číslo jednací: 06340/2026/161
spisová značka: R0184/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Mobilní telefonie VZP ČR 2026 – 2029 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 17. 2. 2026 |
| Související rozhodnutí | 47860/2025/500 06340/2026/161 |
| Dokumenty |  2025_R0184.pdf 386 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0184/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-06340/2026/161 |
|
Brno 17. 2. 2026 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 23. 12. 2025 ve znění doplnění ze dne 7. 1. 2026 navrhovatelem
- T-Mobile Czech Republic a. s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, 148 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0681/2025/VZ, č. j. ÚOHS-47860/2025/500 ze dne 8. 12. 2025, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 15. 9. 2025 na návrh navrhovatele ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Mobilní telefonie VZP ČR 2026 – 2029“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 14. 5. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-026648, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 15. 5. 2025 pod ev. č. 312649-2025, ve znění pozdějších oprav, jehož dalším účastníkem je vybraný dodavatel
- Vodafone Czech Republic a. s., IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, 155 00 Praha,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 5 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0681/2025/VZ, č. j. ÚOHS-47860/2025/500 ze dne 8. 12. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku, jejímž účelem je dle čl. 5.1. hlavního dokumentu zadávací dokumentace, ve znění pozdějších vysvětlení (dále jen „HDZD“ nebo „zadávací dokumentace“) „zajistit pro zadavatele nepřetržité poskytování mobilních hlasových a datových služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů […], a zajistit přímé připojení z firemní IP telefonní sítě do sítí mobilních operátorů, včetně zajištění všech činností souvisejících s poskytováním [s]lužeb […]. Hlasové a datové služby elektronických komunikací v současné době pro zadavatele zajišťuje společnost T-Mobile Czech Republic a.s. […], přičemž poskytování těchto služeb je […] zajištěno do 31. 12. 2025.“ Detailní „Specifikace předmětu plnění“ je obsažena v příloze č. 1 HDZD, jež obsahuje „Obchodní podmínky“ (dále jen „obchodní podmínky“) a smlouvě o poskytování mobilních telekomunikačních služeb (dále jen „smlouva“), a to zejména v příloze č. 1 smlouvy (dále jen „specifikace předmětu plnění“). V bodu 10.2. písm. b) HDZD je obdobně uvedeno, že všechny ceny v Kč bez DPH uvedené v nabídce musí zahrnovat veškeré náklady dodavatele spojené s plněním veřejné zakázky.
2. Zadavatel obdržel celkem 3 nabídky, a to včetně nabídky navrhovatele a vybraného dodavatele. Nabídková cena vybraného dodavatele činila 22 620 240 Kč bez DPH, nabídková cena navrhovatele činila 23 908 320 Kč bez DPH.[1]
3. Dne 25. 7. 2025 odeslal zadavatel vybranému dodavateli žádost o objasnění nebo doplnění údajů, dokladů, vzorků nebo modelů dle § 46 odst. 1 zákona a o písemné zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny dle § 113 odst. 4 zákona (dále jen „žádost o objasnění nabídky a zdůvodnění MNNC“). Vybraný dodavatel na žádost o objasnění nabídky a zdůvodnění MNNC odpověděl dne 30. 7. 2025 (dále jen „odpověď na žádost“).
4. Proti úkonu zadavatele, konkrétně „proti nezákonnému nesprávnému postupu [z]adavatele při výběru nejvhodnější nabídky na [v]eřejnou zakázku“, resp. proti rozhodnutí o výběru dodavatele podal navrhovatel dne 21. 8. 2025 námitky z téhož dne (dále jen „námitky“).
5. Z protokolu z jednání komise ze dne 25. 8. 2025 vyplývá mj. doporučení, aby zadavatel v souvislosti s námitkami navrhovatele brojícími proti nepřiměřeně nízké nabídkové ceně zaslal vybranému dodavateli žádost o objasnění dle § 46 zákona. Zadavatel prostřednictvím žádosti o objasnění ze dne 26. 8. 2025 (dále jen „druhá žádost o objasnění“) tak učinil a vybranému dodavateli položil i konkrétní dotazy. Vybraný dodavatel na druhou žádost o objasnění reagoval dne 29. 8. 2025 (dále jen „odpověď na druhou žádost“). Rozhodnutím ze dne 3. 9. 2025, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, zadavatel námitky v plném rozsahu odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).
6. Navrhovatel nesouhlasil se způsobem vypořádání svých námitek a podal návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Dnem doručení návrhu došlo dle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) k zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0681/2025/VZ (dále jen „správní řízení“).
II. Napadené rozhodnutí
7. Úřad napadeným rozhodnutím podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[2] návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zamítl, protože ve správním řízení nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
8. Úřad konstatoval, že z odůvodnění rozhodnutí o námitkách je zřejmé, proč zadavatel námitky navrhovatele ve vztahu k posouzení nabídky vybraného dodavatele odmítl jako věcně nedůvodné. Zadavatel postihl ve vztahu k jednotlivým námitkám jejich podstatu, přičemž skutečnost, že se nevypořádal s každým jednotlivým dílčím argumentem navrhovatele, nemůže založit nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí.
9. Námitky navrhovatele týkající se údajné mimořádně nízké nabídkové ceny (dále také jen „MNNC“) Úřad v napadeném rozhodnutí vyhodnotil ve shodě se svou dlouhodobou rozhodovací praxí. Zadavatel provedl posouzení MNNC, a v souladu s § 113 odst. 4 zákona si vyžádal písemné zdůvodnění způsobu stanovení nabídkové ceny vybraného dodavatele, včetně potvrzení skutečností dle § 113 odst. 4 písm. a) a b) zákona. Požadované skutečnosti následně vybraný dodavatel zdůvodnil ve své odpovědi na žádost a doložil povinná potvrzení. Dle Úřadu z odpovědi na žádost nevyplývá, že nabídková cena vybraného dodavatele je mimořádně nízká z důvodu porušování povinností uvedených v § 113 odst. 4 písm. a) zákona či z důvodu obdržení neoprávněné veřejné podpory, proto v posuzovaném případě nebyly naplněny obligatorní důvody pro vyloučení vybraného dodavatele dle § 113 odst. 6 zákona. Dle Úřadu pak bylo pouze na uvážení zadavatele, zda informace vybraného dodavatele uvedené v odpovědi na žádost bude považovat za dostatečné.
