číslo jednací: 05999/2026/162
spisová značka: R0187/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | II/610 Svijany, most ev. č. 610-035 přes Jizeru před obcí Svijany |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 17. 2. 2026 |
| Související rozhodnutí | 48213/2025/500 05999/2026/162 |
| Dokumenty |  2025_R0187.pdf 375 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0187/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-05999/2026/162 |
|
Brno 13. 2. 2026 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 29. 12. 2025
zadavatelem –
- Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 00066001, se sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0687/2025/VZ, č. j. ÚOHS-48213/2025/500, ze dne 9. 12. 2025, vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „II/610 Svijany, most ev. č. 610-035 přes Jizeru před obcí Svijany“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 2. 4. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek téhož dne pod ev. č. Z2025-017627, ve znění pozdějších oprav, jehož dalším účastníkem je navrhovatel –
- Skanska a. s., IČO 26271303, se sídlem Křižíkova 682/34a, Karlín, 186 00 Praha 8,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0687/2025/VZ, č. j. ÚOHS-48213/2025/500 ze dne 9. 12. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel zahájil dne 2. 4. 2025 otevřené zadávací řízení za účelem zadání veřejné zakázky.
2. Návrh navrhovatele směřoval proti rozhodnutí o jeho vyloučení z účasti v zadávacím řízení, z důvodu neobjasnění jeho nabídky ani po opakovaných žádostech zadavatele o objasnění a neprokázání plnění veřejné zakázky vlastní kapacitou v části výroba a montáž ocelové konstrukce podle zadávacích podmínek, které mu bylo oznámeno 9. 8. 2025, (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“), a to z důvodů podle § 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“).
3. Navrhovatel podal dne 19. 8. 2025 námitky proti svému vyloučení z účasti v zadávacím řízení, jež byly zadavateli doručeny dne 22. 8. 2025. Zadavatel námitky rozhodnutím o námitkách ze dne 8. 9. 2025 odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“). Navrhovateli bylo rozhodnutí o námitkách doručeno dne 8. 9. 2025.
4. Navrhovatel podal dne 18. 9. 2025 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 16. 9. 2025, který směřoval proti rozhodnutí o vyloučení.
5. Dnem obdržení předmětného návrhu bylo před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) podle § 249 ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „správní řízení“).
II. Napadené rozhodnutí
6. Dne 9. 12. 2025 vydal Úřad napadené rozhodnutí, jehož výrokem I shledal, že zadavatel nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidlo stanovené v § 48 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti uvedenou v § 6 odst. 1 zákona tím, že vyloučil navrhovatele z důvodu, že neprokázal plnění veřejné zakázky vlastní kapacitou v části výroba a montáž ocelové konstrukce podle podmínek stanovených v zadávací dokumentaci, a to ani po opakovaných žádostech o objasnění nabídky. Dle Úřadu z odůvodnění rozhodnutí o vyloučení nevyplývalo naplnění důvodů pro vyloučení podle § 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona, přičemž postup zadavatele mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.
7. Výrokem II Úřad zrušil rozhodnutí o vyloučení navrhovatele i všechny následné úkony zadavatele účiněné v zadávacím řízení. Výrokem III Úřad uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku a výrokem IV Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.
8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zadavatel vyloučil navrhovatele ze zadávacího řízení nezákonně, jelikož požadavky v zadávací dokumentaci, a to konkrétně certifikát EXC3 a schopnost dodavatele plnit vyhrazenou část veřejné zakázky vlastními kapacitami, nestanovily povinnost prokázat plnění vlastními kapacitami ani přesné parametry obsahových limitů certifikátu EXC3.
