číslo jednací: 10140/2026/162
spisová značka: R0144/2023/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | FNKV – Centrální zajištění logistických služeb |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí |
| Rok | 2023 |
| Datum nabytí právní moci | 17. 3. 2026 |
| Související rozhodnutí | 37310/2023/500 49596/2023/162 10140/2026/162 |
| Dokumenty |  2026_R0144.pdf 356 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0144/2023/VZ Číslo jednací: ÚOHS-10140/2026/162 |
|
Brno 17. 3. 2026 |
V řízení o rozkladu ze dne 17. 10. 2023 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne obviněným
- Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, IČO 00064173, se sídlem Šrobárova 1150/50, 100 00 Praha – Vinohrady, zastoupena na základě plné moci ze dne 22. 7. 2022 JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 09459, se sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0448/2023/VZ, č. j. ÚOHS-37310/2023/500, vydanému dne 2. 10. 2023 ve správním řízení o přestupku zahájeném z moci úřední, ve věci možného spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů v souvislosti s uzavřením
- Smlouvy o poskytování logistických služeb č. 2/2019 ze dne 3. 1. 2019 s dodavatelem NemLog a.s., IČO 27642241, se sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1, za účelem realizace veřejné zakázky s názvem „FNKV – Centrální zajištění logistických služeb“, která byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu postupem mimo zadávací řízení, a
- Smlouvy o poskytování logistických služeb č. 16/2021 ze dne 14. 1. 2021 s dodavatelem NemLog a.s. za účelem realizace veřejné zakázky s názvem „FNKV – Centrální zajištění logistických služeb“, která byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu postupem mimo zadávací řízení,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. odst. 1 písm. b) téhož zákona, rozhodl takto:
Výrok III rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0448/2023/VZ, č. j. ÚOHS-37310/2023/500 ze dne 2. 10. 2023,
r u š í m
a věc v tomto rozsahu
v r a c í m
k novému projednání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Odůvodnění
I. Průběh zadávacího řízení a správního řízení
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 9. 6. 2022 podnět s žádostí o prošetření postupu obviněného v souvislosti s uzavřením Smlouvy o poskytování logistických služeb č. 2/2019 ze dne 3. 1. 2019 (dále také jako „smlouva na roky 2019-2020“) s dodavatelem NemLog a.s., IČO 27642241, se sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1 (dále jen „dodavatel NemLog“ nebo „poskytovatel“), a dále v souvislosti s uzavřením Smlouvy o poskytování logistických služeb č. 16/2021 ze dne 14. 1. 2021 uzavřené s dodavatelem NemLog (dále také jen „smlouva na roky 2021-2022“), za účelem realizace veřejných zakázek „FNKV – Centrální zajištění logistických služeb“, které byly zadány jako veřejné zakázky malého rozsahu postupem mimo zadávací řízení dle zákona.
2. Správní řízení o přestupku bylo zahájeno vydáním příkazu. Proti příkazu podal obviněný odpor.
II. Napadené rozhodnutí
3. Výrokem I rozkladem napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu § 2 odst. 3 zákona veřejnou zakázku „FNKV – Centrální zajištění logistických služeb“, na jejíž plnění uzavřel dne 3. 1. 2019 smlouvu č. 2/2019, nezadal v některém z předepsaných druhů zadávacího řízení, ačkoliv se podle předpokládané hodnoty jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku, přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele. Výrokem II rozhodl shodně o přestupku týkajícím se veřejné zakázky pro roky 2021–2022, na jejíž plnění obviněný uzavřel dne 14. 1. 2021 smlouvu č. 16/2021. Úřad dospěl k závěru, že dodavatel NemLog poskytoval logistické služby obviněnému jednak na základě smluv uzavřených s obviněným, jednak na základě dohod uzavřených s jednotlivými dodavateli zdravotnického materiálu, které považoval za vzájemně související. Předpokládanou hodnotu veřejných zakázek proto stanovil jako součet paušální odměny hrazené obviněným a provizí, které dodavatel NemLog inkasoval od dodavatelů materiálu.
4. Výrokem III Úřad uložil pokutu ve výši 500 000 Kč a výrokem IV povinnost uhradit náklady řízení 1 000 Kč. Při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil povahu, následky a intenzitu přestupků a v rámci absorpce uložil sankci ve výši 500 000 Kč. Za horní hranici pokuty vzal Úřad částku 20 000 000 Kč dle ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť cena veřejných zakázek se skládala jak z odměny hrazené obviněným na základě měsíčního paušálu za poskytované logistické služby po celou dobu platnosti smluv s dodavatelem NemLog, tak rovněž z provizí hrazených jednotlivými dodavateli zdravotnického materiálu dodavateli NemLog, pro jejichž výpočet Úřad nedisponuje dostatečnými podklady, v důsledku čehož měl za to, že celkovou cenu veřejných zakázek nelze ve smyslu cit. ustanovení zákona zjistit.
