číslo jednací: 04546/2026/161
spisová značka: R0173/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Podpora a provoz informačního systému CESŘ pro období 2016-2019 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 12. 2. 2026 |
| Související rozhodnutí | S0243/2017/VZ-26011/2017/542/ODv R0156/2017/VZ-36154/2017/321/EDo 12072/2025/161 46257/2025/500 04546/2026/161 |
| Dokumenty |  R0173_2025.pdf 374 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0173/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-04546/2026/161 |
|
Brno 11. 2. 2026 |
V řízení o rozkladu ze dne 11. 12. 2025, doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podaném zadavatelem
- Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 11. 9. 2017 JUDr. Janem Streličkou, advokátem ev. č. ČAK 13446, Strelička & Partners, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 29316006, se sídlem Veselá 163/12, 602 00 Brno,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0243/2017/VZ č. j. ÚOHS-46257/2025/500 ze dne 26. 11. 2025, vydaném ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Podpora a provoz informačního systému CESŘ pro období 2016-2019“ zadané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání ze dne 4. 11. 2015, jejíž formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 30. 12. 2015 pod evidenčním číslem zakázky 520331,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0243/2017/VZ č. j. ÚOHS-46257/2025/500 ze dne 26. 11. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 26. 6. 2017 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], příslušný k dohledu nad dodržováním tohoto zákona, zahájil správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0243/2017/VZ, neboť získal pochybnosti o souladu úkonů a postupů učiněných zadavatelem při zadání veřejné zakázky.
2. Zadávací řízení na veřejnou zakázku bylo zahájeno odesláním výzvy k jednání dne 4. 11. 2015 (dále jen „výzva“) dodavateli WEBCOM a.s., IČO 25820826, se sídlem U plynárny 1002/97, 101 00 Praha (dále jen „vybraný uchazeč“), jakožto nástupnické společnosti WEBCOM – AXPERIENCE, a.s., IČO 25820826, se sídlem Vratimovská 624/11, 718 00 Ostrava.
3. Ze zadávací dokumentace vyplývá, že předmětem veřejné zakázky bylo ve stručnosti zajištění služeb jednotně poskytované podpory a provozu informačního systému „Centrální ekonomický systém řízení“ (dále jen „CESŘ“), který byl pro zadavatele vytvořen výše uvedenou společností WEBCOM – AXPERIENCE, a.s., na základě původní smlouvy o dílo s názvem „Smlouvu o dílo na aktualizaci a rozvoj CESŘ“ uzavřené dne 10. 8. 2009 mezi zadavatelem a touto společností (dále jen „původní smlouva“), přičemž tento systém byl v průběhu následujících let udržován a rozvíjen na základě dalších dílčích smluv se společností WEBCOM – AXPERIENCE, a.s., resp. s vybraným uchazečem.
4. Smlouvu o poskytování služeb podpory a provozu informačního systému CESŘ pro období 2016-2019 (dále jen „smlouva“) zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem dne 28. 12. 2015.
II. Napadené rozhodnutí
5. Úřad vydal rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0243/2017/VZ č. j. ÚOHS-46257/2025/500 ze dne 26. 11. 2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrokem I rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když veřejnou zakázku s poukazem na důvod ochrany výhradních práv a z technických důvodů zadal v jednacím řízení bez uveřejnění ve smyslu § 23 odst. 4 písm. a) zákona, aniž by k tomu byly splněny podmínky k použití tohoto postupu, neboť důvod spočívající v nutnosti ochrany výhradních práv vybraného uchazeče vytvořil, resp. zapříčinil zadavatel v důsledku předchozího vědomého postupu při uzavírání smluv týkajících se předmětu plnění veřejné zakázky a při vědomém udržování takového stavu exkluzivity vybraného uchazeče a zároveň zadavatel neprokázal, že by předmětnou veřejnou zakázku mohl z technických důvodů realizovat pouze vybraný uchazeč, resp. že by zde existovaly technické důvody pro daný postup, přičemž výše uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel dne 28. 12. 2015 s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli za spáchaný správní delikt pokutu ve výši 150 000 Kč.
6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že exkluzivní postavení vybraného uchazeče týkající se ochrany výhradních práv vychází právě ze způsobu ujednání prvotních smluv s vybraným uchazečem (když stanoveno bylo jen právo užití a nikoli již zásahů do systému a nebyly poskytovány zdrojové kódy a dokumentace). Z podkladů poskytnutých zadavatelem nevyplývá, že by bylo dáno i z jiných (objektivních) důvodů než z této autorskoprávní ochrany. Vzhledem k výše uvedeným smluvním ujednáním, jež reálně založily a následně nadále zachovávaly exkluzivitu vybraného uchazeče, tak není dle Úřadu pochyb, že důvod ochrany výhradních práv vybraného uchazeče vyvstal na straně zadavatele, resp. že byl vytvořen právním předchůdcem zadavatele a jím, stejně jako později zadavatelem, byl dále udržován. Z tohoto hlediska, kdy je existence stavu exkluzivity vybraného uchazeče zadavateli přičitatelná, resp. kdy byl takový stav exkluzivity vytvořen a nevznikl na základě objektivních skutečností ležících vně zadavatele, tak nelze shledat naplnění materiální podmínky pro uvedený postup zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění (dále též „JŘBU“).
7. K technickým důvodům dále Úřad uvedl, že ani zadavatelem popsané kroky, které po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku činil za účelem možného budoucího nahrazení systému CESŘ jiným systémem (systémy), nedokládají existenci technických důvodů zakládajících nemožnost realizace plnění veřejné zakázky jiným dodavatelem. Ze zadavatelem uvedeného popisu kroků, které činil, vyplývá, že nahrazení systému CESŘ představovalo proces časově i technicky náročný, avšak ani skutečnosti zde uvedené nedokládají existenci specifických podmínek, pro které by byly naplněny při zadání veřejné zakázky technické důvody pro realizaci poptávaného plnění jen vybraným uchazečem. Úřad tedy shrnul, že zadavatel neprokázal objektivní existenci technických důvodů (jež by neplynuly z aspektů autorskoprávních a z předchozích smluvních ujednání), na jejichž základě by byl schopen zajistit služby podpory, provozu a rozvoje systému CESŘ jen vybraný uchazeč, když zadavatelem poukazované skutečnosti zjevně takové technické důvody nepředstavují.