9. Úřad nejprve zkoumal, co přesně zadávací dokumentace vyžaduje, následně posoudil, jestli požadavek plnění vlastními kapacitami musí být prokázán již v zadávacím řízení. K tomu Úřad uvedl, že zadávací dokumentace stanovila pouze povinnost, aby vybraný dodavatel realizoval výrobu a montáž ocelové konstrukce vlastními kapacitami, avšak nestanovila žádnou povinnost prokazovat tuto skutečnost již v zadávacím řízení. Současně Úřad konstatoval, že zadávací dokumentace požadovala pouze předložení certifikátu EXC3, a to bez jakéhokoli bližšího určení jeho vlastností či parametrů, konkrétně možností manipulace ve výrobě a na montáži. Zadavatel následně prostřednictvím výzev podle § 46 zákona požadoval informace, které v zadávací dokumentaci nebyly uvedeny a dodavatelé je nemohli předvídat. Na základě samotných hodnot uvedených v certifikátu EXC3 nebylo možné dovozovat splnění či nesplnění požadavku na vlastní kapacity, protože taková provázanost nebyla v zadávací dokumentaci stanovena.
10. Vzhledem k tomu, že podle obsahu zadávací dokumentace a podle provedeného dokazování nelze dovodit, že navrhovatel porušil jakoukoli podmínku účasti, neshledal Úřad jeho vyloučení podle § 48 odst. 2 písm. a) ani písm. b) zákona důvodným.
III. Rozklad zadavatele
11. Dne 29. 12. 2025 doručil zadavatel Úřadu rozklad z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 10. 12. 2025. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
12. Zadavatel v rozkladu tvrdí, že Úřad rozhodl nezákonně a věcně nesprávně a dále, že řízení bylo zatíženo procesními vadami zakládajícími jeho nezákonnost. Zadavatel tvrdí, že Úřad nesprávně vyložil ustanovení § 48 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti a na tomto základě mylně uzavřel, že vyloučení navrhovatele nebylo dostatečně odůvodněné.
13. Zadavatel namítá, že postupoval plně v souladu se zákonem a v mezích § 46 zákona při výzvách navrhovateli o objasnění, jak bude realizovat požadavek na plnění vlastními kapacitami v části „výroba a montáž ocelové konstrukce“. Zadavatel má za to, že navrhovatel neobjasnil, jakým konkrétním způsobem tak učiní, i přes jeho obecné ujištění, které považuje zadavatel za nedostatečné, když z certifikátu vyplývá navrhovatelova faktická nemožnost plnění vlastními kapacitami z důvodu porovnání tabulky výkazu materiálu (D3_201_08_TvarOK.pdf) s parametry maximální možné manipulace v certifikátu předloženém navrhovatelem a maximální možnou manipulací ve výrobě, která je nižší než požadovaná hmotnost a délka v tabulce výkazu materiálu zadávací dokumentace.
14. Z toho důvodu, že navrhovatel nepředložil certifikát EXC3 v parametrech odpovídajících požadavkům projektové dokumentace, byla tato okolnost podle zadavatele podstatným zdrojem pochybnosti o reálné schopnosti navrhovatele plnit vyhrazenou část zakázky vlastní kapacitou. Zadavatel zdůrazňuje, že rozhodný je stav ke dni vyloučení navrhovatele 9. 8. 2025 ze zadávacího řízení. Předložením aktualizovaného certifikátu EXC3 dne 13. 10. 2025 Úřadu s navýšenými limity možnosti manipulace ve výrobě, tím podle zadavatele navrhovatel potvrdil, že v rozhodném okamžiku, tedy ke dni vyloučení, nebyl schopen plnit vyhrazenou část zakázky vlastními kapacitami.
15. Dále zadavatel namítá, že navrhovatel předložil falešnou referenční zakázku „železniční most ev. km 2,184 přes Labe“ na prokázání faktické možnosti plnit předmětnou veřejnou zakázku vlastními kapacitami.
16. Zadavatel dále podrobně namítá rozpor napadeného rozhodnutí s dřívější rozhodovací praxí Úřadu ve věci možnosti doptat se prostřednictvím § 46 zákona na realizační fázi ve fázi zadávací. Dále je také zadavatel přesvědčen, že Úřad pochybil, když bagatelizoval materiální hledisko reálné neschopnosti navrhovatele provést zakázku v souladu se zadávací dokumentací tím, že neprovedl důkaz nezávislým odborníkem, který měl danou věc nezávisle posoudit, a Úřad tak porušil zásadu materiální pravdy § 3 správního řádu.