III. Rozklad obviněného
5. Dne 17. 10. 2023 obdržel Úřad rozklad obviněného z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 2. 10. 2023. Rozklad tedy byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
6. Námitky obviněného stran otázky viny jsou shrnuty v bodech 13-18 rozhodnutí o rozkladu sp. zn. ÚOHS-R0144/2023/VZ, č. j. ÚOHS-49596/2023/162 ze dne 15. 12. 2023 (dále jen „první rozhodnutí o rozkladu“).
7. Stran pokuty obviněný namítal, že uložená pokuta je nepřiměřená, nespravedlivá a nedostatečně odůvodněná, protože Úřad nezohlednil relevantní okolnosti případu, neposoudil intenzitu narušení chráněných zájmů ani dopady pokuty na jeho hospodaření, a navíc podle něj Úřad porušil zásadu zákazu reformationis in peius, když ponechal pokutu ve stejné výši jako v příkazu.
Závěr rozkladu
8. Obviněný navrhoval, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému řízení, eventuálně aby přistoupil ke snížení uložené pokuty.
IV. Původní řízení o rozkladu
9. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
První rozhodnutí předsedy Úřadu
10. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) přezkoumán soulad výroků napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo potvrzeno a podaný rozklad byl zamítnut jak stran otázky viny, tak stran otázky pokuty.
11. Předseda Úřadu se ztotožnil s úvahou Úřadu o přiměřenosti pokuty. Pokuta ve výši 500 000 Kč byla uložena v rámci absorpce za dva přestupky a představuje 2,5 % zákonné horní hranice. Úřad zohlednil jak přitěžující okolnost spočívající v opakování jednání, tak polehčující okolnost, že zadavatel deklaroval záměr změnit postup do budoucna. Námitky o údajné nepřiměřenosti pokuty, absenci společenské škodlivosti či finanční situaci zadavatele nebyly shledány důvodnými, protože nebyly doloženy nebo odporují zjištěnému skutkovému stavu.
12. Zásada zákazu reformationis in peius porušena nebyla, protože výše pokuty zůstala stejná jako v příkazu a právní kvalifikace skutků se nezměnila. Celkově bylo konstatováno, že napadené rozhodnutí je správné a zákonné, a rozklad byl zamítnut.
V. Řízení ve správním soudnictví
Řízení před Krajským soudem v Brně
13. Na základě žaloby podané obviněným vydal Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) dne 16. 9. 2025 rozsudek č. j. 31 Af 6/2024-119, kterým rozhodnutí předsedy Úřadu zrušil v části, v níž byl zamítnut rozklad obviněného proti výroku III napadeného rozhodnutí Úřadu, a věc v tomto rozsahu vrátil Úřadu k dalšímu řízení. Ve zbývající části žalobu zamítl.
14. Krajský soud v Brně potvrdil závěry Úřadu stran otázky viny. Ohledně stanovení výše pokuty soud uznal námitku žalobce, že Úřad nemohl použít horní hranici 20 000 000 Kč, aniž by se dostatečně pokusil zjistit skutečnou cenu veřejné zakázky. Vyjít z horní hranice pokuty ve výši 20 000 000 Kč může Úřad teprve v případě, že objektivně neexistuje způsob, jakým by byl Úřad schopen pro něj podstatné informace získat, nebo by jejich získání bylo zjevně nepřiměřené a velmi náročné. Úřad měl dle soudu vyžádat podklady týkající se výše provize od všech 24 dodavatelů. V této části soud tedy první rozhodnutí o rozkladu zčásti zrušil a věc vrátil předsedovi Úřadu k novému posouzení.
Řízení před Nejvyšším správním soudem
15. Úřad nesouhlasil s důvody pro zrušení prvního rozhodnutí o rozkladu krajským soudem, a proto podal proti vydanému rozsudku kasační stížnost.
