číslo jednací: 49649/2025/162
spisová značka: R0153/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | GŘ OL - nákup služebních zbraní |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 2. 1. 2026 |
| Související rozhodnutí | 40901/2025/523 49649/2025/162 |
| Dokumenty |  2025_R0153.pdf 401 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0153/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-49649/2025/162 |
|
Brno 22. 12. 2025 |
V řízení o rozkladu ze dne 5. 11. 2025 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem
- MPI CZ s.r.o., IČO 27562468, se sídlem Hornokrčská 704/13, 140 00 Praha 4,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0628/2025/VZ, č. j. ÚOHS-40901/2025/523 ze dne 21. 10. 2025,
vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Česká republika – Vězeňská služba České republiky, IČO 00212423, se sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha 4,
jehož dalším účastníkem je vybraný dodavatel
- Česká zbrojovka a.s., IČO 46345965, se sídlem Svat. Čecha 1283, 688 01 Uherský Brod,
ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „GŘ OL - nákup služebních zbraní“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 8. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 21. 8. 2024 pod ev. č. Z2024-040274, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 8. 2024 pod ev. č. 502218-2024, ve znění pozdější opravy,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0628/2025/VZ, č. j. ÚOHS-40901/2025/523 ze dne 21. 10. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Obdržením návrhu navrhovatele bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“ nebo „zákon“) ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Podaným návrhem navrhovatel brojil proti rozhodnutí o výběru dodavatele. Má za to, že zadavatel porušil ustanovení § 113 ZZVZ, když neposoudil (řádně) otázku mimořádně nízké nabídkové ceny (dále také „MNNC“) u vybraného dodavatele a nevyzval jej ke zdůvodnění způsobu jejího stanovení, ačkoli se jednalo o cenu výrazně pod hranicí předpokládané hodnoty, nabídkové ceny navrhovatele (jako jediného dalšího účastníka zadávacího řízení) i cen na trhu obvyklých, a ačkoli navrhovatel na tyto skutečnosti zadavatele upozornil v rámci námitek. Současně navrhovatel tvrdil, že v rozhodnutí o námitkách byly jeho námitky vypořádány nedostatečně a zadavatel neobjasnil důvody, proč nebyla nabídková cena vybraného dodavatele posouzena jako mimořádně nízká a proč nebylo postupováno podle § 113 odst. 4 ZZVZ. Dle navrhovatele měl zadavatel pojmout jednoznačné podezření na MNNC a vybraného dodavatele vyzvat k objasnění dle § 113 odst. 4 ZZVZ. Odůvodnění obsažené v rozhodnutí o námitkách, proč zadavatel v případě vybraného MNNC nespatřuje (tj. že jde o renomovaného dodavatele), považuje navrhovatel za zcela nedostatečné.
II. Napadené rozhodnutí
3. Napadeným rozhodnutím Úřad návrh navrhovatele podle ustanovení § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.
4. Úřad ověřil, že komise jmenovaná zadavatelem posoudila MNNC vybraného uchazeče na jednáních dne 28. 4. 2025 a 27. 5. 2025, jak vyplývá ze zápisu z jednání komise z 17. 7. 2025.[1] Zadavatel tak splnil svou povinnost dle § 113 odst. 1 ZZVZ. Úřad konstatoval, že zápis nemusel být součástí oznámení o výběru, protože písemné zaznamenání je vyžadováno až při kontradiktorním objasnění MNNC s uchazečem.
5. Úřad zrekapituloval, že komise shledala nabídkovou cenu vybraného uchazeče reálnou. Konstatovala, že nejde o MNNC, a není tedy nutné žádat zdůvodnění. Argumentovala prestiží uchazeče a minimálním rizikem neplnění. Zadavatel tento závěr doplnil v rozhodnutí o námitkách důvodem, že jde o jasně definované plnění s kvalitou potvrzenou certifikací.
6. Úřad označil judikaturu o MNNC jako nástroji ochrany soutěže, kterou citoval navrhovatel,[2] za nerelevantní, neboť vychází z předchozí právní úpravy. Současný institut MNNC chrání primárně zadavatele. Ten musí posoudit nabídky (§ 113 odst. 1), ale zda cenu označí za MNNC, je na jeho uvážení.
7. Úřad rovněž připomenul, že jeho úkolem je pouhá kontrola rámce, ve kterém zadavatel posouzení MNNC provedl, resp. zda toto posouzení bylo v souladu se zákonem. V tomto ohledu tedy shledal posouzení zadavatele jako dostatečné. Ani z dokumentace o zadávacím řízení nevyplynuly žádné skutečnosti, které by indikovaly, že nabídková cena vybraného dodavatele reálně mohla být stanovena v dané výši z důvodů, které by měly vést k obligatornímu vyloučení vybraného dodavatele ze zadávacího řízení dle § 113 odst. 6 zákona.
8. I kdyby zadavatel MNNC identifikoval a vyžádal zdůvodnění dle § 113 odst. 4 ZZVZ, výsledek by se nezměnil. K ovlivnění výsledku zadávacího řízení by totiž mohlo dojít jedině v případě, že by sám vybraný dodavatel nepotvrdil skutečnosti tímto ustanovením vyžadované. Ten je však potvrdil již v čestném prohlášení. Ani transparentnější postup zadavatele by tedy neměl vliv na výběr, a proto nelze uložit nápravné opatření.