17. Nakonec zadavatel shrnuje, že při vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení se nejednalo o libovůli nebo neuvážené rozhodnutí, nýbrž k vyloučení došlo po důkladné úvaze a zvážení všech okolností šetřeného případu, s přihlédnutím k dosavadní rozhodovací praxi Úřadu a v souladu se základními zásadami zákona.
Závěr rozkladu
18. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření navrhovatele k rozkladu
19. Dne 6. 1. 2026 Úřad obdržel vyjádření navrhovatele k rozkladu. Zadavatel podle navrhovatele neuvádí v rozkladu žádnou argumentaci, jež by ovlivňovala závěry napadeného rozhodnutí.
20. Navrhovatel zdůrazňuje, že zadavatele dostatečně ubezpečil v jednotlivých objasněních, že buď přizpůsobí realizaci díla technickému vybavení, nebo technické vybavení realizované zakázce, nicméně zadavatele ujistil o své schopnosti realizace veřejné zakázky vlastními kapacitami. Konkrétně v objasnění II. navrhovatel uvedl, že limity předloženého certifikátu EXC3 jsou neomezující a nejsou faktickým limitem s možnou manipulací, montáží či výrobou.
21. K narušení důvěry údajnou doloženou falešnou referenční zakázkou, navrhovatel sděluje, že nešlo o referenci prokazující jeho technickou kvalifikaci v rámci šetřené veřejné zakázky, nicméně o podpůrný příklad navrhovatelovy schopnosti veřejnou zakázku plnit vlastními kapacitami.
22. Z vyjádření vyplývá, že konkrétní parametry certifikátu EXC3 nebyly v zadávací dokumentaci vůbec vyžadovány, navrhovatel řádně objasnil svou nabídku, je schopen ji realizovat vlastními kapacitami, splnil veškeré požadavky podle zadávací dokumentace a neměl být vyloučen ze zadávacího řízení.
23. Zadavatel má proto za to, že právní posouzení napadeného rozhodnutí je věcně správné a rozklad by měl být zamítnut.
IV. Řízení o rozkladu
24. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
25. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, přičemž byl přijat následující závěr.
26. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
K výkladu zadávacích podmínek
27. Spornou otázkou v nyní šetřené věci tedy je, zda požadavek na certifikát EXC3 a požadavek plnit veřejnou zakázku vlastními kapacitami v zadávací dokumentaci mají být vykládány kumulativně. Jinými slovy, zdali se jedná o dva oddělené požadavky, nebo jeden společný. Dotčená pasáž zadávací dokumentace zní takto (čl. 12, str. 15-16):
„Realizace částí veřejné zakázky vlastními kapacitami Dodavatele
V souladu s ustanovením § 105 odst. 2 zákona Zadavatel požaduje, aby vybraný Dodavatel (případně společní Dodavatelé, kteří podali nabídku dle zákona) realizoval následující části veřejné zakázky vlastními kapacitami, tj. nikoliv prostřednictvím poddodavatelů. Dodavatelé jsou povinni tuto skutečnost zohlednit v nabídce, zejména v rámci prokazování kvalifikačních předpokladů a v Seznamu poddodavatelů a popisu jejich plnění:
- Výroba a montáž ocelové konstrukce.
V souvislosti s výše uvedeným zadavatel požaduje, aby Dodavatel resp. některý z Dodavatelů, kteří podávají společnou nabídku, byl držitelem oprávnění k montáži ocelových konstrukcí EXC3.
Vybraný Dodavatel prokáže základní požadavky na způsobilost pro výrobu a montáž ocelových konstrukcí (OK) takto:
Výroba ocelové konstrukce
Výrobce konstrukčních ocelových dílců, na které se vztahuje harmonizovaná ČSN EN 1090-1+A1, prokazuje svoji způsobilost Osvědčením o shodě řízení výroby pro příslušnou třídu provádění mosty EXC 3, který vydává Evropskou komisí jmenovaný Oznámený subjekt.
Montáž OK
Dodavatel prokazuje oprávnění k montáži ocelových konstrukcí EXC3 mostních konstrukcí samostatným certifikátem způsobilosti k montáži ocelových konstrukcí na staveništi nebo certifikátem s přílohou, která obdobně jako samostatný certifikát prokazuje plnění požadavků na provádění ocelových konstrukcí na staveništi v rozsahu požadavků ČSN EN 1090-2, ČSN 73 2603, ČSN EN ISO 3834 ve vztahu k procesům svařování při montáži nebo obdobným zahraničním dokumentem.
Předložení dokladů dle čl. 12 ZD je podmínkou pro uzavření smlouvy dle § 104 odst. 1 písm. e) a je považováno za poskytnutí řádné součinnosti vybraného Uchazeče k uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení § 124 odst. 1 Zákona.“
28. V článku 12 zadávací dokumentace zadavatel stanovil požadavek, aby vybraný dodavatel, případně společní dodavatelé, realizovali následující části veřejné zakázky vlastními kapacitami, tj. nikoliv prostřednictvím poddodavatelů. Jako další požadavek zadavatel stanovil, aby dodavatel, resp. některý z dodavatelů, kteří podávají společnou nabídku, byl držitelem oprávnění k montáži ocelových konstrukcí EXC3.
29. Certifikát předložený navrhovatelem EXC3 míří na kvalitu a procesy specifických požadavků provádění ocelových konstrukcí podle normy ČSN EN 1090-2:2019. V příloze č. 1, oddíl „Možnosti manipulace ve výrobě a na montáži“ předloženého certifikátu jsou mimo jiné uvedeny limity maximální hmotnosti konstrukce 10 t a maximální délky konstrukce 18 m. Zadavatel navrhovatele vyloučil ze zadávacího řízení, jelikož v tabulce výkazu materiálu (D3_201_08_TvarOK.pdf) je výkres, ze kterého si měl navrhovatel dovodit požadovanou délku a hmotnost části plnění veřejné zakázky. Takto zjištěné rozměry přesahují maximální hodnoty pro manipulaci ve výrobě uvedené v certifikátu. Navrhovatel proti tomu v návrhu (bod II.II) namítal, že stanovené zadávací podmínky splnil, protože držitelem požadovaného certifikátu je, ten doložil a ze zadávací dokumentace požadavek na konkrétní hodnoty (hmotnost a délka konstrukce) neplyne. Úřad v napadeném rozhodnutí (bod 97) spornou část zadávací dokumentace interpretoval tak, že zadavatel pouze stanovil požadavek, aby vybraný dodavatel realizoval veřejnou zakázku v části výroba a montáž ocelové konstrukce vlastními kapacitami, nikoliv však aby dodavatel tuto realizaci veřejné zakázky vlastními kapacitami zadavateli jakkoliv prokazoval v zadávacím řízení. Proto dal navrhovateli za pravdu.
30. Z uvedeného je možné dovodit závěr, že strany řízení si citované pasáže zadávací dokumentace vykládají dvěma možnými způsoby, a to:
1. Jedná se o dva oddělené požadavky. První požadavek stanoví, aby vybraný dodavatel byl držitelem certifikátu EXC3, a druhý požadavek, aby vybraný dodavatel realizoval vymezenou část plnění vlastními kapacitami. V tomto pojetí zadávací dokumentace stanoví pouze povinnost určitý certifikát předložit, resp. být jeho držitelem, aniž by současně stanovila konkrétní náležitosti certifikátu, tzn. konkrétní limity manipulace. Tento výklad znamená, že certifikát neslouží k prokázání schopnosti splnit přímo přesně to plnění, které je poptáváno v rámci veřejné zakázky, ale naopak slouží k prokázání znalosti konkrétních postupů, které budou při plnění zakázky použity, avšak bez ohledu na konkrétní parametry mostní konstrukce.
2. Jedná se o dva úzce provázané požadavky, tzn. že certifikát EXC3 má být současně materiálním důkazem schopnosti dodavatele v požadovaném rozsahu realizovat vymezenou část veřejné zakázky vlastními kapacitami, a proto musí certifikát EXC3 takové konkrétní limity obsahovat v té podobě, aby odpovídaly zadávanému plnění. Jde tedy o souhrnnou certifikaci, že podmínky u dodavatele umožňují plnění předmětu zakázky v souladu se zadávacími podmínkami a předepsanými technickými normami.
31. Při posouzení, který z uvedených výkladů je v nyní šetřené věci aplikovatelný, je třeba vycházet ze základních zásad zadávacího řízení, zejména ze zásady transparentnosti uvedené v § 6 odst. 1 zákona. Protože nesplnění sporných podmínek s sebou nese riziko vyloučení dodavatele ze zadávacího řízení, tedy fakticky zúžení soutěže o veřejnou zakázku, je třeba sporné podmínky vykládat podle toho, jak je mohli jejich adresáti (dodavatelé) rozumně pochopit. Následně, pokud je zjištěno, že sporná ustanovení zadávací dokumentace umožňují více rozumně přijatelných výkladů, je třeba zvolit ten, který je ku prospěchu hospodářské soutěži o veřejnou zakázku, tedy je mírnější ve vztahu k dodavatelům, a naopak přísnější ve vztahu k zadavateli ve smyslu zásady contra proferentem (tedy v neprospěch toho, kdo sporný pojem použil poprvé). Podrobněji k výkladu těchto principů lze odkázat na rozhodnutí o rozkladu sp. zn. ÚOHS-R0153/2024/VZ ze dne 6. 11. 2024, bod 32 a násl.[1]
32. Viděno gramatickým (jazykovým) výkladem, lze konstatovat následující. V šetřené otázce zadávací dokumentace stanovuje požadavek na certifikát EXC3 bez bližší specifikace jeho limitů. Současně zadávací dokumentace stanoví požadavek na realizaci části plnění vlastními kapacitami, ovšem bez výslovného stanovení povinnosti navrhovatele prokazovat způsobilost k výrobě a montáži ocelové konstrukce v konkrétní délce a hmotnosti ocelové konstrukce. Dále se ve sporné části zadávací dokumentace hovoří o tom, že pro případ nabídky podané ve sdružení, může certifikátem disponovat i jen „některý z dodavatelů“, aniž by se zároveň stanovovalo, že musí jít o toho dodavatele, který provede ty činnosti, které jsou kryty certifikátem. Z uvedeného se nabízí, že zadavatel chtěl ověřit spíše to, že v případném sdružení bude přítomen dodavatel, který bude disponovat příslušným know-how, nikoliv nutně to, že dodavatel je certifikován k plnění o určitých technických parametrech (hmotnost, délka konstrukce). Ostatně i formulace, že vybraný dodavatel prokazuje „základní požadavky“ na způsobilost pro výrobu a montáž ocelových konstrukcí, vede spíše k tomu, že jde o prokázání „jádrových“ schopností souvisejících s požadovaným certifikátem, tedy předmětného know-how, nikoliv o prokázání možnosti uplatnit tyto základní dovednosti na plnění konkrétních technických parametrů v konkrétním prostředí. Na základě svého textu tedy zadávací dokumentace odpovídá spíše prvnímu výkladu (pohled navrhovatele, Úřadu).
33. Na základě systematiky dotčených ustanovení zadávací dokumentace se naopak může nabízet i to, že zadavatel skutečně sleduje prokázání schopnosti splnit poptávané plnění v konkrétních parametrech, nikoliv pouze prokázání schopnosti dodržet určité procesy a postupy obecně. Sporná část textu obsahuje dvě části, a to část týkající se realizace části zakázky vlastními kapacitami a část týkající se prokazování způsobilosti pro výrobu a montáž ocelových konstrukcí. Obě části textu mají sice samostatné nadpisy, nicméně jsou řazeny přímo za sebou a první odkazuje na druhou. V té části, která se věnuje plnění vlastními kapacitami, je totiž obsažen text: „V souvislosti s výše uvedeným zadavatel požaduje, aby Dodavatel resp. některý z Dodavatelů, kteří podávají společnou nabídku, byl držitelem oprávnění k montáži ocelových konstrukcí EXC3. “. Tato formulace naopak tím, kde je zařazena, může evokovat, že požadavek na certifikát je stanoven za účelem ověření konkrétních výrobních kapacit, nikoliv pouze kvality výrobních procesů a know-how. Na tento text pak navazuje formulace „[v]ybraný Dodavatel prokáže základní požadavky na způsobilost pro výrobu a montáž ocelových konstrukcí (OK) takto (…)“, na což následují další zmínky o certifikátu EXC3. To k závěru o provázanosti obou požadavků rovněž přispívá. Na základě své systematiky a obsahu se tedy obě části jeví spíše jako propojené než jako oddělené.[2]
34. Pokud jde o výklad teleologický, ten ve zdejším případě provést spíše nelze, protože účel sporných ustanovení zadavatel v zadávací dokumentaci výslovně nevyjádřil.
35. Spor o výklad zadávací dokumentace pak nelze vyřešit ani výkladem logickým, neboť jeho podstata nestojí na uplatnění argumentů formální ani právní logiky.
36. Z výše uvedeného plyne, že zadávací dokumentace neposkytuje jasné vodítko, který ze dvou v úvahu přicházejících výkladů lze považovat za jediný správný. Oba z výše nastíněných výkladů zadávací dokumentace jsou přitom rozumně myslitelné. V takové situaci je třeba v souladu se zásadou výkladu ve prospěch hospodářské soutěže a v neprospěch zadavatele zvolit výklad první, tzn. výklad, který zastávají navrhovatel a Úřad, tedy výklad, že jde o dva oddělené požadavky a že zadavatel požaduje pouze doložení certifikátu bez vazby na konkrétní parametry plnění. Výklad druhý, tedy že jde o požadavky provázané a že zadavatel sleduje prokázání schopnosti plnit poptávané plnění v konkrétních parametrech, je totiž výklad přísnější. Pokud by byl potenciálně připuštěn výklad druhý i přes výše popsané pochybnosti, interpretační nejistota zadávacích podmínek by byla kladena k tíži navrhovatele. Dle zavedených výkladových pravidel má nicméně jít k tíži zadavatele, který zadávací dokumentaci stanovil.
37. Nutno dodat, že výše uvedené by nemělo být pro zadavatele překvapivé. Navrhovatel jej již v podaných námitkách konfrontoval s tím, že si stanovené požadavky vykládá jinak než zadavatel, a usilovně se jej snažil přesvědčit, že předmětnou část dokáže splnit vlastními kapacitami, protože výrobu a montáž ocelových konstrukcí běžně realizuje, je držitelem všech potřebných certifikátů a zadavatel konkrétní parametry certifikátu nepožadoval (viz zejm. bod II.II podaných námitek[3]). Navrhovatel tedy zadavatele upozorňoval, že požadavek na konkrétní parametry v certifikátu je nadbytečný, protože potřebné know-how navrhovatel má, o čemž svědčí i to, že určité certifikáty EXC3 drží. Zadavatel měl v této chvíli zpozornět a položit si otázku, jestli si nevykládá příliš přísně požadavky, které v zadávací dokumentaci stanovil. Z bodu 3 rozhodnutí o námitkách[4] přitom plyne, že zadavatel nepřehlédl, že navrhovatel namítal, že si zadavatel zadávací podmínky vykládá šířeji, než je možné. Z textu rozhodnutí o námitkách však neplyne, že by tuto otázku zadavatel podrobněji zvážil.
38. Pokud tedy zadavatel v nyní šetřené věci vyloučil navrhovatele jen proto, že z předloženého certifikátu EXC3 dovodil údajnou neschopnost plnit veřejnou zakázku vlastními kapacitami, pak takový důvod vyloučení nemůže obstát, protože zadávací podmínky výslovně, jasně a srozumitelně, tj. bez možnosti dalšího výkladu neobsahovaly požadavek na konkrétní limity certifikátu EXC3 odpovídající konkrétní hmotnosti a délce maximální možné manipulace, a to za účelem prokázání možnosti plnit vlastními kapacitami, ale naopak svojí formulací a systematikou mohly vést k výkladu, že požadovaný certifikát má pouze obecně prokázat odborné schopnosti dodavatele bez vazby na plnění konkrétních parametrů.
39. S ohledem na výše uvedené pak nelze dojít k jinému závěru, než že výklad zadavatele představuje nepřípustné zpřísnění zadávacích podmínek oproti tomu, co dodavatelé (a tedy i navrhovatel) mohli za použití běžných výkladových metod ze zadávací dokumentace vyrozumět. Výkladové nejasnosti zadávacích podmínek mají jít k tíži zadavatele, nikoliv k tíži dodavatelů.
40. Lze shrnout, že rozhodnutí o vyloučení je nezákonné, protože zadavatel si vlastní zadávací podmínky vyložil přísněji, než mu právní předpisy a požadavky ustálené judikatury umožňují. Na základě toho potom navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučil. To se promítá samozřejmě do důvodu vyloučení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona, ale také do důvodu vyloučení dle písmene b) téhož ustanovení (vyloučení pro neobjasnění nabídky). Jak totiž správně konstatuje Úřad, není-li předmět požadovaného objasnění kryt zadávacími podmínkami, nelze nevyhovění takové výzvě vykládat k tíži dodavatele a sankcionovat jej vyloučením (bod 123 napadeného rozhodnutí). Za použitelný pro vyloučení dle § 48 odst. 2 písm. b) zákona je totiž třeba považovat pouze zákonný výklad zadávacích podmínek, nikoliv jejich výklad nezákonný.
K aktualizovanému certifikátu EXC3
41. Zadavatel dále namítal, že Úřad vzal při právním posouzení šetřené věci v úvahu aktualizovaný certifikát EXC3 s vyššími limity manipulace ve výrobě a montáži, dodaný dne 13. 10. 2025.
42. Pro úplnost je třeba připomenout, že aktualizovaný certifikát EXC3 nebyl Úřadem při rozhodování zohledněn, neboť, jak správně tvrdí zadavatel, byl předložen po koncentrační lhůtě ve smyslu § 251 odst. 5 zákona. Na jakékoli závěry ohledně vyloučení ze zadávacího řízení aktualizovaný certifikát EXC3 nemá vliv. Podrobněji viz bod 109 napadeného rozhodnutí.
K zásadě materiální pravdy
43. Dalším tvrzením zadavatele je, že si Úřad nevyžádal stanovisko nezávislého odborníka a tím nereflektoval materiální hledisko faktické schopnosti navrhovatele realizovat veřejnou zakázku vlastními kapacitami.
44. Zásada vyjádřená v § 3 správního řádu zavazuje správní orgán zjistit stav věci bez důvodných pochybností, avšak toliko v rozsahu nezbytném pro zákonné rozhodnutí. V řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je předmětem posouzení zákonnosti postupu zadavatele při vyloučení účastníka.
45. Úřad předně zkoumá soulad zadávacích podmínek v zadávací dokumentaci a důvod vyloučení, respektive jestli navrhovatel zadávací podmínky splnil. Úvahy materiálního hlediska, zdali navrhovatel fakticky může či nemůže plnit vlastními kapacitami, nepřísluší Úřadu v šetřeném případě posuzovat, protože sporná zadávací podmínka k tomu ani nesměřuje, je-li vykládána správně. S tím je spojen i návrh zadavatele na provedení nezávislého odborného posouzení technických možností navrhovatele. Tento návrh tedy nesměřuje k otázce právně relevantní v nynější věci, neboť se odvíjí od nesprávného výkladu zadávací podmínky, který zadavatel zastává. Neprovedení takového důkazu tedy nepředstavuje porušení § 3 správního řádu.
K dotazům podle § 46 zákona a k falešné referenci
46. Zadavatel dále namítá, že Úřad chybně stanovil, že se nelze doptat na fázi realizace ve fázi zadávacího řízení.
47. Této námitce rozkladu nelze přisvědčit. Úřad zadavateli nevytýká samotný fakt, že postupoval dle § 46 zákona. Vytýká mu to, že při tom vycházel z nesprávného výkladu zadávací dokumentace, tedy že vybraného dodavatele vyzýval k předložení certifikátu v takové podobě, v jaké jej po něm nemohl na základě znění zadávací dokumentace vyžadovat. Proto také Úřad v rozkladem označených pasážích napadeného rozhodnutí rozlišuje "realizaci" a "prokázání realizace". Od toho se potom odvíjí nemožnost použít § 48 odst. 2 písm. b) zákona způsobem, jakým to učinil zadavatel.
48. Zadavatel namítá, že navrhovatel údajně zpochybnil svou důvěryhodnost, když předložil v rámci odpovědi na objasnění plnění vlastními kapacitami falešnou referenční veřejnou zakázku. K tomu lze uvést, že problematika falešné reference není v nynější věci rozhodující, protože zadavatel tuto otázku neučinil nosným důvodem vyloučení. K tomu podrobněji bod 108 napadeného rozhodnutí. Sporná reference nebyla předložena za účelem prokázání kvalifikace v tomto zadávacím řízení. Jakkoliv nelze zadavateli upřít, že by i taková reference u něj mohla vzbuzovat obavy, nebylo úkolem Úřadu ji zkoumat, řešit, zda byla skutečně falešná, a dovozovat z ní jakékoli závěry pro toto správní řízení.
VI. Závěr
49. Z výše uvedených důvodů je třeba uzavřít, že napadené rozhodnutí je správné a zákonné. Navrhovatel byl ze zadávacího řízení vyloučen v rozporu s ustanovením § 48 odst. 2 písm. a) i b) zákona ve spojení se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace, Zborovská 81/11, 150 00 Praha
2. Skanska a. s., Křižíkova 682/34a, Karlín, 186 00 Praha 8
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] V souvislosti s uvedeným, je nutné vzít v úvahu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 62 Af 41/2012, který uvádí, že: „Podstatné je, že oba tyto výklady objektivně mohou přicházet v úvahu, a tedy že zadávací dokumentace připouští rozdílné výklady – oba racionální, logické a možné, nikoli nevěrohodné a absurdní. Pokud přitom objektivně existuje více možných výkladů týkajících se otázky, jak má být nabídka konstruována, pak nemůže taková interpretační nejistota stíhat žádného z uchazečů, ale zadavatele samotného.“. Dále rovněž viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2021, č. j. 30 Af 59/2019–244 konstatuje následující: „Zadávací dokumentace (resp. zadávací podmínky) nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či rozdílný výklad. Zadávací podmínky musí být zcela pregnantně vymezeny. V případě nejasné zadávací dokumentace umožňující vícero výkladů nemůže jít tato skutečnost k tíži účastníka řízení.“
[2] Lze podotknout, že k těmto aspektům se Úřad v napadeném rozhodnutí nevyjádřil, ačkoliv velmi striktně vychází z teze, že požadavek na plnění vlastními kapacitami a požadavek na předložení certifikátu jsou dva oddělené požadavky a že certifikát neslouží k prokázání schopnosti plnit vlastními kapacitami (bod 97 napadeného rozhodnutí). V tomto smyslu nejsou tedy úvahy Úřadu stran výkladu zadávacích podmínek úplné. Uvedené je však zhojeno odůvodněním tohoto rozhodnutí o rozkladu, neboť úvahy odvolacího správního orgánu a správního orgánu tvoří jeden celek a mohou se navzájem doplňovat.
[3] Položka 14 ve správním spise.
[4] Položka 20 ve správním spise.