číslo jednací: 07488/2026/500
spisová značka: S0141/2026/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Zhotovení stavby vozovna Pisárky, etapa III. – vratná tramvajová smyčka |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 7. 3. 2026 |
| Dokumenty |  2026_S0141.pdf 386 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0141/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-07488/2026/500 |
|
Brno 25. 2. 2026 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) citovaného zákona obviněným
- Dopravní podnik města Brna, a.s., IČO 25508881, se sídlem Hlinky 64/151, Pisárky, 603 00 Brno,
v souvislosti se sektorovou veřejnou zakázkou „Zhotovení stavby vozovna Pisárky, etapa III. – vratná tramvajová smyčka“ zadávanou v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 12. 2021 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 12. 2021 pod ev. č. F2021-048405,
vydává podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento
příkaz:
I.
Obviněný – Dopravní podnik města Brna, a.s., IČO 25508881, se sídlem Hlinky 64/151, Pisárky, 603 00 Brno – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, tím, že stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky „Zhotovení stavby vozovna Pisárky, etapa III. – vratná tramvajová smyčka“ zadávané v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 12. 2021 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 12. 2021 pod ev. č. F2021-048405, v rozporu s § 41 odst. 2 citovaného zákona, když v bodě 8.1. zadávací dokumentace požadoval po účastnících zadávacího řízení poskytnutí jistoty ve výši 25 mil. Kč, tedy ve výši přesahující 2 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky, a zadal veřejnou zakázku, když dne 13. 12. 2022 uzavřel s vybraným dodavatelem – sdružení „Pisárky, smyčka – FIRESTA + DS BRNO“, jehož společníky jsou FIRESTA-Fišer, rekonstrukce, stavby a.s., IČO 25317628, se sídlem Mlýnská 388/68, Trnitá, 602 00 Brno a Dopravní stavby Brno, s.r.o., IČO 45474281, se sídlem Trnkova 2617/150, Líšeň, 628 00 Brno – smlouvu na plnění předmětné veřejné zakázky.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – Dopravní podnik města Brna, a.s., IČO 25508881, se sídlem Hlinky 64/151, Pisárky, 603 00 Brno – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ukládá
pokuta ve výši 250 000 Kč (dvě stě padesát tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.
Odůvodnění
I. K POSTUPU OBVINĚNÉHO PŘI ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY
1. Obviněný – Dopravní podnik města Brna, a.s., IČO 25508881, se sídlem Hlinky 64/151, Pisárky, 603 00 Brno (dále „obviněný“ nebo též „zadavatel“) – zahájil jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“)[1], dne 23. 12. 2021 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění užší řízení za účelem zadání sektorové veřejné zakázky „Zhotovení stavby vozovna Pisárky, etapa III. – vratná tramvajová smyčka“, jehož oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 12. 2021 pod ev. č. F2021-048405 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Předmětem veřejné zakázky podle bodu 3.1. zadávací dokumentace uveřejněné na profilu zadavatele dne 27. 12. 2021 (dále jen „zadávací dokumentace“) bylo „provedení díla spočívajícího v provedení stavebních prací a dodávek s názvem »Vozovna Pisárky, etapa III. - vratná tramvajová smyčka.« Předmětem zakázky je řešení nového uspořádání kolejiště ve východní části areálu vozovny a navržení nové vratné smyčky v prostoru jižně od zastávky Lipová v Brně. V projektu řešícím předmět plnění je vymezeno nové uspořádání kolejové harfy ve východní části areálu vozovny Pisárky. Předmět plnění navazuje na předchozí dvě etapy úprav areálu vozovny a jeho realizací dojde ke změně rozvětvení kolejí výjezdové harfy a rozšíření areálu vozovny v severovýchodní části areálu o zhruba 30 m, oproti stávajícímu stavu. Součástí předmětu plnění je stavba kolejí vedoucí z vozovny tak, aby se napojovaly do trati před zastávkou Lipová. Realizací předmětu plnění dochází ke stavebním úpravám umožňujícím i vjezd na nově navrhovanou smyčku.“
3. Dne 13. 12. 2022 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem – sdružení „Pisárky, smyčka – FIRESTA + DS BRNO“, jehož společníky na základě Společenské smlouvy ze dne 2. 2. 2022, ve znění Dodatku č. 1 ze dne 4. 5. 2022, jsou FIRESTA-Fišer, rekonstrukce, stavby a.s., IČO 25317628, se sídlem Mlýnská 388/68, Trnitá, 602 00 Brno, jako správce společnosti, a Dopravní stavby Brno, s.r.o., IČO 45474281, se sídlem Trnkova 2617/150, Líšeň, 628 00 Brno, jako společník (dále jen „vybraný dodavatel“) – smlouvu o dílo na plnění veřejné zakázky (dále jen „SoD“).