III. Rozklad navrhovatele
9. Dne 5. 11. 2025 podal navrhovatel Úřadu rozklad z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 21. 10. 2025. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
10. Navrhovatel tvrdí, že se zadavatel seriózností nabídky vybraného dodavatele reálně vůbec nezabýval. Dokumentace o posouzení MNNC dle navrhovatele obsahuje pouze nedostatečné, neobjektivní a formální posouzení MNNC. Navíc měl zadavatel údajně zohlednit, zda nebyla vybranému dodavateli poskytnuta veřejná podpora.
11. Navrhovatel namítá rozpor s principy unijního práva a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), dle které má zadavatel prověřit základní prvky nabídky včetně MNNC.
12. Navrhovatel nesouhlasí se závěry Úřadu o neaplikovatelnosti starší judikatury k institutu MNNC a má za to, že Úřad by měl objektivně posoudit, zda existovaly důvody k posouzení nabídkové ceny jako MNNC. Navrhovatel tvrdí, že ani po rekodifikaci právní úpravy nelze institut MNNC chápat výlučně jako „nástroj ochrany zadavatele“, jak se mylně domnívá Úřad, nýbrž jako prvek zajišťující integritu a spravedlivost celého zadávacího řízení.
13. Navrhovatel i v rámci rozkladu opakuje svou argumentaci z návrhu, že zadavatel nedostál svým povinnostem dle § 113 ZZVZ, když aktivně nezkoumal MNNC a nevyžádal si po předkladateli mimořádně nízké nabídky vysvětlení.
14. Navrhovatel nesouhlasí s omezeným přezkumným oprávněním Úřadu ohledně posuzování pouze rámce, v němž se posouzení nabídek provádí (a nevstupování do myšlenkových pochodů členů hodnoticí komise), tak jak ho Úřad prezentuje.
15. Navrhovatel považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, nesprávné po věcné i právní stránce a zatížené vadou nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
Závěr rozkladu
16. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu
17. Úřad dne 13. 11. 2025 obdržel vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu.[3]
18. Vybraný dodavatel se domnívá, že napadené rozhodnutí je věcně správné a v souladu s právními předpisy.
19. Úřad i zadavatel dle vybraného dodavatele zohlednili všechny relevantní okolnosti a námitky navrhovatele. Hodnotící komise se otázkou MNNC dostatečně zabývala, odůvodnila, proč cenu nepovažuje za mimořádně nízkou, a tento svůj postup zaznamenala v dokumentaci. Nabídková cena je reálná vzhledem k předmětu plnění a podmínkám realizace. Zadavatel postupoval transparentně a v souladu se zákonem. Neměl povinnost vyžadovat písemné vysvětlení, protože MNNC nebyla identifikována.
20. Navrhovatel se dle vybraného dodavatele opírá o překonanou judikaturu a ignoruje aktuální rozhodovací praxi Úřadu. Nová úprava (§ 113 ZZVZ) klade důraz na ochranu zadavatele a ponechává posouzení rizik na jeho uvážení. Vybraný dodavatel odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. S0491/2018/VZ-02558/2019/522/PKř ze dne 25. 1. 2019, v němž Úřad konstatoval, že „zadavatel na sebe dle současné právní úpravy může na základě vlastního uvážení převzít riziko spojené s tím, že uzavře smlouvu s dodavatelem, který nebude (např. v důsledku nereálného nacenění předmětu veřejné zakázky) schopen předmět veřejné zakázky řádně plnit.“ Dále odkazuje na důvodovou zprávu k § 113 ZZVZ, kde je uvedeno, že „[i]nstitut mimořádně nízké ceny slouží k ochraně zadavatele před nabídkami dodavatelů, které by s ohledem na cenu představovaly riziko, že dodavatel nebude schopen za nabízenou cenu zakázku splnit.“ Výklad navrhovatele tak jde proti autentickému výkladu podanému zákonodárcem přímo v důvodové zprávě, který byl navíc již judikovaný správními soudy a Úřadem.
21. Vybraný dodavatel souhlasí s Úřadem, že tento nemá pravomoc přezkoumávat myšlenkové procesy hodnotící komise.
22. Vybraný dodavatel uvádí, že pokud navrhovatel skutečně zamýšlel naznačit, že vybraný dodavatel obdržel neoprávněnou veřejnou podporu, jedná se o naprosto účelové zaměňování dvou zcela odlišných institutů. Tvrzení o neoprávněné veřejné podpoře (kvůli rámcové smlouvě s Ministerstvem obrany) považuje vybraný dodavatel za účelové a právně irelevantní.
23. V tomto ohledu vybraný dodavatel kvituje zadavatele, který ve vyjádření k návrhu trefně uvedl, že v tomto kontextu by neoprávněnou veřejnou podporu obdržel také navrhovatel a všichni další dodavatelé plnící smlouvy zadané na základě jednacího řízení bez uveřejnění nebo jiných zákonných výjimek. Jakkoli z definice veřejné podpory dle čl. 107 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) vyplývá, že podpora může být realizována v různých formách, zadání veřejné zakázky na základě zákonné výjimky při splnění podmínek pro takový postup, tyto znaky nenaplňuje. Vybraný dodavatel považuje také toto tvrzení navrhovatele za irelevantní a účelové.