Úřad nemůže vstupovat do úvah zadavatele a tyto nahrazovat vlastními názory a zjištěními, neboť Úřadu nepřísluší zabývat se otázkou, zda konkrétní nabídka vůbec obsahovala MNNC nebo zda měl zadavatel považovat odůvodnění MNNC poskytnuté dodavatelem za dostatečné.
10. Úřad rovněž reflektoval skutečnost, kdy vybraný dodavatel zadavateli neposkytl podrobný seznam, resp. podrobnou kalkulaci nákladů s odkazem na zachování obchodního tajemství jeho vlastní cenotvorby. Vybraný dodavatel však v odpovědi na žádost dodržel zákonné náležitosti dle § 113 zákona. Z ničeho pak nevyplývá, že by tato potvrzení neměla být pravdivá, Úřad proto konstatoval, že je pouze na uvážení zadavatele, zda se s takovýmto objasněním spokojí, či ne.
11. Další body v návrhu ohledně splnění podmínek účasti Úřad v napadeném rozhodnutí zamítl s ohledem na obecnost námitek, které nemohly na straně zadavatele založit důvodnou pochybnost. Vybraný dodavatel se podáním nabídky zavázal plnit veřejnou zakázku v souladu se zadavatelem vymíněnými zadávacími podmínkami. Ze strany vybraného dodavatele nebylo prokázáno nesplnění navrhovatelem namítaných zadávacích podmínek týkajících se technické specifikace předmětu plnění veřejné zakázky.
12. K návrhu navrhovatele na přibrání znalce z oboru elektronických komunikací Úřad konstatoval, že uvedené nepovažuje za potřebné, neboť má z obsahu správního spisu za prokázané, že v posuzovaném případě byl zjištěn stav věci do té míry, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti.
III. Rozklad navrhovatele
13. Dne 23. 12. 2025 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Rozklad byl navrhovatelem doplněn dne 7. 1. 2026. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 8. 12. 2025, rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
14. Navrhovatel v rozkladu opakuje svá tvrzení, že nabídka vybraného dodavatele nesplňuje podmínky účasti v zadávacím řízení dle § 37 odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona, a dále že obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu. Navrhovatel poukazuje na svou odbornost a tvrdí, že nabídka vybraného dodavatele vzbuzuje pochybnosti o jejím souladu se zadávací dokumentací a ukazuje na existenci MNNC.
15. Navrhovatel považuje závěry napadeného rozhodnutí ohledně nesplnění podmínky účasti v zadávacím řízení vybraným dodavatelem za rozporné s požadavkem na zjištění materiální pravdy dle § 3 správního řádu a s požadavkem transparentního postupu ve smyslu § 6 odst. 1 zákona, když Úřad odmítl argumentaci navrhovatele pro absenci konkrétních věcně relevantních důkazů. Přijetí zdůvodnění Úřadu, že bez znalosti nabídky vybraného dodavatele nemůže navrhovatel tvrzení o nesplnění podmínek technické specifikace vůbec vznášet, by dle navrhovatele v konečném důsledku znamenalo, že žádný z účastníků zadávacího řízení nemůže s úspěchem namítat nedostatky v nabídce vybraného dodavatele (vyjma existence MNNC), neboť kromě celkové nabídkové ceny nezná detaily takové nabídky, pokud by (každý) vybraný dodavatel případné nejasnosti v nabídce skryl za obchodní tajemství.
16. Navrhovatel opakovaně poukázal na požadavky zadávací dokumentace, u nichž mu vznikají pochybnosti o jejich splnění vybraným dodavatelem. Konkrétně jde o podmínky 1) zachování stávajících rozsahů telefonních čísel s předčíslím 73892xxxx a 73893xxxx, 2) realizaci záložních připojení dle specifikace předmětu plnění, 3) zprovoznění tzv. dualhome na telefonních ústřednách zadavatele, včetně přesměrování hlasového provozu na záložní linky ISDN30 při případném výpadku přímého připojení telefonní sítě zadavatele do sítě mobilních operátorů (dále jen „sporné technické požadavky“). Protože zadavatel i Úřad znají nabídku vybraného dodavatele, měli by být dle navrhovatele schopni splnění sporných technických požadavků bez obtíží ověřit a transparentním způsobem ve svých rozhodnutích uvést, zda řešení nabízené vybraným dodavatelem tyto technické požadavky splňuje či nikoliv. To však Úřad ani zadavatel neučinili.
17. Navrhovatel tvrdí, že zadavatel formuloval dotazy vybranému dodavateli nevhodným způsobem a nadto návodně, proto nepovažuje odpovědi vybraného dodavatele pro posouzení souladu nabídky s technickou specifikací vymezenou v zadávací dokumentaci za relevantní.
18. Dle navrhovatele zadavatel splnění zadávací podmínky a podmínky účasti vybraného dodavatele ověřitelným a transparentním způsobem neposoudil a postupoval tak v rozporu se zákonem. Postup zadavatele byl rovněž v rozporu s požadavkem na posouzení zohlednění nákladů v nabídkové ceně vybraného dodavatele a rovněž s požadavkem na posouzení existence MNNC.
19. V další části rozkladu navrhovatel uvádí, že se Úřad vůbec nevyjádřil k jím namítanému nesplnění podmínky účasti v zadávacím řízení dle § 37 odst. 1 písm. c) zákona spočívající v nezahrnutí nákladů na poskytnutí služby do jednotkových cen tak, jak vyžaduje zadávací dokumentace. Úřad tak údajně pominul, že zadávací dokumentace vyžadovala zohlednění nákladů na konkrétní službu přímo v jednotkových cenách, proto napadené rozhodnutí dle navrhovatele trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
20. Navrhovatel dále namítá, že vybraný dodavatel neposkytl podrobnou kalkulaci nákladů v rozsahu požadovaném zadavatelem s odkazem na obchodní tajemství. Dle navrhovatele bez znalosti rozpuštění nákladů do jednotlivých oceňovaných položek tak zadavatel účinné posouzení MNNC nemohl vůbec provést. Tím poskytuje vybranému dodavateli nedůvodnou výhodu oproti ostatním účastníkům zadávacího řízení, kteří náklady do svých nabídkových cen dle požadavku zadávací dokumentace řádně zahrnuli.
Závěr rozkladu
21. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil I. stupni k dalšímu projednání.
