číslo jednací: 01789/2026/161
spisová značka: R0165/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Odprodej tepelného hospodářství (topné kanály a zařízení plynových kotelen a výměníkových stanic) |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 30. 1. 2026 |
| Související rozhodnutí | 43421/2025/500 01789/2026/161 |
| Dokumenty |  2025_R0165.pdf 295 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0165/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-01789/2026/161 |
|
Brno 15. 1. 2026 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 21. 11. 2025 navrhovatelem
- COM-TIP s. r. o., IČO 45788677, se sídlem Družstevní 1395/8, 140 00 Praha 4,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-43421/2025/500 ze dne 6. 11. 2025 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0622/2025/VZ ve věci návrhu na přezkoumání postupu zadavatele
- městská část Praha 10, IČO 00063941, se sídlem Vinohradská 3218/169, 100 00 Praha 10, ve správním řízení zastoupeného JUDr. Miroslavem Kučerkou, LL.M., advokátem, ev. č. ČAK 15955, se sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha,
směřujícího k odprodeji tepelného hospodářství (topné kanály a zařízení plynových kotelen a výměníkových stanic), blíže specifikovaného ve „Výzvě k předložení žádosti o účast a nabídky“ uveřejněné dne 16. 6. 2025 na profilu zadavatele,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-43421/2025/500 ze dne 6. 11. 2025 vydané ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0622/2025/VZ
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Postup zadavatele a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel na svém profilu dne 16. 6. 2025 uveřejnil „Výzvu k předložení žádosti o účast a nabídky“ ze dne 12. 6. 2025 pod systémovým číslem P25V00307372. Tím podle § 1772 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) s analogickým využitím pravidel dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“)[1] zahájil veřejnou soutěž o nejvhodnější nabídku s názvem „Odprodej tepelného hospodářství Městské části Praha 10“ (dále jen „odprodej tepelného hospodářství“ či „šetřený postup zadavatele“). Předmětem smlouvy, kterou má zadavatel zájem uzavřít, má být „odprodej tepelného hospodářství (topné kanály a zařízení plynových kotelen a výměníkových stanic) Městské části Praha 10 tak, jak je blíže vymezen zejména smlouvou vč. jejich příloh, která tvoří přílohu č. 1. a v přílohách této Výzvy“.
2. Proti záměru zadavatele prodat tepelné hospodářství podal námitky navrhovatel s tím, že v posuzované věci se nejedná o prostý prodej majetku, ale v závislosti na dalších parametrech převodu by se mohlo jednat o veřejnou zakázku, která měla být zadána v příslušném zadávacím či koncesním řízení, což je postup, kterému se zadavatel vyhýbá. Vzhledem k tomu, že zadavatel námitky odmítl, podal navrhovatel dne 27. 8. 2025 návrh, kterým bylo zahájeno správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0622/2025/VZ.
II. Napadené rozhodnutí
3. Dne 6. 11. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0622/2025/VZ, č. j. ÚOHS-43421/2025/500, jehož výrokem návrh navrhovatele podle § 265 písm. c) zákona zamítl, neboť nesměřuje proti postupu, který je zadavatel podle tohoto zákona povinen dodržovat.
4. Úřad odůvodnění napadeného rozhodnutí postavil na závěru, že posuzované výběrové řízení nesměřuje k tomu, že by zadavatel hodlal čerpat služby či pořizovat dodávky. V této souvislosti zadavatel nemíní vynakládat žádné finanční prostředky. Žádný dokument neobsahuje ustanovení, z něhož by vyplývalo, že má být zadána veřejná zakázka či koncese. Kupující nepředstavuje pro zadavatele dodavatele ve smyslu zákona. Nebylo přeneseno ani provozní riziko. Nejde tak o veřejnou zakázku ani o koncesi, jedná se o prodej majetku třetí osobě.
III. Rozklad navrhovatele
5. Dne 21. 11. 2025 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele z téhož dne. Napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 6. 11. 2025. Rozklad byl podán řádně a včas.