24. Vybraný dodavatel navrhuje napadené rozhodnutí potvrdit a podaný rozklad zamítnout.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
25. Úřad dne 13. 11. 2025 obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu.[4]
26. Zadavatel trvá na tom, že při posuzování nabídek nepochybil a postupoval dle ZZVZ.
27. Odkazy navrhovatele na judikaturu SDEU (rozsudek C-599/10 SAG ELV Slovensko, rozsudek C-285/99 a C-286/99 Lombardini a Mantovani) považuje zadavatel za nepřiléhavé.
28. Zadavatel poukazuje na vývoj právní úpravy MNNC. Oproti zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (níže také jako „ZVZ“) je nyní institut MNNC nástrojem ochrany zadavatele, který může na vlastní riziko akceptovat ekonomicky výhodnou nabídku.
29. Porovnávání nabídkové ceny s cenami jiných účastníků řízení a předpokládanou hodnotou veřejné zakázky samo o sobě není důvodem pro vyloučení vybraného dodavatele.
30. Odůvodnění, proč nabídkovou cenu vybraného uchazeče neoznačil za MNNC, považuje zadavatel za dostatečné. Renomé dodavatele, jednoznačné vymezení předmětu plnění a certifikace zbraní jsou relevantní. Renomé firem získané jejich kvalitním působením na trhu je minimálně stejně relevantní zárukou schopnosti plnit předmět veřejné zakázky jako jakákoli (z pohledu zadavatele velmi obtížně ověřitelná) ekonomická rozvaha. Certifikát zkušebního ústavu není dokumentem formálního charakteru, jak tvrdí navrhovatel, ale důkaz kvality. Certifikát je popisem výsledků testů, které na zbrani prováděl zkušební ústav. Díky certifikaci předložených vzorků zbraní je tedy jasně dán minimální standard kvality dodávaného zboží. Zadavatel proto vyhodnotil, že dodavatel je schopen plnit zakázku za nabídnutou cenu.
31. Navrhovatelův výklad, že společným účelem § 113 ZZVZ a čl. 55 směrnice 2004/18/ES je zabránit zadavateli v přijetí objektivně nízké ceny, není podložen žádným z navrhovatelem citovaných předpisů či rozhodnutí a je dle názoru zadavatele nesprávný.
32. Zadavatel navrhuje rozklad zamítnout.
IV. Řízení o rozkladu
33. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87
a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
34. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
35. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
K členění rozkladu a jeho vypořádání
36. Navrhovatel v rámci rozkladu předložil celou řadu námitek, jádrem jeho argumentace je však to, zda zadavatel fakticky (a nikoli pouze formálně) posoudil existenci MNNC, a zda toto jeho posouzení bylo správné. Byť je nutno shledat již tyto dvě základní námitky za vzájemně rozporné (neboť pokud navrhovatel na jedné straně tvrdí, že posouzení MNNC zadavatel vůbec neprovedl,[5] a na straně druhé tvrdí, že ho provedl, ale nedostatečně či nesprávně,[6] není jeho argumentace zcela logická), budou obě tyto námitky níže postupně vypořádány.
37. Nejprve je však nutno připomenout smysl institutu MNNC dle ZZVZ (oproti ZVZ). Až při zohlednění smyslu tohoto institutu je totiž možno určit, jakým způsobem zadavatel má k posuzování (a vyhledávání) MNNC přistupovat.
38. Otázka, zda zadavatel (vůbec) posoudil MNNC, bude zodpovězena především s ohledem na obsah dokumentace zadávacího řízení, kterou zadavatel předložil, zejména na protokoly z jednání hodnoticí komise.
39. Otázka, zda zadavatel MNNC posoudil správně, vyžaduje složitější úvahu, neboť nejprve je nutno objasnit, nakolik vůbec Úřad může uvedené přezkoumávat (což vyžaduje mimo jiné vypořádání aplikovatelnosti judikatury týkající se hodnocení nabídek, kterou navrhovatel odmítá). Až následně lze postavit najisto, zda zadavatel postupoval v souladu zejména s § 113 ZZVZ (a to včetně případného nezohlednění poskytnutí neoprávněné veřejné podpory vybranému dodavateli), evropským právem a judikaturou SDEU.
Ke smyslu institutu MNNC dle nové právní úpravy
40. Úřad v napadeném rozhodnutí (body 59–63) zdůraznil, že současná úprava MNNC v ZZVZ představuje výrazný posun oproti dřívějšímu zákonu. Dříve musel zadavatel účastníka vyloučit, pokud MNNC neobjasnil, a institut MNNC chránil i soutěž mezi dodavateli. Nyní MNNC slouží primárně k ochraně zadavatele, který má značnou volnost, zda tohoto institutu využije. Zadavatel je povinen pouze posoudit, zda nabídka MNNC obsahuje; další postup je na jeho uvážení.
41. Zadavatel není povinen vyloučit účastníka vždy, když nabídka MNNC obsahuje, ani když objasnění MNNC není zcela precizní. Může jej ponechat v řízení i přes jisté pochybnosti o MNNC,[7] s výjimkou případů uvedených v § 113 odst. 6 ZZVZ. Tento přístup potvrzuje i judikatura (např. rozsudek KS v Brně sp. zn. 62 Af 78/2016).[8]
42. Argumentace, že zadavatel musel označit cenu za MNNC či vyloučit dodavatele jen proto, že cena byla výrazně pod předpokládanou hodnotou, neobstojí. Úřad např. již v rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0152/2019/VZ-18142/2019/521/JRo uvedl, že zákon zadavateli dává oprávnění, nikoli povinnost vyloučit dodavatele (nejde-li o případy dle § 113 odst. 6) a přijetí opačného názoru by popřelo smysl nové právní úpravy.[9]
43. Tento posun je klíčový pro vypořádání námitek navrhovatele ohledně aplikace starší judikatury. Institut MNNC je nutné posuzovat podle jeho současného účelu. Zadavatel je povinen posoudit otázku MNNC. Nemá-li zadavatel indicie o naplnění důvodů povinného vyloučení dodavatele ve smyslu § 113 odst. 6 zákona, jsou a) hloubka posouzení výše nabídkové ceny z pohledu MNNC, b) rozhodnutí, zda je nabídková cena nepřiměřeně nízká hodnotě poptávaného plnění, a c) zda kvůli tomu má být dodavatel vyloučen, plně v diskreci zadavatele.