IV. Vyjádření účastníků řízení
Vyjádření zadavatele k rozkladu
22. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 14. 1. 2026, doručeném dne 15. 1. 2026, uvedl, že je přesvědčen, že v rámci předmětného zadávacího řízení postupoval v souladu se zákonem. Dále konstatuje, že s výjimkou části rozkladu, ve které navrhovatel vznáší námitky proti argumentaci Úřadu obsažené v napadeném rozhodnutí, navrhovatel v zásadě opakuje svá tvrzení, která uvedl již v návrhu. Zadavatel proto primárně odkazuje na své předchozí vyjádření k návrhu.
23. Ohledně námitek navrhovatele ve věci posouzení MNNC a požadavku na pokrytí mobilním signálem vycházel zadavatel z obecných zásad občanského práva, zejména z § 5-7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), kdy důvodně předpokládal, že vybraný dodavatel bude poskytovat plnění v souladu s jím předloženou nabídkou, a že ten, kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena.
24. Dále zadavatel při posuzování nabídek účastníků zadávacího řízení odkázal na § 39 odst. 5 zákona a uvedl, že vycházel z údajů poskytnutých vybraným dodavatelem v nabídce, přičemž na základě námitek zadavatel všechny skutečnosti namítané navrhovatelem ověřil dotazy na vybraného dodavatele. Vybraný dodavatel je odborníkem v dané oblasti, lze předpokládat, že je schopen relevantně posoudit, zda jím nabízené plnění je schopen zadavateli poskytnout.
25. Zadavatel dále uvádí, že v zadávacích podmínkách nepožadoval, aby dodavatel, který bude vybrán k uzavření smlouvy, měl již v době podání nabídky k dispozici veškeré technické prostředky potřebné pro zahájení poskytování mobilních hlasových a datových služeb elektronických komunikací dle obchodních podmínek. Naopak, z obchodních podmínek dle zadavatele jednoznačně vyplývá, že některé z činností, např. zřízení virtuální privátní sítě a zajištění přímého připojení z firemní IP telefonní sítě zadavatele do sítí mobilních operátorů, včetně zajištění stávajících rozsahů telefonních čísel – předčíslí 73892xxxx a 73893xxxx, bude dodavatel provádět až po uzavření smlouvy na základě veřejné zakázky. Zadavatel tudíž tvrdí, že ani nemohl fyzicky ověřit „skutečný stav věci“, tj. zda vybraný dodavatel měl v době podání nabídky k dispozici potřebné technické vybavení, neboť toto zadavatel v zadávacích podmínkách nepožadoval.
Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu
26. Vybraný dodavatel se dne 12. 1. 2026 vyjádřil k rozkladu navrhovatele. Dle vybraného dodavatele bylo podstatou návrhu navrhovatele a jeho námitek, že ze strany zadavatele došlo ve vztahu k vybranému dodavateli k nesprávnému posouzení splnění podmínek účasti ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) a c) zákona a jeho nabídkové ceny jako mimořádně nízké.
27. Vybraný dodavatel uvádí, že jednotlivá tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s § 251 odst. 4 a odst. 5 zákona a navrhovatel „nepředložil jediné konkrétní tvrzení a tím méně jakýkoliv důkazní prostředek svědčící o tom, že nabídka podaná vybraným dodavatelem v kterémkoliv aspektu neodpovídá zadávacím podmínkám dotčené veřejné zakázky. Důvod této skutečnosti je prostý, a to že argumentace předkládaná navrhovatelem je z podstaty věci absolutní nesmysl.“ Dle vybraného dodavatele je předmětem přezkoumávané veřejné zakázky poskytování zcela standardních telekomunikačních služeb, když součástí zadavatelem vymezených technických podmínek vymezujících předmět veřejné zakázky, jakož ani obchodních podmínek, dle ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) a c) zákona nebyly jakékoliv specifické požadavky či podmínky, které by se jakkoliv vymykaly běžným požadavkům, jež splňuje kterýkoliv ze tří mobilních operátorů, kteří v České republice zajišťují veřejnou komunikační síť.
28. Podle vybraného dodavatele se navrhovateli na základě „podrobné znalosti relevantního trhu“ zdá, že by plnění předmětu přezkoumávané veřejné zakázky mohlo být provedeno i jiným způsobem, než zadavatel v zadávacích podmínkách veřejné zakázky předpokládal a že by měl zadavatel, resp. následně Úřad, detailně prověřit, zda vybraný dodavatel nehodlá plnit předmět veřejné zakázky právě tímto odlišným způsobem. Vybraný dodavatel však zadavatele výslovně ujistil, že bude předmět veřejné zakázky plnit právě tak, jak zadavatel v zadávacích podmínkách požadoval. Vybraný dodavatel navíc poukazuje na skutečnost, že nabídková cena vybraného dodavatele je řádově pouze o několik jednotek procent nižší než nabídková cena navrhovatele.
Vyjádření navrhovatele
29. Navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 6. 2. 2026 opakuje svou argumentaci vznesenou především v námitkách a v rozkladu. Kromě uvedeného navrhovatel sděluje, že sám oslovil znaleckou kancelář s žádostí o vypracování znaleckého posudku k technickému řešení vybraného dodavatele, avšak zadavatel ani Úřad znalci neumožnil do nabídky vybraného dodavatele nahlédnout. Navrhovatel považuje nabídku vybraného dodavatele i znalecký posudek za stěžejní důkazy ve věci, proto žádá, aby předseda Úřadu nechal zpracovat znalecký posudek sám, nebo aby umožnil navrhovateli zpracování znaleckého posudku a jeho předložení k důkazu vlastními silami, kdy za tímto účelem je nezbytné umožnit znalci přístup k relevantním částem nabídky vybraného dodavatele.
V. Řízení o rozkladu
30. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
31. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat závěr, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.
VI. K námitkám rozkladu
32. Předně konstatuji, že tvrzení navrhovatele uvedená v rozkladu se v zásadě shodují s argumentací uvedenou v návrhu, proto plně odkazuji na znění napadeného rozhodnutí. Dle rozkladových námitek je totiž zřejmé, že navrhovatel i přes řádné vypořádání námitek v napadeném rozhodnutí na svých námitkách nadále trvá, resp. nesouhlasí s jejich vypořádáním ze strany Úřadu nebo tvrdí, že se Úřad nevypořádal s jeho stěžejní argumentací, byť následně vznáší argumenty proti souvisejícím závěrům Úřadu uvedeným v napadeném rozhodnutí.
