tedy je, zda zadavatel vymezil rozporovaný požadavek technické kvalifikace v koncesním řízení přiměřeně rozsahu a složitosti předmětu plnění koncese a zároveň tak, aby nevytvářel bezdůvodné překážky hospodářské soutěže dodavatelům, kteří by jinak mohli předmět koncese plnit, ačkoliv takovou osobou nedisponují.
65. Úřad na tomto místě zdůrazňuje, že stanovení konkrétních požadavků na prokázání kritérií technické kvalifikace je plně v gesci zadavatele. Ten je při svých úvahách však vázán jednotlivými ustanoveními zákona a také základními zásadami, a to i přes skutečnost, že zákon v koncesním řízení zadavateli umožňuje širší „manévrovací prostor“ s ohledem na znění § 180 odst. 6 zákona než například v otevřeném řízení.
66. Již z podaného návrhu je zřejmé, že stanovením přezkoumávaného kritéria na technickou kvalifikaci dodavatele v podobě požadavku na autorizovanou osobu může reálně docházet k omezení účasti v koncesním řízení těch dodavatelů, kteří osobou s autorizací nedisponují, ačkoliv mají zkušenost s provozováním vodohospodářské infrastruktury, což má být právě i případ navrhovatele.
67. V této souvislosti Úřad odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-20522/2021/163/VVá, sp. zn. ÚOHS-R0101/2021/VZ ze dne 3. 8. 2021, ve kterém předseda Úřadu uvedl, že „zadavatel má možnost klást konkrétní požadavky na splnění technické kvalifikace, avšak tyto požadavky jsou limitovány zásadou zákazu diskriminace a zároveň požadavkem na jejich odůvodněnost ve vztahu k omezování hospodářské soutěže. Jakmile tedy byť jen jeden z požadavků překročí mez odůvodnitelnosti a lze shledat, že narušuje hospodářskou soutěž tím způsobem, že formou skryté diskriminace není některým potenciálním uchazečům umožněno podat nabídku, je nutno konstatovat, že tento požadavek není stanoven v souladu se zásadou zákazu diskriminace a celé zadávací řízení je tak stiženo vadou, která je odstranitelná pouze v případě, že dosud neuplynula lhůta pro podání nabídky. (…) Požadavky na technickou kvalifikaci by měly být vždy tak obecné, aby dostatečně ověřovaly schopnost dodavatelů plnit veřejnou zakázku a zároveň umožňovaly co nejširší hospodářskou soutěž. Pokud jsou zadavatelem stanoveny požadavky velmi specifické, musí být odůvodněné tak, aby bylo patrné, že a proč dostatečně kvalifikovaným k plnění veřejné zakázky nemůže být dodavatel, který má zkušenosti obecnější. Kritérium také musí mít vztah k předmětu veřejné zakázky. Pouze vztahem kritéria technické kvalifikace k předmětu veřejné zakázky však nelze paušálně odůvodnit jakékoliv kritérium.“[2]
68. Je však nezbytné rovněž uvést, že důkazní břemeno ve vztahu k prokázání objektivního důvodu pro stanovení konkrétních kvalifikačních kritérií leží na zadavateli, jelikož je to právě on, který kvalifikační kritéria stanovuje. Zadavatel tedy musí být schopen nastavení technické kvalifikace přesvědčivě odůvodnit tak, aby nevznikala pochybnost o důvodnosti stanovených požadavků. Úřad se proto nejdříve zaměřil na to, jakým způsobem zadavatel odůvodňuje stanovení přezkoumávaného požadavku na technickou kvalifikaci a proč uvedený požadavek povede k výběru kvalifikovaného dodavatele (a proč tedy není z pohledu zadavatele pouhým bezdůvodným omezením hospodářské soutěže). Je to právě zadavatel, který v době přípravy zadávacích podmínek musí mít jasno v tom, v čem konkrétně spočívají skutečnosti, pro které je možné omezit hospodářskou soutěž, s tím, že tyto důvody pak musí být schopen v případném námitkovém řízení a řízení před Úřadem předložit a obhájit.