K otázce, zda zadavatel posoudil přítomnost MNNC, resp. zda ji neposoudil pouze formálně
44. Navrhovatel tvrdí, že zadavatel se posouzením MNNC reálně vůbec nezabýval. Dokumentace, kterou zadavatel předložil, obsahuje údajně pouze formální zápis činnosti hodnoticí komise, z něhož není zřejmé, že by bylo provedeno skutečné posouzení serióznosti nabídky vybraného dodavatele (s ohledem na všechna relevantní kritéria, jak má vyplývat z čl. 55 směrnice 2004/18/ES a judikatury SDEU (např. C-599/10, SAG ELV Slovensko as a další v. Úrad pre verejné obstarávanie). Tomuto tvrzení nelze přisvědčit.
45. V prvé řadě je třeba poznamenat, že navrhovatel se dovolává zrušené směrnice a na ní založené judikatury. Je tedy třeba se primárně zabývat aktuálně platným právem.
46. Povinnost zadavatele posoudit MNNC je stanovena v § 113 odst. 1 zákona. Zákon však zadavateli neukládá žádnou konkrétní povinnost oznámit účastníkům zadávacího řízení (např. v oznámení o výběru), zachytit v dokumentaci o zadávacím řízení či zveřejnit detailní úvahy vedené v rámciposouzení MNNC. Účastník zadávacího řízení tak logicky ani nemá subjektivní právo se uvedených postupů na zadavateli ve vztahu k vybranému dodavateli domáhat. Zákon pouze požaduje, aby bylo posouzení dokončeno před oznámením výběru dodavatele (§ 113 odst. 1 ZZVZ). Pokud zadavatel po posouzení dospěje k závěru, že MNNC není dána, není důvodu vyzývat účastníka k objasnění.
47. Úřad se ostatně otázkou, zda zadavatel opomenul či neopomenul posoudit MNNC, v napadeném rozhodnutí také zabýval.[10] Odkázal na odbornou literaturu, dle které zadavatel není povinen v rámci dokumentace o zadávacím řízení zachytit svůj postup při posouzení MNNC, ani o tomto postupu informovat všechny účastníky zadávacího řízení.[11] Tamtéž s odkazem na judikaturu SDEU[12] a vlastní rozhodovací praxi[13] Úřad uvedl, že povinnost písemného zaznamenání zadavatelova postupu začíná až v okamžiku, kdy zadavatel zjistí, že se nabídka jeví jako mimořádně nízká, a vede v důsledku toho kontradiktorní diskuzi s dotčeným uchazečem.
48. Jak Úřad také uvedl, nabídkovou cenu zadavatel posoudil v rámci činnosti komise pro posuzování a hodnocení nabídek, přičemž MNNC neidentifikoval, a tento úkon je zaznamenán v zápisu z jednání komise ze dne 17. 7. 2025.[14] Úřad rovněž dodal, že pokud zápis z jednání komise, která se MNNC zabývá, není přílohou rozhodnutí o výběru, neznamená to automaticky, že se zadavatel MNNC nezabýval.
49. Úřad z výše uvedeného zápisu z jednání komise poměrně rozsáhle citoval v bodu 54 napadeného rozhodnutí, kde citoval mimo jiné tyto pasáže:
- „nejedná se o mimořádně nízkou cenu“
- „(…) smyslem samostatného institut [sic!] mimořádně nízké ceny má být ochrana zadavatele před situacemi, kdy účastník zadávacího řízení ve své nabídce nabídne takovou cenu za předmět plnění veřejné zakázky, za kterou není možné z objektivních důvodů předmět plnění řádně realizovat.“
- „(…) porovnávání nabídkových cen s předpokládanou hodnotou nebo mezi jednotlivými cenami účastníků řízení je pouze určitým vodítkem(…)“
- „(…) v případě vybraného dodavatele, resp. obou dodavatelů existuje minimální riziko, že by jejich nabídkové ceny byly navyšovány nebo že by došlo k nekvalitnímu, nebo dokonce k žádnému plnění předmětu veřejné zakázky. Tento názor komise zastává na základě historické prestiže obou dodavatelů, kteří by neplněním svých závazků vůči ozbrojené složce členského státu NATO (zadavateli) poškodili své světové zájmy a historickou prestiž.“
(pozn. – tučné zvýraznění doplněno).