III. Námitky rozkladu
8. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 26. 11. 2025. Rozklad, který Úřad obdržel dne 11. 12. 2025, byl podán v zákonné lhůtě. Zadavatel rozhodnutí napadá v celém jeho rozsahu, považuje je za věcně nesprávné, nepřezkoumatelné a v rozporu s právními předpisy.
9. Zadavatel předně namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí nerespektuje právní závěry vyplývající z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 9. 1. 2025 ve věci C-578/23, resp. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 64/2022-57 ze dne 7. 3. 2025, jejichž závěry ve svém důsledku vedly ke zrušení původního prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání dle rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-12072/2025/161 ze dne 9. 4. 2025. Úřad v napadeném rozhodnutí dle zadavatele nesprávně vychází toliko ze skutkových a právních okolností, za jakých byla právním předchůdcem zadavatele uzavřena smlouva na původní plnění. Nezohlednil však také okolnosti charakteristické pro období mezi datem uzavření původní smlouvy a datem, kdy zadavatel k zadání veřejné zakázky použil JŘBU, ačkoliv právě to bylo důvodem vrácení věci Úřadu k novému projednání.
10. Zadavatel dále namítá, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení podmínek použití JŘBU pro zadání veřejné zakázky. Zadavatel trvá na tom, že Úřad i v nyní řešené věci nesprávně posuzoval znaky naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona toliko selektivně, s důrazem na skutečnost, že zadavatel údajně „zavinil stav exkluzivity“, aniž by však dále zkoumal, zda bylo trvání takového stavu exkluzivity až do rozhodnutí zadavatele provést JŘBU způsobeno jednáním nebo nečinností zadavatele ve smyslu vyplývajícím z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 64/2022-57 ze dne 7. 3. 2025.
11. Zadavatel rovněž namítá, že je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném posouzení otázky absence „skutečných a z finančního hlediska přiměřených prostředků“ k zajištění poptávaného plnění „jinou cestou“ než prostřednictvím JŘBU. Zadavatel namítá, že Úřad tento obecný požadavek na absenci „přiměřených prostředků“ nesprávně redukuje pouze na absenci peněz v rozpočtu zadavatele veřejné zakázky. Skutečnost, zda zadavatel měl dostatek peněz či možnost si někde „obstarat“ peníze na realizaci jiné varianty zajištění svých potřeb než prostřednictvím JŘBU, není dle zadavatele rozhodující. Zadavatel je organizační složkou státu, který má při vynakládání finančních prostředků ve smyslu § 45 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, povinnost dbát na to, aby plnil určené úkoly nejhospodárnějším způsobem s tím, že nemůže libovolně nakládat s rozpočtovými prostředky.
12. Zadavatel trvá na tom, že v daném případě skutečně nebylo možné postupovat jinak, k čemuž shrnuje aspekty, k nimž Úřad dle něj v napadeném rozhodnutí nepřihlédl, ačkoliv tyto jsou v kontextu závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu zásadní. Zadavatel nebyl zadavatelem původní veřejné zakázky, když původní zadavatel zanikl ze zákona v době po zadání původní veřejné zakázky. Nebylo tak možné předvídat, jaký osud bude mít realizované plnění, ani nebylo zřejmé, na koho konkrétně a jakým způsobem bude převedena agenda původního zadavatele. Zadavateli se po velmi náročných jednáních, která byla vedena s mimořádnou péčí a poctivou snahou o vyřešení vážného právního, provozního a technického problému za co nejhospodárnějších, nejúčelnějších a nejefektivnějších podmínek, podařilo odstranit stav exkluzivity/výhradního postavení stávajícího dodavatele. Podmínky dosažené zadáním veřejné zakázky v JŘBU byly celkově mimořádně výhodné, a to nejen pokud jde o dosažení nižší ceny poptávaného plnění, ale právě i vzhledem k dosažení možnosti budoucího otevřeného „soutěžení“ předmětu plnění (ostatně „licenční a technická závislost“ na dosavadním dodavateli byla odstraněna a v následných otevřených soutěžích byl úspěch zadavatele potvrzen). Z povahy věci nebylo a není možné odstranit stav exkluzivity jediného dodavatele, a o to více v krátké době, když toto vylučuje povaha existujícího právního vztahu a zákonné předpoklady vyrovnání práv a povinností smluvních stran.
13. Zadavatel je přesvědčen, že nemohl zvolit jiný postup než zadání veřejné zakázky vybranému uchazeči v rámci JŘBU z následujících technických důvodů. Zadavatel totiž nedisponoval kompletní dokumentací k systému CESŘ, kterou tudíž ani nemohl předat hypotetickému novému poskytovateli služeb podpory provozu k systému CESŘ, a převzetí provozní podpory systému CESŘ novým poskytovatelem bylo z tohoto důvodu vyloučeno. Zadavatel ani nedisponoval úplnými dokumentovanými zdrojovými kódy k systému CESŘ, tyto tudíž rovněž nemohl předat potenciálnímu novému poskytovateli, přičemž předání zdrojových dokumentovaných kódů bylo podmínkou nutnou, aby mohl nový dodavatel provádět úpravy systému CESŘ a řádně zabezpečit provozní podporu prostřednictvím jiné osoby. Není dle zadavatele pravdou, že by zajištění funkčnosti a dalšího rozvoje systému CESŘ jiným dodavatelem bylo jen „více náročné“, jak uvádí Úřad. Je dle něj naopak zřejmé, že z hlediska technického toto plnění skutečně nebyl objektivně schopen poskytnout jiný dodavatel než vybraný uchazeč.