69. Prošetřovaný požadavek zadavatel obhajoval tím, že podle autorizačního zákona je obsahem autorizace v oboru vodohospodářské stavby kromě projektování a výstavby rovněž provozování staveb souvisejících s vodou, přičemž zadavatel má za to, že je na místě, aby vybraný dodavatel disponoval osobou s takovou odborností, která bude schopna reagovat na potřeby zadavatele a třetích osob, které se budou napojovat do infrastruktury zadavatele. Zadavatel se rovněž zaštiťuje kladným posouzením zadávacích podmínek ze strany dotačního orgánu SFŽP.
70. V právě šetřeném případě zadavatel ani v rozhodnutí o námitkách 2, ani ve vyjádření k návrhu nepředložil žádné konkrétní objektivní skutečnosti, které by odůvodňovaly potřebu stanovení kritéria technické kvalifikace tak, jak jej formuloval. Zadavatel v tomto ohledu dostatečně nevysvětlil, proč konkrétně je pro předmět plnění koncese osoba autorizovaného inženýra v daném oboru nezbytná. Z odůvodnění zadavatele neplyne žádné logické a racionální zdůvodnění, když se pouze obecně odkazuje na autorizační zákon, kladné posouzení dotačního orgánu a obecně na předmět plnění koncese, ev. přílohu č. 10.
71. Jak již bylo uvedeno v předchozím rozhodnutí Úřadu, zadavatel se nemůže zbavit své odpovědnosti za nastavení zadávacích podmínek v souladu se zákonem tím, že odkáže na schválení zadávacích podmínek poskytovatelem dotace (SFŽP) v rámci kontroly ex ante. Takové posouzení ještě samo o sobě nezaručuje a ani nevypovídá o tom, že by zadavatel nastavil (veškeré) zadávací podmínky zákonně, resp. že hospodářskou soutěž omezil důvodně. Úřad opakuje, že to je pouze zadavatel, který je odpovědný za nastavení zadávacích podmínek, jelikož je to právě on, kdo uspokojuje své potřeby, a právě proto může nejlépe nastavit zadávací podmínky proto, aby dostal přesně to, co požaduje od dostatečně kvalifikovaného dodavatele. A právě z tohoto důvodu je to i zadavatel, který musí v případném řízení před Úřadem nastavení zadávacích podmínek obhájit dostatečně přesvědčivě a v dostatečných podrobnostech na to, aby prokázal, že nedošlo k nezákonnému omezení hospodářské soutěže. V opačném případě by se totiž zadavatel mohl jednoduše zprostit své odpovědnosti za nastavení zadávacích podmínek právě s odkazem na to, že jiný orgán (v tomto případě poskytovatel dotace) již zadávací podmínky schválil, a je tedy zaručeno, že jsou v souladu se zákonem. V tomto ohledu si každý zadavatel nese své břemeno odpovědnosti za zákonné nastavení zadávacích podmínek.
72. Právě uvedenému neodporuje ani zadavatelem citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, podle kterého Úřad není jediným kontrolním mechanismem s monopolem nad dozorem zadávání veřejných zakázek. Úřad je příslušný k výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek podle zákona, přičemž mu nepřísluší dozor podle jiných právních předpisů, jako např. v rozsudku uvedeného zákona o rozpočtových pravidlech. V případě, že je však před Úřadem zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na základě návrhu navrhovatele, je Úřad oprávněn a zároveň povinen toto řízení vést a posoudit, zda je postup zadavatele, v kontextu navrhovatelem namítaných skutečností, v souladu se zákonem. Úřad však není vázán rozhodnutím jiných orgánů v tom smyslu, že by byl nucen přebírat závěry o zákonnosti nastavení zadávacích podmínek. Úřad naopak veškeré důkazy hodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a je na něm, aby následně svůj závěr v rozhodnutí přezkoumatelně odůvodnil. V právě řešeném případě je klíčové právě to, zda je požadavek na omezení hospodářské soutěže v podobě participace autorizované osoby v daném oboru na předmětu koncese důvodný. To však zadavatel ve správním řízení dostatečně neodůvodnil.