50. Úřad zmiňuje, že podobné argumenty zadavatel použil rovněž v rozhodnutí o námitkách.[15]
51. Z rozsahu i obsahu výše uvedeného zápisu z jednání komise jednoznačně vyplývá, že v rámci hodnoticí komise proběhla na téma MNNC diskuze, kde byly uváděny konkrétní odůvodněné argumenty a úvahy, rozhodně tedy nešlo o pouhé „formální“ posouzení, kde by se zadavatel touto otázkou reálně nezabýval. Zadavatel tedy úvahy o možné existenci MNNC provedl a v dokumentaci o zadávacím řízení je prokazatelně zachytil, jak uváděl již Úřad, přičemž předseda Úřadu se s jeho posouzením plně ztotožňuje.
K otázce, v jakém rozsahu může Úřad přiměřenost nabídkové ceny přezkoumávat
52. Navrhovatel tvrdí, že Úřad rozsudek NSS č. j. 5 Afs 75/2009 (o omezené přezkumné pravomoci Úřadu) nesprávně vyložil a vytrhl z kontextu. Rozsudek se totiž týkal hodnocení nabídek podle kvalitativních kritérií, kde je na rozdíl od MNNC dán prostor pro odborný úsudek hodnoticí komise. Posouzení MNNC však není projevem odborného úsudku hodnoticí komise, ale povinným správním krokem zadavatele, který musí být objektivně přezkoumatelný. I NSS (např. v rozsudku č. j. 5 As 180/2016 nebo č. j. 1 Afs 42/2012) opakovaně zdůraznil, že úlohou Úřadu není pouze mechanicky ověřovat soulad postupu zadavatele se zákonnými ustanoveními, nýbrž také posoudit, zda zadavatel své závěry učinil na základě racionálních, přezkoumatelných a logicky zdůvodněných úvah. Úřad je orgánem dozoru, který musí zkoumat, zda skutková zjištění a odůvodnění zadavatele obstojí i věcně – tedy zda z dokumentace zadávacího řízení skutečně plyne, že přijaté vysvětlení má reálný a ekonomicky udržitelný základ. Pokud Úřad bez dalšího převzal tvrzení zadavatele, aniž by ověřil jejich věcnou správnost a úplnost, porušil zásadu materiální pravdy podle § 3 správního řádu a zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti podle § 68 odst. 3 správního řádu.
53. S uvedeným názorem navrhovatele však nelze souhlasit, a to z následujících důvodů.
54. Úřad nic nevytrhl z kontextu. Nelze totiž říci, že pokud se rozsudek týká hodnocení nabídek, je na nynější případ neaplikovatelný. Také při posuzování nabídek z hlediska MNNC je dán prostor pro odborný úsudek hodnoticí komise, a to právě z hlediska obchodního, tedy zda určité plnění za určitou cenu je ekonomicky racionální poskytnout, a to s přihlédnutím jednak k situaci na trhu zadavateli známé, jednak ke zkušenostem zadavatele, ale i s přihlédnutím k informacím o zakázkách zadávaných jinými zadavateli.
55. Že se výše uvedené závěry vztahují i na přezkum postupu zadavatele týkajícího se posuzování existence MNNC a jejího případného zdůvodnění, bylo potvrzeno rozsudkem KS v Brně č. j. 31 Af 69/2021, vydaným již v poměrech ZZVZ, ve kterém bylo dovozeno, že není úkolem soudu (a tedy potažmo ani úkolem Úřadu) zabývat se otázkou, zda konkrétní nabídka vůbec obsahovala MNNC nebo zda měl zadavatel považovat odůvodnění MNNC poskytnuté dodavatelem za dostatečné; přezkumné orgány se mají primárně zabývat tím, zda zadavatel svůj postup odůvodnil transparentním a přezkoumatelným způsobem. Konkrétně v posledně zmiňovaném rozsudku krajský soud uvedl: »Ještě před zahájením přezkumu postupu zadavatele považuje soud za nutné zdůraznit, že samotný rozsah přezkumu postupu zadavatele v zadávacím řízení ať již soudem nebo žalovaným je podstatně omezený. Žalobce se totiž mylně domnívá, že je úkolem soudu se zabývat otázkou, zda jeho nabídka vůbec obsahuje MNNC nebo zda měl zadavatel považovat odůvodnění MNNC poskytnuté žalobcem za dostatečné. Základní východiska přezkoumání postupu zadavatele v zadávacím řízení shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 8. 2021, č. j. 7 As 199/2021-71, následovně: ‚[Ú]kolem žalovaného a správních soudů je kontrola rámce, v němž se výběr provádí, nikoliv samotné kvality výběru. Správní soudy ani žalovaný nemohou vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, tedy členů hodnotící komise, či nahrazovat jejich uvážení vlastním správním uvážením. Úkolem správních soudů a žalovaného je kontrola těch činností zadavatele, které vytvářejí prostor pro fair podmínky pro účast uchazečů v soutěži a jeho postupu v daném řízení, přičemž v tomto ohledu jsou mj. oprávněni posuzovat dodržení zásady transparentnosti. (…)‘ Soud se proto bude zabývat primárně tím, zda zadavatel odůvodnil svůj postup transparentním a přezkoumatelným způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010-159, č. 2189/2011 Sb. NSS).« (pozn. – tučné zvýraznění doplněno)
56. Posouzení, zda zadavatel vyhodnotil veškerá rizika spojená s MNNC, případně jejich míru ve vztahu k plnění veřejné zakázky, není a nemůže být předmětem přezkumu či rozhodování Úřadu. Úřad je oprávněn pouze ověřit, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem při procesu posouzení MNNC, nikoliv hodnotit samotné výsledky či kvalitu jeho úvahy. Pokud tedy v tomto spatřuje navrhovatel pochybení zadavatele, nelze mu přisvědčit. Jinými slovy, zadavatel má v tomto ohledu velkou míru uvážení a Úřad přezkoumává pouze to, zda zadavatel posoudil MNNC, dodržel procesní kroky (dle § 113 ZZVZ) a zda je odůvodnění jeho postupu přezkoumatelné a transparentní, nikoliv zda jeho rozhodnutí bylo správné z hlediska rizika neúměrnosti nabídkové ceny vůči poskytovanému plnění.