33. K rozkladovým námitkám navrhovatele, dle kterých je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se Úřad údajně v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi jeho námitkami, odkazuji zejména na závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-13, nebo ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 47/2012-58 (dále jen „dva rozsudky NSS“). Z nich vyplývá, že správní orgán nemá povinnost vypořádat každou dílčí námitku účastníka řízení, za předpokladu, že se vypořádá s jejich hlavní podstatou. Tak tomu bylo i v daném případě, kdy se Úřad v napadeném rozhodnutí nevypořádával zvlášť s každou jednotlivou námitkou navrhovatele, nýbrž mu na základě logické návaznosti mezi skutkovými zjištěními a právními závěry podrobně a srozumitelně vysvětlil, z jakého důvodu je jeho argumentace nedůvodná. Pro tvrzení nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nestačí, že účastník řízení s výkladem v rozhodnutí uvedeném nesouhlasí nebo by upřednostnil detailnější odůvodnění ke každé věci zvlášť, pokud byla podstata námitek vypořádána.
34. V uvedené souvislosti jde především o rozkladovou námitku navrhovatele, že se Úřad v napadeném rozhodnutí vůbec nevyjádřil k jím tvrzenému nesplnění podmínky účasti v zadávacím řízení dle § 37 odst. 1 písm. c) zákona u vybraného dodavatele tím, že nezahrnul náklady na poskytování služby do jednotkových cen (dále také jen „náklady na poskytování služby“). I přesto, že navrhovatel v rozkladu konstatuje, že Úřad v napadeném rozhodnutí „náklady na poskytování služby posuzoval jen obecně v souvislosti s MNNC“, následně navrhovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, protože se Úřad zcela opomenul vypořádat s touto jeho námitkou. S uvedenou argumentací navrhovatele nelze souhlasit, a to z několika důvodů. Předně fakt, že se Úřad k nákladům na poskytování služby vyjádřil v souvislosti s MNNC, je zcela logický, protože náklady na poskytování služby musejí být zákonitě promítnuty do nabídkové ceny. De facto jde o podstatu navrhovatelovy námitky, protože navrhovatel v návrhu i v rozkladu tvrdí, že vybraný dodavatel náklady na poskytování služby do jednotkových cen (jež se podílí na celkové nabídkové ceně) nezahrnul. Dále skutečnosti, že Úřad vypořádal předmětnou námitku navrhovatele, svědčí i zvýrazněný podnadpis uvedený v napadeném rozhodnutí „K tvrzenému nesprávnému posouzení MNNC a nezahrnutí všech nákladů souvisejících s poskytováním služeb v nabídce vybraného dodavatele“, jenž uvádí argumentační celek v bodech 74-97 napadeného rozhodnutí. I když se Úřad v uvedených bodech napadeného rozhodnutí zaobírá veškerými náklady zohledněnými v nabídkové ceně, a ne zahrnutím některých konkrétních nákladů na poskytování služby do jednotkových cen (na které ve svých tvrzeních navrhovatel poukazuje), je nepochybné, že se Úřad v souladu se dvěma rozsudky NSS srozumitelně a jednoznačně vypořádal s hlavní podstatou předmětné námitky navrhovatele. Lze tedy uzavřít, že Úřad vypořádal dle navrhovatele „zcela opomenutou“ námitku, tudíž napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, jak v rozkladu argumentuje navrhovatel. Námitku navrhovatele shledávám nedůvodnou.
35. Navrhovatel rovněž namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy a je věcně nesprávné. S touto námitkou nelze souhlasit, protože závěry napadeného rozhodnutí odpovídají skutečnému skutkovému stavu věci, nejsou v rozporu s provedenými důkazy a na šetřený případ byla aplikována relevantní právní úprava.
36. Podstatou argumentace navrhovatele v průběhu celého správního řízení je, že nabídková cena vybraného dodavatele je dle jeho názoru příliš nízká, což musí být způsobeno buď nezahrnutím veškerých nákladů do ceny v rozporu s § 37 odst. 1 písm. c) zákona nebo nesplněním technické specifikace plnění a tím i podmínek účasti v zadávacím řízení dle § 37 odst. 1 písm. b). Nabídková cena vybraného dodavatele je tak mimořádně nízká a dodavatel nebude schopen plnění za danou cenu poskytnout. Zadavatel a Úřad dle názoru navrhovatele dostatečně neověřili, zda nabídka vybraného dodavatele splňuje zadávací podmínky.
37. Předně je vhodné poukázat na skutečnost, že nabídková cena vybraného dodavatele je pouze o cca 5,4 % nižší než nabídková cena navrhovatele. Takový rozdíl nabídkových cen sám o sobě neimplikuje zjevnou MNNC či nezapočítání některých nákladů do nabídkové ceny. Navrhovatel pak neuvádí konkrétní pochybnosti o nesplnění technické specifikace na straně vybraného dodavatele, pouze usuzuje, že za nabídnutou cenu nebudou některé požadavky zadavatele (ty nejpravděpodobnější jmenuje) splněny.
38. Navrhovatel vytýká zadavateli, že si opakovaně neověřoval údaje v nabídce vybraného dodavatele, které jsou dle mínění navrhovatele sporné. Dle § 39 odst. 5 zákona platí, že v průběhu zadávacího řízení zadavatel vychází z údajů, dokladů, vzorků nebo modelů poskytnutých účastníkem zadávacího řízení, přičemž si zadavatel může ověřovat věrohodnost poskytnutých údajů, dokladů, vzorků nebo modelů. Dané ustanovení dává zadavateli možnost, aby se za určitých okolností sám rozhodl, jak bude v zadávacím řízení postupovat, tj. pravidlo není stanoveno obligatorně, ale fakultativně. Posouzení Úřadu tak musí volbu zadavatele reflektovat, pokud tato volba byla v mezích zákona. V napadeném rozhodnutí bylo konstatováno, že v šetřeném případě byl postup zadavatele v souladu se zákonem a já s tímto závěrem souhlasím (viz dále).
39. Zadavatel tedy neporušil zákon, když si dále neověřoval dle navrhovatele sporné údaje v nabídce vybraného dodavatele. Pakliže zadavatel po získání informací z odpovědi na žádost a odpovědi na druhou žádost od vybraného dodavatele neshledal důvodnou pochybnost o údajích, jež ve své nabídce vybraný dodavatel uvedl (a takovou pochybnost neshledal na základě předložených podkladů ani Úřad), pak mu nemůže být k tíži nepřikročení k dalšímu (v pořadí již třetímu) ověřování údajů v nabídce a už vůbec nemůže být konstatováno porušení zákona, jak argumentuje navrhovatel.
40. Navrhovatel trvá na tom, že nabídka vybraného dodavatele nesplňuje podmínky účasti v zadávacím řízení dle § 37 odst. 1 písm. b) zákona spočívající v nesplnění podmínek technické specifikace, přičemž označuje tři sporné technické požadavky (viz bod 16 výše). Pochybnosti zakládá navrhovatel na znalostech relevantního trhu a nabídkové ceně vybraného dodavatele.
41. Jak bylo uvedeno shora, zadavatel však v šetřené věci žádné nedostatky ani nejasnosti v nabídce vybraného dodavatele neshledal, vycházel dle § 39 odst. 5 zákona primárně z údajů a dokladů poskytnutých vybraným dodavatelem. I když navrhovatel neuvedl žádné konkrétní důkazy, ze kterých by vyplývalo, že nabídka vybraného dodavatele nesplňuje zadavatelem stanovené podmínky účasti, na základě námitek vznesených navrhovatelem se zadavatel obrátil na vybraného dodavatele s žádostí o objasnění nabídky a zdůvodnění MNNC a s druhou žádostí o objasnění, jež mj. obsahovala dotazy vycházející přímo z tvrzení namítaných navrhovatelem v námitkách. Zadavatel posoudil odpověď na žádost, dále odpověď na druhou žádost, a taktéž s ohledem na zásady soukromého práva zakotvené v § 5-7 OZ (tj. přihlášení se k odbornému výkonu, presumpce poctivosti a dobré víry) nepřistoupil k dalšímu ověřování údajů obsažených v nabídce vybraného dodavatele, protože o nich žádnou pochybnost neměl. Nad rámec požadavků obsažených v zadávacích podmínkách veřejné zakázky zadavatel nepřezkoumával způsob, jakým má vybraný dodavatel v úmyslu plnit předmět veřejné zakázky, protože zadavatel detailní popis způsobu plnění předmětu veřejné zakázky od účastníků zadávacího řízení nepožadoval.
42. Tedy zadavatel se v souladu se zadávacími podmínkami zabýval posouzením nabídky vybraného dodavatele a dospěl k závěru, že tato nabídka jím stanovené podmínky splňuje. Rovněž Úřad v bodech 98-110 napadeného rozhodnutí konstatoval, že neshledal v zadavatelově postupu rozpor se zákonem, když přezkoumával soulad nabídky vybraného dodavatele se zadávacími podmínkami, resp. s údajným nesplněním technických podmínek, proto i na tuto část napadeného rozhodnutí odkazuji. Jelikož navrhovatel své přetrvávající pochybnosti nedoložil jakýmikoli věcně relevantními tvrzeními či důkazy, pouze svými úvahami, dojmy a předpoklady, souhlasím se závěry Úřadu a uvedenou námitku shledávám nedůvodnou.
43. Navrhovatel v rozkladu ve značné míře citoval z rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 6. 2024, č. j. ÚOHS-23727/2024/500, sp. zn. ÚOHS-S0158/2024/VZ a dále rovněž z rozhodnutí Úřadu ze dne 9. 5. 2025, č. j. ÚOHS-16956/2025/500, sp. zn. ÚOHS-S0277/2025/VZ, ve věci posuzování splnění zadávacích podmínek v nabídkách účastníků daného zadávacího řízení. Nutno konstatovat, že citované obecné závěry jsou navrhovatelem vytrženy z kontextu. Není sporu o tom, že dle zákona musí zadavatel nabídky dodavatelů řádně posoudit z hlediska splnění zadávacích podmínek, to však neznamená, že zadavatel musí vždy bez relevantní pochybnosti dopodrobna přezkoumávat celou nabídku vybraného dodavatele a ověřovat (snad i znaleckým posudkem), zda tato nabídka splňuje technické podmínky. Takový přístup by znamenal pro zadavatele, případně i pro Úřad, zcela nepřiměřenou zátěž.
44. V citovaných rozhodnutích Úřadu se totiž posuzované případy zásadně liší od skutkového stavu šetřené veřejné zakázky. V rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0158/2024/VZ byl Úřadem posuzován případ, kdy sporná nabídka účastníka zadávacího řízení objektivně nesplňovala zadávací podmínky a tato skutečnost vyplývala z podkladů předložených dodavatelem (konkrétní vlastnosti kamene), zadavatel i přesto takovou nabídku v rozporu se zákonem akceptoval. Obdobná situace nastala i v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0277/2025/VZ, kdy dodavatel uvedl ve své nabídce, že jím poskytnuté licence mohou být vyčerpány, ačkoliv zadavatel požadoval licence neomezené. V obou případech tak byla ze zadávací dokumentace patrná jednoznačná pochybnost o nesplnění požadavků zadavatele, a to z konkrétního důvodu. To však v posuzované věci nenastalo.
45. Byť navrhovatel tvrdí, že jeho námitky směřují do splnění technické specifikace, jedná se fakticky stále o zpochybnění ceny uvedené v nabídce vybraného dodavatele, a to bez konkrétních indicií na nesplnění požadavků zadavatele, jak tomu bylo ve shora citovaných případech. Za této situace se dle mého názoru uplatní závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2023, č. j. 2 As 254/2022-28, bod 47, který se týká primárně MNNC, a to, že cílem institutu MNNC není enormní zatížení zadavatele ve vztahu k prověřování nabídky, kterou nevyhodnotil jako rizikovou na základě předloženého zdůvodnění. Obdobně lze nahlížet i na povinnost posoudit splnění podmínek účasti dle § 39 zákona, kdy zadavatel nemá dle mého názoru povinnost zevrubně přezkoumávat splnění technické specifikace např. i prostřednictvím znalce, pokud k tomu nemá žádné konkrétní vodítko.
46. Povinnost za této situace zevrubně ověřovat správnost nabídky na základě vágního zpochybnění pak nemůže vzniknout ani na straně Úřadu. Neobstojí tak navrhovatelova námitka, v níž tvrdí, že se Úřad dopustil porušení některých základních zásad činnosti správních orgánů, především zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Navrhovatel spatřuje údajné porušení zásad v tom, že Úřad v průběhu správního řízení opakovaně neověřoval informace z nabídky vybraného dodavatele (případně i prostřednictvím znalce nebo odborného posouzení), když už k jejímu dalšímu ověřování nepřistoupil zadavatel. Správní řád a ani zákon však nestanovují Úřadu povinnost hledat, ověřovat nebo doplňovat v průběhu správního řízení taková skutková zjištění, jež by případně mohla potvrdit zcela vágní tvrzení navrhovatele; Úřad má zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to bez stranění nebo zaujatosti vůči kterémukoli účastníku správního řízení. Přitom je nutno zdůraznit, že pro zadavatele navrhovatelem tvrzené sporné údaje v nabídce vybraného dodavatele spornými nejsou a ani Úřad žádný konkrétní náznak rozporu nabídky vybraného dodavatele s technickou specifikací neshledal.
47. Navrhovatel citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019, č. j. 2 As 204/2017-89, z něhož mj. plyne, že správní orgán je povinen při zjišťování stavu věci vystupovat aktivně a hledat různé způsoby k získání podkladů, na jejichž základě může učinit kvalifikovaný závěr, zda byla naplněna skutková podstata či nikoliv. Dle uvedeného rozsudku nemůže správní orgán své rozhodnutí postavit pouze na pasivitě účastníka řízení. Tento rozsudek je v posuzované věci zcela nepřiléhavý. Předně je namístě uvést, že uvedený rozsudek se týkal správního řízení zahájeného Úřadem z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu, tj. přestupku, které se řídí zásadou oficiality a zásadou vyšetřovací a lze v něm ukládat sankce. V předmětném případě jde o řízení zahájeném na návrh, v němž platí zásada dispoziční, tedy jeho předmět určuje navrhovatel a slouží primárně k ochraně jeho práv. V návrhovém řízení pak nelze prosadit bez dalšího zásadu vyšetřovací, neboť v něm dochází k prolínání zásady projednací a vyšetřovací a řízení zahajovaná na návrh vykazují některé rysy sporného řízení dle § 141 správního řádu (k této otázce lze odkázat na shrnutí judikatury obsažené v bodě 9 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2026, č. j. 8 As 99/2025-81). Podstatou věci v rozsudku, kterým argumentuje navrhovatel, pak bylo, že soud zpochybnil postup Úřadu spočívající v tzv. negativní důkazní teorii, když obviněný byl Úřadem uznán vinným za nereagování na výzvu Úřadu, aby mu předložil zadávací dokumentaci. Soud konstatoval, že nečinnost obviněného sama o sobě k prokázání naplnění skutkové podstaty přestupku není dostačující. V posuzovaném případě Úřad přezkoumal zadávací dokumentaci a své závěry o pasivitu účastníků řízení neopíral.
48. Navrhovatel dále opakovaně tvrdí, že Úřad, jenž není odborníkem v oblasti telekomunikací, si musí pro naplnění zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu ve spojení se zásadou transparentnosti dle § 6 zákona zajistit v předmětné věci znalecký, nebo alespoň odborný, posudek. K otázce návrhu navrhovatele na přibrání znalce z oboru elektronických komunikací se specializací na tzv. „fixní hlas“ se již Úřad vyjádřil v bodě 110 napadeného rozhodnutí, na tyto závěry plně odkazuji. Pokud pak Úřad nemá povinnost sám aktivně vyhledávat a ověřovat skutečnosti, o kterých není relevantní pochybnost (viz výše), tím méně může mít povinnost takové skutečnosti prokazovat znaleckým nebo odborným posouzením. Z obsahu správního spisu mám za prokázané, že v posuzovaném případě byl zjištěn stav věci do té míry, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti.
K dalším námitkám rozkladu
49. V rozkladu navrhovatel obecně opakuje i svá tvrzení ohledně MNNC v nabídce vybraného dodavatele, která již uvedl v námitkách a v návrhu. Odkazuji tedy na body 74-97 odůvodnění napadeného rozhodnutí a podotýkám, že závěry zde uvedené jsou v souladu s dlouhodobou výkladovou praxí Úřadu. Základní východiska postupu při podezření na MNNC plynou zejména z judikatury, odkázat lze na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2023, č. j. 2 As 254/2022-28, v jehož závěrečném bodě 47 je jasně shrnuto, jaké klade zákon na zadavatele s ohledem na MNNC požadavky a jaké má Úřad možnosti přezkumu jeho postupu. Ustanovení § 113 zákona ukládá zadavatelům povinnost provést posouzení MNNC před odesláním oznámení o výběru dodavatele. V případě podezření na MNNC má zadavatel požádat účastníka zadávacího řízení o písemné zdůvodnění způsobu stanovení MNNC a o potvrzení, že účastník při plnění veřejné zakázky zajistí dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k předmětu veřejné zakázky, jakož i pracovněprávních předpisů a kolektivních smluv vztahujících se na zaměstnance, kteří se budou podílet na plnění veřejné zakázky, a že neobdržel neoprávněnou veřejnou podporu. Povinností účastníka je pak v rámci zdůvodnění MNNC tyto zákonné požadavky potvrdit a zadavatel je následně povinen zdůvodnění MNNC posoudit.
50. Z dokumentace k veřejné zakázce jednoznačně vyplývá, že všechny výše uvedené požadavky zákona byly v zadávacím řízení řádně provedeny, přičemž zadavatel dospěl k závěru, že nabídková cena vybraného dodavatele není mimořádně nízkou nabídkovou cenou, a to celková nabídková cena a ani cena za jednotlivé položky.[3] Daná skutečnost je zřejmá mj. z protokolu o dokončení posouzení splnění podmínek účasti účastníka v zadávacím řízení, jenž obsahuje záznam o jednání zadavatelem ustanovené komise ze dne 1. 8. 2025 (dále jen „protokol“), konkrétně z části IV. protokolu, jež obsahuje posouzení MNNC dle § 113 zákona. Podle protokolu komise opětovně posoudila, zda nabídková cena vybraného účastníka (při zohlednění odpovědi na žádost)[4] není mimořádně nízkou nabídkovou cenou ve smyslu § 28 odst. 1 písm. o) zákona, přičemž k uvedenému se vyjádřil zástupce věcně odborného útvaru zadavatele, který uvedl, že ani jednotkové nabídkové ceny za jednotlivé položky, a ani celková nabídková cena vybraného účastníka, nejsou mimořádně nízké ve vztahu k předmětu plnění této veřejné zakázky. Dle závěrů komise uvedených v protokolu bylo konstatováno, že vybraný dodavatel splnil všechny podmínky účasti v zadávacím řízení, a to jak po technické, tak po právní stránce, a jeho nabídka je v souladu se zadávací dokumentací a se zákonem. Dále z dokumentace k zadávacímu řízení plyne, že v návaznosti na námitky zaslal zadavatel druhou žádost o objasnění, jež mj. obsahovala konkrétní dotazy vycházející z informací navrhovatele uvedených v námitkách. V odpovědi vybraného dodavatele na druhou žádost bylo mj. zadavateli písemně potvrzeno, že nabídková cena vybraného dodavatele je zpracována tak, aby odpovídala zadávacím podmínkám. Dle úkonů provedených zadavatelem v zadávacím řízení, což potvrzují i jeho vyjádření, tedy nebyla ze strany zadavatele detekována MNNC v nabídce vybraného dodavatele.
51. V této souvislosti připomínám, že trh telekomunikačních služeb pro veřejnou správu a obdobné subjekty je specifický co do struktury dodavatelů, které lze označil jako oligopol bez účasti „menších“ dodavatelů, kteří se o zakázku reálně mohli, resp. hodlali ucházet (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2024, č. j. 62 Af 53/2023-720). Cenové nabídky na tomto trhu jsou poměrně vyrovnané, což se ostatně projevilo i v posuzovaném případě. Indikace MNNC v některé z nabídek by tak zřejmě znamenala zásadnější výkyv na trhu, který by ostatní jeho účastníci měli být jako odborníci schopni bez dalšího identifikovat. Navrhovatel však nabídl pouze obecná tvrzení za situace, kdy rozdíl nabídkových cen je v jednotkách procent.
52. Je nutno připomenout, že i v případě, že by zadavatel dospěl k závěru, že se v nabídce vybraného dodavatele o MNNC jedná, měl by možnost (ale nikoli povinnost) vybraného dodavatele vyloučit z účasti v zadávacím řízení. Pokud se zadavatel nerozhodl vybraného dodavatele vyloučit, není z hlediska zákonnosti postupu zadavatele dále relevantní, zda nabídková cena vybraného dodavatele, resp. ceny za jednotlivé položky, byly či nebyly mimořádně nízkou nabídkovou cenou, neboť postup zadavatele v tomto směru byl v souladu se zákonem. K tvrzení navrhovatele, že nabídková cena vybraného dodavatele je mimořádně nízkou nabídkovou cenou, lze poukázat i na fakt, že nabídkové ceny vybraného dodavatele a navrhovatele se liší jen v jednotkách procent (viz bod 37 tohoto rozhodnutí). Institut MNNC slouží primárně k ochraně zadavatele před nereálnou nabídkou, povinnost vyloučení je pak vztažena toliko v případě ohrožení naplnění podmínek dle § 113 odst. 4 zákona. Navrhovatel však ve vztahu k tomuto ustanovení netvrdí ničeho.
53. V rozkladu navrhovatel opakovaně odkazuje na návrh, kde na podporu svých tvrzení provedl rozbor nákladů u jedné z poskytnutých služeb (dále jen „položka“) a vyčíslil minimální nabídkovou cenu za tuto položku,[5] jež by zohledňovala dle jeho názoru fixní a objektivně ověřitelné náklady na poskytnutí této služby vybraným dodavatelem, tj. v souladu se zadávací dokumentací. Samotný rozpad ceny u položky, včetně jím nabídnuté jednotkové ceny za položku, označil navrhovatel v návrhu jako obchodní tajemství, přičemž také poznamenal, že jím uvedené ceny vychází z jeho vlastního technického řešení.Následně navrhovatel v rozkladu brojil proti označení cenotvorby vybraného dodavatele za obchodní tajemství a zdůraznil, co musí informace v obchodním styku dle platných právních předpisů kumulativně splňovat, aby bylo možné ji za obchodní tajemství považovat.
54. K uvedeným námitkám sděluji, že dle zadavatele i vybraného dodavatele je předmětem veřejné zakázky poskytování zcela standardních telekomunikačních služeb. Optikou navrhovatelem použité rozkladové argumentace lze konstatovat, že i vybraný dodavatel je s ohledem na předmět veřejné zakázky odborníkem, protože je třetím největším mobilním operátorem v České republice a je členem skupiny Vodafone, která je druhým největším mobilním operátorem na světě. Rovněž je zřejmé, že navrhovatelem předložené výpočty (týkající se položky) jsou založeny na jeho kalkulačních postupech a vychází z jeho technického řešení, což ostatně sám navrhovatel v návrhu uvádí. I když vybraný dodavatel v odpovědi na druhou žádost označil kalkulace provedené na základě přílohy č. 11 HDZD[6], včetně seznamu všech jednorázových i pravidelných nákladových položek (tj. vlastní cenotvorbu), za obchodní tajemství, na dotazy zadavatele výslovně potvrdil, že všechny náklady a poplatky do své cenové nabídky zahrnul. Konkrétně také vybraný dodavatel potvrdil, že veškeré pravidelné i jednorázové poplatky, tj. veškeré náklady související s poskytováním služby specifikované v položce, jsou zahrnuty do kalkulace sazby za 1 minutu odchozího volání dle předpokládaného objemu čerpání služeb zadavatelem. Dále již zadavatel po vybraném dodavateli nežádal další objasnění nebo doplnění údajů či dokladů dle § 46 zákona a následně ani neověřoval věrohodnost poskytnutých údajů a dokladů. Dle vyjádření zadavatele ze dne 14. 1. 2026 takto postupovat dle § 39 odst. 5 zákona mohl, pročež pochybnosti tvrzené navrhovatelem v jím podaných námitkách byly rozptýleny.
55. Ve věci brojení proti obchodnímu tajemství lze obecně konstatovat, že dodavatel může část své nabídky označit jako obchodní tajemství, pokud jím označené konkurenčně významné skutečnosti dle § 504 OZ kumulativně splňují definiční znaky tohoto institutu, přičemž zadavatel je povinen dodavatelova tvrzení posoudit. Následně záleží na zadavateli, zda vysvětlení od dodavatele akceptuje, neakceptuje nebo zda bude od dodavatele žádat další objasnění nebo doplnění. V dané věci se zadavatel na obchodní tajemství vybraného dodavatele tázal v druhé žádosti o objasnění a ten mu v odpovědi na druhou žádost odpověděl. V rozhodnutí o námitkách zadavatel tyto informace rekapituloval, přičemž uzavřel, že po ověření informací, na které jej v námitkách upozornil navrhovatel, dospěl k závěru, že vybraný dodavatel „zahrnul veškeré náklady na dodatečné pokrytí (bude-li třeba) do kalkulace svých jednotkových nabídkových cen za mobilní hlasové a datové služby. Kalkulaci Vybraný dodavatel nedoložil, a to z důvodu, že se v tomto případě jedná o jeho obchodní tajemství“. Že zadavatel obchodní tajemství posoudil a akceptoval, dokládá i jeho vyjádření k návrhu ze dne 23. 9. 2025.[7] Zadavatel uvedl, že byť není odborníkem v oblasti poskytování služeb elektronických komunikací a nemá k dispozici informace o nákladech spojených s poskytováním těchto služeb, přičemž podrobné cenové informace nejsou ani veřejně dostupné (kdy i navrhovatel označil část kalkulace za své obchodní tajemství), tak zadavatel předpokládá, že vybraný dodavatel jakožto odborník „je schopen relevantně posoudit zda, a za jakých podmínek, je schopen požadované plnění poskytnout.“ Zadavatel doplnil, že pro zajištění kvality plnění ze smlouvy na veřejnou zakázku (a to za nabídkové ceny uvedené účastníky zadávacího řízení v rámci nabídek) stanovil v obchodních podmínkách na ochranu zadavatele „před případným nedodržením závazků ze strany budoucího poskytovatele smluvní pokuty k zajištění řádného a včasného plnění (viz čl. IX obchodních podmínek – „Sankční ujednání“)“.
56. V šetřené věci lze navíc poukázat na fakt, že i sám navrhovatel v návrhu označil rozbor nákladů u jedné z poskytnutých služeb a vyčíslení minimální nabídkové ceny za tuto položku jako obchodní tajemství, aniž by prokazoval jím v návrhu namítané kumulativní znaky institutu obchodního tajemství. Na základě uvedeného lze uzavřít, že jak vybraný navrhovatel, tak i navrhovatel považují rozpad nákladů za obchodní tajemství.
57. Skutečnost, že rozpad ceny je běžně za obchodní tajemství považován, plyne ostatně i ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 2 As 86/2019-78 i z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2019, č. j. 31 A 148/2018-175, který byl uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu potvrzen. Skutečnost, že rozpad nabídkových cen je vesměs obchodním tajemstvím, je tak v zakázkovém prostředí známá a nelze se proto divit ani zmínění obchodního tajemství v dotazu zadavatele vůči vybranému dodavateli.
Shrnutí
58. Žádná z rozkladových námitek navrhovatele nebyla shledána důvodnou, proto nelze ani vyhovět návrhům navrhovatele uvedeným v rozkladu. Neshledal jsem porušení zásad stanovených v § 6 zákona nebo jiné porušení zákona. Souhlasím se závěry napadeného rozhodnutí, když Úřad neshledal důvody pro uložení nápravného opatření a návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítl. Protože závěry napadeného rozhodnutí jsou v souladu s provedeným dokazováním spočívajícím v řádném zjištění skutkového stavu a mají oporu v podkladech pro vydání rozhodnutí, jde o rozhodnutí věcně správné a v souladu s právními předpisy.
VII. Závěr
59. Po důkladném posouzení věci a z výše uvedené argumentace jednoznačně vyplývá, že Úřad postupoval správně a v souladu se svou dosavadní rozhodovací praxí.
60. Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu byla přezkoumána i zákonnost napadeného rozhodnutí, jeho věcná správnost v rozsahu vznesených námitek a současně byla přezkoumána i zákonnost postupu Úřadu, přičemž napadené rozhodnutí bylo shledáno zákonným a věcně správným. Dospěl jsem přitom k závěru, že Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, a dostatečně odůvodnil jejich použití.
61. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, lze dospět k názoru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle ustanovení § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
- Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Orlická 2020/4, 130 00 Praha
- T-Mobile Czech Republic a.s., Tomíčkova 2144/1, 148 00 Praha
- Vodafone Czech Republic a.s., náměstí Junkových 2808/2, 155 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Nabídková cena v zadávacím řízení není obchodním tajemstvím, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 2 As 86/2019-78.
[2] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona účinné v okamžiku zahájení zadávacího řízení. Postup předsedy Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[3] Viz bod 85 napadeného rozhodnutí, v němž je citováno z odpovědi na žádost »„… nabídková cena byla stanovena v souladu s požadavky zadávací dokumentace a reflektuje naši reálnou ekonomickou situaci, efektivní způsob práce a optimalizaci nákladů, které jsme dosáhli díky našim zkušenostem v oboru. Důsledně jsme přitom zohlednili všechny požadavky zadavatele, včetně technických specifikací, termínů plnění i právních a ekonomických podmínek.“ Dále vybraný dodavatel uvedl výčet důvodů, proč se v případě jeho nabídkové ceny nejedná o MNNC, kdy mezi tyto důvody zařadil efektivitu procesů, využití vlastních kapacit a přesné nacenění na základě zkušeností. Vybraný dodavatel rovněž výslovně uvedl, že jeho společnost „je připravena plnit zakázku v souladu s požadovanými standardy kvality, přičemž nabídková cena zohledňuje všechny náklady nezbytné pro dosažení této kvality.“ Nadto se vybraný dodavatel vyjádřil ke stanovení jednotkových cen, ve vztahu k nimž nejprve souhrnně uvedl, že tyto vychází ze standardních nabídkových cen vybraného dodavatele nabízených jak v rámci ceníků dostupných na oficiálních webových stránkách vybraného dodavatele, tak v souvislosti s účastí vybraného dodavatele v zadávacích řízeních na veřejné zakázky na poskytování telekomunikačních služeb.«
[4] Srov. bod 64 napadeného rozhodnutí, v němž je citována odpověď na žádost.
[5] Jde o nabídkovou cenu za poskytnutí služby „zajištění přímého připojení z firemní IP telefonní sítě do sítě mobilních operátorů“ dle položky č. 7 „Tabulka zpracování nabídkové ceny“, která tvoří přílohu č. 3 HDZD.
[6] Jde o přílohu č. 11 HDZD „Popis současného stavu“.
[7] Viz body 19-23 napadeného rozhodnutí.