4. Zadavatel uzavřel dne 25. 9. 2024 s vybraným dodavatelem Dodatek č. 1 k SoD (dále jen „Dodatek“).
II. POSTUP ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU
5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona obdržel dne 16. 12. 2025 podnět k prošetření postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky.
6. Pisatel podnětu uvedl, že zadavatel porušil § 41 odst. 2 zákona tím, že stanovil výši jistoty v částce 25 mil. Kč. Současně uvedl, že toto porušení mohlo mít vliv na okruh potenciálních účastníků, kteří podali žádost o účast a následně nabídku, a tím i výsledek zadávacího řízení.
7. Přípisem ze dne 17. 12. 2025 Úřad vyzval zadavatele k poskytnutí písemného vyjádření k obsahu podnětu a rovněž o zaslání kompletní dokumentace o zadávacím řízení.
8. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 22. 12. 2025 uvedl, že „nerozporuje samotnou skutečnost, že výše jistoty byla v zadávací dokumentaci v rozporu s limitem dle § 41 odst. 2 zákona, tedy se jedná o pochybení při administraci zadávacích podmínek. Zadavatel však současně uvádí, že stanovení jistoty ve vyšší absolutní částce bylo vedeno racionálními důvody vyplývajícími z povahy předmětu veřejné zakázky a jeho významu pro zajištění dopravní obslužnosti.“ Podle zadavatele požadavek na jistotu sledoval legitimní účel, a to zajistit, aby se do navazující fáze zadávacího řízení (podání nabídek) zapojili pouze účastníci, kteří mají reálný zájem zakázku realizovat a disponují odpovídajícím ekonomickým zázemím a schopností nést odpovědnost spojenou s realizací dopravně významné stavby. Zadavatel tvrdí, že nedošlo ani k možnému ovlivnění výběru dodavatele nebo okruhu potencionálních dodavatelů, neboť s ohledem na předmět plnění, jeho složitost a rozsah nemohla výše jistoty pro dodavatele schopné toto plnění realizovat ani v případě překročení její zákonem stanovené výše představovat překážku účasti v zadávacím řízení. Podle zadavatele by měla být míra hypotetického porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek primárně měřena toliko průběhem zadávacího řízení, přičemž v předmětném zadávacím řízení obdržel 3 žádosti o účast a byly podány 2 nabídky, což dle něj umožnilo adekvátní soutěž o takto náročnou veřejnou zakázku.
III. ZÁVĚRY ÚŘADU
9. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), může správní orgán o přestupku rozhodnout příkazem. Příkazem lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, nebo propadnutí věci nebo náhradní hodnoty. Podle § 150 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), může příkaz správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu je prvním úkonem v řízení o přestupku.
K výroku I. příkazu
Relevantní ustanovení zákona
10. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené
1. podmínky průběhu zadávacího řízení,
2. podmínky účasti v zadávacím řízení,
3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,
4. pravidla pro hodnocení nabídek,
5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.
11. Podle § 39 odst. 1 zákona postupuje zadavatel v zadávacím řízení podle pravidel stanovených tímto zákonem a je přitom povinen dodržet stanovené zadávací podmínky. Pokud pravidla pro průběh zadávacího řízení tento zákon nestanoví, určí je zadavatel v souladu se zásadami podle § 6 zákona.
12. Podle § 40 odst. 1 zákona může zadavatel stanovit zadávací lhůtu, kterou se rozumí lhůta, po kterou účastníci zadávacího řízení nesmí ze zadávacího řízení odstoupit. Počátkem zadávací lhůty je konec lhůty pro podání nabídek. Zadávací lhůta musí být stanovena přiměřeně s ohledem na druh zadávacího řízení a na předmět veřejné zakázky.
13. Podle § 41 odst. 1 zákona stanovil-li zadavatel zadávací lhůtu, může v zadávací dokumentaci požadovat, aby účastník zadávacího řízení poskytl ve lhůtě pro podání nabídek jistotu.
14. Podle § 41 odst. 2 zákona stanoví zadavatel výši jistoty v zadávací dokumentaci v absolutní částce ve výši do 2 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky nebo do 5 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky, jestliže v zadávacím řízení bude použita elektronická aukce.
15. Podle § 151 odst. 4 zákona zadavatel postupuje při zadávání sektorové veřejné zakázky, která není koncesí, podle části čtvrté, páté, nebo šesté a použije také části první, druhou, desátou až třináctou, pokud není v této části stanoveno jinak. Při zadávání sektorové veřejné zakázky, která je koncesí, zadavatel postupuje podle části osmé
16. Podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.
Zjištěné skutečnosti
17. Podle bodu 3.4. zadávací dokumentace činí předpokládaná hodnota veřejné zakázky 481,5 mil. Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“).
18. Podle bodu bod 8.1. zadávací dokumentace: „Výše požadované jistoty: Zadavatel v souladu se zákonem požaduje, aby účastníci k zajištění plnění svých povinností vyplývajících z účasti v zadávacím řízení poskytli jistotu ve výši 25 mil. Kč.“
19. Podle bodu 11.1. zadávací dokumentace: „Zadávací lhůta činí 6 měsíců a začíná běžet okamžikem konce lhůty pro podání nabídek.“
20. Obviněný uzavřel dne 13. 12. 2022 s vybraným dodavatelem SoD na veřejnou zakázku.
21. Podle Článku IV. bodu 4.1. SoD činila cena za předmět plnění veřejné zakázky 678 237 799,52 Kč bez DPH, tj. 820 667 737,42 Kč s DPH.
22. Dodatkem k SoD došlo, z důvodu dodatečných změn rozsahu prací, ke snížení ceny za předmět plnění veřejné zakázky na 675 794 047,50 Kč bez DPH, což odpovídá 817 710 797,48 Kč s DPH (tj. 675 794 047,50 * 1,21).
Právní posouzení
23. Úřad považuje za vhodné nejprve vymezit povahu a účel požadavku na složení jistoty.
24. Institut poskytnutí jistoty podle § 41 zákona slouží zejména k zajištění, aby účastníci zadávacího řízení dostáli svým povinnostem, jež jim z účasti v zadávacím řízení plynou. Další důležitou funkcí složení jistoty je možnost saturovat z její výše případnou újmu způsobenou zadavateli účastníkem zadávacího řízení při porušení konkrétních povinností v průběhu zadávacího řízení. Požadovat po dodavatelích poskytnutí jistoty je právem zadavatele, nikoliv jeho povinností; pokud se však zadavatel rozhodne jistotu požadovat, musí dodržet podmínky, jež mu v souvislosti s tím zákon stanovuje.
25. V projednávaném případě obviněný v bodu 8.1. zadávací dokumentace požadoval jistotu ve výši 25 mil. Kč.
26. Podle § 41 odst. 1 zákona je zadavatel oprávněn požadovat jistotu, pokud stanovil zadávací lhůtu. Úřad zjistil, že tuto podmínku obviněný splnil, když v bodu 11.1. zadávací dokumentace stanovil zadávací lhůtu v délce 6 měsíců, která počala běžet okamžikem konce lhůty pro podání nabídek.
27. Podle § 41 odst. 2 zákona je zadavatel povinen stanovit výši jistoty v absolutní částce ve výši do 2 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Podle bodu 3.4. zadávací dokumentace činila předpokládaná hodnota veřejné zakázky 481,5 mil. Kč bez DPH, takže maximální zákonem přípustná výše jistoty mohla dosáhnout 9,63 mil. Kč [tj. 481 500 000 * (2/100)]. Obviněný však v bodu 8.1. zadávací dokumentace stanovil výši jistoty na 25 mil. Kč, což představuje po zaokrouhlení 5,19 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky [(25 000 000 / 481 500 000) * 100]. Obviněný tedy stanovil výši požadované jistoty více než 2,5krát vyšší, než připouští zákon.
28. Úřad s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci odůvodnění příkazu uzavírá, že obviněný v zadávacím řízení stanovil výši jistoty v rozporu s § 41 odst. 2 zákona. K tomu Úřad podotýká, že sám obviněný ve vyjádření ze dne 22. 12. 2025 uvedl, že skutečnost, že výše jistoty byla v zadávací dokumentaci stanovena v rozporu s limitem podle § 41 odst. 2 zákona, nerozporuje. Jsou tedy naplněny formální znaky přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona, když obviněný stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem a následně dne 13. 12. 2022 zadal veřejnou zakázku.
29. K argumentaci obviněného, že vyšší jistota sledovala legitimní účel vzhledem k povaze a významu stavby pro dopravní obslužnost, Úřad uvádí, že § 41 odst. 2 zákona je kogentním ustanovením, jež ve vztahu k možné požadované výši jistoty stanovuje maximální limit, který zadavatel nesmí překročit, a to ani z důvodů tvrzených obviněným (význam a povaha veřejné zakázky). Základním účelem jistoty je jednak zajistit, aby nabídky do zadávacího řízení podávali pouze dodavatelé, kteří mají skutečný a vážný zájem veřejnou zakázku realizovat, a dále, aby dodavatel, který podá nabídku do zadávacího řízení, dostál svým povinnostem, které mu z účasti v zadávacím řízení plynou, zejména aby v případě, že se stane vybraným dodavatelem, uzavřel se zadavatelem smlouvu na plnění veřejné zakázky. Z § 41 odst. 2 zákona je přitom zjevné, že zákonodárce považuje za dostatečný „důkaz“ k prokázání těchto skutečností (tj. vážného zájmu o realizaci veřejné zakázky a schopnosti dostát závazkům plynoucím z účasti v zadávacím řízení) to, že dodavatel složí jistotu v maximální výši do 2 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky; zadavatelé pak tuto skutečnost musí při stanovení zadávacích podmínek respektovat. Úřad k tomu dodává, že maximální výše jistoty je v zákoně stanovena nikoliv konkrétní částkou, ale procentem z předpokládané hodnoty veřejné zakázky, což samo o sobě zajišťuje, že v případech rozsáhlých významných veřejných zakázek s vysokou předpokládanou hodnotou je absolutní výše jistoty, kterou může zadavatel požadovat, vyšší než u veřejných zakázek menšího rozsahu, což odpovídá vyšší míře rizik a potenciálních škod spojených s účastí dodavatelů v zadávacím řízení. Procentuální konstrukce maximální výše jistoty proto zaručuje, že míra zajištění, kterého má být prostřednictvím jistoty dosaženo, je proporcionální rozsahu a významu konkrétní veřejné zakázky, jiným slovy řečeno prostřednictvím procentuálního vyjádření maximální výše jistoty je reflektován význam a rozsah veřejné zakázky, na nějž obviněný poukazuje.
30. K argumentaci obviněného, podle níž jím stanovená výše jistoty nemohla odradit dodavatele schopné realizovat zakázku a nemohla ovlivnit výběr dodavatele ani okruh potencionálních dodavatelů (účastníků zadávacího řízení), Úřad předně uvádí, že toto své tvrzení obviněný nijak neprokazuje, a podle Úřadu tedy nelze vyloučit, že někteří dodavatelé nabídku do zadávacího řízení z důvodu nezákonně stanovené výše jistoty nepodali. Nadto Úřad dodává, že pro to, aby byla naplněna formální stránka přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona spočívající v nezákonném stanovení zadávacích podmínek, zákon ovlivnění výběru dodavatele ani jeho možnost nepožaduje. Úřad je nicméně přesvědčen, že i kdyby se tvrzení obviněného o tom, že v důsledku stanovení nezákonné výše jistoty k ovlivnění výběru dodavatele nedošlo, resp. nemohlo dojít (což však obviněný nijak neprokázal), ukázalo jako pravdivé, stále je v daném případě naplněna materiální stránka přestupku, tj. jeho společenská škodlivost. Tu lze podle Úřadu spatřovat minimálně v tom, že obviněný stanovením požadavku na poskytnutí jistoty ve výši více než 2,5krát překračující zákonný limit dodavatele neoprávněně ekonomicky zatížil, když namísto maximální přípustné částky 9,63 mil. Kč museli obviněnému poskytnout jistotu ve výši 25 mil. Kč. Nezákonně stanovená výše jistoty přitom představuje pro dodavatele významnou ekonomickou zátěž bez ohledu na formu, v níž je jistota poskytována. V případě složení peněžních prostředků na účet zadavatele jsou dodavatelé nuceni alokovat likvidní finanční prostředky, které nemohou po dobu trvání jistoty využít k běžné podnikatelské činnosti, investicím či financování jiných obchodních aktivit. V případě poskytnutí jistoty formou bankovní záruky nebo pojištění záruky jim pak vznikají dodatečné náklady ve formě poplatků zpravidla stanovených procentní sazbou z garantované částky; současně je omezena jejich finanční flexibilita, neboť u bankovní záruky dochází k blokaci části úvěrového rámce a u pojištění záruky může být její poskytnutí spojeno s požadavkem na další zajištění nebo snížením pojistné kapacity pro jiné zakázky. Ve všech těchto případech tak nezákonně navýšená výše jistoty objektivně zhoršuje ekonomické postavení dodavatelů, omezuje jejich účast v hospodářské soutěži a může vést ke snížení jejich konkurenceschopnosti. Úřad má dále za to, že materiální stránka přestupku, tj. jeho společenská škodlivost, je naplněna i s ohledem na skutečnost, že z vyjádření obviněného vyplývá, že k překročení zákonného limitu pro maximální výši jistoty přistoupil s vědomím této skutečnosti; nešlo tedy o nevědomé opomenutí zákonné povinnosti. Tento aspekt Úřad zohlednil při stanovení výše ukládané pokuty, neboť takové jednání považuje za společensky velmi nebezpečné a svědčící o nedostatečném respektu obviněného k požadavkům právní úpravy.
31. Podle Úřadu je tedy zřejmé, že nejen formální, ale i materiální stránka přestupku je v daném případě naplněna.
32. K argumentaci obviněného postavené na tom, že žádný dodavatel nevznesl proti zadávacím podmínkám námitky a že byl podán podle názoru obviněného dostatečný počet žádostí o účast (3), resp. nabídek (2), Úřad uvádí, že tyto skutečnosti bez dalšího neprokazují, že k porušení zákona, resp. ke spáchání přestupku obviněným nedošlo. Absence námitek ani faktický průběh zadávacího řízení nejsou pro právní posouzení věci v daném případě s ohledem na výše uvedené závěry Úřadu relevantní; nelze rovněž vyloučit, že dodavatelům nemuselo být pravidlo zákonem stanovené maximální výše jistoty známé.
33. Úřad shrnuje, že obviněný se tím, že v zadávací dokumentaci stanovil požadavek na poskytnutí jistoty ve výši přesahující 2 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky a následně zadal veřejnou zakázku, dopustil přestupku podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona; Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
K výroku II. příkazu
34. Podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.
35. Podle § 269 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.
36. Úřad považuje ve smyslu § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 zákona o přestupcích skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
37. Odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby, která u přestupků podle § 268 zákona činí 5 let ve smyslu § 270 odst. 5 zákona.
38. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
39. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta podle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 13. 12. 2022, tj. dnem uzavření SoD.
40. Z výše uvedeného tak vyplývá, že promlčecí lhůta podle § 270 odst. 5 zákona ve vztahu k projednávanému přestupku uvedenému ve výroku I. tohoto příkazu dosud neuplynula a odpovědnost obviněného za přestupek uplynutím promlčecí lhůty nezanikla.
41. Úřad uvádí, že za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 81 771 080 Kč po zaokrouhlení [(817 710 797,48 / 100) * 10; 10 % z ceny veřejné zakázky stanovené v čl. IV. SoD ve znění Dodatku].
42. Podle § 37 písm. a), c) a g) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.
43. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
44. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
45. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku se Úřad s ohledem na právě uvedené zabýval intenzitou narušení objektu zákonné ochrany a okolnostmi spáchání přestupku. V šetřeném případě je podstatné, že zákon jednoznačně vymezuje maximální výši absolutní hodnoty jistoty, a to do 2 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Tento zákonný limit zadavatel v šetřeném případě nerespektoval, když požadovanou jistotu stanovil ve výši více než 2,5krát vyšší. Došlo tak k nezákonnému ekonomickému omezení dodavatelů (k tomu blíže viz bod 30. odůvodnění tohoto příkazu), a dle Úřadu nelze vyloučit ani to, že některé dodavatele mohl takový požadavek na složení jistoty odradit od účasti v zadávacím řízení.
46. Jako přitěžující okolnost Úřad posoudil to, že obviněný požadavek na poskytnutí jistoty ve výši výrazně překračující zákonný limit stanovil v zadávací dokumentaci vědomě a záměrně (což plyne z jeho vyjádření podaného Úřadu v průběhu šetření podnětu, kde obviněný mj. uvedl, že „stanovení jistoty ve vyšší absolutní částce bylo vedeno racionálními důvody vyplývajícími z povahy předmětu veřejné zakázky a jeho významu pro zajištění dopravní obslužnosti“).
47. Z hlediska polehčujících okolností vzal Úřad v potaz tu skutečnost, že žádný z dodavatelů proti stanovené podmínce nebrojil a rovněž Úřad přihlédl k tomu, že zadavatel obdržel 3 žádosti o účast a následně 2 nabídky v rámci předmětného zadávacího řízení, a to i přes to, že výše požadované jistoty byla vyšší, než zákon umožňuje; je tak zjevné, že daným požadavkem nedošlo vyloučení soutěže o veřejnou zakázku jako celku.
48. S ohledem na uvedené hodnotí Úřad pochybení zadavatele jako závažné, a to ve smyslu podmínek kladených na dodavatele v souvislosti s jejich účastí v zadávacím řízení na veřejnou zakázku.
49. Při stanovení výše pokuty vzal Úřad ve prospěch obviněného v úvahu poměrně dlouhou dobu (více než 3 roky), která již uplynula od spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu (ke spáchání přestupku došlo dne 13. 12. 2022).
50. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. NSS současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. NSS dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.
51. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad konstatuje, že z úřední činnosti zjistil, že šetřený přestupek není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.
52. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Z výroční zprávy obviněného za rok 2024[2] Úřad zjistil, že obviněný v roce 2024 k 31. 12. 2024 hospodařil s celkovými výnosy ve výši 4 151 897 tis. Kč, z čehož „tržby z plnění ZVS“ dosáhly výše 1 065 832 tis. Kč, hospodářský výsledek obviněného dosáhl výše 155 936 tis. Kč. Úřad současně uvádí, že nemá k dispozici aktuálnější ekonomické podklady, které by umožnily posoudit případné změny finanční situace obviněného po roce 2024; ve veřejně dostupných zdrojích[3] však sám obviněný dne 2. 2. 2026 uvedl, že „(v)ýnosy z jízdného činily [v roce 2025] 1,066 miliardy korun, což je o 12 milionů více než v roce 2024“. Dle Úřadu minimálně toto zjištění nenasvědčuje tomu, že by se ekonomická situace obviněného v roce 2025 zásadním způsobem zhoršila natolik, že by uložená pokuta mohla mít pro obviněného likvidační účinky. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující ekonomickou situaci obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).
53. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení pravidel stanovených zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.
54. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.
55. Pokuta uložená ve výroku II. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu v Brně zřízený u České národní banky číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
Poučení
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Dopravní podnik města Brna, a.s., Hlinky 64/151, Pisárky, 603 00 Brno
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Tj. ke dni spáchání přestupku, resp. ke dni zadání veřejné zakázky, tedy k 13. 12. 2022.
[2] Informace veřejně dostupná na https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=86910560&subjektId=
588476&spis=684463.
[3] Informace veřejně dostupná na https://www.dpmb.cz/dpmb-loni-dosahl-rekordnich-trzeb-poctu-cestujicich.