57. Vzhledem k tomu, že tedy Úřad nemůže vstupovat do samotných myšlenkových pochodů členů komise ohledně toho, zda je cena mimořádně nízká, a sleduje pouze to, zda byly dodrženy předepsané postupy, zásady a zda je dokumentace přezkoumatelná z hlediska transparentnosti, je nutno konstatovat, že vše potřebné zadavatel v nyní šetřeném případě dodržel – úvahy ohledně MNNC provedl, uvedl argumenty, proč MNNC neshledává (přičemž zadavatel své závěry učinil na základě racionálních, přezkoumatelných a logicky zdůvodněných úvah), vše písemně zaznamenal.
58. Napadené rozhodnutí předseda Úřadu i v tomto ohledu shledává věcně správným, zákonným a přezkoumatelným, neboť obsahuje úplné a srozumitelné, jasně uvedené důvody a právní základ, a je transparentní tak, že umožňuje kontrolu zákonnosti a správnosti postupu.
K námitce, že zadavatel posoudil MNNC špatně (resp. k nedostatečnosti odůvodnění zadavatele)
59. Odůvodnění, že jde o renomovaného (a tím pádem spolehlivého) dodavatele nepovažuje navrhovatel za dostatečné, neboť dle jeho tvrzení nijak nevypovídá o tom, zda je nabídková cena vybraného dodavatele realistická. Zadavatel cenu vybraného dodavatele údajně hodnotil z hlediska svých interních úvah, a nikoli objektivně (v kontextu zásad hospodářské soutěže a transparentnosti); tento jeho postup má ohrožovat hospodářskou soutěž, neboť umožňuje realizaci veřejné zakázky za podmínek, které mohou být ekonomicky neudržitelné, a tím diskriminuje další účastníky řízení, tedy v tomto případně konkrétně navrhovatele.
60. Dlužno dodat, že zadavatel ohledně spolehlivosti nabídky vybraného dodavatele odkázal dále i na skutečnost, že se jedná o dodávku předem jasně definovaného plnění, jehož kvalitu prokázali účastníci zadávacího řízení oficiální certifikací.
61. Nejprve je třeba opětovně připomenout, že ohledně důvodů, které zadavatele vedly k závěru, že MNNC v daném případě dána není, má Úřad zkoumat toliko transparentnost a přezkoumatelnost úvah zadavatele, nikoliv jejich samotnou opodstatněnost. Úřad se v daném případě zabýval obojím.
62. Stran transparentnosti a přezkoumatelnosti se Úřad vyjádřil v bodě 67 napadeného rozhodnutí, když došel k závěru, že se jeví jako dostatečně zřetelné, co zadavatele vedlo k jeho závěrům, přičemž zadavatelovu argumentaci považuje za logickou, rozumně podanou a v souladu se současným primárním účelem institutu mimořádně nízké nabídkové ceny.
63. Reálností nabídkové ceny, tedy v podstatě věcnou správností úvah zadavatele na téma, zda jde nabídková cena vybraného dodavatele nepřiměřeně nízká, či nikoliv, se zabýval Úřad v bodu 68 napadeného rozhodnutí, a to v reakci na vyjádření vybraného dodavatele. K tomu je třeba říci, že posouzení reálnosti nabídkové ceny ze strany Úřadu nebylo nutné provádět, neboť sahá za hranice přezkumu, který je Úřadu svěřen, jak bylo výše vysvětleno. Nejde totiž o přezkum rámce, v němž se úvahy ohledně MNNC vedou, ale o přezkum těchto úvah samotných. Úvahy Úřadu učiněné v této otázce je třeba vnímat jako učiněné nad rámec nutného. Proto, i kdyby snad byly nesprávné, nemohlo by to vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť nejde o jeho nosné důvody. V rozsahu, v jakém se rozkladová argumentace navrhovatele týká správnosti těchto úvah, nemůže být proto důvodná.
64. Argumentace prestiží vybraného dodavatele ani odkazem na certifikaci navrhovateli nepostačuje, ale sám žádné konkrétní důvody, svědčící o nereálnosti nabídky vybraného dodavatele nenamítá. Nepředkládá např. žádnou kalkulaci, ze které by plynulo, že plnění za danou cenu nelze realizovat, pouze uvádí, že dle jeho zkušeností není nabídková cena (pohybující se údajně pod pořizovacími náklady) na trhu dosažitelná, aniž by vybraný dodavatel nekalkuloval s velkou slevou umožněnou tím, že dodavatel tuto cenu dotuje z jiných svých zdrojů.
65. Navrhovatel neupozornil na žádnou skutečnost (kromě možné neoprávněné podpory, která bude vypořádána samostatně níže), která by svědčila o tom, že hrozba neplnění je reálná, či že jsou dány důvody pro obligatorní vyloučení vybraného dodavatele ze zadávacího řízení.