6. Navrhovatel v rozkladu namítá, že Úřad nesprávně vyhodnotil předmět veřejné soutěže. Na základě tohoto omylu učinil nesprávný závěr ohledně nenaplnění znaku veřejné zakázky, a proto dospěl k nesprávnému závěru ohledně zákonnosti postupu zadavatele ve veřejné soutěži. Nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, důkazy byly hodnoceny selektivně a věc byla nesprávně právně posouzena. Rozhodnutí je nesprávné a nezákonné a obsahuje vady, které jej činí nejasným, nesrozumitelným, vnitřně rozporným a nezákonným.
7. Dle navrhovatele není předmětem veřejné soutěže pouze prodej tepelného hospodářství, ale zejména zajištění jeho provozu a braní užitku z tohoto provozu, včetně nastavení co nejvyšší kvality služeb vůči občanům městské části, kterým má být služba poskytována. Odprodej bez dalšího provozu postrádá ekonomický smysl, samotná zařízení jsou desítky let stará a sama o sobě nemají hodnotu.
8. Navrhovatel uvádí, že v souvislosti s tepelným hospodářstvím jsou uzavřeny řádově stovky smluv o dodávce tepelné energie, které v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen „energetický zákon“) ukládají držiteli licence (majiteli tepelného hospodářství) povinnost vykonávat licencovanou činnost tak, aby byla zajištěna spolehlivá a trvale bezpečná dodávka tepelné energie. K přerušení dodávky tepla může dojít pouze na omezenou dobu a pouze v taxativně stanovených případech vyjmenovaných v § 76 odst. 4 energetického zákona. Jde zejména o případy jako stav nouze, plánované opravy, neoprávněný odběr, ohrožení zdraví nebo majetku apod. Mimo tyto zákonné (resp. smluvně zrcadlené) důvody dodavatel dodávku přerušovat či omezovat nesmí. Je tedy zřejmé, že povinnost provozovat tepelné hospodářství a dodávat tepelnou energii koncovým zákazníkům (smluvním odběratelům) plyne budoucímu vlastníku přímo ze zákona a také z platně uzavřených smluv o dodávce tepelné energie.
9. Úřad v napadeném rozhodnutí odhlíží od ekonomické podstaty smlouvy, kterou není pouze prodej jinak neupotřebitelného tepelného hospodářství, je jí zajištění provozu zařízení. Ekonomicky zajímavý je právě provoz zařízení, neboť je s ním spojen obrat cca 100 mil. Kč bez DPH. Ve věci tak může jít o koncesi, kdy vybraný dodavatel bude zařízení provozovat, bude na sobě mít rizika provozu a bude z provozu brát užitky. To, že zadavatel s provozem počítá, je zjevné z jeho snahy zajistit určité kvality provozu.
10. Úřad se však nezabýval důkazy předloženými navrhovatelem, naopak přebírá závěry a názory zadavatele. Tím nezjistil řádně skutkový stav věci.
11. Navrhovatel se domnívá, že postup zadavatele by mohl naplňovat i znaky koncese, neboť zadavatel míní vedle ceny hodnotit rovněž i dodavatelem nabídnutou kvalitu a přidanou hodnotu vztaženou k provozu tepelného hospodářství. Zadavatel rovněž definoval hodnoticí kritérium rizika provozu tepelného hospodářství, k nimž má dodavatel navrhnout opatření. Mimoto bude vybraný dodavatel nepochybně brát užitky za poskytování služeb.
12. Úřad ve svém posouzení skutečnost, že mají být hodnocena i kritéria kvality a eliminace rizik, nezohlednil, dokonce konstatoval, že na dodavatele není ze strany zadavatele žádné riziko spojené s braním užitků přeneseno. Pouze konstatoval, že s prodejem není převáděn závazek poskytovat úplatné plnění spočívající ve výkonu určité činnosti.
13. Navrhovatel proto závěrem rozkladu navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Úřadu k dalšímu řízení a současně aby byl vysloven závazný právní názor, jímž bude Úřad při novém rozhodování vázán.