14. Zadavatel má za to, že i pokud by jeho jednání naplňovalo znaky správního deliktu, což důrazně odmítá, pak by dle něj nebyly splněny podmínky pro uložení jakékoliv sankce. Žádná sankce dle něj totiž za daných okolností nemůže splňovat základní funkce správního trestání, a to funkce represivní a preventivní při zachování zásady individualizace správního trestání, obzvláště, je-li zadavateli vyčítán postup při zadání veřejné zakázky v JŘBU vedeném již v roce 2015, tj. před více než 10 lety.
Závěr rozkladu
15. Na základě výše uvedeného zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozhodl tak, že napadené rozhodnutí ruší a správní řízení zastavuje, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem, a tedy ve správním řízení nejsou zjištěny důvody pro uložení sankce. Eventuálně zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozhodl tak, že napadené rozhodnutí ruší a věc vrací Úřadu k novému projednání.
IV. Původní rozhodování Úřadu, řízení před soudem, rozhodnutí o původním rozkladu po soudu
16. Dne 6. 9. 2017 Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0243/2017/VZ-26011/2017/542/ODv (dále jen „původní napadené rozhodnutí“), jehož výrokem I. rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když veřejnou zakázku z technických důvodů a z důvodu ochrany výhradních práv zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 23 odst. 4 písm. a) zákona, neboť důvod spočívající v nutnosti ochrany výhradních práv vybraného uchazeče vytvořil zadavatel v důsledku svého předchozího vědomého postupu při uzavírání smluv týkajících se předmětu plnění veřejné zakázky a zároveň zadavatel neprokázal, že by předmětnou veřejnou zakázku mohl z technických důvodů realizovat pouze vybraný uchazeč, přičemž výše uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 28. 12. 2015 s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli za spáchaný správní delikt pokutu ve výši 250 000 Kč.
17. Původní napadené rozhodnutí napadl zadavatel rozkladem ze dne 21. 9. 2017, který byl Úřadu doručen téhož dne (dále jen „původní rozklad“).
18. Dne 12. 12. 2017 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0156/2017/VZ-36154/2017/321/EDo (dále jen „rozhodnutí o původním rozkladu“), kterým o původním rozkladu rozhodl tak, že původní napadené rozhodnutí potvrdil a původní rozklad zamítl.
19. Proti rozhodnutí o původním rozkladu podal zadavatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Rozsudkem krajského soudu č. j. 29 Af 12/2018-108 ze dne 21. 12. 2021 (dále jen „rozsudek KS“) bylo rozhodnuto tak, že se žaloba zamítá. Proti rozsudku KS podal zadavatel kasační stížnost.
20. Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v rozsudku č. j. 5 As 64/2022-57 ze dne 7. 3. 2025 (dále jen „rozsudek NSS“) rozhodl tak, že se rozsudek KS ruší a rovněž že se ruší rozhodnutí o původním rozkladu a věc se vrací Úřadu k dalšímu řízení. NSS takto rozhodl v návaznosti na řízení vedené pod sp. zn. 8 As 314/2021, v rámci kterého se NSS obrátil na Soudní dvůr EU (dále jen „SDEU“) s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. O této žádosti SDEU rozhodl rozsudkem ze dne 9. 1. 2025 ve věci C-578/23, EU:C:2025:4, Česká republika – Generální finanční ředitelství (dále také jen „rozsudek SDEU“). V rozsudku NSS potom bylo rozhodnuto obdobně jako v řízení pod sp. zn. 8 As 314/2021, neboť se jednalo o posuzování obdobné věci v obou případech.
21. V návaznosti na zrušující rozsudek NSS vydal předseda Úřadu rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0156/2017/VZ č. j. ÚOHS-12072/2025/161 ze dne 9. 4. 2025 (dále jen „rozhodnutí o původním rozkladu po soudu“), jímž zrušil původní napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
V. Řízení o rozkladu
22. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí dle § 87 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.
Stanovisko předsedy Úřadu
23. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Úřad rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.
VI. K námitkám rozkladu
24. Úvodem předesílám, že podstatou této Úřadem opakovaně řešené věci je to, zda byl zadavatel oprávněn použít JŘBU podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, tj. zda došlo k takové situaci, kdy vybraný uchazeč byl jediným možným dodavatelem vzhledem k legitimním technickým důvodům a existenci výhradních práv vybraného dodavatele vztahujících se k předmětu plnění. Úřad přitom v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že v řešené věci nejsou přítomny technické důvody, pro které by vybraný uchazeč byl jediným možným dodavatelem, ale tato pozice dodavatele vyplývá z faktického stavu exkluzivity, který je důsledkem jeho autorských práv k předmětu plnění vyplývajících z původní smlouvy, přičemž trvání stavu exkluzivity je způsobeno právě jednáním zadavatele. S tímto závěrem Úřadu souhlasím a dodávám následující.
K námitce nerespektování právního názoru NSS a předsedy Úřadu
25. Zadavatel v rozkladu namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí nerespektuje právní závěry vyplývající z rozsudku SDEU, resp. rozsudku NSS, na něž navázal předseda Úřadu v rozhodnutí o původním rozkladu po soudu. Úřad v napadeném rozhodnutí dle zadavatele nesprávně vychází toliko ze skutkových a právních okolností, za jakých byla právním předchůdcem zadavatele uzavřena smlouva na původní plnění. Nezohlednil však také okolnosti charakteristické pro období mezi datem uzavření původní smlouvy a datem, kdy zadavatel k zadání veřejné zakázky použil JŘBU, ačkoliv právě to bylo důvodem vrácení věci Úřadu k novému projednání dle rozhodnutí o původním rozkladu po soudu.
26. S touto námitkou zadavatele se neztotožňuji. Úřad v bodech 51 až 59 podrobně shrnul závěry rozsudku NSS. Právě v návaznosti na rozsudek NSS a rozhodnutí o původním rozkladu po soudu se Úřad zabýval komplexně meritem věci v bodech 130 až 186 napadeného rozhodnutí.
27. Po přezkumu výše citovaných bodů napadeného rozhodnutí jsem přesvědčen, že Úřad ve věci postupoval plně v souladu s právním názorem NSS, resp. SDEU, ze kterého vyplývá, že nelze dospět k závěru, že by již uzavření původní smlouvy samo o sobě vedlo k tomu, že nebylo možné zadat nyní posuzovanou zakázku v JŘBU, ale je třeba rovněž zkoumat, zda je trvání stavu exkluzivity způsobeno jednáním či nečinností zadavatele, případně jeho právního předchůdce, po uzavření původní smlouvy. Přičitatelnost důvodu ochrany výhradních práv zadavateli má být posouzena nejen na základě skutkových a právních okolností, za jakých byla uzavřena smlouva na původní plnění, ale též na základě všech okolností charakteristických pro období mezi datem uzavření této smlouvy a datem, kdy zadavatel zvolil JŘBU. V daném případě se pak neuplatní úvahy rozsudku SDEU týkající se situace, kdy v českém prostředí dosud neexistovala vnitrostátní úprava zadávání veřejných zakázek (neboť již původní smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách), ale pouze úvahy o tom, že je třeba zohlednit, zda zadavatel měl k dispozici skutečné a přiměřené finanční prostředky k tomu, aby nežádoucí stav exkluzivity vybraného uchazeče ukončil. I při postupu dle rozsudku NSS platí, že břemeno tvrzení a důkazní tíží i v těchto otázkách zadavatele, neboť je to pouze on, kdo může předestřít úvahy o možnostech řešení svých potřeb (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 8/2024-143 ze dne 17. 4. 2025, bod 27).
28. Mám za to, že se Úřad v napadeném rozhodnutí shora uvedeným otázkám velmi podrobně věnoval a správně dospěl k závěru, že důvod ochrany výhradních práv vybraného uchazeče vyvstal na straně zadavatele, resp. že byl vytvořen právním předchůdcem zadavatele a byl jím, stejně jako později zadavatelem, dále udržován a zadavatel neprokázal, že by postup v JŘBU byl jediným ekonomicky smysluplným postupem, který by vedl k naplnění jeho potřeb.
29. Konkrétně odkazuji zejm. na body 136, 139 až 152, 157, 160 až 162 napadeného rozhodnutí, které osvědčují, že se Úřad rozhodně nespokojil s posouzením pouze skutkových a právních okolností, za jakých byla právním předchůdcem zadavatele uzavřena smlouva na původní plnění. Ba naopak v těchto citovaných bodech napadeného rozhodnutí Úřad důkladně akcentoval veškeré rozhodné okolnosti a kroky zadavatele charakteristické právě pro období mezi datem uzavření původní smlouvy a datem, kdy zadavatel k zadání veřejné zakázky použil JŘBU.
30. Lze shrnout, že ve vztahu k existenci autorskoprávní exkluzivity vybraného uchazeče je faktem, že tento právní stav vznikl na základě předchozích smluv uzavřených za účelem zajištění fungování, správy, aktualizace a dalšího rozvoje systému CESŘ, když nebyl ujednán převod práv k tomuto systému ani poskytnutí jeho zdrojových kódů a kompletní dokumentace. Z podkladů vztahujících se k těmto předchozím smluvním ujednáním rovněž vyplývá, že ať již právním předchůdcem zadavatele (Pozemkovým fondem ČR), tak i zadavatelem samým byl takový stav dlouhodobě udržován. Původní smlouvy na systém CESŘ byly uzavřeny již v roce 2009 a Pozemkový fond ČR další smlouvy k tomuto systému uzavíral i v letech 2010 až 2012, a to stále při zachování exkluzivity vybraného uchazeče. Zadavatel před smlouvou na veřejnou zakázku, rovněž při zachování podmínek exkluzivity vybraného uchazeče, uzavřel po svém vzniku další smluvní vztahy s vybraným uchazečem, mj. smlouvu ze dne 21. 1. 2013 i rámcovou smlouvu ze dne 13. 1. 2014, jež se týkaly zajištění dalšího provozu systému CESŘ.
31. Podstata chybného postupu zadavatele, ve smyslu vědomého uzamčení se výhradně na plnění ze strany vybraného uchazeče, spočívá již v uzavřených původních smlouvách z roku 2009, k nimž byly uzavřeny smlouvy i v letech 2010 až 2012. Zadavatel se přitom po přechodu práv a povinností jeho právního předchůdce (Pozemkového fondu ČR) z takového zákonem neaprobovaného stavu nevymanil, a i nadále jej vědomě udržoval v letech 2013 a 2014 až do samého konce roku 2015, kdy došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, v rámci níž teprve k odstranění stavu exkluzivity konečně došlo.
32. Předpoklad, že zadavatel (či jeho předchůdce) stav exkluzivity způsobil a vědomě udržoval, je tedy splněn. Následně se Úřad zabýval otázkou, zda zadavatel měl reálnou možnost se ze stavu exkluzivity vymanit. S ohledem na důkazní břemeno v této otázce na straně zadavatele jej Úřad usnesením č. j. ÚOHS-24899/2025/535 vyzval, aby tvrdil a prokázal konkrétní skutečnosti zapříčiňující, že pro zadavatele nebylo ekonomicky realizovatelné, resp. výhodnější jiné řešení, ať již ve smyslu pořízení nového systému, odkupu systému stávajícího, odkupu příslušných práv k systému stávajícímu či jiný možný způsob řešení než zadání plnění v jednacím řízení bez uveřejnění. Na základě poskytnutých podkladů a tvrzení zadavatele Úřad dospěl k závěru, že do uzavření smlouvy na veřejnou zakázku se zadavatel snažil o vymanění se z exkluzivity vybraného uchazeče jen tak, že tuto požadoval zdarma nebo za symbolickou cenu, což však nebylo (pochopitelně) ze strany vybraného uchazeče jako podnikatelského subjektu akceptováno. Nebylo prokázáno, že by zadavatel uvažoval o jiných variantách řešení nežádoucího stavu exkluzivity případně, že by provedl relevantní ekonomickou úvahu o jiných vhodných řešeních svých potřeb. V tomto směru zadavatel nabídl pouze obecná tvrzení o tom, že neměl k dispozici skutečné a z finančního hlediska přiměřené prostředky k tomu, aby stav exkluzivity ukončil. Konkrétní ekonomické údaje pak byly poskytnuty toliko k uzavření samotné smlouvy na veřejnou zakázku, tyto však nemohly svědčit o tom, že by již dříve zadavatel neměl reálnou možnost se ze stavu exkluzivity vymanit.
33. Ze shora uvedeného plyne, že Úřad se řádně zabýval zjištěním, zda zadavatel měl k dispozici skutečné a přiměřené finanční prostředky k tomu, aby stav exkluzivity vybraného uchazeče ukončil. Zadavateli byla poskytnuta možnost svůj postup obhájit a podložit relevantními důkazy. Z předložených podkladů a tvrzení zadavatele však nebylo možno uzavřít, že by postup zadavatele byl fakticky jediným možným, neboť zadavatel předložil v tomto směru toliko obecná tvrzení. Výše shrnuté závěry dle mého soudu přesvědčivě demonstrují, že přezkum věci Úřadem v napadeném rozhodnutí plně koresponduje s požadavky rozsudku NSS a na něj navazujícími závěry rozhodnutí o původním rozkladu po soudu.
K důvodu ochrany výhradních práv
34. Vůči této části napadeného rozhodnutí se zadavatel v rozkladu vymezuje opakovaným poukazováním na jeho údajný nesoulad s rozsudkem NSS ve smyslu konstatování Úřadu, že zadavatel údajně zavinil stav exkluzivity, aniž by však Úřad dále zkoumal, zda bylo trvání takového stavu exkluzivity až do rozhodnutí zadavatele provést JŘBU způsobeno jednáním nebo nečinností zadavatele ve smyslu vyplývajícím právě z rozsudku NSS. Dále se k této části zadavatel vymezuje proti posouzení otázky absence „skutečných a z finančního hlediska přiměřených prostředků“ k zajištění poptávaného plnění „jinou cestou“ než prostřednictvím JŘBU. Konečně zde zadavatel trvá na tom, že v daném případě dle něj nebylo možné postupovat jinak s ohledem na povahu existujícího právního vztahu a zákonné předpoklady vyrovnání práv a povinností smluvních stran, přičemž zdůrazňuje, že se mu v souvislosti se zadáním veřejné zakázky v JŘBU podařilo za výhodných podmínek odstranit stav exkluzivity/výhradního postavení stávajícího dodavatele, a tím i budoucího otevřeného „soutěžení“ předmětu plnění.
35. Shrnuji, že předmětnou materií se Úřad zabýval v bodech 139 až 163 napadeného rozhodnutí, z toho ekonomickému aspektu se věnoval zejména v bodech 153 až 159 napadeného rozhodnutí.
36. Zde namítané argumenty rozkladu již byly částečně vypořádány výše v rámci přezkumu námitky údajného nerespektování právního názoru NSS a předsedy Úřadu v napadeném rozhodnutí. Jak bylo výše popsáno, trvám na tom, že se Úřad v napadeném rozhodnutí řídil právním názorem NSS dle rozsudku NSS a na něj navazujícím závazným závěrem předsedy Úřadu vysloveným v rozhodnutí o původním rozkladu po soudu. Navzdory tvrzení rozkladu mám za jednoznačné, že se Úřad důkladně zabýval aktivitou právního předchůdce zadavatele i zadavatele samotného od roku 2009, kdy byly uzavřeny původní smlouvy, až do konce roku 2015, kdy byla v rámci JŘBU uzavřena smlouva na veřejnou zakázku, jíž teprve došlo k odstranění stavu exkluzivity.
37. Nejenže při uzavření smluv právním předchůdcem zadavatele v roce 2009 za účelem zajištění fungování, správy, aktualizace a dalšího rozvoje systému CESŘ nebyl ujednán převod práv k tomuto systému ani poskytnutí jeho zdrojových kódů a kompletní dokumentace, což pokračovalo v letech 2010 až 2012, ale i v letech 2013 a 2014 sám zadavatel zachoval plná autorská práva vybraného uchazeče k dílu. Zadavateli byla poskytnuta pouze prostá užívací licence, tj. bez možnosti zasahovat do systému CESŘ, např. i prostřednictvím třetích osob, a bez práva přístupu ke zdrojovým kódům, jež zůstaly ve výhradním držení vybraného uchazeče. Zadavatel tedy nebyl oprávněn zasahovat do systému CESŘ jako celku a při požadavku na jeho další úpravy a rozvoj byl nucen využít služeb pouze vybraného uchazeče. Sám zadavatel ostatně připustil, že stav exkluzivity byl přirozenou součástí předmětu plnění předchozích veřejných zakázek, resp. neoddělitelným důsledkem toho, že v rámci tvorby systému CESŘ vznikala autorská díla ve smyslu ustanovení autorského zákona.
38. Vzhledem k veškerým smluvním ujednáním, jež reálně založily a následně nadále zachovávaly exkluzivitu vybraného uchazeče, tak nemám spolu s Úřadem pochyb, že důvod ochrany výhradních práv vybraného uchazeče vyvstal na straně zadavatele, resp. že byl vytvořen právním předchůdcem zadavatele a jím, stejně jako později zadavatelem, byl dále udržován. Zadavatel se ke dni 1. 1. 2013 stal právním nástupcem Pozemkového fondu ČR a přešla na něj všechna jeho práva a povinnosti, je tedy na něj nutno nahlížet jako na původního zadavatele. Veškeré námitky, kterými se zadavatel hájí v tom smyslu, že stav exkluzivity na něj přešel od jeho právního předchůdce, jsou tak irelevantní. Z tohoto hlediska, kdy je existence stavu exkluzivity vybraného uchazeče zadavateli přičitatelná, resp. kdy byl takový stav exkluzivity vytvořen a nevznikl na základě objektivních skutečností ležících vně zadavatele, tak nelze shledat naplnění materiální podmínky pro postup zadavatele v JŘBU.
39. Co se týče aspektu ekonomického ve smyslu rozsudku NSS, že měl Úřad zohlednit, zda zadavatel měl k dispozici skutečné a přiměřené finanční prostředky k tomu, aby stav exkluzivity ukončil, tak souhlasím se závěry Úřadu v bodech 153 až 159 napadeného rozhodnutí. Zdůrazňuji, že ohledně jím vnímané finanční výhodnosti zvoleného postupu zadavatel předložil pouze kusé informace, z nichž nebylo možno posoudit celkovou nákladovost řešení, resp. jak by se pro zadavatele lišila celková nákladovost řešení, pokud by realizoval jiný postup než ten vedoucí k (opakovanému) pořízení plnění cestou JŘBU. Je tak otázkou, zda by zadavatel nedosáhl na výhodnější plnění, kdyby se ze stavu exkluzivity vymanil dříve a mohl realizovat dříve i otevřenou soutěž. Nelze vyloučit, že by celkové náklady pohybující se minimálně ve výši 200 mil. Kč za stávající situace nemohly být nižší, kdyby zadavatel eliminoval stav exkluzivity dříve. Přičemž neúspěšný pokus zadavatele o bezúplatné nabytí práv k předmětu plnění nelze považovat za skutečnou snahu o vymanění se ze stavu exkluzivity, když navíc zadavatel aktivně nehledal žádné jiné reálné řešení nastalé situace.
40. Shrnuji, že zadavatel Úřadu nedoložil žádnou podrobnou ekonomickou analýzu, jíž by prokázal výhodnost setrvání ve stavu exkluzivity z dlouhodobého hlediska, ačkoli je nepochybné, že systém byl pořizován k dlouhodobějšímu užívání. Tedy se již s jeho pořízením neodmyslitelně pojily otázky jeho dalšího využívání i v budoucnosti, což s sebou pro zadavatele neslo i nebezpečí závislosti na plnění pouze a jenom od vybraného uchazeče a s tím související nebezpečí „ulpění“ zadavatele v protiprávním stavu. Zadavatel sice předložil znalecký posudek ze dne 22. 12. 2015, tento byl však vyhotoven v průběhu již realizovaného jednacího řízení bez uveřejnění před uzavřením smlouvy a jeho cílem bylo zjevně pouze ověřit, zda je cena zakázky cenou v čase a místě obvyklou. Argumentace zásadou hospodárnosti a rozpočtovou odpovědností ze strany zadavatele sama o sobě neobstojí v kontextu prokázané protiprávnosti jednání zadavatele, jak ostatně správně upozorňuje i Úřad s tím, že zásada hospodárnosti nemůže mít automaticky aplikační přednost před splněním zákonných podmínek, obzvláště tehdy, nemá-li zadavatel ani k dispozici důkladný ekonomický rozbor svědčící o faktické výhodnosti jím zvoleného postupu právě z dlouhodobého hlediska.
41. Výše popsané rovněž vyvrací námitku zadavatele, že nebylo možné postupovat jinak s ohledem na povahu existujícího právního vztahu a zákonné předpoklady vyrovnání práv a povinností smluvních stran, když mám za prokázané, že stav exkluzivity vybraného uchazeče zadavatel dlouhodobě protiprávně udržoval. Fakt, že se zadavateli uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku v JŘBU koncem roku 2015 konečně podařilo stav exkluzivity odstranit, čímž došlo k otevření budoucí soutěže o předmět plnění, nemůže mít vliv na Úřadem konstatovanou protiprávnost postupu zadavatele. Ovšem lze tuto skutečnost zohlednit jako polehčující okolnost při ukládání pokuty zadavateli, jak také Úřad v bodech 197 a 198 napadeného rozhodnutí vhodně učinil.
K technickým důvodům
42. Zadavatel rovněž namítá, že nemohl zvolit jiný postup než zadání veřejné zakázky vybranému uchazeči v rámci JŘBU z technických důvodů (zadavatel nedisponoval kompletní dokumentací k systému CESŘ, nedisponoval úplnými dokumentovanými zdrojovými kódy k systému CESŘ). Dle zadavatele tak z hlediska technického toto plnění skutečně nebyl objektivně schopen poskytnout jiný dodavatel než vybraný uchazeč.
43. Úřad se věnoval vyvrácení námitky zadavatele ohledně domnělého naplnění podmínky postupu v JŘBU dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona z důvodů technických v bodech 164 až 183 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry se ztotožňuji.
44. Argumenty zadavatele, že zejm. nedisponoval kompletní dokumentací k systému CESŘ, nedisponoval úplnými dokumentovanými zdrojovými kódy k systému CESŘ, jsou důvody subjektivními, jejichž existenci zapříčinil sám zadavatel tím, že uzavřel opakovaně s vybraným uchazečem takové smlouvy, jimiž setrvával ve stavu „uzamčení se“ ke spolupráci pouze s vybraným uchazečem. Jak bylo popsáno výše, zadavatel s vybraným uchazečem od roku 2009 do konce roku 2015 neujednal převod práv k systému CESŘ ani poskytnutí jeho zdrojových kódů a kompletní dokumentace. Zadavatel tak opakovaně připustil, že stav exkluzivity byl přirozenou součástí předmětu plnění předchozích veřejných zakázek, resp. neoddělitelným důsledkem toho, že v rámci tvorby systému CESŘ vznikala autorská díla.
45. Úřad dal zadavateli možnost doložit objektivní technické důvody, pro které mohl zakázku realizovat pouze vybraný uchazeč. Zadavatel však předestřel jenom takové důvody, které byly dány jeho postavením ve smluvním vztahu s vybraným uchazečem. Jak Úřad správně poukázal, zadavatelem popsané kroky, které po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku činil za účelem možného budoucího nahrazení systému CESŘ jiným systémem (systémy), nedokládají existenci technických důvodů zakládajících nemožnost realizace plnění veřejné zakázky jiným dodavatelem.
46. Úřad rovněž upozornil, že pokud by totiž skutečně z technických důvodů nemohlo dojít k plnění předmětu veřejné zakázky nikým jiným než vybraným uchazečem, postrádal by postup zadavatele týkající se odstranění stavu autorskoprávní exkluzivity vybraného uchazeče a získání zdrojových kódů a dokumentací k systému CESŘ vč. práva do něj zasahovat, jakýkoli smysl, neboť i v případě všech potřebných oprávnění by nebyl na trhu schopen zajišťování služeb servisní podpory, údržby a dalšího rozvoje systému CESŘ provést z objektivních a výjimečných důvodů nikdo jiný než vybraný uchazeč. To však v daném případě nenastalo, když naopak došlo uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku v JŘBU koncem roku 2015 konečně k odstranění stavu exkluzivity vybraného uchazeče a k vymanění se zadavatele ze závislosti na tomto dodavateli.
47. Ani námitce technickými důvody tedy nemohu dát za pravdu a uzavírám spolu s Úřadem, že zadavatel neprokázal objektivní existenci technických důvodů (jež by neplynuly z aspektů autorskoprávních a z předchozích smluvních ujednání), na jejichž základě by byl schopen zajistit služby podpory, provozu a rozvoje systému CESŘ jen vybraný uchazeč. Zadavatelem poukazované skutečnosti zjevně takové technické důvody nepředstavují.
48. V návaznosti na výše uvedené proto souhlasím s Úřadem v bodech 184 až 186 napadeného rozhodnutí, že došlo k naplnění znaků spáchání správního deliktu zadavatelem.
Shrnutí k materiální podmínce JŘBU
49. Zadavatel tvrdil, že postup v JŘBU byl nutným z důvodů ochrany výhradních práv (autorská práva k systému CESŘ) a z technických důvodů (nemožnost realizovat plnění jiným dodavatelem, který nemohl disponovat kompletní dokumentací k systému CESŘ ani úplnými dokumentovanými zdrojovými kódy), odvolal se tak na § 23 odst. 4 písm. a) zákona. V bodě 31 rozsudku SDEU je přitom uvedeno, že je zadavatel povinen učinit vše, co od něj lze rozumně očekávat, aby se vyhnul použití JŘBU a využil řízení, které bude otevřenější hospodářské soutěži. S tímto požadavkem by přitom bylo neslučitelné, kdyby takovému zadavateli bylo umožněno JŘBU použít, když je mu vytvoření nebo zachování stavu exkluzivity přičitatelné, například proto, že nebylo nezbytné, aby zadavatel takový stav exkluzivity vytvořil, nebo proto, že měl k dispozici skutečné a z finančního hlediska přiměřené prostředky k tomu, aby takový stav ukončil. Skutečnosti prokazující, zda bylo možno reálně (tedy za přiměřených finančních podmínek) stav exkluzivity ukončit, přitom musí tvrdit a prokazovat zadavatel.
50. Jak v otázce autorských práv vybraného dodavatele, tak v případě technických důvodů, které tohoto dodavatele činily dle tvrzení zadavatele jediným způsobilým k danému plnění, platí, že byly způsobeny závislostí zadavatele na systému CESŘ a jeho tvůrci a dodavateli. Zadavatel přitom ani přes výzvu Úřadu nedoložil, že by se skutečně snažil ze stavu této závislosti vymanit dříve než smlouvou na veřejnou zakázku. Jeho snahy o převzetí autorských práv k systému bezplatně či za symbolickou cenu nebyly vybraným uchazečem logicky akceptovány. Zadavatel však nepředložil ani žádnou relevantní ekonomickou úvahu o tom, že by pro něj řešení spočívající v udržení stavu exkluzivity bylo výhodnější než např. vytvoření systému nového nebo převzetí autorských práv a veškeré dokumentace k systému dříve než smlouvou na veřejnou zakázku. Taková relevantní úvaha přitom měla proběhnout jak při uzavření původní smlouvy na vytvoření systému CESŘ, tak při uzavírání jednotlivých dodatků, kterými byl stav exkluzivity (a rovněž případné technické závislosti na vybraném uchazeči) prodlužován. Daný stav lze zcela volně přirovnat k vlastnictví např. automobilu, kdy při každé potřebě jeho opravy je vhodné zvážit, zda se již místo opravy více nevyplatí zakoupit automobil nový. Pro takový postup je však nutné předložit alespoň základní ekonomickou úvahu, zahrnující náklady a přínosy různých řešení. Zadavatel však neprokázal, že by kdykoliv v průběhu udržování stavu exkluzivity takovou úvahu provedl, a tedy neprokázal, že postup v JŘBU byl skutečně nezbytný, protože žádný jiný postup by neznamenal finančně přiměřené řešení jeho potřeby. Trvání stavu exkluzivity tak bylo způsobeno jednáním nebo minimálně nečinností zadavatele. Za této situace nemohla být naplněna materiální podmínka JŘBU.
K námitce absence podmínek pro uložení sankce
51. Zadavatel zde namítá, že i pokud by jeho jednání naplňovalo znaky správního deliktu, pak by dle něj nebyly splněny podmínky pro uložení jakékoliv sankce z důvodu nenaplnění základní funkce správního trestání, a to funkce represivní a preventivní, obzvláště, je-li zadavateli vyčítán postup při zadání veřejné zakázky v JŘBU vedeném již v roce 2015, tj. před více než 10 lety.
52. Úvodem odkazuji na bod 210 napadeného rozhodnutí s tím, že v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu Úřad dbal při svém rozhodnutí na dodržení zásady, aby přijaté řešení bylo učiněno v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu a aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Nelze zde odhlédnout od faktu, že byl postup zadavatele učiněný v rozporu se zákonem, nadto takový, jenž skutečně negativně zasahuje do hospodářské soutěže.
53. Co se potom týče namítané doby uplynulé od spáchání správního deliktu v roce 2015, tak Úřad v prvé řadě v bodě 188 napadeného rozhodnutí posoudil, že odpovědnost zadavatele za zde šetřený správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona uplynutím promlčecí doby nezanikla, když po dobu soudního řízení promlčecí doba neběžela. V bodech 200 a 201 napadeného rozhodnutí pak Úřad právě dobu, která uplynula mezi spácháním správního deliktu v roce 2015 a samotným potrestáním zadavatele za jeho spáchání v roce 2025, zohlednil jako nutný a významný korektiv při ukládání výše pokuty. Jelikož právě uplynula od spáchání správního deliktu zadavatelem značná doba, Úřad k tomuto aspektu přihlédl jako k významné skutečnosti při ukládané výši pokuty. Takový postup Úřadu je zcela korektní a standardní.
54. S tím souvisí i posouzení naplnění funkcí právní odpovědnosti, a to funkce represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkce preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu, jak provedl Úřad v bodě 209 napadeného rozhodnutí. Úřad připomněl, že má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla Úřadem stanovena i tak, aby nedošlo k bagatelizaci následků správního deliktu.
55. Souhlasím s Úřadem, že stanovená výše pokuty za současné situace dostatečně naplňuje obě uvedené funkce právní odpovědnosti. Spolu s Úřadem také odmítám námitku zadavatele, že při zachování zásady individualizace správního trestání by v šetřeném případě nemohla žádná sankce tyto dvě základní funkce splňovat. Mám naopak za to, že vzhledem k okolnostem případu Úřad sankci stanovil přiměřeně s ohledem na protiprávní jednání zadavatele, a to ve smyslu naplnění funkce represivní i preventivní.
56. Nad rámec námitek zadavatele dodávám, že jsem přesvědčen, že Úřad v bodech 187 až 211 napadeného rozhodnutí dostatečně posoudil okolnosti daného případu a uložení stanovené pokuty dostatečně odůvodnil.
57. Je třeba také zmínit, že maximální možná výši pokuty v šetřené věci činí částku ve výši 8 282 941 Kč. Pokutu ve výši 150 000 Kč tak nelze považovat za nikterak excesivní, a to i při zohlednění polehčujících okolností v bodech 197 a 198 napadeného rozhodnutí ve smyslu, že exkluzivita vybraného uchazeče byla založena již na základě smluvních ujednání učiněných v roce 2009 právním předchůdcem zadavatele a že také se poté zadavatel snažil ze stavu exkluzivity vymanit. Rovněž se do nižší výše pokuty promítla i delší doba, která uplynula od spáchání správního deliktu zadavatelem. Ostatně pokuta uložená v původním napadeném rozhodnutí v roce 2017 činila 250 000 Kč, tedy byla o 100 000 Kč vyšší.
58. Na druhou stranu však nelze pominout závažnost spáchaného správního deliktu, kdy se jednalo o nezákonné omezení, resp. vyloučení principu soutěže, na němž je zadávání veřejných zakázek založeno, které je jedním z nejzávažnějších porušení zákona, jehož hlavním cílem je zajištění účinné konkurence a efektivní hospodářské soutěže.
59. Úřad v bodech 202 až 206 napadeného rozhodnutí rovněž neopomněl při ukládání sankce zohlednit souběh s jiným méně závažným správním deliktem, za nějž byla uložena pokuta 80 000 Kč v roce 2017 v jiném správním řízení a jehož spáchání přičetl zadavateli zde coby přitěžující okolnost. Nicméně v rámci aplikování tzv. absorpční zásady konstatoval, že pokud by posuzoval oba správní delikty současně a ukládal pouze jedinou pokutu, uložil by nyní pokutu ve výši 230 000 Kč. Úřad tedy přihlédl k již uložené pokutě za sbíhající se správní delikt, kdy tedy od částky pokuty, jež by uložil ve společném řízení, odečetl pokutu již uloženou v jiném správním řízení za předchozí méně závažný správní delikt (80 000 Kč) a zadavateli tak v projednávané věci uložil konečnou výši pokuty 150 000 Kč.
60. Konečně Úřad rovněž zohlednil ekonomickou situaci zadavatele v bodech 207 a 208 napadeného rozhodnutí se závěrem, že s ohledem na finanční prostředky v řádu miliard korun českých, s nimiž zadavatel hospodaří, nelze pokutu považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující do ekonomické podstaty zadavatele, což považuji rovněž za prokázané.
61. S přihlédnutím k následkům spáchání správního deliktu, jímž je narušení soutěžního prostředí, které je ustáleně považováno za porušení závažného charakteru, a k nutnosti naplnění sankčních účinků, zejména předcházení budoucího porušování zákona, nelze výši sankčního postihu zcela minimalizovat. V tomto případě tak Úřad použil správní uvážení při stanovení výše pokuty zcela v mezích zákona, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004-72. Výši uložené pokuty mám za dostatečně odůvodněnou a odůvodnění za zákonné a přezkoumatelné.
VII. Závěr
62. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
63. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
JUDr. Jan Strelička, advokát, Strelička & Partners, advokátní kancelář, s.r.o., Veselá 163/12, 602 00 Brno
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na § 273 odst. 1 tohoto zákona.