66. V rozkladu dokonce i navrhovatel s ohledem na zmíněnou rámcovou smlouvu připouští, že „[v]ybraný dodavatel disponuje dlouhodobým kontraktem s veřejným zadavatelem v objemu miliard korun, který mu zjevně umožňuje využívat významné úspory z rozsahu, optimalizovat výrobní a logistické kapacity a následně nabízet jiné zakázky za výrazně nižší jednotkové ceny“, čímž reálnost nabídky vybraného dodavatele vlastně připouští a odůvodňuje, proč vybraný dodavatel může nabízet plnění za nízké ceny, aniž by jakkoli porušoval zákon.
67. Jak plyne z již dříve uvedeného, posouzení MNNC bude vždy do jisté míry subjektivní. Podstatné je ovšem to, že se jeví jako dostatečně zřetelné, co zadavatele vedlo k jeho závěrům, a že jeho argumentace je logická, rozumně podaná a v souladu se současným primárním účelem institutu MNNC. I v tomto ohledu se tedy předseda Úřadu ztotožňuje s Úřadem.[16]
K neoprávněnému poskytnutí veřejné podpory
68. Otázka neoprávněné veřejné podpory je v rozkladu (bod 10) zmíněna jen velmi obecně, proto ji lze vypořádat rovněž jen velmi obecně.
69. Již Úřad v napadeném rozhodnutí[17] poukazoval na to, že navrhovatel ostatně ani neuvedl, že by uzavření citované smlouvy proběhlo v rozporu s právními předpisy, ani žádné jiné skutečnosti, které by při objektivním zvážení mohly alespoň teoreticky vzbudit podezření, že se jednalo o neoprávněnou veřejnou podporu. Vzhledem k tomu, že navrhovatel na uvedené ani v rozkladu nijak nereagoval v tom ohledu, že by nově tvrdil skutečnosti, které by podezření, že se o neoprávněnou podporu jednalo, vzbudily, není důvodu věc posoudit jinak, než jak to učinil Úřad v napadeném rozhodnutí. Odkazovanou smlouvou se ostatně Úřad již zabýval v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn ÚOHS-S0105/2019/VZ na základě návrhu (téhož) navrhovatele. Tamtéž již navrhovatel namítal, že nebyly naplněny podmínky pro použití předmětné výjimky, a že se jednalo o veřejnou podporu, avšak Úřad jeho návrh jako nedůvodný zamítl.[18]
70. Obecné konstatování (podrobněji viz bod 67 napadeného rozhodnutí), že vybranému dodavateli mohla být poskytnuta veřejná podpora, nemůže založit důvodnou pochybnost Úřadu o tom, že by se tak skutečně stalo, jelikož navrhovatel neposkytuje žádné konkrétní vodítko, proč by tomu tak mělo být.
71. Nelze tedy říci, že by argumentace navrhovatele nebyla zohledněna – jeho tvrzení však vzhledem ke své vágnosti nepostačovala k tomu, aby vzbudila oprávněnou pochybnost o tom, že byl porušen zákon, přičemž ani z jiných okolností porušení zákona nevyplývalo.
K námitce rozporu s principy unijního práva a judikaturou SDEU
72. Navrhovatel odkazuje na čl. 55 zrušené směrnice 2004/18/ES s tím, že tento upravuje relevantní kritéria pro posouzení serióznosti nabídky vybraného dodavatele. Odkazovaný článek se však týká výlučně situace, kdy může zadavatel uchazeče s MNNC vyloučit, resp. ukládá zadavateli povinnost, aby uchazeče, u něhož MNNC zjistí, nejdříve požádal o vysvětlení. Konkrétně je znění čl. 55 následující: „Pokud se pro danou zakázku zdají být nabídky mimořádně nízké v poměru k výrobkům, stavebním pracím nebo službám, jež mají být poskytovány, nemůže zadavatel tyto nabídky odmítnout, aniž by nejdříve písemně požádal o upřesnění základních prvků nabídky, které považuje za důležité. […]“.
73. V tomto ohledu lze zcela přisvědčit tvrzení zadavatele ve vyjádření k rozkladu: „Obsah čl. 55 Směrnice není pro argumentaci Navrhovatele přiléhavý, jelikož uvádí, že zadavatel veřejné zakázky nemůže vyloučit účastníka zadávacího řízení, který nabídne mimořádně nízkou nabídkovou cenu, aniž by předtím nechal tohoto účastníka svou nabídkovou cenu objasnit. Neudává tedy zadavateli povinnost účastníka výběrového řízení vylučovat, a to ani v případech, kdy je tomu zadavatel povinen dle § 113 ZZVZ. Pokud předmětný článek cokoli potvrzuje, pak jsou to právě závěry Úřadu vedoucí k zamítnutí Návrhu pro nezjištění důvodů pro uložení nápravného opatření, tedy (zkráceně řečeno), že Zadavatel nehodlá Vybraného dodavatele vylučovat a ZZVZ mu tuto povinnost neklade“.
74. Za stejně nepřiléhavý lze označit odkaz navrhovatele na rozhodnutí SDEU C-599/10, SAG ELV Slovensko as a další v. Úrad pre verejné obstarávanie. Již ze samotného úryvku z rozhodnutí, který navrhovatel cituje,[19] je patrné, že odkazuje na výše uvedený čl. 55 směrnice 2004/18/ES a v souladu s ním říká, že před tím, než zadavatel vyloučí uchazeče s MNNC, musí mu dát možnost tuto cenu zdůvodnit (resp. že zadavatel nemůže vyloučit účastníka s MNNC, aniž by mu dal příležitost nabídku objasnit). I uvedený judikát tedy svědčí spíše proti teorii navrhovatele, neboť se snaží spíše omezit nedůvodné vylučování uchazečů ze zadávacího řízení a o samotném zjišťování MNNC nic neříká.