16. Ve své kasační stížnosti namítal, že krajský soud nesprávně zrušil část rozhodnutí týkající se pokuty, protože podle něj nebylo možné reálně zjistit celkovou cenu veřejné zakázky, případně by její zjišťování bylo nepřiměřeně náročné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Tvrdil, že Úřad již v řízení vyvinul maximální úsilí – oslovil všechny identifikované dodavatele SZM a získal podklady od většiny z nich – avšak některé klíčové dokumenty neobdržel a nebyl oprávněn si je vynutit. Úřad dále zdůrazňoval, že soud mylně předpokládal, že postačí znát výši provizí všech dodavatelů, a opomněl, že by Úřad musel navíc přesně spočítat objem jednotlivých dodávek tisíců objednávek, což bylo fakticky nerealizovatelné. Podle předsedy tak soud založil své závěry na nesprávném posouzení rozsahu potřebných podkladů a zároveň neodůvodnil, proč považoval zjištění celkové ceny za možné a přiměřené. Z těchto důvodů Úřad navrhoval, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu v dotčené části zrušil.
17. Dne 26. 2. 2026 vydal Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudek č. j. 22 As 213/2025-66, kterým podanou kasační stížnost Úřadu zamítl.
18. Nejvyšší správní soud potvrdil závěr krajského soudu, že Úřad nebyl oprávněn vycházet z alternativní horní hranice pokuty 20 milionů Kč, protože neprokázal, že celkovou cenu veřejné zakázky nebylo možné zjistit ani s vynaložením veškeré rozumné snahy. NSS zdůraznil, že správní orgán nese plnou odpovědnost za řádné zjištění skutkového stavu, což zahrnuje i povinnost aktivně si obstarat podklady potřebné pro určení skutečné ceny zakázky, a to nejen od dodavatelů SZM, ale i od společnosti NemLog, kterou Úřad vůbec neoslovil. Podle soudu Úřad nedostatečně využil dostupné procesní nástroje (např. výzvu k předložení listin podle § 53 správního řádu, kterou lze adresovat komukoliv a lze ji případně i vynucovat skrze pořádkovou pokutu či exekučně) a předčasně rezignoval na další dokazování s odkazem na procesní ekonomii, aniž by doložil, že by zjištění ceny bylo objektivně nemožné nebo zjevně nepřiměřené. Nejvyšší správní soud proto shledal, že Úřad neprokázal splnění podmínek pro použití alternativní hranice pokuty, a kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
VI. Další postup v řízení o rozkladu
19. Řízení o rozkladu se s ohledem na rozsudky vydané ve správním soudnictví vrátilo do fáze před rozhodnutím o výroku III napadeného rozhodnutí, tj. výroku o uložené pokutě, protože krajský soud zrušil právě tu část prvního rozhodnutí o rozkladu, která potvrdila výši uložené pokuty. V novém řízení o rozkladu je tedy třeba znovu rozhodnout o trestu, tentokrát již v souladu s právními názory obou soudů, které jsou pro nynější rozhodnutí závazné.
VII. K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí ve výroku III
20. Z napadeného rozhodnutí Úřadu vyplývá, že ve vztahu k výroku III bylo klíčovým aspektem právě určení horní hranice možné sankce. V bodu 224 napadeného rozhodnutí Úřad odkázal na § 268 odst. 2 písm. a) zákona a uvedl, že lze uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu zjistit. V bodu 225 napadeného rozhodnutí pak Úřad dospěl k závěru, že celkovou cenu veřejné zakázky zjistit nelze, jelikož nedisponuje dostatečnými podklady, konkrétně chybějícími dohodami o provizích mezi společností NemLog a jednotlivými dodavateli zdravotnického materiálu, a že nemá procesní nástroje, kterými by mohl vynutit součinnost. V poznámce pod čarou č. 21 Úřad explicitně uvedl, že nepovažoval za „procesně ekonomické“ vyžadovat od zadavatele přehled všech uskutečněných objednávek SZM, protože by takový postup byl podle jeho názoru nadbytečný.
21. V bodech 226–247 napadeného rozhodnutí Úřad již pouze hodnotil další hlediska rozhodná pro výpočet pokuty a stanovil její výslednou výši (2,5 % alternativní horní hranice). Z uvedeného je zřejmé, že rozhodujícím momentem pro určení sankce bylo použití alternativní horní hranice ve výši 20 mil. Kč, a že samotným důvodem pro tento postup byl závěr Úřadu, že celkovou cenu veřejné zakázky nelze zjistit.
22. Tento postup však nebyl v souladu se zákonnými požadavky. Krajský soud v bodě 41 svého rozsudku zdůraznil, že Úřad věděl, jaké podklady potřebuje pro stanovení skutečné ceny zakázky, a věděl také, jakými prostředky je může získat. Soud konstatoval, že Úřad nemohl rezignovat na zjištění skutkového stavu s pouhým obecným odkazem na zásadu procesní ekonomie, aniž by přesvědčivě vysvětlil, proč by zjištění celkové ceny bylo objektivně nemožné či neúměrně náročné. Podle soudu byly závěry Úřadu o nemožnosti zjistit cenu veřejné zakázky „minimálně předčasné“.