IV. Řízení o rozkladu
14. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
15. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K důvodům zamítnutí rozkladu
16. V posuzované věci je řešen postup zadavatele, který deklaruje prodej tepelného hospodářství, tedy odprodej kompletního zařízení určeného k výrobě a distribuci tepla. Tento prodej zadavatel dle svých slov realizuje formou veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku dle § 1772 a násl. občanského zákoníku. Pro některé postupy zadavatel využívá analogicky ZZVZ, neboť požaduje konkrétní kvalifikaci kupujícího (základní, profesní, ekonomickou i technickou) a současně požaduje, aby uchazeč nabídl určitou kvalitu provozu ve prospěch občanů městské části a eliminaci rizik provozu. Nabídková cena má v rámci hodnocení nabídek váhu 70 %, kritérium kvality a přidané hodnoty má váhu 20 %, eliminace rizik pak zbývajících 10 %. Právě z těchto prvků, které zadavatel vyžaduje, popř. hodnotí, navrhovatel dovozuje, že skutečným předmětem veřejné soutěže je zadání veřejné zakázky, neboť zadavatel v podstatě hledá provozovatele zařízení a počítá s tím, že kupující zařízení provozovat bude. Jde-li o veřejnou zakázku, měla být vzhledem ke své hodnotě zadávána v příslušném zadávacím či koncesním řízení.
17. Jak již konstatoval i Úřad v napadeném rozhodnutí, jeho kompetence spočívá ve výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek (s určitými výjimkami, které v posuzované věci nehrají roli). Zadáním veřejné zakázky se pak rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce (§ 2 odst. 1 zákona). Nesměřuje-li aktivita zadavatele k zadání veřejné zakázky, tedy nesměřuje-li aktivita zadavatele k uzavření úplatné smlouvy, kterou by se dodavatel zavázal poskytnout dodávky služby nebo stavební práce, nejde o veřejnou zakázku a zadavatel není povinen postupovat dle zákona, a v důsledku toho není Úřad k přezkumu jeho postupu příslušný.
18. Z výzvy k předložení žádosti o účast a nabídky, kterou zadavatel zahájil veřejnou soutěž, stejně jako z kupní smlouvy, jejíž návrh je přílohou výzvy, vyplývá, že závazkem zadavatele je prodat předmět koupě, tedy topné kanály, zařízení kotelen a výměníkových stanic (dále jen „tepelné hospodářství“) a závazkem dodavatele v pozici kupujícího je tento předmět koupě koupit, přijmout do svého vlastnictví a zaplatit za něj kupní cenu.
19. Závazek kupujícího může být rozšířen v části V odst. 13 kupní smlouvy o závazky týkající se kvality, přidané hodnoty a eliminace rizik, tato část kupní smlouvy závisí na doplnění kupujícího a rovněž na dalších jednáních o obsahu smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím, což si zadavatel ve výzvě k předložení žádosti o účast výslovně vymiňuje.
20. Z kupní smlouvy dále vyplývá, že se odstoupení od smlouvy sjednává v rozsahu daném občanským zákoníkem, zejm. tedy pro případy prodlení s úhradou kupní ceny, s převzetím předmětu koupě nebo pro případ nepravdivého prohlášení kupujícího. Nesjednávají se vedlejší ujednání, tedy zejm. výhrada zpětné koupě či předkupní právo. V čl. IX odst. 2 kupní smlouvy smluvní strany prohlašují, že veškeré podmínky plnění, práva a povinnosti a sankce, které jsou mezi nimi ujednány, jsou obsaženy v textu smlouvy, kteroužto se ruší všechna případná předchozí ujednání.