75. Ani této námitce navrhovatele tedy nelze přisvědčit.
VI. Závěr
76. Z výše uvedených důvodů je třeba uzavřít, že napadené rozhodnutí je správné a zákonné, neboť posouzení Úřadu, že zadavatel ohledně posouzení MNNC nepochybil, bylo v souladu se zákonem a učiněnými skutkovými zjištěními.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Česká republika – Vězeňská služba České republiky, Soudní 1672/1a, 140 00 Praha 4
2. MPI CZ s.r.o., Hornokrčská 704/13, 140 00 Praha 4
3. Česká zbrojovka a.s., Svat. Čecha 1283, 688 01 Uherský Brod
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Položka 41 správního spisu.
[2] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2017, č. j. 5 As 180/2016-32, podle kterého má institut MNNC »také bránit uchazečům v nabízení objektivně nereálné nabídkové ceny s cílem získat „konkurenční výhodu“ oproti ostatním uchazečům a zvítězit tak v zadávacím řízení«.
[3] Položka 60 správního spisu.
[4] Položka 61 správního spisu.
[5] Viz bod 6 rozkladu: „ze zprávy o hodnocení nabídek ani z přílohy […] nikterak nevyplývá, že by se Zadavatel otázkou mimořádně nízké nabídkové ceny reálně vůbec zabýval. Dokumentace, kterou Zadavatel předložil, obsahuje pouze formální zápis činnosti komise, z něhož není zřejmé, že by bylo provedeno skutečné posouzení serióznosti nabídky Vybraného dodavatele“.
[6] Viz bod 7 rozkladu: „Odůvodnění obsažené v rozhodnutí o námitkách, podle kterého oba účastníci, tedy jak Vybraný dodavatel, tak Podatel, jsou ‚renomovanými dodavateli‘, považuje Podatel za zcela nedostatečné“.
[7] Srov. Macek, I., Dereková, R., Bartoň, D., Košťál, K., Marečková, E., Zatloukal P.: Zákon o zadávání veřejných zakázek. Praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2017, s. 433.
[8] Zmiňovaný již v bodu 61 napadeného rozhodnutí.
[9] Konkrétně v odkazovaném rozhodnutí Úřad uvedl: „nejen z dikce příslušného ustanovení zákona, ale i z celkového kontextu nové úpravy institutu mimořádně nízké nabídkové ceny jednoznačně pro zadavatele plyne oprávnění a nikoliv povinnost (tj. nejde-li o případy, na které dopadá § 113 odst. 6 zákona) vyloučit dodavatele ze zadávacího řízení. Pokud by Úřad přistoupil na argumentaci navrhovatele, že zadavatel byl povinen vyloučit vybraného dodavatele kvůli existenci mimořádně nízké nabídkové ceny s ohledem na zásadu přiměřenosti, tak by současná rozhodovací praxe dospěla de facto ke stejným právním závěrům, jaké byly dovozovány z předchozí právní úpravy, a smysl nové právní úpravy institutu mimořádně nízké nabídkové ceny, tak jak vyplývá např. i z důvodové zprávy k zákonu či rozsudku Krajského soudu v Brně 62 Af 78/2016-383 ze dne 4. 11. 2016 […] by tímto byl popřen. […] V této souvislosti je třeba opětovně zdůraznit, že institut mimořádně nízké nabídkové ceny slouží v zákoně primárně k ochraně zadavatele“. (bod 89, pozn. – tučné zvýraznění doplněno)
[10] Body 48 - 52 napadeného rozhodnutí.
[11] Bod 52 napadeného rozhodnutí.
[12] Rozsudek SDEU C-669/20 ze dne 15. 9. 2022 ve věci Veridos GmbH v. Ministar na vatreshnite raboti na Republika Bulgaria a Mühlbauer ID Services GmbH – S&T.
[13] Bod 84 rozhodnutí Úřadu ze dne 10. 1. 2023, č. j. ÚOHS-01203/2023/500, sp. zn. ÚOHS-S0463/2022/VZ.
[14] Položka 41 správního spisu.
[15] Bod 55 napadeného rozhodnutí.
[16] Bod 67 napadeného rozhodnutí.
[17] Bod 67.
[18] Rozhodnutí dostupné na https://uohs.gov.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-16503.html .
[19] „Je třeba připomenout, že článek 55 směrnice 2004/18 stanoví, že pokud se pro danou zakázku zdají být nabídky mimořádně nízké v poměru k výrobkům, stavebním pracím nebo službám, jež mají být poskytovány, nemůže zadavatel tyto nabídky odmítnout, aniž nejdříve ‘písemně požádal o upřesnění základních prvků nabídky, které považuje za důležité‘. Z těchto ustanovení, jež jsou kogentní, jasně vyplývá, že unijní zákonodárce měl v úmyslu od veřejného zadavatele požadovat, aby ověřil základní prvky nabídek, které jsou mimořádně nízké, přičemž mu za tímto účelem uložil povinnost požádat zájemce, aby poskytli nezbytná odůvodnění k prokázání toho, že jsou tyto nabídky seriózní“.