73. Skutečnost, že zadavatel odkazuje na přílohu č. 10, která demonstrativně vyjmenovává činnosti, které bude provádět vybraný dodavatel jako provozovatel vodovodů a kanalizací, však nijak nepřibližuje či neodůvodňuje požadavek na autorizovanou osobu. Zadavatel sice odkazuje na některé konkrétní činnosti, z nich však samo o sobě nevyplývá, z jakého důvodu by měl být požadavek na autorizovanou osobu přiměřený či odůvodněný. Toliko obecný poukaz na výše uvedený dokument s odkazem na to, že požadavek zadavatele je odůvodněný, nevypovídá nic o tom, proč by měl být požadavek na autorizovanou osobu skutečně potřebný. V tomto ohledu zadavatel nepředkládá přesvědčivou argumentaci, které z činností musí vykonávat autorizovaný inženýr, a proč je tedy v tomto ohledu takový požadavek zadavatele relevantní.
74. Rovněž za obdobně obecné Úřad považuje tvrzení zadavatele, podle kterého je nezbytné, aby vybraný dodavatel disponoval osobou, která „bude schopna adekvátně reagovat na dynamicky se rozvíjející potřeby zadavatele a třetích osob, které se napojují do infrastruktury zadavatele. Zadavatel potřebuje mít oporu v dodavateli, který disponuje osobou, jež je držitelem předmětné autorizace a bude tak schopen kvalifikovaně reagovat, posuzovat záměry zadavatele, třetích osob ve vztahu, k již vybudované vodohospodářské infrastruktury.“ Uvedené toliko opisuje požadavek na autorizovanou osobu a některé činnosti z přílohy č. 10. Nelze však dovodit, že by takový popis jakkoliv vysvětloval a odůvodňoval potřebu požadavku na autorizovanou osobu jakožto člena týmu vybraného dodavatele.
75. Konečně tvrzení zadavatele, podle kterého je obsahem autorizace podle autorizačního zákona rovněž provozování staveb souvisejících s vodou, dle názoru Úřadu z autorizačního zákona nevyplývá. Působnost autorizovaného inženýra je zakotvena v § 18 autorizačního zákona, ve kterém jsou vyjmenovány činnosti, které je oprávněn autorizovaný inženýr vykonávat. Obsah autorizované činnosti tak, jak ji zadavatel vymezuje v rozhodnutí o námitkách 2 nebo rovněž ve vyjádření k návrhu („provozování staveb souvisejících s vodou“), se však v uvedeném ustanovení ani jinde v autorizačním zákoně nevyskytuje. V tomto ohledu Úřadu není zřejmé, z čeho konkrétně zadavatel takový závěr dovozuje. V této souvislosti je rovněž pro úplnost na místě dodat, že obor „stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství“ je dle § 5 odst. 3 písm. c) autorizačního zákona jedním z oborů autorizace udělovaných ČKAIT, který lze udělit ve stupni autorizovaný inženýr, ale i autorizovaný technik v rozsahu dalších specializací, přičemž z ust. § 18 a 19 autorizačního zákona je zřejmé, že rozsah činností, které je oprávněn vykonávat autorizovaný inženýr, je širší než rozsah činností, které je oprávněn vykonávat autorizovaný technik. Vzhledem k tomu, že zadavatel v podstatě jen v obecné rovině poukazuje na potřebu „autorizované osoby“, aniž by konkrétně vysvětlil, které z činností, které je oprávněn autorizovaný inženýr v rámci daného oboru vykonávat, považuje pro plnění předmětu koncese nezbytné, není zřejmé, zda se vůbec při formulaci zadávacích podmínek zamýšlel i nad samotnou úrovní požadované autorizace (což lze bezpochyby pro případné v budoucnu realizované koncesní řízení na výběr provozovatele vodovodů a kanalizací doporučit).
76. Ve vztahu k autorizaci pak Úřad dále uvádí, že není vyloučeno, že by potřeba autorizované osoby pro výkon některých činností předmětu koncese nebyla (skutečně) opodstatněná, jedním dechem je však nezbytné doplnit, že je odpovědností zadavatele, aby přesvědčivě obhájil, proč považuje účast takové osoby na předmětu plnění koncese za nezbytnou. Uvedené vysvětlení je zadavatel povinen poskytnout již v rozhodnutí o námitkách, pakliže proti takové zadávací podmínce obdrží námitky. V právě šetřeném případě však zadavatel dostatečné vysvětlení neposkytl ani v rozhodnutích o námitkách a ani ve vyjádření k návrhu. Pakliže by autorizovaná osoba k plnění předmětu koncese nezbytně nutná nebyla, mohl zadavatel takový požadavek zakomponovat do systému hodnocení nabídek, např. tak, aby dodavatel byl bodově zvýhodněn, pakliže bude autorizovanou osobou v rámci svého realizačního týmu disponovat. I v takovém případě však zadavatel musí být připraven, v případě, že by byl takový systém hodnocení napaden námitkami, na námitky v rozhodnutí o námitkách adekvátně reagovat (a tedy obhájit přidanou hodnotu, kterou by mu účast takové autorizované osoby na plnění koncese přinesla).
77. S ohledem na vše výše uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel přezkoumávané kritérium technické kvalifikace formuloval v rozporu s § 36 odst. 1 zákona, když jeho prostřednictvím omezil hospodářskou soutěž, aniž by toto omezení byl schopen objektivně zdůvodnit. Současně v takovém postupu Úřad shledává porušení základních zásad, kterými je zadavatel vázán, když neprokázal, že zadávací podmínky týkající se autorizované osoby jsou opodstatněné a přiměřené vzhledem k předmětu plnění koncese. S ohledem na vše výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
K výroku II. tohoto rozhodnutí
78. Navrhovatel v návrhu dále namítá, že požadavek zadavatele, kterým stanovil, že osoby odpovědné za realizaci předmětu koncesní smlouvy budou zaměstnáni u dodavatele v hlavním pracovním poměru, je nepřiměřeným a skrytě diskriminačním, z toho důvodu, že jednak vylučuje možnost činnosti pracovníků na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a jednak je vztahován ke všem členům realizačního týmu. K tomu navrhovatel uvádí, že hlavní pracovní poměr není sám o sobě způsobilý zaručit trvalost pracovněprávního vztahu, když zaměstnanec i zaměstnavatel mají možnost takový vztah nejen vypovědět, ale i okamžitě zrušit při naplnění stanovených podmínek. K tomu navrhovatel dále poukazuje na skutečnost, že neměl možnost ani teoreticky prokázat kvalifikaci prostřednictvím jiné osoby, když zadavatel požadoval hlavní pracovní poměr u členů realizačního týmu a zároveň si zadavatel vymínil, že podle čl. 7. „Kvalifikace“ odst. 7.2.3 „Společné prokazování kvalifikace“ kvalifikační dokumentace dodavatelé nemohou podat nabídku společně.
79. Zadavatel k tomuto požadavku uvedl, že potřebuje mít jistotu (s ohledem na to, že provozování vodovodů a kanalizací je specializovanou profesí), že dodavatel bude disponovat osobami, se kterými bude mít trvalý pracovněprávní vztah. Tím, že dané osoby budou u vybraného dodavatele zaměstnány v hlavním pracovním poměru, bude existovat jistota, že odborníci mají pevný vztah k vybranému dodavateli a nejsou jen „půjčenými“ osobami. Vzhledem k tomu, že vodní hospodářství patří do seznamu kritické infrastruktury, přičemž záměrem státu je její přísnější ochrana, si zadavatel nedokáže představit, že by takovou činnost mohly realizovat osoby, které nejsou v hlavním pracovním poměru k vybranému dodavateli. Ve vyjádření k návrhu zadavatel dále představil výhody hlavního pracovního poměru oproti jiným formám spolupráce, přičemž zdůraznil, že zadavatel byl veden záměrem maximální možné jistoty, kdy vybraný dodavatel bude disponovat stabilním týmem, který se nebude v průběhu plnění koncese výrazně obměňovat.
80. Nadto zadavatel uvedl, že má za to, že zadávací podmínky jsou nastaveny přiměřeně, když jiní zadavatelé měli v rámci svých zadávacích podmínek u obdobného předmětu plnění nastaveny obdobné požadavky, přičemž odkázal zejména na zadávací podmínky obcí Velké Přílepy a Karviná.
81. V právě řešeném případě zadavatel v čl. 7 „Kvalifikace“ odst. 7.6 „Technické kvalifikace podle § 79 zákona a způsoby jejího prokázání“ kvalifikační dokumentace stanovil, že osoby (odpovědné za realizaci předmětu koncese) musí být k dodavateli v hlavním pracovním poměru, který přede dnem podání nabídky trval nepřetržitě alespoň 12 měsíců.
82. Předmětem posouzení Úřadu tedy je, zda taková zadávací podmínka je přiměřená rozsahu a složitosti předmětu plnění koncese a zároveň nevytváří bezdůvodné překážky hospodářské soutěže dodavatelům, kteří by jinak mohli předmět koncese plnit.
83. I v případě tohoto požadavku platí závěry uvedené v odstavcích 65. až 68. odůvodnění tohoto rozhodnutí se zřetelem k požadavku na hlavní pracovní poměr u osob realizačního týmu dodavatele.
84. Úřad konstatuje, že ani v tomto případě zadavatel ani v rozhodnutí o námitkách 2 ani ve vyjádření k návrhu nepředložil žádné konkrétní objektivní skutečnosti, které by odůvodňovaly potřebu stanovení kritéria technické kvalifikace tak, jak jej formuloval. Zadavatel v tomto ohledu dostatečně nevysvětlil, proč konkrétně je pro předmět plnění koncese nezbytné, aby osoby, které se budou podílet na realizaci předmětu koncese, byly v hlavním pracovním poměru k dodavateli. Z odůvodnění zadavatele neplyne žádné logické a racionální zdůvodnění, když se pouze obecně odkazuje na snahu zajistit u dodavatele stabilní tým a vyjmenovává „přednosti“ hlavního pracovního poměru. Odůvodnění racionálnosti zadávací podmínky nevyplývá ani z poukazu zadavatele na jiná obdobná koncesní řízení s tím, že takovou podmínku považuje zadavatel na trhu za standardní.
85. Jistotu, že osoby odpovědné za realizaci předmětu koncese budou mít pevný a trvalý vztah k vybranému dodavateli, dle názoru Úřadu daná zadávací podmínka zadavateli nijak reálně nezaručuje.
86. K tomu Úřad uvádí, že zadavatelem předestřené výhody lze zajistit např. i vhodně nastavenou smlouvou s poddodavatelem, a tedy i takovým nastavením zadávacích podmínek, které nemusí omezovat hospodářskou soutěž. Nadto ani nelze dospět k závěru, že by zaměstnanci na hlavní pracovní poměr byli automaticky stabilnější silou než tzv. dohodáři nebo externisté, když i zaměstnanci zaměstnaní v hlavním pracovním poměru mají možnosti, jak se vyvázat z pracovněprávního vztahu, a to i bez udání důvodu. V zásadě lze konstatovat, že veškeré zadavatelem předestřené výhody, které má hlavní pracovní poměr přinášet, lze rovněž zajistit prostřednictvím vhodně nastavené smlouvy s externisty či tzv. dohodáři. Nelze též přehlížet skutečnost, že pokud to, co zadavatel nazývá „hlavním pracovním poměrem“, přináší někomu zvýšenou jistotu či ochranu, je to spíše zaměstnanec než jeho zaměstnavatel. Pouze na obecně platném předpokladu, že pracovněprávní vztahy vznikající na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou více flexibilní než pracovní poměr (včetně možnosti jejich ukončení), nelze vystavět obhajobu požadavku zadavatele, kterým je omezována hospodářská soutěž. Nelze totiž dospět k závěru, že by dodavatel zaměstnávající tzv. dohodáře automaticky nebyl způsobilý jimi prokázat svou technickou kvalifikaci. To samé lze vztáhnout i na případné poddodavatele, prostřednictvím kterých si dodavatel může také technickou kvalifikaci zajistit. Stanovený požadavek tak představuje překážku hospodářské soutěže, aniž by zadavatel prokázal, že by taková zadávací podmínka měla reálný nebo opodstatněný význam pro plnění předmětu koncese.
87. Jakkoliv lze poukázat na skutečnost, že zákon v případě koncesního řízení umožňuje zadavateli podle ust. § 180 odst. 6 stanovit i jiná kritéria kvalifikace, než jsou uvedena v části čtvrté zákona, nelze uvedené ustanovení vykládat jako „bianco šek“ zadavatele v oblasti kvalifikace. Stále je nezbytné mít na paměti, že i v případě zadávání koncese se podle § 174 odst. 1 zákona použije mj. část první a část druhá zákona, a tedy i ustanovení § 6 a ustanovení § 36 odst. 1 zákona, ze kterých vyplývá povinnost zadavatele jednak nevytvářet bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a jednak odpovědnost zadavatele za jím stanovené zadávací podmínky a potažmo tedy i jejich odůvodnění a obhájení v případě přezkumu, jak uvedl Úřad výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí.
88. Jinými slovy i přesto, že zadavatel může v koncesním řízení stanovit jiná kritéria kvalifikace, stále je zapotřebí dodržet základní zásady a povinnost zadavatele stanovit takové zadávací podmínky, které (přiměřeně) korespondují s předmětem plnění koncese a s tím se rovněž pojí povinnost zadavatele, v případě, že jsou takové zadávací podmínky zpochybněny námitkami, srozumitelně a přesvědčivě odůvodnit jejich vztah k předmětu koncese.
89. V právě řešeném případě je jednoznačné, že podmínka spočívající v omezení vztahu osob, které se budou podílet na předmětu plnění koncese, k dodavateli pouze na zaměstnance v hlavním pracovním poměru má značně omezující potenciál a sama o sobě je v zadavatelském prostředí neobvyklá [v zadávacích řízeních, na které dopadá ust. § 79 zákona, by pak šlo o požadavek přímo rozporný s textem zákona - k tomu srov. § 79 odst. 2 písm. c)
i.f. zákona]. V tomto ohledu je tedy na zadavateli, aby přesvědčivě vyložil, z jakých důvodů je stanovení takovéto zadávací podmínky pro plnění předmětu koncese nezbytné a tedy přiměřené.
90. V tomto ohledu je pak Úřad toho názoru, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách 2 ani ve vyjádření k návrhu nebyl schopen přesvědčivě argumentovat tak, aby doložil důvodnost takové zadávací podmínky v předmětném koncesním řízení, když se v zásadě omezil pouze na obecné konstatování „potřeby stability členů realizačního týmu“, což však nelze hodnotit jako dostatečně silný argument za situace, kdy je více než diskutabilní (a zadavatel sám v tomto směru přesvědčivou argumentaci nepřináší), zda je daná podmínka vůbec způsobilá onu stabilitu zajistit.
91. V tomto ohledu nemůže obstát ani argumentace zadavatele v tom smyslu, že v obdobných koncesních řízeních jiní zadavatelé rovněž zakotvili obdobnou zadávací podmínku. Takováto argumentační linie nevypovídá ničeho o tom, zda je napadený požadavek zadavatele přiměřený k právě prošetřovanému koncesnímu řízení či nikoliv a jaké myšlenkové pochody vedly zadavatele k tomu, že danou zadávací podmínku učinil součástí zadávací dokumentace. Navíc skutečnost, že daná podmínka v jiných koncesních řízeních nebyla zpochybněna účastníky koncesního řízení, sama o sobě neznamená, že by snad z toho bylo možno učinit obecně platný závěr o zákonnosti takové zadávací podmínky.
92. S ohledem na vše výše uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel přezkoumávané kritérium technické kvalifikace formuloval v rozporu s § 36 odst. 1 zákona, když jeho prostřednictvím omezil hospodářskou soutěž, aniž by toto omezení byl schopen objektivně zdůvodnit. Současně v takovém postupu Úřad shledává porušení základních zásad, kterými je zadavatel vázán, když neprokázal, že zadávací podmínky týkající se požadavku na hlavní pracovní poměr osob odpovědných za realizaci předmětu plnění koncese jsou opodstatněné a přiměřené vzhledem k předmětu plnění koncese. S ohledem na vše výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
93. Toliko obiter dictum Úřad považuje za vhodné se dále vyjádřit k zadavatelem stanovenému omezení týkajícímu se společného prokazování kvalifikace a společného podání nabídky v čl. 7. „Kvalifikace“ odst. 7.2.3 „Společné prokazování kvalifikace“ kvalifikační dokumentace, které zní: „[v]zhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 6 odst. 3 písm. a) ZoVaK neumožňuje, aby krajský úřad vydal povolení k provozování vodovodu a kanalizace, pokud povolení k provozování vodovodu a kanalizace, které jsou předmětem žádosti o vydání povolení, bylo vydáno jiné osobě, nepřipouští tak současně tento zákon i s ohledem na definici provozovatele v § 2 odst. 5 ZoVaK, aby konkrétní vodovod a kanalizaci provozovala více než jedna osoba. Z tohoto důvodu nepřipouští zadavatel podání nabídky, včetně dokladů k prokázání splnění kvalifikace, v tomto řízení několika dodavateli společně. Koncesní smlouva tak nemůže být plněna několika dodavateli společně.“
94. V tomto ohledu, aniž by se Úřad uvedenou zadávací podmínkou zabýval věcně, když tato nebyla v námitkách navrhovatele rozporována, Úřad doporučuje zadavateli, aby se, v případě, že by v budoucnu obdobné koncesní řízení na výběr provozovatele vodovodů a kanalizací opětovně realizoval, kriticky zabýval rovněž výše uvedenou podmínkou vylučující společné podání nabídky více dodavatelů, neboť téměř totožná zadávací podmínka byla již Úřadem jednou shledána jako nezákonná, a to konkrétně v rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 8. 2016, č. j. ÚOHS-S0498/2016/VZ-34744/2016/532/MOn, v důsledku čehož Úřad tehdy koncesní řízení zrušil.
K výroku III. tohoto rozhodnutí – uložení nápravného opatření
95. Podle § 263 odst. 3 zákona stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.
96. Vycházeje z výše uvedených závěrů Úřad konstatuje, že zadavatel stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem, a to způsobem, který je popsán ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí. Úřad proto uložil v souladu s ustanovením § 263 odst. 3 zákona nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
K výroku IV. tohoto rozhodnutí – zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení
97. Podle § 263 odst. 8 zákona ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.
98. Výše citované ustanovení zákona formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí (a tedy je účinný i u nepravomocného rozhodnutí). Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.
99. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku III. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení předmětného koncesního řízení, zakázal zároveň ve výroku IV. tohoto rozhodnutí zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v koncesním řízení smlouvu.
K výroku V. tohoto rozhodnutí – náklady řízení
100. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v ustanovení § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.
101. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku III. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení předmětného koncesního řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí.
102. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2025000835.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku I., II., III. a V. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku IV. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
1. obec Horoměřice, Velvarská 100, 252 62 Horoměřice
2. Mgr. Daniel Jankanič, advokát, Dělnická 213/12, 170 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Na tomto místě Úřad uvádí, že uváděná terminologie „hlavní pracovní poměr“ vyplývá z dnes již zrušeného zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, kdy se tím podle § 70 ve spojení s § 83a uvedeného zákona jednalo o pracovní poměr, v němž je zaměstnanec zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin týdně. Aktuálně účinný zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, takovou terminologii nezná, když základní pracovněprávní vztahy rozděluje na pracovní poměr a na právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, ev. vedlejší výdělečnou činnost dle § 304 aktuálně účinného zákoníku práce (což se však netýká hlediska stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance). Pracovní poměr, ve kterém je mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednaná zkrácená týdenní pracovní doba, současný zákoník práce nijak konkrétně neoznačuje. Jakkoliv je tedy pojem hlavní pracovní poměr dnes již obsoletní, vzhledem ke znění rozporované zadávací podmínky a vzhledem ke znění návrhu a v rámci zachování přehlednosti a srozumitelnosti rozhodnutí Úřad dále v tomto rozhodnutí používá dnes již neaktuální pojem „hlavní pracovní poměr“.
[2] Pozn.: zvýraznění doplněno Úřadem