21. Z obsahu výzvy k předložení žádosti o účast a z kupní smlouvy tedy vyplývá, že veřejná soutěž má být završena uzavřením kupní smlouvy, v níž je obsah práv a povinností stran definován tak, že má jít o převod movité věci nyní ve vlastnictví zadavatele, kterou má dodavatel – kupující nabýt, převzít a zaplatit za ni kupní cenu. V kupní smlouvě se nesjednává povinnost nabyvatele provozovat předmět koupě a nesjednává se ani žádná možnost prodávajícího zasahovat do nakládání s předmětem koupě či ovlivňovat jeho další právní režim či limitovat vůči němu vlastnické právo, jinými slovy se kupujícímu nestanoví žádný časový ani věcný rámec toho, jak má s předmětem koupě po převodu nakládat.
22. V případě kupní smlouvy se tak jedná o smlouvu, kde definující plnění poskytuje zadavatel a úplata přichází ze strany kupujícího. Nejedná se tedy smlouvu, z níž by vyplývala povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona a povinnost zadavatele (v případě veřejné zakázky) či třetích osob (v případě koncese) poskytnout za tyto dodávky, služby či stavební práce peněžité plnění. Z tohoto důvodu se v případě závazku na prodej tepelného hospodářství nejedná o veřejnou zakázku ve smyslu § 14 zákona. V tomto ohledu se zcela ztotožňuji se závěry Úřadu uvedenými v bodech 91-106 napadeného rozhodnutí.
23. Vzhledem k tomu, že navrhovatel v rozkladu namítá, že nabyvatel bude tepelné hospodářství provozovat a za to bude brát užitky v podobě plateb od třetích osob (odběratelů tepla), je namístě se výslovně vyjádřit i k tomu, proč se v posuzované věci nejedná o koncesi.
24. Za zadání koncese na služby se dle § 174 odst. 3 zákona považuje uzavření úplatné smlouvy, kterou zadavatel a) zadá dodavateli poskytnutí služeb, přičemž protiplnění spočívá v právu braní užitků vyplývajících z poskytování služeb, nebo v tomto právu společně s platbou a současně b) na dodavatele přenáší provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z poskytování služeb.
25. Jak již bylo konstatováno výše, v návrhu kupní smlouvy ani ve výzvě k podání žádostí o účast není obsažen žádný výslovný závazek dodavatele poskytovat služby. Pokud navrhovatel uvádí, že tento závazek vyplývá ze zákona a zadavatel s ním ve svém postupu počítá, není tomu tak z následujících důvodů.
26. Zadavatel je vlastníkem, nikoliv provozovatelem tepelného hospodářství, k jeho provozování nemá udělenu licenci, jak vyplývá ostatně i z jeho vyjádření ve správním řízení, což navrhovatel nerozporuje. Provozovateli tepelného hospodářství jsou – jak vyplývá z textu kupní smlouvy – navrhovatel a společnost Calor spol. s r. o. na základě nájemních smluv uzavřených na dobu neurčitou.
27. Vlastník energetického zařízení není ze zákona povinen zařízení provozovat. Taková povinnost stíhá dle energetického zákona subjekt, který má k provozování konkrétního energetického zařízení udělenu licenci. Povinnost k provozu tepelného hospodářství tak nadále stíhá jeho stávající nájemce, ačkoliv nelze vyloučit, že nabyvatel vypoví nájemní smlouvy. I v takovém případě je však postup takový, že držitel licence dle § 9 energetického zákona neprodleně oznamuje Energetickému regulačnímu úřadu změny podmínek pro udělení licence a nabyvatel musí požádat o udělení licence k provozu nabývaného zařízení, k němuž dokládá mj. majetkový vztah v podobě nabývacího či užívacího titulu (v tomto případě kupní smlouvu).
28. Pokud tedy zadavatel prodává energetické zařízení, prodává „prosté“ vlastnictví, k němuž se povinnost provozu zařízení neváže. Zadavatel tedy sice může důvodně předpokládat, že nabyvatel bude tepelné hospodářství provozovat, nicméně ve smlouvě mu takovou povinnost nestanovil a její neplnění nestíhá (např. smluvní pokutou či odstoupením od smlouvy) a ze zákona novému vlastníkovi taková povinnost rovněž automaticky nevyplývá.
29. Dokud nabyvatel tepelného hospodářství nezíská vlastní licenci pro jeho provoz, neukončí nájemní smlouvy dosavadním provozovatelům a nezačne tepelné hospodářství sám provozovat, nevznikne mu ani právo brát užitky vyplývající z poskytování služeb. Je tedy nutno konstatovat, že převodem nedojde ke vzniku povinnosti poskytovat jiné činnosti a k přechodu práva brát za činnost užitky, proto není naplněn znak koncese dle § 174 odst. 3 písm. a) zákona.
30. Co se týká přenosu provozního rizika jako znaku koncese dle § 174 odst. 3 zákona, na kupujícího je smluvně přeneseno toliko nebezpečí škody na předmětu koupě (viz čl. VI odst. 2 kupní smlouvy), což je riziko vážící se k vlastnictví věci. Provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z poskytování služeb stíhá provozovatele tepelného hospodářství, kterým jsou stávající nájemci. Není tak naplněn ani znak koncese dle § 174 odst. 3 písm. b) zákona.
31. Je pravdou, že zadavatel v odpovědích na dotazy vznesené v průběhu veřejné soutěže uváděl, že hodlá nabyvateli uložit povinnost provozovat zakoupený majetek, nicméně toto prohlášení se neodráží v kupní smlouvě, která má být mezi stranami uzavřena, a zadavatel toto své prohlášení později negoval (viz bod 122 napadeného rozhodnutí). K tomu lze podotknout, že kupní smlouva dle své textace ruší a nahrazuje všechna předchozí jednání a ujednání (viz čl. IX odst. 2 smlouvy). Její text tak nahrazuje i případné závazky, které by vyplývaly toliko z deklarací zadavatele či předsmluvního jednání stran, a smlouva žádnou povinnost provozu neobsahuje. Pokud by tomu mělo být jinak a smlouva by měla závazek provozovat zařízení obsahovat, pak by zadavatel měl svůj postup přehodnotit a jeho zákonnost posoudit právě ze ZZVZ, zejm. z jeho ustanovení § 174 a § 175.
32. Totéž pak platí stran části V odst. 13 kupní smlouvy, do níž mají být doplněny závazky dle deklarace kvality, přidané hodnoty a rizik, která zájemci navrhují v nabídkách a zadavatel si ve výzvě k podání žádostí o účast vyhrazuje právo o nich jednat. Pokud z jejich výsledné podoby vyvstanou konkrétní povinnosti kupujícího poskytnout určité služby, dodávky či stavební práce (jakkoliv z výzvy k podání žádosti o účast vyplývá, že nepůjde přímo o povinnost provozu, nýbrž o činnosti či dodávky doplňkové), je zadavatel před uzavřením smlouvy povinen učinit úvahu v tom smyslu, zda se nejedná o veřejnou zakázku se všemi důsledky z tohoto faktu vyplývajícími.
33. Na základě všeho shora uvedeného tedy konstatuji, že postup zadavatele, který navrhovatel napadá, tedy prodej tepelného hospodářství, nepředstavuje veřejnou zakázku, kterou by byl zadavatel povinen zadat v příslušném zadávacím či koncesním řízení.
34. Relevantní v této souvislosti nejsou argumenty ekonomickou podstatou věci, kterou není pouze prodej jinak neupotřebitelného zařízení. Je zřejmé, že nabyvatel bude mít na provozu zařízení ekonomický zájem, ať už by se promítl do podmínek nájemní smlouvy či do jejího ukončení, nicméně ekonomickým zájmem je zpravidla veden každý nákup majetku, který podnikatelské subjekty podstupují. Pokud má totiž majetek určitý specifický účel, je nasnadě, že k tomuto účelu bude zpravidla užíván i novým vlastníkem. Pro kvalifikaci transakce jakožto veřejné zakázky je však rozhodující, zda zadavatel provoz tohoto zařízení nabyvateli ukládá, nebo nikoliv. V tomto případě neukládá a taková povinnost vlastníku zařízení nevyplývá ani z energetického zákona.
35. Pokud má zadavatel zájem na určité kvalitě dalšího provozu, nelze přehlédnout, že jde o veřejnou samosprávu, která má vůči svému majetku i vůči občanům odpovědnost za postup s péčí řádného hospodáře a za řádnou správu. Snaha vybrat nového vlastníka energetického zařízení tak, aby byl kompetentním a skýtal záruku, že bude majetek spravovat řádně, je logická a sama o sobě transakci nedefinuje. Pro posouzení věci je rozhodné, jaká práva a povinnosti na sebe zadavatel a uchazeč berou. Není naopak rozhodné, že se zadavatel rozhodl uchazeče vybrat na základě určité kvalifikace či určitým způsobem.
36. Rozkladem procházejí výtky stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Tyto výtky jsou veskrze obecné, přičemž argumentace navrhovatele zpochybňuje toliko právní posouzení věci, nezaznívá konkrétní skutková okolnost, která by nebyla prokázána, ačkoliv by mohla mít pro rozhodnutí ve věci zásadní význam. Jedinou konkrétní výtkou stran důkazních prostředků zůstává námitka navrhovatele, že Úřad opomněl jako důkaz provést dokumenty, které navrhovatel předložil ke svému vyjádření k podkladům rozhodnutí.
37. Pokud jde o důkazy, které má navrhovatel za opomenuté, tedy dokumenty, které dokládal ke svému vyjádření k podkladům rozhodnutí, jedná se o reakce zadavatele na stížnost navrhovatele a stížnost konkrétní fyzické osoby na postup zadavatele. Dle obsahu se jedná o dokumenty, v nichž zadavatel vysvětluje, že se rozhodl pro prodej tepelného hospodářství, neboť jeho budoucí údržba a očekávatelné investice představují pro zadavatele finanční zátěž, a zařízení jsou stejně po celou dobu provozována soukromými subjekty. Z těchto dokumentů vyplývá i srozumění zadavatele s tím, že uchazeč vybraný ve veřejné soutěži bude tepelné hospodářství provozovat.
38. Ačkoliv Úřad v napadeném rozhodnutí přímo necituje uvedené dokumenty, argumentaci navrhovatele, která je těmito dokumenty podporována, nepřehlíží, naopak z ní vychází jako ze skutečnosti zjištěné: V bodech 124 a 125 napadeného rozhodnutí se Úřad zabývá právě tím, že zadavatel předpokládá, že kupující bude zařízení i nadále provozovat, ať už sám nebo prostřednictvím jiných osob, neboť jinak by ostatně nákup zařízení nedával ekonomicky smysl. Úřad nepřehlíží ani to, že zadavatel svému předpokladu přizpůsobil i kvalifikační požadavky dodavatele a svůj postup. Problém, který navrhovatel vnímá, tak není ve zjištěném skutkovém stavu, nýbrž v odlišném názoru na to, jak má být tento stav právně posouzen.
VI. Závěr
39. V posuzované věci navrhovatel napadl postup zadavatele, který míní uzavřít kupní smlouvu na prodej tepelného hospodářství s tím, že se jedná o veřejnou zakázku či o koncesi a zadavatel by měl tedy postupovat v řádném zadávacím či koncesním řízení. Z obsahu dokumentace nicméně nevyplývá, že by zadavatel mínil uzavřít úplatnou smlouvu, kterou by budoucímu dodavateli uložil provoz tepelného zařízení, tedy se nejedná o veřejnou zakázku dle § 2 zákona. Úřad přezkoumal postup zadavatele ve všech souvislostech, správně zjistil skutkový stav a ten správně právně posoudil. Rozhodnutí je tak správné a zákonné.
40. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že rozklad není důvodný a nejsou podmínky pro zrušení či změnu napadeného rozhodnutí. Proto jsem rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. JUDr. Miroslav Kučerka, LL.M., advokát, Národní 416/37, 110 00 Praha
2. COM-TIP s. r. o., Družstevní 1395/8, 140 00 Praha 4
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pozn. Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona k okamžiku zahájení zadávacího řízení, postup Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.