23. Nejvyšší správní soud tyto závěry dále rozvedl. V bodě 27 rozsudku uvedl, že Úřad neoslovil společnost NemLog, přestože právě dodavatel plnění veřejné zakázky logicky disponuje veškerými dohodami o provizi, které Úřad potřeboval. NSS tak konstatoval, že Úřad nevyčerpal dostupné možnosti zjištění skutkového stavu. Dále v bodě 28 NSS vysvětlil, že se Úřad mýlí, pokud tvrdil, že nemá pravomoci vynucovat předložení podkladů, když podle § 53 správního řádu může správní orgán uložit komukoliv povinnost předložit listiny sloužící jako důkaz, přičemž takové rozhodnutí může být i exekučním titulem, a podle § 62 může uložit i pořádkovou pokutu. NSS upozornil, že skutečnost, že určité osoby nejsou účastníky řízení, neznamená, že Úřad postrádá nástroje k získání podkladů. V bodě 30 rozsudku NSS výslovně uvedl, že Úřad nevyužil ani relativně jednoduchou a rychlou možnost požádat dodavatele NemLog o předložení předmětných dohod. Tento krok přitom nelze považovat za neúměrnou zátěž nebo za postup odporující procesní ekonomii.
24. NSS navíc poukázal na to, že Úřad už v předchozí fázi řízení, tj. při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pracoval s údaji o provizích a objemech dodávek u 15 ze 24 dodavatelů (bod 30 rozsudku NSS). Pokud tedy Úřad zvládl stejný typ výpočtu v části rozhodnutí týkající se předpokládané hodnoty veřejné zakázky, nemohl bez dalšího tvrdit, že takový výpočet je nemožné či nepřiměřené provést pro stanovení její skutečné ceny. NSS tím opět zdůraznil, že závěr Úřadu o nemožnosti stanovit celkovou cenu nebyl řádně odůvodněn, a že vycházel z nesprávného pohledu na šíři dostupných důkazních prostředků a procesních oprávnění.
25. Soudy tedy zároveň neuzavřely, že Úřad nemůže nikdy použít institut alternativní horní hranice pokuty, uzavřely pouze to, že v tomto konkrétním případě pro to nebyly prozatím splněny podmínky, protože Úřad předčasně rezignoval na dokazování a nesprávně vyhodnotil použití procesní ekonomie. Jak výslovně uvedl NSS v bodě 22 svého rozsudku, pokud by Úřad vynaložil „veškerou rozumnou snahu“ ke zjištění ceny a tato snaha by se ukázala jako bezvýsledná nebo by vyžadovala „zjevně nepřiměřenou zátěž“, mohl by být institut alternativní horní hranice pokuty použit legitimně. Současně však NSS zdůraznil, že takový závěr musí být konkrétně, detailně a přesvědčivě odůvodněn.
26. V této situaci je proto nezbytné zrušit výrok III napadeného rozhodnutí a věc vrátit Úřadu k novému projednání, neboť pro rozhodnutí o výši pokuty je nezbytné provést dokazování v rozsahu, který výrazně přesahuje rámec možného doplňování dokazování v řízení o rozkladu. Předseda Úřadu jako „odvolací správní orgán“ totiž nemůže sám doplňovat dokazování v takovém rozsahu, aby tím fakticky nahradil postup orgánu prvního stupně. Rozsáhlé dokazování ve druhém stupni by narušilo zásadu dvojinstančnosti a obviněný by byl připraven o možnost podat proti novým skutkovým zjištěním rozklad.
27. Teprve poté bude možné posoudit, zda je skutečně objektivně možné celkovou cenu zakázky zjistit. Pokud nikoliv, nebo pokud by další dokazování představovalo zjevně nepřiměřenou administrativní zátěž, může Úřad přistoupit k použití alternativní horní hranice pokuty, avšak takový závěr musí být řádně, konkrétně a individualizovaným způsobem odůvodněn, v souladu se závaznými právními názory obou soudů.
VIII. Závěr
28. Z těchto důvodů je výrok III napadeného rozhodnutí nyní rušen a věc se vrací Úřadu k dalšímu řízení, aby v něm znovu rozhodl o výši pokuty po úplném a zákonném zjištění skutkového stavu.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D., advokát, ev. č. ČAK 09459, Advokátní kancelář Matzner & Vítek, se sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy